Capítulo Quarenta e Sete
Kapitola čtyřicátá sedmá
Compaixão e Zanga
Soucit a hněv
Compaixão
Soucit
Quando o êxtase do serviço devocional produz algum tipo de lamentação ligado a Kṛṣṇa, isso se chama serviço devocional em compaixão. O impulso para este serviço devocional é a qualidade, a forma e as atividades transcendentais de Kṛṣṇa. Neste êxtase de serviço devocional, às vezes há sintomas como pesar, respiração difícil, choro, queda ao solo e bater no peito. Algumas vezes, também se podem perceber sintomas como preguiça, frustração, difamação, humildade, ansiedade, enfado, avidez, inquietação, loucura, morte, esquecimento, doença e ilusão. Quando, no coração de um devoto, existe a expectativa de que Kṛṣṇa sofrerá algum contratempo, isso se chama serviço devocional em desolação. Tal desolação é outro sintoma do serviço devocional em compaixão.
Když extáze oddané služby vytváří ve spojitosti s Kršnou určitý druh nářku, nazývá se to oddaná služba v soucitu. Podněty pro takovou oddanou službu jsou Kršnovy transcendentální vlastnosti, podoba a činnosti. Tuto extázi oddané služby někdy provází příznaky lítosti, těžkého dýchání, naříkání, padnutí na zem a bití se do prsou. Někdy jsou viditelné příznaky jako lenost, zklamání, ponížení, pokora, úzkost, zasmušilost, dychtivost, neklid, šílenství, smrt, zapomnětlivost, nemoc a iluze. Když oddaný cítí v srdci obavy, že se Kršnovi může stát nějaká nehoda, nazývá se to oddaná služba v zármutku. Takový zármutek je dalším příznakem oddané služby v soucitu.
No Śrīmad-Bhāgavatam (10.16.10), figura a seguinte descrição. Quando Kṛṣṇa estava castigando Kāliyanāga no Yamunā, a grande serpente envolveu seus anéis por todo o corpo de Kṛṣṇa, e, ao verem Kṛṣṇa nesta situação, todos os Seus queridos amigos vaqueirinhos ficaram muito perturbados. Devido à desolação, à aflição e ao temor, eles ficaram desorientados e começaram a cair ao solo. Porque os vaqueirinhos estavam na ilusão de que Kṛṣṇa podia passar por algum contratempo, seus sintomas não são nada surpreendentes; eles tinham dedicado sua amizade, suas posses, seus desejos e suas próprias pessoas a Kṛṣṇa.
V desátém zpěvu, šestnácté kapitole, 10. verši Šrímad Bhágavatamu je následující popis: Když Kršna trestal v Jamuně Kálijanágu, velký had se Kršnovi omotal kolem těla, a jakmile všichni pasáčci viděli Kršnu v této situaci, velice je to rozrušilo. Zármutek, rozrušení a strach je zmátly a začali padat na zem. Pasáčci byli pod vlivem iluze, že se Kršnovi může přihodit nějaká nehoda, a proto není divu, že na nich byly vidět tyto příznaky, vždyť Kršnovi věnovali své přátelství, své vlastnictví, své touhy a sami sebe.
Quando Kṛṣṇa entrou no rio Yamunā, que havia se tornado muito venenoso por causa da presença de Kāliya, mãe Yaśodā temeu todos os tipos de contratempos e estava respirando com dificuldade. As lágrimas de seus olhos estavam molhando inteiramente suas vestes, e ela estava quase desmaiando.
Když Kršna vstoupil do řeky Jamuny, kterou Kálija otrávil, matka Jašódá se bála nějakého neštěstí a měla horký dech. Slzy z jejích očí se jí vpíjely do šatů a téměř omdlévala.
De maneira similar, quando o demônio Śaṅkhāsura estava atacando as rainhas de Kṛṣṇa uma após a outra, o Senhor Baladeva azulava-Se mais e mais.
Když démon Šankhásura napadal Kršnovy královny jednu po druhé, Pán Baladéva stále více modral.
No Haṁsadūta, descreve-se o seguinte incidente. As gopīs solicitaram a Haṁsadūta que procurasse as marcas dos pés de lótus de Kṛṣṇa e as aceitasse assim como o Senhor Brahmā as aceitara em seu elmo após ter roubado todos os vaqueirinhos de Kṛṣṇa. Arrependido de ter desafiado Kṛṣṇa, o Senhor Brahmā prostrou-se perante o Senhor, e seu elmo ficou marcado com as pegadas de Kṛṣṇa. As gopīs lembraram Haṁsadūta que, por vezes, mesmo o grande sábio Nārada fica muito extático ao ver tais pegadas, e, por vezes, grandes sábios liberados também aspiram vê-las. “Portanto, deves tentar com muito entusiasmo encontrar as pegadas de Kṛṣṇa”, urgiram elas. Este é outro exemplo de serviço devocional em compaixão.
V Hansadútě je popsána následující událost: Gópí požádaly Hansadútu, aby hledal známky Kršnových lotosových nohou a aby je přijal jako je přijal Brahmá na svou helmici, když ukradl všechny Kršnovy pasáčky. Brahmá litoval své výzvy, poklonil se Kršnovi a jeho helmici poznamenaly otisky Kršnových nohou. Gópí připomněly Hansadútovi, že někdy i velký světec Nárada přichází při pohledu na tyto šlépěje do veliké extáze, a někdy je touží vidět i velcí osvobození světci. „Měl by ses proto velice nadšeně snažit najít otisky Kršnových nohou,“ naléhaly. To je další příklad oddané služby v soucitu.
Temos outro exemplo na passagem em que Sahadeva, o irmão mais novo de Nakula, alegrou-se imensamente quando viu o brilho refulgente das pegadas de Kṛṣṇa. Ele começou a chorar e a chamar: “Mãe Mādrī! Onde estás agora? Pai Pāṇḍu! Onde estás agora? Lamento muito que não estejais aqui para ver estas pegadas de Kṛṣṇa!”. Este é outro exemplo de serviço devocional em compaixão.
Zde je příklad, kdy Sahadévu, mladšího bratra Nakuly, velice potěšil pohled na oslnivou zář Kršnových šlépějí: Začal plakat a hlasitě volat, „Matko Mádrí! Kde jsi? Otče Pándu! Kde jsi? Je mi velice líto, že tu nejste a nevidíte otisky Kršnových nohou!“ To je další příklad oddané služby v soucitu.
No serviço devocional sem forte atração pelo Senhor, às vezes há risos e outros sintomas, mas nunca há a tensão ou a lamentação que sintomatizam o serviço devocional em compaixão. O princípio básico é sempre o amor extático. A apreensão mostrada por Baladeva e Yudhiṣṭhira de que Kṛṣṇa ou Suas amadas rainhas poderiam sofrer algum contratempo foi explicada anteriormente. Semelhante apreensão não se deve exatamente à ignorância que têm das potências inconcebíveis de Kṛṣṇa, mas sim ao intenso amor que sentem por Ele. Este tipo de apreensão de que Kṛṣṇa sofrerá algum contratempo manifesta-se, antes de tudo, como um objeto de lamentação, mas, gradualmente, desenvolve-se em tamanho êxtase amoroso compassivo que assume outro curso e concede prazer transcendental.
Oddanou službou bez silného pouta k Pánovi někdy provází smích a jiné příznaky, ale nikdy je neprovází napětí či nářek, což jsou příznaky oddané služby v soucitu. Základem takového soucitu je vždy extatická láska. O předtuše, že se přihodí nějaké neštěstí Kršnovi nebo Jeho milovaným královnám, jsme se již zmínili v souvislosti s Baladévou a Judhišthirou. Takovou předtuchu nezpůsobuje neznalost Kršnových nepochopitelných energií, ale spíše silná láska k Němu. Předtucha neštěstí se ze všeho nejdříve projeví nářkem, ale postupně se vyvine v tak soucitnou láskyplnou extázi, že dostane nový směr a přinese transcendentální potěšení.
Zanga
Hněv
No serviço amoroso extático prestado a Kṛṣṇa com zanga, Kṛṣṇa é sempre o objeto. No verso 37 do segundo ato do Vidagdha-mādhava, Lalitā-gopī exprimiu sua zanga, a qual fora provocada por Kṛṣṇa, ao se dirigir a Rādhārāṇī deste modo: “Minha querida amiga, meus desejos íntimos se poluíram. Eu, portanto, terei de ir para o local de Yamarāja. Porém, lamento ver que Kṛṣṇa ainda não deixa de rir quando Te engana. Não sei como pudeste depositar todas as Tuas propensões amorosas nesse rapazinho luxurioso que vive na companhia dos vaqueiros”.
Objektem extatické láskyplné služby v hněvu je vždy Kršna. V druhém ději, 37. verši Vidagdha-mádhavy vyjadřuje Lalitá-gópí svůj hněv, který způsobil Kršna, když oslovuje Šrímatí Rádhárání následovně: „Má drahá přítelkyně, mé niterné touhy se znečistily. Přijdu proto do Jamarádžových končin. Je mi jen líto, že se Kršna ještě nepřestal smát tomu, jak Tě podvádí. Nevím, jak jsi mohla vložit všechnu svou lásku do tohoto chtivého mladého chlapce z prostředí pastevců.“
Depois que via Kṛṣṇa, às vezes Jaratī dizia: “És um ladrão das posses das mocinhas! Posso ver distintamente que estás usando a capa de minha nora”. Ela, então, gritava muito alto dirigindo-se a todos os residentes de Vṛndāvana para informá-los de que aquele filho do rei Nanda estava incendiando a vida familiar de sua nora.
Když Džaratí spatřila Kršnu, někdy říkala: „Ó Ty zloději věcí mladých dívek! Jasně na Tobě vidím šaty mé snachy.“ Pak velice hlasitě křičela a obracela se na všechny obyvatele Vrndávany, aby jim řekla, že syn krále Nandy založil požár v rodinném životě její snachy.
Rohiṇī-devī exprimiu similar amor extático por Kṛṣṇa com zanga quando ouviu o ruído ensurdecedor da queda das duas árvores arjuna, às quais Kṛṣṇa estava amarrado. Toda a vizinhança dirigiu-se imediatamente ao lugar onde ocorreu o acidente, e Rohiṇī-devī aproveitou a oportunidade para repreender mãe Yaśodā da seguinte maneira: “Tu podes ser muito perita em dar lições em Teu filho amarrando-O com uma corda, mas será que não cuidas de ver se teu filho está em um lugar perigoso? As árvores estão caindo ao solo, e Ele está simplesmente vagueando por ali!”. Esta expressão da zanga de Rohiṇī-devī para com Yaśodā é um exemplo de amor extático em zanga provocado por Kṛṣṇa.
Podobnou extatickou lásku v hněvu bylo vidět na Róhiní-déví, když zaslechla zvuk dvou padajících ardžunových stromů, ke kterým byl Kršna přivázán. Všichni v okolí se hned vydali k místu, kde se to přihodilo, a Róhiní-déví využila příležitosti, aby pokárala Jašódu následovně: „Je možné, že umíš dobře dát svému synovi za vyučenou tím, že Ho svážeš provazem, ale proč se nedíváš, je-li tvůj syn na nebezpečném místě? Stromy padají na zem a On se mezi nimi potuluje!“ Hněv Róhiní-déví na Jašódu je příklad extatické lásky v hněvu, který zapříčinil Kršna.
Certa vez, quando Kṛṣṇa Se encontrava no pasto com Seus vaqueirinhos, Seus amigos pediram-Lhe que fosse até a floresta Tālavana, onde residia Gardabhāsura, um demônio perturbador sob a forma de um jumento. Os amigos de Kṛṣṇa queriam comer as frutas das árvores da floresta, mas não podiam ir porque temiam o demônio. Eles, deste modo, pediram a Kṛṣṇa que fosse até lá e matasse Gardabhāsura. Depois que Kṛṣṇa o fez, todos eles voltaram para casa, e o relato que fizeram das atividades do dia perturbou mãe Yaśodā, porque Kṛṣṇa fora mandado sozinho para enfrentar tamanho perigo na floresta Tālavana. Ela, diante disso, olhou zangada para os meninos.
Jednou, když byl Kršna s pasáčky na pastviskách, Jeho přátelé Ho požádali, aby šel do tálavanského lesa, kde sídlil Gardabhásura, démon v podobě osla, a působil tam nepokoje. Kršnovi přátelé chtěli jíst ovoce z lesních stromů, ale nemohli tam jít ze strachu před démonem. Požádali Kršnu, aby tam šel a Gardabhásuru zabil. Kršna to udělal a když se všichni vrátili domů, zpráva o jejich denních činnostech matku Jašódu velice rozrušila, protože chlapci poslali Kršnu samotného do takového nebezpečí v lese Tálavana. Dívala se na hochy velice nahněvaně.
Há outro caso de zanga, este da parte de uma amiga de Rādhārāṇī. Quando Rādhārāṇī ficou insatisfeita com o comportamento de Kṛṣṇa e deixou de falar com Ele, Kṛṣṇa lamentou-Se muito pelo grande descontentamento de Rādhārāṇī, e, a fim de pedir perdão, caiu aos pés de lótus dEla. Mesmo depois disto, porém, Rādhārāṇī não ficou satisfeita e não falou com Kṛṣṇa. Nesse momento, uma de Suas amigas censurou-A com as seguintes palavras: “Minha querida amiga, estás Te deixando agitar pela mão do almofariz do descontentamento; então, o que posso Te dizer? O único conselho que posso Te oferecer é que é melhor saíres imediatamente deste lugar, porque Teu mau comportamento está me causando muita dor. Não posso suportar ver Teu comportamento, porque, apesar da pluma de pavão de Kṛṣṇa ter tocado em Teus pés, ainda pareces estar de rosto avermelhado”.
Zde je další příklad hněvu u jedné Rádháráníny přítelkyně: Když Rádhárání nebyla spokojená s Kršnovým chováním a přestala s Ním mluvit, Kršna toho litoval, padl k Jejím lotosovým nohám a prosil o odpuštění. Ani poté však Rádhárání nebyla spokojená a s Kršnou nemluvila. Tehdy Ji jedna Její přítelkyně pokárala následujícími slovy: „Má drahá přítelkyně, dovoluješ, aby Tě míchala měchačka nespokojenosti, co ti tedy mám říci? Jediná rada, kterou Ti mohu dát, je, abys odsud raději okamžitě odešla, protože Tvé špatné chování mi přináší příliš mnoho bolesti. Nemohu snést pohled na Tvé chování, protože máš stále zarudlý obličej, i když se Kršnovo paví pero dotklo Tvých nohou.“
As atitudes supracitadas de insatisfação e zanga no serviço devocional chamam-se īrṣyu.
Výše zmíněné stavy nespokojenosti a hněvu v oddané službě se nazývají īrṣyu.
Quando Uddhava estava partindo de Vṛndāvana, uma das gopīs idosas repreendeu-o como segue: “Ó filho de Gāndinī, tua crueldade está difamando a dinastia do rei Yadu. Estás levando Kṛṣṇa embora e deixando-nos em uma condição deveras deplorável sem Ele. Agora, mesmo antes de tua partida, o ar vital de todas as gopīs praticamente desapareceu”.
Když Akrúra opouštěl Vrndávanu, některé starší gópí ho káraly následovně: „Ó synu Gándiní, tvá krutost je věhlasnější než dynastie krále Jadua. Odvážíš Kršnu pryč a necháváš nás bez Něho v žalostném stavu. Ještě jsi ani neodjel a životní dech všech gópí již téměř zmizel.“
Quando Kṛṣṇa foi insultado por Śiśupāla na assembleia do rājasūya-yajña convocado por Mahārāja Yudhiṣṭhira, houve uma grande agitação entre os Pāṇḍavas e os Kurus envolvendo o avô Bhīṣma. Nesse momento, Nakula disse com grande raiva: “Kṛṣṇa é a Suprema Personalidade de Deus, e as unhas dos dedos de Seus pés são embelezadas pela luz que emana dos elmos cravejados de joias das autoridades dos Vedas. Se alguém O ridicularizar, declaro aqui como um Pāṇḍava que hei de chutar-lhe o elmo com meu pé esquerdo e o acertarei com minhas flechas, as quais são iguais ao yama-daṇḍa, o cetro de Yamarāja!”. Este é um exemplo de amor extático por Kṛṣṇa com zanga.
Když na shromáždění Rádžasúja-jadžni, kterou pořádal Mahárádža Judhišthira, Šišupála urážel Kršnu, nastal rozruch mezi Pánduovci a Kuruovci včetně praotce Bhíšmy. Nakula tehdy řekl velice rozhněván: „Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství a nehty na Jeho nohou zkrášluje světlo zářící z drahokamů na helmicích védských autorit. Ponižuje-li Ho někdo, prohlašuji zde jako Pánduovec, že kopnu do jeho helmice svojí levou nohou a prostřelím ho šípy, které budou stejně dobré jako yama-daṇḍa, Jamarádžovo žezlo!“ To je příklad extatické lásky ke Kršnovi v hněvu.
Em semelhante postura de zanga transcendental, às vezes se fazem presentes comentários sarcásticos, olhares desfavoráveis e palavras insultuosas. Algumas vezes, há outros sintomas, tais como esfregar as duas mãos, ranger os dentes, apertar os lábios, mexer as sobrancelhas, arranhar os braços, abaixar a cabeça, respirar rapidamente, proferir palavras enérgicas, inclinar a cabeça, apresentar amarelidão no canto dos olhos e tremor labial. Algumas vezes, os olhos ficam vermelhos, e, outras vezes, perdem a coloração. E, certas vezes, há castigo e silêncio. Todos estes sintomas de zanga podem ser divididos em duas partes: constitucionais e inconstitucionais, ou sintomas permanentes e temporários. Algumas vezes, a emoção intensa, a desorientação, o orgulho, a frustração, a ilusão, a debilidade, o ciúme, a destreza, a negligência e sinais de trabalho árduo também se manifestam como sintomas inconstitucionais.
V transcendentálním hněvu člověk někdy říká sarkastické poznámky, urážlivá slova a vrhá nepříznivé pohledy. Někdy jsou vidět jiné příznaky, jako mnutí rukou, cvakání zubů, sevření rtů, pohybování obočí, škrábání paží, svěšení hlavy, rychlé dýchání, pronášení silných slov, přikyvování, žluto v koutcích očí a třesení rtů. Oči někdy zčervenají a někdy vyblednou. Někdy přijde pokárání a tichost. Všechny příznaky hněvu se mohou rozdělit na dvě skupiny: příznaky základní a vedlejší, neboli stálé a dočasné. Někdy se také jako vedlejší příznaky projeví citové pohnutí, zmatení, pýcha, zklamání, iluze, neschopnost, závist, obratnost, nedbalost a známky těžké práce.
Em todas estas disposições de amor extático, o sentimento de zanga é aceito como o fator constante.
Ve všech těchto náladách extatické lásky se pocit strachu přijímá jako stálý činitel.
Quando Jarāsandha atacou furiosamente a cidade de Mathurā, ele lançou olhares sarcásticos para Kṛṣṇa. Nessa ocasião, Baladeva pegou de Sua arma, o arado, e fitou Jarāsandha com olhos coloridos.
Když rozhněvaný Džarásnadha napadl město Mathuru, díval se na Kršnu sarkastickými pohledy. Baladéva tehdy vzal svůj pluh, svou zbraň, a díval se po Džarásnadhovi se zabarvenýma očima.
No Vidagdha-mādhava, há uma declaração em que Śrīmatī Rādhārāṇī, com uma atitude zangada, dirigiu-Se a Sua mãe, Paurṇamāsī, depois que esta havia acusado Rādhārāṇī de ir ter com Kṛṣṇa: “Minha querida mãe”, declarou Rādhārāṇī, “que posso te dizer? Kṛṣṇa é tão cruel que muitas vezes Me ataca na rua, e, se Eu quero gritar bem alto, esse menino com uma pena de pavão na cabeça imediatamente cobre Meu rosto para que Eu não possa gritar. Se quero fugir do local por temor a Ele, imediatamente Ele estende os braços para bloquear Meu caminho. Se Eu caio a Seus pés de modo a Lhe inspirar compaixão, aquele inimigo do demônio Madhu, irritado, morde Meu rosto! Mãe, por favor, tenta compreender Minha situação e não fiques desnecessariamente zangada coMigo. Em vez disso, dize-Me, por favor, como posso salvar-Me desses terríveis ataques de Kṛṣṇa!”.
Ve Vidagdha-mádhavě je pasáž, ve které Šrímatí Rádhárání v rozhněvané náladě oslovuje svou matku Paurnamásí, když Ji obvinila, že chodí za Kršnou. „Má drahá matko,“ řekla Rádhá, „co ti mám říci? Kršna je tak krutý, že Mě často napadne na ulici, a když chci hlasitě křičet, ten chlapec s pavím perem na hlavě Mi okamžitě zakryje ústa, abych nemohla volat o pomoc. A když chci ze strachu před Ním odejít, okamžitě roztáhne paže, aby Mi zabránil v cestě. Když žalostně padnu k Jeho nohám, tak Mě tento nepřítel démona Madhua v hněvivé náladě udeří do obličeje! Matko, pokus se pochopit Mou situaci a nehněvej se na Mne zbytečně. Místo toho Mi prosím řekni, jak se mám chránit před těmito hroznými Kršnovými přepady!“
Entre personalidades contemporâneas, há, certas vezes, sinais de êxtase com zanga em razão do amor por Kṛṣṇa. Um exemplo de tal zanga foi mostrado na desavença entre Jaṭilā e Mukharā. Jaṭilā era sogra de Rādhārāṇī, e Mukharā era bisavó de Rādhārāṇī. Ambas estavam conversando sobre a desnecessária perseguição que Kṛṣṇa fazia a Rādhārāṇī quando esta andava pela rua. Jaṭilā disse: “Mukharā de rosto cruel! Por ter ouvido tuas palavras, meu coração parece estar sendo consumido em um incêndio!”. Mukharā respondeu: “Jaṭilā pecadora! Por ter ouvido tuas palavras, minha cabeça está doendo! Tu não podes me dar prova alguma de que Kṛṣṇa tenha atacado Rādhārāṇī, a filha de minha neta Kīrtidā”.
Mezi současníky se někdy objevují známky hněvivé extáze z lásky ke Kršnovi. Příklad takového hněvu byl vidět v hádce mezi Džatilou a Mukharou. Džatilá byla Rádháránína tchyně a Mukhará byla její prababička. Obě hovořily o Kršnově zbytečném napadení Rádhárání, když šla po ulici. Džatilá řekla: „Ty Mukharo s krutou tváří! Když slyším tvá slova, cítím, jako by mé srdce hořelo v ohni!“ Mukhará dopověděla: „Ty hříšná Džatilo, z tvých slov mám bolení hlavy! Nemůžeš nijak dokázat, že Kršna napadl Rádhárání, dceru mé vnučky Kírtidy.“
Certa vez, quando Rādhārāṇī estava tirando o colar que Kṛṣṇa Lhe dera, Jaṭilā, Sua sogra, disse a uma amiga: “Minha querida amiga, vê só o belo colar que Kṛṣṇa deu de presente a Rādhārāṇī. Embora Ela agora o tenha em Sua mão, Ela quer nos dizer que não tem nenhuma ligação com Kṛṣṇa. As atividades dessa mocinha desgraçam toda a nossa família!”.
Když si jednou Rádhárání sundávala náhrdelník, který Jí dal Kršna, Její tchyně Džatilá řekla přítelkyni: „Má drahá přítelkyně, podívej se na překrásný náhrdelník, který Kršna věnoval Rádhárání. Nyní ho nosí na krku, ale přesto nám chce říkat, že nemá s Kršnou žádné styky. Jednání této dívky přineslo ostudu celé naší rodině!“
A inveja natural que indivíduos como Śiśupāla têm de Kṛṣṇa não pode ser aceita como amor extático por Kṛṣṇa com zanga.
Přirozenou závist vůči Kršnovi lidí jako je Šišupála nemůžeme přijímat jako hněvivou extatickou lásku ke Kršnovi.