Capítulo Quarenta e Quatro
Kapitola čtyřicátá čtvrtá
Serviço Devocional em Amor Conjugal
Oddaná služba v milostné lásce
A atração por Kṛṣṇa em amor conjugal por parte de um devoto puro chama-se serviço devocional em amor conjugal. Embora tais sentimentos conjugais não sejam em nada materiais, há certa semelhança entre este amor espiritual e as atividades materiais. Aqueles, portanto, que estão interessados apenas em atividades materiais são incapazes de compreender este amor conjugal espiritual, e, para eles, estas reciprocações devocionais parecem muito misteriosas. Rūpa Gosvāmī, por conseguinte, descreve o amor conjugal de maneira bastante sucinta.
Pouto čistého oddaného ke Kršnovi v milostné lásce se nazývá oddaná služba v milostné lásce. Třebaže taková milostná cítění nejsou ani trochu hmotná, existují určité podobnosti mezi duchovní láskou a hmotnými činnostmi. Lidé, kteří se zajímají pouze o hmotné činnosti, proto nejsou schopni porozumět duchovní milostné lásce a tato opětování lásky a oddanosti jim připadají velice záhadná. Rúpa Gósvámí proto popisuje milostnou lásku velice krátce.
Os impulsos de amor conjugal são Kṛṣṇa e Suas consortes muito queridas, tais como Rādhārāṇī e as companheiras imediatas dEla. O Senhor Kṛṣṇa não possui rivais: ninguém é igual a Ele, tampouco alguém Lhe é superior. Sua beleza também não possui rivais, e, como excede todos os outros nos passatempos de amor conjugal, Ele é o objeto original de todo o amor conjugal.
Podněty k milostné lásce jsou Kršna a Jeho nejmilejší družky jako Rádhárání a Její nejbližší společnice. Pán Kršna nemá soupeře: nikdo Mu není roven a nikdo není větší než On. Jeho krása také nemá sobě rovna, a protože předčí všechny ostatní v zábavách milostné lásky, je původním objektem milostné lásky.
No Gīta-govinda, de Jayadeva Gosvāmī, uma gopī diz à sua amiga: “Kṛṣṇa é o reservatório de todo o prazer dentro deste universo, Seu corpo é macio como a flor de lótus, e Seu comportamento liberal com as gopīs, que é exatamente como a atração de um rapaz por uma mocinha, é um tema de amor conjugal de natureza transcendente”. Um devoto puro segue os passos das gopīs e adora as gopīs como segue: “Deixe-me oferecer minhas respeitosas reverências a todas as jovens vaqueirinhas, elas cujas características corpóreas são imensamente atrativas. Simplesmente com seus belos atributos atrativos, elas estão adorando Kṛṣṇa, a Suprema Personalidade de Deus”. De todas as jovens gopīs, Śrīmatī Rādhārāṇī é a mais importante.
V Gíta-góvindě od Džajadévy Gósvámího jedna gópí řekla své přítelkyni: „Kršna je zdrojem veškeré radosti v tomto vesmíru. Jeho tělo je jemné jako lotosový květ a Jeho uvolněné chování s gópími, které vypadá úplně stejně jako chování mladého chlapce k mladým dívkám, je námětem transcendentální milostné lásky.“ Čistý oddaný následuje šlépěje gópí a uctívá je následovně: „Klaním se v hluboké úctě všem mladým pasačkám, jejichž tělesné rysy jsou tak přitažlivé. Uctívají Nejvyšší Osobnost Božství, Kršnu, jednoduše svými krásnými přitažlivými rysy.“ Ze všech mladých gópí je Šrímatí Rádhárání ta nejpřednější.
A beleza de Śrīmatī Rādhārāṇī é descrita como segue: “Seus olhos derrotam as características atrativas dos olhos do pássaro cakorī. Alguém que vê o rosto de Rādhārāṇī detesta imediatamente a beleza da Lua. A tez de Seu corpo derrota a beleza do ouro. Assim, contemplemos todos a beleza transcendental de Śrīmatī Rādhārāṇī”. A atração de Kṛṣṇa por Rādhārāṇī é descrita pelo próprio Kṛṣṇa deste modo: “Quando crio algumas frases galhofeiras para desfrutar da beleza de Rādhārāṇī, Rādhārāṇī ouve essas palavras galhofeiras com muita atenção; porém, com as características de Seu corpo e Suas palavras de oposição, Ela Me despreza. Eu, no entanto, experimento ilimitado prazer pelo fato de Ela Me desprezar, pois Ela fica tão bela que centuplica Meu prazer”. Podemos encontrar uma declaração semelhante no Gīta-govinda, onde se diz que quando o inimigo de Kaṁsa, Śrī Kṛṣṇa, abraça Śrīmatī Rādhārāṇī, Ele imediatamente Se enreda em um estado amoroso e deixa a companhia de todas as outras gopīs.
Krása Šrímatí Rádhárání je vylíčena následovně: „Její oči mají půvabnější rysy než oči ptáka cakorī. Když člověk zahlédne tvář Rádhárání, okamžitě se mu zprotiví krása měsíce. Barva Její pleti je nádhernější než zlato. Pohleďme tedy všichni na transcendentální krásu Šrímatí Rádhárání!“ Své pouto k Rádhárání popisuje Kršna samotný: „Když vytvořím nějaké žertovné slovní obraty, abych se radoval z krásy Rádhárání, poslouchá tato žertovná slova s velkou pozorností, ale svými tělesnými rysy a významově neurčitými slovy Mě odmítne. A Já mám bezmeznou radost z toho, že Mě odmítla, protože o tolik zkrásní, že Mi přináší stokrát větší potěšení.“ Podobně se v Gíta-góvindě říká, že když nepřítel Kansy, Šrí Kršna, objímá Šrímatí Rádhárání, okamžitě se zamiluje a opustí společnost všech ostatních gópí.
No Padyāvalī, de Rūpa Gosvāmī, declara-se que, quando as gopīs ouvem o som da flauta de Kṛṣṇa, elas se esquecem imediatamente de todas as censuras feitas pelos membros idosos de suas famílias, da difamação deles e da atitude áspera de seus maridos. A única coisa em que pensam é saírem em busca de Kṛṣṇa. Quando as gopīs se encontram com Kṛṣṇa, a manifestação de sua troca de olhares, bem como sua atitude galhofeira e sorridente, chamam-se anubhāva, ou subêxtase em amor conjugal.
V Padjávalí Rúpa Gósvámí uvádí, že když gópí zaslechnou zvuk Kršnovy flétny, okamžitě zapomenou na všechny výčitky starších členů rodiny. Zapomenou na hanobení a hrubé jednání svých manželů. Jedinou jejich myšlenkou je jít ven a hledat Kršnu. Když se gópí s Kršnou setkají, jejich vzájemným pohledům a také jejich žertovnému a veselému chování se říká anubhāva neboli podextáze v milostné lásce.
No Lalita-mādhava, Rūpa Gosvāmī explica que os movimentos das sobrancelhas de Kṛṣṇa são como o Yamunā, e que o sorriso de Rādhārāṇī é como o luar. Quando o Yamunā e o luar entram em contato às margens do rio, a água fica com sabor de néctar, e bebê-la concede grande satisfação. É refrescante como um monte de neve. Similarmente, no Padyāvalī, uma companheira constante de Rādhārāṇī diz: “Minha querida Rādhārāṇī de rosto de lua, todo o Teu corpo parece estar muito satisfeito, mas há vestígios de lágrimas em Teus olhos. Estás falando com hesitação e, ademais, está ofegante Teu peito. Por todos estes sinais, posso compreender que deves ter ouvido o flautear de Kṛṣṇa, e o resultado disto é que agora Teu coração está derretendo”.
V Lalita-mádhavě Rúpa Gósvámí vysvětluje, že pohyby Kršnova obočí jsou jako pohyby Jamuny a smích Rádhárání je jako měsíční svit. Když Jamuná a měsíční svit přijdou na břehu řeky do styku, voda chutná jako nektar a když se jí člověk napije, přinese mu to velké uspokojení. Chladí jako sněhové závěje. V Padjávalí jedna stálá společnice Rádhárání říká: „Má drahá Rádhárání, s tváří nádhernou jako měsíc, celé Tvé tělo vypadá velice spokojeně, a přesto se zdá, že máš v očích slzy. Tvůj hlas se chvěje a Tvá hruď se také zvedá s námahou. Z toho všeho chápu, že jsi jistě zaslechla Kršnovu hru na flétnu a následkem toho Tvé srdce teď měkne.“
No mesmo Padyāvalī, encontramos a seguinte descrição, que é considerada um indício de frustração no amor conjugal. Śrīmatī Rādhārāṇī diz: “Caro senhor Cupido, por favor, não Me excites atirando tuas flechas em Meu corpo. Caro senhor Ar, por favor, não Me despertes com o aroma das flores. Agora estou privada da atitude amorosa de Kṛṣṇa, e, nestas circunstâncias, de que adianta Eu sustentar este corpo inútil? Nenhuma entidade viva necessita de semelhante corpo”. Este é um sinal de frustração em amor extático por Kṛṣṇa.
V Padjávalí je též následující popis, který je brán jako příznak zklamání v milostné lásce. Šrímatí Rádhárání řekla: „Můj drahý Pane Amore, prosím, nerozrušujte Mě vystřelováním svých šípů na Mé tělo. Drahý Pane Vzduchu, nerozrušujte Mě prosím s vůní květin. Nyní jsem ztratila milostný poměr s Kršnou a jaký má za daných podmínek smysl udržovat toto zbytečné tělo? Takové tělo nepotřebuje žádná živá bytost.“ To je příklad zklamání v extatické lásce ke Kršnovi.
De forma similar, no Dāna-keli-kaumudī, Śrīmatī Rādhārāṇī, apontando para Kṛṣṇa, diz: “Este esperto menino da floresta possui a beleza de uma flor de lótus azulada e pode atrair todas as mocinhas do universo. Agora, depois de ter-Me permitido provar de Seu corpo transcendental, Ele Me tem agitado, e é mais do que posso tolerar. Agora estou Me sentindo como uma elefanta que foi estimulada por um elefante!”. Este é um exemplo de júbilo em amor extático por Kṛṣṇa.
V Dána-kéli-kaumudí Šrímatí Rádhárání ukazuje na Kršnu a říká: „Tento vychytralý chlapec z lesa je krásný jako namodralý lotosový květ a umí připoutat všechny mladé dívky ve vesmíru. Nyní Mně dal ochutnat krásy svého transcendentálního těla a probudil Mé touhy, a to je víc, než mohu snášet. Cítím se teď jako slonice, kterou uchvátil sloní samec!“ To je příklad radosti v extatické lásce ke Kršnovi.
O êxtase constante do amor conjugal é a causa original do prazer corpóreo. No Padyāvalī, esta causa original de união é descrita quando Rādhārāṇī diz a uma de Suas companheiras constantes: “Minha querida amiga, quem é este menino cujas pálpebras, dançando constantemente, têm aumentado a beleza de Seu rosto e que atrai o Meu desejo por amor conjugal? Suas orelhas estão enfeitadas com os botões de flores aśoka, e Ele Se veste com mantos amarelos. Pelo som de Sua flauta, este garoto desperta Minha impaciência”.
Stálá extáze milostné lásky je původní příčinou tělesného požitku. V Padjávalí je popsána původní příčina spojení, když Rádhárání říká jedné ze svých stálých společnic: „Má drahá přítelkyně, kdo je ten chlapec, jehož neustále tančící oční víčka zkrášlila Jeho tvář a probudila Mou touhu po milostné lásce? Jeho uši zdobí poupata květů aśoka a oblékl se do žlutých šatů. Zvukem své flétny Mě tento chlapec zbavuje trpělivosti.“
O amor conjugal de Rādhā-Kṛṣṇa nunca é perturbado por nenhuma consideração pessoal. A natureza imperturbável do amor conjugal entre Rādhā e Kṛṣṇa é descrita deste modo: “Mãe Yaśodā encontrava-se a uma pequena distância de Kṛṣṇa, e Kṛṣṇa estava rodeado por todos os Seus amigos. Diante de Seus olhos, estava Candrāvalī, e, ao mesmo tempo, o demônio conhecido como Vṛṣāsura estava parado em um pedaço de pedra em frente à entrada de Vraja. Mesmo em tais circunstâncias; quando Kṛṣṇa viu Rādhārāṇī parada bem atrás de uma moita com muitas trepadeiras, imediatamente Suas belas sobrancelhas se voltaram para Ela, tal qual um relâmpago”.
Milostná láska Rádhá-Kršny není nikdy rozrušována žádným jiným osobním ohledem. Nenarušená povaha milostné lásky mezi Rádhou a Kršnou je popsána takto: „Jen kousek od Kršny byla matka Jašódá a obklopovali Ho všichni Jeho přátelé. Přímo před Jeho očima byla Čandrávalí a na kraji Vradži stál na velkém kameni démon známý jako Vršásura. Avšak i za takových podmínek, když Kršna uviděl Rádhárání stát za křovím, Jeho krásné obočí se jako zablýsknutí okamžitě pohnulo směrem k Ní.“
Outro exemplo é descrito como segue: “Em uma parte do pátio, jazia o cadáver de Śaṅkhāsura, rodeado por muitos chacais. Em outra parte, havia muitos brāhmaṇas eruditos que eram completamente autocontrolados. Eles estavam oferecendo belas orações, suavizantes como a brisa fresca durante o verão. Em frente a Kṛṣṇa, encontrava-Se o Senhor Baladeva, o qual causava um efeito refrescante. Contudo, mesmo em meio a todas essas diferentes circunstâncias de efeitos suavizantes e perturbadores, a flor de lótus do amor conjugal extático que Kṛṣṇa sentia por Rādhārāṇī não podia murchar”. Este amor de Kṛṣṇa por Rādhārāṇī é muitas vezes comparado a um lótus florescente, a única diferença sendo que o amor de Kṛṣṇa é eterna e crescentemente belo.
Další příklad je popsán následovně: „Na jedné straně dvora leželo mrtvé tělo Šankhásury obklopené mnoha šakaly. Na druhé straně byli učení bráhmani, schopní dokonale se ovládat. Skládali pěkné modlitby, které přinášely úlevu jako studený vánek v létě. Před Kršnou stál Pán Baladéva a působil chladivě, ale lotosový květ extatické milostné lásky, kterou Kršna cítil k Rádhárání, nemohl povadnout ani za těchto uklidňujících a rozrušujících okolností.“ Láska Kršny k Rádhárání se často přirovnává k rozkvétajícímu lotosu — jediný rozdíl je, že Kršnova láska stále nabývá na kráse.
O amor conjugal é dividido em duas partes: vipralambha, ou amor conjugal em separação, e sambhoga, ou amor conjugal em contato direto. Vipralambha, separação, possui três subdivisões, conhecidas como (1) pūrva-rāga, ou atração preliminar; (2) māna, ou zanga aparente, e (3) pravāsa, ou separação pela distância.
Milostná láska se rozděluje na dvě části: vipralambha neboli milostná láska v odloučení a sambhoga neboli milostná láska v přímém styku. Vipralambha, odloučení, má tři pododdělení, známá jako: (1) pūrva-rāga neboli prvotní přitažlivost, (2) māna neboli zdánlivý hněv a (3) pravāsa neboli odloučení způsobené vzdáleností.
A fase em que o amante e a amada têm um sentimento distinto de não se encontrarem se chama pūrva-rāga, ou atração preliminar. No Padyāvalī, Rādhārāṇī disse a Sua companheira: “Minha querida amiga, agora mesmo Eu estava a caminho das margens do Yamunā, e, de repente, um belíssimo menino cuja tez é como uma nuvem azul escura tornou-Se visível diante de Meus olhos. Ele olhou para Mim de um modo que não posso descrever. Desde que isto ocorreu, no entanto, lamento não mais poder ocupar Minha mente nas obrigações de Meus assuntos familiares”. Este é um exemplo de atração preliminar por Kṛṣṇa. No Śrīmad-Bhāgavatam (10.53.2), Kṛṣṇa disse ao brāhmaṇa mensageiro enviado por Rukmiṇī: “Meu querido brāhmaṇa, assim como Rukmiṇī, não consigo dormir à noite, e Minha mente está sempre fixa em sua pessoa. Sei que Rukmī, o irmão dela, está contra Mim, e, devido a sua persuasão, Meu casamento com ela foi cancelado”. Este é outro exemplo de atração preliminar.
Když milovník a milovaná začnou zřetelně pociťovat, že se spolu nesetkali, nazývá se tento stav pūrva-rāga neboli prvotní přitažlivost. V Padjávalí říká Rádhárání své společnici: „Má drahá přítelkyně, šla jsem právě na břeh Jamuny a znenadání se před Mýma očima objevil pěkný chlapec, jehož barva pleti byla jako barva tmavomodrého mraku. Pohlédl na Mne způsobem, který nemohu popsat, a od té doby již nejsem schopna zaměstnávat svou mysl domácími povinnostmi.“ To je příklad předběžné přitažlivosti ke Kršnovi. V desátém zpěvu, padesáté třetí kapitole, 2. verši Šrímad Bhágavatamu řekl Kršna bráhmanskému poslu, který přišel od Rukminí: „Můj drahý bráhmane, stejně jako Rukminí, ani Já nemohu v noci spát a neustále na ni myslím. Vím, že její bratr Rukmí je proti Mně, a že na jeho naléhání byla Má svatba s ní překažena.“ To je další příklad prvotní přitažlivosti.
No concernente a māna, ou zanga, o seguinte evento encontra-se no Gīta-govinda: “Quando Śrīmatī Rādhārāṇī viu Kṛṣṇa Se divertindo na companhia de várias outras gopīs, Ela ficou com um pouco de inveja porque Seu prestígio especial estava sendo ofuscado. Assim, Ela imediatamente abandonou o local e Se abrigou em um belo bosque florido, onde zumbiam zangões negros. Em seguida, escondendo-Se atrás das trepadeiras, Ela começou a exprimir Sua mágoa a uma de Suas companheiras”. Este é um exemplo de desacordo aparente.
V Gíta-góvindě je popsána následující událost popisující hněv (māna): „Když Šrímatí Rádhárání uviděla, že se Kršna raduje ve společnosti několika ostatních gópí, začala poněkud žárlit, protože to zmenšovalo Její zvláštní prestiž. Proto okamžitě odešla a schovala se do pěkného květinového keře, kde bzučeli černí trubci. Schovaná mezi rostlinami pak začala jedné ze svých společnic vyjevovat svou lítost.“ To je příklad zdánlivé neshody.
Um exemplo de pravāsa, ou estar sem contato por se viver em um lugar distante, é apresentado no Padyāvalī como segue: “Desde o dia auspicioso em que Kṛṣṇa partiu para Mathurā, Śrīmatī Rādhārāṇī tem comprimido Sua cabeça com uma de Suas mãos e tem vertido lágrimas constantemente. Seu rosto, agora, encontra-se sempre úmido, em razão do que não há mais possibilidade de que Ela durma, nem mesmo por um momento”. Quando o rosto é umedecido, a tendência de dormir é imediatamente removida. Deste modo, como Rādhārāṇī estava sempre chorando por Kṛṣṇa estar separado dEla, não havia possibilidade de que conseguisse dormir um pouco. No Prahlāda-saṁhitā, Uddhava diz: “Govinda, a Suprema Personalidade de Deus, tomado de pânico por ter sido trespassado pelas flechas do Cupido, está sempre pensando em vós [as gopīs] e não está sequer aceitando Seu almoço habitual. Ele tampouco está conseguindo descansar apropriadamente”.
Příklad odloučení způsobeného žitím na vzdáleném místě (pravāsa) je v Padjávalí: „Ode dne, kdy Kršna odešel do Mathury, si Šrímatí Rádhárání opírá hlavu o jednu ze svých dlaní a neustále roní slzy. Její tvář je nyní neustále vlhká, a proto nemůže usnout ani na okamžik.“ Když tvář zvlhne, člověk ztrácí sklon ke spánku. Když tedy Rádhárání neustále naříkala pro Kršnu v odloučení, nemohla ani na chvíli usnout. V Prahláda-sanhitě říká Uddhava: „Nejvyšší Osobnost Božství, Góvinda, stižen bolestí, že byl prostřelen šípy Amora, na vás (gópí) neustále myslí, nejí ani svůj pravidelný oběd a nedostává se Mu náležitého spánku.“
Quando o amante e a amada se juntam e desfrutam um do outro por intermédio do contato direto, esse estágio chama-se sambhoga. No Padyāvalī, existe a seguinte declaração: “Kṛṣṇa abraçou Śrīmatī Rādhārāṇī de maneira tão perita que parecia estar celebrando a cerimônia de dança dos pavões”.
Když se milovaný a milovaná spolu setkají a těší se vzájemně v přímém styku, tomuto stavu se říká sambhoga. V Padjávalí se píše: „Kršna objal Šrímatí Rádhárání tak dovedným způsobem, že to vypadalo, že slaví taneční obřad pávů.“
Śrī Rūpa Gosvāmī termina deste modo a quinta onda de seu Oceano do Néctar da Devoção. Ele oferece suas respeitosas reverências à Suprema Personalidade de Deus, que apareceu como Gopāla, a forma eterna do Senhor.
Šrí Rúpa Gósvámí tak zakončuje pátou vlnu svého Oceánu nektaru oddanosti. Hluboce se klaní Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, který se zjevil jako Gópála (věčná podoba Pána).
Neste ponto encerra-se o estudo resumido Bhaktivedanta da terceira divisão do Bhakti-rasāmṛta-sindhu, a qual concerne às cinco relações primárias com Kṛṣṇa.
Takto končí Bhaktivédantova souhrnná studie třetí části Bhakti-rasámrta-sindhu, pojednávající o pěti základních vztazích s Kršnou.