Skip to main content

Verso Oito

Text 8

Texto

Verš

tan-nāma-rūpa-caritādi-sukīrtanānu-
smṛtyoḥ krameṇa rasanā-manasī niyojya
tiṣṭhan vraje tad-anurāgi-janānugāmī
kālaṁ nayed akhilam ity upadeśa-sāram
tan-nāma-rūpa-caritādi-sukīrtanānu-
smṛtyoḥ krameṇa rasanā-manasī niyojya
tiṣṭhan vraje tad-anurāgi-janānugāmī
kālaṁ nayed akhilam ity upadeśa-sāram

Sinônimos

Synonyma

tat — Pána Kṛṣṇy; nāma — svaté jméno; rúpa — podoba; carita-ādi — povaha, zábavy a tak dále; su-kīrtana — pěkným opěvováním nebo diskuzí; anusmṛtyoḥ — a vzpomínáním; krameṇa — postupně; rasanā — jazyk; manasī — a mysl; niyojya — zaměstnávající; tiṣṭhan — sídlící; vraje — ve Vraji; tat — Pánu Kṛṣṇovi; anurāgi — připoután; jana — osoby; anugāmī — následuje; kālam — čas; nayet — měl by využít; akhilam — zcela; iti — tak; upadeśa — rady nebo pokynu; sāram — tresť.

Tradução

Překlad

A essência de todos os conselhos e que se deve utilizar todo o tempo - vinte e quatro horas por dia - para cantar bem e lembrar o nome divino do Senhor, Sua forma transcendental, qualidades e passatempos eternos, ocupando, deste modo, a língua e a mente, gradualmente. Dessa maneira, deve-se morar em Vraja [Goloka Vṛndāvana-dhāma] e servir a Kṛṣṇa sob a orientação dos devotos. Deve-se seguir os passos dos amados devotos do Senhor, que estão profundamente apegados a Seu serviço devocional.

Trestí všech rad je, že člověk by měl využít všeho svého času – dvaceti čtyř hodin denně – k pěknému opěvování a připomínání si Pánova božského jména, transcendentální podoby, vlastností a věčných zábav a postupně tím zaměstnat jazyk a mysl. Tímto způsobem by měl sídlit ve Vraji (Goloce Vṛndāvan dhāmu) a sloužit Kṛṣṇovi pod vedením oddaných. Měl by následovat ve stopách milovaných oddaných Pána, kteří jsou hluboce připoutáni k Jeho oddané službě.

Comentário

Význam

Já que a mente pode ser nossa amiga ou inimiga, devemos treiná-la para que ela se torne nossa aliada. O movimento da consciência de Kṛṣṇa se destina especialmente a treinar a mente a estar sempre ocupada nos assuntos relacionados a Kṛṣṇa. A mente contém centenas de milhares de impressões, não somente desta vida, mas também de muitíssimas vidas passadas. Às vezes, essas impressões entram em contato entre si e produzem imagens contraditórias. Dessa maneira, a função da mente pode se tornar perigosa para uma alma condicionada. Os estudantes de psicologia têm noção das diversas transformações psicológicas que ocorrem na mente. O Bhagavad-gītā (8.6) diz:

Jelikož mysl může být naším přítelem nebo nepřítelem, musíme ji vycvičit, aby se stala naším přítelem. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je zvláště určeno ke cvičení mysli, aby se neustále věnovala činnostem určeným pro Kṛṣṇu. Mysl obsahuje stovky a tisíce dojmů nejen z tohoto, ale i z mnoha minulých životů. Tyto dojmy se někdy prolínají a vytvářejí protichůdné obrazy. Takto může být mysl pro podmíněnou duši nebezpečná. Studenti psychologie si jsou vědomi různých psychologických změn mysli. V Bhagavad-gītě (8.6) je řečeno:

yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ
tyajaty ante kalevaram
taṁ taṁ evaiti kaunteya
sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ
yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ
tyajaty ante kalevaram
taṁ taṁ evaiti kaunteya
sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ

“Qualquer que seja o estado de existência que alguém se lembre ao deixar o corpo, ó filho de Kuntī, esse mesmo estado ele alcançará, impreterivelmente.”

„Ó synu Kuntī, každý naprosto jistě dosáhne právě toho stavu bytí, na který vzpomíná, když opouští své tělo.“

Na hora da morte, a mente e a inteligência da entidade viva criam a forma sutil de determinada espécie de corpo para a próxima vida. Se, repentinamente, a mente pensa em algo não muito conveniente, a pessoa é obrigada a aceitar um nascimento correspondente a tal pensamento na próxima vida. Por outro lado, quem puder pensar em Kṛṣṇa no momento da morte poderá ser transferido para o mundo espiritual, Goloka Vṛndāvana. Este processo de transmigração é muito sutil, e Śrīla Rūpa Gosvāmī, portanto, aconselha os devotos a treinarem suas mentes a fim de serem capazes de se lembrar única e exclusivamente de Kṛṣṇa. De modo semelhante, deve-se treinar a língua a só falar de Kṛṣṇa e saborear apenas kṛṣṇa-prasāda. Śrīla Rūpa Gosvāmī aconselha ainda que tiṣṭhan vraje: deve-se viver em Vṛndāvana ou em qualquer parte de Vrajabhūmi. Vrajabhūmi, ou a terra de Vṛndāvana, ocupa uma area de oitenta e quatro krośas. Uma krośa equivale a cinco quilômetros quadrados. Aquele que faz de Vṛndāvana sua residência deve buscar o abrigo de um devoto avançado que viva ali. Dessa maneira, ele deve pensar sempre em Kṛṣṇa e em Seus passatempos. Śrīla Rūpa Gosvāmī esclarece melhor este ponto em seu Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.294):

V okamžiku smrti vytvářejí mysl a inteligence živé bytosti jemnou podobu určitého druhu těla pro příští život. Když mysl najednou pomyslí na něco nepříliš pěkného, čeká člověka odpovídající zrození v příštím životě. Dokáže-li naproti tomu myslet v okamžiku smrti na Kṛṣṇu, může být přenesen do duchovního světa, Goloky Vṛndāvanu. Proces převtělování je velmi jemný, a Śrīla Rūpa Gosvāmī proto radí oddaným, aby cvičili svou mysl, aby nemysleli na nic jiného než na Kṛṣṇu. Jazyk by měli podobně cvičit, aby hovořil jen o Kṛṣṇovi a jedl pouze kṛṣṇa-prasādam. Śrīla Rūpa Gosvāmī dále radí, tiṣṭhan vraje: oddaný by měl žít ve Vṛndāvanu nebo v nějaké části Vrajabhūmi. Vrajabhūmi neboli vṛndāvanská země má rozlohu osmdesát čtyři kroś. Krośa odpovídá pěti čtverečním kilometrům. Když se člověk usadí ve Vṛndāvanu, měl by se uchýlit k pokročilému oddanému. Neustále by tak měl myslet na Kṛṣṇu a Jeho zábavy. Śrīla Rūpa Gosvāmī to dále objasňuje v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.294):

kṛṣṇaṁ smaran janaṁ cāsya
preṣṭhaṁ nija-samīhitam
tat-tat-kathā-rataś cāsau
kuryād vāsaṁ vraje sadā
kṛṣṇaṁ smaran janaṁ cāsya
preṣṭhaṁ nija-samīhitam
tat-tat-kathā-rataś cāsau
kuryād vāsaṁ vraje sadā

“O devoto deve sempre residir no reino transcendental de Vraja e continuamente se dedicar a kṛṣṇaṁ smaran janaṁ cāsya preṣṭhaṁ, o recordar-se de Śrī Kṛṣṇa e de Seus amados companheiros. Seguindo os passos desses associados e se submetendo à sua orientação eterna, pode-se desenvolver um intenso desejo de servir a Suprema Personalidade de Deus.”

„Oddaný by měl vždy sídlit v transcendentální oblasti Vraji a neustále se věnovat kṛṣṇaṁ smaran janaṁ cāsya preṣṭham, vzpomínání na Śrī Kṛṣṇu a Jeho milované společníky. Následováním ve stopách těchto společníků a pod jejich věčným vedením získá silnou touhu sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství.“

Śrīla Rūpa Gosvāmī declara ainda no Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.295):

Šríla Rúpa Gósvámí uvádí v Bhakti-rasámrta-sindhu (1.2.295):

sevā sādhaka-rūpeṇa
siddha-rūpeṇa cātra hi
tad-bhāva-lipsunā kāryā
vraja-lokānusārataḥ
sevā sādhaka-rūpeṇa
siddha-rūpeṇa cātra hi
tad-bhāva-lipsunā kāryā
vraja-lokānusārataḥ

“No reino transcendental de Vraja [Vraja-dhāma], a pessoa deve servir a Śrī Kṛṣṇa, o Senhor Supremo, com um sentimento semelhante ao de Seus companheiros, devendo se sujeitar à orientação direta de um associado específico de Kṛṣṇa e seguir-lhe os passos. Pode-se aplicar este método tanto na fase de sādhana [práticas espirituais realizadas enquanto se está na fase do cativeiro], quanto na fase de sādhya [compreensão de Deus], na qual se é siddha-puruṣa, ou alma espiritualmente perfeita.”

„V transcendentální oblasti Vraji (Vraja-dhāmu) by měl člověk sloužit Nejvyššímu Pánu, Śrī Kṛṣṇovi, s podobným cítěním jako Jeho společníci, uchýlit se pod přímé vedení určitého společníka Kṛṣṇy a následovat v jeho stopách. Tato metoda platí jak pro stádium sādhany (duchovních praktik prováděných ve stavu spoutanosti), tak pro stádium sādhyi (realizace Boha), kdy je osoba siddha-puruṣa neboli duchovně dokonalá duše.“

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura faz o seguinte comentário sobre este verso: “Quem ainda não desenvolveu interesse pela consciência de Kṛṣṇa deve abandonar todas as motivações materiais e treinar sua mente, seguindo os princípios reguladores progressivos - cantar e lembrar-se de Kṛṣṇa, Seu nome, forma, qualidades, passatempos e assim por diante. Dessa maneira, após desenvolver um gosto por tais coisas, ele deve tentar viver em Vṛndāvana e passar seu tempo lembrando constantemente do nome de Kṛṣṇa, Sua fama, atividades e qualidades, sob a orientação e proteção de um devoto experiente. Esta é a essência de todas as instruções relativas ao cultivo de serviço devocional.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura tento verš komentoval: „Ten, kdo ještě nevyvinul zájem o vědomí Kṛṣṇy, by se měl vzdát všech hmotných motivů a cvičit svoji mysl dodržováním usměrňujících zásad, jmenovitě opěvováním Kṛṣṇy a vzpomínáním na Něho, Jeho jméno, podobu, vlastnosti, zábavy a tak dále. Když v nich získá zálibu, měl by se snažit žít ve Vṛndāvanu a trávit čas neustálým vzpomínáním na Kṛṣṇovo jméno, slávu, zábavy a vlastnosti pod vedením a ochranou zkušeného oddaného. To je podstata všech pokynů týkajících se rozvíjení oddané služby.

“Na fase neófita, devemos estar sempre engajados em ouvir kṛṣṇa-kathā. Isto se chama śrāvaṇa-daśā, a fase em que se ouve. Escutando constantemente o transcendental santo nome de Kṛṣṇa e ouvindo falar de Sua forma transcendental, qualidades e passatempos, pode-se chegar à fase de aceitação, chamada varaṇa-daśā. Quem alcança esta fase, apega-se à audição de kṛṣṇa-kathā. Quem consegue cantar em êxtase atinge a fase de smaraṇāvasthā, o estágio da recordação. A recordação, absorção, meditação, lembrança constante e o transe constituem os cinco ítens do kṛṣṇa-smaraṇa progressivo. A princípio, pode ser que se interrompa o lembrar-se de Kṛṣṇa a intervalos, mas, posteriormente, a lembrança prossegue sem interrupções. Quando a lembrança é ininterrupta, ela passa a ser concentrada e é denominada meditação. Ao se expandir e tornar-se constante, a meditação se intitula anusmṛti. Com o anusmṛti ininterrupto e incessante, entra-se na fase de samādhi, ou transe espiritual. Depois que o smaraṇa-dāsa, ou samādhi, desenvolve-se plenamente, a alma chega a compreender sua posição constitucional original. Nessa altura, ela pode entender perfeita e nitidamente sua relação eterna com Kṛṣṇa. Isto se chama sampatti-daśā, a perfeição da vida.

Na počáteční úrovni by měl neustále naslouchat kṛṣṇa-kathā. Říká se tomu śravaṇa-daśā, stádium naslouchání. Neustálým nasloucháním transcendentálnímu svatému jménu Kṛṣṇy a vyprávění o Jeho transcendentální podobě, vlastnostech a zábavách může dosáhnout úrovně přijetí nazvané varaṇa-daśā. Když dosáhne této úrovně, začne ho poutat naslouchání kṛṣṇa-kathā. Je-li schopen zpívat v extázi, dosáhne úrovně smaraṇāvasthā, úrovně vzpomínání. Vzpomínání, pohroužení, meditace, neustálá meditace a tranz je pět fází, ze kterých se skládá postupně se rozvíjející kṛṣṇa-smaraṇa. Zpočátku může být vzpomínání na Kṛṣṇu občas přerušeno, ale později zůstává nepřerušeno. Je-li nepřerušeno, soustředí se a nazývá se meditace. Když se meditace rozvine a začne být trvalá, nazývá se anusmṛti. Nepřerušovanou a neustálou anusmṛti se oddaný dostane do stavu samādhi neboli duchovního tranzu. Když se smaraṇa-daśā neboli samādhi plně vyvine, duše dospěje k porozumění svého původního přirozeného postavení. V tom okamžiku může dokonale a jasně porozumět svému věčnému vztahu s Kṛṣṇou. To se nazývá sampatti-daśā, dokonalost života.

“O Caitanya-Caritāmṛta aconselha os neófitos a abandonarem todas as espécies de desejos motivados e simplesmente se ocuparem no regulativo serviço devocional ao Senhor, de acordo com as orientações das escrituras. Dessa maneira, o novato pode gradualmente desenvolver apego ao nome de Kṛṣṇa, à Sua fama, forma, qualidades e assim por diante. Quem tenha desenvolvido tal apego, poderá servir espontaneamente aos pés de lótus de Kṛṣṇa, sem nem mesmo seguir os princípios reguladores. Esta fase se chama rāga-bhakti, ou serviço devocional com amor espontâneo. O devoto nesta fase pode seguir os passos de um dos companheiros eternos de Kṛṣṇa em Vṛndāvana. Isto se denomina rāgānuga-bhakti. Rāgānuga-bhakti, ou o serviço devocional espontâneo, pode ser realizado na śānta-rasa, em que se aspira a ser como as vacas de Kṛṣṇa, ou a vara, a flauta na mão de Kṛṣṇa, ou as flores em volta do pescoço dEle. Na dāsya-rasa, seguem-se os passos dos servos como Citraka, Patraka ou Raktaka. Na amistosa sakhya-rasa, é possivel tornar-se um amigo de Kṛṣṇa, como Baladeva, Śrīdāmā ou Sudāmā. Na vātsalya-rasa, caracterizada pela afeição maternal e paternal, pode-se vir a ser como Nanda Mahārāja e Yaśodā. Já na mādhurya-rasa, caracterizada pelo amor conjugal, é possível tornar-se como Śrīmatī Rādhārāṇī ou como Suas companheiras, tais como Lalita e Suas servas pessoais (mañjarīs), como Rūpa e Rati. Esta é a essência de todas as instruções quanto ao serviço devocional.”

Caitanya-caritāmṛta radí začátečníkům vzdát se všech druhů motivovaných žádostí a jednoduše se věnovat usměrněné oddané službě Pánu podle příkazů písem. Tímto způsobem může začátečník postupně vyvinout pouto ke Kṛṣṇovu jménu, slávě, podobě, vlastnostem a tak dále. Když toto pouto vyvinul, může sloužit lotosovým nohám Kṛṣṇy spontánně, i bez dodržování usměrňujících zásad. Tato úroveň se nazývá rāga-bhakti neboli oddaná služba na úrovni spontánní lásky. Na této úrovni může oddaný následovat ve stopách jednoho z věčných společníků Kṛṣṇy ve Vṛndāvanu. Tomu se říká rāgānuga-bhakti. Rāgānuga-bhakti neboli spontání oddaná služba se může provádět ve vztahu śānta-rasa, kdy oddaný touží sloužit Kṛṣṇovi jako kráva, jako hůlka či flétna v Jeho ruce nebo jako květy kolem Kṛṣṇova krku. Ve vztahu dāsya-rasa následuje ve stopách služebníků jako Citraka, Patraka nebo Raktaka. V přátelském vztahu sakhya-rasa je možné stát se přítelem jako Baladeva, Śrīdāmā nebo Sudāmā. Vātsalya-rasa se vyznačuje rodičovskou náklonností a oddaný může být jako Nanda Mahārāja a Yaśodā a v mādhurya-rase, která se vyznačuje mileneckou láskou, může být jako Śrīmatī Rādhārāṇī nebo Její přítelkyně jako Lalitā a Její služebnice (mañjarī) jako Rūpa a Rati. To je podstata všech pokynů týkajících se oddané služby.“