Skip to main content

Capítulo Nove

Kapitola devátá

Considerações Adicionais acerca dos Princípios do Serviço Devocional

Další rozvedení zásad oddané služby

Blasfêmia

Pomlouvání

Não se devem tolerar blasfêmias contra o Senhor ou Seus devotos. A este respeito, no Śrīmad-Bhāgavatam (10.74.40), Śukadeva Gosvāmī diz a Parīkṣit Mahārāja: “Meu queri­do rei, uma pessoa que, após ouvir propaganda blasfematória contra o Senhor e Seus de­votos em determinado lugar, não se afasta desse lugar, fica privada do efeito de to­das as atividades piedosas”.

Pomlouvání Pána nebo Jeho oddaných bychom neměli nikdy tolerovat. V této souvislosti říká Šukadéva Gósvámí Paríkšitovi Mahárádžovi v desátém zpěvu, sedmdesáté čtvrté kapitole, 40. verši Šrímad Bhágavatamu: „Můj drahý králi, když člověk zaslechne pomlouvání Pána a Jeho oddaných a neodejde z toho místa, připraví se o výsledky všech zbožných činností.“

Em um dos versos Śikṣāṣṭaka do Senhor Caitanya está declarado: “O devoto deve ser mais tolerante do que a árvore e mais submisso do que a grama. Ele deve oferecer toda honra aos outros, mas não deve aceitar nenhuma honra para si”. Apesar de o Senhor Caitanya ser tão humilde e manso como devoto, ao Lhe informarem a respeito dos ferimentos infligidos no corpo de Śrī Nityānanda, Ele correu imediatamente até o local e quis matar os ofensores, Jagāi e Mādhāi. Esta postura do Senhor Caitanya é muito significativa. Indica que um vaiṣṇava deverá ser muito tolerante e manso, renun­ciando tudo o que diz respeito à sua honra pessoal, mas, quando se tratar da honra de Kṛṣṇa ou de Seu devoto, ele não tolerará insulto algum.

V jednom z veršů Šikšáštaky Pán Čaitanja říká: „Oddaný by měl být snášenlivější než strom a pokornější než tráva. Měl by vzdávat úctu všem, ale nepřijímat úctu pro sebe.“ Pán Čaitanja byl pokorný a skromný jako oddaný, ale když se dověděl o zranění Šrí Nitjánandy, okamžitě se za Ním rozběhl a chtěl provinilce Džagáje a Mádháje zabít. Chování Pána Čaitanji je velice důležité. Ukazuje, že vaišnava může být velice snášenlivý a pokorný, vzdávat se veškeré úcty pro sebe, ale má-li někdo v úmyslu urážet Kršnu nebo Jeho oddaného, nebude to nikdy tolerovat.

Há três modos de tratar tais insultos. Caso se ouça alguém blasfemando com pa­lavras, o indivíduo deve ser perito o bastante para que possa, com argumentos, derrotar o opositor. No caso de não ser capaz de derrotar o opositor, a próxima medida a ser adotada é não ficar submissamente parado no local onde acontece a ofensa, mas sim abandonar a vida. Adota-se o terceiro processo se há impossibilidade de execução dos dois processos mencionados acima, o terceiro processo sendo a prescrição de que se deve deixar o local e ir-se embora. Se um devoto não realiza nenhum dos três processos supracitados, ele cai de sua posição de devoção.

Existují tři způsoby, jak se v takové situaci zachovat. Uslyší-li člověk pomlouvačná slova, měl by být natolik zkušený, aby mohl oponující stranu porazit argumenty. Není-li ji schopen porazit, pak by tam neměl pokorně stát, ale měl by si vzít život. Není-li člověk schopen porazit oponující stranu ani si vzít život, existuje třetí způsob, jak se v této situaci zachovat. Člověk musí odejít. Když oddaný nebude následovat žádný z výše zmíněných tří způsobů, poklesne ze svého postavení v oddané službě.

Tilaka e contas de tulasī

Tilak a korálky z tulasí

No Padma Purāṇa, há uma declaração que descreve como um vaiṣṇava deve decorar seu corpo com tilaka e contas: “Aqueles que usam contas de tulasī no pescoço, que marcam doze lugares do corpo como templos de Viṣṇu com as representações simbólicas de Viṣṇu [os quatro artigos que o Senhor Viṣṇu segura em Suas quatro mãos – búzio, maça, disco e lótus] e que têm tilaka de Viṣṇu na testa devem ser entendidos como sendo os devotos do Senhor Viṣṇu que se encontram neste mundo. A presença deles purifica o mundo, e qualquer lugar onde estejam se torna tão bom quanto Vaikuṇṭha”.

Padma Purána popisuje, jak by si měl vaišnava zdobit tělo tilakem a korálky: „Lidi, kteří si dají na krk korálky z tulasí, kteří si značí dvanáct míst na těle jako chrám Višnua Višnuovými symboly (čtyři předměty, které drží Pán Višnu v rukách — lasturu, kyj, disk a lotosový květ) a kteří mají na čelech viṣṇu-tilaka, bychom měli považovat za oddané Pána Višnua v tomto světě. Jejich přítomnost očišťuje svět, a místo, kde setrvají, se stává stejně dobrým jako je Vaikuntha.“

Existe uma declaração similar no Skanda Purāṇa, que diz: “Os yamadūtas jamais se aproximam de pessoas que se decoram com tilaka ou gopī-candana [uma espécie de argila que é produzida em certas partes de Vṛndāvana e assemelha-se à Terra de Fuller], e que se marcam por todo o corpo com os santos nomes do Senhor e em cujo pescoço e peito há contas de tulasī”. Os yamadūtas são os condestáveis do rei Yama (o senhor da morte), o qual castiga todos os pecadores. Tais condestáveis de Yamarāja jamais procuram os vaiṣṇavas. No Śrīmad-Bhāgavatam, na narração do salvamento de Ajāmila, afirma-se que Yamarāja apresentou claras instruções a seus assistentes para que não se aproxi­massem dos vaiṣṇavas. Os vaiṣṇavas estão fora da jurisdição das atividades de Yamarāja.

Podobně se ve Skanda Puráně říká: „Za lidmi, které zdobí tilak nebo gopī-candana (druh jílu, který se vytváří v určitých oblastech Vrndávany), kteří si popisují těla svatými jmény Pána a na jejichž krcích a prsou jsou korálky z tulasí, nikdy nepřijdou Jamadútové, služebníci krále Jamy (pána smrti), který trestá všechny hříšné lidi. Jamarádžovi služebníci nikdy nepovolávají vaišnavy. Ve Šrímad Bhágavatamu ve vyprávění o Adžámilově osvobození se říká, že Jamarádža dal svým pomocníkům jasné pokyny, aby nechodili za vaišnavy. Vaišnavové jsou mimo dosah Jamarádžovy moci.

O Padma Purāṇa também menciona: “Aquele que decora o corpo com polpa de sândalo, com pinturas do santo nome do Senhor, é salvo de todas as reações pe­caminosas e, após sua morte, dirige-se diretamente para Kṛṣṇaloka de modo a viver na companhia da Su­prema Personalidade de Deus”.

V Padma Puráně je také zmínka: „Člověk, jehož tělo je ozdobeno nápisy svatého jména Pána santálovou pastou, je osvobozen od všech hříšných reakcí a po své smrti přijde přímo na Kršnalóku, aby žil ve společnosti Nejvyšší Osobnosti Božství.“

Aceitação de guirlandas de flores

Přijímání květinových girland

A próxima instrução é que se devem usar as guirlandas de flores que são oferecidas à Deidade. No concernente a isso, no Śrīmad-Bhāgavatam (11.6.46), Uddhava diz a Kṛṣṇa: “Meu querido Kṛṣṇa, tenho obtido artigos que foram utilizados e desfrutados por Vós, como guirlandas de flores, objetos sagrados, roupas e ornamentos, e como unicamente Vossos remanentes alimentares, pois sou Vosso servo subalterno. Diante disso, estou certo de que não se­rei atacado pelo encanto da energia material”. O significado deste verso é que não é possível que o encanto da energia material conquiste alguém que simplesmente segue estas regras e regulações de decorar o corpo com as marcas de tilaka de gopī-candana ou polpa de sândalo e que utiliza as guirlandas que são oferecidas a Kṛṣṇa. No momento da morte, não resta dúvida de que tal pessoa não será procurada pelos condes­táveis de Yamarāja. Mesmo que não aceite todos os princípios vaiṣṇavas, mas apenas aceite os restos de kṛṣṇa-prasāda, a comida oferecida a Kṛṣṇa, o indivíduo gradualmente se tornará qualificado para se elevar à plataforma de um vaiṣṇava.

Další pokyn je, že bychom měli nosit květinové girlandy, které byly obětovány Božstvu. V jedenáctém zpěvu, šesté kapitole, 46. verši Šrímad Bhágavatamu říká Uddhava Kršnovi: „Můj drahý Kršno, vzal jsem si věci, které jsi používal a těšil jsi se z nich — květinové girlandy, posvátné předměty, šaty a ozdoby — a jím pouze zbytky Tvého jídla, protože jsem Tvůj prostý služebník. Jsem si proto jist, že mne nezasáhne vliv hmotné energie.“ Znamená to, že žádný člověk, který si podle pravidel a předpisů zdobí tělo tilakem, gópí-čandanou nebo santálovou pastou a který nosí girlandu obětovanou Kršnovi, nemůže být přemožen vlivem hmotné energie. Je vyloučeno, že by ho v okamžiku smrti povolali služebníci Jamarádži. Dokonce i když nedodržuje všechny vaišnavské zásady, ale přesto pojídá zbytky jídla obětovaného Kršnovi (kṛṣṇa-prasāda), postupně se kvalifikuje k tomu, aby se povýšil na úroveň vaišnavy.

De forma similar, no Skanda Purāṇa o Senhor Brahmā diz a Nārada: “Meu querido Nārada, quem quer que use em seu pescoço a guirlanda de flores que Kṛṣṇa usou anteriormente, livra-se de todas as doenças e reações a atividades pecaminosas e, de maneira gradual, liberta-se da contaminação da matéria”.

Ve Skanda Puráně Brahmá říká Náradovi: „Můj drahý Nárado, každý, kdo si pověsí na krk květinovou girlandu, kterou předtím použil Kršna, se zbaví všech nemocí, oprostí se od reakcí za hříšná jednání a postupně se osvobodí od hmotného znečištění.“

Dançar perante a Deidade

Tančení před Božstvy

No Dvārakā-māhātmya, o Senhor Kṛṣṇa Se refere da seguinte maneira à importância de se dançar perante a Deidade: “Uma pessoa em disposição jubilosa, que sente profundo êxtase devocional enquanto dança diante de Mim e que manifesta di­ferentes características de expressões corporais pode queimar todas as reações pecami­nosas acumuladas que tenha armazenado por muitos e muitos milhares de anos”. Na mesma obra, Nārada faz uma declaração, na qual afirma: “Do corpo de qualquer pessoa que bata palmas e dance perante a Deidade, exibindo manifestações de êxtase, todas as aves de atividades pecaminosas fogem para muito longe”. Assim como, quando batemos palmas, podemos fazer com que fujam muitas aves, podemos fazer com que as aves de todas as atividades pecaminosas, que estão pousadas no corpo, fujam por simplesmente dançarmos e batermos palmas perante a Deidade de Kṛṣṇa.

Ve Dváraká-mahátmje říká Pán Kršna o důležitosti tančení před Božstvy: „Člověk radostného ducha, který cítí opravdovou extázi oddanosti, když přede Mnou tančí, a na jehož těle se projeví další příznaky, může spálit všechny nahromaděné hříšné reakce uložené po mnoho tisíc let.“ Ve stejné knize je následující Náradův výrok: „Z těla jakéhokoliv člověka, který tleská a tancuje před Božstvy a jsou na něm vidět příznaky extáze, vylétnou všichni ptáci hříšných činností a uletí pryč.“ Když člověk tleská dlaněmi, může to způsobit, že uletí mnoho ptáků a podobně všechny ptáky hříšných činností, kteří sedí na těle, lze přimět k tomu, aby se rozlétli, pouhým tančením a tleskáním před Božstvem Kršny.

Prostrar-se em honra à Deidade

Klanění se v úctě Božstvu

No Nāradīya Purāṇa, há uma declaração a respeito de prostrar-se e oferecer respeitos à Deidade. Ali, afirma-se: “Alguém que tenha executado um grande sacrifício ritualístico e alguém que tenha simplesmente oferecido suas respeitosas reverências curvando-se ante o Senhor não podem ser considerados em nível de igualdade”. Aquele que executou muitos grandes sacrifícios alcançará o resultado de suas atividades piedo­sas, mas, quando tais resultados chegarem ao fim, ele terá de nascer novamente no planeta Terra; ao passo que a pessoa que houver oferecido respeitos uma única vez, prostrando-se ante a Deidade, não voltará mais a este mundo, pois irá diretamente para a morada de Kṛṣṇa.

V Náradíja Puráně se říká o poklonách a vzdávání úcty Božstvu: „Člověka, který vykonal velkou obřadní oběť, a člověka, který jednoduše vzdal svou hlubokou úctu tím, že se poklonil před Pánem, nelze považovat za sobě rovné.“ Člověk, který vykonal mnoho velkých obětí, dosáhne výsledků svých zbožných činností, ale když jsou vyčerpány, musí se znovu narodit na planetě Zemi, avšak člověk, který jednou vzdal úctu poklonou před Božstvem, nepřijde zpátky do tohoto světa, protože půjde přímo do Kršnova sídla.

Colocar-se de pé para receber o Senhor

Povstání na přivítání Pána

No Brahmāṇḍa Purāṇa, declara-se: “Uma pessoa que, ao ver o festival de carro Ratha-yātrā do Senhor, levanta-se para receber o Senhor pode purgar todas as espécies de resultados pecaminosos de seu corpo”.

V Brahmánda Puráně je řečeno: „Člověk, který spatří Pánovu slavnost vozů Ratha-játrá a povstane, aby přivítal Pána, může odstranit ze svého těla všechny druhy hříšných reakcí.“

Seguir a Deidade

Následování Božstev

No Bhaviṣya Purāṇa, há uma declaração similar, a qual diz: “Caso alguém, mesmo nascido em família baixa, siga o carro de Ratha-yātrā quando as Deidades passarem em sua frente ou atrás de si, ele será certamente elevado à posição em que se alcança opulência igual à opulência de Viṣṇu”.

Podobný citát je z Bhavišja Purány, ve kterém se říká: „Následováním vozu Ratha-játry, když Božstva zpředu nebo zezadu projíždějí, bude dokonce i člověk zrozený v nízké rodině jistě povýšen do takového postavení, že získá bohatství rovné Višnuovu.“

Visitar o templo de Viṣṇu ou locais de peregrinação

Navštěvování chrámu Višnua a posvátných míst

Nos Purāṇas, declara-se: “Aqueles que se esforçam por visitar os locais sagrados de peregrinação, tais como Vṛndāvana, Mathurā ou Dvārakā, são realmente gloriosos. Com tais atividades itinerantes, conseguem atravessar o deserto da existência mate­rial”.

V Puránách se říká: „Lidé, kteří se pokoušejí navštěvovat posvátná poutní místa jako Vrndávana, Mathurá nebo Dváraká, jsou skutečně slavní. Tímto cestováním mohou překonat poušť hmotného bytí.“

No Hari-bhakti-sudhodaya, há uma declaração sobre o benefício da visita aos templos do Senhor Kṛṣṇa. Como explicamos anteriormente, o sistema em Vṛndāvana, Mathurā e Dvārakā é que todos os devotos beneficiam-se visitando diversos templos si­tuados nesses lugares sagrados. No Hari-bhakti-sudhodaya, declara-se: “As pessoas que são impelidas pelo serviço devocional puro em consciência de Kṛṣṇa e que, por consequência, vão visitar as Deidades de Viṣṇu no templo, certamente não terão de novamente entrar na prisão do ventre de uma mãe”. No momento do nascimento, a alma condicionada se esquece do incômodo que é viver dentro do ventre materno, mas tal experiência é muito dolorosa e terrível. A fim de escapar de semelhante condição material, acon­selha-se que se visite um templo de Viṣṇu com consciência devocional. Pode-se, de tal maneira, esca­par muito facilmente da condição miserável do nascimento material.

V Hari-bhakti-sudhódaji se píše o prospěchu z navštěvování chrámů Pána Kršny. Jak jsme dříve vysvětlili, ve Vrndávaně, Mathuře a Dvárace všichni oddaní využívají příležitosti, aby na těchto posvátných místech navštívili různé chrámy. V Hari-bhakti-sudhódaji stojí: „Lidé, které pohání čistá oddaná služba s vědomím Kršny a kteří proto jdou shlédnout Božstva Višnua v Jeho chrámu, budou jistě ušetřeni opětovného vstoupení do vězení matčina lůna.“ Podmíněná duše zapomene na utrpení života v matčině lůně během narození, což je však velice bolestný a hrůzný zážitek. Aby člověk unikl tomuto hmotnému podmínění, doporučuje se mu v duchu oddanosti navštívit chrám Višnua. Pak se může velice snadno dostat z nepříjemných podmínek hmotného zrození.

Circum-ambular o templo de Viṣṇu

Obcházení chrámu Višnua

No Hari-bhakti-sudhodaya, encontra-se a seguinte declaração: “Uma pessoa que circum-ambula a Deidade de Viṣṇu pode neutralizar a circum-ambulação de repetidos nascimentos e mortes neste mun­do material”. A alma condicionada ronda, ou circum­-ambula, através de repetidos nascimentos e mortes por causa de sua existência material, mas ela poderá neutralizar isso simplesmente circum­-ambulando a Deidade no templo.

V Hari-bhakti-sudhódaji se říká: „Člověk, který chodí kolem Božstev Višnua, může zastavit chod opakovaného rození a smrti v hmotném světě.“ Podmíněná duše následkem svého hmotného bytí prochází opakovaným zrozením a smrtí, a to lze zastavit pouhým obcházením Božstva v chrámu.

Na Índia, observa-se a cerimônia cāturmāsya durante os quatro meses da estação das chuvas (aproximadamente julho, agosto, setembro e outubro), que começam a partir de śrāvaṇa. Durante esses quatro meses, as pessoas santas que estão habituadas a viajar de um lugar a outro com o objetivo de propagar a consciência de Kṛṣṇa ficam em um só local, geralmente um local sagrado de peregrinação. Durante esse período, há certas regras e regulações especiais que são seguidas estritamente. Declara-se no Skanda Purāṇa que, se duran­te esse período, o indivíduo circum-ambula o templo de Viṣṇu ao menos quatro vezes, su­bentende-se que ele viajou por todo o universo. Com tal circum-ambulação, infere-se que o indivíduo terá visto todos os locais sagrados por onde corre a água do Ganges, e aquele que seguir os princípios reguladores de cāturmāsya poderá elevar-se muito rapidamente à plataforma do serviço devocional.

Obřad čáturmásja se dodržuje v průběhu čtyř měsíců deštivého období v Indii (přibližně červenec, srpen, září, říjen), počínaje měsícem Šrávana. Zbožní lidé, kteří obvykle cestují z jednoho místa na druhé, aby rozšiřovali vědomí Kršny, během těchto čtyř měsíců zůstávají na jednom místě, obvykle na nějakém posvátném poutním místě. Během této doby se přísně dodržují určitá zvláštní pravidla a předpisy. Ve Skanda Puráně se říká, že když člověk během tohoto období obejde Višnuův chrám alespoň čtyřikrát, rozumí se tím, že procestoval celý vesmír. Obcházením člověk navštěvuje všechna posvátná místa, kde protékají vody Gangy, a následováním usměrňujících zásad čáturmásji se člověk může velice snadno povznést na úroveň oddané služby.

Arcanā

Arčaná

Arcanā se refere à adoração à Deidade no templo. Executando este processo, a pessoa confirma não ser o corpo, mas sim uma alma espiritual. No Śrīmad-Bhāgavatam (10.81.19), conta-se como Sudāmā, um amigo íntimo de Kṛṣṇa, murmurava para si mesmo enquanto rumava à casa de um brāhmaṇa: “Pelo simples fato de adorar Kṛṣṇa pode-se obter facilmente todos os resultados da opulência celestial, da libe­ração, da supremacia sobre os sistemas planetários do universo, de todas as opulências deste mundo material e do poder místico que se obtém mediante a execução do sistema de yoga”.

Arcanā znamená uctívání Božstva v chrámu. Vykonáváním tohoto procesu se člověk přesvědčuje, že není tělem, ale duší. V desátém zpěvu, osmdesáté první kapitole, 19. verši Šrímad Bhágavatamu je řečeno, jak si Sudámá, Kršnův důvěrný přítel, na cestě do bráhmanských domů pro sebe potichu říkal: „Pouhým uctíváním Kršny může člověk velice snadno dosáhnout všech výsledků nebeského bohatství, osvobození, nadvlády nad vesmírnými planetárními systémy, všech bohatství hmotného světa a mystických sil jógového systému.“

Os acontecimentos que levaram Sudāmā a murmurar esta declaração são os seguintes. Śrī Kṛṣṇa mandara que Seu amigo Sudāmā fosse à casa de um brāhmaṇa e pedisse algo para comer. Os brāhmaṇas estavam executando um grande sacrifício, e Śrī Kṛṣṇa disse a Sudāmā que advogasse com eles que Śrī Kṛṣṇa e Balarāma estavam com fome e precisavam de algo para comer. Quando Sudāmā chegou à casa, os brāhmaṇas se recusaram a oferecer qualquer coisa; porém, quando as esposas dos brāhmaṇas ouviram que Śrī Kṛṣṇa queria algo para comer, elas pegaram imediatamente muitos pratos saborosos e foram oferecê-los a Śrī Kṛṣṇa. No Viṣṇu-rahasya, também se declara: “Qualquer pessoa que neste mundo se dedica a adorar Viṣṇu pode muito facilmente alcançar o sempre bem-aventurado reino de Deus, conhecido como Vaikuṇṭha”.

Události, které vedly k Sudámově tiché mluvě, byly následující: Pán Kršna nařídil svému příteli Sudámovi, aby šel do bráhmanských domů a požádal o nějaké jídlo. Bráhmani prováděli velkou oběť a Pán Kršna řekl Sudámovi, aby na ně naléhal, že On a Balaráma mají hlad a chtějí se najíst. Když tam Sudámá došel, bráhmani odmítli cokoli dát, ale když manželky bráhmanů uslyšely, že Kršna chce nějaké jídlo, okamžitě vzaly mnoho chutných pokrmů a šly je Šrí Kršnovi nabídnout. Ve Višnu-rahasje se také říká: „Jakýkoliv člověk na tomto světě, který se věnuje uctívání Višnua, může velice snadno dosáhnout všeblaženého království Boha, známého jako Vaikunthalóka.“

Prestar serviço ao Senhor

Prokazování služby Pánu

No Viṣṇu-rahasya, figura a seguinte declaração: “Qualquer pessoa que possa prestar serviço ao Se­nhor da mesma maneira que os criados de um rei prestam serviço ao rei é seguramente elevada à morada de Kṛṣṇa após a morte”. Na realidade, os templos na Índia são pare­cidos com palácios reais. Não são edifícios comuns porque a adoração a Kṛṣṇa deve ser e­xecutada da mesma maneira que se adora um rei em seu palácio. Em Vṛndāvana, portanto, há muitas centenas de templos onde a Deidade é adorada exatamente como um rei. No Nāradīya Purāṇa, declara-se: “Se uma pessoa ficar no templo do Senhor, mesmo que por alguns instantes, ela poderá, com absoluta certeza, alcançar o reino transcen­dental de Deus”.

Ve Višnu-rahasje stojí: „Jakýkoliv člověk, který může zařídit uctívání Pána stejným způsobem, jako když krále obsluhuje jeho služebnictvo, bude po smrti jistě povýšen do Kršnova sídla.“ Chrámy v Indii jsou skutečně jako královské paláce. Nejsou to obyčejné budovy, protože Kršna má být uctíván stejným způsobem jako král ve svém paláci. Ve Vrndávaně je mnoho set chrámů, kde je Božstvo uctívané stejně jako král. V Náradíja Puráně se říká: „Zůstane-li člověk v Pánově chrámu i jen na několik okamžiků, může bezpochyby dosáhnout transcendentálního Božího království.“

A conclusão é que os homens ricos da sociedade devem construir belos templos e providenciar que Viṣṇu seja adorado de maneira que as pessoas se sintam atraídas a visi­tar tais templos e, desse modo, tenham a oportunidade de dançar perante o Senhor ou de cantar o santo nome do Senhor ou, então, de ouvir o santo nome do Senhor. Dessa maneira, todos terão a oportunidade de se elevar ao reino de Deus. Em outras palavras, mesmo um homem comum que simplesmente visite um de tais templos será capaz de alcançar as bênçãos mais elevadas, isto para não mencionar os devotos que constantemente se dedi­cam ao serviço do Senhor em plena consciência de Kṛṣṇa.

Z toho vyplývá, že bohatí lidé by měli postavit krásné chrámy a zařídit uctívání Višnua, aby lidi lákala návštěva takových chrámů a naskytla se jim příležitost tančit před Pánem, zpívat svaté jméno a naslouchat svatému jménu Pána. Všichni tak dostanou příležitost povýšit se do Božího království. Díky pouhé návštěvě chrámu bude i obyčejný člověk moci získat nejvyšší požehnání, ani nemluvě o oddaných, kteří jsou neustále zaměstnáni ve službě Pánu s plným vědomím Kršny.

A este respeito, há uma declaração no Śrīmad-Bhāgavatam (4.21.31), na qual o rei Pṛthu diz a seus súditos: “Por favor, meus caros cidadãos, observem que Hari, a Suprema Personalidade de Deus, é realmente o libertador de todas as almas condiciona­das caídas. Nenhum semideus é capaz de realizar o ato de libertar as almas condicionadas, visto que os próprios semideuses estão condicionados. Uma alma condi­cionada não pode libertar outra alma condicionada. Somente Kṛṣṇa ou Seu representante autêntico é que pode libertá-la. A água do Ganges que brota do dedo do pé do Senhor Viṣṇu cai sobre o planeta Terra e de outros planetas e, desse modo, liberta todas as pecaminosas entidades vivas condicionadas. Qual é, então, a necessidade de se falar da libertação de pessoas que se dedicam sempre ao serviço do Senhor? Não resta dúvida de que elas serão liberadas mesmo que tenham atividades pecaminosas armazenadas de muitos e muitos nascimentos”. Em outras palavras, uma pessoa que se dedica a adorar as Deidades pode minimizar suas reações pecaminosas armazenadas desde muitíssimos nascimentos anteriores. O processo de adoração à Deidade já foi descrito, e devem-se tentar seguir estas regras e regulações seriamente.

V této souvislosti je ve čtvrtém zpěvu, dvacáté první kapitole, 31. verši Šrímad Bhágavatamu prohlášení, v němž král Prthu říká svým podřízeným: „Moji drazí občané, vězte prosím, že Nejvyšší Osobnost Božství, Hari, je skutečný vysvoboditel pokleslých podmíněných duší. Žádný polobůh nedokáže podmíněné duše osvobodit, protože polobozi jsou sami podmínění. Podmíněná duše nemůže osvobodit jinou podmíněnou duši. Pouze Kršna nebo Jeho pravý představitel ji může vysvobodit. Voda Gangy, která vytéká z prstu Pána Višnua, dopadá na planetu Zemi a ostatní planety, a tak osvobozuje všechny podmíněné hříšné bytosti. Co je třeba říci o osvobození lidí, kteří neustále slouží Pánu? O jejich osvobození není pochyb, i když se v minulých životech mohli dopustit mnoha hříšných činností.“ Člověk, který uctívá Božstva, může tedy zmenšit nahromaděné hříšné reakce pocházející z mnoha předchozích zrození. Proces uctívání Božstev jsme již popsali a měli bychom se s vážností snažit následovat jeho pravidla a předpisy.

Cantar

Zpívání

No Liṅga Purāṇa, há uma declaração a respeito de glorificar e cantar sobre o Senhor. Ali, afirma-se: “Um brāhmaṇa que está constantemente ocupado cantando as glórias do Senhor é certamente elevado ao mesmo planeta da Suprema Personalidade de Deus. O Senhor Kṛṣṇa aprecia semelhante cantar mais até mesmo do que as orações oferecidas pelo Senhor Śiva”.

In the Liṅga Purāṇa there is a statement about glorifying and singing about the Lord. It is said there, “A brāhmaṇa who is constantly engaged in singing the glories of the Lord is surely elevated to the same planet as the Supreme Personality of Godhead. Lord Kṛṣṇa appreciates this singing even more than the prayers offered by Lord Śiva.”

Saṅkīrtana

Sankírtan

Quando uma pessoa canta em voz alta as glórias das atividades, qualidades, forma, etc. do Senhor, isso se chama saṅkīrtana. Saṅkīrtana também se refere ao canto congregacional do santo nome do Senhor.

Opěvujeme-li hlasitě činnosti, vlastnosti, podoby atd. Pána, našemu zpívání se říká saṅkīrtana. Saṅkīrtana také poukazuje na společné zpívání svatého jména Pána.

No Viṣṇu-dharma, há uma declaração que glorifica o processo do canto congregacional: “Meu querido rei, esta palavra ‘Kṛṣṇa’ é tão auspiciosa que quem quer que cante este santo nome livra-se imediatamente das ações resultantes das atividades pecaminosas de muitíssimos nascimentos”. Isto é fato. No Caitanya-caritāmṛta, figura a seguinte declaração: “Aquele que canta o santo nome de Kṛṣṇa uma única vez pode neutrali­zar as ações resultantes de mais atividades pecaminosas do que se é capaz de execu­tar”. Um pecador é capaz de executar muitíssimas atividades pecaminosas, mas não é capaz de executar atividades pecaminosas em tal quantidade que uma única vez que se diga “Kṛṣṇa” não seja suficiente para fazê-las desaparecer.

Višnu-dharma vychvaluje metodu společného zpívání: „Můj drahý králi, slovo Kṛṣṇa je tak blahodárné, že každý, kdo toto svaté jméno zpívá, se okamžitě zbaví následků hříšných činností z mnoha zrození.“ To je skutečnost. V Čaitanja-čaritámrtě stojí: „Člověk, který jedinkrát vyřkne svaté jméno Kršny, může odstranit následky více hříšných činností, než je schopen napáchat.“ Hříšný člověk se může dopustit velkého množství hříšných činností, ale není schopen jich udělat tolik, aby nemohly být odstraněny jediným vyřknutím slova Kṛṣṇa.

No Śrīmad-Bhāgavatam (7.9.18), Mahārāja Prahlāda oferece as seguintes orações ao Senhor: “Meu querido Senhor Nṛsiṁha, se eu puder ser elevado à posição de Vosso servo, será possível que eu ouça sobre Vossas atividades. Sois o amigo supremo, a supre­ma Deidade adorável. Vossos passatempos são transcendentais, e podemos neutralizar todas as atividades pecaminosas simplesmente ouvindo sobre os mesmos. Desta maneira, não me importarei com todas estas atividades pecaminosas, porque, simplesmente por ouvir Vossos passatempos, hei de me livrar de toda a contaminação do apego mate­rial”.

V sedmém zpěvu, deváté kapitole, 18. verši Šrímad Bhágavatamu se Prahláda Mahárádža modlí k Pánu následovně: „Můj drahý Pane Nrsinho, budu-li povýšen na místo Tvého služebníka, pak budu moci naslouchat o Tvých činnostech. Jsi nejvyšší přítel, nejvyšší uctívané Božstvo. Tvé zábavy jsou transcendentální a pouhým nasloucháním o nich můžeme smazat všechny své hříšné činnosti. Nestarám se proto o žádné hříšné činnosti, protože pouhým nasloucháním o Tvých zábavách se vymaním ze všeho znečištění hmotnou připoutaností.“

Existem muitas canções sobre as atividades do Senhor. Há, por exemplo, o Brahma-saṁhitā, cantado pelo Senhor Brahmā, o Nārada-pañcarātra, cantado por Nārada Muni, e o Śrīmad-Bhāgavatam, cantado por Śukadeva Gosvāmī. Qualquer pessoa que ouça essas canções pode sair facilmente das garras da contaminação material. Não deve haver dificuldades em ouvir essas canções de Deus. Elas chegam até nós procedentes de muitíssimos milhões de anos, e as pessoas ainda se beneficiam com elas. Por que, então, não deveríamos nos beneficiar completamente com essas canções no momento atual para, deste modo, libertarmo-nos?

Existuje mnoho písní o Pánových činnostech. Brahma-sanhitu například zpívá Brahmá, Nárada-paňčarátru Nárada Muni a Šrímad Bhágavatam Šukadéva Gósvámí. Jakýkoliv člověk, který bude naslouchat těmto písním, se může velice snadno dostat z pout hmotného znečištění. Naslouchat Božím písním by nemělo být obtížné. Přicházejí k nám z doby před mnoha a mnoha milióny let a lidé jich stále využívají. Proč by jich člověk v dnešní době nemohl plně využít a tak se osvobodit?

No Śrīmad-Bhāgavatam (1.5.22), Nārada Muni diz a seu discípulo Vyāsadeva: “Meu querido Vyāsa, saiba que as pessoas que se dedicam a executar austeridades e penitências, a estudar os Vedas, a executar sacrifícios grandiosos, a cantar os hinos védicos, a espe­cular sobre o conhecimento transcendental e a executar funções caritativas têm a ganhar, por todas as suas atividades auspiciosas, simplesmente um lugar na companhia dos devotos e do cantar das glórias do Senhor”. Indica-se neste verso que a atividade última da entidade viva é louvar o Senhor em cânticos e glorificá-lO.

V prvním zpěvu, páté kapitole, 22. verši Šrímad Bhágavatamu říká Nárada Muni svému žáku Vjásadévovi: „Můj drahý Vjáso, měl bys vědět, že lidé zaměstnaní odříkáním a pokáním, studováním Véd, prováděním obětí, zpíváním védských hymnů, spekulováním o transcendentálním poznání a prováděním dobročinností by měli za všechny své příznivé činnosti nakonec získat místo ve společnosti oddaných a opěvovat slávu Pána.“ Zde se naznačuje, že opěvování Pána je nejvyšší činností živé bytosti.

Japa

Džapa

Quando se entoa um mantra, ou hino, de maneira suave e lenta, isso se chama japa. O mesmo mantra, quando cantado em voz alta, chama-se kīrtana. O mahā-mantra (Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare), por exemplo, quando é pronunciado suavemente, apenas para que a própria pessoa escute, chama-se japa. O mesmo mantra, quando cantado em voz alta para que todas as outras pessoas escutem, chama-se kīrtana. Pode-se usar o mahā-mantra para japa e também para kīrtana. Quando se pratica japa, é para o benefício pessoal de quem canta, mas, quando se realiza kīrtana, é para o benefício de todas as outras pessoas que ouçam.

Tiché a pomalé odříkávání mantry nebo písně se nazývá japa a zpívání stejné mantry hlasitě se nazývá kīrtana. Například velice jemné pronášení mahá-mantry (Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare) tak, aby to slyšel jen člověk samotný, se nazývá japa. Zpívání stejné mantry hlasitě, aby ji slyšeli všichni ostatní, se nazývá kīrtana. Mahá-mantru lze použít pro džapu i pro kírtan. Recitujeme-li džapu, je to pro náš vlastní prospěch, ale když se zpívá kírtan, přináší to prospěch všem, kteří ho zaslechnou.

No Padma Purāṇa, há a seguinte declaração: “Os caminhos para a liberação e até mesmo para a felicidade celestial abrem-se imediatamente para qualquer pessoa que este­ja cantando o santo nome, quer suavemente, quer em voz alta”.

V Padma Puráně stojí: „Člověku, který zpívá svaté jméno, ať už tiše nebo hlasitě, se okamžitě otevře cesta k osvobození a dokonce i k nebeskému štěstí.“

Submissão

Pokora

No Skanda Purāṇa, encontra-se uma declaração relativa à submissão aos pés de lótus do Se­nhor. Ali, afirma-se que aqueles que são devotos sóbrios podem oferecer sua submissão a Kṛṣṇa das três seguintes maneiras: (1) samprārthanātmikā, oferecendo orações com mui­to sentimento; (2) dainya-vodhikā, submetendo-se humildemente; (3) lālasā-mayī, desejan­do alguma fase de perfeição. Este desejar alguma fase de perfeição na vida espiritual não é gozo dos sentidos. Quando uma pessoa compreende algo a respeito de sua relação constitucional com a Suprema Personalidade de Deus, ela entende qual é sua posição original e quer ser reintegrada em tal posição, seja como amigo, seja como servo, seja como pai ou mãe, seja como amante conjugal de Kṛṣṇa. Isto se chama lālasā-mayī, ou sentir o desejo muito intenso de atingir nossa posição natural. Este estágio lālasā-mayī de submissão surge durante a fase de liberação perfeita, que é tecnicamente chamada svarūpa-siddhi, fase em que a entidade viva compreende, mediante o avanço espiritual perfeito e a revelação, qual é a sua relação original com o Senhor.

Ve Skanda Puráně se o pokoře a odevzdanosti lotosovým nohám Pána říká, že vyrovnaní oddaní mohou vyjádřit svou odevzdanost Kršnovi následujícími třemi způsoby: (1) samprārthanātmikā, vroucími modlitbami; (2) dainyavodhikā, skromným pokořením se; (3) lālasāmayī, touhou po nějakém dokonalém stavu. Tužba po nějaké dokonalosti v duchovním životě není smyslový požitek. Když člověk pozná něco o svém přirozeném vztahu k Nejvyšší Osobnosti Božství, pozná své původní postavení a chce se do něho navrátit — ať už jako přítel, služebník, rodič nebo milenec Kršny. To se nazývá lālasāmayī neboli veliká touha dostat se do svého přirozeného postavení. Úroveň odevzdanosti lālasāmayī přichází ve stavu dokonalého osvobození, který se odborně nazývá svarūpa-siddhi, kdy živá bytost díky dokonalému duchovnímu pokroku a osvícení porozumí svému původnímu vztahu k Pánu.

No Padma Purāṇa, há uma declaração de um devoto orando ao Senhor: “Meu Senhor, sei que as mocinhas têm afeição natural pelos rapazes e que os rapazes têm afeição natural pelas mocinhas. Oro a Vossos pés de lótus para que minha mente se sinta atraída por Vós da mesma maneira espontânea”. Este exemplo é muito apropriado. Quando um rapaz ou uma mocinha vê um membro do sexo oposto, ocorre uma atração natural sem que se faça necessária apresentação alguma. Sem nenhum treinamen­to, ocorre uma atração natural por causa do impulso sexual. Este é um exemplo material, mas o devoto ora para que possa desenvolver semelhante apego espontâneo ao Senhor Supremo, livre de qualquer desejo por obtenção de benefícios e sem qualquer ou­tra motivação. Esta atração natural pelo Senhor é a fase de perfeição da autorrealização.

V Padma Puráně je pěkně vyjádřené pokorné cítění oddaných v modlitbě k Pánovi: „Můj drahý Pane, vím, že mladé dívky mají přirozenou náklonnost k mladým chlapcům a že mladí chlapci mají přirozenou náklonnost k mladým dívkám. Modlím se ke Tvým lotosovým nohám, aby má mysl mohla být k Tobě připoutána stejně spontánním způsobem.“ Příklad je velice vhodný. Když mladý chlapec zahlédne dívku nebo dívka chlapce, jsou přirozeně přitahováni aniž bylo třeba nějakého představování. Jsou přirozeně přitahováni aniž je to někdo učil, následkem pohlavního pudu. To je hmotný příklad, ale oddaný se modlí, aby mohl vyvinout podobnou spontánní připoutanost k Nejvyššímu Pánu, která by byla bez jakékoliv touhy po prospěchu a bez jakékoliv jiné příčiny. Přirozená připoutanost k Pánovi je dokonalou úrovní seberealizace.

Há uma declaração acerca de submissão e humildade no mesmo Padma Purāṇa, onde se declara: “Meu querido Senhor, não há entidade viva pecadora que seja mais pecadora que eu. Tampouco há um ofensor maior que eu. Sou tão pecaminoso e ofensivo que fico envergonhado quando venho confessar minhas atividades pecaminosas diante de Vós”. Para o devoto, esta é uma posição natural. Quanto à alma condicionada, não admira que tenha algumas atividades pecaminosas em sua vida passada, e isto deve ser admi­tido e confessado perante o Senhor. Logo que o devoto sincero faz isto, o Senhor o per­doa. Isto, no entanto, não significa que devamos tirar proveito da misericórdia sem causa do Senhor e continuar cometendo as mesmas atividades pecaminosas esperando que Ele nos perdoe repetidamente. Semelhante mentalidade é própria unicamente de pessoas desavergonhadas. Aqui se diz claramente: “Fico envergonhado quando venho confessar minhas atividades pecaminosas”. Assim, aquele que não se envergonha de suas atividades pecaminosas e continua a cometer as mesmas atividades pecaminosas por ter conhecimento de que o Senhor o perdoará está apresentando a mais absurda das propostas. Tal ideia não é aceita em nenhuma parte da literatura védica. É fato que, se cantamos o santo nome do Senhor, lavamo-nos de todas as atividades pecaminosas de nossa vida passada. Isso, entretanto, não quer dizer que, depois de nos lavarmos, devamos novamente começar ativi­dades pecaminosas com a esperança de sermos lavados outra vez. Estas são propostas absurdas que não se admitem no serviço devocional. Pode ser que alguém pense: “Poderei cometer atividades pecaminosas a semana inteira, pois tirarei um dia para ir ao templo ou à igreja e confessar minhas atividades pecaminosas de modo a poder me lavar e voltar a pecar outra vez”. Isto é muito contrassensual e ofensivo e não é aceitável para o autor do Bhakti-rasāmṛta-sindhu.

V Padma Puráně se o skromnosti a pokoře říká: „Můj drahý Pane, neexistuje živá bytost hříšnější než jsem já. Neexistuje nikdo, kdo se dopustil větších přestupků. Jsem tak hříšný a dopustil jsem se takových prohřešků, že když se Ti přicházím doznat ke svým hříšných činnostem, stydím se.“ To je pro oddaného přirozené. Co se týká podmíněné duše, není divu, že se ve svém minulém životě dopustila nějakých hříšných činností, k čemuž je třeba se přiznat a vyzpovídat se před Pánem. Jakmile to upřímný oddaný udělá, Pán mu promine. Neznamená to však, že by měl člověk zneužívat Pánovy bezpříčinné milosti, dopouštět se stále stejných hříšných činností a očekávat, že mu bude znovu a znovu prominuto. Takovou mentalitu mají pouze nestydatí lidé. Zde se jasně říká: „Když se přijdu doznat ke svým hříšným činnostem, začnu se stydět.“ Nestydí-li se člověk za své hříšné činnosti a stejných věcí se dopouští i nadále s vědomím, že mu Pán promine, je to ten nejnesmyslnější přístup. Taková myšlenka je nepřijatelná v žádné části védské literatury. Skutečností je, že zpíváním svatého jména Pána se člověk očistí od všech hříšných činností ze svého předcházejícího života. Neznamená to však, že po očištění by měl s těmito činnostmi znovu začít a očekávat, že bude znovu očištěn. Takový přístup je nesmyslný a v oddané službě nepřípustný. Někdo si může myslet: „Celý týden se mohu dopouštět hříchů a pak se půjdu do chrámu nebo kostela ze svých hříšných činností vyzpovídat, abych se očistil a mohl začít znovu hřešit.“ To je nanejvýš nesmyslné, je to ten největší přestupek a pro autora Bhakti-rasámrta-sindhu je to nepřijatelné.

No Nārada-pañcarātra, há uma declaração de submissão acompanhada pelo desejo de se alcançar a perfeição. O devoto diz: “Meu querido Senhor, quando chegará o dia em que me pedireis que eu abane Vosso corpo e, conforme Vossa vontade, direis: ‘Aba­na-Me assim’?”. A ideia que este verso transmite é que o devoto está pessoalmente desejando abanar o corpo da Suprema Personalidade de Deus, o que significa que ele está desejando tornar-se o companheiro pessoal do Senhor Supremo. Evidentemente, qualquer devoto, em qualquer posição que esteja – seja como servo, seja como amigo, seja como amante conjugal – sempre se associa diretamente com o Senhor. Porém, de acordo com seu gosto individual, uma pessoa deseja apenas uma dessas relações. Neste verso, o devoto está desejando tornar-se servo do Senhor e deseja abanar o Senhor tal como faz Sua energia interna, Lakṣmī, a deusa da fortuna. Ele também deseja que a Personalidade de Deus fique contente em lhe dar instruções sobre como abanar. Esta submissão com desejo transcendental, ou lālasā-mayī vijñapti, é a fase de perfeição máxima de realização espiri­tual.

V Nárada-paňčarátře projev pokory doprovází touha po dokonalosti. Oddaný říká: „Můj drahý Pane, kdy přijde den, kdy mě požádáš, abych ovíval Tvé tělo a podle svého přání řekneš: ,Ovívej Mě taktò?“ Oddaný v tomto verši touží osobně ovívat tělo Nejvyšší Osobnosti Božství. To znamená, že se touží stát osobním společníkem Nejvyššího Pána. Každý oddaný s jakýmikoliv schopnostmi — ať už jako služebník, přítel nebo milenec — má vždy přímý styk s Pánem, ale podle svého individuálního vkusu touží právě po jednom z těchto vztahů. Tento oddaný se touží stát Pánovým služebníkem a touží Ho ovívat, jak to dělá Jeho vnitřní energie Lakšmí, bohyně štěstí. Také si přeje, aby Nejvyššího Pána potěšilo poučovat ho, jak ovívat. Pokora s transcendentální touhou neboli lālasāmayī vijñapti je nejvyšší dokonalá úroveň duchovní realizace.

No mesmo Nārada-pañcarātra, há outra expressão de submissão, em que o de­voto diz: “Meu querido Senhor, ó Senhor de olhos de lótus, quando chegará o dia em que, às margens do Yamunā, ficarei tal qual um louco e continuarei cantando Vosso santo nome enquanto, de meus olhos, correrão lágrimas incessantes?”. Esta é outra fase de perfeição. O Senhor Caitanya também ansiava desta maneira: “Um instante Me parecerá um período de doze anos, e o mundo inteiro Me parecerá vazio pelo fato de Eu não Vos ver, Meu querido Senhor”. Devemos orar com sentimento e desejar ardentemente prestar nosso ti­po particular de serviço ao Senhor. Este é o ensinamento de todos os grandes devotos, especialmente do Se­nhor Caitanya.

V Nárada-paňčarátře se popisuje další projev pokory. Oddaný tam říká: „Můj drahý Pane s lotosovýma očima, kdy přijde den, kdy se na břehu řeky Jamuny zblázním a budu zpívat Tvé svaté jméno se slzami v očích?“ To je další úroveň dokonalosti. Pán Šrí Čaitanja také toužil, aby „mi jeden okamžik připadal jako dvanáct let a celý svět se mi zdál prázdný, když Tě nemohu spatřit, můj Pane.“ Člověk by se měl vroucně modlit a začít toužit po tom, aby mohl prokazovat Pánovi určitý druh služby. To je učení všech velkých oddaných, zvláště Pána Čaitanji.

Em outras palavras, devemos aprender como chorar invocando o Senhor. Deve­mos aprender esta pequena técnica e desejar muito ardentemente e de fato chorar im­plorando podermos nos ocupar em algum tipo particular de serviço. Isto se chama laulyam, e tais lágrimas são o preço para a perfeição máxima. Desenvolvermos laulyam, ou o desejo intenso e excessivo de nos encontrarmos com o Senhor e de servi-lO de uma maneira particular, é o preço para entrarmos no reino de Deus. De outro modo, não há como calcular materialmente o valor da passagem com a qual se pode entrar no reino de Deus. O único preço para se poder lograr tal entrada é este laulyam lālasā-mayī, ou desejo e grande ansiedade.

Člověk by se měl naučit toužebně volat Pána. Měl by Ho volat a toužebně naříkat, aby byl zaměstnán v určitém druhu služby. To se nazývá laulyam a takové slzy jsou cenou, kterou je potřeba zaplatit za nejvyšší dokonalost. Vyvine-li člověk laulyam neboli vroucí touhu po setkání a službě Pánu určitým způsobem, to je cena ke vstupu do Božího království. Jedinou cenou, kterou je potřeba při vstupu zaplatit, je laulyam lālasāmayī neboli touha a velká dychtivost.

Recitação de orações notáveis

Přednášení význačných modliteb

Segundo grandes sábios eruditos, todo o Bhagavad-gītā contém muitas orações autorizadas, especialmente no décimo primeiro capítulo, onde Arjuna ora à forma universal do Senhor. De maneira similar, todos os versos no Gautamīya-tantra são chamados orações. No Śrīmad-Bhāgavatam também, existem centenas de orações ao Senhor. Assim, um devoto deve escolher algumas de tais orações para recitar. No Skanda Purāṇa, as glórias de tais orações são descritas nas seguintes palavras: “Mesmo eminentes santos e sá­bios sempre oferecem respeitos ao devoto cuja língua está sempre decorada com orações ao Senhor Kṛṣṇa – tais devotos são, com efeito, dignos de adoração mesmo por parte dos semideuses”.

Celá Bhagavad-gítá podle velkých vzdělaných učenců obsahuje mnoho autorizovaných modliteb, zvláště v jedenácté kapitole, kde se Ardžuna modlí k vesmírné podobě Pána. Také všem veršům Gautamíja-tantry se říká modlitby. Ve Šrímad Bhágavatamu jsou stovky modliteb k Pánovi. Oddaný by si měl některé z nich vybrat a přednášet je. Ve Skanda Puráně se o slávě těchto modliteb říká následující: „Oddaní, jejichž jazyk vždy zdobí modlitby k Pánu Kršnovi, sklízejí stálou úctu dokonce i velkých zbožných osobností a světců a jsou hodni toho, aby je uctívali i polobozi.“

Aqueles que são pouco inteligentes preferem adorar diferentes semideuses em troca de algum benefício material a adorar Kṛṣṇa. Aqui, todavia, declara-se que um devoto que está sempre oferecendo orações ao Senhor é digno de ser adorado até mesmo pelos próprios semideuses. Os devotos puros nada têm a pedir a nenhum semideus, senão que, em vez disso, os semideuses estão ansiosos por oferecer orações aos devotos puros.

Méně inteligentní lidé chtějí raději uctívat různé polobohy pro nějaký hmotný zisk, než uctívat Kršnu. Zde se však říká, že oddaný, který neustále skládá modlitby Pánu, je hoden toho, aby ho uctívali i samotní polobozi. Čistí oddaní nemají polobohy oč žádat; polobozi spíše sami chtějí přednést modlitby čistým oddaným.

No Nṛsiṁha Purāṇa, encontramos a seguinte afirmação: “Qualquer pessoa que se apresente à Deidade do Senhor Kṛṣṇa e se ponha a cantar diferentes orações alivia-se imediatamente de todas as reações a atividades pecaminosas e não resta dúvida alguma de que se torna apta a entrar em Vaikuṇṭhaloka”.

V Nrsinha Puráně stojí: „Každý člověk, který předstoupí před Božstvo Pána Kršny a začne přednášet různé modlitby, je okamžitě osvobozen od všech reakcí hříšných činností a bez jakékoliv pochybnosti bude způsobilý ke vstupu na Vaikunthalóku.“

Aceitar prasāda

Přijímání prasádam

No Padma Purāṇa, há esta declaração específica: “Uma pessoa que honra a prasāda e a come com regularidade – não precisamente em frente à Deidade –, junto com o caraṇāmṛta [a água oferecida aos pés de lótus do Senhor, que é misturada com sementes da arvore­zinha tulasī], pode alcançar imediatamente os resultados de atividades piedosas que se obtêm por intermédio de dez mil execuções de ritos sacrificiais”.

V Padma Puráně se o přijímání prasádam říká: „Člověk, který ctí prasádam a pravidelně ho jí (avšak ne před Božstvy) spolu s čaranámrtou (vodou obětovanou lotosovým nohám Pána, která je smíchaná se semeny keře tulasí), může okamžitě získat všechny výsledky zbožných činností, odpovídající výsledkům desetitisíce obětních obřadů.“

Beber caraṇāmṛta

Pití čaranámrty

Obtém-se caraṇāmṛta pela manhã enquanto se lava o Senhor antes de vesti-lO. Perfumada com fragrâncias e flores, a água desce deslizando através dos pés de lótus do Senhor e é recolhida e misturada com iogurte. Dessa maneira, o caraṇāmṛta não apenas adquire um gosto muito saboroso, mas também possui um valor espiritual extra­ordinário. No Padma Purāṇa, descreve-se que até uma pessoa que jamais tenha podido dar em caridade, que jamais tenha podido executar um grande sacrifício, que jamais tenha podido estudar os Vedas, que jamais tenha podido adorar o Senhor – ou, em ou­tras palavras, até mesmo uma pessoa que jamais tenha executado atividades piedosas – tornar-se-á apta a entrar no reino de Deus caso simplesmente beba o caraṇāmṛta que é mantido no templo. No templo, costuma-se conservar o caraṇāmṛta em um grande pote. Os devotos que vão visitar o templo e oferecer respeitos à Deidade bebem, com muita submissão, três gotas de caraṇāmṛta e se sentem felizes em bem-aventurança transcendental.

Caraṇāmṛta se získá ráno, když se Pán umývá před oblékáním. Voda navoněná parfémy a květinami stéká po Jeho lotosových nohách a pak se pečlivě zachycuje a smíchá se s jogurtem. Caraṇāmṛta tak má nejen příjemnou chuť, ale také obrovskou duchovní hodnotu. Jak je vylíčeno v Padma Puráně, dokonce i člověk, který nikdy nebyl schopen dát milodar, který nikdy nebyl schopen vykonat velkou oběť, který nikdy nebyl schopen studovat Védy ani uctívat Pána — nebo jinými slovy člověk, který nikdy nevykonal žádný zbožný čin — bude moci vstoupit do království Boha, když bude pít čaranámrtu. V chrámu je zvykem, že se caraṇāmṛta uchovává ve velké nádobě. Oddaní, kteří přijdou chrám navštívit a vzdát úctu Božstvům, velice pokorně vypijí tři kapky čaranámrty a cítí se šťastni a transcendentálně blažení.

Cheirar o incenso e as flores oferecidas à Deidade

Čichání vůně tyčinek a květin obětovaných Božstvu

No Hari-bhakti-sudhodaya, há uma declaração sobre o incenso que se oferece no templo: “Quando os devotos cheiram o bom aroma do incenso que se oferece à Deida­de, eles se curam dessa maneira dos efeitos venenosos da contaminação material, assim como nos curamos da mordida de uma cobra se cheiramos as ervas medi­cinais receitadas”. A explicação deste verso é que existe na mata uma erva que os peritos sabem como utilizar para reviver a consciência de alguém que tenha sido mordido por uma cobra. Com o simples ato de cheirar tal erva, a pessoa se alivia imediatamente dos efeitos venenosos da mordida de cobra. O mesmo exemplo é apropriado aqui: quando uma pessoa vai visitar o templo e cheira o incenso oferecido à Deidade, ela se cura de todas as suas contaminações materiais.

V Hari-bhakti-sudhódaji se říká o vonných tyčinkách, které jsou obětovány v chrámu: „Když oddaní ucítí příjemnou vůni tyčinek, které byly obětovány Božstvu, vyléčí je to z jedovatých účinků hmotného znečištění, stejně jako se člověk vyléčí z hadího uštknutí přičichnutím ke zvláštním léčivým bylinám.“ V džunglích je možno najít rostlinu, s jejíž pomocí umějí odborníci přivést ke vědomí člověka, kterého uštkl had. Pouhým přičichnutím k této bylině se člověk okamžitě zbaví jedovatého účinku hadího uštknutí. Můžeme použít stejného příkladu: když člověk přijde navštívit chrám a ucítí vonné tyčinky obětované Božstvu, v tu chvíli je vyléčen ze všeho hmotného znečištění.

Qualquer devoto que visite o templo deve sempre oferecer algo à Deidade – frutas, flores, incenso, etc. Se não se pode oferecer nada em dinheiro, deve-se oferecer alguma outra coisa. Na Índia, o sistema é que todas as damas e cavalheiros que vão visitar o templo de manhã levam artigos variados. Pode-se oferecer até mesmo um pouco de arroz ou um pouco de farinha. Considera-se como um princípio regulador que não se deve ir visitar uma pessoa santa ou a Deidade no templo sem que se ofereça algo. Pode ser um oferecimento muito humilde, ou pode ser inestimável. Pode-se oferecer mesmo uma flor, um pouco de fruta, um pouco d’água – o que quer que seja possí­vel. Assim, quando um devoto for oferecer algo à Deidade pela manhã, ele certamente haverá de cheirar o bom aroma do incenso, em decorrência do que se limpará imediatamente dos efeitos venenosos da existência material.

Každý oddaný, který přichází do chrámu, by měl vždy něco nabídnout Božstvu — ovoce, květiny, vonné tyčinky atd. Nemůže-li člověk nabídnout žádnou hotovost, musí obětovat něco jiného. V Indii je zvykem, že všechny dámy a pánové, kteří ráno přicházejí navštívit chrám, s sebou přinesou spousty věcí. Obětovat je možné dokonce i trochu rýže nebo mouky. Když jde člověk navštívit nějakou zbožnou osobu nebo Božstvo, má jim podle usměrňujících zásad s sebou něco přinést. Obětina může být velice skromná nebo nesmírné hodnoty. Musíme obětovat cokoliv můžeme — i květiny, nějaké ovoce nebo trochu vody. Přichází-li tedy oddaný ráno něco Božstvům obětovat, zajisté ucítí příjemnou vůni vonných tyčinek a tak se ihned očistí od jedovatého účinku hmotného bytí.

No tantra-śāstra, está declarado: “Se o aroma da guirlanda que foi oferecida à Dei­dade no templo entra nas narinas de uma pessoa, a mesma se liberta imediatamente de sua sujeição às atividades pecaminosas. E mesmo que a pessoa não tenha atividades pecaminosas; caso cheire tais remanentes florais, poderá avançar de māyāvādī [impersonalista] para devoto”. Há diversos exemplos disto, sendo que um dos principais é o avanço dos quatro Kumāras. Eles eram māyāvādīs impersonalistas, porém, depois que cheiraram os restos de flores e incenso no templo, tornaram-se devotos. A partir do verso supracitado, parece que os māyāvādīs, ou impersonalistas, são, em certa medida, contaminados. Eles não são puros.

Tantra-šástra říká: „Jakmile vůně girlandy obětované Božstvu v chrámu vnikne do nosních dírek, pouto člověka k hříšným činnostem okamžitě zmizí. A i když se člověk nedopouštěl žádných hříšných činností, přesto může přičichnutím ke zbytkům květin pokročit a z májávádího (impersonalisty) se může stát oddaný.“ Existuje několik příkladů a nejlepším z nich jsou čtyři Kumárové. Byli to neosobní májávádíni, ale když ucítili zbytky květin a vonných tyčinek v chrámu, stali se z nich oddaní. Z výše uvedeného verše se jeví, že májávádíni neboli impersonalisté jsou více méně znečištění. Nejsou čistí.

Afirma-se no Śrīmad-Bhāgavatam: “O indivíduo que não tenha removido todas as reações a atividades pecaminosas não pode ser um devoto puro. O devoto puro não mais possui dúvidas quanto à supremacia da Personalidade de Deus, em virtude do que se dedica à consciência de Kṛṣṇa e ao serviço devocional”. No Agastya-saṁhitā, há uma declaração semelhante: “Para que purifiquemos as impurezas de nossas narinas, devemos tentar cheirar os remanentes das flores oferecidas a Kṛṣṇa no templo”.

Potvrzuje to Šrímad Bhágavatam: „Člověk, který nesmyl všechny následky svých hříšných činností, nemůže být čistý oddaný. Čistý oddaný již nikterak nepochybuje o svrchovanosti Osobnosti Božství, a tak se zaměstná ve vědomí Kršny oddanou službou.“ Podobně v Agastja-sanhitě stojí: „Abychom očistili nečistoty nosních dírek, měli bychom se pokusit čichat ke zbytkům květin obětovaných Kršnovi v chrámu.“

Tocar a Deidade

Dotýkání se Božstva

No Viṣṇu-dharmottara, há uma assertiva com relação a se tocarem os pés de lótus do Senhor. Declara-se: “Apenas aquele que é iniciado como vaiṣṇava e que executa servi­ço devocional em consciência de Kṛṣṇa tem o direito de tocar o corpo da Deidade”. Na Índia, na época do movimento político de Gandhi, houve agitação, porque as classes de homens de nascimento baixo, como os varredores de rua e os caṇḍālas, são, segundo o sistema védico, proibidos de entrar no templo. Semelhante proibição se dá devido a seus há­bitos impuros, mas, por outro lado, recebem outras facilidades de modo a poderem ele­var-se ao posto mais elevado de serviço devocional através do contato com de­votos puros. Não se apresentam objeções a nenhum homem, independente da família em que tenha nascido; porém, ele tem que se purificar. É necessário que se adote este proces­so de purificação. Gandhi quis torná-los limpos com o simples ato de estampá-los com um nome fictício, hari-jana (filhos de Deus), e, desta maneira, houve forte impasse entre os proprietários de templos e os seguidores de Gandhi.

Ve Višnu-dharmóttaře se o dotýkání lotosových nohou Pána říká: „Pouze člověk, který je zasvěcený jako vaišnava a vykonává oddanou službu ve vědomí Kršny, má právo dotknout se těla Božstva.“ V Indii byl během politického hnutí Gándhího rozruch kvůli tomu, že nízkým třídám jako zametačům ulic a čandálům bylo podle védského řádu zakázáno vstoupit do chrámu. Mají to zakázáno pro své nečisté návyky, ale současně mají možnost povýšit se na nejvyšší stupeň oddané služby stykem s čistými oddanými. Člověk narozený v jakékoliv rodině se nezavrhuje, ale musí být očištěn. Je třeba se zapojit do očistného procesu. Gándhí je chtěl očistit pouze tím, že je označil smyšleným názvem harijana („Boží dítě“) a tak došlo k tuhé bitvě mezi majiteli chrámů a Gándhího stoupenci.

De qualquer maneira, a lei atual é a lei de todas as escrituras – que todo aquele que está purificado pode entrar no templo. Na realidade, esse é o posicionamento. Apenas alguém devidamente iniciado, que esteja seguindo cor­retamente as regras e regulações, pode entrar no templo e tocar a Deidade – e não todas as pessoas. Aquele que toca o corpo da Deidade, seguindo tais princípios reguladores, liberta-se imediatamente da contaminação dos pecados materiais, e todos os seus desejos são satisfeitos sem demora.

Za všech okolností však platí zákon všech písem — že do chrámu může vstoupit kdokoliv, kdo je očištěn. Taková je skutečnost. Pouze ten, kdo je náležitě zasvěcený, kdo náležitě dodržuje pravidla a příkazy, může vstoupit a dotknout se Božstev — ne každý. Ten, kdo se dotkne těla Božstva a následuje přitom usměrňující zásady, je okamžitě osvobozen od znečištění hmotnými hříchy a bez prodlení se mu vyplní všechny jeho touhy.

Ver a Deidade

Dívání se na Božstva

No Varāha Purāṇa, há uma declaração que louva o ato de ver a Deidade de Śrī Kṛṣṇa no templo. Ali, um devoto diz: “Meu querido Vasundharā, qualquer pessoa que vá a Vṛndāvana e veja a Deidade de Govindadeva livra-se do palácio de justiça de Yamarāja e recebe autorização para entrar no sistema planetário superior, no qual residem os semideuses”. Isto significa que mesmo que uma pessoa comum que vá a Vṛndāvana por curiosidade e, por acaso, veja o templo, especialmente o templo de Govindadeva; mesmo que não seja elevada ao rei­no espiritual, tem garantida a sua promoção aos sistemas planetários superio­res. Isto quer dizer que, pelo simples fato de visitar a Deidade de Govinda em Vṛndāvana, a pessoa se torna altamente elevada em vida piedosa.

Ve Varáha Puráně oddaný chválí dívání se na Božstva Šrí Kršny v chrámu: „Má drahá Vasundharo, každý člověk, když přijde do Vrndávany a spatří Božstva Góvindadévy, se osvobodí od Jamarádžova soudu a je mu dovoleno vstoupit na nejvyšší planetární systém, kde sídlí polobozi.“ To znamená, že i obyčejný člověk, který jde do Vrndávany ze zvědavosti a náhodou navštíví chrám, zvláště chrám Góvindadévův, i když není povýšen do duchovního království, má zaručeno aspoň povýšení na vyšší hvězdné soustavy. To znamená, že pouhou návštěvou Božstva Góvindy ve Vrndávaně člověk velice pokročí ve zbožném životě.

Observar ārati e celebrações ao Senhor

Přihlížení ārati a Pánovým slavnostem

No Skanda Purāṇa, figura a seguinte descrição do resultado de se ver o ārati (adoração) da Deidade: “Se alguém vê o rosto do Senhor enquanto acontece o ārati, ele pode se aliviar de todas as reações pecaminosas que provêm de muitíssimos milhares e milhões de anos. Tal indivíduo é perdoado até mesmo do ato de matar um brāhmaṇa ou de ati­vidades proibidas similares”.

Ve Skanda Puráně se popisují výsledky shlédnutí ārati, uctívání Božstva: „Spatří-li někdo tvář Pána, když probíhá ārati, může být oproštěn od všech hříšných činností pocházejících z mnoha tisíců a miliónů let v minulosti. Je mu prominuto dokonce i zabití bráhmana či podobné zakázané činy.“

Como já explicamos, existem diferentes cerimônias que devem ser comemoradas, tais como o aniversário de Kṛṣṇa, o aniversário do Senhor Rāmacandra, o aniversário de alguns vaiṣṇavas preeminentes, a cerimônia de Jhulana-yātrā com o Senhor sentado em um balanço, Dola-yātrā (as atividades do Senhor durante o mês de março) e assim por dian­te. Em todos os festivais, o Senhor é acomodado em um carro, o qual percorre diferen­tes ruas da cidade para que as pessoas possam beneficiar-se vendo o Senhor. No Bhaviṣya Purāṇa, afirma-se: “Em semelhante cerimônia, se mesmo um caṇḍāla [comedor de cachorro], simplesmente por curiosidade, vê o Senhor no carro, ele passa a ser consi­derado um dos companheiros de Viṣṇu”.

Již dříve jsme vysvětlili, že je třeba pořádat různé oslavy — při příležitostech jako je den narození Šrí Kršny, den narození Pána Rámačandry, den narození některých význačných vaišnavů, obřad Džhulana-játrá, kdy Pán sedí na houpačce, a Dóla-játrá (Pánovy činnosti v měsíci březnu). Při všech slavnostech Pán sedí na voze, který projíždí různými ulicemi města, aby lidé mohli získat prospěch z Jeho návštěvy. V Bhavišja Puráně se říká: „Když při takovém obřadu dokonce i caṇḍāla (pojídač psů) pouze ze zvědavosti spatří Pána na voze, započítá se mezi společníky Višnua.“

No Agni Purāṇa, encontra-se a seguinte afirmação: “Qualquer pessoa que veja com alegria a adoração à Deidade no templo obterá os resultados de kriyā-yoga, os quais são descritos na escritura Pañcarātra”. Kriyā-yoga é um sistema de prática muito parecido com o serviço devocio­nal prático, mas destina-se especialmente aos yogīs místicos. Em outras palavras, por intermédio desse processo gradual, os yogīs místicos são, por fim, eleva­dos ao serviço devocional ao Senhor.

V Agni Puráně se říká: „Jakýkoliv člověk, který se s potěšením dívá na uctívání Pána v chrámu, získá výsledky krijá-jógy, která je popsána v písmu Paňčarátra.“ Kriyā-yoga je metoda velice podobná praktické oddané službě, ale je zvláště určena pro mystické jógíny. Touto postupnou metodou jsou mystičtí jógíni nakonec povýšeni k oddané službě Pánu.