Skip to main content

Capítulo Quarenta e Três

Kapitola čtyřicátá třetí

Parentalidade

Rodičovství

Quando o amor extático se desenvolve no relacionamento de parentalidade e se estabelece firmemente, esse relacionamento é chamado vātsalya-rasa. Podemos encontrar a manifestação deste padrão vātsalya-rasa de serviço devocional nas relações de Kṛṣṇa com Seus devotos que se apresentam como personalidades superiores, tais como pai, mãe, mestre e assim por diante.

Když se extatická láska vyvine do vztahu rodičovství a pevně se ustálí, vztahu se říká vātsalya-rasa. Projevy oddané služby na úrovni vātsalya-rasa můžeme najít v jednání Kršny s Jeho oddanými, kteří vystupují jako nadřízené osobnosti — například jako Jeho otec, matka nebo učitel.

Os sábios eruditos descrevem o impulso de amor parental por Kṛṣṇa, existente em personalidades idosas que se relacionam com Ele, como segue: “A Suprema Personalidade de Deus, cujo corpo é muito delicado e possui a tez de uma flor de lótus azulada recém-crescida, e cujos olhos de lótus são rodeados por cabelos dispersos e negros como abelhas, andava pelas ruas de Vṛndāvana quando mãe Yaśodā, a amada esposa de Nanda Mahārāja, viu-O. Leite começou de imediato a fluir de seus seios, molhando-lhe o corpo inteiramente”. Listam-se a seguir algumas provocações espe­cíficas para o amor parental por Kṛṣṇa: a cor negra de Seu corpo, que é muito atrativa e agradável de se ver; as características completamente auspiciosas de Seu corpo; Sua brandura; Suas doces palavras; Sua simplicidade; Seu acanhamento; Sua humildade; Sua boa vontade constante por oferecer respeitos aos mais velhos, e Sua caridade. Todas estas qualidades são consideradas provocações extáticas para o amor parental.

Učenci popsali podněty k rodičovské lásce ke Kršnovi, kterou k němu chovají starší osobnosti, následovně: „Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jehož tělesná barva je jako právě rozkvetlý modravý květ lotosu, jehož tělo je velice jemné a jehož lotosové oči obklopují rozevláté vlasy černé jako včely, se procházel po ulicích Vrndávany, a když Ho zahlédla matka Jašódá, milovaná žena Nandy Mahárádži, z ňader jí okamžitě začalo téci mléko a kapalo na její tělo.“ Zvláštní podněty k rodičovské lásce ke Kršnovi jsou: Jeho načernalá tělesná barva, která je velice přitažlivá a příjemná na pohled, Jeho příznivé tělesné rysy, Jeho laskavost, Jeho sladká slova, Jeho jednoduchost, Jeho stydlivost, Jeho pokora, Jeho neustálá ochota prokazovat úctu starším a Jeho dobročinnost. Všechny tyto vlastnosti se považují za extatické podněty k rodičovské lásce.

No Śrīmad-Bhāgavatam (10.8.45), Śukadeva Gosvāmī declara que mãe Yaśodā acei­tou o Senhor Kṛṣṇa como seu filho, apesar de Ele ser aceito nos Vedas como o rei dos céus; nos Upaniṣads, como o Brahman impessoal, e, em filosofia, como o masculino supremo. Os yogīs aceitam-nO como a Superalma, e os devotos, como a Suprema Personalidade de Deus.

Certa vez, mãe Yaśodā falou a uma de suas amigas da seguinte maneira: “Nanda Mahārāja, o líder dos vaqueiros, adorou o Senhor Viṣṇu junto comigo, e o resultado de semelhante adoração é que Kṛṣṇa foi salvo das garras de Pūtanā e outros demônios. Evidentemente, as árvores gêmeas arjuna quebraram-se por causa de um vento forte, e, embora parecesse que Kṛṣṇa erguera a colina Govardhana juntamente com Balarāma, acho que foi Nanda Mahārāja quem realmente segurou a montanha. De outro modo, como teria sido possível a um menininho erguer uma colina tão grande?”. Este é outro exemplo de êxtase em amor parental. Este tipo de amor parental é gerado em um devoto devido a sua convicção, por amor, de que ele próprio é superior a Kṛṣṇa e que, sem os seus cuidados, Kṛṣṇa não poderia viver. Assim, um devoto orou aos pais do Senhor Kṛṣṇa como segue: “Que eu me refugie nos idosos devotos parentais do Senhor Kṛṣṇa. Eles estão sempre ansiosos por servir Kṛṣṇa e por mantê-lO, e são sempre imensamente amáveis para com Ele. Ofereçamos-lhes nossas respeitosas reverências por serem eles tão amáveis em relação à Suprema Personalidade de Deus, que é o pai de todo o universo!”.

V desátém zpěvu, osmé kapitole, 45. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí, že matka Jašódá přijala Kršnu jako svého syna, ačkoliv Ho Védy přijímají jako krále nebes, Upanišady jako neosobní Brahman, filozofie jako nejvyššího muže, jógíni jako Nadduši a oddaní jako Nejvyšší Osobnost Božství. Matka Jašódá oslovila jednu ze svých přítelkyň následovně: „Nanda Mahárádža, vůdce pastevců, se mnou uctíval Višnua a výsledkem tohoto uctívání bylo, že Kršna byl zachráněn ze spárů Pútany a jiných démonů. Dva ardžunové stromy samozřejmě zlomil silný vítr, a i když se zdálo, že kopec Góvardhana zvedl Kršna spolu s Balarámou, myslím si, že horu ve skutečnosti držel Nanda Mahárádža. Jak by jinak bylo možné, aby tak malý chlapec zvedl tak velký kopec?“ To je další příklad extáze v rodičovské lásce. Tento druh rodičovské lásky se vytváří v oddaném, který je z lásky přesvědčen, že je Kršnovi nadřízený, a že bez jeho péče by Kršna nemohl žít. Jeden oddaný se proto modlil k rodičům Pána Kršny následovně: „Odevzdávám se starším oddaným-rodičům Pána Kršny. Neustále dychtí sloužit Kršnovi a živit Ho a vždy jsou k Němu velice laskaví. Hluboce se před nimi klaním, pro jejich laskavost k Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, který je rodičem celého vesmíru!“

Existe uma oração similar, na qual um brāhmaṇa diz: “Podem outros adorar os Vedas e os Upaniṣads, e podem outros adorar o Mahābhārata, caso tenham medo da existência material e queiram se libertar desta condição. Quanto a mim, entretanto, desejo adorar apenas Mahārāja Nanda, porque a Personalidade de Deus suprema e absoluta, Kṛṣṇa, está engatinhando em seu pátio como seu próprio filho”.

Podobně se modlí bráhman, který říká: „Ať ostatní uctívají Védy a Upanišady, ať uctívají Mahábháratu, když se bojí hmotného bytí a chtějí se z něho vysvobodit, avšak co se mě týče, přeji si jen uctívat Mahárádžu Nandu, protože Kršna, nejvyšší absolutní Osobnost Božství, leze po jeho dvoře jako jeho dítě.“

A seguir, uma listagem de personalidades respeitáveis que desfrutam da afeição parental por Kṛṣṇa: (1) mãe Yaśodā, a rainha de Vraja; (2) Mahārāja Nanda, o rei de Vraja; (3) mãe Rohiṇī, a mãe de Balarāma; (4) todas as gopīs idosas cujos filhos foram roubados pelo Senhor Brahmā; (5) Devakī, a esposa de Vasudeva; (6) as outras quinze esposas de Vasudeva; (7) Kuntī, a mãe de Arjuna; (8) Vasudeva, o verdadeiro pai de Kṛṣṇa, e (9) Sāndīpani Muni, o mestre de Kṛṣṇa. Todas essas personalidades são consi­deradas personalidades idosas respeitáveis com amor parental por Kṛṣṇa. A listagem fornecida apresenta os nomes em ordem de importância, de forma que podemos entender que mãe Yaśodā e Mahārāja Nanda são considerados as mais elevadas de todas as personalidades idosas.

Následuje seznam úctyhodných osobností, které se těší rodičovské náklonnosti ke Kršnovi: (1) matka Jašódá, královna Vradži, (2) Mahárádža Nanda, král Vradži, (3) matka Róhiní, matka Balarámy, (4) všechny starší gópí, jejichž syny unesl Brahmá, (5) Dévakí, manželka Vasudévy, (6) ostatních patnáct Vasudévových manželek, (7) Kuntí, matka Ardžuny, (8) Vasudéva, skutečný otec Kršny a (9) Sándípani Muni, Kršnův učitel. Všichni jsou považováni za úctyhodné starší osobnosti s rodičovskou láskou ke Kršnovi. Jsou uvedeni v pořadí důležitosti a můžeme vidět, že matka Jašódá a Mahárádža Nanda jsou považováni za nejvznešenější ze všech starších osobností.

No Śrīmad-Bhāgavatam (10.9.3), Śukadeva Gosvāmī apresenta a Mahārāja Parīkṣit uma descrição da forma e da beleza de mãe Yaśodā. Ele diz: “Meu querido rei, os largos quadris de mãe Yaśodā eram rodeados por panos de seda e linho, e seus seios abundavam em leite em virtude de sua afeição. Quando ela batia manteiga, segurando com firmeza a corda, as pulseiras em suas mãos e os brincos em suas orelhas se moviam, e as flores do belo enfeite preso em seu cabelo soltavam-se e caíam. Devido a seu esforço excessivo, havia gotas de suor em seu rosto”.

V desátém zpěvu, deváté kapitole, 3. verši Šrímad Bhágavatamu popisuje Šukadéva Gósvámí Mahárádžovi Paríkšitovi podobu a krásu matky Jašódy: „Můj drahý králi, široké boky matky Jašódy obepínají hedvábné a lněné šaty a ňadra jí díky její lásce přetékají mlékem. Když stloukala máslo a pevně držela provaz, přívěšky na rukách a náušnice na uších se pohybovaly a z pěkně ozdobených vlasů se jí uvolňovaly květiny a padaly dolů. Na tvářích měla z namáhavé práce kapky potu.“

Existe outra descrição de mãe Yaśodā na oração de um devoto: “Que eu seja pro­tegido por mãe Yaśodā, cujos cabelos ondulados estão presos com um fio e são brilhan­temente embelezados pelo sindūra aplicado na risca no topo de sua cabeça e cuja tez ridiculariza todos os seus enfeites. Seus olhos estão sempre ocupados em ver o rosto de Kṛṣṇa, em consequência do que estão sempre cheios de lágrimas. Sua tez, a qual nos remete à coloração da flor de lótus azu­lada, é realçada em beleza por vestir-se com muitas roupas coloridas. Que seu olhar misericordioso recaia sobre todos nós a fim de que sejamos protegidos das garras de māyā e progridamos suavemente em nosso serviço devocional!”.

Další popis matky Jašódy najdeme v modlitbě oddaného: „Kéž se mi dostane ochrany od matky Jašódy, jejíž kadeřavé vlasy jsou svázány provazem a velice jasně zkrášlené rumělkou uprostřed a jejíž stavba těla je krásnější než všechny její ozdoby. Její oči se neustále dívají na Kršnovu tvář, a jsou proto vždy plné slz. Barva její pleti, která připomíná namodralý lotosový květ, získá na kráse tím, že si obléká mnoho barevných šatů. Kéž její milostivý pohled padne na nás na všechny, abychom mohli být ochráněni před sevřením máji a hladce dělali pokroky ve své oddané službě!“

A seguir, apresenta-se uma descrição da afeição de mãe Yaśodā por Kṛṣṇa. Após se levantar de manhã cedo, mãe Yaśodā, antes de tudo, oferecia o leite de seu seio a Kṛṣṇa, após o que se colocava a cantar vários mantras para a proteção dEle. Em seguida, ela decorava-Lhe a fronte com muito primor e amarrava talismãs de proteção em Seus braços. Com base em todas estas atividades, compreende-se claramente que ela é o emblema de toda afeição maternal por Kṛṣṇa.

Následuje popis náklonnosti matky Jašódy ke Kršnovi: Když matka Jašódá brzy ráno vstala, ze všeho nejdříve nabídla své mateřské mléko Kršnovi a pak začala recitovat různé mantry na Jeho ochranu. Pak Mu pěkně ozdobila čelo a ovázala Mu ruce ochrannými talismany. Ze všech těchto činností jasně chápeme, že je symbolem veškeré mateřské náklonnosti ke Kršnovi.

A descrição dos atributos corpóreos de Nanda Mahārāja se faz da seguinte forma. De modo geral, os cabelos de sua cabeça são negros, mas alguns deles são grisalhos. Suas roupas são de cor esverdeada, como as folhas recém-nascidas de uma figueira-de-bengala. Sua barriga é gorda; o rosto, exatamente como a Lua cheia, e ele possui um bigode encantador. Um dia, quando Kṛṣṇa era bebê, Ele estava andando pelo pátio agarrado ao dedo de Seu pai, e, como não podia andar com firmeza, parecia estar quase caindo. Enquanto Nanda Mahārāja protegia seu filho transcendental dessa maneira, surgiram de repente gotas de lágrimas em seus olhos, e ele se encheu de alegria. Ofereçamos todos nossas respeitosas reverências aos pés de lótus do rei Nanda!”.

Popis tělesných rysů Nandy Mahárádži je následující. Vlasy na hlavě má většinou černé, avšak některé jsou šedé. Jeho šaty mají zelenavou barvu jako čerstvě vyrostlé lístky banyánovníku. Břicho má silnější, barva jeho pleti je přesně taková, jakou má měsíc v úplňku, a má pěkný knír. Když byl Kršna dítě, chodil po dvoře a držel se prstu svého otce, a protože neuměl plynule chodit, vypadalo to, že téměř padá. Když Nanda Mahárádža tímto způsobem ochraňoval svého transcendentálního syna, znenadání měl v očích slzy a přemohla ho radost. Uctivě se klaníme lotosovým nohám krále Nandy!

O período da infância, o vestuário infantil, os movimentos do filho, as doces pala­vras faladas pelo filho, o belo sorriso e as diversas modalidades de brincadeiras infantis são considerados provocações para o crescimento do amor parental por Kṛṣṇa.

As idades da infância de Kṛṣṇa dividem-se em três períodos: o começo da idade kaumāra, o meio da idade kaumāra e o fim da idade kaumāra. Durante o começo e o meio da idade kaumāra, as coxas de Kṛṣṇa são gordas e a parte interna de Seus olhos é esbranquiçada. Há sinais de dentes a nascer, e Ele é muito terno e amável. Ele é descrito como segue: “Quando Kṛṣṇa tinha apenas três ou quatro dentes saindo de Suas gen­givas, Suas coxas eram gordas, Seu corpo era muitíssimo pequeno, e Ele começou a intensificar o amor parental de Nanda Mahārāja e mãe Yaśodā com as atividades de Seu corpo infantil. Algumas vezes, Ele dava alguns passos com Suas perninhas, outras vezes chorava, sorria, chupava o dedo ou estirava-Se no chão. Estas são algumas das diferentes atividades de Kṛṣṇa criança. Quando Kṛṣṇa Se estirava no chão, ora chupando os dedos dos pés, ora esperneando, ora chorando, ora sorrindo, mãe Yaśodā, vendo seu filho em tais passatempos, não mostrava nenhum sinal de que O restringiria, senão que, ao contrário, colocava-se com grande avidez a observar seu filho a desfrutar de tais passatempos infantis. No começo da idade kaumāra de Kṛṣṇa, unhas de tigre foram dispostas em um colar de ouro em volta de Seu pescoço. Havia tilaka protetora em Sua fronte, maquiagem negra ao redor de Seus olhos e um cordão de seda em volta de Sua cintura. São estas as descrições da roupa de Kṛṣṇa no começo da idade kaumāra.

Za podněty ke zvětšení rodičovské lásky ke Kršnovi se považuje dětský věk, dětské šaty, dětské pohyby, sladká slova, která dítě říká, pěkné úsměvy a různé druhy dětských her. Kršnův dětský věk se rozděluje na tři období: začátek věku kaumāra, střed věku kaumāra a konec věku kaumāra. Během počátku a středu věku kaumāra jsou Kršnova stehna silnější a vnitřní část Jeho očí je bělavá. Má známky vyrůstajících zubů a je velice jemný a laskavý. Je popisován následovně: „Když Kršnovi vyrostly z dásní tři nebo čtyři zuby, měl tlustší stehna, velice malé tělo a svými činnostmi začal zvětšovat rodičovskou lásku Nandy Mahárádži a matky Jašódy. Někdy opakovaně dupal nohama, někdy plakal, někdy se smál, někdy si cucal palec a někdy ležel na zemi na zádech. To jsou některé z různých činností Kršny v dětství. Když Kršna ležel na zádech; někdy si cucal palce na nohou, někdy kopal nohama do vzduchu, někdy naříkal a někdy se smál; matka Jašódá se na svého syna při takových zábavách dívala a nedělala nic, čím by Ho omezovala — raději začala své dítě dychtivě pozorovat a užívat si těchto dětských zábav.“ Na začátku věku kaumāra měl Kršna ve zlatém náhrdelníku kolem krku tygří drápy. Na čele měl ochranný tilak, černou maskaru kolem očí a hedvábnou šňůru kolem pasu. To je popis Kršnových šatů na počátku věku kaumāra.

Quando Nanda Mahārāja via a beleza de Kṛṣṇa criança, com unhas de tigre sobre o peito, tez similar à coloração de uma árvore tamāla recém-crescida, belamente decorado com tilaka feita de urina de vaca, enfeites de braço de fino fio de seda e tecidos de seda presos em volta de Sua cintura – quando Nanda Mahārāja via Kṛṣṇa assim, ele nunca se saciava da beleza de seu filho.

Když Nanda Mahárádža viděl krásu malého Kršny s tygřími drápy na hrudi, s barvou pleti jako čerstvě vyrostlý strom tamāla, pěkně ozdobeného tilakem z kravské moče, s pěknou hedvábnou šňůrou zdobící paže a hedvábnými šaty kolem pasu — když viděl své dítě v této podobě, nikdy se Jeho krásou nenasytil.

No meio da idade kaumāra, a parte de cima do cabelo de Kṛṣṇa cai em volta de Seus olhos. Ora Ele está coberto com um pano em torno da parte inferior de Seu corpo, ora está completamente nu. Algumas vezes, tenta andar, avançando passo a passo, e, outras vezes, fala muito docemente, em uma linguagem descontínua e com erros, própria de quem está aprendendo a falar. Estes eram alguns dos sintomas do meio de Sua idade kaumāra. A descrição dEle quando uma vez mãe Yaśodā O viu no meio de Sua idade kaumāra é a seguinte: Seus cabelos despenteados tocavam Suas sobrancelhas, e Seus olhos estavam inquietos, mas Ele não conseguia exprimir Seus sentimentos com palavras adequadas; mesmo assim, quando falava, era deveras agradável e doce de se ouvir. Quando mãe Yaśodā olhava para Suas orelhinhas e O via desnudo, tentando correr bem rapidamente com Suas perninhas, ela mergulhava no oceano de néctar. Os enfeites de Kṛṣṇa nesta idade são uma pérola pendurada do septo de Seu nariz, manteiga na palma de Suas mãos de lótus e alguns sininhos presos em Sua cintura. Descreve-se que, quando mãe Yaśodā via que seu filho estava Se movendo, soando os sininhos de Sua cintura, sorrindo para ela com uma pérola entre Suas narinas e com a manteiga em Suas mãos, ela ficava maravilhosamente satisfeita de ver seu filhinho daquele modo.

Uprostřed věku kaumāra má Kršna vlasy podél očí. Někdy je zakrytý látkou kolem spodní části těla a někdy je zcela nahý. Někdy se snaží chodit, krok za krokem, a někdy velice sladce mluví lámanou řečí. To jsou některé příznaky prostředního věku kaumāra. Matka Jašódá Ho v tomto věku popisuje následovně: Rozcuchané vlasy se Mu dotýkaly obočí a Jeho oči byly velice neposedné, ale nemohl své pocity vyjádřit patřičnými slovy. Jeho řeči byly ale přesto tak pěkné a sladké na poslech. Když se matka Jašódá podívala na Jeho malé uši a viděla Ho nahého, jak se snaží rychle běhat po svých malých nohách, nořila se do oceánu nektaru. Kršna má v tomto věku jako ozdoby perlu zavěšenou z přepážky nosu, máslo na lotosových dlaních a několik malých zvonků zavěšených u pasu. Říká se, že když matka Jašódá viděla, jak se dítě pohybuje a zvoní zvonky v pase, směje se na ni s perlou mezi nosními dírkami a s máslem v rukách, měla z pohledu na své malé dítě nesmírnou radost.

Quando Kṛṣṇa estava no meio de Sua idade kaumāra, Sua cintura afinou-se, Seu peito ficou mais largo e Sua cabeça enfeitou-se com Seus cabelos ondulados, os quais pareciam o caimento das asas de um corvo. Estas características maravilhosas do corpo de Kṛṣṇa jamais deixaram de causar espanto em mãe Yaśodā. Ao final de Sua idade kaumāra, Kṛṣṇa levava conSigo um bastãozinho na mão, tinha a roupa um pouco mais comprida e um nó em volta da cintura, que se assemelhava ao capelo de uma cobra. Ele costumava pastorear os bezerros perto de casa com esta roupa, e, algumas vezes, brincava com os vaqueirinhos que tinham, em certa medida, a mesma idade que Ele. Possuía uma flauta esbelta e uma corneta de chifre de búfalo, e, algumas vezes, tocava uma flauta feita com as folhas das árvores. Estes são alguns dos sintomas do fim da idade kaumāra de Kṛṣṇa.

V době, kdy byl Kršna uprostřed věku kaumāra, se Jeho pas začal ztenčovat, Jeho hruď rozšiřovat a Jeho hlavu zdobily kadeřavé vlasy, připomínající vraní křídla. Tyto úžasné rysy Kršnova těla udivovaly matku Jašódu znovu a znovu. Na konci věku kaumāra Kršna nosil v ruce malou tyčku, Jeho šaty byly poněkud delší a měl uzel kolem pasu, připomínající hadí kápi. V těchto šatech se starával o telata blízko domu a někdy si hrál s pasáčky stejného věku. Měl tenkou flétnu a trubku z buvolího rohu a někdy hrál na flétnu zhotovenou z listí stromů. To jsou některé příznaky konce Kršnova věku kaumāra.

Quando estava um pouco mais crescido e cuidava dos bezerrinhos, Kṛṣṇa frequen­temente ia até perto da floresta. Quando demorava um pouco mais a voltar para casa, Nanda Mahārāja subia imediatamente na candraśālikā (um pequeno alpendre cons­truído sobre o telhado para se ter uma visão geral de toda a redondeza) e ficava esperando por Ele. Preocupado com o atraso de seu filhinho, Nanda Mahārāja perma­necia na candraśālikā até que pudesse mostrar a sua esposa que Kṛṣṇa, rodeado de Seus amigos vaqueirinhos, estava de volta com os bezerros. Nanda Mahārāja apontava para a pluma de pavão na cabeça de seu filho e informava sua amada esposa do prazer que o filho estava dando a seus olhos.

Když Kršna trochu povyrostl a staral se o malá telata, často chodíval blízko k lesu, a když se vracel domů pozdě, Nanda Mahárádža okamžitě vstával a vyhlížel Ho ze svého sedátka zvaného candra-śālikā (což je malý přístřešek postavený na střeše k pozorování okolí z ptačí perspektivy). Měl starost, proč se jeho malý syn tak dlouho nevrací, a čekal vpřístřešku do té doby, dokud nemohl své ženě pokynout, že Kršna, obklopen svými malými přáteli pasáčky, jde s telaty zpátky. Nanda Mahárádža okamžitě rozpoznal paví pero na Jeho hlavě a oznámil své milované choti, jakou radost to dítě přináší jeho očím.

Mãe Yaśodā, então, falava a Nanda Mahārāja: “Vê o meu querido filho, cujos olhos são brancos, que usa um turbante sobre a cabeça, um manto sobre o corpo e guizos que tilintam muito docemente em Seus pés. Ele está Se aproximando, juntamente com Seus bezerros surabhi, e vê só como Ele vagueia pela sagrada terra de Vṛndāvana!”.

Matka Jašódá pak oslovila Nandu Mahárádžu: „Podívej se na mého drahého syna, jehož oči jsou bílé, který má turban na hlavě, přehoz na těle a zvonky na nohách, které velice sladce cinkají. Blíží se s telaty surabhi a podívej, jak putuje po posvátné zemi Vrndávany!“

Da mesma forma, Mahārāja Nanda falava a sua esposa: “Minha querida Yaśodā, vê só teu filho, Kṛṣṇa! Vê o lustre enegrecido de Seu corpo, Seus olhos tingidos de cor vermelha, Seu peito largo e Seu belo colar de ouro! Que aparência maravilhosa Ele tem, e como está aumentando cada vez mais a minha bem-aventurança transcendental!”.

Nanda Mahárádža zase oslovil svou ženu takto: „Má drahá Jašódo podívej na svého syna Kršnu! Podívej se na Jeho načernalý tělesný lesk, Jeho oči s červeným nádechem, Jeho širokou hruď a Jeho pěkný zlatý náhrdelník! Jak pěkně vypadá a jak stále více zvětšuje mou transcendentální blaženost!“

Quando Kṛṣṇa, o amado filho de Nanda Mahārāja, entra em Sua idade kaiśora; embora Se torne mais belo, Seus pais ainda consideram que Ele está na idade paugaṇḍa ­apesar de Ele já estar entre os dez e os quinze anos. Quando Kṛṣṇa está na idade paugaṇḍa, alguns de Seus servos também aceitam que Ele está na idade kaiśora. Quando Kṛṣṇa realiza Seus passatempos infantis, Ele, de modo geral, tem o hábito de quebrar os recipientes de leite e iogurte, jogar o iogurte no pátio e roubar a nata do leite. Algumas vezes, Ele quebra a mão do almofariz e, outras vezes, joga manteiga no fogo. Ele, desta maneira, aumenta o prazer transcendental de Sua mãe Yaśodā.

Když Kršna, milovaný syn Nandy Mahárádži, dospěje do věku kaiśora a ještě více zkrásní, Jeho rodiče si stále myslí, že je ve věku paugaṇḍa — i přesto, že je již ve věku mezi desíti a patnácti lety. Když je Kršna ve věku paugaṇḍa, někteří Jeho služebníci Ho také přijímají, jako by byl ve věku kaiśora. Když se Kršna věnuje dětským zábavám, Jeho obyčejným zvykem je rozbíjet mléčné a jogurtové nádoby, házet jogurt po dvoře a krást smetanu z mléka. Někdy zlomí tyč na stloukání másla a někdy háže máslo na oheň. Takto zvětšuje transcendentální radost své matky Jašódy.

No atinente a isso, mãe Yaśodā disse certa vez a Mukharā, sua criada: “Olha só para Kṛṣṇa, olhando furtivamente em todas as direções e saindo vagarosamente das moitas. Parece que Ele vem unicamente para roubar a manteiga. Não te exponhas ou Ele poderá perceber que estamos olhando em Sua direção. Quero ter o prazer de vê-lO movendo as sobrancelhas dessa maneira astuta, e quero ver Seus olhos amedrontados e Seu belo rosto”.

Matka Jašódá v této souvislosti jednou řekla své služebnici Mukhaře: „Jen se podívej, jak se Kršna pokradmu dívá na všechny strany a pomalu vystupuje z křoví. Vypadá to, že přichází krást máslo. Neukazuj se, nebo pozná, že se na Něj díváme. Chci se těšit z pohledu na Jeho obočí, které se hýbe tak roztomile, a chci vidět Jeho bojácné oči a krásnou tvář.“

Ao desfrutar da atitude de Kṛṣṇa enquanto este roubava manteiga tão furtivamente, mãe Yaśodā experimentava o êxtase do amor maternal ora cheirando-Lhe a cabeça, ora afagando-Lhe o corpo com a mão, ora oferecendo-Lhe bênçãos, ora dando-Lhe ordens, ora fitando-O, ora sustentando-O, ora dando-Lhe boas instruções para que não Se torne um gatuno. Tais atividades estão na categoria do amor maternal extático. Um ponto importante que se deve observar a este respeito é que a propensão infantil de roubar existe mesmo na Suprema Personalidade de Deus, de modo que esta propensão não é artificial. Na relação espiritual, contudo, esta propensão a roubar é destituída dos inebriamentos presentes no mundo material.

Matka Jašódá měla radost z toho, jak Kršna kradl máslo velice potajmu, dostala extázi mateřské lásky, když čichala k Jeho hlavě, hladila Ho rukou po těle, žehnala Mu, nařizovala Mu, upřeně Ho pozorovala, staral se o Něj a dobře Mu radila, aby se z Něj nestával zloděj. To jsou činnosti v mateřské extatické lásce. Je důležité si v této souvislosti povšimnout, že dětský sklon krást má dokonce i Nejvyšší Osobnost Božství, a že proto není nepřirozený. V duchovním vztahu však sklon ke kradení není nepatřičný, jak je tomu v hmotném světě.

No Śrīmad-Bhāgavatam (10.13.33), Śukadeva Gosvāmī diz ao rei Parīkṣit: “Meu querido rei, logo que as gopīs idosas viam seus filhos chegando, manifestava-se um sinal inexprimível de amor maternal, e todas elas absorviam-se em afeição. A princípio, elas planejavam castigar seus filhos por estes terem roubado manteiga. Tão logo seus filhos apareciam diante de seus olhos, entretanto, elas perdiam toda a zanga e se viam tomadas de afeição. Elas começavam a abraçar seus filhos e a cheirar-lhes a cabeça. Enquanto faziam isto, elas quase se encontravam com a loucura – tamanha a afeição que tinham”. Em seus passatempos infantis, todos estes vaqueirinhos juntaram-se a Kṛṣṇa no roubo de manteiga. Porém, em vez de ficar zangada, mãe Yaśodā molhava-se com o leite que escorria de seus seios. Devido a sua afeição por Kṛṣṇa, ela colocava-se a cheirar Sua cabeça repetidamente.

V desátém zpěvu, třinácté kapitole, 33. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi Paríkšitovi: „Můj drahý králi, jakmile starší gópí uviděly přicházet své syny, objevily se nepopsatelné známky mateřské lásky a všechny pocítily velkou náklonnost. Nejprve plánovaly potrestat své syny za kradení másla, ale jakmile před ně synové přišli, úplně se přestaly hněvat a pocítily náklonnost. Začaly své syny objímat a čichat k jejich hlavám. Když tak činily, začaly ze svých dětí téměř šílet.“ Ve svých dětských zábavách se všichni tito pasáčci připojili ke Kršnovi při kradení másla. Místo aby se matka Jašódá hněvala, začala vlhnout mlékem, proudícím z jejích ňader. Ve své náklonnosti ke Kršnovi začala opakovaně čichat k Jeho hlavě.

De modo geral, o que todas as mães dos vaqueirinhos faziam era beijá-los, abraçá-los, chamá-los pelos nomes e, algumas vezes, castigá-los suavemente por terem o hábito de roubar. Estas manifestações de amor parental chamam-se êxtase sāttvika, no qual as manifestações dos oito tipos de sintomas extáticos são inteiramente visíveis. No Śrīmad-Bhāgavatam (10.13.22), Śukadeva Gosvāmī diz ao rei Parīkṣit: “Todas as mães dos vaqueirinhos estavam iludidas pela influência encobridora da po­tência yogamāyā da Personalidade de Deus, e, tão logo ouviam o tocar da flauta de seus filhos, elas se levantavam e mentalmente abraçavam seus filhos, os quais haviam sido criados pela potência interna direta de Kṛṣṇa. Aceitando-os como filhos nascidos delas, as mães dos vaqueirinhos os levantavam até os braços e começavam a abraçá-los apoiando os corpos dos filhos em seus próprios corpos. As emoções criadas por este incidente eram mais doces que o néctar transformado em uma saborosa bebida inebriante, e o leite que corria de seus seios era imediatamente bebido pelos filhos”.

Obvyklými činnostmi všech matek pasáčků bylo líbat je, objímat, volat na ně jmény, a někdy je laskavě trestaly za jejich zlodějské návyky. Těmto projevům rodičovské lásky se říká extáze sāttvika, přičemž je plně vidět osm druhů extatických příznaků. V desátém zpěvu, třinácté kapitole, 22. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi Paríkšitovi: „Všechny matky pasáčků byly oklamány vlivem jógamáji, energie Osobnosti Božství, a jakmile zaslechly hru svých chlapců na flétnu, okamžitě se postavily a v mysli objaly své syny, kteří byli stvořeni přímou vnitřní energií Kršny. Přijaly je jako své vlastní syny, zvedly je na rukou a začaly je objímat a nechaly si je v náruči. Pocity, které vzešly z této události, byly sladší než nektar přeměněný v chutnou omamnou látku, a děti okamžitě pily mléko proudící z jejich ňader.“

No Lalita-mādhava, compilado por Rūpa Gosvāmī, alguém se dirige a Kṛṣṇa como segue: “Meu querido Kṛṣṇa, quando estás ocupado em apascentar os animais, a poeira levantada pelas patas dos bezerros e das vacas cobre Teu belo rosto e Tua artística tilaka e ficas repleto de poeira. Quando regressas a casa, no entanto, o leite que corre dos seios de Tua mãe lava Teu rosto da poeira que o cobre, e parece que esse leite Te purifica. É assim como quando lavam a Deidade durante a cerimônia abhiṣeka”. É costume nos templos onde há Deidades que, caso tenham sucedido atividades impuras, tem-se de lavar a Deidade com leite. Kṛṣṇa é a Suprema Personalidade de Deus, e o leite do seio de mãe Yaśodā O lavava purificando-O da cobertura de poeira.

V Lalita-mádhavě, kterou napsal Rúpa Gósvámí, je Kršna osloven následovně: „Můj drahý Kršno, když jsi zaměstnán péčí o zvířata, prach zvířený kopyty telat a krav pokrývá Tvojí pěknou tvář i umělecký tilak a jsi navenek velice zaprášený. Když se však vrátíš domů, mléko proudící z ňader Tvé matky umyje Tvůj obličej od prachu a vypadá to, že jsi tímto mlékem očištěn, jako když Božstvo se omývá během provádění obřadu abhiṣeka.“ V chrámech je zvykem, že došlo-li k nějakým nečistým činnostem, Božstvo musí být umyto mlékem. Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství a byl umyt mlékem z ňader matky Jašódy, které Ho očistilo od nánosu prachu.

Certas vezes, há exemplos em que mãe Yaśodā fica aturdida em êxtase. Tal fenômeno se fez presente quando ela viu seu filho erguendo a colina Govardhana. Quando Kṛṣṇa estava parado, com a colina erguida, mãe Yaśodā hesitou em abraçá-lO e ficou aturdida. A posição perigosa que Kṛṣṇa tinha aceitado ao erguer a colina fez com que surgissem lágrimas em seus olhos. Com os olhos cheios de lágrimas, ela já não podia ver Kṛṣṇa, e, como sua garganta estava sufocada pela ansiedade, ela não conseguiu sequer instruir Kṛṣṇa sobre o que Ele deveria fazer naquela posição. Este é um sintoma em que se fica aturdido em amor extático.

V některých případech matka Jašódá ustrnula v extázi. Projevilo se to, když uviděla svého syna zvednout kopec Góvardhana. Když Kršna stál a držel kopec, Matka Jašódá se zdráhala Ho obejmout a ustrnula. Nebezpečí, které Kršna zvednutím kopce podstoupil, vlilo do jejích očí slzy. S očima plnýma slz přestala Kršnu vidět, a protože se jí hrdlo zalklo úzkostí, nemohla ani Kršnu poučit, co by měl dělat. To je příznak ustrnutí v extatické lásce.

Mãe Yaśodā, algumas vezes, gozava de felicidade em êxtase transcendental quando seu filho era salvo de situações perigosas, tais como ser atacado por Pūtanā ou algum outro demônio. No Śrīmad-Bhāgavatam (10.17.19), Śukadeva Gosvāmī descreve que mãe Yaśodā se sentiu muitíssimo afortunada ao recuperar seu filho perdido – ela O colocou imediatamente em seu colo e começou a abraçá-lO repetidamente. Enquanto abraçava seu filho dessa maneira, torrentes de lágrimas caíam de seus olhos, e ela não con­seguia exprimir sua alegria transcendental. No Vidagdha-mādhava, de Śrīla Rūpa Gosvāmī, declara-se: “Meu querido Kṛṣṇa, o toque de Tua mãe é tão agradável e refrescante que supera a capacidade refrescante da polpa de sândalo e do luar brilhante misturado com a polpa da raiz uśīra”. (Uśīra é um tipo de raiz que, quando embebida em água, tem um efeito muito refrescante. É usada especialmente para combater o calor abrasador do Sol.)

Matka Jašódá se někdy těšila transcendentální extázi štěstí, když bylo její dítě zachráněno z nebezpečné situace, jako bylo napadení Pútanou či nějakým jiným démonem. V desátém zpěvu, sedmnácté kapitole, 19. verši Šrímad Bhágavatamu Šukadéva Gósvámí říká, že matka Jašódá se cítila velice šťastná, když dostala své ztracené dítě zpátky. Okamžitě si Ho dala na klín a začala Ho znovu a znovu objímat. Zatímco objímala svého syna, tekly jí z očí proudy slz a nebyla schopna vyjádřit svou transcendentální radost. Ve Vidagdha-mádhavě Šríly Rúpy Gósvámího stojí: „Můj drahý Kršno, dotyk Tvé matky tak těší a chladí, že předčí chladivé účinky santalové pasty a jasného měsíčního svitu smíseného s pastou z kořene uśīra.“ (Uśīra je druh kořene, který má velice chladivý účinek, je-li nasáklý vodou. Zvláště se používá, když pálí slunce.)

O amor parental de mãe Yaśodā por Kṛṣṇa aumenta constantemente, e seu amor e êxtase são descritos ora como afeição intensa, ora como apego subjugante. No Śrīmad-Bhāgavatam (10.6.43), apresenta-se um exemplo de apego a Kṛṣṇa com afeição subjugante, no qual Śukadeva Gosvāmī se dirige a Mahārāja Parīkṣit com estas palavras: “Meu querido rei, quando o magnânimo Nanda Mahārāja regressou de uma viagem, ele colocou-se a cheirar a cabeça de seu filho, mergulhando-se, destarte, no êxtase do amor parental”. Há uma declaração similar em relação a mãe Yaśodā em uma ocasião em que esta ficou muito ansiosa aguardando por ouvir o som da flauta de Kṛṣṇa enquanto O esperava voltar do pasto. Dado que julgava estar ficando muito tarde, sua ansiedade por ouvir o som da flauta de Kṛṣṇa duplicou, e, de seu seio, começou a escorrer leite. Neste estado, ela entrava e saía de casa repetidamente. Ela constantemente olhava para ver se Govinda estava voltando pela estrada. Quando muitos sábios grandiosos estavam oferecendo orações ao Senhor Kṛṣṇa, glorificando-Lhe as atividades, a rainha de Gokula, mãe Yaśodā, entrou no campo de batalha de Kurukṣetra molhando a parte inferior de seu sārī com o leite que escorria de seu seio. Esta entrada de mãe Yaśodā em Kurukṣetra não foi durante a Batalha de Kurukṣetra. Houve outras vezes em que Kṛṣṇa foi a Kurukṣetra proveniente de Sua casa paternal (Dvārakā) durante o eclipse solar, e, nessas ocasiões, os residentes de Vṛndāvana também foram vê-lO ali.

Mateřská láska matky Jašódy ke Kršnovi trvale vzrůstá a její láska a extáze se někdy popisuje jako silná náklonnost a někdy jako zaplavující přitažlivost. Příklad pouta ke Kršnovi se zaplavující náklonností podává desátý zpěv, šestá kapitola, 43. verš Šrímad Bhágavatamu, kde Šukadéva Gósvámí oslovuje Maharádžu Paríkšita: „Můj drahý králi, když se velkorysý Nanda Mahárádža vrátil z Mathury, začal čichat k hlavě svého syna a byl ponořený v extázi rodičovské lásky.“ Podobně se zde mluví o matce Jašódě, když příliš toužila slyšet zvuk Kršnovy flétny, při očekávání Jeho návratu z pastvin. Myslela si, že začíná být velice pozdě, její dychtivost zaslechnout zvuk Kršnovy flétny se zdvojnásobila a z ňader jí začalo kapat mléko. V tomto stavu někdy chodila po domě a někdy vycházela z domu. Neustále se dívala, jestli se Góvinda po cestě nevrací. Když mnoho velkých světců skládalo své modlitby Pánu Kršnovi a oslavovalo tak Jeho činnosti, přišla na Kuruovské bitevní pole královna Gókuly matka Jašódá a smáčela dolní část svého sárí mlékem proudícím z jejích ňader. Toto se neudálo během bitvy na Kuruovském bitevním poli, ale jindy. Kršna odešel na Kurukšétru ze svého domu (ve Dvárace) během zatmění slunce, a tehdy se tam vypravili také obyvatelé Vrndávany, aby Ho znovu viděli.

Quando Kṛṣṇa chegou a Kurukṣetra em peregrinação, todas as pessoas ali reunidas começaram a dizer que Kṛṣṇa, o filho de Devakī, havia chegado. Nesse momento, Devakī, tal qual uma mãe afetuosa, começou a acariciar o rosto de Kṛṣṇa. Em seguida, quando as pessoas gritaram que Kṛṣṇa, o filho de Vasudeva, chegara, tanto o rei Nanda quanto mãe Yaśodā encheram-se de afeição e exprimiram seu grande prazer.

Když Kršna dorazil na Kurukšétru, všichni shromáždění lidé začali říkat, že přijel Kršna, syn Dévakí. Dévakí tehdy začala hladit Kršnův obličej právě tak, jak to dělá milující matka. Když lidé volali, že přijel Kršna, syn Vasudévy, král Nanda i matka Jašódá cítili nesmírnou náklonnost a vyjádřili svou velikou radost.

Quando mãe Yaśodā, a rainha de Gokula, estava para ir ver seu filho Kṛṣṇa em Kurukṣetra, uma de suas amigas falou-lhe como segue: “Minha querida rainha, o leite que flui de teu seio-montanha já branqueou o rio Ganges, e as lágrimas de teus olhos, misturadas com o delineador negro, já enegreceram a cor do Yamunā. E, como te encontras bem no meio dos dois rios, considero que não tens necessidade de ficar ansiosa por ver o rosto de teu filho. Tua afeição parental já Lhe foi mostrada por estes dois rios!”.

Když se matka Jašódá, královna Gókuly, šla podívat na svého syna Kršnu na Kurukšétru, jedna z jejích přítelkyň ji oslovila: „Má drahá královno, mléko tekoucí z hor tvých ňader již obílilo řeku Gangu a slzy z tvých očí smíšené s černou maskarou již začernily barvu Jamuny. Když stojíš mezi oběma řekami, myslím, že není třeba, abys tak úzkostlivě toužila spatřit tvář svého syna. Svou mateřskou lásku jsi Mu již ukázala těmito dvěma řekami!“

A mesma amiga de mãe Yaśodā dirigiu-se a Kṛṣṇa da seguinte maneira: “Meu querido Mukunda, se mãe Yaśodā, a rainha de Gokula, for obrigada a manter-se em meio a um incêndio, mas lhe for permitido ver Teu rosto de lótus; para ela, semelhante incêndio parecerá as montanhas himalaicas: nada além de gelo. Da mesma forma, se lhe permitirem permanecer no oceano de néctar, mas não lhe permitirem ver o Teu rosto de lótus, mesmo semelhante oceano de néctar lhe parecerá um oceano de veneno arsênico”. Que a ansiedade de mãe Yaśodā de Vraja, sempre na expectativa de ver o rosto de lótus de Kṛṣṇa, seja glorificada em todo o universo!

Stejná přítelkyně matky Jašódy oslovila Kršnu následovně: „Můj drahý Mukundo, kdyby matka Jašódá, královna Gókuly, byla nucena stát v ohni, ale mohla vidět Tvůj lotosový obličej, pak se jí tento oheň bude zdát jako pohoří Himaláje — plný ledu. Stejně tak, kdyby mohla stát v oceánu nektaru, ale nemohla by vidět Tvůj lotosový obličej, pak jí ten oceán nektaru bude připadat jako oceán arzénového jedu.“ Ať je úzkost vradžské matky Jašódy, která neustále očekává, kdy spatří Kršnovu lotosovou tvář, oslavována po celém vesmíru!

Declaração similar foi feita por Kuntīdevī a Akrūra: “Meu querido irmão Akrūra, há muito que meu sobrinho Mukunda está ausente. Poderias fazer o favor de Lhe dizer que Sua tia Kuntī encontra-se sitiada pelo inimigo e gostaria de saber quando poderá ver novamente Seu rosto de lótus?”.

Podobně mluvila Kuntídéví k Akrúrovi: „Můj drahý bratře Akrúro, můj synovec Mukunda je od nás dlouho pryč. Řekneš Mu laskavě, že Jeho teta Kuntí sedí mezi nepřáteli a ráda by věděla, kdy bude opět moci spatřit Jeho lotosový obličej?“

No Śrīmad-Bhāgavatam (10.46.28), figura a seguinte declaração: “Quando Uddhava esteve presente em Vṛndāvana e narrou as atividades de Kṛṣṇa em Dvārakā; mãe Yaśodā, enquanto ouvia tal narrativa, começou a derramar leite de seus seios e a verter lágrimas de seus olhos”. Outro incidente que demonstra o extremo amor de Yaśodā por Kṛṣṇa ocorreu quando Kṛṣṇa foi para Mathurā, o reino de Kaṁsa. Sentindo saudade de Kṛṣṇa, mãe Yaśodā olhava para os utensílios de maquiagem de Kṛṣṇa, ao que caiu ao solo quase inconsciente, provocando um grande ruído. Quando estava rolando pelo chão, seu corpo encheu-se de arranhões, e, nessa condição lamentável, ela começou a gritar: “Ó meu querido filho! Meu querido filho!”, e batia em seus seios com suas duas mãos. Os devotos peritos explicam que esta atividade de mãe Yaśodā é uma manifestação de amor extático em saudade. Algumas vezes, há muitos outros sintomas, tais como grande ansiedade, lamentação, frustração, aturdimento, humildade, inquietude, loucura e ilusão.

V desátém zpěvu, čtyřicáté šesté kapitole, 28. verši Šrímad Bhágavatamu stojí: „Když byl Uddhava přítomen ve Vrndávaně a líčil činnosti Kršny ve Dvárace, matka Jašódá poslouchala vyprávění a začalo jí z ňader téci mléko a z očí se jí začaly ronit slzy.“ K další události, ukazující nejvyšší lásku matky Jašódy ke Kršnovi, došlo, když Kršna odejel do Mathury, Kansova království. V odloučení od Kršny se matka Jašódá začala dívat na Kršnovy kosmetické potřeby a s velkým hlukem spadla na zem téměř v bezvědomí. Když se převalovala po zemi, měla na těle mnoho škrábanců a v tomto žalostném stavu začala volat: „Ó můj drahý synu! Můj drahý synu!“ a oběma rukama se pleskla do ňader. Toto jednání matky Jašódy zkušení oddaní vysvětlují jako extatickou lásku v odloučení. Někdy se dostaví mnoho jiných příznaků, jako silná úzkost, nářek, zklamání, ustrnutí, pokora, neposednost, šílenství a iluze.

No que diz respeito às ansiedades de mãe Yaśodā, certa vez, quando Kṛṣṇa estava fora de casa no pasto, um devoto lhe disse: “Yaśodā, acho que teus movimentos ficaram mais lentos, e vejo que estás cheia de ansiedades. Teus dois olhos parecem destituídos de movimento, e sinto em tua respiração um tipo de calor que está levando o leite de teu seio ao ponto de ebulição. Todas estas condições provam que, devido à separação de teu filho, estás com uma forte dor de cabeça”. Estes são alguns dos sintomas da ansiedade de mãe Yaśodā por Kṛṣṇa.

Co se týče úzkostí matky Jašódy; uveďme, že když Kršna byl pryč z domu na pastvinách, oddaný jí jednou řekl: „Jašódo, myslím, že tvé pohyby zmalátněly a vidím, že jsi celá úzkostlivá. Zdá se, že tvé oči se ani trochu nehýbou, a cítím, že máš horký dech, což přivádí tvé mateřské mléko do varu. Všechny tyto stavy dokazují, že z odloučení od svého syna máš prudké bolesti hlavy.“ To jsou některé příznaky strachu matky Jašódy o Kršnu.

Quando Akrūra esteve presente em Vṛndāvana e narrou as atividades de Kṛṣṇa em Dvārakā, mãe Yaśodā tomou conhecimento de que Kṛṣṇa Se casara com muitas rainhas e estava muito atarefado ali, com Seus assuntos de chefe de família. Ao ouvir isto, mãe Yaśodā se lamentou julgando-se imensamente desventurada por não ter sido capaz de casar seu filho logo depois que este passou da idade kaiśora, o que lhe teria permitido receber seu filho e sua nora em casa. Ela exclamou: “Meu querido Akrūra, estás simplesmente atirando raios sobre minha cabeça!”. Estes são os sinais de lamentação por parte de mãe Yaśodā em separação de Kṛṣṇa.

Když byl Akrúra ve Vrndávaně a vyprávěl o Kršnových činnostech ve Dvárace, matka Jašódá se dověděla, že Kršna se oženil s mnoha královnami zároveň a že je velice zaměstnaný svými rodinnými záležitostmi. Matka Jašódá to poslouchala a naříkala, jak je nešťastná, že nemohla oženit svého syna, když završil věk kaiśora, a nemohla tak uvítat syna a snachu ve svém domově. Proto řekla: „Můj drahý Akrúro, ty jen spouštíš hromy na mou hlavu!“ To jsou příznaky nářku matky Jašódy v odloučení od Kršny.

Similarmente, mãe Yaśodā sentiu-se frustrada ao pensar: “Conquanto eu tenha milhões de vacas, o leite dessas vacas não pôde satisfazer Kṛṣṇa. Portanto, maldito seja este leite! E também estou condenada, porque, apesar de ser tão opulenta em prospe­ridade material, agora não posso cheirar a cabeça de meu filho nem alimentá-lO com o leite de meu seio, como eu costumava fazer quando Ele estava aqui em Vṛndāvana”. Este é um sinal de frustração por parte de mãe Yaśodā em separação de Kṛṣṇa.

Matka Jašódá cítila také zklamání, když si myslela: „Třebaže mám milióny krav, jejich mléko nemůže Kršnu uspokojit. Budiž tedy prokleto! Já jsem také zavržena, protože ačkoliv mám tolik hmotného bohatství, nemohu přičichnout k hlavě svého dítěte a nakojit ho svým mateřským mlékem, jak jsem dělávala, když byl zde ve Vrndávaně.“ To jsou známky zklamání matky Jašódy v odloučení od Kršny.

Um dos amigos de Kṛṣṇa falou-Lhe assim: “Meu querido Kṛṣṇa de olhos de lótus, quando vivias em Gokula, sempre trazias conTigo um cajado na mão. Agora esse cajado está jogado na casa de mãe Yaśodā, a qual fica inerte, como o cajado, sempre que o vê”. Este é um sinal de aturdimento em separação de Kṛṣṇa. Sentindo saudade de Kṛṣṇa, mãe Yaśodā ficou tão humilde que orou ao Senhor Brahmā, o criador do universo, com lágrimas nos olhos: “Meu caro criador, fazei-me o favor de me trazer o meu querido filho Kṛṣṇa de volta a fim de que eu possa vê-lO ao menos por um instante”. Certas vezes, inquieta como uma mulher ensandecida, mãe Yaśodā acusava Nanda Mahārāja: “O que estás fazendo neste palácio? Homem desavergonhado! Por que as pessoas te chamam de rei de Vraja? Muito me surpreende que, enquanto estás separado de teu querido filho Kṛṣṇa, ainda estejas vivendo em Vṛndāvana como um pai de coração embrutecido!”.

Jeden Kršnův přítel Ho oslovil: „Můj drahý příteli s lotosovýma očima, když jsi žil v Gókule, neustále jsi nosil v ruce tyč. Ta tyč nyní leží bez užitku v domě matky Jašódy a kdykoliv ji matka Jašódá vidí, znehybní jako ona.“ To je příznak ustrnutí v odloučení od Kršny. Matka Jašódá v odloučení od Kršny začala být tak pokorná, že se modlila ke stvořiteli vesmíru, Brahmovi, se slzami v očích: „Můj drahý stvořiteli, nemohl bys laskavě přivést mého syna Kršnu zpátky ke mně, abych Ho mohla alespoň na okamžik vidět?“ V roztržitosti jako šílená někdy nařkla Nandu Mahárádžu: „Co děláš v paláci? Nestoudníku! Proč ti lidé říkají král Vradži? Zaráží mě, jak v odloučení od svého drahého syna Kršny dokážeš žít ve Vrndávaně jako necitelný otec!“

Kṛṣṇa foi informado a respeito da loucura de mãe Yaśodā com as seguintes palavras: “Enlouquecida, mãe Yaśodā dirige-se às árvores kadamba e lhes pergunta: ‘Onde está meu filho?’. De maneira similar, ela se dirige às aves e aos zangões perguntando-lhes se Kṛṣṇa passou por eles e lhes pergunta se podem dizer algo sobre Ti. Iludida desta maneira, mãe Yaśodā pergunta a todos sobre Ti, e tem perambulado por toda a Vṛndāvana”. Isto é insanidade em separação de Kṛṣṇa.

Někdo Kršnovi řekl o šílenství matky Jašódy následující: „Matka Jašódá v šílenství oslovovala stromy kadamba a ptala se jich: ,Kde je můj syn?̀ Podobně oslovovala ptáky a trubce a ptala se jich, zda před nimi neprošel Kršna a jestli by jí o Tobě mohli něco říci. V iluzi se tímto způsobem všech ptala na Tebe a toulala se po celé Vrndávaně.“ To je šílenství v odloučení od Kršny.

Quando mãe Yaśodā acusou Nanda Mahārāja de ser “um pai de coração embrutecido”, ele respondeu: “Minha querida Yaśodā, por que estás ficando tão perturbada? Por favor, olha com mais cuidado. Vê só! Teu filho Kṛṣṇa está bem na tua frente! Não fiques louca assim. Por favor, mantém a paz em minha casa”. Kṛṣṇa foi informado por um amigo que Seu pai Nanda, em separação dEle, também estava iludido desta maneira.

Když byl Nanda Mahárádža nařčen matkou Jašódou, že je „necitelný“, odpověděl: „Má drahá Jašódo, proč ses tak rozčílila? Podívej se laskavě pečlivěji. Jen se podívej, Tvůj syn Kršna stojí před Tebou! Neblázni jako šílená. Zachovej prosím můj domov v klidu a míru.“ Kršna se tak od svého přítele dověděl, že Jeho otec Nanda byl takto omámený v odloučení od Něho.

Quando todas as esposas de Vasudeva estiveram presentes na arena de Kaṁsa, elas viram o feitio absolutamente agradável do corpo de Kṛṣṇa, e, por afeição mater­nal, imediatamente começou a escorrer leite de seus seios, e a parte inferior de seus sārīs ficou molhada. Este sintoma de amor extático é um exemplo do resultado da satisfação de um desejo.

Když všechny Vasudévovy manželky byly v Kansově obětní aréně, spatřily nejpůvabnější tělesné rysy Kršny a z mateřské náklonnosti jim okamžitě začalo téci z ňader mléko a dolní části sárí jim zvlhly. Tento příznak extatické lásky je výsledkem splněné touhy.

No Śrīmad-Bhāgavatam (1.11.29), narra-se: “Quando Kṛṣṇa entrou em Dvārakā após terminar a Batalha de Kurukṣetra, Ele viu primeiramente Sua mãe e todas as Suas diferentes mães adotivas, aos pés de quem ofereceu Suas respeitosas reverências. As mães colocaram Kṛṣṇa imediatamente em seus colos, e, por causa de sua afeição maternal, escorria leite de seus seios. Assim, o leite de seus seios, misturado à água das lágrimas, transformou-se na primeira oferenda a Kṛṣṇa. Este é um dos exemplos de satisfação após uma longa separação.

V prvním zpěvu, jedenácté kapitole, 29. verši Šrímad Bhágavatamu se říká: „Když Kršna po skončení bitvy na Kuruovském bitevním poli vstoupil do Dváraky, ze všeho nejdříve uviděl svou matku a všechny různé nevlastní matky a hluboce se poklonil jejich nohám. Matky okamžitě vzaly Kršnu do náruče a z mateřské náklonnosti jim teklo z ňader mléko. Jejich mateřské mléko smíšené se slzami v očích bylo to první, co bylo Kršnovi nabídnuto.“ To je jeden z příkladů spokojenosti po dlouhém odloučení.

No Lalita-mādhava, há uma declaração similar: “Como é maravilhoso que Yaśodā, a esposa do rei Nanda; por Sua afeição maternal por Kṛṣṇa, tenha misturado suas lágrimas ao leite de seus seios e, deste modo, banhado o seu querido filho Kṛṣṇa”. No Vidagdha-mādhava, um devoto se dirige ao Senhor Kṛṣṇa como segue: “Meu querido Mukunda, tão logo viu Tua face, a qual estava inteiramente envolta no perfume da flor de lótus, mãe Yaśodā, sentindo-se atraída pelo luar de Teu rosto, encheu-se de tamanho regozijo em sua afeição que imedia­tamente começou a escorrer leite dos mamilos de seus seios, os quais se assemelham a moringas”. Assim, ela se ocupava constantemente em suprir leite a Kṛṣṇa após molhar o tecido que cobre o cântaro.

Podobně je psáno v Lalita-mádhavě: „Jak úžasné — Jašódá, manželka krále Nandy, z mateřské náklonnosti ke Kršnovi mísila slzy s mlékem ze svých ňader a tak umývala svého drahého syna Kršnu.“ Ve Vidagdha-mádhavě oddaný oslovil Pána Kršnu následovně: „Můj drahý Mukundo, jakmile matka Jašódá spatřila Tvůj obličej, který voněl jako lotosový květ, přitahována měsíčním svitem Tvé tváře byla ve své lásce tak přeplněna radostí, že z bradavek jejích ňader, připomínajících nádoby na vodu, začalo ihned téci mléko.“ A tak vždy dávala Kršnovi mléko, když před tím promáčela látku pokrývající tyto „nádoby“.

Estes são alguns dos sinais de amor parental a Kṛṣṇa por parte de Sua mãe, de Seu pai e de pessoas idosas. Os sintomas de amor extático com afeição parental exprimem-se quando Kṛṣṇa é aceito como o filho. Estas constantes emoções transcendentais por Kṛṣṇa são chamadas de êxtase constante em amor parental.

To jsou příznaky rodičovské lásky ke Kršnovi Jeho matky, Jeho otce a starších osob. Příznaky extatické lásky ke Kršnovi s rodičovskou náklonností se projeví, když je Kršna přijímán jako syn. Tyto neustálé transcendentální pocity ke Kršnovi se nazývají stálá extáze v rodičovské lásce.

Śrīla Rūpa Gosvāmī declara que, segundo alguns sábios eruditos, os três tipos de doçura transcendental descritos até agora – a saber, servidão, fraternidade e afeição parental – por vezes se misturam. Por exemplo, os sentimentos fraternais de Balarāma são misturados com servidão e afeição parental. De modo semelhante, a atração do rei Yudhiṣṭhira por Kṛṣṇa também é misturada com afeição parental e servidão. Similarmente, a doçura transcendental de Ugrasena, o avô de Kṛṣṇa, é misturada com servidão e afeição parental. A afeição de todas as gopīs idosas de Vṛndāvana é uma mistura de amor parental, servidão e fraternidade. A afeição dos filhos de Mādrī – Nakula e Sahadeva – bem como a afeição do sábio Nārada, é uma mistura de amizade e servidão. A afeição do Senhor Śiva, de Garuḍa e de Uddhava é uma mistura de servidão e fraternidade.

Šríla Rúpa Gósvámí uvedl, že podle některých vzdělaných učenců se tři druhy transcendentálních nálad, které jsem dosud popsali — totiž služebnictví, přátelství a rodičovská náklonnost — někdy smísí. Bratrské pocity Balarámovy jsou například smíšeny se služebnictvím a rodičovskou náklonností. Podobně pouto ke Kršnovi Mahárádži Judhišthiry je směsí rodičovské náklonnosti a služebnictví. Transcendentální nálada Ugrasény, Kršnova děda, je směsí služebnictví a rodičovské náklonnosti. Pouto všech starších gópí ve Vrndávaně je směsí rodičovské lásky, služebnictví a přátelství. Náklonnost synů Mádrí — Nakuly a Sahadévy — jakož i náklonnost světce Nárady je směs přátelství a služebnictví. Náklonnost Šivy, Garudy a Uddhavy je směs služebnictví a přátelství.