15
Kapitola 15
Além do Nascimento e da Morte
Nezrozený a vĕčný
puṇya-ślokasya kīrtaye
yadoḥ priyasyānvavāye
malayasyeva candanam
puṇya-ślokasya kīrtaye
yadoḥ priyasyānvavāye
malayasyeva candanam
Alguns dizem que o não-nascido nasce para a glorificação dos reis piedosos, e outros dizem que Ele nasce para comprazer o rei Yadu, um de Seus devotos mais queridos. Nasceste em Tua família assim como o sândalo nasce nas colinas da Malásia.
Nĕkteří říkají, že Nezrozený se narodil, aby oslavoval zbožné krále, a jiní říkají, že proto, aby potĕšil krále Jadua, jednoho z Tvých nejdražších oddaných. Zjevuješ se v jeho rodinĕ stejnĕ jako se santálové dřevo zjevuje v Malajských horách.
Śrīmad-Bhāgavatam 1.8.32
Šrímad-Bhágavatam 1.8.32
Visto que o aparecimento do Senhor neste mundo material é desconcertante, há diferentes opiniões sobre o nascimento do não-nascido. Na Bhagavad-gītā, o Senhor diz que Ele nasce no mundo material, embora seja o Senhor de todas as criações e seja não-nascido. Desse modo, não pode haver negação do nascimento do não-nascido, porque Ele próprio estabelece a verdade. Entretanto, existem diferentes opiniões sobre por que Ele nasce. Isto também se declara na Bhagavad-gītā. Ele aparece através de Sua própria potência interna, para restabelecer os princípios da religião, proteger os piedosos e aniquilar os impiedosos. Esta é a razão do aparecimento do não-nascido. Diz-se, ainda, que o Senhor vem para glorificar o piedoso rei Yudhiṣṭhira. O Senhor Śrī Kṛṣṇa certamente queria estabelecer o reino dos Pāṇḍavas, para o bem de todo o mundo. Quando um rei piedoso governa o mundo, as pessoas são felizes! Quando o governante é ímpio, as pessoas são infelizes. Na era de Kali, na maioria dos casos, os governantes são ímpios, e por isso, os cidadãos são sempre infelizes. Mas, no caso da democracia, os próprios cidadãos ímpios elegem seu representante para governá-los. Portanto, eles não podem culpar ninguém por sua infelicidade. Mahārāja Nala também era famoso como um grande rei piedoso, mas não tinha contato com o Senhor Kṛṣṇa. Portanto, Mahārāja Yudhiṣṭhira destina-se, aqui, a ser glorificado pelo Senhor Kṛṣṇa, que também glorificou o rei Yadu, nascendo em sua família. Ele é conhecido como Yādava, Yaduvīra, Yadunandana etc., embora o Senhor seja sempre independente de tal obrigação. Ele é como o sândalo que cresce nas colinas da Malásia. As árvores podem crescer em toda e qualquer parte: contudo, porque as árvores de sândalo crescem mais na área das colinas da Malásia, o nome sândalo e as colinas da Malásia ficaram inter-relacionados. Portanto, a conclusão é que o Senhor é sempre não-nascido como o sol. Todavia, Ele aparece assim como o sol que surge no horizonte oriental. Assim como o sol nunca é o sol do horizonte oriental, da mesma forma o Senhor não é filho de ninguém, mas sim o pai de tudo que existe.
Jelikož Pánův příchod do tohoto hmotného svĕta je záhadný, názory na zrození Nezrozeného se liší. V Bhagavad-gítĕ Pán říká, že se zrodí v hmotném svĕtĕ, přestože je Pánem všech stvoření a je nezrozený. Skutečnost zrození Nezrozeného tedy nelze popřít, jelikož On Sám ji potvrzuje. Existují však různé názory na to, proč se narodil. To také udává Bhagavad-gítá. Pán se zjevuje Svou vnitřní silou, aby znovu ustanovil zásady náboženství, aby chránil zbožné a ničil bezbožné. To je účel příchodu Nezrozeného. Říká se ovšem také, že Pán přišel proslavit zbožného krále Judhišthira. Pán Šrí Kršna chtĕl bezpochyby pro dobro všech předat vládu nad celým svĕtem do rukou Pánduovců. Jakmile svĕtu vládne zbožný král, lidé jsou šťastní. Je-li však vládce bezbožný, jsou nešťastní. Ve vĕku Kali jsou témĕř všichni vládci bezbožní, a lidé pod jejich vládou jsou proto stále nešťastní. Ale v demokratických státech si bezbožní občané sami volí do vlády své zástupce, a proto za své neštĕstí nemohou dávat vinu nikomu jinému, než sami sobĕ. Mahárádž Nala byl také oslavován jako velký zbožný král, ale nemĕl žádné spojení s Pánem Kršnou. Králem, kterého chtĕl Pán Kršna oslavovat, je tedy bezpochyby Mahárádž Judhišthir. Pán také proslavil krále Jadua, jelikož se narodil v jeho rodinĕ. Pán je nazýván Jádava, Jaduvíra, Jadunandana atd., ale není touto příslušností nikterak vázán. Je jako santál, který roste v Malajských horách. Stromy mohou růst všude, ale jelikož santálové stromy rostou především v oblasti Malajských hor, jsou jména Malajských hor a santálu vzájemnĕ spojena. Závĕr je tedy ten, že Pán se nikdy nerodí, stejnĕ jako slunce, a přesto se zjevuje, jako když slunce vychází na východním obzoru. A stejnĕ jako slunce není sluncem východního obzoru, ani Pán není ničím synem. Je otcem všech a všeho, co je a může být.
Na Bhagavad-gītā (4.6), o Senhor diz:
V Bhagavad-gítĕ (4.6) Pán říká:
bhūtānām īśvaro ’pi san
prakṛtiṁ svām adhiṣṭhāya
sambhavāmy ātma-māyayā
bhūtānām īśvaro ’pi san
prakṛtiṁ svām adhiṣṭhāya
sambhavāmy ātma-māyayā
“Embora Eu não tenha nascimento e Meu corpo transcendental nunca se deteriore, e embora Eu seja o Senhor de todos os seres vivos, ainda assim Eu apareço a cada milênio, em minha forma transcendental original”.
„I když jsem nezrozený a Mé transcendentální tĕlo nikdy nezaniká a jsem Pánem všeho tvorstva, zjevuji se v každém vĕku ve Své původní transcendentální podobĕ.“
Kṛṣṇa é não-nascido, e nós também somos não-nascidos, mas a diferença é que, ao contrário do Senhor, estamos aprisionados num corpo material. Portanto, não conseguimos manter a posição de não-nascidos, mas temos de aceitar o processo de nascimento e transmigrar de um corpo para outro, sem garantia sobre qual tipo de corpo receberemos a seguir. Mesmo nesta vida, somos obrigados a aceitar um corpo após o outro. Uma criança abandona seu corpo infantil e aceita o corpo de um menino, e o menino abandona seu corpo para aceitar o corpo de um jovem, que mais tarde será abandonado para a aceitação de um corpo idoso. Portanto, é natural a conclusão de que, quando abandonarmos o corpo velho, teremos de aceitar outro corpo; novamente receberemos um corpo infantil.
Kršna je nezrozený a my jsme také nezrození. Lišíme se ale v tom, že jsme na rozdíl od Pána podmínĕni hmotným tĕlem, a proto nemůžeme zůstat ve svém původním postavení jako nezrození. Musíme se rodit a mĕnit jedno tĕlo za druhým a nevíme, jaké tĕlo dostaneme příštĕ. Svá tĕla mĕníme dokonce i v tomto životĕ. Dítĕ vymĕní své dĕtské tĕlo za tĕlo chlapce, potom za tĕlo mladíka a nakonec dostane tĕlo starce. Přirozenĕ tedy dojdeme k závĕru, že když opustíme své staré tĕlo, budeme muset opĕt přijmout jiné tĕlo — tĕlo dítĕte.
Este ciclo é natural neste mundo material. É como se fossem as mudanças de estações. Depois da primavera vem o verão, depois do verão o outono e em seguida o inverno; depois, novamente a primavera. Analogamente, depois do dia vem a noite e depois um novo dia. Da mesma forma que estas mudanças cíclicas acontecem, nós trocamos de corpo um após o outro, e é natural concluir que, após abandonar este corpo, teremos de aceitar outro (bhūtvā bhūtvā pralīyate).
V hmotném svĕtĕ tento cyklus probíhá zcela přirozenĕ a připomíná zmĕny ročních období. Po jaru přijde léto, po létu podzim a potom zima a pak přijde zase jaro. Podobnĕ když skončí den, přichází noc a po noci přijde opĕt den. Stejnĕ jako neustále dochází k tĕmto cyklickým zmĕnám, i my neustále mĕníme svá tĕla jedno za druhým, a proto z toho můžeme přirozenĕ vyvodit, že po opuštĕní svého současného tĕla obdržíme nové tĕlo (bhūtvā bhūtvā pralīyate).
Essa conclusão é bem lógica, e é confirmada pelo śāstra, a literatura védica, e também pela autoridade suprema, o próprio Kṛṣṇa. Portanto, por que não aceitaríamos essa conclusão? Quem não aceita isso – quem pensa que não há vida após a morte – é um tolo.
Tento závĕr je logický a potvrzují ho jak šástry neboli védská literatura, tak i nejvyšší autorita — Kršna Samotný. Proč bychom s tím tedy nemĕli souhlasit? Človĕk, který tuto skutečnost nepřijímá a myslí si, že neexistuje žádný život po smrti, je hlupák.
Existe vida após a morte, e também existe a oportunidade de libertar-se do ciclo de nascimento e morte e atingir uma vida de imortalidade. Mas, porque estamos acostumados a aceitar um corpo após outro, desde tempos imemoriais, é-nos muito difícil pensar numa vida eterna. E a vida na existência material é tão problemática que a pessoa pode pensar que, se existe alguma vida eterna, deve ser tão problemática quanto esta. Um homem doente, por exemplo, que esteja tomando algum remédio muito amargo e vivendo deitado em uma cama, onde come, evacua e urina, incapaz de mover-se, pode considerar sua vida tão intolerável a ponto de pensar: “Deixe-me cometer suicídio”. Da mesma forma, a vida material é tão miserável que, em desespero, uma pessoa pode aceitar a filosofia do vazio, ou impersonalismo, para tentar negar sua própria existência e transformar tudo em zero. Na verdade, entretanto, tornar-se zero não é possível, nem é necessário. Estamos com problemas nesta condição material. Mas, quando sairmos desta condição, descobriremos a verdadeira vida, a vida eterna.
Život po smrti existuje. A existuje také možnost, jak se z kolobĕhu opakovaných rození a smrtí osvobodit a dosáhnout nesmrtelnosti. Jelikož jsme si zvykli od nepamĕti přijímat jedno tĕlo za druhým, je pro nás obtížné představit si vĕčný život. Život v hmotném svĕtĕ je navíc plný tolika potíží, že když nĕkdo pomyslí na vĕčný život, domnívá se, že musí být také plný utrpení. Nĕkdo je například nemocný a musí užívat nĕjaké velice hořké léky a musí stále ležet v posteli, kde také jí a vykonává své tĕlesné potřeby a nemůže se ani hýbat. Nakonec třeba zjistí, že jeho život je nesnesitelný a bude chtít spáchat sebevraždu. Materialistický život je plný tolika utrpení, že lidé se nĕkdy z beznadĕje uchylují k filozofii voidismu nebo impersonalismu a snaží se popřít svou vlastní existenci i všechno ostatní. Ve skutečnosti to ale není možné a ani to není nutné. V hmotném svĕtĕ nás potkávají různá utrpení, ale když se ze svého hmotného podmínĕní vysvobodíme, můžeme najít opravdový vĕčný život.
Porque somos partes integrantes de Kṛṣṇa, que é aja, além do nascimento e da morte, nós também somos aja. Como poderia ser de outra forma? Se meu pai é feliz, e eu sou filho de meu pai, por que deveria eu ser infeliz? Eu posso concluir naturalmente que tenho direito de usufruir da propriedade de meu pai, exatamente como ele está usufruindo. Analogamente. Deus, Kṛṣṇa, é todo-poderoso, todo-belo, todo-sábio e completo sob todos os aspectos. E embora eu não seja completo, sou parte integrante de Deus, e, portanto, tenho todas as qualidades de Deus, de forma parcial.
Jelikož jsme nedílnou částí Kršny, který je aja neboli „ten, který se nerodí ani neumírá“, jsme také aja. Když je můj otec šťastný a já jsem jeho synem, proč bych mĕl být nešťastný? Je přirozené, že si budu užívat všeho, čeho si užívá můj otec. Bůh, Kršna, je podobnĕ nejmocnĕjší, nejkrásnĕjší, má nejvĕtší poznání a je ve všem dokonalý. I když já nejsem dokonalý, jsem nedílnou částí Boha a mám proto do určité míry stejné vlastnosti jako má On.
Como Deus não morre, eu também não morro. Esta é minha posição. Isto é explicado na Bhagavad-gītā (2.20): na jāyate mriyate vā kadācit. Descrevendo a alma, Kṛṣṇa diz que ela nunca nasce (na jāyate). E, se não nasce, como pode morrer? Não existe a questão da morte (mriyate vā). Morte é para os que nasceram. Mas quem não nasce também não morre.
Bůh nikdy nezemře a ani já nezemřu. Bhagavad-gítá (2.20) to vysvĕtluje: na jāyate mriyate vā kadācit. Když Kršna popisuje duši, říká, že se nikdy nerodí (na jāyate). Když je tedy nĕkdo nezrozený, jak může zemřít? Duše neumírá (mriyate vā). Zemřít může ten, kdo se narodil, ale ten, kdo se nenarodil, nemůže ani zemřít.
Infelizmente, entretanto, não sabemos disto. Estamos realizando pesquisas científicas, mas não sabemos que cada entidade viva é uma alma espiritual, sem nascimento ou morte. Esta é a nossa ignorância. A alma é eterna e primordial (nityaḥ śāśvato ’yaṁ purāno). A alma não morre com a aniquilação do corpo (na hanyate hanyamāne śarīre). Mas, embora a alma não morra, ela aceita outro corpo, e isto é chamado de bhava-roga, a doença material.
My o tom ale naneštĕstí nevíme. Provádíme různé vĕdecké výzkumy, ale nevíme, že každá živá bytost je duše, která se nerodí ani neumírá. To je naše nevĕdomost. Duše je vĕčná a původní (nityaḥ śāśvato 'yaṁ purāṇo) a není zničena, když je zničeno tĕlo (na hanyate hanyamāne śarīre). Přestože duše neumírá, přijímá jiné tĕlo. Tomu se říká bhava-roga neboli hmotná nemoc.
Visto que Kṛṣṇa é a entidade viva suprema (nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām), nós somos exatamente como Kṛṣṇa. A diferença é que Kṛṣṇa é vibhu, ilimitado, ao passo que nós somos aṇu, limitados. Qualitativamente, somos tão bons quanto Kṛṣṇa. Portanto, temos as mesmas propensões que Kṛṣṇa. Por exemplo: Kṛṣṇa tem a propensão para amar alguém do sexo oposto, daí termos a mesma propensão. O começo do amor está presente no amor eterno, entre Rādhā e Kṛṣṇa. Nós também estamos procurando amor eterno, mas, porque estamos condicionados pelas leis materiais, nosso amor é interrompido. Porém, se conseguirmos transcender esta interrupção, poderemos participar de casos amorosos similares aos de Kṛṣṇa e Rādhārāṇī. Nosso objetivo, portanto, deve ser voltar para casa, de volta a Kṛṣṇa, porque, já que Kṛṣṇa é eterno, lá nós também receberemos um corpo eterno.
Kršna je nejvyšší živá bytost (nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām) a my jsme stejní jako On, ovšem s tím rozdílem, že Kršna je vibhu neboli neomezený, zatímco my jsme aṇu neboli omezení. Kvalitativnĕ jsme stejní jako Nejvyšší Pán, a proto všechny sklony, které má Kršna, můžeme najít také u lidských bytostí. Kršna má například sklon milovat osobu opačného pohlaví a my máme stejný sklon. Láska má svůj počátek ve vĕčné lásce mezi Rádhou a Kršnou. My také hledáme vĕčnou lásku, ale jelikož jsme podmínĕni zákony hmotné přírody, naše láska má počátek i konec. Když však transcendujeme takové pomíjivé vztahy, budeme se moci účastnit láskyplných výmĕn, které jsou podobné milostným vztahům mezi Kršnou a Rádhárání. Mĕli bychom proto usilovat o návrat zpátky domů, zpátky ke Kršnovi. Kršna je vĕčný, a když se k Nĕmu vrátíme, obdržíme také vĕčné tĕlo.
Kuntī diz: kecid āhur ajaṁ jātaṁ – o eterno supremo, o não-nascido supremo, agora aceitou Seu nascimento. Mas, embora Kṛṣṇa nasça, Seu nascimento não é como o nosso. Isso nós temos que saber. O Senhor diz na Bhagavad-gītā (4.9):
Kuntí říká: kecid āhur ajaṁ jātam. Nejvyšší vĕčný, nejvyšší nezrozený se teď narodil. I když se Kršna narodí, Jeho narození není stejné jako naše. To bychom si mĕli uvĕdomit. Pán říká v Bhagavad-gítĕ (4.9):
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so ’rjuna
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so ’rjuna
“Ó Arjuna, aquele que conhece a natureza transcendental de Meu aparecimento e atividades ao deixar o corpo não nasce outra vez neste mundo material, mas alcança Minha morada eterna”.
„Kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činů, když opouští své tĕlo, nezrodí se znovu v tomto hmotném svĕtĕ, nýbrž dosáhne Mého vĕčného sídla, ó Ardžuno.“
É descrito no Śrīmad-Bhāgavatam que quando Kṛṣṇa apareceu, Ele não nasceu do ventre de Devakī. Ao contrário, Ele apareceu primeiro na forma majestosa de Viṣṇu, com quatro braços, e depois assumiu o corpo de um bebê, no colo de Devakī. Portanto, o nascimento de Kṛṣṇa é transcendental, ao passo que o nosso nascimento se dá à força, pelas leis da natureza. Kṛṣṇa não está sob as leis da natureza. As leis da natureza é que trabalham sob Ele (mayā dhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram). Prakṛti, a natureza, trabalha pela ordem de Kṛṣṇa, e nós trabalhamos sob as ordens da natureza. Kṛṣṇa é o senhor de toda a natureza e nós somos servos dela. Por conseguinte, Kuntīdevī diz, kecid āhuḥ: “Alguém pode dizer que o não-nascido nasceu”. Pode parecer que Ele nasceu como nós, mas, na verdade, isto não aconteceu. Kuntīdevī diz claramente, kecid āhuḥ: “Alguns tolos podem dizer que Ele nasceu”. O próprio Kṛṣṇa também diz na Bhagavad-gītā (9.11), avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam: “Porque Eu apareci como um ser humano, os ignorantes pensam que sou um ser humano comum”. Paraṁ bhāvam ajānantaḥ: “Eles não conhecem o mistério por trás do nascimento de Deus como um ser humano”.
Ve Šrímad-Bhágavatamu je popsáno, že když se Kršna poprvé zjevil, nenarodil se z lůna Dévakí. Nejdříve ukázal Svou vznešenou čtyřrukou podobu Višnua a potom se promĕnil v malé dítĕ. Kršnovo zrození je transcendentální, zatímco my se musíme narodit podle zákonů přírody. Kršnu neovlivňují zákony přírody, protože On je jejich vládcem (mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram). Příroda (prakṛti) pracuje podle Kršnových pokynů a my žijeme podle zákonů přírody. Kršna je vládcem přírody a my jsme jejími služebníky. Kuntídéví proto říká: kecid āhuḥ. „Nĕkdo může říkat, že nezrozený se narodil.“ Může se zdát, že Nejvyšší Pán se rodí jako my, ale ve skutečnosti to není pravda. Kuntídéví zdůrazňuje: kecid āhuḥ — „Hlupáci mohou říkat, že se narodil.“ Kršna Samotný také říká v Bhagavad-gítĕ (9.11): avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam. „Protože jsem se zjevil jako lidská bytost, darebáci si myslí, že jsem obyčejný človĕk.“ Paraṁ bhāvam ajānantaḥ: „Neznají tajemství, proč se Bůh rodí jako lidská bytost.“
Kṛṣṇa está em toda a parte. O Senhor está situado no coração de todos (īśvaraḥ sarva-bhūtānānāṁ). E visto que Ele está dentro de nós e é todo-poderoso, por que seria difícil para Ele aparecer diante de nós? Quando o grande devoto Dhruva Mahārāja estava ocupado, meditando na forma de Viṣṇu, de quatro braços, de repente sua meditação quebrou, e ele viu imediatamente, na sua frente, a mesma forma na qual estava meditando. Foi difícil para Kṛṣṇa aparecer dessa maneira? É claro que não. Analogamente, não foi difícil para Ele aparecer perante Devakī nessa mesma forma de quatro braços. Por isso, Kṛṣṇa diz, janma karma ca me divyam: “Deve-se compreender Meu nascimento e atividades transcendentais”. Kuntīdevī tinha essa compreensão. Ela sabia que, embora para alguns tolos Kṛṣṇa pareça nascer, Ele, na verdade, é não-nascido.
Kršna je všude. Pán sídlí v srdci každého (īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati). A jelikož je v našem srdci a je všemocný, proč by pro Nĕho mĕlo být obtížné se před námi zjevit? Když velký oddaný Dhruva Mahárádž meditoval o čtyřruké podobĕ Višnua, jeho meditace se náhle přerušila a on před sebou spatřil stejnou podobu, o které meditoval. Bylo pro Kršnu obtížné se takto zjevit? Zajisté ne. A podobnĕ pro nĕho bylo snadné zjevit se ve stejné čtyřruké podobĕ před Dévakí. Kršna proto říká: janma karma ca me divyam. „Je třeba porozumĕt Mým transcendentálním zrozením a činnostem.“ Kuntídéví jim rozumí. Ví, že i když se nĕkterým hlupákům zdá, že se Kršna rodí, ve skutečnosti je nezrozený.
Mas por que Kṛṣṇa realiza o passatempo de nascer? Kuntīdevī responde: punya-ślokasya kirtaye – para glorificar aqueles que são piedosos e muito avançados na compreensão espiritual. Kṛṣṇa aparece como filho de Devakī para glorificar Sua devota Devakī, e Se torna o filho de Yaśodā para glorificar Yaśodā. Analogamente, Kṛṣṇa aparece na dinastia de Mahārāja Yadu, Seu grande devoto, só para glorificá-lo. Por isso, Kṛṣṇa é conhecido até hoje como Yadava, o descendente de Mahārāja Yadu. Kṛṣṇa não tem obrigação de nascer numa família ou país particulares, mas Ele nasce para glorificar uma certa pessoa ou uma determinada família, por causa de sua devoção. Por conseguinte, Seu nascimento é chamado de divyam, transcendental.
Proč ale Kršna provádí tuto Svou zábavu? Kuntídéví odpovídá: puṇya-ślokasya kīrtaye. Aby oslavoval ty, kteří jsou velmi zbožní a pokročilí v duchovním poznání. Kršna přichází jako syn Dévakí, aby proslavil Svou oddanou Dévakí. Přichází jako syn Jašódy, aby proslavil Jašódu. Stejnĕ Kršna sestupuje v dynastii Svého velkého oddaného Mahárádže Jadua jen proto, aby proslavil Mahárádže Jadua. Díky tomu je Kršna dodnes známý jako Jádava neboli potomek Mahárádže Jadua. Nejvyšší Pán se nemusí narodit v určité rodinĕ nebo zemi, ale činí tak proto, aby proslavil oddanost určité osoby nebo určité rodiny. Jeho zrození se proto nazývá divyam neboli transcendentální.
O Senhor não é obrigado a nascer, mas nós somos. Essa é a diferença entre nosso nascimento e o de Kṛṣṇa. Devido ao nosso karma, ou atividades, se estivermos preparados para nascer numa boa família, na sociedade humana ou na sociedade dos semideuses, nós o faremos. Mas, se nossas atividades forem inferiores às dos animais, nasceremos numa família de animais. Essa é a força do karma.Karmaṇā daiva-netreṇa jantor dehopapattaye (Śrīmad-Bhāgavatam 3.31.1). De acordo com nosso karma, desenvolvemos certo tipo de corpo.
Pán se nemusí narodit, ale my se rodit musíme. To je rozdíl mezi naším narozením a zrozením Kršny. Jestliže si to podle své karmy neboli svých činností zasloužíme, narodíme se v dobré rodinĕ mezi lidskými bytostmi nebo polobohy, a jestliže jsme vykonávali činnosti na úrovni zvířat, narodíme se mezi zvířaty. Takto působí karma. Karmaṇā daiva-netreṇa jantor dehopapattaye (Bhág. 3.31.1). To, jaké tĕlo dostaneme, záleží na naší karmĕ.
A forma humana de vida destina-se à compreensão do Supremo, a Verdade Absoluta (athāto brahma-jijñāsā). Mas, se não nos esforçarmos por isto, se mal utilizarmos esta oportunidade e permanecermos simplesmente como animais, retornaremos à forma de vida animal. Portanto, o movimento da consciência de Kṛṣṇa está tentando salvar as pessoas de descerem para a vida animal.
Lidská životní podoba je určena pro pochopení Nejvyššího neboli Absolutní Pravdy (athāto brahma-jijñāsā). Jestliže však nebudeme usilovat o dosažení tohoto cíle a promarníme svou příležitost, zůstaneme jako zvířata a navrátíme se do zvířecích tĕl. Hnutí pro vĕdomí Kršny se proto snaží lidstvo před takovým poklesnutím zachránit.
O aparecimento do Senhor Kṛṣṇa é comparado ao crescimento das árvores de sândalo nas montanhas da Malásia (malayasyeva candanam). Existem duas Malásias – as montanhas Malásias e a parte do mundo conhecida como Malásia. A árvore candana, ou árvore de sândalo, pode nascer em qualquer parte – não há uma regra que a obrigue a nascer na Malásia ou nas montanhas Malásias – mas, porque este sândalo nasce em grande quantidade nesta parte, do mundo, ele é conhecido como malaya-candana. Nos países ocidentais existe uma água perfumada conhecida como água de colônia. Ela pode ser preparada em qualquer lugar, mas porque foi feita originalmente na cidade de Colônia, ela é conhecida como água de colônia. Analogamente, sândalo pode crescer em qualquer parte, mas porque, originalmente, é muito proeminente na Malásia e nas montanhas Malásias, ele é conhecido como sândalo da Malásia. Kuntī ofereceu essa prece há cinco mil anos. Isto indica que o sândalo crescia na Malásia há cinco mil anos. Malásia não é uma palavra nova. Ela é conhecida há milhares e milhares de anos pelos seguidores da cultura védica. Atualmente, é claro, estão plantando seringueiras na Malásia, porque há uma grande procura por borracha. Mas antigamente havia muito sândalo na Malásia, em larga escala, porque havia uma grande demanda de sândalo, especialmente na Índia.
Zjevení Pána Kršny se přirovnává k výskytu santálových stromů v Malajských horách (malayasyeva candanam). Kromĕ Malajských hor existuje ještĕ jedna oblast s podobným jménem, která se nazývá Malajsie. Santalový strom neboli candana může růst kdekoliv. Nikde není psáno, že musí růst v Malajsii nebo v Malajských horách, ale jelikož tam tĕchto stromů roste tak velké množství, je tento santál známý jako malaya-candana. Na Západĕ lidé používají kolínskou vodu (eau de cologne). Může se vyrábĕt kdekoliv, ale protože byla původnĕ vyrobena v mĕstĕ Cologne, říká se jí „eau de cologne“. Podobnĕ může i santál růst kdekoliv, ale protože původnĕ rostl především v Malajsii a v Malajských horách, je známý jako malajský santál. Kuntí přednesla své modlitby před pĕti tisíci lety a můžeme z toho tedy usoudit, že santál rostl v Malajsii již tehdy. Malajsie není nové jméno; následovníci védské kultury ho znali již před mnoha tisíci lety. Nyní se ovšem v Malajsii pĕstují především kaučukovníky, neboť o kaučuk je velký zájem. Původnĕ se ale v Malajsii pĕstovaly ve velkém množství santálové stromy, protože po nich byla velká poptávka, především v Indii.
Porque a Índia é um país tropical, e o sândalo é muito refrescante, as pessoas o utilizam como cosmético. Mesmo agora, durante os dias mais quentes do verão, aqueles que podem aplicam o sândalo no corpo e sentem-se refrescados durante todo o dia. Na Índia há o sistema de, após banhar-se e santificar o corpo aplicando-lhe marcas de tilaka, oferecer reverências à Deidade, pegar um pouco de candana-prasāda do quarto da Deidade e passá-la no corpo, como um cosmético. Isto é chamado de prasādhanam. Mas está declarado que em Kali-yuga, a era atual, snānam eva prasādhanam (Śrīmad-Bhāgavatam 12.2.5): se uma pessoa puder apenas banhar-se, isto já é prasādhana. Na Índia, mesmo o homem mais pobre toma diariamente seu banho matinal. Mas, quando eu vim para o Ocidente, vi que tomar banho diariamente é algo difícil, e que este não é o costume. Na Índia, estamos acostumados a ver as pessoas banharem-se três vezes por dia. Mas em Nova Iorque eu vi que as pessoas, às vezes, têm necessidade de ir à casa de outros para tomar banho, porque não têm essa facilidade em sua casa. Esses são os sintomas de Kali-yuga. Snānam eva prasādhanam. Em Kali-yuga, mesmo tomar um só banho será difícil.
Santál má velice chladivé účinky a lidé si ho v tropickém indickém podnebí velmi cení. Dokonce i dnes v horkých letních dnech si zámožnĕjší lidé potírají tĕla santálovou pastou, která je celý den příjemnĕ chladí. Dříve byl v Indii takový zvyk, že lidé se nejprve vykoupali a označili svá tĕla posvátným tilakem, poklonili se Božstvům a potom dostali z místnosti Božstev čandan (candana-prasāda), který použili jako kosmetický přípravek a potírali si s ním tĕla. To se nazývalo prasādhanam. Ve Šrímad-Bhágavatamu (12.2.5) je ale řečeno: snānam eva prasādhanam. V současném vĕku, v Kali-juze, se jako prasādhana označuje pouhá koupel. Dokonce i nejchudší lidé v Indii se každý den brzy ráno osprchují, ale když jsem přijel do Ameriky, vidĕl jsem, že je tam obtížné sprchovat se alespoň jednou dennĕ, a mnozí lidé to ani nemají ve zvyku. V Indii se lidé sprchují obvykle třikrát dennĕ, ale v New Yorku jsem byl svĕdkem toho, že se nĕkdo musí chodit koupat do domu svého přítele, protože ve svém bytĕ nemá koupelnu. To jsou příznaky Kali-jugy. Snānam eva prasādhanam. V Kali-juze bude obtížná i pouhá koupel.
Outro sintoma de Kali-yuga é dākṣyam kuṭumba-bharaṇam (Śrīmad-Bhāgavatam 12.2.7) – a pessoa será famosa por suas atividades piedosas se simplesmente conseguir manter sua família. A palavra dākṣyam significa “famoso devido às atividades piedosas”. Essa palavra vem de dakṣa, que significa “perito”. Em Kali-yuga, um homem será considerado perito se conseguir manter uma família, consistindo dele próprio, sua esposa e um ou dois filhos. Na Índia, naturalmente, a família tradicional é a família unida, consistindo do esposo, esposa, seus pais, filhos, sogros, cunhados e assim por diante. Mas, em Kali-yuga, será difícil manter uma pequena família – o esposo, a esposa e poucos filhos. Quando eu estava morando em Nova Iorque, havia, entre as pessoas que compareciam às aulas, uma senhora idosa que tinha um filho crescido. Eu lhe perguntei: “Por que seu filho não se casa?”. Ela respondeu: “Sim, ele poderá casar-se quando puder manter uma família”. Eu não sabia que manter uma família no Ocidente é tão difícil. Mas isso está descrito no Śrīmad-Bhāgavatam: se um homem conseguir manter uma família, será considerado muito glorioso; e a moça que tiver um esposo será considerada muito afortunada.
Jiným příznakem Kali-jugy je dākṣyaṁ kuṭumba-bharaṇam (Bhág. 12.2.7). Človĕk bude považován za zbožného, když bude schopen uživit svoji rodinu. Slovo dākṣyam,které znamená „uznávaný pro své zbožné činnosti“, pochází od slova dakṣa neboli „odborník“. V Kali-juze bude za odborníka považován ten, kdo dokáže uživit svou rodinu — sebe, svou ženu a jedno nebo dvĕ dĕti. V Indii má tradiční rodina daleko více členů: muže a ženu, jejich rodiče a dĕti s jejich rodinami a tak dále. V Kali-juze ale bude tĕžké udržovat i malou rodinu — ženu a nĕkolik dĕtí. Když jsem žil v New Yorku, navštĕvovala naše přednášky také jedna starší paní a její dospĕlý syn. Zeptal jsem se jí: „Proč se váš syn neožení?“ „Ožení se, až bude schopný uživit svoji rodinu,“ odpovĕdĕla. Nevĕdĕl jsem, že v Americe je tak tĕžké uživit rodinu. V Bhágavatamu je ale napsáno: kdo bude schopen uživit svoji rodinu, bude velice slavný, a dívka bude považována za velice šťastnou, když bude mít manžela.
Não é nossa intenção criticar, mas os sintomas de Kali-yuga são muito severos e o serão ainda mais. A duração de Kali-yuga é de 432.000 anos, e, embora apenas 5.000 anos se tenham passado, já podemos encontrar tantas dificuldades; e quanto mais esta Kali-yuga se desenvolver, mais difíceis os tempos serão. A melhor atividade, portanto, é completar nossa consciência de Kṛṣṇa e voltar para casa, de volta ao Supremo. Isto nos salvará. De outra forma, se voltarmos para outra vida em Kali-yuga, encontraremos dias ainda piores pela frente e teremos de sofrer cada vez mais.
Naším úkolem není kritizovat, ale příznaky Kali-jugy se již velice jasnĕ projevují a budou se projevovat ještĕ mnohem více. Kali-juga trvá 432 000 let a i když zatím z tohoto vĕku uplynulo pouze 5000 let, můžeme se setkat s mnoha problémy, které se postupem času budou ještĕ zvĕtšovat. Nejlepší proto je dovést svůj duchovní život k dokonalosti, být si vĕdom Kršny a vrátit se domů, zpátky k Bohu. To nás zachrání. Jinak se budeme muset do Kali-jugy vrátit v dalším životĕ, kdy bude všechno ještĕ tĕžší a kdy budeme muset ještĕ více trpĕt.