Skip to main content

13

Kapitola 13

A Força Vital do Universo

Duše vesmíru

janma karma ca viśvātmann
ajasyākartur ātmanaḥ
tiryaṅ-nṝṣiṣu yādaḥsu
tad atyanta-viḍambanam
janma karma ca viśvātmann
ajasyākartur ātmanaḥ
tiryaṅ-nṝṣiṣu yādaḥsu
tad atyanta-viḍambanam

É realmente desconcertante, ó alma do universo, que trabalhes, embora sejas inativo, e que nasças, embora sejas a força vital e o não-nascido. Tu apareces pessoalmente entre animais terrestres, aves, homens, sábios e seres aquáticos. Na verdade, isso é desconcertante.

Ó duše vesmíru, jak rozumĕt tomu, že pracuješ, přestože jsi nečinný, a že se rodíš, přestože jsi Sám životní silou a jsi nezrozený? Osobnĕ sestupuješ do prostředí zvířat, lidí, mudrců a vodních živočichů. To je skutečnĕ záhadné a matoucí.

Śrīmad-Bhāgavatam 1.8.30

Šrímad-Bhágavatam 1.8.30

Os passatempos transcendentais do Senhor são não apenas desconcertantes, como também aparentemente contraditórios. Em outras palavras, todos eles são inconcebíveis para o limitado poder de pensamento do ser humano. O Senhor é a todo predominante Superalma de toda existência, e, todavia, Ele aparece sob a forma de um javali entre os animais; sob a forma de um ser humano como Rāma, Kṛṣṇa etc.; sob a forma de um ṛṣi como Nārāyana e sob a forma de um ser aquático como um peixe. Todavia, é dito que Ele é não-nascido e que nada tem a fazer. No śruti-mantra, afirma-se que o Brahman Supremo nada tem a fazer. Ninguém é igual ou superior a Ele. Ele tem energias múltiplas e executa tudo perfeitamente, através de conhecimento, força e atividade automáticos. Todas essas afirmações provam, sem nenhuma dúvida, que as atividades, formas e feitos do Senhor são todos inconcebíveis para nosso limitado poder de pensamento. E porque Ele é inconcebivelmente poderoso, tudo é possível nEle. Portanto, ninguém pode avaliá-lO exatamente; todas as ações do Senhor são desconcertantes para o homem comum. Ele não pode ser compreendido através do conhecimento védico, mas pode ser facilmente entendido pelos devotos puros que estão intimamente relacionados com Ele. Portanto, os devotos sabem que, embora apareça entre os animais, Ele não é um animal, nem um homem, nem um ṛṣi, nem um peixe. Ele é eternamente o Senhor Supremo em todas as circunstâncias.

Pánovy transcendentální zábavy jsou nejen matoucí, ale také si zdánlivĕ odporují. Jinými slovy, pro obyčejného človĕka jsou nepochopitelné. Pán je všeprostupující Nadduše všeho bytí, a přesto se zjevuje jako kanec mezi zvířaty, jako Ráma a Kršna mezi lidmi, jako Nárájan mezi mudrci a jako ryba mezi vodními živočichy. A zároveň se říká, že je nezrozený a že Ho nic nenutí k žádným činnostem. Šruti mantra říká, že Nejvyšší Brahman nemusí dĕlat nic. Nikdo Mu není roven a nikdo není vĕtší než On. Má nesčetné energie a vše vykonává dokonale prostřednictvím samočinnĕ působícího poznání, síly a činorodosti. Všechna tato fakta jednoznačnĕ dokazují, že všechny činnosti, podoby a skutky Pána jsou pro naši omezenou myšlenkovou schopnost nepochopitelné, a jelikož Pán je nepředstavitelnĕ mocný, je pro Nĕho možné cokoliv. Nikdo Ho proto nemůže přesnĕ vymezit; každý čin Pána je pro obyčejné lidi matoucí. Nelze Ho pochopit prostřednictvím védského poznání, ale snadno Ho pochopí čistí oddaní, kteří jsou s Ním v důvĕrném styku. Oddaní proto vĕdí, že i když se zjevuje mezi zvířaty, není ani zvíře, ani človĕk, ani rši, ani ryba. Je vždy a za všech okolností Svrchovaným Pánem.

Kuntī se dirige a Kṛṣṇa como viśvātman, a força vital do Universo. Em todo e cada corpo existe uma força vital. Essa força vital é o ātmā, o ser vivo, a alma. É devido à presença dessa força vital, a alma, que todo o corpo funciona. Analogamente, existe uma força vital suprema. Essa força vital suprema é Kṛṣṇa, a Suprema Personalidade de Deus. Portanto, onde está o problema de Ele nascer? Na Bhagavad-gītā (4.9), o Senhor diz:

Kuntí oslovuje Kršnu jako viśvātman, životní sílu vesmíru. V každém tĕle se nachází životní síla. Tato životní síla je ātmā    —     živá bytost, duše. Celé tĕlo se hýbe pouze díky přítomnosti životní síly neboli duše. Podobnĕ existuje i nejvyšší životní síla. Touto nejvyšší životní silou je Nejvyšší Osobnost Božství, Kršna. Jak tedy nĕkdo může tvrdit, že se Pán rodí jako obyčejná živá bytost? V Bhagavad-gítĕ (4.9) Kršna říká:

janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so ’rjuna
janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so ’rjuna

“Ó Arjuna, aquele que conhece a natureza transcendental de Meu aparecimento e atividades, ao deixar o corpo não nasce outra vez neste mundo material, mas alcança Minha morada eterna”.

„Kdo zná transcendentální povahu Mých zjevení a Mých činů, když opouští své tĕlo, nezrodí se znovu v tomto hmotném svĕtĕ, nýbrž dosáhne Mého vĕčného sídla, ó Ardžuno.“

Neste verso, a palavra divyam indica especificamente que o aparecimento e atividades do Senhor são espirituais. E também, em outra parte da Bhagavad-gītā, declara-se: ajo ’pi sann avyayātmā. A palavra aja significa “não-nascido”, e avyayātmā significa “não estando sujeito à destruição”. Esta é a natureza de Kṛṣṇa, e esta natureza transcendental é amplamente descrita por Kuntīdevī em suas preces ao Senhor.

Slovo divyam v tomto verši naznačuje, že zjevení a činnosti Pána jsou duchovní. Jinde v Bhagavad-gítĕ se říká: ajo 'pi sann avyayātmā. Slovo aja znamená „nezrozený“ a avyayātmā znamená „nezničitelný“. Obĕ tyto vlastnosti má Kršna a Jeho transcendentální povahu zde Kuntídéví popisuje ve svých modlitbách.

No início de suas preces, Kuntīdevī disse ao Senhor: “Você está dentro e fora, mas, ainda assim, Você é invisível”. Kṛṣṇa está dentro do coração de todos (īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe ’rjuna tiṣṭhati, sarvasya cāhāṁ hṛdi sanniviṣṭah). Na verdade, Ele está dentro de tudo, até dos átomos (aṇḍāntara-stha-paramāṇu-cayāntara-stham). Kṛṣṇa está dentro e fora de tudo. Assim, Kṛṣṇa mostrou a Arjuna Sua forma externa como a viśva-rūpa, a gigantesca manifestação cósmica.

Na začátku svých modliteb říká: „Jsi uvnitř i vnĕ, a přesto jsi neviditelný.“ Kršna sídlí v srdci každého (īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati, sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭaḥ) a je přítomný dokonce i v každém atomu (aṇḍāntara-stha-paramāṇu-cayāntara-stham). Kršna je uvnitř a je také vnĕ všeho. Mohl proto Ardžunovi ukázat Svůj vnĕjší rys, ohromnou vesmírnou podobu neboli višva-rúpu.

Este corpo externo de Kṛṣṇa é descrito no Śrīmad-Bhāgavatam. Lá, os morros e montanhas são descritos como os ossos do Senhor, os grandes oceanos como diferentes orifícios no corpo universal do Senhor e o planeta conhecido como Brahmaloka como a porção superior de Seu crânio. Aqueles que não conseguem ver Deus são aconselhados a vê-lO sob muitas formas relacionadas à manifestação cósmica, de acordo com as instruções dadas na literatura védica.

Vnĕjší tĕlo Kršny je popsáno ve Šrímad-Bhágavatamu. Kopce a hory se v nĕm přirovnávají ke kostem Pána. Velké oceány se podobnĕ přirovnávají k různým otvorům na vesmírném tĕle Pána a planeta Brahmalóka k horní části Jeho hlavy. Tĕm, kteří nemohou vidĕt Pána, védská literatura doporučuje, aby se Ho snažili spatřit v Jeho hmotné vesmírné podobĕ.

Existem os que podem apenas pensar em Deus como sendo grande, mas não sabem quão grande Ele é. Quando eles pensam em grandeza, imaginam montanhas muito altas, o céu e outros planetas. Portanto, o Senhor tem sido descrito em termos de tais manifestações materiais, para que, quando as pessoas pensem nessas diferentes manifestações, também pensem no Senhor. Isto também é consciência de Kṛṣṇa. Quem pensa “Esta montanha é um osso de Kṛṣṇa”, ou pensa no vasto Oceano Pacífico como o umbigo de Kṛṣṇa, está em consciência de Kṛṣṇa. De igual maneira, pode-se pensar nas árvores e plantas como sendo os pelos do corpo de Kṛṣṇa, e pensar em Brahmaloka como a parte superior de Seu cranto, ou no sistema planetário de Patalaloka como as solas dos Seus pés. Assim, pode-se pensar em Kṛṣṇa como o maior dentre os maiores (mahato mahīyān).

Nĕkteří lidé si myslí, že Bůh je veliký, ale nevĕdí, jak veliký ve skutečnosti je. Pod pojmem velikost si představují velké hory, oblohu nebo jiné planety. Pán je proto popisován pomocí takových hmotných projevů, takže když o nich človĕk přemýšlí, může myslet na Pána. To je také vĕdomí Kršny. Když si nĕkdo myslí: „Tyto hory jsou kosti Pána Kršny,“ nebo když si nĕkdo představuje ohromný Tichý oceán jako Kršnovu pupeční prohlubeň, je si vĕdom Kršny. Podobnĕ můžeme považovat stromy a rostliny za vlasy a chlupy na Kršnovĕ tĕle, Brahmalóku za horní část Jeho hlavy a Pátálalóku za chodidla Kršnových nohou. Tak můžeme o Kršnovi přemýšlet jako o nejvĕtším z nejvĕtších (mahato mahīyān).

Da mesma forma, pode-se pensar em Kṛṣṇa como o menor entre os menores. Isto também é um tipo de grandeza. Kṛṣṇa pode manufaturar esta gigantesca manifestação cósmica e também um inseto minúsculo. Dentro de um livro, às vezes, pode-se encontrar um inseto menor que um ponto. Isso é a criação de Kṛṣṇa. Aṇor aṇīyān mahato māhīyān (Kaṭha Upaniṣad 1.2.20): Ele pode criar algo maior que o maior e menor que o menor. Agora os seres humanos fabricaram o avião 747, que, de acordo com sua concepção, é muito grande. Mas será que eles poderiam produzir um avião do tamanho de um pequeno inseto voador? Isto não é possível. Verdadeira grandeza, entretanto, não é unilateral. Aquele que é realmente grande pode se tornar maior que o maior e menor que o menor.

Podobnĕ můžeme o Kršnovi přemýšlet jako o nejmenším z nejmenších. To je také určitý druh velikosti. Kršna může stvořit tento ohromný vesmírný projev a může stvořit také malý hmyz. Nĕkdy si můžeme všimnout, že na stránce v knize leze nĕjaký nepatrný hmyz, menší než je tečka. V tom je Kršnovo mistrovství. Aṇor aṇīyān mahato mahīyān (Katha Upanišad. 1.2.20): Kršna může vytvořit to, co je nejvĕtší z nejvĕtších a také to, co je nejmenší z nejmenších. Lidé nyní vyrobili letadlo Boeing 747, které je podle našich mĕřítek obrovské. Mohou ale vyrobit letadlo, které by bylo malé jako moucha? To nedokáží. Skutečná velikost není jednostrannĕ orientovaná. Ten, kdo je opravdu veliký, se může stát nejvĕtším z nejvĕtších i nejmenším z nejmenších.

Contudo, mesmo as maiores coisas que se possa manufaturar nesta era moderna não são as maiores que o homem já criou. Nós obtemos informação do Śrīmad-Bhāgavatam que Kardama Muni, o pai do grande sábio Kapiladeva, criou um avião enorme que parecia uma cidade. Nele existiam lagos, jardins, ruas e casas, e a cidade inteira era capaz de voar por todo o universo. Neste avião, Kardama Muni viajou com sua esposa e lhe mostrou todos os planetas. Ele era um grande yogī, e sua esposa, Devahūti, era filha de Svāyambhuva Manu, um grande rei. Kardama Muni desejava casar-se, e Devahūti disse a seu pai: “Meu querido pai, eu quero me casar com aquele sábio”. Assim, Svāyambhuva Manu levou sua filha até Kardama Muni e disse: “Senhor, aqui está minha filha. Por favor, aceite-a como sua esposa”. Ela era filha de um rei e era muito rica. Mas, quando se uniu a seu esposo, que era muito austero, teve de servi-lo tanto que ficou muito fraca e magra. Na verdade, mesmo com alimentos insuficientes, ela trabalhava dia e noite. Essa atitude penalizou Kardama Muni. “Esta mulher que veio a mim é filha de um rei”, ele pensou, “mas, sob minha proteção, ela vive muito desconfortavelmente. Por isso, tenho que lhe dar algum conforto”. Por conseguinte, ele perguntou à esposa: “O que poderia fazê-la sentir-se confortável?” A natureza feminina, naturalmente, deseja uma boa casa, boa comida, roupas finas, bons filhos e um bom esposo. Estas são as ambições femininas. Portanto, Kardama Muni provou à esposa que ela possuía o melhor esposo. Através de poderes ióguicos ele criou esse enorme avião e lhe deu também uma grande casa, repleta de servas e todas as opulências. Kardama Muni era um mero ser humano, mas podia realizar essas atividades maravilhosas através de seus poderes místicos.

Ale dokonce i velké vĕci, které lidé vyrobili v tomto moderním vĕku, stále nejsou tĕmi nejvĕtšími vĕcmi, které človĕk kdy vytvořil. Ze Šrímad-Bhágavatamu se můžeme dozvĕdĕt, že Kardama Muni, otec velkého svĕtce Kapiladévy, sestrojil obrovské letadlo, které připomínalo velké mĕsto. Byly na nĕm jezera, zahrady, ulice a domy a mohlo létat po celém vesmíru. Kardama Muni v tomto letadle cestoval se svojí ženou a ukazoval jí všechny planety. Byl to velký jogí a jeho žena Dévahúti byla dcerou Svájambhuvy Manua, velkého krále. Kardama Muni se chtĕl oženit a Dévahúti řekla svému otci: „Můj drahý otče, chci si vzít tohoto svĕtce za muže.“ Svájambhuva Manu tedy přivedl svou dceru ke Kardamovi Munimu a řekl: „Pane, to je moje dcera. Přijmĕte ji prosím za manželku.“ Jako královská dcera byla Dévahúti velice bohatá. Když se však připojila ke svému odříkavému muži, sloužila mu ze všech sil ve dne v noci a jelikož nemĕla ani dost jídla, brzy zeslábla a byla vyhublá. V Kardamovi Munim se probudil soucit. Pomyslel si: „Tato dívka ke mnĕ přišla jako královská dcera, ale pod mou ochranou se jí nedostává žádného pohodlí. Musím s tím nĕco udĕlat.“ Zeptal se proto své ženy: „Co by tĕ potĕšilo?“ Ženy obvykle touží po hezkém domovĕ, dobrém jídle, pĕkném oblečení, pĕkných dĕtech a dobrém muži. Kardama Muni jí tedy chtĕl dokázat, že dostala toho nejlepšího manžela. Svou jogínskou silou pro ni stvořil velké letadlo a dal jí velký dům se služebnictvem a veškerým bohatstvím. Kardama Muni byl pouze obyčejná lidská bytost, ale pomocí svých jogínských sil mohl provádĕt takové obdivuhodné vĕci.

Kṛṣṇa, entretanto, é yogeśvara, o senhor de todos os poderes místicos. Se obtemos um pouquinho de poder místico nos sentimos muito importantes, mas Kṛṣṇa é o senhor de todos os poderes místicos. Na Bhagavad-gītā, afirma-se que onde quer que esteja Yogeśvara, Kṛṣṇa, a Suprema Personalidade de Deus, o senhor de todos os poderes místicos, e onde quer que esteja Arjuna, que também é conhecido como Pārtha ou Dhanur-dhara, tudo está presente.

Kršna je však Jógéšvara, Pán všech mystických sil. Když získáme třeba jen nepatrné mystické síly, myslíme si, jak jsme důležití, ale Kršna je Pánem všech mystických sil. V Bhagavad-gítĕ se říká, že tam, kde je Jógéšvara, Pán mystických sil, Nejvyšší Osobnost Božství, a kde je Ardžuna, který je také známý jako Pártha nebo Dhanur-dhara, tam je všeho dostatek.

Devemos sempre lembrar que, se conseguirmos nos manter na companhia de Kṛṣṇa, alcançaremos toda a perfeição. E, especialmente nesta era, Kṛṣṇa veio como o santo nome (kali-kāle nāma-rūpe kṛṣṇa avatāra, Caitanya-caritāmṛta, Ādi 17.22). Portanto, Caitanya Mahāprabhu diz:

Vždy bychom si mĕli pamatovat, že pokud zůstaneme v Kršnovĕ společnosti, dosáhneme dokonalosti. Kršna v tomto vĕku sestoupil v podobĕ svatého jména (kali-kāle nāma-rūpe kṛṣṇa-avatāra, Čč. Ádi. 17.22). Čaitanja Maháprabhu proto říká:

nāmnām akāri bahudhā nija-sarva-śaktis
tatrārpitā niyamitaḥ smaraṇe na kālaḥ
nāmnām akāri bahudhā nija-sarva-śaktis
tatrārpitā niyamitaḥ smaraṇe na kālaḥ

“Meu querido Senhor, o Senhor é tão bondoso que está me agraciando com Sua associação, na forma de Seu santo nome, e este santo nome pode ser cantado em qualquer situação”. Não existem regras estritas e difíceis para cantar Hare Kṛṣṇa. Pode-se cantar Hare Kṛṣṇa em qualquer lugar. Crianças, por exemplo, também cantam e dançam. Não é nem um pouco difícil. Enquanto caminham, nossos estudantes cantam em suas contas. Qual é o prejuízo? Mas o ganho é muito grande, porque quando cantamos nos associamos com Kṛṣṇa pessoalmente. Suponhamos que fôssemos falar com o Presidente pessoalmente. Como nos sentiríamos orgulhosos. “Oh! Eu estou com o Presidente”. Então, não ficaríamos muito mais orgulhosos se pudéssemos nos associar com o presidente supremo, que é capaz de criar milhões de presidentes como esses deste mundo? Este cantar é uma oportunidade para isso. Por conseguinte, Caitanya Mahāprabhu diz, etādṛśī tava kṛpā bhagavan mamāpi: “Meu querido Senhor, o Senhor é tão bondoso para mim que está sempre preparado para me oferecer Sua associação”, e durdaivam īdṛśam ihājani nānurāgaḥ: “Mas por ser muito desafortunado não aproveito a oportunidade”.

„Můj drahý Pane, jsi tak laskavý, že mi nabízíš Svou přítomnost v podobĕ Tvého svatého jména, které je možné zpívat kdykoliv a kdekoliv.“ Pro zpívání Haré Kršna neexistují žádná přísná pravidla. Haré Kršna mantru můžeme zpívat všude. I dĕti zpívají a tancují. Na tom není nic tĕžkého. Když naši studenti nĕkam jdou, vezmou si růženec a zpívají při chůzi. Nic tím neztratí a zisk je veliký, neboť zpíváním se sdružujeme s Kršnou Osobnĕ. Představte si, že bychom se mĕli osobnĕ setkat s prezidentem. Jak bychom asi byli pyšní: „Mohu být v prezidentovĕ společnosti.“ Nemĕli bychom tedy být také pyšní na to, že můžeme být ve společnosti nejvyššího prezidenta, který může stvořit mnoho milionů takových prezidentů, jaké najdeme v tomto svĕtĕ? Toho můžeme dosáhnout zpíváním Haré Kršna. Čaitanja Maháprabhu proto říká: etādṛśī tava kṛpā bhagavan mamāpi. „Můj drahý Pane, jsi tak laskavý, že mi vždy nabízíš Svoji společnost.“ Durdaivam īdṛśam ihājani nānurāgaḥ. „Jsem ale takový nešťastník, že téhle příležitosti nevyužívám.“

Nosso movimento da consciência de Kṛṣṇa está simplesmente pedindo às pessoas: “Cantem Hare Kṛṣṇa”. Havia um quadrinho num jornal que mostrava uma senhora e seu marido sentados um defronte ao outro. A senhora está pedindo ao esposo: “Cante, cante, cante”. E o marido responde: “Não posso, não posso, não posso”. Da mesma maneira, estamos pedindo a todos: “Por favor, cantem, cantem, cantem”. Mas estão respondendo: “Não podemos, não podemos, não podemos”. Esta é sua má fortuna.

Naše hnutí pro vĕdomí Kršny jednoduše vyzývá lidi: „Zpívejte Haré Kršna.“ V jednĕch novinách byla karikatura, na které byla nakreslena stará žena a její manžel. Sedĕli proti sobĕ a žena říkala svému muži: „Chant, chant, chant.“ (Zpívej, zpívej, zpívej.) Manžel jí odpovídal: „Can't, can't, can't.“ (Nemůžu, nemůžu, nemůžu.) Stejnĕ i my vyzýváme každého: „Prosím, zpívejte, zpívejte, zpívejte.“ Lidé ale odpovídají: „Nemůžeme, nemůžeme, nemůžeme.“ To je jejich neštĕstí.

Mesmo assim, é nosso dever tornar afortunadas essas pessoas desafortunadas. Esta é nossa missão. Por isso, saímos às ruas e cantamos. Embora eles digam “Não podemos”, nós continuamos cantando. Este é nosso dever. E se, de uma forma ou outra, colocamos algum livro nas mãos de alguém, essa pessoa se torna afortunada. Ela iria desperdiçar seu dinheiro, obtido através de trabalho duro, de tantas maneiras horríveis e pecaminosas. Mas, se comprar um livro apenas, sem se importar com o preço, seu dinheiro estará sendo aplicado de forma correta. Este é o começo da consciência de Kṛṣṇa. Por dar um pouco de seu dinheiro, que é tão difícil de ser obtido, para o movimento da consciência de Kṛṣṇa, a pessoa obtém um ganho espiritual. Ela não está perdendo; ao contrário, está recebendo lucro espiritual. Por conseguinte, nossa ocupação é, de um jeito ou de outro, trazer todo o mundo para este movimento da consciência de Kṛṣṇa, para que todos lucrem espiritualmente.

Naší povinností a naším posláním je přinést tĕmto nešťastníkům štĕstí. Proto chodíme na ulici a zpíváme. I když říkají: „Nemůžeme,“ zpíváme dál. Je to naše povinnost. A když se jim nĕjakým způsobem dostane do ruky kniha o Kršnovi, přinese jim to velké štĕstí. Lidé utrácejí své tĕžce vydĕlané peníze za různé špatné a hříšné vĕci, ale když si koupí dokonce i jednu jedinou knihu, nehledĕ na to, kolik stojí, své peníze využijí správným způsobem. To je začátek jejich vĕdomí Kršny. Jelikož vĕnují své tĕžce vydĕlané peníze hnutí pro vĕdomí Kršny, získají z toho duchovní prospĕch. Nic neztrácí. Naším úkolem je proto dovést každého k hnutí pro vĕdomí Kršny, aby tak mohl duchovnĕ získat.

Quando Kṛṣṇa apareceu na Terra, nem todos souberam que Ele era a Suprema Personalidade de Deus. Embora sempre que houvesse necessidade Ele provava que era a Suprema Personalidade de Deus, normalmente agia como um ser humano comum. Portanto, Śukadeva Gosvāmī, enquanto descreve como Kṛṣṇa brincava exatamente como um vaqueirinho comum, chama a atenção sobre a verdadeira identidade de Kṛṣṇa. Quem é este vaqueirinho? Śukadeva Gosvāmī diz: itthaṁ satāṁ brahma-sukhānubhūtyā. Os impersonalistas meditam no Brahman impessoal e assim sentem alguma bem-aventurança transcendental, mas Śukadeva Gosvāmī dá ênfase ao fato de que a fonte desta bem-aventurança transcendental está aqui – Kṛṣṇa.

Když se Kršna zjevil na Zemi, nevĕdĕl každý, že je Nejvyšší Osobností Božství. Pokud bylo potřeba, dokázal, že je Nejvyšší, ale jinak vystupoval jako obyčejná lidská bytost. Šukadéva Gósvámí proto poukázal na Jeho totožnost, když popisoval, jak si Kršna hrál jako jeden z pasáčků krav. Kdo je tento pasáček? Šukadéva Gósvámí říká: itthaṁ satāṁ brahma-sukhānubhūtyā. Impersonalisté pociťují určitou duchovní blaženost, když meditují o neosobním Brahmanu, ale Šukadéva Gósvámí zdůrazňuje, že skutečným zdrojem transcendentální blaženosti je Kršna.

Kṛṣṇa é a origem de tudo (ahaṁ sarvasya prabhavaḥ). Portanto, a bem-aventurança transcendental que os impersonalistas tentam experimentar, através da meditação no Brahman impessoal, provém, na verdade, de Kṛṣṇa. Śukadeva Gosvami diz: “Aqui está a pessoa que é a fonte de brahma-sukha, a bem-aventurança transcendental que vem da compreensão de Brahman”.

Kršna je zdrojem všeho (ahaṁ sarvasya prabhavaḥ) a také transcendentální blaženost, které se impersonalisté snaží dosáhnout meditací o neosobním Brahmanu, pochází od Kršny. Šukadéva Gósvámí říká: „Tato osoba je zdrojem brahma-sukha,transcendentální blaženosti, která pochází z realizace Brahmanu.“

Um devoto está sempre disposto a executar serviço ao Senhor (dāsyaṁ gatānāṁ para-daivatena). Mas, para aqueles que estão sob a influência da energia ilusória, Ele é como um menino comum (māyāśritānāṁ nara-dārakeṇa). Ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham: Kṛṣṇa reciproca com diferentes entidades vivas de acordo com as concepções particulares de cada uma. Para aquelas que consideram Kṛṣṇa um ser humano comum, Kṛṣṇa age como tal, ao passo que os devotos que aceitam Kṛṣṇa como a Suprema Personalidade de Deus desfrutarão da companhia da Suprema Personalidade de Deus. Naturalmente, o objetivo do impersonalista é o brahmajyoti, a refulgência impessoal do Supremo, mas Kṛṣṇa é a origem de tal refulgência. Por conseguinte, Kṛṣṇa é tudo (brahmeti paramātmeti bhagavān iti śabdyate).

Oddaný je vždy připraven sloužit Pánu (dāsyaṁ gatānāṁ para-daivatena), ale pro ty, kteří jsou okouzleni iluzorní energií, je Kršna jen obyčejným chlapcem (māyāśritānāṁ nara-dārakeṇa). Ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham: Kršna jedná s různými živými bytostmi podle toho, jak k Nĕmu přistupují. S tĕmi, kteří Kršnu pokládají za obyčejnou živou bytost, jedná, jako by byl obyčejný človĕk, zatímco oddaní, kteří přijímají Kršnu jako Nejvyšší Osobnost Božství, se mohou tĕšit ve společnosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Impersonalisté se zajímají o brahmadžjóti, neosobní záři Nejvyššího, ale zdrojem této záře je Kršna. Kršna je všechno (brahmeti paramātmeti bhagavān iti śabdyate).

Apesar disso, os vaqueirinhos são capazes de brincar com este mesmo Kṛṣṇa, a elevada Suprema Personalidade de Deus. Como eles se tornaram tão afortunados a ponto de serem capazes de brincar com Kṛṣṇa?

Pasáčci krav si hráli se stejným Kršnou, Samotným Nejvyšším Pánem. Jak se jim dostalo takového štĕstí?

itthaṁ satāṁ brahma-sukhānubhūtyā
dāsyaṁ gatānāṁ para-daivatena
māyāśritānāṁ nara-dārakeṇa
sārdhaṁ vijahruḥ kṛta-puṇya-puñjāḥ
itthaṁ satāṁ brahma-sukhānubhūtyā
dāsyaṁ gatānāṁ para-daivatena
māyāśritānāṁ nara-dārakeṇa
sārdhaṁ vijahruḥ kṛta-puṇya-puñjāḥ

(Bhāgavatam 10.12.11)

(Bhág. 10.12.11)

Os vaqueirinhos que brincam com Kṛṣṇa tampouco são comuns, porque alcançaram a perfeição mais elevada de serem capazes de brincar com a Suprema Personalidade de Deus. Como alcançaram esta posição? Kṛta-puṇya-puñjāḥ: através de muitas vidas realizando atividades piedosas. Por muitas, muitas vidas, esses meninos executaram austeridades e penitências para alcançar a mais elevada perfeição da vida. E agora eles têm a oportunidade de brincar com Kṛṣṇa pessoalmente, no mesmo nível. Eles não sabem que Kṛṣṇa é a Suprema Personalidade de Deus, porque esta é a natureza de vṛndāvana-līIā, os passatempos de Kṛṣṇa na aldeia de Vṛndāvana.

Pasáčci krav, kteří si hráli s Kršnou, nejsou obyčejní, neboť tím, že si hráli s Nejvyšší Osobností Božství, dosáhli nejvyšší dokonalosti. Jak získali takové postavení? Kṛta-puṇya-puñjāḥ: po mnoho a mnoho životů se vĕnovali zbožným činnostem. Po mnoho a mnoho životů provádĕli tvrdá odříkání a pokání, aby dosáhli nejvyšší dokonalosti života, a nyní dostali příležitost hrát si s Kršnou Osobnĕ, jako rovný s rovným. Nevĕdí, že Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství. Taková je povaha Kršnových zábav ve Vrndávanu, kterým se říká vrṇdāvana-līlā

Não conhecendo a identidade de Kṛṣṇa, os vaqueirinhos simplesmente amam Kṛṣṇa, e seu amor é eterno. Isto é verdade para todos em Vṛndāvana. Como exemplo disto, Yaśodāmātā e Nanda Mahārāja, a mãe e o pai de Kṛṣṇa, amam Kṛṣṇa com amor paternal. Da mesma forma, os amigos de Kṛṣṇa, as namoradas de Kṛṣṇa, as árvores, a água, as flores, as vacas, os bezerros – todos amam Kṛṣṇa. Esta é a natureza de Vṛndāvana. Então, se simplesmente aprendermos como amar Kṛṣṇa, poderemos transformar este mundo em Vṛndāvana, imediatamente.

Pasáčci krav neznají Kršnovu skutečnou totožnost. Jednoduše Kršnu milují a jejich láska nezná hranic, což platí o všech obyvatelích Vrndávanu. Například Jašódámátá a Nanda Mahárádž milují Kršnu jako rodiče. Podobnĕ Kršnu milují Jeho přátelé a přítelkynĕ, stromy, voda, kvĕtiny, krávy, telata    —    každý Kršnu miluje. Takový je Vrndávan. Když se jen naučíme, jak milovat Kršnu, můžeme ihned celý svĕt přemĕnit na Vrndávan.

Este é o ponto central – como amar Kṛṣṇa (premā pumārtho mahān). As pessoas geralmente desejam dharma, artha, kāma e mokṣa – religiosidade, desenvolvimento econômico, gozo dos sentidos e liberação. Mas Caitanya Mahāprabhu discordou dessas quatro coisas. “Este não é o objetivo da vida”, Ele disse. O verdadeiro objetivo da vida é amor por Kṛṣṇa.

Nejdůležitĕjší ze všeho je naučit se, jak Kršnu milovat (premā pum-ārtho mahān). Lidé se obvykle honí za náboženstvím, ekonomickým rozvojem, smyslovým požitkem a vysvobozením (dharma, artha, kāma, mokṣa), ale Čaitanja Maháprabhu nepovažoval nic z toho za důležité: „O takové vĕci by lidé nemĕli usilovat.“ Skutečným cílem života je láska ke Kršnovi.

É um fato que a vida humana não começa antes que se tenha algum conceito de religião (dharma). Mas, na era atual, Kali-yuga, dharma é praticamente nulo – não existe religião nem moralidade. Também não existem atividades piedosas. Portanto, de acordo com os cálculos védicos, a presente civilização não é nem mesmo composta de seres humanos. Anteriormente, as pessoas se preocupavam com moralidade e imoralidade, religião e irreligião; mas, com o avanço de Kali-yuga, isto está sendo quase eliminado, e as pessoas podem fazer qualquer coisa sem se incomodar com o que seja. O Śrīmad-Bhāgavatam diz, e nós podemos perceber na prática, que em Kali-yuga quase oitenta por cento das pessoas são pecaminosas. Vida sexual ilícita, intoxicação, comer de carne e jogo são os quatro pilares da vida pecaminosa. Por isso, pedimos às pessoas que primeiro quebrem esses pilares, para que o teto da vida pecaminosa sofra um colapso e caia. Em seguida, cantando Hare Kṛṣṇa, a pessoa se estabelece numa posição transcendental. É um método muito simples.

Lidský život samozřejmĕ začíná až tehdy, když človĕk začne vyznávat nĕjaké náboženství (dharma). V současném vĕku, v Kali-juze, však dharma prakticky neexistuje    —    lidé neznají náboženské a morální zásady, nevykonávají žádné zbožné činnosti a podle védských mĕřítek v současné společnosti vlastnĕ ani lidské bytosti nejsou. Dříve lidé dbali na to, co je morální a co je nemorální, co je zbožné a bezbožné, ale s pokrokem Kali-jugy všechno upadá a lidé jednají, jak chtĕjí, bez ohledu na to, jestli je to dobré nebo špatné. Šrímad-Bhágavatam říká    —    a sami to dnes můžeme vidĕt    —    že v Kali-juze je osmdesát procent všech lidí hříšných. Zakázaný sexuální život, požívání drog a alkoholu, jedení masa a hazardování jsou čtyři pilíře hříšného života. Vyzýváme proto všechny, aby nejprve skáceli tyto pilíře a zničili střechu hříšného života. Pak se človĕk zpíváním Haré Kršna může pevnĕ ustálit na transcendentální úrovni. Je to velice prosté.

Ninguém pode compreender Deus enquanto sua vida for pecaminosa. Por conseguinte, Kṛṣṇa diz:

Nikdo nemůže realizovat Boha, dokud žije hříšným životem. Kršna říká:

yeṣāṁ tv anta-gataṁ pāpaṁ
janānāṁ puṇya-karmaṇām
te dvandva-moha-nirmuktā
bhajante māṁ dṛḍha-vratāḥ
yeṣāṁ tv anta-gataṁ pāpaṁ
janānāṁ puṇya-karmaṇām
te dvandva-moha-nirmuktā
bhajante māṁ dṛḍha-vratāḥ

“Pessoas que agiram piedosamente nesta vida e nas vidas passadas, cujas atividades pecaminosas estão completamente erradicadas e que estão livres da dualidade da ilusão, ocupam-se em Meu serviço com determinação” (Bhagavad-gītā 7.28).

„Lidé, kteří v tomto i dřívĕjších životech jednali ctnostnĕ a jejichž hříšné činy jsou zcela vyhlazeny, jsou oproštĕni od bludu dvojnosti a s pevným odhodláním Mi slouží.“ (Bg. 7.28)

A palavra anta-gatam significa “terminado”. Uma pessoa pode ocupar-se no serviço devocional quando sua vida pecaminosa estiver terminada. Quem pode acabar com a vida pecaminosa? Aqueles que se ocupam em atividades piedosas. A pessoa tem de ter atividades. E, por ocupar-se em atividades piedosas, suas atividades pecaminosas sumirão naturalmente. Por um lado, deve-se voluntariamente tentar quebrar os pilares da vida pecaminosa, e, por outro, ocupar-se em atividades piedosas.

Slovo anta-gatam znamená „skoncovat“. V oddané službĕ se můžeme zamĕstnat teprve tehdy, když jsme skončili se svým hříšným životem. Kdo může přestat žít hříšným životem? Ten, kdo se zamĕstná zbožnými činnostmi. Každý musí vykonávat nĕjakou činnost, a když vykonává zbožné činnosti, jeho hříšné činnosti automaticky ustanou. Človĕk se na jedné stranĕ musí snažit dobrovolnĕ rozbít pilíře hříšného života, a na druhé stranĕ začít žít zbožným životem.

Quem não tiver uma ocupação piedosa não ficará livre das atividades pecaminosas simplesmente através da compreensão teórica. O governo americano, por exemplo, está gastando milhões de dólares para combater o uso de LSD e outros tóxicos, mas falhou em seu intento. Como é que, somente através de leis, ou atendendo aulas, as pessoas vão parar com essas coisas? Não é possível. Alguém deve dar-lhes boas ocupações, em consequência do que elas automaticamente abandonarão as más. Por exemplo: ensinamos a nossos discípulos “nenhuma intoxicação”, e eles a abandonam imediatamente, embora o governo tenha falhado em conseguir isso. Isto é prático.

Lidé se nemohou osvobodit od hříšných činností pouhým teoretizováním, aniž skutečnĕ začali vykonávat zbožné činnosti. Americká vláda například utrácí miliony dolarů, aby zastavila požívání LSD a podobných drog, ale přesto jsou jejich výsledky mizivé. Vydání zákonů a uspořádání nĕkolika osvĕtových přednášek nepřimĕje lidi k tomu, aby se tĕchto vĕcí vzdali. To není možné. Lidé se musí správnĕ zamĕstnat a pak se automaticky zbaví svých špatných návyků. Když požádáme své studenty: „Přestaňte s omamnými látkami,“ jsou schopni s nimi přestat, i když se o to vláda předtím bez úspĕchu snažila. To je praktický příklad.

Paraṁ dṛṣṭvā nivartate. Se não é dada à pessoa uma ocupação melhor, suas más atividades não podem ser paradas. Isto não é possível. Por isso, nós temos dois lados – proibição de atividades pecaminosas e ocupação em boas atividades. Não dizemos simplesmente “nenhum sexo ilícito”, “nenhuma intoxicação” e assim por diante. Mera negação não tem significado; tem de haver algo positivo, porque todos desejam ocupações. Isto acontece porque somos entidades vivas, e não pedras mortas. Através da meditação, os filósofos impersonalistas tentam tornar-se pedras mortas: “Deixe-me pensar em algo vazio ou impessoal”. Mas como pode alguém tornar-se vazio, artificialmente? O coração e a mente estão cheios de atividades, daí tais métodos artificiais não ajudarem a sociedade humana.

Paraṁ dṛṣṭvā nivartate. Dokud človĕk nemá nĕco lepšího, čím by se zamĕstnal, nemůže přestat se svými špatnými činnostmi. To není možné. Proto zdůrazňujeme obojí    —    zakazujeme studentům hříšné činnosti a zamĕstnáváme je ve správných činnostech. Neříkáme pouze: „Přestaňte s nedovoleným sexuálním životem,“ „Přestaňte brát omamné látky“ a podobnĕ. Pouhá negace nemá význam; musí tu být i nĕco pozitivního, protože každý chce vykonávat nĕjakou činnost, neboť jsme živé bytosti a nikoliv mrtvé kameny. Impersonalisté se pomocí meditace snaží stát se mrtvými kameny: „Musím myslet na nĕco prázdného nebo neosobního.“ Jak se ale můžeme stát prázdnotou? Srdce a mysl jsou vždy činné a tyto nepřirozené metody lidské civilizaci nijak nepomohou.

Métodos de assim chamado yoga e assim chamada meditação são todos patifaria, porque eles não proporcionam ocupação a ninguém. Mas na consciência de Kṛṣṇa existem ocupações adequadas para todos. Todos se levantam cedo para adorar as Deidades. Os devotos preparam comida deliciosa para Kṛṣṇa, decoram o templo, fazem guirlandas, saem para cantar e vendem livros. Estão completamente ocupados, vinte e quatro horas por dia, e assim são capazes de abandonar a vida pecaminosa. Se uma criança tem nas mãos alguma coisa para comer, e lhe oferecemos algo mais saboroso, ela deixa de lado o gosto inferior pelo superior. Assim também, na consciência de Kṛṣṇa, oferecemos melhores ocupações, vida melhor, filosofia melhor, consciência melhor – tudo melhor. Portanto, aqueles que se ocupam em serviço devocional podem abandonar as atividades pecaminosas e promoverem-se à consciência de Kṛṣṇa.

Praktiky takzvané jógy a meditace jsou jen darebáctvím, neboť lidem neposkytují žádné kladné zamĕstnání. Vĕdomí Kršny nabízí dostatek zamĕstnání pro každého. Všichni vstávají brzy ráno a uctívají Božstva. Oddaní připravují pro Kršnu chutné pokrmy, zdobí chrám, navlékají girlandy, jdou na ulici a zpívají a prodávají knihy. Jsou plnĕ zamĕstnáni dvacet čtyři hodin dennĕ a jsou schopni vzdát se hříšného života. Když dítĕ nĕco jí a my mu dáme nĕco lepšího, to staré zahodí a vezme si nové. Vĕdomí Kršny nabízí lepší zamĕstnání, lepší život, lepší filozofii, lepší vĕdomí    —    všechno lepší. Proto se ti, kteří se zamĕstnávají v oddané službĕ, mohou vzdát hříšných činností a povýšit se na úroveň vĕdomí Kršny.

Atividades que se destinam a promover todas as entidades vivas à consciência de Kṛṣṇa existem não apenas na sociedade humana, como também na sociedade animal. Porque todas as entidades vivas aqui são partes integrantes de Kṛṣṇa, mas estão apodrecendo neste mundo material, Kṛṣṇa tem um plano, um grande plano para libertá-las. Às vezes, Ele vem a este mundo pessoalmente e, algumas vezes, envia Seus devotos mais confidenciais. Às vezes, Ele deixa instruções como a Bhagavad-gītā. Kṛṣṇa faz Seus adventos em todo lugar – entre animais, homens, sábios e até mesmo entre os seres aquáticos (tiryaṅ-nṛṣiṣu yādaḥsu). Kṛṣṇa apareceu até como um peixe.

Činnosti, které jsou určeny k tomu, aby se všechny živé bytosti povznesly k vĕdomí Kršny, probíhají nejen v lidské společnosti, ale i ve společnosti zvířat. Všechny živé bytosti jsou nedílnými součástmi Kršny a Kršna má Svůj plán, jak je z hmotného svĕta vysvobodit. Nĕkdy přichází do tohoto svĕta Osobnĕ a nĕkdy posílá Své velice důvĕrné oddané. Nĕkdy zanechává Své pokyny například v podobĕ Bhagavad-gíty. Kršna se jako inkarnace zjevuje všude    —    mezi zvířaty, obyčejnými lidmi, svĕtci, a dokonce i mezi vodními živočichy (tiryaṅ-nṝṣiṣu yādaḥsu). Kršna se zjevil například v inkarnaci ryby.

Assim sendo, o nascimento, aparecimento e desaparecimento de Kṛṣṇa são todos desconcertantes (tad atyanta-viḍambanam). Nós, entidades vivas condicionadas, transmigramos de um corpo a outro, porque somos forçados a isso, pelas leis da natureza, mas Kṛṣṇa não aparece forçadamente. Essa é a diferença. Sujeitos ignorantes pensam: “Eu nasci neste mundo e Kṛṣṇa também nasceu aqui. Por conseguinte, eu também sou Deus”. Eles não sabem que terão de nascer novamente, devido ao poder da lei da natureza.

Kršnovo narození, zjevení a odchody jsou tedy záhadné (tad atyanta-viḍambanam). My, podmínĕné živé bytosti, se převtĕlujeme z jednoho tĕla do druhého, neboť nás k tomu nutí zákony přírody, ale Kršna se nemusí převtĕlovat. V tom je rozdíl. Hlupáci a darebáci si myslí: „Narodil jsem se v tomto svĕtĕ a Kršna se tu také narodil. Jsem proto také Bůh.“ Nevĕdí, že se budou muset narodit znovu, protože je k tomu donutí zákony přírody.

Alguém pode ter tido a oportunidade de nascer com um corpo muito belo, num país onde se vive opulentamente e onde se recebe boa educação. Mas, se utilizar mal essas facilidades, terá de aceitar outro corpo, de acordo com sua mentalidade. Hoje em dia, por exemplo, a despeito de tantos arranjos feitos pelo governo para criação de boas escolas e universidades, os países civilizados do mundo estão produzindo hippies, jovens frustrados que estão até mesmo adorando porcos. Mas, se uma pessoa se associa com as qualidades dos porcos, ela se tornará um porco em seu próximo nascimento. Prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ. A natureza lhe dará uma boa oportunidade: “Tudo bem, meu senhor, torne-se um porco”. Assim são os arranjos da natureza. Prakṛti, a natureza, tem três qualidades. Quem se associar com essas qualidades receberá seu próximo corpo de acordo com a qualidade com a qual se associou.

Nĕkdo dostal velice krásné tĕlo, narodil se v zemi, kde je každý bohatý, a dostalo se mu dobrého vzdĕlání. Když toho však zneužívá, připravuje si podle stavu své mysli další tĕlo. Nyní vláda otevírá tolik dobrých škol a univerzit, ale přesto se z mladých lidí v civilizovaných zemích stávají hippies, kteří ve své frustraci uctívají dokonce i prasata. Když se človĕk sdružuje s lidmi, kteří mají vlastnosti prasat, získá stejné vlastnosti a ve svém příštím životĕ se narodí jako prase. Prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ. Příroda nám dá příležitost: „Dobrá, staň se prasetem.“ Příroda to zařídí. Prakṛti neboli hmotná příroda má tři kvality a človĕk dostane své příští tĕlo podle toho, jakou kvalitou je ovlivnĕn.

O aparecimento e desaparecimento de Kṛṣṇa destinam-se a pôr fim à transmigração de um corpo a outro das entidades vivas. Portanto, deve-se compreender a grandeza do plano de Kṛṣṇa por trás de Seu aparecimento e desaparecimento. Não é que Kṛṣṇa venha caprichosamente. Ele tem um grande plano. De outra forma, por que viria aqui? Ele está muito ansioso por nos levar de volta para casa, de volta ao Supremo. Este é o interesse de Kṛṣṇa. Por conseguinte, Ele diz:

Kršna přichází a odchází proto, aby živým bytostem pomohl ukončit neustálý kolobĕh transmigrace z jednoho tĕla do druhého. Mĕli bychom pochopit, že za Kršnovými zjeveními a odchody je Jeho velký plán. Nemĕli bychom si myslet, že Kršna přichází jen ze Svého rozmaru. Má Svůj plán. Proč by sem jinak přicházel? Velice touží po tom, aby nás dovedl zpátky domů, zpátky k Bohu. Proto říká:

sarva-dharmān parityajya
mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo
mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ
sarva-dharmān parityajya
mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo
mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ

“Abandone todas as variedades de religião e simplesmente se renda a Mim. Eu o libertarei de todas as reações pecaminosas. Não tema” (Bhagavad-gītā 18.66). Todos nós somos filhos de Kṛṣṇa, Deus, e já que estamos infelizes devido ao fato de estarmos aceitando um corpo material após outro e sofrendo as misérias concomitantes de nascimento, morte, velhice e doença, Ele está mais infeliz do que nós. Nossa situação dentro do corpo material não é nada confortável, mas somos tão ignorantes e desavergonhados que não ligamos para nada disso. Estamos ocupados em conseguir confortos temporários nesta vida, e assim negligenciamos os verdadeiros desconfortos de nascimento, morte, velhice e doença. Esta é nossa ignorância e tolice, em razão do que Kṛṣṇa vem nos acordar desta ignorância e nos levar de volta para casa, de volta ao Supremo.

„Zanech všech druhů náboženství a odevzdej se pouze Mnĕ. Já tĕ oprostím od všech hříšných reakcí. Neboj se.“ (Bg. 18.66) Všichni jsme Kršnovy dĕti, dĕti Boha, a jsme nešťastní, protože neustále přijímáme nová tĕla a rodíme se, umíráme, stárneme a jsme nemocní. Kršnu to ale trápí ještĕ více. Situace, ve které jsme v tomto hmotném tĕle, není vůbec příjemná, ale my jsme takoví hlupáci, že se nijak nesnažíme tento problém vyřešit. Naše nevĕdomost a hloupost spočívá v tom, že se tĕžce snažíme zajistit si pomíjivé pohodlí v tomto životĕ, ale neuvĕdomujeme si skutečné nepříjemnosti, které přinášejí zrození, nemoc, stáří a smrt. Kršna proto přichází, aby nás probudil z této nevĕdomosti a přivedl nás zpátky domů, zpátky k Bohu.