Skip to main content

11

Kapitola 11

O Toque da Energia Superior

Dotek duchovní energie

manye tvāṁ kālam īśānam
anādi-nidhanaṁ vibhum
samaṁ carantaṁ sarvatra
bhūtānāṁ yan mithaḥ kaliḥ
manye tvāṁ kālam īśānam
anādi-nidhanaṁ vibhum
samaṁ carantaṁ sarvatra
bhūtānāṁ yan mithaḥ kaliḥ

Meu Senhor, eu Te considero o tempo eterno, o controlador supremo, sem começo ou fim, o onipenetrante. És igual para com todos ao distribuir Tua misericórdia. As dissenções entre os seres vivos devem-se ao convívio social.

Můj Pane, vím, že jsi vĕčný čas, nejvyšší, všeprostupující vládce, který nemá počátek ani konec. Svou milost dáváš všem stejnou mĕrou; vzájemné spory živých bytostí vznikají jen z jejich vzájemných styků.

Śrīmad-Bhāgavatam 1.8.28

Šrímad-Bhágavatam 1.8.28

Kuntīdevī sabia que Kṛṣṇa não era nem seu sobrinho, nem um membro familiar comum de sua casa paterna. Ela sabia perfeitamente bem que Kṛṣṇa é o Senhor primordial, que mora no coração de todos como a Superalma, Paramātmā. Outro nome do aspecto Paramātmā do Senhor é kālā, ou tempo eterno. O tempo eterno é testemunha de todas as nossas ações, boas e más. Assim, as reações resultantes são conferidas por Ele. Não adianta nada dizermos que não sabemos por que é que estamos sofrendo. Pode ser que tenhamos esquecido a má ação pela qual sofremos no presente momento, mas devemos lembrar que Paramātmā é nosso companheiro constante, e, portanto, Ele conhece tudo – passado, presente e futuro. E porque o aspecto Paramātmā do Senhor Kṛṣṇa determina todas as ações e reações, Ele também é o controlador supremo. Sem Sua sanção nem uma folha de grama se move. Os seres vivos recebem tanta liberdade quanto merecem, e o abuso dessa liberdade é a causa do sofrimento. Os devotos do Senhor não abusam de sua liberdade, e, portanto, são os bons filhos do Senhor. Outros, que abusam de sua liberdade, são postos em misérias, determinadas pelo kālā, tempo eterno. O kālā oferece às almas condicionadas tanto felicidade quanto misérias. Tudo é predestinado pelo tempo eterno. Assim como padecemos de misérias que não desejamos, da mesma forma, podemos também desfrutar de felicidade inesperada, pois todas elas são predestinadas pelo kālā. Portanto, ninguém é amigo ou inimigo do Senhor. Todos estão sofrendo ou desfrutando do resultado de seu próprio destino. Este destino é feito pelos seres vivos, no decorrer do convívio social. Aqui, todos querem assenhorear-se da natureza material, e, assim, todos criam seu próprio destino, sob a supervisão do Senhor Supremo. Ele é onipenetrante, e, portanto, pode ver as atividades de todos. E porque o Senhor não tem começo nem fim, Ele também é conhecido como o tempo eterno, ou kālā.

Kuntídéví vĕdĕla, že Kršna nebyl jejím synovcem ani žádným obyčejným členem rodiny ze strany jejího otce. Dokonale vĕdĕla, že Kršna je původní Pán, který sídlí v srdci každého jako Nadduše neboli Paramátmá. Pán se ve Své podobĕ Paramátmy také nazývá kāla, vĕčný čas. Čas je svĕdkem všech našich činů, dobrých i špatných, a zároveň nám přináší příslušné reakce. Nemá smysl naříkat, že nevíme proč a zač trpíme. Je možné, že jsme zapomnĕli na přečin, za který v současnosti trpíme, ale musíme mít vždy na pamĕti, že Paramátmá je náš stálý společník, který ví o všem v minulosti, současnosti i budoucnosti. A jelikož tento rys Pána Kršny, Paramátmá, předurčuje všechny akce a reakce, je také nejvyšším vládcem. Bez Jeho svolení se nepohne ani stéblo trávy. Živé bytosti dostávají tolik svobody, kolik si zasluhují, a jestliže této svobody zneužívají, výsledkem je utrpení. Oddaní Pána, kteří nezneužívají své svobody, jsou dobří synové Pána. Ostatní, kteří jí zneužívají, se dostávají řízením vĕčného času do nesnází. Kála přisuzuje podmínĕným duším štĕstí i neštĕstí. To vše je předurčené vĕčným časem. Stejnĕ jako přicházejí bez pozvání nesnáze, tak i štĕstí k nám může přijít nečekanĕ, neboť to vše předurčuje kāla. Pro Pána tedy není nikdo přítelem či nepřítelem. Každý trpí nebo si užívá podle svého vlastního osudu. Osud si živé bytosti samy vytvářejí vzájemným společenským stykem. V tomto svĕtĕ chce každý vládnout hmotné přírodĕ, a proto si každý pod dohledem Svrchovaného Pána vytváří svůj vlastní osud. Pán je všepronikající a vidí proto činnosti všech. A jelikož nemá počátek ani konec, je známý také jako kāla, vĕčný čas.

O que é explicado aqui pela devota Kuntī é confirmado por Kṛṣṇa na Bhagavad-gītā (9.29). Ali, o Senhor diz:

To, co zde vysvĕtluje oddaná Kuntí, přesnĕ potvrzuje Pán Samotný v Bhagavad-gítĕ (9.29):

samo ’haṁ sarva-bhūteṣu
na me dveṣyo ’sti na priyaḥ
ye bhajanti tu māṁ bhaktyā
mayi te teṣu cāpy aham
samo ’haṁ sarva-bhūteṣu
na me dveṣyo ’sti na priyaḥ
ye bhajanti tu māṁ bhaktyā
mayi te teṣu cāpy aham

“Eu não invejo ninguém, tampouco sou parcial com ninguém. Eu sou igual para com todos. Mas aquele que presta serviço a Mim com devoção é um amigo, está em Mim e Eu também sou um amigo para ele”. Deus não pode ser parcial. Todos são filhos de Deus. Então, como pode Deus favorecer um filho mais que outro? Isso não é possível. Mas os seres humanos fazem discriminações. Nós escrevemos “Confiamos em Deus”, mas quem confia em Deus deveria ser igualmente bondoso e misericordioso para com todas as entidades vivas. Isto é consciência de Deus.

„Nikomu nezávidím a nikomu nejsem naklonĕn. Jsem stejný ke všem. Ale ten, kdo Mi slouží s oddaností, je přítel, je ve Mnĕ a také Já jsem přítelem jemu.“ Bůh nemůže být vůči nikomu zaujatý. Každý je Boží syn, a jak by mohl Bůh dávat jednomu Svému synovi přednost před druhým? To není možné. Lidské bytosti ale dĕlají rozdíly. Říkáme: „Vĕříme v Boha,“ ale ten, kdo vĕří v Boha, musí být stejnĕ laskavý a milostivý ke všem živým bytostem. To je vĕdomí Boha.

Kṛṣṇa diz: “Eu não tenho inimigos nem amigos”. Na me dveṣyo ’sti na priyaḥ. A palavra dveṣya significa “inimigo”. Nós temos inveja de nossos inimigos e somos amigáveis para com nossos amigos. Mas, porque Kṛṣṇa é absoluto, mesmo que pareça ser inamistoso com algum demônio, Ele, na verdade, está sendo um amigo. Quando Kṛṣṇa mata um demônio, suas atividades demoníacas são aniquiladas, e ele se torna um santo de imediato, e se funde na refulgência impessoal suprema, o brahmajyoti.

Kršna říká: „Nemám žádné nepřátele a nemám ani žádné přátele.“ Na me dveṣyo 'sti na priyaḥ. Slovo dveṣa znamená „nepřítel“. Závidíme svým nepřátelům a jsme přátelští vůči svým přátelům, ale protože Kršna je absolutní, dokonce i když se zdá, že je nepřátelský vůči nĕjakému démonovi, ve skutečnosti je jeho přítelem. Když Kršna zabije nĕjakého démona, jeho démonské činnosti jsou zničeny a okamžitĕ se z nĕj stane svĕtec a splyne s nejvyšší neosobní září, s brahmadžjóti.

O brahmajyoti é um dos três aspectos da Verdade Absoluta.

Brahmadžjóti je jedním ze tří rysů Absolutní Pravdy.

vadanti tat tattva-vidas
tattvaṁ yaj jñānam advayam
brahmeti paramātmeti
bhagavān iti śabdyate
vadanti tat tattva-vidas
tattvaṁ yaj jñānam advayam
brahmeti paramātmeti
bhagavān iti śabdyate

(Bhāgavatam 1.2.11)

(Bhág. 1.2.11)

A Verdade Absoluta é uma, mas é percebida sob três aspectos conhecidos como Brahman, Paramātmā e Bhagavān. O aspeto completo original da Verdade Absoluta é Bhagavān, a Suprema Personalidade de Deus, e Sua representação plenária é Paramātmā, Kṣīrodakaśāyi Viṣṇu, que está situado no coração de todos (īśvara sarva-bhūtānāṁ hṛd-deṣe ’rjuna tiṣṭhati). O terceiro aspecto da Verdade Absoluta é Brahman, a refulgência impessoal onipenetrante do Absoluto.

Absolutní Pravda je jedna, ale můžeme ji vnímat ve třech rysech, známých jako Brahman, Paramátmá a Bhagaván. Původní a úplný rys Absolutní Pravdy je Bhagaván, Nejvyšší Osobnost Božství, a Jeho expanzí je Paramátmá, Kšíródakašájí Višnu, který sídlí v srdci každého (īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-dese 'rjuna tiṣṭhati). Třetím rysem Absolutní Pravdy je Brahman, všeprostupující neosobní záře Absolutního.

A Verdade Absoluta é igual para todos, mas cada um O compreenderá segundo a maneira que se aproximar dEle (ye yathā māṁ prapadyante). De acordo com a capacidade individual de compreensão, a Verdade Absoluta Se revela como o Brahman impessoal, como o Paramātmā localizado e, finalmente, como Bhagavān.

Nejvyšší Pán, Absolutní Pravda, je ke každému stejný, ale človĕk může Absolutního realizovat podle toho, jakým způsobem k Nĕmu přistupuje (ye yathā māṁ prapadyante). Podle toho, jakou má človĕk schopnost chápání, se Absolutní Pravda zjeví jako neosobní Brahman, jako lokalizovaná Paramátmá a nakonec jako Bhagaván.

Outro exemplo: às vezes, podemos observar os morros, de nosso quarto, embora não os vejamos distintamente. Em Los Angeles existem muitos morros. Quando os olhamos de algum lugar distante, eles parecem algo escuro. Entretanto, se nos aproximarmos de um morro, veremos que ele é algo distinto – um morro. E, se formos até ele e o subirmos, encontraremos muitas pessoas trabalhando, muitas casas, ruas, carros e outras coisas variadas. Da mesma forma, quem deseja conhecer a Verdade Absoluta, através de seu cérebro minúsculo, pensa: “Eu vou pesquisar para encontrar a Verdade Absoluta”, e o resultado é que terá uma ideia vaga, impessoal. Quem vai mais adiante e se torna um meditador descobre que Deus está situado dentro de seu próprio coração. Dhyānāvasthita-tad-gatena manasā paśyanti yaṁ yoginaḥ. Yogīs – verdadeiros yogīs – veem a forma de Viṣṇu dentro do coração, através da meditação. Os devotos, entretanto, encontram-se com a Pessoa Suprema face a face, da mesma maneira que nos encontramos e falamos cara a cara. A Suprema Personalidade de Deus ordena “Dê-Me isto”, e o devoto serve diretamente ao Senhor, suprindo o que Ele deseja. Assim, existem diferentes realizações da Verdade Absoluta, e, embora Ele seja equânime, cabe a nós compreendê-lO, de acordo com nosso avanço. Por conseguinte, Kuntī diz, samaṁ carantaṁ sarvatra: “Na distribuição de Sua misericórdia, Você é igual para todos”.

Můžeme to vysvĕtlit na příkladu. Nĕkdy ze svého okna vidíme kopce, ale nevidíme je jasnĕ. V Los Angeles je mnoho kopců, ale když je vidíme z velké vzdálenosti, zdá se nám, že to jsou mraky. Když k nim však přijdeme blíž, vidíme jasnĕ, že to jsou kopce. A když přijdeme až k samotnému kopci, vidíme, že tam pracují lidé, že je tam mnoho domů, ulic, automobilů a mnoho různých jiných vĕcí. Chce-li nĕkdo poznat Absolutní Pravdu pomocí svého nepatrného mozku a myslí si: „Budu bádat a najdu Absolutní Pravdu,“ získá pouze nejasnou, neosobní představu. Když človĕk pokročí dál, meditací zrealizuje, že Bůh sídlí v srdci každého. Dhyānāvasthita-tad-gatena manasā paśyanti yaṁ yoginaḥ. Jogíni    —    skuteční jogíni    —    spatřují podobu Višnua v srdci pomocí meditace. Oddaní se ale setkají s Pánem tváří v tvář, stejnĕ jako my můžeme spolu hovořit tváří v tvář. Nejvyšší Osobnost Božství přikazuje: „Dej Mi toto,“ a oddaný přímo slouží Pánu tím, že Mu dává, co Pán chce. Existují tedy různé stupnĕ realizace Absolutní Pravdy a ačkoliv je Pán stejný ke všem, závisí na nás a na našem pokroku, jak Ho pochopíme. Kuntí proto říká: samaṁ carantaṁ sarvatra. „Svou milost dáváš všem stejnou mĕrou.“

A palavra carantam significa “movendo-se”. O Senhor Se move por toda a parte – por dentro e por fora – e nós temos simplesmente de fazer com que nossa visão se torne clara, para que possamos vê-lO. Através do serviço devocional, podemos purificar nossos sentidos para podermos perceber a presença de Deus. Os menos inteligentes tentam encontrar Deus apenas dentro de si, mas os que têm inteligência desenvolvida podem ver o Senhor tanto dentro quanto fora.

Slovo carantam znamená „pohybující se“. Pán se pohybuje všude    —    uvnitř i vnĕ    —    a my musíme očistit svůj zrak, abychom Ho mohli vidĕt. Své smysly můžeme očistit oddanou službou a díky tomu budeme moci vnímat přítomnost Boha. Ménĕ inteligentní lidé se snaží nalézt Boha uvnitř, ale ti inteligentnĕjší mohou vidĕt Pána uvnitř i vnĕ.

Na realidade, o sistema ióguico de meditação existe para os menos inteligentes. Quem pratica meditação em yoga tem que controlar os sentidos (yoga indriya-saṁyamaḥ). Nossos sentidos são muito ativos, e, através da prática de diferentes āsanas, ou posturas sentadas, consegue-se controlar a mente e os sentidos, para poder-se concentrar na forma de Viṣṇu que está dentro do coração. Este é o sistema de yoga recomendado para aqueles que estão muito absortos no conceito corpóreo de vida. Entretanto, devido ao fato de os bhaktas serem mais avançados, eles não se submetem a um processo separado para controlar os sentidos; ao contrário, por se ocuparem em serviço devocional, já os estão controlando.

Jógová meditace je ve skutečnosti určena pro lidi, kteří jsou ménĕ inteligentní. Ten, kdo se vĕnuje meditaci, musí ovládat smysly (yoga indriya-saṁyamaḥ). Naše smysly jsou velice neklidné a aby se človĕk mohl soustředit na podobu Višnua v srdci, musí ovládat mysl a smysly provádĕním různých „ásan“ neboli tĕlesných poloh. Tento jógový systém je doporučený tĕm, kteří jsou příliš pohrouženi v tĕlesném pojetí života. Bhaktové neboli oddaní jsou však pokročilejší a nepotřebují ovládat své smysly tímto způsobem. Své smysly ovládnou automaticky, když je zamĕstnají v oddané službĕ.

Por exemplo: alguém que esteja ocupado em adorar a Deidade, limpar o templo, decorar a Deidade, cozinhar para a Deidade e assim por diante, já tem seus sentidos ocupados a serviço da Verdade Absoluta; então, onde está a oportunidade de os sentidos se desviarem? Hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate: bhakti, serviço devocional, consiste apenas em ocupar nossos sentidos (hṛṣīka) no serviço ao senhor dos sentidos (hṛṣīkeśa). Atualmente nossos sentidos estão ocupados no gozo sensorial. Eu estou pensando que, porque sou o corpo, tenho de satisfazer meus sentidos. Na realidade, entretanto, esse é um estágio contaminado da vida. Quem atinge a compreensão de que não é o corpo, e sim alma espiritual parte integrante de Deus, sabe que seus sentidos espirituais devem ser utilizados a serviço do ser espiritual supremo. Desse modo, alcança-se a liberação (mukti).

Jestliže například nĕkdo uctívá Božstva, uklízí chrám, zdobí Božstva, vaří pro Nĕ a dĕlá podobné činnosti, jeho smysly jsou zamĕstnány ve službĕ Absolutní Pravdĕ. Jak by tedy mohly být přitahovány k nĕčemu jinému? Hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate. Bhakti neboli oddaná služba znamená, že zamĕstnáme své smysly (hṛṣīka) ve službĕ Pánu smyslů (hṛṣīkeśa). Nyní jsou naše smysly zamĕstnány smyslovým požitkem. Myslím si, že jsem toto tĕlo, a proto musím uspokojovat své smysly. Tohle je však ve skutečnosti znečištĕný způsob života. Když človĕk pozná, že není toto tĕlo, ale duše, nedílná součást Boha, pochopí, že své duchovní smysly má zamĕstnat ve službĕ nejvyšší duchovní bytosti. Tak dosáhne vysvobození (mukti).

Atingimos a liberação quando abandonamos a ideia falsa de que o corpo é o eu e compreendemos nossa verdadeira posição como servos do Senhor (muktir hitvānyathā rūpaṁ svarūpeṇa vyavasthitiḥ, Śrīmad-Bhāgavatam 2.10.6). Quando estamos condicionados, abandonamos nossa posição constitucional original, que é descrita por Caitanya Mahāprabhu como sendo a de servos eternos de Kṛṣṇa (jivera svarūpa haya – kṛṣṇera ‘nitya-dāsa’). Mas, logo que nos ocupamos no serviço ao Senhor, somos imediatamente liberados. Não há necessidade de um processo preliminar. O próprio ato de ocupar os sentidos no serviço ao Senhor é evidência de que se está liberado.

Vysvobození můžeme dosáhnout tehdy, když se vzdáme chybné představy, že tĕlo je naše vlastní já, a když se znovu vrátíme do svého skutečného postavení    —    začneme znovu sloužit Pánu (muktir hitvānyathā rūpaṁ svarūpeṇa vyavasthitiḥ, Bhág. 2.10.6). V podmínĕném stavu jsme se vzdálili ze svého původního postavení, které Čaitanja Maháprabhu popisuje slovy: jīvera svarūpa haya—kṛṣṇera`nitya-dāsa'    —    „Živá bytost je vĕčným služebníkem Kršny.“ Jakmile se však znovu zamĕstnáme ve službĕ Pánu, budeme okamžitĕ osvobozeni. Není třeba projít nĕjakým přípravným procesem. Již to, že človĕk zamĕstnal své smysly ve službĕ Pánu, je důkazem, že dosáhl vysvobození.

Essa liberação está ao alcance de todos (samaṁ carantam). Na Bhagavad-gītā, Kṛṣṇa não diz a Arjuna que “só você pode vir a Mim e ser liberado”. Não, o Senhor está ao alcance de todos. Quando diz sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja, isto é, “abandone todas as outras ocupações e renda-se a Mim”, Ele não está falando só para Arjuna, mas sim para todos. Arjuna foi o ouvinte original, mas, na realidade, a Bhagavad-gītā, foi falado para todos os seres humanos. Portanto, todos devem tirar proveito desta obra transcendental.

Toto vysvobození je dostupné všem (samaṁ carantam). Kršna v Bhagavad-gítĕ Ardžunovi neříká: „Pouze ty ke Mnĕ můžeš přijít a vysvobodit se.“ Ne. Pán je přístupný všem. Když říká: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja    —    „Zanech všech ostatních povinností a odevzdej se Mi“    —    nemluví pouze k Ardžunovi, ale ke každému z nás. Ardžuna vyslechl Bhagavad-gítu jako první, ale ve skutečnosti je určena pro každého, pro všechny živé bytosti, a proto toho musíme využít.

A imparcialidade de Kṛṣṇa é comparada à do Sol. O Sol não considera “Este é um homem pobre, este é de baixa classe e este é um porco. Não lhes darei meus raios”. Não, o Sol está disponível para todos, e deve-se tirar proveito dele. A luz do Sol está disponível, mas, se fechamos as portas e nos mantemos na escuridão, é nossa decisão. Da mesma forma, Kṛṣṇa está em toda a parte, Kṛṣṇa é para todos e Kṛṣṇa está pronto para nos aceitar logo que nos rendamos. Samaṁ carantam. Não existem restrições. Pode-se fazer distinções entre classe alta e classe baixa, mas Kṛṣṇa diz, māṁ hi pārtha vyapāśritya ye ’pi syuḥ pāpa-yonayaḥ, isto é, “Mesmo que, supostamente, alguém pertença a uma classe inferior, isso não importa. Rendendo-se a Mim, ele é elegível para voltar ao lar, de volta ao Supremo”. (Bhagavad-gītā 9.32)

Kršnova nestrannost je přirovnávána k nestrannosti slunce. Slunce neuvažuje: „Tady je chudák, tady je človĕk z nižší třídy a tady je prase. Na nĕ svítit nebudu.“ Slunce je stejné ke všem, jen toho musíme využít. Máme možnost užívat si slunečního svitu a je jen na nás, jestli zavřeme dveře a budeme chtít zůstat v temnotĕ. Podobnĕ je i Kršna všude a pro každého a je ochoten nás přijmout, jestliže se odevzdáme. Samaṁ carantam. Neexistuje žádné omezení. Lidé mohou dĕlat rozdíly mezi nižší a vyšší třídou, ale Kršna říká: māṁ hi pārtha vyapāśritya ye 'pi syuḥ pāpa-yonayaḥ (Bg. 9.32). „Nezáleží na tom, jestli nĕkdo patří do nižší třídy. Pokud se Mi odevzdá, může také jít zpátky domů, zpátky k Bohu.“

Esse mesmo Kṛṣṇa é descrito por Kuntīdevī como o tempo eterno. Tudo acontece dentro do tempo, mas nossos cálculos de passado, presente e futuro são relativos. A medida de passado, presente e futuro, para um pequeno inseto, é diferente da nossa medida de passado, presente e futuro. Do mesmo modo, o passado, presente e futuro de Brahmā, a principal entidade viva dentro deste universo, também é diferente de nosso passado, presente e futuro. Mas Kṛṣṇa não tem passado, presente ou futuro. Por conseguinte, Ele é eterno. Nós temos passado, presente e futuro, porque estamos mudando de um corpo para outro. Meu presente corpo tem um tempo determinado. A uma certa data eu nasci de meu pai e minha mãe, e este corpo vai permanecer por algum tempo. Ele vai crescer, produzir alguns subprodutos, ficar velho, enfraquecer e desaparecer, e depois terei de aceitar outro corpo. Quando o passado, presente e futuro de meu corpo acabarem eu aceitarei outro corpo, e um novo ciclo de passado, presente e futuro recomeçará. Mas Kṛṣṇa não tem passado, presente ou futuro, porque Ele não muda Seu corpo. Esta é a diferença entre Kṛṣṇa e nós.

Téhož Kršnu zde Kuntídéví popisuje jako vĕčný čas. Všechno se dĕje pod vlivem času, ale naše kalkulace minulosti, přítomnosti a budoucnosti jsou relativní. Hmyzí mĕřítka minulosti, přítomnosti a budoucnosti se od našich mĕřítek liší. Stejnĕ tak pojetí minulosti, přítomnosti a budoucnosti Brahmy, hlavního stvořitele vesmíru, je jiné než naše. Pro Kršnu však neexistuje žádná minulost, přítomnost nebo budoucnost. Je proto vĕčný. Na nás se vztahuje minulost, přítomnost a budoucnost, protože mĕníme jedno tĕlo za druhým. Tĕlo, které máme, je omezené časem. V určitý den jsem se svým rodičům narodil a nyní zde mé tĕlo na nĕjaký čas zůstane, poroste a zplodí potomky, potom zestárne a bude chřadnout a nakonec zanikne a já budu muset přijmout nové tĕlo. Když skončí minulost, přítomnost a budoucnost tohoto tĕla, přijmu jiné tĕlo a začne další minulost, přítomnost a budoucnost. Pro Kršnu však neplatí žádná minulost, přítomnost nebo budoucnost, protože nemĕní Své tĕlo. To je rozdíl mezi námi a Kršnou.

A posição eterna de Kṛṣṇa é revelada na Bhagavad-gītā. Ali, Kṛṣṇa diz a Arjuna: “No passado, milhões de anos atrás, Eu falei esta filosofia da Bhagavad-gītā para o deus do Sol”. Arjuna pareceu não acreditar nisso. Naturalmente, Arjuna sabia de tudo, mas, para nosso benefício, ele disse a Kṛṣṇa: “Kṛṣṇa, nós somos contemporâneos, visto que nascemos praticamente na mesma data, como posso acreditar que Você tenha falado esta filosofia, há tanto tempo, para o deus do Sol?” E Kṛṣṇa respondeu: “Meu querido Arjuna, você também esteve presente. A diferença é que você se esqueceu disso enquanto que Eu não esqueci”. Passado, presente e futuro pertencem às pessoas que esquecem. Mas, para alguém que não esquece, alguém que vive eternamente, não existem passado, presente e futuro.

Kršnovo vĕčné postavení potvrzuje Bhagavad-gítá. Kršna zde řekl Ardžunovi: „V minulosti, před miliony lety, jsem tuto filozofii Bhagavad-gíty vyjevil bohu Slunce.“ Zdálo se, že tomu Ardžuna nevĕří. Ardžuna zajisté vĕdĕl všechno, ale proto, aby poučil i nás, řekl Kršnovi: „Kršno, jsme současníci a narodili jsme se prakticky ve stejnou dobu. Jak mohu vĕřit, že jsi tuto filozofii vyjevil před tak dávnou dobou bohu Slunce?“ Kršna odpovĕdĕl: „Drahý Ardžuno, ty jsi tehdy také existoval, ale zapomnĕl jsi na to, zatímco Já si to pamatuji. V tom je rozdíl.“ Minulost, přítomnost a budoucnost se týká tĕch, kteří zapomínají, ale pro toho, kdo nezapomíná, kdo žije vĕčnĕ, neexistuje žádná minulost, přítomnost a budoucnost.

Kuntī, portanto, dirige-se a Kṛṣṇa como eterno (manye tvāṁ kālam). E, por ser eterno, Ele é o controlador supremo (īṣānam). Através do comportamento extraordinário de Kṛṣṇa, Kuntī pôde compreender que Kṛṣṇa é eterno e que Kṛṣṇa é o supremo controlador. Ele não tem começo nem fim (anādi-nidhanam) e, por conseguinte, Ele é vibhu, o Supremo, o maior.

Kuntí proto oslovuje Kršnu jako vĕčného (manye tvāṁ kālam). A protože je Kršna vĕčný, je vládcem všeho (īśānam). Podle Kršnových neobvyklých činností Kuntí pochopila, že Kršna je vĕčný a že je nejvyšším vládcem. Nemá začátek ani konec (anādi-nidhanam), a je proto vibhu, nejvĕtší.

Nós somos anu, os menores, e Kṛṣṇa é vibhu, o maior. E, porque somos partes integrantes de Kṛṣṇa, Ele é ambos, o maior e o menor, enquanto que nós somos apenas os menores. Vibhu, o maior, tem de incluir tudo. Em uma bolsa grande pode-se guardar muitas coisas, ao passo que, em uma bolsa pequena, não se pode guardar tantas coisas. Porque Kṛṣṇa é vibhu, o maior, Ele inclui tudo, até mesmo passado, presente e futuro, e Ele é onipenetrante – está presente em toda a parte.

My jsme aṇu, nejmenší, a Kršna je vibhu, nejvĕtší. Jsme součástmi Kršny a Kršna je tedy jak nejmenší, tak i nejvĕtší, zatímco my jsme pouze nejmenší. Vibhu neboli nejvĕtší musí zahrnovat všechno. Jestliže má nĕkdo velkou tašku, může v ní nést spoustu vĕcí, které se do malé tašky nevejdou. Protože Kršna je vibhu, nejvĕtší, je souhrnem všeho, dokonce i minulosti, přítomnosti a budoucnosti, je všeprostupující a všudypřítomný.

Sem Kṛṣṇa, a matéria não pode se desenvolver. Cientistas ateístas dizem que a vida vem da matéria, mas isso é bobagem. Matéria é uma energia de Kṛṣṇa, e espírito é outra. O espírito é a energia superior, e a matéria é a energia inferior. A matéria se desenvolve quando a energia superior está presente. Por exemplo: há duzentos ou trezentos anos, os Estados Unidos não eram desenvolvidos, mas, porque algumas entidades vivas superiores vieram da Europa, agora eles são uma nação muito avançada. Por conseguinte, a causa de tal crescimento é a energia superior. Na África, Austrália e em vários lugares ainda existem muitas terras vazias, sem serem desenvolvidas. Por que subdesenvolvidas? Porque a energia superior de entidades vivas desenvolvidas ainda não as tocou. Logo que seja tocada pela energia superior, a mesma terra será ocupada por muitas fábricas, casas, cidades, estradas, carros e assim por diante.

Hmota se nemůže vyvíjet bez Kršnovy přítomnosti. Ateističtí vĕdci říkají, že život pochází z hmoty, což je nesmysl. Hmota a duše jsou různé Kršnovy energie. Duchovní energie je vyšší a hmotná energie je nižší. Hmota se vyvíjí, když je přítomna vyšší energie. Například před dvĕma nebo třemi sty lety nebyla Amerika rozvinutou zemí, ale díky pokročilým živým bytostem z Evropy, které tam přišly, je nyní Amerika velice bohatá. Příčinou rozvoje je proto vyšší energie. V Africe, Austrálii a na mnoha jiných místech je stále ještĕ nezalidnĕná a zaostalá zemĕ. Proč? Protože se jí nedotkla vyšší energie pokročilých živých bytostí. Jakmile se jí dotkne, objeví se tam mnoho továren, domů, mĕst, silnic, automobilů a podobnĕ.

O significado especial desse exemplo é que a matéria não se pode desenvolver por si mesma. Isso não é possível. A energia superior tem de tocá-la, para ativá-la. Para dar outro exemplo, uma máquina é matéria, energia inferior – e, a menos que um operador venha e a toque, a máquina não funciona. Pode-se ter um carro muito sofisticado, mas, sem motorista não irá a lugar nenhum, mesmo que se passe milhões de anos.

Z tohoto příkladu můžeme vidĕt, že hmota se nemůže vyvíjet sama o sobĕ. Začne být aktivní až tehdy, působí-li na ni vyšší energie. Můžeme dát jiný příklad. Stroj je hmota neboli nižší energie a nemůže fungovat, dokud ho dĕlník nezapne a nezačne na nĕm pracovat. I když budeme mít velice drahé auto, bez řidiče bude stát stále na jednom místĕ a nikam nedojede.

Assim é fácil compreender que a matéria não pode agir independentemente. Ela não pode atuar a menos que a energia superior, a entidade viva, a toque. Então, como poderíamos dizer que a vida se desenvolve a partir da matéria? Cientistas ignorantes podem dizer isso, porque não possuem conhecimento suficiente.

Zdravý rozum nám tedy říká, že hmota nemůže jednat nezávisle. Nikdy nebude činná, dokud na ni nebude působit vyšší energie, živá bytost. Jak tedy můžeme prohlašovat, že se život vyvíjí z hmoty? To tvrdí jen takzvaní vĕdci se svým omezeným poznáním.

Todos os universos se desenvolveram devido à presença de Kṛṣṇa, como é mencionado na Brahma-saṁhitā (aṇḍāntara-stha-paramāṇu cayāntara-stham). Agora os cientistas estão estudando os átomos e descobriram que os elétrons, prótons e outras partículas agem de maneiras diversas. Por que essas partículas são tão ativas? Porque Kṛṣṇa está presente nelas. Isto é verdadeira compreensão científica.

V Brahma-sanhitĕ se říká, že všechny vesmíry se vyvinuly díky Kršnovĕ přítomnosti (aṇḍāntara-stha-paramāṇu-cayāntara-stham). Vĕdci nyní studují atomy a zjišťují, jak na sebe vzájemnĕ působí elektrony, protony a jiné částečky. Proč se tyto částice pohybují? Protože je v nich přítomný Kršna. To je skutečné vĕdecké chápání.

Deve-se compreender Kṛṣṇa de maneira científica. Kṛṣṇa não tem passado, presente ou futuro. Ele é o tempo eterno, sem princípio nem fim, e Ele é igual para todos. Temos apenas que nos preparar para compreender Kṛṣṇa. Este é o propósito da consciência de Kṛṣṇa.

Mĕli bychom pochopit Kršnu vĕdecky. Kršna není pod vlivem minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Kršna je vĕčný čas, nemá žádný počátek ani konec a je ke všem stejný. Musíme se jen dostatečnĕ připravit, abychom Kršnovi porozumĕli a mohli Ho spatřit. To je cílem uvĕdomování si Kršny.