Capítulo Cinco

Kapitola pátá

A Pureza do Serviço Devocional

Čistota oddané služby

Todas as instruções anteriores, dadas por Śrīla Rūpa Gosvāmī em suas extensas declarações, podem ser resumidas deste modo: se temos inclinações materiais, ou desejamos fundir-nos na refulgência espiritual, não podemos entrar no reino do serviço devocional puro. Em seguida, Rūpa Gosvāmī declara que o serviço devocional é transcendental a todas as considerações materiais e que não se limita a nenhum país, classe, sociedade ou circunstância particulares. Como se declara no Śrīmad-Bhāgavatam, o serviço devocional é transcendental e destituído de causa. O serviço devocional é executado sem se esperar nenhum lucro e não há circunstância material que possa limitá-lo. É aberto a todos, sem nenhuma distinção, e é a ocupação constitucional das entidades vivas.

Všechny předchozí pokyny, které Šríla Rúpa Gósvámí předložil v různých citátech, můžeme shrnout takto: dokud má člověk hmotné sklony nebo touží splynout s duchovní září, nemůže vstoupit do království čisté oddané služby. Rúpa Gósvámí dále uvádí, že oddaná služba je transcendentální všem hmotným úvahám a není omezena na žádnou určitou zemi, třídu, společnost nebo podmínky. Ve Šrímad Bhágavatamu stojí, že oddaná služba je transcendentální a nemá žádnou příčinu. Oddaná služba se vykonává bez očekávání zisku a nemohou ji zastavit žádné hmotné okolnosti. Je přístupná všem bez rozdílu a je přirozeným zaměstnáním živých bytostí.

Na Idade Média, após o desaparecimento do Senhor Nityānanda, o grande companheiro do Senhor Caitanya, uma classe de sacerdotes arrogava-se o nome de descendentes de Nityānanda, chamando a si mesmos de a casta gosvāmī. Eles afirmavam ainda que a prática e a propagação do serviço devocional competiam apenas à classe particular deles, que era conhecida como nityānanda-vaṁśa. Dessa maneira, eles exerceram seu poder artificial por algum tempo, até que Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura, o poderoso ācārya da sampradāya Gauḍīya-Vaiṣṇava, destruiu completamente a ideia deles. Por algum tempo, houve uma peleja muito grande, mas o resultado final foi exitoso e, agora, está estabelecido correta e praticamente que o serviço devocional não se restringe a uma classe de homens em particular. Ademais, quem quer que se dedique ao serviço devocional já está no status em que se é um brāhmaṇa de alta classe. Desta forma, a peleja de Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura em prol deste movimento foi bem-sucedida.

Ve středověku se po odchodu Pána Nitjánandy, velkého společníka Pána Čaitanji, třída kněží prohlašovala za potomky Nitjánandy a říkali si kasta gósvámích. Dále prohlašovali, že oddaná služba a její rozšiřování náleží pouze jejich třídě jménem nityānanda-vaṁśa. Nějakou dobu takto neoprávněně využívali svého vlivu, až Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura, mocný áčárja gaudíja-vaišnavské sampradáji, jejich názory zcela rozdrtil. Nějakou dobu probíhal tuhý zápas, ale skončil úspěšně a nyní je správně a prakticky ustanoveno, že oddaná služba není omezena na žádnou určitou třídu lidí. Kromě toho každý, kdo je zaměstnán v oddané službě, se již nachází v postavení prvotřídního bráhmana. Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura ze zápasu o toto hnutí vyšel vítězně.

É com base na posição dele que agora qualquer pessoa de qualquer parte do mundo ou qualquer parte do universo pode tornar-se um vaiṣṇava gauḍiya. Qualquer um que seja um vaiṣṇava puro está situada transcendentalmente, em razão do que tal pessoa já alcançou a qualificação máxima que há no mundo material, a saber, estar no modo da bondade. Nosso movimento da consciência de Kṛṣṇa no mundo ocidental baseia-se na proposição supracitada de Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī Prabhupāda, nosso mestre espiritual. Baseados em sua autoridade, estamos reivindicando membros de todas as partes dos países ocidentais. Os assim chamados brāhmaṇas alegam que uma pessoa que não tenha nascido em uma família brāhmaṇa não pode receber o cordão sagrado nem se tornar um vaiṣṇava de alta classe. Nós, todavia, não aceitamos tal teoria porque nem Rūpa Gosvāmī nem a autoridade das diversas escrituras secundam-na.

Díky němu a jeho postavení se nyní může stát gaudíja-vaišnavou každý z kterékoliv části světa nebo vesmíru. Čistý vaišnava je transcendentálně umístěn a tudíž má i nejvyšší kvalifikace v hmotném světě; nalézá se v kvalitě dobra. Naše hnutí pro vědomí Kršny v západním světě je založeno na tom, co prosazoval Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Gósvámí Prabhupáda, náš duchovní mistr. Na základě jeho autority se členy naší společnosti stávají lidé ze všech oblastí západních zemí. Takzvaní bráhmani prohlašují, že ten, kdo se nenarodil v bráhmanské rodině, nemůže obdržet posvátnou šňůru a nemůže se stát prvotřídním vaišnavou. My však takovou teorii nepřijímáme, protože ji nepodporuje ani Rúpa Gósvámí, ani není podložena různými písmy.

Śrīla Rūpa Gosvāmī menciona especificamente aqui que todo homem tem o direito inato de aceitar o serviço devocional e de se tornar consciente de Kṛṣṇa. Ele apresenta muitas evidências de muitas escrituras e cita especificamente um trecho do Padma Purāṇa no qual o sábio Vasiṣṭha diz ao rei Dilīpa: “Meu caro rei, todos têm o direito de executar serviço devocional assim como têm o direito de banhar-se cedo no mês de māgha [dezembro-janeiro]”. Há mais evidências na seção Kāśī-khaṇḍa do Padma Purāṇa, onde se diz: “No país conhecido como Mayūradhvaja, aqueles de casta inferior, que são considerados inferiores aos śūdras, também são iniciados no culto vaiṣṇava do serviço devocional. Quando estão devidamente vestidos, com tilaka em seus corpos e contas nas mãos e nos pescoços, parece que vêm de Vaikuṇṭha. Com efeito, são possuidores de uma aparência tão bela que imediatamente superam os brāhmaṇas comuns”.

Šríla Rúpa Gósvámí zde zvláště uvedl, že každý člověk se narodil s právem přijmout oddanou službu a stát se vědomým si Kršny. Uvedl mnoho citátů z různých písem a zvláště citoval Padma Puránu, kde mudrc Vasištha říká králi Dilípovi: „Můj drahý králi, každý má právo vykonávat oddanou službu, jako má právo časně se vykoupat v měsíci Mágha (prosinec-leden).“ Více se o tom zmiňuje Skanda Purána v části Káší-khanda, kde se říká: „V zemi známé jako Majúradhvadža jsou i lidé nízké třídy, považovaní za nižší než šúdrové, zasvěcení do vaišnavského kultu oddané služby. Když jsou patřičně oblečeni s tilakem na těle, růženci v rukách a korálky na krku, vypadají, jako by přišli z Vaikunthy. Vypadají tak pěkně, že okamžitě překonají obyčejné bráhmany.“

Assim, um vaiṣṇava torna-se um brāhmaṇa automaticamente. Sanātana Gosvāmī também apoia esta ideia em seu livro Hari-bhakti-vilāsa, o guia vaiṣṇava, onde ele afirma com clareza que qualquer indivíduo devidamente iniciado no culto vaiṣṇava certamente se torna um brāhmaṇa, assim como o metal conhecido como kaṁsa (liga de cobre e estanho utilizada na fabricação de sinos) transforma-se em ouro quando é misturado com mercúrio. Um mestre espiritual autêntico, sob a orientação de autoridades, é capaz de converter qualquer pessoa ao culto vaiṣṇava de modo que ela chegue naturalmente à posição mais elevada de brāhmaṇa.

Vaišnava se tedy automaticky stává bráhmanem. Tuto myšlenku podporuje také Sanátana Gósvámí ve své knize Hari-bhakti-vilása, která je vaišnavským rádcem. Je zde jasně uvedeno, že jakýkoliv člověk, který je náležitě zasvěcen do vaišnavského kultu, se zajisté stává bráhmanem, právě jako se kov jménem kaṁsa (zvonovina) přemění ve zlato, když se smísí se rtutí. Pravý duchovní mistr může pod vedením autorit obrátit kohokoliv k vaišnavismu, takže se každý může přirozeně dostat na nejvyšší postavení bráhmana.

Śrīla Rūpa Gosvāmī adverte, entretanto, que, se uma pessoa é iniciada devidamente por um mestre espiritual autêntico, ela não deve pensar que, simplesmente por ter aceitado tal iniciação, sua obrigação já chegou ao fim. Devemos ainda seguir muito cuidadosamente as regras e regulações. Caso, depois de termos aceitado o mestre espiritual e termos sido iniciados, não seguimos as regras e regulações do serviço devocional, caímos novamente. Temos que ser muito vigilantes de forma a nos lembrarmos de que somos partes integrantes do corpo transcendental de Kṛṣṇa, e que, na qualidade de partes integrantes, é nossa obrigação prestar serviço ao todo, ou Kṛṣṇa. Se não prestarmos serviço a Kṛṣṇa, cairemos novamente. Em outras palavras, o simples fato de sermos iniciados não nos eleva à posição de um brāhmaṇa de alta classe, senão que também temos que cumprir os deveres e seguir os princípios reguladores muito rigidamente.

Šríla Rúpa Gósvámí však upozorňuje, že když je člověk náležitě zasvěcen pravým duchovním mistrem, neměl by si myslet, že pouhým přijetím zasvěcení celá jeho práce skončila. Člověk musí stále velice starostlivě dodržovat pravidla a předpisy. Když po přijetí duchovního mistra a zasvěcení člověk nedodržuje pravidla a předpisy oddané služby, pak znovu poklesl. Musí si dobře pamatovat, že je částí transcendentálního těla Kršny, a že povinností části je sloužit celku, sloužit Kršnovi. Nesloužíme-li Kršnovi, pak opět poklesneme. Pouhé zasvěcení nikoho do postavení prvotřídního bráhmana nepovýší. Je třeba plnit povinnosti a velice přísně dodržovat usměrňující zásady.

Śrī Rūpa Gosvāmī diz também que quem executa regularmente o serviço devocional não terá possibilidade de cair. Contudo, mesmo que haja alguma queda circunstancial, o vaiṣṇava não precisa ter nenhuma ligação com prāyaścitta, a cerimônia ritualística destinada à purificação. Caso caia dos princípios do serviço devocional, ele não precisa adotar as execuções prāyaścitta de reformação, senão que tem simplesmente que executar as regras e regulações para o cumprimento do serviço devocional, o que é suficiente para que se restabeleça. Este é o mistério do culto vaiṣṇava (devocional).

Šrí Rúpa Gósvámí také řekl, že když člověk pravidelně vykonává oddanou službu, nepřipadá poklesnutí v úvahu. Pokud však vlivem okolností k nějakému poklesku dojde, vaišnava nemusí dělat prāyaścitta (obřad pro očistu). Poklesne-li někdo ze zásad oddané služby, není odčinění (prāyaścitta) zapotřebí. Musí se pouze přísně držet pravidel a předpisů pro vykonávání oddané služby a to stačí k tomu, aby se vrátil do svého původního postavení. To je tajemství vaišnavského kultu oddanosti.

Existem, na prática, três processos destinados a nos elevar à plataforma de consciência espiritual, os quais se chamam karma, jñāna e bhakti. As execuções ritualísticas estão no campo de karma. Os processos especulativos estão no campo de jñāna. Uma pessoa que tenha adotado bhakti, o serviço devocional ao Senhor, não precisa ter nenhuma conexão com karma ou jñāna. Já se explicou que o serviço devocional puro não tem nenhum vestígio de karma nem de jñāna – bhakti não deve ter nenhum vestígio de especulação filosófica ou de execuções ritualísticas.

V praxi existují tři metody, jak se dostat na úroveň duchovního vědomí, které se nazývají karma, jñāna a bhakti. Obřady jsou v oblasti karmy. Spekulativní metody jsou v oblasti džňány. Člověk, který se začal věnovat bhakti, oddané službě Pánu, nemá nic společného s karmou ani s džňánou. Bylo již vysvětleno, že čistá oddaná služba není poskvrněná ani karmou ani džňánou. Bhakti by neměla být poskvrněna filozofickou spekulací ani rituálními obřady.

A este respeito, Śrīla Rūpa Gosvāmī fornece uma evidência citando o Śrīmad-Bhāgavatam (11.21.2), onde o Senhor Kṛṣṇa diz a Uddhava: “Podemos distinguir entre qualificação e desqualificação da seguinte maneira: aqueles já são elevados na execução do serviço devocional jamais se abrigarão novamente nos processos de atividades fruitivas ou de especulação filosófica. Se uma pessoa mantém-se fiel ao serviço devocional e se orienta por meio de princípios reguladores dados pelas autoridades e pelos ācāryas, esta é a melhor qualificação”.

Šríla Rúpa Gósvámí v této souvislosti cituje jedenáctý zpěv, dvacátou první kapitolu, 2. verš Šrímad Bhágavatamu, kde Pán Kršna říká Uddhavovi: „Rozdíl mezi způsobilostí a nezpůsobilostí lze stanovit následovně: lidé pokročilí v oddané službě, se nikdy znovu neuchýlí k plodonosným činnostem nebo filozofické spekulaci. Upne-li se člověk k oddané službě a je-li veden usměrňujícími zásadami, které jsou dané autoritami a áčárji, to je nejlepší zárukou způsobilosti.“

No Śrīmad-Bhāgavatam (1.5.17), Śrī Nārada Muni respalda essa declaração quando aconselha Vyāsadeva deste modo: “Mesmo se uma pessoa não execute seu dever ocupacional específico, mas busque de imediato a direta proteção aos pés de lótus de Hari [Kṛṣṇa], não haverá erro algum de sua parte, e, em todas as circunstâncias, sua posição é segura. Mesmo que, devido a alguma má companhia, caia enquanto executa serviço devocional, ou mesmo que não chegue ao fim do caminho completo do serviço devocional e morra prematuramente, tal pessoa não se priva de benefícios. Por outro lado, uma pessoa que simplesmente cumpre seu dever ocupacional dentro de varṇa e āśrama, sem consciência de Kṛṣṇa, não obtém, na prática, o verdadeiro benefício da vida humana”. O significado desta declaração é que todas as almas condicionadas que estão ocupadas muito freneticamente em atividades visando ao gozo dos sentidos, sem saberem que tal processo jamais as ajudará a livrarem-se da contaminação material, recebem como recompensa nada mais do que repetidos nascimentos e mortes.

Podporuje to Nárada Muni v prvním zpěvu, páté kapitole, 17. verši Šrímad Bhágavatamu, kde radí Vjásadévovi: „Dokonce i když člověk nevykoná své předepsané povinnosti, ale okamžitě se přímo odevzdá lotosovým nohám Hariho (Kršny), nedopouští se chyby a jeho postavení bude jisté za všech okolností. Třebaže kvůli špatné společnosti při vykonávání oddané služby poklesne, nebo nezavrší proces oddané služby úplně a předčasně zemře, přesto tím nic neztrácí. Zato člověk, který pouze vykonává předepsané povinnosti své varny a ášramu, ale nemá žádné vědomí Kršny, ten pravý prospěch z lidského života nezíská.“ Všechny podmíněné duše, které šíleně pracují pro smyslový požitek aniž vědí, že tento proces jim nikdy nepomůže zbavit se hmotného znečištění, získají pouze opakované rození a smrt.

No Quinto Canto do Śrīmad-Bhāgavatam, Ṛṣabhadeva diz claramente a seus filhos: “As pessoas que estão ocupadas em atividades fruitivas aceitam o nascimento e a morte repetidamente, e, até que desenvolvam um sentimento amoroso por Vāsudeva, não será possível que escapem destas severas leis da natureza material”. Perante isso, devemos concluir que qualquer pessoa que se dedique com muita seriedade a seus deveres ocupacionais dentro dos varṇas e āśramas, e que não desenvolva amor por Vāsudeva, a Suprema Personalidade de Deus, está simplesmente arruinando sua forma humana de vida.

V pátém zpěvu Šrímad Bhágavatamu Ršabhadéva jasně říká svým synům: „Lidé zaměstnaní plodonosnými činnostmi se opakovaně podrobují rození a smrti, a dokud nevyvinou láskyplný cit k Vásudévovi, nemají možnost se z těchto přísných zákonů hmotné přírody dostat.“ Měli bychom porozumět, že každý člověk, který se velice přísně věnuje předepsaným povinnostem své varny a ášramu, ale který nevyvine lásku k Nejvyšší Osobnosti Božství, Vásudévovi, svou lidskou životní podobu pouze promarní.

Isto também está confirmado no Śrīmad-Bhāgavatam (11.11.32), onde o Senhor diz a Uddhava: “Meu querido Uddhava, qualquer indivíduo que se abrigue em Mim, entregando-se completamente, e siga Minhas instruções, abandonando todos os deveres ocupacionais, deve ser considerado o homem de primeira classe”. Com esta declaração da Suprema Personalidade de Deus, conclui-se que as pessoas que geralmente se sentem atraídas por atividades filantrópicas, éticas, morais, altruístas, políticas e de bem-estar social podem ser consideradas pessoas boas somente de acordo com a estimativa do mundo material. Com o Śrīmad-Bhāgavatam e outras escrituras védicas autênticas, aprendemos ainda que, se uma pessoa simplesmente atua em consciência de Kṛṣṇa e executa serviço devocional, considera-se que ela está muitíssimo melhor situada do que todas as pessoas ocupadas em atividades filantrópicas, éticas, morais, altruístas e de bem-estar social.

Je to také potvrzeno v jedenáctém zpěvu, jedenácté kapitole, 32. verši Šrímad Bhágavatamu, ve kterém Pán říká Uddhavovi: „Můj drahý Uddhavo, člověk, který se na Mě obrátí a zcela se Mi odevzdá a dodržuje Mé pokyny, když zanechá všech předepsaných povinností, je považován za prvotřídního člověka.“ Ze slov Nejvyšší Osobnosti Božství vyplývá, že lidi, kteří jsou většinou přitahováni k dobročinným, etickým, morálním, nesobeckým, politickým a společensky prospěšným činnostem, můžeme považovat za dobré pouze z pohledu hmotného světa. Ze Šrímad Bhágavatamu a ostatních autentických védských písem se můžeme dovědět, že když člověk jedná pouze s myslí upřenou na Kršnu a vykonává oddanou službu, je v daleko lepším postavení než všichni lidé zaměstnaní lidumilnými, etickými, morálními, nesobeckými a společenskými veřejně prospěšnými činnostmi.

O mesmo tópico está confirmado de forma ainda mais enfática no Śrīmad-Bhāgavatam (11.5.41), onde Karabhājana Muni se dirige a Mahārāja Nimi como segue: “Meu querido rei, se um indivíduo abandona seus deveres ocupacionais, da maneira como são prescritos para os diferentes varṇas e āśramas, mas se refugia completamente no Senhor entregando-se a Seus pés de lótus, semelhante indivíduo não é mais devedor, tampouco possui alguma obrigação de executar os diferentes tipos de atividades que prestamos aos grandes sábios, antepassados, entidades vivas e membros da família e da sociedade. Tal indivíduo também não necessita se dar ao trabalho de executar os cinco tipos de yajñas (sacrifícios) para se livrar da contaminação pecaminosa. Simplesmente por executar serviço devocional, ele se livra de todas as espécies de obrigações”. O significado do verso é que o homem, tão logo nasce, imediatamente contrai dívidas com muitíssimas fontes. Ele se endivida com os grandes sábios porque se beneficia lendo suas escrituras e livros autorizados. Nós, por exemplo, beneficiamo-nos com os livros escritos por Vyāsadeva, que nos legou todos os Vedas. Antes da escrita de Vyāsadeva, a literatura védica era apenas ouvida, e os discípulos aprendiam os mantras rapidamente por ouvirem, não por lerem. Posteriormente, Vyāsadeva julgou atilado escrever os Vedas porque as pessoas, nesta era, têm memória curta e são incapazes de lembrar todas as instruções dadas pelo mestre espiritual. Ele, por conseguinte, deixou todo o conhecimento védico na forma de livros, como, por exemplo, os Purāṇas, o Vedānta, o Mahābhārata e o Śrīmad-Bhāgavatam.

Stejná věc je ještě důrazněji potvrzena v jedenáctém zpěvu, páté kapitole, 41. verši Šrímad Bhágavatamu, ve kterém Karabhádžana Muni oslovuje Mahárádžu Nimiho následovně: „Můj drahý králi, zanechá-li někdo svých povinností, jak jsou předepsány pro různé varny a ášramy, a uchýlí se k lotosovým nohám Pána, kde se zcela odevzdá, není již více dlužníkem a není nikterak zavázán vykonávat různé druhy činností, které prokazujeme velkým světcům, předkům, živým bytostem a členům rodiny a společnosti. Nemusí se ani zatěžovat s prováděním pěti druhů obětí (yajña), aby se zbavil hříšného znečištění. Pouhým vykonáváním oddané služby se zbaví všech závazků.“ Znamená to, že jakmile se člověk narodí, okamžitě se zadluží v mnoha oblastech. Zadluží se velkým světcům, protože získá prospěch čtením jejich autorizovaných písem a knih. Využíváme například knih, které napsal Vjásadéva. Vjásadéva nám zanechal všechny Védy. Předtím, než Vjásadéva začal psát, se védské literatuře pouze naslouchalo a žáci se mantry rychle naučili poslechem a nemuseli je číst. Později Vjásadéva považoval za moudré Védy sepsat, protože v tomto věku mají lidé slabou paměť a nejsou schopni si všechny pokyny duchovního mistra zapamatovat. Zanechal proto celé védské poznání v podobě knih jako jsou Purány, Védánta, Mahábhárata a Šrímad Bhágavatam.

Há muitos outros sábios, tais como Śaṅkarācārya, Gautama Muni e Nārada Muni, com os quais contraímos dívida em virtude de nos beneficiarmos com o conhecimento deles. De forma similar, temos obrigação para com nossos antepassados porque nascemos em uma família particular, na qual recebemos vantagens de todo tipo e herdamos propriedades. Logo, estamos em débito com os antepassados e temos que lhes oferecer piṇḍa (prasāda) depois que eles morrem. De forma similar, também estamos em débito com as pessoas em geral, como também com nossos parentes, amigos e até mesmo com os animais, tais como as vacas e os cães, que nos prestam muitíssimos serviços.

Existuje mnoho jiných mudrců, jako Šankaráčárja, Gautama Muni a Nárada Muni, kterým jsme zadluženi, protože využíváme jejich poznání. Podobně jsme zavázáni svým předkům, protože jsme se narodili v určité rodině, kde využíváme mnoha výhod a zděděného majetku. Jsme proto zadluženi předkům a musíme jim po jejich smrti obětovat piṇḍa (prasádam). Podobně jsme zadluženi lidem všeobecně, také svým příbuzným, přátelům a dokonce zvířatům, jako jsou krávy a psi, která nám prokazují mnohé služby.

Dessa maneira, estamos em débito com os semideuses, os antepassados, os sábios, os animais e a sociedade em geral. Temos a obrigação de recompensá-los todos executando serviço apropriadamente. Porém, com a única empreitada do serviço devocional, se uma pessoa abandona todas as obrigações e simplesmente se rende à Suprema Personalidade de Deus, ela não está mais endividada, nem tem obrigação com alguma outra fonte de benefício.

Jsme zadluženi polobohům, předkům, světcům, zvířatům a celé společnosti. Je naší povinností jim vše splatit patřičným odváděním služby. Opustí-li však někdo všechny závazky a odevzdá-li se pouze Nejvyšší Osobnosti Božství, není již více dlužníkem a není zavázaný žádnému jinému zdroji prospěchu. Oddaná služba vše vynahradí.

Também no Bhagavad-gītā, o Senhor diz: “Abandona todas as tuas ocupações e apenas te rende a Mim. Asseguro que te darei proteção contra todas as reações pecaminosas”. Pode ser que alguém pense que, por estar se rendendo à Suprema Personalidade de Deus, não será capaz de executar todas as suas outras obrigações. O Senhor, no entanto, diz repetidamente: “Não hesites. Não consideres que, pelo fato de estares abandonando todas as outras ocupações, haverá alguma falha em tua vida. Não penses assim. Hei de te dar toda proteção”. Isto é o que o Senhor Kṛṣṇa garante no Bhagavad-gītā.

Také v Bhagavad-gítě Pán říká: „Zanech všech povinností a odevzdej se jen Mně. Ujišťuji tě, že tě ochráním před všemi hříšnými reakcemi.“ Člověk si může myslet, že když se odevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství, nebude schopen plnit všechny své ostatní závazky. Kršna však opakuje: „Neváhej. Nemysli si, že když zanecháš všech ostatních zaměstnání, narušíš nějak svůj život. Nepřemýšlej tak. Já tě ochráním.“ Tak ujišťuje Kršna v Bhagavad-gítě.

O Agastya-saṁhitā fornece evidências adicionais: “Assim como os princípios reguladores da escritura não são necessários para alguém liberado, aquele que está devidamente ocupado no serviço ao Senhor Rāmacandra também não precisa cumprir os princípios ritualísticos que são indicados nos suplementos védicos”. Em outras palavras, os devotos do Senhor Rāmacandra, ou Kṛṣṇa, já são pessoas liberadas e não é necessário que sigam todos os princípios reguladores mencionados nas seções ritualísticas da literatura védica.

Další zmínka je v Agastja-sanhitě: „Osvobozený člověk nemá zapotřebí usměrňujících zásad písem, a stejně tak člověk řádně zaměstnaný ve službě Pánu Rámačandrovi nemá zapotřebí obřadních zásad popsaných ve védských dodatcích.“ Oddaní Pána Rámačandry nebo Kršny jsou již osvobozené osobnosti a nemusí dodržovat usměrňující zásady, které uvádí oddíly védské literatury popisující obřadní činnosti.

Similarmente, no Śrīmad-Bhāgavatam (11.5.42), Karabhājana Muni se dirige ao rei Nimi com as seguintes palavras: “Meu querido rei, uma pessoa que tenha abandonado a adoração aos semideuses e tenha concentrado sua energia completamente no serviço devocional à Suprema Personalidade de Deus torna-se muitíssimo querida ao Senhor. Deste modo, se, por acaso ou por equívoco, ela faz algo que é proibido, não lhe é necessário executar nenhuma cerimônia purificatória. Como o Senhor está situado dentro de seu coração, Ele sente compaixão pelo erro acidental do devoto e o corrige interiormente”. Também se confirma em muitas partes do Bhagavad-gītā que Kṛṣṇa, a Suprema Personalidade de Deus, interessa-Se especialmente por Seus devotos e declara enfaticamente que nada pode fazer com que Seus devotos caiam. Ele os está protegendo sempre.

V jedenáctém zpěvu, páté kapitole, 42. verši Šrímad Bhágavatamu oslovuje Karabhádžana Muni krále Nimiho: „Můj drahý králi, člověk, který zanechal uctívání polobohů a zcela soustředil svou energii na oddanou službu Nejvyšší Osobnosti Božství, je Pánovi velice drahý. Jestliže se náhodou nebo chybou dopustí něčeho zakázaného, nemusí provádět žádné očistné obřady. Pán sídlí v jeho srdci a ze soucitu pro náhodnou chybu napraví oddaného zevnitř.“ V Bhagavad-gítě je také na mnoha místech potvrzeno, že Nejvyšší Osobnost Božství, Kršna, zvláště dohlíží na své oddané a důrazně prohlašuje, že nic nemůže způsobit, aby Jeho oddaní poklesli. On je stále chrání.