Skip to main content

Verso Um

Text 1

Texto

Verš

vāco vegaṁ manasaḥ krodha-vegaṁ
jihvā-vegam udaropastha-vegam
etān vegān yo viṣaheta dhīraḥ
sarvām apīmāṁ pṛthivīṁ sa śiṣyāt
vāco vegaṁ manasaḥ krodha-vegaṁ
jihvā-vegam udaropastha-vegam
etān vegān yo viṣaheta dhīraḥ
sarvām apīmāṁ pṛthivīṁ sa śiṣyāt

Sinônimos

Synonyma

vegam — desejo; manasaḥ — da mente; krodha — da ira; vegam — desejo; jīhvā — da língua; vegam — desejo; udara-upastha — do estômago e dos órgãos genitais; vegam — desejo; etān — esses; vegān — desejos; yaḥ — quem quer que; viṣaheta — seja capaz de tolerar; dhīraḥ — sóbria; sarvām — todos; api — certamente; imām — este; pṛthivīm — mundo; saḥ — esta personalidade; śiṣyāt — pode fazer discípulos.

vāca — řeči; vegam — touha; manasaḥ — mysli; krodha — hněvu; vegam — touha; jihvā — jazyka; vegam — touha; udara-upastha — žaludku a genitálií; vegam — touha; etān — tyto; vegān — touhy; yaḥ — kdokoliv; viṣaheta — dokáže snášet; dhīraḥ — vyrovnaný; sarvām — celý; api — zajisté; imām — tento; pṛthivīm — svět; saḥ — tento člověk; śiṣyāt — může přijímat žáky.

Tradução

Překlad

Uma pessoa sóbria, que seja capaz de tolerar o desejo de falar, as exigências da mente, as ações da ira e os impulsos da língua, do estômago e dos órgãos genitais, é qualificada para fazer discípulos em todo o mundo.

Vyrovnaný člověk, který dokáže ovládat touhu mluvit, nenechá se unášet žádostmi mysli, snáší projevy hněvu a žádosti jazyka, žaludku a genitálií, je způsobilý přijímat žáky po celém světě.

Comentário

Význam

No Śrīmad-Bhāgavatam (6.1.9-10), Parīkṣit Mahārāja fez muitas perguntas inteligentes a Śukadeva Gosvāmī. Uma dessas perguntas foi: “Por que é que as pessoas se submetem à expiação se não conseguem controlar os sentidos?” Um ladrão, por exemplo, talvez saiba perfeitamente bem que poderá ser preso por roubar e poderá até mesmo ver um ladrão sendo preso pela polícia, mas, mesmo assim, continuará a roubar. Adquirimos experiência pela audição e pela visão. Uma pessoa menos inteligente adquire experiência vendo, ao passo que uma pessoa mais inteligente adquire experiência ouvindo. Quando uma pessoa inteligente ouve que nos livros de lei e nos śastras, ou escrituras, é dito que roubar não é bom, e quando ouve que um ladrão é castigado ao ser preso, ela se abstém de roubar. Uma pessoa menos inteligente terá primeiro que ser presa e castigada pelo roubo para aprender a parar de roubar. Entretanto, um patife, um tolo, pode ter a experiência tanto do ouvir quanto do ver e pode até ser castigado, mas mesmo assim continuará roubando. Mesmo que essa pessoa se submeta à expiação e seja castigada pelo governo, logo que sair da cadeia ela há de roubar outra vez. Se o castigo ministrado na prisão é considerado uma expiação, qual é o benefício dessa expiação? Assim, Parīkṣit Mahārāja indagou:

Parīkṣit Mahārāja položil ve Śrīmad Bhāgavatamu (6.1.9-10) Śukadevovi Gosvāmīmu mnoho inteligentních otázek. Jedna z nich byla: „Proč lidé podstupují odčinění, když nejsou schopni ovládat své smysly?“ Zloděj může například velmi dobře vědět, že za krádež může jít do vězení, a může dokonce na vlastní oči vidět, jak policie zatýká jiného zloděje, ale přesto dál krade. Zkušenost získáváme nasloucháním a pozorováním. Méně inteligentní člověk získává zkušenosti pozorováním a inteligentnější člověk je získává nasloucháním. Dozví-li se inteligentní člověk ze zákoníků a śāster neboli písem, že krást se nemá, a zaslechne-li, že zloděj je potrestán a uvězněn, vyvaruje se krádeže. Méně inteligentní člověk musí být nejdříve uvězněn a potrestán za krádež, aby se naučil, že má přestat krást. Hloupý darebák však může slyšet, vidět a být dokonce potrestán, ale přesto bude v kradení pokračovat. I když ho vláda potrestá a odpyká si trest, bude krást znovu, jakmile se dostane z vězení. Považuje-li se trest ve vězení za odčinění, jaký je jeho užitek? Mahārāja Parīkṣit se tedy zeptal:

dṛṣṭa-śrutābhyāṁ yat pāpaṁ
jānann apy ātmano ’hitam
karoti bhūyo vivaśaḥ
prāyaścittam atho katham


kvacin nivartate ’bhadrāt
kvacic carati tat punaḥ
prāyaścittam atho ’pārthaṁ
manye kuñjara-śaucavat
dṛṣṭa-śrutābhyāṁ yat pāpaṁ
jānann apy ātmano ’hitam
karoti bhūyo vivaśaḥ
prāyaścittam atho katham


kvacin nivartate ’bhadrāt
kvacic carati tat punaḥ
prāyaścittam atho ’pārthaṁ
manye kuñjara-śaucavat

Ele comparou a expiação a um banho de elefante. O elefante pode tomar um ótimo banho no rio, mas, assim que sai da água, ele atira lama por todo o seu corpo. De que adianta, então, o seu banho? De modo semelhante, muitos espiritualistas cantam o mahā-mantra Hare Kṛṣṇa e, ao mesmo tempo, fazem muitas coisas proibidas, julgando que seu canto neutralizará suas ofensas. Das dez espécies de ofensas que se pode cometer enquanto se canta o santo nome do Senhor esta se chama nāmno balād yasya hi pāpa-buddhiḥ: cometer atividades pecaminosas se apoiando no cantar do mahā-mantra Hare Kṛṣṇa. Da mesma maneira, certos cristãos vão à igreja confessar seus pecados, julgando que o fato de confessarem perante um padre e executarem alguma penitência aliviá-los-á dos resultados de seus pecados semanais. Logo que acaba o sábado e vem o domingo, eles começam suas atividades pecaminosas outra vez, esperando serem perdoados no próximo sábado. Esta classe de prāyaścitta, ou expiação, é condenada por Parīkṣit Mahārāja, o rei mais inteligente de sua época. Śukadeva Gosvāmī, igualmente inteligente, como convém ao mestre espiritual de Mahārāja Parīkṣit, respondeu ao rei e confirmou ser correta a sua declaração a respeito da expiação. Não se pode neutralizar uma atividade pecaminosa com uma atividade piedosa. Deste modo, a real prāyaścitta, expiação, é o despertar de nossa adormecida consciência de Kṛṣṇa.

Mahārāja Parīkṣit přirovnává odčinění ke koupeli slona. Slon se může velmi důkladně vykoupat v řece, ale jakmile vyleze na břeh, popráší se hlínou. Jakou cenu má tato koupel? I mnoho lidí věnujících se duchovnímu životu pronáší Hare Kṛṣṇa mahā-mantru a zároveň se dopouští mnoha zakázaných věcí s myšlenkou, že pronášení odstraní jejich přestupky. Proti pronášení svatého jména Kṛṣṇy existuje deset druhů přestupků a tento přestupek se nazývá nāmno balād yasya hi pāpa-buddhiḥ, hřešení na síle pronášení Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Někteří křesťané podobně chodí do kostela, aby se vyzpovídali z hříchů, a myslí si, že zpověď před knězem a nějaké pokání je zbaví následků jejich týdenních hříchů. Jakmile uplyne sobota a přijde neděle, začnou znovu hřešit v očekávání odpuštění příští sobotu. Parīkṣit Mahārāja, nejinteligentnější král své doby, tento druh prāyaścitty, odčinění, zavrhl. Śukadeva Gosvāmī, který byl stejně inteligentní, jako vhodný duchovní učitel Mahārāje Parīkṣita králi odpověděl a ujistil ho, že jeho prohlášení o odčinění je správné. Hříšné činnosti nemohou být odčiněny zbožnými. Skutečným odčiněním je probuzení našeho neprojeveného vědomí Kṛṣṇy.

A expiação verdadeira implica em se chegar ao conhecimento real, sendo que para isto existe um processo padrão. Quem segue um processo regulado de higiene não adoece. Um ser humano se destina a ser educado segundo determinados princípios, de forma que possa restabelecer seu conhecimento original. Essa vida metódica é descrita como tapasya. Pode-se gradualmente elevar-se ao padrão do conhecimento verdadeiro, ou à consciência de Kṛṣṇa, praticando austeridade e celibato (brahmacarya), controlando a mente e os sentidos, renunciando a posses em caridade, sendo manifestamente veraz, mantendo-se limpo e praticando yoga-āsanas. Contudo, alguém que tenha a fortuna de associar-se com um devoto puro pode facilmente ultrapassar todas as práticas de controle da mente executadas através do processo do yoga místico, por simplesmente seguir os princípios reguladores da consciência de Kṛṣṇa - o abster-se do sexo ilícito, do consumo de carne, da intoxicação e dos jogos de azar - e pelo simples fato de se ocupar a serviço do Senhor Supremo, sob a orientação do mestre espiritual genuíno. Este processo fácil está sendo recomendado por Śrīla Rūpa Gosvāmī.

Opravdové odčinění vyžaduje získat skutečné poznání a k tomu slouží zavedená metoda. Dodržuje-li člověk hygienické zásady, neonemocní. Aby znovu nabyl svého původního poznání, také se musí řídit podle určitých zásad. Usměrněnému životu se říká tapasya. Postupně se můžeme povýšit na úroveň skutečného poznání neboli vědomí Kṛṣṇy askezí a celibátem (brahmacarya), ovládáním mysli, smyslů, rozdáváním svého majetku jako milodarů, přísnou pravdomluvností, dodržováním čistoty a prováděním yoga-āsan. Poštěstí-li se však někomu, že se mu dostane společnosti čistého oddaného, může snadno překonat všechny metody ovládání mysli yogovým procesem pouhým dodržováním usměrňujících zásad vědomí Kṛṣṇy – vyhýbání se nedovolenému pohlavnímu styku, jedení masa, požívání omamných látek a hazardování – a tím, že se zapojí do oddané služby Nejvyššímu Pánu pod vedením pravého duchovního učitele. Tuto jednoduchou metodu doporučuje Śrīla Rūpa Gosvāmī.

Primeiramente, é necessário controlar nossa faculdade de falar. Cada um de nós tem o poder da fala; logo que temos uma oportunidade, pomo-nos a falar. Quando não falamos acerca da consciência de Kṛṣṇa, falamos toda espécie de disparate. No campo, um sapo fala coaxando, e, similarmente, todos que tem língua querem falar, mesmo que tudo o que tenham a dizer seja sem propósito. Porém, o coaxar do sapo simplesmente convida a cobra: “Por favor, venha me comer”. Não obstante, apesar de estar convidando a morte, o sapo continua coaxando. Podemos comparar a conversa dos materialistas e dos filósofos māyāvādīs impersonalistas com o coaxar das rãs e dos sapos. Eles estão sempre falando disparates e, por conseguinte, convidando a morte a pegá-los. Controlar a fala, entretanto, não quer dizer impor-se o silêncio (o processo externo de mauna), como pensam os filósofos māyāvādīs. O silêncio pode parecer útil por algum tempo, mas, por fim, mostrará ser um fracasso. O significado de fala controlada comunicado por Śrīla Rūpa Gosvāmī advoga o processo positivo de kṛṣṇa-kathā, ou seja, ocupar o processo da fala na glorificação do Supremo Senhor Śrī Kṛṣṇa. A língua pode, então, glorificar o nome, a forma, as qualidades e os passatempos do Senhor. O pregador de kṛṣṇa-kathā é sempre transcendental às garras da morte. Esta é a importância de se controlar o desejo de falar.

Nejdříve musíme ovládnout svou řeč. Každý z nás má schopnost mluvit a jakmile dostaneme příležitost, využijeme jí. Nemluvíme-li o vědomí Kṛṣṇy, mluvíme o všemožných nesmyslech. Žába na poli mluví tak, že kváká a každý, kdo má jazyk, chce také mluvit, i když nemá kromě nesmyslů co říci. Kvákání žáby však pouze přivolává hada: „Prosím, přijď sem a sežer mě.“ Žába kváká i přesto, že si přivolává smrt. Řeč materialistických lidí a neosobních māyāvādských filozofů lze přirovnat ke kvákání žab. Neustále mluví nesmysly a tak zvou smrt, aby si pro ně přišla. Ovládání řeči však neznamená dobrovolně mlčet (vnější způsob zvaný mauna), jak si myslí māyāvādští filozofové. Mlčení se může zdát nějakou dobu nápomocné, ale nakonec nepovede k úspěchu. Śrīla Rūpa Gosvāmī doporučuje pozitivní způsob ovládání řeči – kṛṣṇa-kathā, zapojení řeči do opěvování Nejvyššího Pána Śrī Kṛṣṇy. Jazyk může opěvovat jméno, podobu, vlastnosti a zábavy Pána. Kazatel kṛṣṇa-kathā je neustále mimo dosah smrti. To je význam ovládání touhy mluvit.

A inquietude ou inconstância da mente (mano-vega) é controlada quando podemos fixá-la nos pés de lótus de Kṛṣṇa. O Caitanya-Caritāmṛta (Madhya 22.31) diz:

Nestálost nebo těkavost mysli (mano-vega) ovládneme, můžeme-li připoutat svou mysl k lotosovým nohám Kṛṣṇy. Caitanya-caritāmṛta (Madhya 22.31.) říká:

kṛṣṇa – sūrya-sama; māyā haya andhakāra
yāhāṅ kṛṣṇa, tāhāṅ nāhi māyāra adhikāra
kṛṣṇa – sūrya-sama; māyā haya andhakāra
yāhāṅ kṛṣṇa, tāhāṅ nāhi māyāra adhikāra

Kṛṣṇa é como o sol e māyā, como a escuridão. Estando o sol presente, não há a possibilidade de existir escuridão. Analogamente, se Kṛṣṇa encontra-Se presente na mente, não é possível que a influência de māyā a agite. O processo ióguico de negar todos os pensamentos materiais não é a solução. Tentar criar um vazio na mente é artificial. O vazio não permanecerá. Porém, se sempre pensarmos em Kṛṣṇa e em como servi-lO melhor, nossa mente será controlada naturalmente.

„Kṛṣṇa je jako slunce a māyā je jako tma. Je-li slunce přítomné, nemůže být tma. Je-li Kṛṣṇa přítomen v mysli, není možné, aby byla rozrušována vlivem māyi.Yogový způsob zavrhování všech hmotných myšlenek nepomůže. Snažit se vytvořit v mysli vzduchoprázdno je nepřirozené. Prázdnota nemůže trvat dlouho. Myslíme-li však neustále na Kṛṣṇu, jak nejlépe Kṛṣṇovi sloužit, naše mysl bude přirozeně ovládnuta.

De forma similar, a ira pode ser controlada. Não podemos parar com a ira por completo, mas, se nos irritamos apenas com aqueles que blasfemam o Senhor ou os devotos do Senhor, podemos, através do processo da consciência de Kṛṣṇa, controlar nossa ira. O Senhor Caitanya Mahāprabhu ficou irado com os irmãos heréticos Jagāi e Mādhāi, que blasfemaram e feriram Nityānanda Prabhu. Em Seu Śikṣāṣṭaka, o Senhor Caitanya escreveu que tṛṇād api sunīcena taror api sahiṣṇunā: “Devemos ser mais humildes que a grama e mais tolerantes que a árvore”. Pode ser, então, que se pergunte por que o Senhor manifestou Sua ira. O importante é que devemos estar dispostos a tolerar todos os insultos contra nossa própria pessoa, mas, quando Kṛṣṇa ou Seu devoto puro são blasfemados, um devoto genuíno se zanga e atua como o fogo contra os ofensores. Não podemos parar com krodha, a ira, mas podemos aplicá-la corretamente. Foi com raiva que Hanuman incendiou Laṅkā, mas ele é adorado como o maior devoto do Senhor Rāmacandra. Isto quer dizer que ele utilizou sua ira de maneira correta. Arjuna serve como outro exemplo. Ele não desejava lutar, mas Kṛṣṇa incitou-lhe a ira: “Tens de lutar!” Não é possível lutar sem ira. Entretanto, a ira é controlada quando utilizada a serviço do Senhor.

Stejně se dá ovládat i hněv. Hněv nemůžeme zastavit úplně, ale jestliže se rozzlobíme na ty, kteří pomlouvají Pána nebo Jeho oddané, ovládneme svůj hněv v rámci vědomí Kṛṣṇy. Pán Caitanya Mahāprabhu se rozzlobil na zlotřilé bratry Jāgāie a Mādhāie, kteří pomlouvali a poranili Nityānandu Prabhua. V Śikṣāṣṭace Śrī Caitanya napsal: tṛṇād api sunīcena taror api sahiṣṇunā: „Člověk by měl být pokornější než tráva a snášenlivější než strom.“ Někdo se může zeptat, proč Pán projevil svůj hněv. Jde o to, že bychom měli být připraveni snášet všechny urážky určené nám, ale pomlouvá-li někdo Kṛṣṇu nebo Jeho čistého oddaného, skutečný oddaný se rozzlobí, a proti urážlivcům zakročí jako oheň. Krodha, hněv, nemůže být zastaven, může však být správně použit. Rozhněvaný Hanumān zapálil Lanku, a přesto je uctíván jako největší oddaný Pána Rāmacandry. To znamená, že použil svůj hněv správným způsobem. Arjuna slouží jako další příklad. Nechtěl bojovat, ale Kṛṣṇa podnítil jeho hněv: „Musíš bojovat!“ Bojovat bez hněvu je nemožné. Hněv však ovládneme, použijeme-li ho ve službě Pánu.

Quanto aos impulsos da língua, todos nós temos experiência de que a língua quer comer pratos saborosos. De um modo geral, não devemos permitir que a língua coma de acordo com a sua escolha, senão que devemos controlá-la, fornecendo-lhe prasāda. A atitude do devoto é que ele só comerá quando Kṛṣṇa lhe der prasāda. É assim que se controla o impulso da língua. Deve-se comer prasāda em horas marcadas e não se deve comer em restaurantes nem confeitarias simplesmente para satisfazer os caprichos da língua ou do estômago. Se nos mantivermos fiéis ao princípio de apenas comer prasāda, os impulsos do estômago e da língua poderão ser controlados.

Pokud se týká žádostí jazyka, všichni víme, že jazyk chce jíst chutná jídla. Většinou bychom neměli jazyku dovolit, aby jedl podle své volby, ale měli bychom jej ovládat jedením prasādam. Postoj oddaného je, že bude jíst pouze tehdy, když mu Kṛṣṇa dá prasādam. To je způsob, jak ovládat žádosti jazyka. Měli bychom jíst prasādam ve stanovenou dobu a nechodit do restaurací nebo cukráren, jen abychom uspokojili vrtochy jazyka nebo žaludku. Přidržíme-li se zásady jíst pouze prasādam, můžeme ovládnout žádosti žaludku a jazyka.

De forma semelhante, os impulsos dos órgãos genitais, o desejo sexual, podem ser controlados quando não são usados desnecessariamente. Os órgãos genitais devem ser usados para gerar uma criança consciente de Kṛṣṇa. Caso contrário, não devem ser usados. O movimento da consciência de Kṛṣṇa estimula o casamento, não para a satisfação dos órgãos genitais, mas para a geração de filhos conscientes de Kṛṣṇa. Quando as crianças crescem um pouco, elas são mandadas para as nossas escolas Gurukula, onde são educadas para que possam se tornar devotos plenamente conscientes de Kṛṣṇa. São necessárias muitas de tais crianças conscientes de Kṛṣṇa, de modo que uma pessoa capaz de gerar uma prole consciente de Kṛṣṇa tem a permissão de utilizar seus órgãos genitais.

Podobným způsobem můžeme ovládnout žádosti genitálií, pohlavní pud, nepoužíváme-li jich neopodstatněně. Pohlavní orgány bychom měli použít ke zplození Kṛṣṇy si vědomého dítěte, jinak ne. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy doporučuje manželství nikoliv pro uspokojování pohlavních orgánů, nýbrž pro plození Kṛṣṇy si vědomých dětí. Jakmile děti trochu vyrostou, jsou poslány do gurukuly, kde se učí, jak se stát oddanými zcela si vědomými Kṛṣṇy. Je třeba mnoho takových dětí a ten, kdo je schopný přivést na svět Kṛṣṇy si vědomé potomstvo, má dovoleno použít svých genitálií.

Quando uma pessoa adquire bastante experiência dos métodos de controle consciente de Kṛṣṇa, ela pode se habilitar para ser um mestre espiritual genuíno.

Když je člověk plně zběhlý v Kṛṣṇy si vědomém způsobu ovládání se, získá vlastnosti pravého duchovního učitele.

Em sua explicação Anuvṛtti ao Upadeśāmṛta, Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura escreve que nossa identificação material cria três classes de impulsos - o impulso de falar, o impulso ou as exigências da mente e as exigências do corpo. Quando uma entidade viva cai vítima destas três classes de impulsos, sua vida se torna pouco auspiciosa. Uma pessoa que treina a resistência a essas exigências ou impulsos chama-se tapasvī, ou “aquele que prática austeridades”. Com tal tapasya, pode-se superar a opressão imposta pela energia material, a potência externa da Suprema Personalidade de Deus.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura napsal ve svém výkladu k Upadeśāmṛtě nazvaném Anuvṛtti, že naše ztotožňování se s hmotou vytváří tři druhy tužeb – touhu mluvit, touhy či žádosti mysli a žádosti těla. Stane-li se živá bytost obětí těchto tří druhů žádostí, její život se stane nepříznivým. Ten, kdo umí odolávat těmto žádostem a touhám, se nazývá tapasvī neboli člověk provádějící askezi. Tapasyou můžeme přemoci pouto hmotné energie, vnější energie Nejvyšší Osobnosti Božství.

Quando comentamos em relação ao desejo de falar, referimo-nos à conversa inútil, como, por exemplo, as conversas dos filósofos māyāvādīs impersonalistas, ou das pessoas ocupadas em atividades fruitivas (tecnicamente chamadas karma-kāṇḍa), ou dos materialistas que querem simplesmente gozar a vida sem restrições. Todas estas conversas ou textos são demonstrações práticas do desejo de falar. Há muitas pessoas falando despropositadamente e escrevendo muitos volumes de livros inúteis, e tudo isto é o resultado do desejo de falar. Para que neutralizemos esta tendência, devemos desviar nossa conversa para o tema “Kṛṣṇa”. Explica-se isto no Śrīmad-Bhāgavatam (1.5.10-11):

Zmiňujeme-li se o touze mluvit, máme na mysli zbytečné mluvení například neosobních māyāvādských filozofů, lidí zaměstnaných plodonosnými činnostmi (odborně zvaných karma-kāṇḍa) nebo materialistických lidí, kteří si pouze chtějí neomezeně užívat života. Všechny tyto řeči nebo literatura jsou praktickým projevem touhy mluvit. Mnoho lidí nesmyslně mluví a píše svazky zbytečných knih, což je vše výsledkem touhy mluvit. Chceme-li se vyvarovat tohoto sklonu, musíme usměrnit naši řeč na náměty týkající se Kṛṣṇy. Vysvětluje to Śrīmad Bhāgavatam (1.5.10-11):

na yad vacaś citra-padaṁ harer yaśo
jagat-pavitraṁ pragṛṇīta karhicit
tad vāyasaṁ tīrtham uśanti mānasā
na yatra haṁsā niramanty uśik-kṣayāḥ
na yad vacaś citra-padaṁ harer yaśo
jagat-pavitraṁ pragṛṇīta karhicit
tad vāyasaṁ tīrtham uśanti mānasā
na yatra haṁsā niramanty uśik-kṣayāḥ

“As pessoas santas consideram que as palavras que não descrevem as glórias do Senhor, o qual é a única pessoa que pode santificar a atmosfera de todo o universo, são como um lugar de peregrinação para corvos. Uma vez que as pessoas plenamente perfeitas são habitantes da morada transcendental, elas não sentem prazer num lugar como esse.”

„Slova, která nepopisují slávu Pána, který jediný může posvětit ovzduší celého vesmíru, považují zbožní lidé za poutní místa pro vrány. Osobnosti dokonalé po všech stránkách sídlí v transcendentálním sídle, a proto v nich nenacházejí žádnou radost.“

tad-vāg-visargo janatāgha-viplavo
yasmin prati-ślokam abaddhavaty api
nāmāny anantasya yaśo ’ṅkitāni yat
śṛṇvanti gāyanti gṛṇanti sādhavaḥ
tad-vāg-visargo janatāgha-viplavo
yasmin prati-ślokam abaddhavaty api
nāmāny anantasya yaśo ’ṅkitāni yat
śṛṇvanti gāyanti gṛṇanti sādhavaḥ

“Por outro lado, a literatura que é repleta de descrições das glórias transcendentais do nome, da fama, das formas, dos passatempos, etc. do ilimitado Senhor Supremo, é uma criação diferente, plena de palavras transcendentais voltadas para o objetivo de provocar uma revolução nas vidas ímpias da desorientada civilização deste mundo. Tais textos transcendentais, mesmo que compostos imperfeitamente, são ouvidos, cantados e aceitos por homens purificados, que são inteiramente honestos.”

„Naproti tomu literatura plná popisů transcendentální slávy jména, věhlasu, podob, zábav atd. neomezeného Nejvyššího Pána je odlišným výtvorem plným transcendentálních slov směřujících k revoluci v bezbožných životech svedené civilizace tohoto světa. Tuto transcendentální literaturu, i když nedokonale napsanou, poslouchají, zpívají a přijímají očištění lidé, kteří jsou naprosto čestní.

A conclusão a que chegamos é que só podemos nos abster da conversa inútil e sem propósito quando conversamos a respeito do serviço devocional à Suprema Personalidade de Deus. Devemos nos esforçar sempre por usar nossa capacidade de falar tendo como objetivo exclusivo a compreensão da consciência de Kṛṣṇa.

Závěr tedy je, že vyvarovat se zbytečného nesmyslného mluvení můžeme pouze když mluvíme o oddané službě Nejvyšší Osobnosti Božství. Měli bychom se neustále snažit užívat své řeči výhradně k tomu, abychom dosáhli vědomí Kṛṣṇy.

Quanto às agitações da mente oscilante, estas se dividem em duas categorias. A primeira chama-se avirodha-prīti, ou apego irrestrito, e a outra se chama virodha-yukta-krodha, a ira que resulta da frustração. A adesão à filosofia dos māyāvādīs, a crença nos resultados fruitivos dos karma-vādīs e em planos baseados em desejos materialistas se chama avirodha-prīti. De um modo geral, os jñānīs, os karmīs e os planejadores materialistas atraem a atenção das almas condicionadas, mas, quando não conseguem realizar seus planos e quando esses planos são frustrados, esses materialistas ficam irados. A frustração dos desejos materiais produz a ira.

Roztěkaná mysl může být rozrušena dvojím způsobem. První se nazývá avirodha-prīti neboli neusměrněná připoutanost a druhá se nazývá virodha-yukta-krodha, hněv povstávající z nespokojenosti. Sklon k māyāvādské filozofii, víra ve výsledky plodonosných činností karma-vādīch a víra v plány, které se zakládají na hmotných touhách, se nazývají avirodha-prīti. Jñānī, karmī a materialističtí plánovači většinou poutají pozornost podmíněných duší, ale když materialisté nemohou uskutečnit své plány a jejich prostředky jsou zmařeny, zachvátí je hněv. Hněv povstává z neuspokojení hmotných tužeb.

De forma semelhante, as exigências do corpo podem ser divididas em três categorias - as exigências da língua, do estômago e dos órgãos genitais. Podemos observar que, no que diz respeito ao corpo, estes três sentidos se situam fisicamente numa linha reta, e que as exigências corpóreas começam com a língua. Se alguém consegue restringir as exigências da língua, limitando suas atividades ao comer de prasāda, os impulsos do estômago e dos órgãos genitais podem ser controlados de maneira automática. A este respeito, Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura diz:

Žádosti těla mohou být rozděleny do tří skupin - žádosti jazyka, žaludku a genitálií. Je patrno, že tyto tři smysly se na těle nacházejí v jedné přímce, a že tělesné žádosti začínají jazykem. Usměrníme-li žádosti jazyka omezením jeho činností na jedení prasádam, žádosti žaludku a genitálií mohou být automaticky ovládnuty. Šríla Bhaktivinóda Thákura v této souvislosti říká:

śarīra avidyā jāla,     jaḍendriya tāhe kāla,
jīve phele viṣaya-sāgare
tā’ra madhye jihvā ati,     lobhamāyā sudurmati,
tā’ke jetā kaṭhina saṁsāre
śarīra avidyā jāla,     jaḍendriya tāhe kāla,
jīve phele viṣaya-sāgare
tā’ra madhye jihvā ati,     lobhamāyā sudurmati,
tā’ke jetā kaṭhina saṁsāre
kṛṣṇa baḍa dayāmaya,     karibāre jihvā jaya,
sva-prasāda-anna dila bhāi
sei annāmṛta khāo,     rādhā-kṛṣṇa-guṇa gāo,
preme ḍāka caitanya-nitāi
kṛṣṇa baḍa dayāmaya,     karibāre jihvā jaya,
sva-prasāda-anna dila bhāi
sei annāmṛta khāo,     rādhā-kṛṣṇa-guṇa gāo,
preme ḍāka caitanya-nitāi

“Ó Senhor! Este corpo material é um monte de ignorância, e os sentidos são uma rede de caminhos que conduzem à morte. De alguma forma, caímos no oceano do gozo material dos sentidos, e de todos os sentidos a língua é o mais voraz e incontrolável. Neste mundo, é muito difícil conquistar a língua, mas Tu, querido Kṛṣṇa, és muito bondoso conosco. Mandas esta prasāda gostosa para nos ajudar a conquistar a língua; por isso, tomemos esta prasāda para nossa plena satisfação e glorifiquemos Suas Onipotências Śrī Śrī Rādhā e Kṛṣṇa, e, com amor, invoquemos a ajuda do Senhor Caitanya e Prabhu Nityānanda.”

„Ó Pane! Hmotné tělo je shluk nevědomosti a smysly jsou sítí cest vedoucích ke smrti. Z nějakého důvodu jsme spadli do oceánu hmotného smyslového požitku a ze všech smyslů je jazyk nejdravější a nejneovladatelnější. V tomto světě je velmi obtížné jazyk ovládnout, ale Ty, drahý Kṛṣṇo, jsi k nám velmi laskavý. Posíláš nám toto chutné prasādam, abys nám pomohl ovládnout jazyk. Přijměme tedy prasādam k naší plné spokojenosti a opěvujme Śrī Śrī Rādhu a Kṛṣṇu a s láskou volejme o pomoc Śrī Caitanyu a Prabhua Nityānandu.“

Existem seis espécies de rasas (sabores), e, se uma pessoa se deixa agitar por qualquer um deles, ela se vê dominada pelos impulsos da língua. Algumas pessoas se sentem atraídas pelo comer de carne, peixes, caranguejos, ovos e outras coisas produzidas por sêmen e sangue e comidas sob a forma de cadáveres. Há outras que se sentem atraídas por comer legumes, verduras, espinafre ou produtos lácteos, mas tudo para a satisfação das exigências da língua. As pessoas conscientes de Kṛṣṇa devem abandonar tal comer que visa ao gozo dos sentidos - incluindo o uso de quantidades extras de condimentos, como pimenta e tamarindo. Muitos se entregam ao uso de haritakī, nozes de betel, diversos condimentos usados para se fazer pan, tabaco, LSD, maconha, ópio, álcool, café e chá a fim de satisfazerem exigências ilícitas. Se pudermos nos treinar a aceitar apenas os restos do alimento oferecido a Kṛṣṇa, será possível livrarmo-nos da opressão imposta por māyā. Legumes, cereais, frutas, produtos lácteos e água são alimentos apropriados para se oferecer ao Senhor, como prescreve o próprio Senhor Kṛṣṇa. Entretanto, se alguém aceita prasāda só por causa de seu gosto saboroso e, desta maneira, come em excesso, também cai vítima de tentar satisfazer as exigências da língua. Śrī Caitanya Mahāprabhu nos ensinou a evitar pratos muito saborosos, mesmo no caso de estarmos comendo prasāda. Se oferecemos pratos saborosos à Deidade com a intenção de comer essa comida gostosa, vemo-nos envolvidos em tentar satisfazer às exigências da língua. Se aceitamos o convite de um homem rico com a intenção de receber alimentos gostosos, também estamos tentando satisfazer as exigências da língua. O Caitanya-Caritāmṛta (Antya 6.227) declara:

Rozlišujeme šest chutí (rasa) a je-li člověk strhnut jakoukoliv z nich, je ovládán žádostmi jazyka. Některé lidi přitahuje jedení masa, ryb, krabů, vajec a dalších pokrmů vytvořených spermatem a krví, a které se požívají v podobě mrtvých těl. Jiné lidi přitahuje zelenina, rostliny, špenát či mléčné produkty, avšak jen pro uspokojování žádostí jazyka. Člověk vědomý si Kṛṣṇy by měl zanechat jídla pro smyslový požitek – včetně používání nadměrného množství koření jako čili a tamarind. Betelové listy, haritakī, arekové oříšky, různé omamné koření používané při výrobě betelové směsi, tabák, LSD, marihuana, opium, alkohol, káva a čaj se požívají pro uspokojení nedovolených žádostí. Zvykneme-li si přijímat pouze zbytky jídla, jež bylo obětováno Kṛṣṇovi, můžeme se osvobodit ze zajetí māyi. Zelenina, obilí, ovoce, mléčné výrobky a voda je jídlo vhodné pro obětování Pánu a Pán Kṛṣṇa je sám předepisuje. Jí-li však někdo prasādam pouze pro jeho lahodnou chuť a přejídá se, také se stává obětí uspokojování žádostí jazyka. Śrī Caitanya Mahāprabhu nás učil, abychom se vyhýbali příliš lahodným pokrmům, i když je to prasādam. Obětujeme-li chutné pokrmy Božstvu s úmyslem si ho užívat, snažíme se uspokojit žádosti jazyka. Přijmeme-li pozvání boháče s myšlenkou, že dostaneme lahodné jídlo, snažíme se tím také uspokojit žádosti jazyka. V Caitanya-caritāmṛtě (Antya 6.227) je uvedeno:

jihvāra lālase yei iti-uti dhāya
śiśnodara-parāyaṇa kṛṣṇa nāhi pāya
jihvāra lālase yei iti-uti dhāya
śiśnodara-parāyaṇa kṛṣṇa nāhi pāya

“Quem corre daqui para ali, tentando satisfazer seu paladar, e vive apegado aos desejos de seu estômago e órgãos genitais, não é capaz de alcançar Kṛṣṇa.”

„Člověk, která pobíhá sem a tam ve snaze uspokojit své chutě, a který je neustále připoután k žádostem svého žaludku a genitálií, nemůže dospět ke Kṛṣṇovi.“

Como se declarou anteriormente, a língua, o estômago e os órgãos genitais estão todos situados numa linha reta, sendo classificados dentro da mesma categoria. O Senhor Caitanya diz bhāla nā khāibe āra bhāla nā paribe: “Não se vestir luxuosamente e não comer alimentos deliciosos”. (Cc. Antya 6.236)

Jak již bylo uvedeno, jazyk, žaludek a genitálie jsou umístěny v jedné přímce a patří do stejné skupiny. Śrī Caitanya řekl: bhāla nā khāibe āra bhāla nā paribe: „Neoblékej se přepychově a nejez lahodná jídla.“ (Caitanya-caritāmṛta, Antya 6.236)

Aqueles que sofrem de doenças do estômago não conseguem controlar os impulsos da barriga, pelo menos de acordo com esta análise. Ao desejarmos comer mais do que o necessário, criamos automaticamente muitas inconveniências em nossa vida. Contudo, se observamos dias de jejum como o Ekādaśī e o Janmāṣṭamī, podemos restringir as exigências do estômago.

Lidé trpící žaludečními nemocemi jsou alespoň podle tohoto rozboru ti, kteří nejsou schopni ovládat žádosti svého žaludku. Toužíme-li jíst více, než je nutné, automaticky si v životě vytváříme mnoho nepříjemností. Dodržujeme-li však postní dny jako Ekādaśī a Janmāṣṭamī, můžeme žádosti žaludku omezit.

Quanto aos impulsos dos órgãos genitais, existem dois – o próprio e o impróprio, ou o sexo legal e o ilícito. Um homem devidamente maduro pode se casar segundo as regras e regulações dos śastras e usar seus órgãos genitais para gerar bons filhos. Isto é legal e religioso. De outro modo, ele poderá adotar muitos meios artificiais para satisfazer as exigências dos órgãos genitais e pode ser que não se sujeite a nenhuma restrição. Uma pessoa que se entrega à vida sexual ilícita, como definem os śastras, seja por pensar, por planejar, por comentar, ou por realmente ter relações sexuais, ou por satisfazer os órgãos genitais por intermédio de meios artificiais, fica presa nas garras de māyā. Estas instruções se aplicam não apenas aos chefes de família, como também aos tyāgīs, ou aqueles que se encontram na ordem de vida renunciada. Em seu livro Prema-vivarta, Capítulo Sete, Śrī Jagadānanda Paṇḍita diz:

Žádosti genitálií jsou dvojího druhu – patřičné a nepatřičné, neboli dovolený a nedovolený pohlavní styk. Když muž dospěje, může se oženit podle pravidel śāster a použít svých genitálií k plození pěkných dětí. To je dovolené a zbožné. Jinak je možné, že vyhledá mnoho nepřirozených prostředků, jak uspokojit žádosti genitálií bez jakéhokoliv omezení. Věnuje-li se člověk nedovolenému pohlavnímu životu, jak je definován v śāstrāch, buď myšlením, plánováním, mluvením nebo skutečným pohlavním stykem či uspokojováním genitálií umělými způsoby, je sevřen v poutech māyi. Tyto pokyny nejsou určeny jen pro hospodáře, ale také pro lidi ve stádiu odříkání (tyāgī). Śrī Jagadānanda Paṇḍita v sedmé kapitole své knihy Prema-vivarta napsal:

vairāgī bhāi grāmya-kathā nā śunibe kāne
grāmya-vārtā nā kahibe yabe milibe āne


svapane o nā kara bhāi strī-sambhāṣaṇa
gṛhe strī chāḍiyā bhāi āsiyācha vana


yadi cāha praṇaya rākhite gaurāṅgera sane
choṭa haridāsera kathā thāke yena mane


bhāla nā khāibe āra bhāla nā paribe
hṛdayete rādhā-kṛṣṇa sarvadā sevibe
vairāgī bhāi grāmya-kathā nā śunibe kāne
grāmya-vārtā nā kahibe yabe milibe āne


svapane o nā kara bhāi strī-sambhāṣaṇa
gṛhe strī chāḍiyā bhāi āsiyācha vana


yadi cāha praṇaya rākhite gaurāṅgera sane
choṭa haridāsera kathā thāke yena mane


bhāla nā khāibe āra bhāla nā paribe
hṛdayete rādhā-kṛṣṇa sarvadā sevibe

“Meu querido irmão, estás na ordem de vida renunciada e não deves ouvir conversas sobre coisas mundanas comuns, nem deves conversar a respeito de coisas mundanas ao te encontrares com outras pessoas. Não penses em mulheres nem sequer em sonhos. Aceitaste a ordem de vida renunciada com um voto que proíbe de te associares com mulheres. Se desejas associar-te com Caitanya Mahāprabhu, lembra-te sempre do incidente de Choṭa Haridāsa e de como o Senhor o rejeitou. Não comas pratos luxuosos nem te vistas com roupas finas, mas permanece sempre humilde e serve a Suas Onipotências Śrī Śrī Rādhā-Kṛṣṇa no fundo de teu coração.”

„Můj drahý bratře, jsi ve stádiu odříkání a neměl bys poslouchat rozhovory o obyčejných světských záležitostech, ani bys neměl mluvit o světských věcech, když se setkáš s ostatními. Nemysli na ženy dokonce ani ve snech. Vstoupil jsi do stádia odříkání se slibem, který ti nedovoluje stýkat se se ženami. Chceš-li se sdružovat s Caitanyou Mahāprabhuem, musíš vždy pamatovat, co udělal Choṭa Haridāsa a jak ho Pán zavrhl. Nejez labužnická jídla a neoblékej se do hezkých šatů, nýbrž vždy zůstaň skromný a služ Śrī Śrī Rādě a Kṛṣṇovi v hloubi svého srdce.“

Em conclusão, quem pode controlar estes seis itens - a fala, a mente, a ira, a língua, o estômago e os órgãos genitais - deve ser considerado um svāmī, ou gosvāmī. Svāmī quer dizer “senhor”, e gosvāmī significa “o senhor dos go”, ou sentidos. Aquele que aceita a ordem de vida renunciada assume automaticamente o título de svāmī. Isto não quer dizer que ele é o senhor de sua família, comunidade ou sociedade; ele tem de ser o senhor de seus sentidos. Quem não é senhor de seus sentidos não deve ser chamado de gosvāmī, mas sim de go-dāsa, ou seja, servo dos sentidos. Seguindo os passos dos Seis Gosvāmīs de Vṛndāvana, todos os svamīs ou gosvāmīs devem ocupar-se plenamente no transcendental serviço amoroso ao Senhor. Em oposição a isto, os go-dāsas se dedicam a serviço dos sentidos ou a serviço do mundo material. Esta é a sua única ocupação. Prahlāda Mahārāja descreve ainda o go-dāsa como adānta-go, isto é, alguém cujos sentidos não estão controlados. Um adānta-go não pode tornar-se servo de Kṛṣṇa. No Śrīmad-Bhāgavatam (7.5.30), Prahlāda Mahārāja diz:

Závěr je, že ten, kdo dokáže ovládat těchto šest – řeč, mysl, hněv, jazyk, žaludek a genitálie – má být nazýván svāmī nebo gosvāmī. Svāmī znamená pán a gosvāmī znamená pán smyslů (go). Když někdo vstoupí do stádia odříkání, přijímá titul svāmī. Neznamená to, že je pánem své rodiny, obce či společnosti; musí být pánem svých smyslů. Pokud není pánem svých smyslů, neměl by se nazývat gosvāmī, ale go-dāsa, služebník smyslů. Svāmī a gosvāmī by měli následovat ve stopách šesti Gosvāmīch z Vṛndāvanu a zcela se oddat transcendentální láskyplné službě Pánu. Naproti tomu go-dāsové holdují službě smyslům nebo hmotnému světu. Nic jiného nedělají. Go-dāse Prahlāda Mahārāja dále popsal jako adānta-go, což označuje toho, kdo neovládá své smysly. Adānta-go se nemůže stát služebníkem Kṛṣṇy. Prahlāda Mahārāja ve Śrīmad Bhāgavatamu (7.5.30) řekl:

matir na kṛṣṇe parataḥ svato vā
mitho ’bhipadyeta gṛha-vratānām
adānta-gobhir viśatāṁ tamisraṁ
punaḥ punaś carvita-carvaṇānām
matir na kṛṣṇe parataḥ svato vā
mitho ’bhipadyeta gṛha-vratānām
adānta-gobhir viśatāṁ tamisraṁ
punaḥ punaś carvita-carvaṇānām

“Para aqueles que decidem continuar sua existência neste mundo material a fim de satisfazerem seus sentidos, não há possibilidade de que se tornem conscientes de Kṛṣṇa, nem através do esforço pessoal, nem por meio da instrução de outros, tampouco por conferências conjuntas. Eles são arrastados pelos sentidos desenfreados para a mais escura região da ignorância e, assim, ocupam-se loucamente no que se chama ‘mastigar o mastigado’.”

„Ti, kteří se rozhodli setrvat v hmotném světě kvůli uspokojování svých smyslů, nemají možnost získat vědomí Kṛṣṇy vlastní snahou, pomocí pokynů od jiných ani účastí na setkáních. Nespoutané smysly je táhnou do nejtemnějších oblastí nevědomosti a tak se bláznivě zabývají tím, čemu se říká ,žvýkání přežvýkaného‘.“