Capítulo Quatro

Kapitola čtvrtá

O Serviço Devocional Supera Toda Liberação

Oddaná služba převyšuje všechna osvobození

Pela declaração de Mahārāja Pṛthu (Ādi-rāja) descrita no Śrīmad-Bhāgavatam (4.20.24), pode-se perceber o quão seriamente um devoto é apegado ao serviço devocional à Suprema Personalidade de Deus. Ele ora à Suprema Personalidade de Deus deste modo: “Meu querido Senhor, se, depois de alcançar a liberação, eu não tiver oportunidade de ouvir as glórias de Vossa Onipotência, glórias estas que os devotos puros cantam do fundo de seus corações em louvor a Vossos pés de lótus, e se não tiver oportunidade de provar este mel de bem-aventurança transcendental, jamais pedirei a liberação ou a assim chamada emancipação espiritual. Simplesmente hei sempre de orar a Vossa Onipotência que me deis milhões de línguas e milhões de ouvidos de modo que eu possa cantar e ouvir constantemente Vossas glórias transcendentais”.

Jak vážně je oddaný připoután k oddané službě Nejvyšší Osobnosti Božství můžeme poznat z řeči Mahárádži Prthua (Ádi-rádži) ve 24. verši dvacáté osmé kapitoly čtvrtého zpěvu Šrímad Bhágavatamu. Král se modlí k Nejvyšší Osobnosti Božství: „Můj drahý Pane, nebudu-li mít po přijetí osvobození možnost naslouchat o Tvé slávě, opěvované Tvými čistými oddanými přímo z jejich srdcí a vychvalující Tvé lotosové nohy, a nebudu-li mít možnost získat tento med transcendentální blaženosti, pak nikdy nepožádám o osvobození nebo takzvané duchovní vyrovnání. Budu se k Tobě vždy pouze modlit, abys mi dal milióny jazyků a milióny uší, abych mohl neustále zpívat a naslouchat o Tvé transcendentální slávě.“

Os impersonalistas desejam fundir-se na existência do Supremo, mas, se eles não mantêm sua individualidade, não é possível que ouçam e cantem as glórias do Senhor Supremo. Visto que são destituídos de qualquer conhecimento acerca da forma transcendental do Senhor Supremo, não é possível que cantem e ouçam sobre Suas atividades transcendentais. Em outras palavras, a menos que já se esteja além da liberação, não se podem saborear as glórias transcendentais do Senhor, nem se pode compreender Sua forma transcendental.

Impersonalisté touží splynout s existencí Nejvyššího, ale když si neponechají svou individualitu, nemohou naslouchat a opěvovat slávu Nejvyššího Pána. O transcendentální podobě Nejvyššího Pána nemají ani potuchy, a tak nemají možnost zpívat a naslouchat o Jeho transcendentálních činnostech. Jiným slovy: dokud se člověk nedostane nad osvobození, nemůže vychutnat transcendentální slávu Pána a nemůže transcendentální podobě Pána porozumět.

Uma declaração similar se encontra no Śrīmad-Bhāgavatam (5.14.44), onde Śukadeva Gosvāmī se dirige a Parīkṣit Mahārāja dizendo: “A grande alma rei Bharata estava tão apegada ao serviço aos pés de lótus de Kṛṣṇa que, com muita facilidade, abandonou seu domínio sobre o planeta Terra e sua afeição por seus filhos, sociedade, amigos, opulência real e bela esposa. Tamanha era sua sorte que a deusa da fortuna dignou-se oferecer-lhe todos os tipos de concessões materiais; ele, porém, jamais aceitou nenhuma dessas opulências materiais”. Śukadeva Gosvāmī elogia fortemente essa conduta do rei Bharata. Ele diz: “Qualquer pessoa cujo coração se sinta atraído pelas qualidades transcendentais da Suprema Personalidade de Deus, Madhusūdana; para não falar de opulências materiais, desinteressa-se até mesmo da liberação, à qual muitos sábios eminentes anelam”.

Podobný výrok najdeme v pátém zpěvu, čtrnácté kapitole, 44. verši Šrímad Bhágavatamu, kde Šukadéva Gósvámí oslovuje Paríkšita Mahárádžu: „Velká duše, král Bharata, byl tak připoután ke službě lotosovým nohám Kršny, že se velice snadno vzdal panování nad celou planetou Zemí, náklonnosti ke svým dětem, společnosti, přátelům, královskému bohatství a krásné ženě. Byl tak šťastný, že mu bohyně štěstí s radostí nabízela všechny druhy hmotných výsad, ale on nikdy žádné hmotné bohatství nepřijal.“ Šukadéva Gósvámí chování krále Bharaty vysoce chválí. Říká: „Žádný člověk, jehož srdce je připoutáno k transcendentálním vlastnostem Nejvyšší Osobnosti Božství, Madhusúdhany, se nezajímá ani o osvobození, o které usiluje mnoho mudrců; což teprve o hmotné bohatství.“

No Bhāgavatam (6.11.25), há uma declaração similar de Vṛtrāsura, que se dirige ao Senhor da seguinte maneira: “Meu querido Senhor, caso eu deixe Teu serviço transcendental, poderei ser promovido ao planeta chamado Dhruvaloka [a Estrela Polar], ou poderei conseguir domínio sobre todos os sistemas planetários do universo. Eu, no entanto, não aspiro a isso. Tampouco desejo as perfeições místicas da prática de yoga ou aspiro à emancipação espiritual. Tudo o que desejo, meu Senhor, é eternamente Tua companhia e o serviço transcendental a Ti”.

V šestém zpěvu, jedenácté kapitole, 25. verši Bhágavatamu podobně oslovuje Pána Vrtrásura: „Můj drahý Pane, zanechám-li Tvé transcendentální služby, mohu být povýšen na planetu zvanou Dhruvalóka (Polárka) nebo mohu získat nadvládu nad všemi hvězdnými soustavami vesmíru, ale já po tom netoužím. Nepřeji si ani mít mystické dokonalosti jógy, ani neusiluji o duchovní vyrovnání. Můj Pane, vše, po čem toužím, je Tvá společnost a věčná transcendentální služba.“

Esta declaração é confirmada pelo Senhor Śiva no Śrīmad-Bhāgavatam (6.17.28), onde o Senhor Śiva se dirige a Satī deste modo: “Minha querida Satī, aqueles que se devotam a Nārāyaṇa [Kṛṣṇa] nada temem. Se são elevados aos sistemas planetários superiores ou se conseguem libertar-se da contaminação material ou se são puxados para as condições infernais de vida – ou, com efeito, em qualquer que seja a situação – eles nada temem. Simplesmente por terem se abrigado aos pés de lótus de Nārāyaṇa, qualquer posição no mundo material é-lhes igual a qualquer outra”.

Potvrzuje to Pán Šiva v šestém zpěvu, sedmnácté kapitole, 28. verši Šrímad Bhágavatamu, kde oslovuje Satí následovně: „Má drahá Satí, lidé oddaní Nárájanovi (Kršnovi) se nebojí ničeho. Jsou-li povýšeni na vyšší hvězdné soustavy nebo dostane-li se jim osvobození z hmotného znečištění, či jsou-li sesláni do pekelných životních podmínek — vlastně v jakékoliv situaci — nebojí se ničeho. Jakékoliv postavení v hmotném světě je pro ně stejně dobré jako každé jiné, jelikož se jednoduše odevzdali lotosovým nohám Nárájany.“

Indra, o rei dos céus, faz uma declaração semelhante no Śrīmad-Bhāgavatam (6.18.74), onde se dirige a mãe Diti deste modo: “Minha querida mãe, aqueles que abandonaram todos os tipos de desejos e que estão simplesmente ocupados no serviço devocional ao Senhor sabem realmente qual é o interesse pessoal deles. Semelhantes indivíduos estão realmente servindo seu interesse pessoal e são considerados peritos de primeira classe no que diz respeito ao avanço até a fase de perfeição da vida”.

V šestém zpěvu, osmnácté kapitole, 74. verši Šrímad Bhágavatamu Indra, král nebes, oslovuje matku Aditi: „Má drahá matko, lidé, kteří se vzdali všech tužeb a jsou pouze zaměstnáni v oddané službě Bohu, vědí, co je jejich skutečným zájmem. Slouží svým skutečným zájmům a jsou považováni za prvotřídní odborníky co se týče pokroku na dokonalou životní úroveň.“

No Bhāgavatam (7.6.25), Mahārāja Prahlāda diz: “Meus queridos amigos nascidos em famílias ateístas, se vocês são capazes de satisfazer Kṛṣṇa, a Suprema Personalidade de Deus, então não há nada mais raro neste mundo. Em outras palavras, se o Supremo Senhor Kṛṣṇa fica satisfeito com vocês, inexistem dúvidas de que qualquer desejo que vocês tiverem no âmago de seus corações poderá ser satisfeito. Como tal, de que adianta vocês se elevarem por intermédio dos resultados de atividades fruitivas, as quais, de qualquer modo, são alcançadas automaticamente através dos modos da natureza material? E, para vocês, de que adianta a emancipação espiritual ou o libertar-se do cativeiro material? Se vocês estão sempre ocupados cantando as glórias do Senhor Supremo e sempre saboreando o néctar dos pés de lótus do Senhor, não há necessidade de nenhuma dessas coisas”. Com esta declaração de Prahlāda Mahārāja, compreende-se claramente que a pessoa que gosta de cantar e ouvir as glórias transcendentais do Senhor já ultrapassou todos os tipos de bênçãos materiais, incluindo os resultados de atividades fruitivas piedosas, os sacrifícios e até mesmo o libertar-se do cativeiro material.

V sedmém zpěvu, šesté kapitole, 25. verši Bhágavatamu Mahárádža Prahláda říká: „Moji drazí přátelé narození v ateistických rodinách, na tomto světě není nic vzácnějšího, než potěšit Nejvyšší Osobnost Božství, Kršnu. Tím chci říci, že když je s vámi potěšen Nejvyšší Pán Kršna, pak se vám může bez pochyby splnit jakékoliv přání, které máte na srdci. K čemu je dobré povýšit se pomocí výsledků plodonosných činností, kterých tak jako tak dosáhneme automaticky působením kvalit hmotné přírody? K čemu je duchovní vyrovnání nebo osvobození z hmotné připoutanosti? Zaměstnáte-li se vždy opěvováním slávy Nejvyššího Pána a vychutnáváním nektaru Jeho lotosových nohou, pak ničeho takového není zapotřebí.“ Z citátu Prahlády Mahárádži můžeme jasně pochopit, že ten, kdo nachází potěšení ve zpívání a naslouchání o transcendentální slávě Pána, již přesáhl všechny druhy hmotných požehnání, včetně výsledků zbožných plodonosných činností, obětí a dokonce osvobození z hmotného otroctví.

De forma similar, no verso quarenta e dois do capítulo oito do mesmo canto da mesma obra; quando os semideuses estão oferecendo orações ao Senhor Nṛsiṁha, Indra, o rei dos céus, diz: “Ó supremo, esses demônios falam sobre nosso quinhão de participação nas execuções de sacrifícios ritualísticos, mas, simplesmente por haverdes aparecido como o Senhor Nṛsiṁhadeva, Vós nos salvastes de temores terríveis. Na realidade, nossos quinhões nas execuções sacrificiais devem-se unicamente a Vós, porque sois o desfrutador supremo de todos os sacrifícios. Sois a Superalma de todas as entidades vivas, em virtude do que sois Vós quem realmente possui tudo. Por muito tempo estiveram nossos corações sempre cheios de medo desse demônio, Hiraṇyakaśipu. Contudo, sois tão bondoso conosco que, tendo-o matado, removestes esse temor de dentro de nossos corações e destes-nos a oportunidade de colocar Vossa Onipotência novamente dentro de nossos corações. Para as pessoas que se dedicam ao serviço transcendental amoroso a Vossa Onipotência, todas as opulências que os demônios tiraram de nós não têm a menor importância. Os devotos não se importam sequer com a liberação, para não falar de tais opulências materiais. Na realidade, não somos nós os desfrutadores dos frutos dos sacrifícios. Nossa única obrigação é estarmos sempre ocupados em Vosso serviço, pois sois o desfrutador de tudo”.

Rovněž ve 42. verši osmé kapitoly sedmého zpěvu, když se polobozi modlili ke Šrí Nrsinhovi, král nebes Indra řekl: „Ó nejvyšší, démoni mluví o našem podílu na provádění obětí, ale tím, že ses zjevil jako Nrsinhadéva, jsi nás zachránil před sužujícím strachem. Ve skutečnosti máme podíl na vykonání obětí pouze díky Tobě, protože Ty jsi nejvyšší poživatel všech obětí. Jsi Nadduše všech živých bytostí, a proto jsi skutečným vlastníkem všeho. Dlouho se naše srdce neustále chvěla strachem z démona Hiranjakašipua. Jsi k nám však tak laskavý — zabil jsi ho, a tím jsi naše srdce zbavil strachu a umožnil jsi nám opět si do nich vložit Tebe. Pro lidi, kteří jsou zaměstnáni ve Tvé transcendentální láskyplné službě, je všechno bohatství, které nám démoni vzali, nicotné. Oddaní se nestarají dokonce ani o osvobození, natožpak o hmotné bohatství. Nejsme ve skutečnosti uživatelé plodů obětí. Naší jedinou povinností je neustále Ti sloužit, neboť Ty jsi uživatelem všeho.“

Conclui-se com esta declaração de Indra que nenhuma entidade viva, desde Brahmā até a formiga insignificante, destina-se a desfrutar das opulências materiais, senão que elas destinam-se simplesmente a oferecer tudo ao proprietário supremo, a Personalidade de Deus. Ao fazerem-no, automaticamente gozam do benefício. Podemos citar novamente o exemplo em que as diferentes partes do corpo reúnem gêneros alimentícios e os cozinham de modo que, por fim, ofereça-se uma refeição ao estômago. Depois que essa refeição vai para o estômago, todas as partes do corpo gozam igualmente do benefício da refeição. Similarmente, todos têm a obrigação de satisfazer o Senhor Supremo, em decorrência do que todos ficarão automaticamente satisfeitos.

Indrova slova znamenají, že Brahmou počínaje a bezvýznamným mravencem konče žádné živé bytosti nejsou určeny k tomu, aby si užívaly hmotného bohatství. Jsou určeny k tomu, aby obětovaly vše nejvyššímu vlastníkovi, Osobnosti Božství. Učiní-li tak, automaticky získají prospěch. Můžeme opět citovat příklad, jak různé části těla shánějí potraviny a vaří je, aby mohlo být nakonec jídlo nabídnuto žaludku. Když se dostane do žaludku, všechny části těla mají z jídla stejný prospěch. Podobně povinností všech je uspokojit Nejvyššího Pána, a pak budou automaticky všichni spokojeni.

Encontramos um verso similar no Śrīmad-Bhāgavatam (8.3.20), onde Gajendra afirma: “Meu querido Senhor, não tenho experiência na bem-aventurança transcendental que se consegue com Seu serviço devocional, devido a que Lhe pedi um favor. Sei, todavia, que aqueles que são devotos puros e que, por servirem aos pés de lótus de grandes almas, livram-se de todos os desejos materiais estão sempre imersos no oceano de bem-aventurança transcendental e, de tal modo, estão sempre satisfeitos simplesmente porque glorificam Suas características auspiciosas. Para eles, não há nada mais a que aspirar ou a pedir em oração”.

Podobný verš najdeme v osmém zpěvu, třetí kapitole, 20. verši Šrímad Bhágavatamu. Gadžéndra zde říká: „Můj drahý Pane, nezakusil jsem transcendentální blaženost z Tvé oddané služby, a proto jsem Tě požádal o laskavost. Vím, že čistí oddaní, kteří se osvobodili od všech hmotných tužeb prostřednictvím služby lotosovým nohám velkých duší, jsou vždy ponořeni do oceánu transcendentální blaženosti a tak jsou neustále spokojeni pouhým opěvováním Tvých příznivých vlastností. Pro ně neexistuje nic jiného, oč by usilovali nebo zač by se modlili.“

No Śrīmad-Bhāgavatam (9.4.67), o Senhor de Vaikuṇṭha responde a Durvāsā Muni com as seguintes palavras: “Meus devotos puros estão sempre satisfeitos por estarem ocupados em serviço devocional, em razão do que sequer ambicionam os cinco estágios de liberação, os quais são (1) ser uno coMigo, (2) obter residência em Meu planeta, (3) ter Minhas opulências, (4) possuir características corpóreas similares às Minhas, e (5) conseguir associar-se pessoalmente coMigo. Assim, considerando seu desinteresse mesmo em relação às posições liberadas, podes compreender quão pouco se interessam pelas opulências materiais ou pela liberação material”.

V devátém zpěvu, čtvrté kapitole, 67. verši Bhágavatamu Pán Vaikunthy odpovídá Durvásovi Munimu: „Moji čistí oddaní jsou neustále spokojeni v Mé oddané službě, a proto neusilují dokonce ani o pět druhů osvobození, což je (1) splynout se Mnou, (2) sídlit na Mé planetě, (3) mít Mé bohatství, (4) mít tělesné rysy podobné Mým a (5) získat Mou osobní společnost. Když se nezajímají dokonce ani o takovéto úrovně osvobození, můžete si představit, jak málo se zajímají o hmotné bohatství nebo hmotné osvobození.“

No Śrīmad-Bhāgavatam (10.16.37), há uma oração similar, das nāga-patnīs (as esposas da serpente Kāliya), onde elas dizem: “Meu querido Senhor, como é maravilhosa a poeira de Vossos pés de lótus! Qualquer pessoa que tem a sorte de obter tal poeira não se interessa pelos planetas celestiais, pelo domínio sobre todos os sistemas planetários, pelas perfeições místicas do yoga e nem mesmo pelo libertar-se da existência material. Em outras palavras, quem quer que adore a poeira de Vossos pés de lótus não possui interesse algum em nenhum dos outros estágios de perfeição”.

Nāga-patnī (manželky hada Káliji) se podobně modlí v desátém zpěvu, šestnácté kapitole, 37. verši Šrímad Bhágavatamu, kde říkají: „Drahý Pane, prach z Tvých lotosových nohou je úžasný. Žádný člověk, kterému se natolik poštěstí, že získá tento prach, se nezajímá o nebeské planety, o vládu nad všemi hvězdnými soustavami, o mystické dokonalosti jógy; dokonce ani o osvobození z hmotného bytí. Jinými slovy každý, kdo zbožňuje prach z Tvých lotosových nohou, se zcela přestává zajímat o všechny ostatní stupně dokonalosti.“

No Śrīmad-Bhāgavatam (10.87.21), há uma declaração similar, na qual os śrutis, os Vedas personificados, oraram ao Senhor como segue: “Meu querido Senhor, é muito difícil compreender o conhecimento espiritual. Vós apareceis aqui tal como sois para explicar-nos o dificílimo assunto do conhecimento do espírito. Deste modo, Vossos devotos que deixaram os confortos domésticos para se associarem com os ācāryas [instrutores] liberados estão agora completamente imersos no serviço devocional a Vossa Onipotência e, por conseguinte, não se interessam por nenhuma dita liberação”.

V desátém zpěvu, osmdesáté sedmé kapitole, 21. verši se Šruti, zosobněné Védy, modlí k Pánu následovně: „Drahý Pane, je velice obtížné porozumět duchovnímu poznání. Zjevil ses takový, jaký jsi, abys nám vysvětlil tento nejobtížnější námět, poznání duchovna. Tvoji oddaní, kteří opustili pohodlí svých domovů, aby se stýkali s osvobozenými áčárji (učiteli), se nyní zcela ponořili do oddané služby Tobě, a tak se nestarají ani o takzvané osvobození.“

Para explicarmos este verso, devemos observar que conhecimento espiritual significa compreender o eu e a Superalma, ou o Super-Eu. A alma individual e a Superalma são qualitativamente iguais, em consequência do que ambas são conhecidas como brahman, ou espírito. É, no entanto, muito difícil compreender o conhecimento do Brahman. Embora existam muitíssimos filósofos empenhados na questão de compreender a alma, eles são incapazes de fazer algum avanço tangível. No Bhagavad-gītā, confirma-se que, dentre muitos milhões de pessoas, apenas uma ou poucas talvez tentem compreender o que é o conhecimento espiritual, e, dentre muitas de tais pessoas que estão tentando compreender, talvez apenas uma ou poucas saibam o que é a Suprema Personalidade de Deus. Desta maneira, esse verso diz que é muito difícil alcançar o conhecimento espiritual, em virtude do que, a fim de torná-lo mais facilmente obtenível, o próprio Senhor Supremo vem em Sua forma original como Śrī Kṛṣṇa e apresenta Sua instrução diretamente a um companheiro, como Arjuna, simplesmente para que as pessoas em geral tirem proveito desse conhecimento espiritual. O verso também explica que liberação significa a completa rejeição de todos os confortos materiais da vida. Aqueles que são impersonalistas ficam satisfeitos simplesmente por se libertarem das circunstâncias materiais, mas aqueles que são devotos conseguem automaticamente abandonar a vida material e também lograr a bem-aventurança transcendental de ouvir e cantar as maravilhosas atividades do Senhor Kṛṣṇa.

Při vysvětlování tohoto verše bychom se měli zmínit o tom, že duchovní poznání znamená porozumět svému vlastnímu já a Nadduši, nejvyššímu Já. Individuální duše a Nadduše jsou kvalitativně stejné, a proto se oběma říká Brahman, duchovno. Nauce o Brahmanu je však velice obtížné porozumět. Mnoho filozofů se snaží duši porozumět, ale nejsou schopni udělat žádný znatelný pokrok. V Bhagavad-gítě je potvrzeno, že z mnoha miliónů lidí se může jen jeden snažit porozumět tomu, co je to duchovní poznání, a z mnoha lidí usilujících o toto porozumění může pouze jeden či několik vědět, kdo je Nejvyšší Osobnost Božství. Tento verš říká, že je velice obtížné získat duchovní poznání, a aby bylo snadněji dosažitelné, Nejvyšší Pán osobně sestupuje ve své původní podobě jako Šrí Kršna a dává své pokyny společníkovi jako je Ardžuna, aby všichni lidé získali užitek z duchovního poznání. Tento verš vysvětluje, že osvobození také znamená zcela se vzdát všeho hmotného životního pohodlí. Impersonalisté jsou spokojeni s pouhým vysvobozením z hmotných podmínek, ale oddaní se mohou hmotného života vzdát automaticky a také si užívat transcendentální blaženosti z naslouchání a zpívání o úžasných činnostech Šrí Kršny.

No Śrīmad-Bhāgavatam (11.20.34), o Senhor Kṛṣṇa Se dirige a Uddhava como segue: “Meu querido Uddhava, os devotos que se abrigam completamente em Meu serviço são tão constantes no serviço devocional que não têm nenhum outro desejo. Mesmo que se lhes ofereçam os quatro tipos de opulências espirituais*, negar-se-ão a aceitá-los. Isto para não falar de seu desinteresse em algo no mundo material!”. Similarmente, o Senhor Kṛṣṇa diz em outra passagem do Bhāgavatam (11.14.14): “Meu querido Uddhava, aquele cuja consciência está completamente absorta em pensar em Mim e em Minhas atividades não aspira sequer a ocupar a função de Brahmā ou a função de Indra, ou a posição de soberania sobre os planetas, ou a obter os oito tipos de perfeições místicas, tampouco se interessa pela liberação em si”. No Śrīmad-Bhāgavatam (12.10.6), o Senhor Śiva diz a Devī: “Minha querida Devī, este eminente sábio brāhmaṇa Mārkaṇḍeya alcançou fé e devoção inabaláveis na Suprema Personalidade de Deus, em decorrência do que não ambiciona nenhuma bênção, incluindo o libertar-se do mundo material”.

V jedenáctém zpěvu, dvacáté kapitole, 34. verši Šrímad Bhágavatamu říká Pán Kršna Uddhavovi: „Můj drahý Uddhavo, oddaní, kteří se zcela odevzdali Mé službě, jsou v oddané službě tak stálí, že netouží po ničem jiném. Dokonce i když jsou jim nabídnuty čtyři druhy duchovního bohatství* odmítnou je přijmout. A o tom, že by toužili po něčem v hmotném světě, nemůže být ani řeči!“ Na jiném místě Bhágavatamu, ve 14. verši čtrnácté kapitoly jedenáctého zpěvu Pán Kršna také říká: „Můj drahý Uddhavo, člověk, jehož vědomí je soustředěno na Moji vůli a Mé činnosti, neusiluje dokonce ani o postavení Brahmy nebo Indry, ani o nadvládu nad planetami, o osm druhů mystických dokonalostí či o samotné vysvobození.“ V 6. verši desáté kapitoly dvanáctého zpěvu Šrímad Bhágavatamu Pán Šiva říká Déví: „Má drahá Déví, velký bráhmanský mudrc Márkandéja dosáhl neochvějné víry a oddanosti Nejvyšší Osobnosti Božství a tak neusiluje o žádná požehnání včetně vysvobození z hmotného světa.“

*O quinto tipo de liberação, fundir-se no Supremo, não é considerado uma opulência na existência espiritual com variedade.

* Pátý druh osvobození, splynutí s Nejvyšším, se nepovažuje za bohatství v rozmanité duchovní existenci.

De forma similar, há uma declaração no Padma Purāṇa que descreve a função ritualística observada durante o mês de kārttika (outubro-novembro). Em Vṛndāvana, durante esse mês, o princípio regulador é orar diariamente ao Senhor Kṛṣṇa em Sua forma de Dāmodara. A forma de Dāmodara refere-se a Kṛṣṇa em Sua infância, quando Yaśodā, Sua mãe, amarrou-O com cordas. Dāma significa “cordas”, e udara, “abdome”. Mãe Yaśodā, muito perturbada com o travesso Kṛṣṇa, amarrou-O em volta do abdome com uma corda, daí Kṛṣṇa ser chamado “Dāmodara”. Durante o mês de kārttika, ora-se a Dāmodara como segue: “Meu querido Senhor, sois o Senhor de todos, o outorgador de todas as bênçãos”. Há muitos semideuses, tais como o Senhor Brahmā e o Senhor Śiva, os quais, certas vezes, oferecem bênçãos a seus respectivos devotos. O Senhor Śiva, por exemplo, abençoou Rāvaṇa com muitas bênçãos, e Hiraṇyakaśipu foi abençoado pelo Senhor Brahmā. Entretanto, mesmo o Senhor Śiva e o Senhor Brahmā dependem das bênçãos do Senhor Kṛṣṇa, daí Kṛṣṇa ser chamado de “o Senhor de todos os benfeitores”. Desta forma, o Senhor Kṛṣṇa pode oferecer tudo o que Seus devotos queiram, a despeito do que a oração do devoto continua sendo: “Não Vos peço a liberação, tampouco alguma facilidade material até o ponto da liberação. O que quero como Vosso favor é que eu possa sempre pensar em Vossa forma de Dāmodara que estou vendo agora. Sois tão belo e atrativo que minha mente não quer nada mais além dessa forma maravilhosa”. Na mesma oração, há outra passagem onde se diz: “Meu querido Senhor Dāmodara, certa vez, quando brincáveis como um menino traquinas na casa de Nanda Mahārāja, quebrastes o recipiente que continha iogurte, e, devido a isso, mãe Yaśodā considerou-Vos um ofensor e amarrou-Vos com cordas ao pilão. Nessa ocasião, salvastes Nalakūvara e Maṇigrīva, dois filhos de Kuvera que ali estavam na forma de duas árvores arjuna no quintal de Nanda Mahārāja. Tudo o que peço é que, por meio de Vossos misericordiosos passatempos, salvai-me de maneira similar”.

Podobné prohlášení je v Padma Puráně, která popisuje obřady během měsíce Kárttika (říjen-listopad). Během tohoto měsíce je ve Vrndávaně předepsáno denně se modlit ke Kršnovi v Jeho podobě Dámódary. Podoba Dámódary se vztahuje ke Kršnovi v Jeho dětství, kdy Ho matka Jašódá svázala provazem. Dāma znamená „provazy,“ a udara znamená „břicho.“ Nezbedný Kršna matku Jašódu velice rozzlobil, a ta Ho ovázala přes břicho provazem. Odtud tedy jméno Dámódara. Během měsíce Kárttika se modlíme k Dámódarovi: „Můj drahý Pane, jsi Pánem všech a dárcem veškerých požehnání.“ Existuje mnoho polobohů jako Brahmá a Šiva, kteří svým oddaným někdy udílí požehnání. Šiva například požehnal mnoha výhodami Rávanu a Brahmá požehnal Hiranjakašipuovi; ale i Šiva a Brahmá záviseli ve svých požehnáních na Kršnovi. Proto je Kršna oslovován jako Pán všech dárců. Kršna může nabídnout svým oddaným cokoliv chtějí, ale oddaní se modlí dále: „Nežádám Tě o osvobození ani o jakékoliv hmotné výhody až po osvobození samotné. Chtěl bych od Tebe laskavost. Přál bych si, abych mohl neustále myslet na Tvou podobu, ve které Tě vidím nyní, jako Dámódara. Jsi tak krásný a přitažlivý, že má mysl netouží po ničem jiném než po této úžasné podobě.“ Ve stejné modlitbě se na jiném místě říká: „Můj drahý Pane Dámódaro, jednou, když sis hrál jako nezbedný chlapec v domě Nandy Mahárádži, rozbil jsi nádobu s jogurtem a matka Jašódá to považovala za prohřešek a přivázala Tě provazem k hmoždíři. Pak jsi vysvobodil dva Kuvérovy syny, Nalakúvaru a Manigrívu, kteří jako dva ardžunové stromy stáli v zahradě Nandy Mahárádži. Jediné, o co Tě prosím, je, abys v některé ze svých zábav vysvobodil i mě.“

A história por trás desse verso é que os dois filhos de Kuvera (o tesoureiro dos semideuses) estavam envaidecidos por causa da opulência de seu pai. Certa vez, em um planeta celestial, eles se divertiam em um lago com algumas donzelas do céu, as quais estavam nuas. Naquela ocasião, o grande santo Nārada Muni passava pela estrada e ficou desgostoso vendo o comportamento dos filhos de Kuvera. Ao verem Nārada passando por ali, as donzelas do céu cobriram seus corpos com panos, mas os dois filhos de Kuvera, por estarem bêbados, não tiveram o mesmo bom senso. Nārada irritou-se com o comportamento deles e os amaldiçoou deste modo: “Porque vocês são destituídos de juízo, é melhor que se tornem árvores em vez de serem os filhos de Kuvera”. Ao ouvirem tais palavras, os rapazes voltaram a si e pediram a Nārada que os perdoasse por suas ofensas. Nārada, então, disse: “Sim, vocês se transformarão em árvores, árvores arjuna, e situar-se-ão no quintal de Nanda Mahārāja. Porém, o próprio Kṛṣṇa aparecerá no devido tempo como o filho adotivo de Nanda e os salvará”. Em outras palavras, para os filhos de Kuvera, a maldição de Nārada foi uma bênção, pois, indiretamente, foi predito que eles poderiam receber a graça do Senhor Kṛṣṇa. Depois disso, os dois filhos de Kuvera permaneceram como duas grandes árvores arjuna no quintal de Nanda Mahārāja até que o Senhor Dāmodara, para satisfazer o desejo de Nārada, arrastou o pilão ao qual estava amarrado e atingiu as duas árvores tombando-as violentamente. De dentro das árvores tombadas, saíram Nalakūvara e Maṇigrīva, os quais, à ocasião, já haviam se tornado grandes devotos do Senhor.

Příběh, o kterém se zmiňuje tento verš, je následující. Dva synové Kuvéry (strážce pokladů polobohů) zpyšněli pro bohatství svého otce, a tak si na nebeské planetě jednou užívali v jezeře s nahými dívkami z nebes. Velký mudrc Nárada Muni šel kolem a s lítostí se díval na chování Kuvérových synů. Když dívky Náradu spatřily, zakryly si těla šaty, ale dva opilí synové se k ničemu takovému neměli. Nárada se na ně za jejich chování rozhněval a proklel je následovně: „Nemáte rozum, a proto bude lepší, když z vás místo synů Kuvéry budou stromy.“ Když to uslyšeli, procitli a prosili Náradu, aby jim jejich přestupky prominul. Nárada pak řekl: „Ano, stanou se z vás stromy, ardžunové stromy, a budete stát na dvoře Nandy Mahárádži. Kršna samotný se však zjeví jako nevlastní Nandův syn a osvobodí vás.“ Náradova kletba byla pro Kuvérovy syny požehnáním, protože nepřímo předpovídala, že budou moci obdržet přízeň Pána Kršny. Dva Kuvérovi synové potom stáli jako dva velké ardžunové stromy na dvoře Nandy Mahárádži až do té doby, kdy Pán Dámódara táhnul hmoždíř, ke kterému byl přivázán, narazil do nich a silou je skácel, aby splnil Náradovu touhu. Ze skácených stromů vyšli Nalakúvara a Manigríva, ze kterých se tak stali velcí oddaní Pána.

Há uma passagem no Hayaśīrṣa-pañcarātra em que se declara: “Meu querido Senhor, ó Suprema Personalidade de Deus, não quero nenhuma bênção como resultado de minha vida religiosa, nem quero algum desenvolvimento econômico, gratificar-me satisfazendo os sentidos ou a liberação. Oro apenas que eu seja um servo eterno a Vossos pés de lótus. Por favor, obsequiai-me e concedei-me esta bênção”.

V Hajašírša-paňčarátře se říká: „Můj drahý Pane, ó Nejvyšší Osobnosti Božství, netoužím po plodech svého zbožného života ani si nechci nijak hospodářsky polepšit; nepřeji si ani užívat smyslového požitku či osvobození. Modlím se pouze, abych byl věčným služebníkem u Tvých lotosových nohou. Prosím, abys mi vyhověl, a dal mi toto požehnání.“

No mesmo Hayaśīrṣa-pañcarātra, depois que Nṛsiṁhadeva quis abençoar Prahlāda Mahārāja, Prahlāda não aceitou nenhuma bênção material e simplesmente pediu ao Senhor a graça de permanecer Seu devoto eterno. A este respeito, Prahlāda Mahārāja citou o exemplo de Hanumān, o servo eterno do Senhor Rāmacandra, que também estabeleceu o exemplo de jamais pedir alguma graça material ao Senhor. Ele permanecia sempre ocupado no serviço ao Senhor Rāmacandra. Este é o caráter ideal de Hanumān, em virtude do qual ele ainda é adorado por todos os devotos. Prahlāda Mahārāja também ofereceu suas respeitosas reverências a Hanumān. Há um verso bem conhecido, falado por Hanumān, no qual ele diz: “Meu querido Senhor, se assim quereis, podeis me dar a salvação desta existência material ou o privilégio de me fundir em Vossa existência; eu, nada obstante, não desejo nenhuma dessas coisas. Mesmo após a liberação, não quero nada que diminua a relação de senhor e servo que tenho conVosco”.

V téže Hajašírša-paňčarátře, když chtěl Nrsinhadéva požehnat Prahládovi Mahárádžovi, Prahláda žádné hmotné požehnání nepřijal a požádal Pána o tu laskavost, aby mu dovolil být Jeho věčným oddaným. Prahláda Mahárádža uvedl příklad Hanumána, věčného služebníka Šrí Rámačandry, který také nikdy od Pána nežádal žádné hmotné požehnání. Neustále Pánovi sloužil. Pro jeho ideální povahu ho uctívají všichni oddaní. Prahláda Mahárádža se také Hanumánovi hluboce klaní. Známý Hanumánův výrok říká: „Můj drahý Pane, chceš-li, můžeš mi poskytnout osvobození z hmotného bytí nebo výsadu splynutí s Tvým bytím, ale já si nic takového nepřeji. Nechci nic, co by zeslabilo můj vztah k Tobě, vztah služebníka a pána, ani po osvobození.“

Em uma passagem similar do Nārada-pañcāratra, afirma-se: “Meu querido Senhor, não desejo alcançar nenhum estágio de perfeição por intermédio da execução das cerimônias ritualísticas religiosas, por intermédio do desenvolvimento econômico, por intermédio do gozo dos sentidos ou por intermédio da liberação. Oro apenas que me concedais a graça de me manter sob Vossos pés de lótus. Não desejo nenhum tipo de liberação, como sālokya (residir em Vosso planeta) ou sārūpya (ter as mesmas características corpóreas que Vós). Oro apenas que me concedais a graça de poder estar sempre ocupado em Vosso serviço amoroso”.

Podobný úryvek z Nárada-paňčarátry říká: „Můj drahý Pane, nepřeji si vytěžit žádnou dokonalost z provádění náboženských obřadů, z hospodářského rozvoje, ze smyslového požitku či z osvobození. Pouze se modlím, abys mě obdařil přízní a ponechal mě pod svýma lotosovýma nohama. Nepřeji si žádný druh osvobození, jako je sālokya (sídlit na Tvé planetě) nebo sārūpya (mít stejné tělesné rysy jako Ty). Pouze se modlím o Tvou přízeň, abych mohl být neustále zaměstnán ve Tvé láskyplné službě.“

De forma similar, no Śrīmad-Bhāgavatam (6.14.5), Mahārāja Parīkṣit pergunta a Śukadeva Gosvāmī: “Meu querido brāhmaṇa, compreendo que o demônio Vṛtrāsura foi um indivíduo muito pecaminoso e possuidor de uma mentalidade completamente absorta nos modos da paixão e da ignorância. Como foi que ele se desenvolveu até um estágio de tamanha perfeição no serviço devocional a Nārāyaṇa? Ouvi dizer que mesmo pessoas eminentes que têm se submetido a austeridades severas e que são liberadas com pleno conhecimento têm que empreender imenso esforço a fim de poderem se tornar devotos do Senhor. Conclui-se que tais pessoas são muito raras e quase nunca são vistas. Diante disso, surpreende-me o fato de Vṛtrāsura ter-se tornado tamanho devoto!”.

Podobně v šestém zpěvu, čtrnácté kapitole, 5. verši Šrímad Bhágavatamu se Maharádža Paríkšit ptá Šukadévy Gósvámího: „Můj drahý bráhmane, chápu, že démon Vrtrásura byl velice hříšný člověk, a že jeho mysl byla zcela ponořena v kvalitách vášně a nevědomosti. Jak se mohl dostat na tak dokonalou úroveň oddané služby Nárájanovi? Slyšel jsem, že i velké osobnosti, které podstoupily přísná pokání a byly osvobozeny s plným poznáním, se musí velice snažit, aby se z nich stali oddaní Pána. Rozumí se, že takové osobnosti jsou velice vzácné a nejsou téměř nikdy k spatření, a tak se divím, že se takovým oddaným stal Vrtrásura!“

No verso acima, o ponto mais importante a ser observado é que pode haver muitas pessoas liberadas que tenham se fundido na existência do Brahman impessoal; porém, um devoto de Nārāyaṇa, a Suprema Personalidade de Deus, é raríssimo. Mesmo dentre milhões de indivíduos liberados, apenas um tem a fortuna de se tornar devoto.

Nejdůležitější věcí, které si musíme v tomto verši povšimnout, je, že lidí, kteří splynuli s neosobním Brahmanem, je mnoho, ale že oddaný Nejvyšší Osobnosti Božství, Nárájany, je velice vzácný. Dokonce i z miliónů osvobozených lidí se jen jedinému natolik poštěstí, že se stane oddaným.

No Śrīmad-Bhāgavatam (1.8.20), a rainha Kuntī ora ao Senhor Kṛṣṇa no momento em que Ele está partindo: “Meu querido Kṛṣṇa, sois tão grandioso que até para grandes intelectuais resolutos e paramahaṁsas [almas plenamente liberadas] sois inconcebível. Destarte, se esses grandes sábios, que são transcendentais a todas as reações da existência material, são incapazes de conhecer-Vos, como, então, é possível que nós pertencentes à pouco inteligente classe feminina conheçamos Vossas glórias? Como poderemos compreender-Vos?”. Neste verso, o que se deve observar em particular é que a Personalidade de Deus não é compreendida pelas grandes pessoas liberadas, mas unicamente por devotos, como, por exemplo, a rainha Kuntī em sua humildade. Embora fosse uma mulher e fosse considerada menos inteligente que um homem, ela compreendeu as glórias de Kṛṣṇa. Este é o significado do verso.

V prvním zpěvu, osmé kapitole, 20. verši Šrímad Bhágavatamu se královna Kuntí modlí ke Kršnovi v době Jeho odchodu: „Můj drahý Kršno, jsi tak velký, že jsi nepochopitelný dokonce i pro velké učence a paramahansy (zcela osvobozené duše). Když Tě nejsou schopni poznat ani tak velcí mudrci, kteří jsou transcendentální všem reakcím hmotného bytí, jak můžeme my, náležející k méně inteligentní třídě žen, poznat Tvoji slávu? Jak Ti můžeme porozumět?“ K tomuto verši je třeba poznamenat, že Osobnosti Božství neporozumí ani veliké osvobozené osobnosti. Nejvyššímu Pánu mohou porozumět pouze pokorní oddaní jako je královna Kuntí. Poznala Kršnovu slávu, třebaže byla žena a tudíž považovaná za méně inteligentní než jsou muži. To je význam tohoto verše.

Outra passagem muito importante encontra-se no Śrīmad-Bhāgavatam (1.7.10), a qual se chama “verso ātmārāma”. No verso ātmārāma, declara-se que até aqueles que estão completamente liberados da contaminação material sentem-se atraídos pelas qualidades transcendentais do Senhor Kṛṣṇa.* O significado do verso é que uma alma liberada não possui desejo algum de obter gratificação material; muito embora esteja inteiramente livre de todas as espécies de desejos materiais, ela se sente irresistivelmente atraída pelo desejo de ouvir e compreender os passatempos do Senhor. Podemos concluir, portanto, que as glórias e os passatempos do Senhor não são materiais. Caso o fossem, como poderiam as pessoas liberadas, conhecidas como ātmārāmas, sentirem-se atraídas por tais passatempos? Este é o ponto importante neste verso.

Další velice důležitá pasáž je v 10. verši sedmé kapitoly prvního zpěvu Šrímad Bhágavatamu. Tomuto verši se říká „verš ātmārāma.“ Zde stojí, že ti, kteří jsou zcela osvobozeni od hmotného znečištění, jsou připoutáni k transcendentálním vlastnostem Pána Kršny.* Znamená to, že osvobozená duše netouží po žádném hmotném požitku, je zcela prosta všech druhů hmotných tužeb, a přesto ji neodolatelně přitahuje touha naslouchat a porozumět zábavám Pána. Z toho můžeme vyvodit závěr, že sláva a zábavy Pána nejsou hmotné. Jak by potom mohli být osvobození lidé, kterým se říká átmárámové, přitahováni k takovým zábavám? To je na tomto verši velice důležité.

*Este verso ātmārāma foi muito bem explicado certa vez pelo Senhor Caitanya a Sanātana Gosvāmī. Há uma explicação detalhada desse verso em Os Ensinamentos do Senhor Caitanya.

* Verš ātmārāma jednou velice pěkně vysvětlil Pán Čaitanja Sanátanovi Gósvámímu. Jeho podrobné vysvětlení najdeme v knize Zlatý avatár.

Pela declaração acima, constatamos que um devoto não busca nenhum dos estágios de liberação. Cinco são os estágios de liberação, os quais já explicamos como sendo (1) tornar-se uno com o Senhor, (2) viver no mesmo planeta que o Senhor, (3) adquirir as mesmas características corpóreas que o Senhor, (4) ter as mesmas opulências que o Senhor, e (5) associar-se constantemente com o Senhor. Destes cinco estágios liberados, aquele conhecido como sāyujya, ou fundir-se na existência do Senhor, seria o último a ser aceito por um devoto. Quanto às outras quatro liberações, apesar de não serem desejadas pelos devotos, não vão de encontro aos ideais devocionais. Pode ser que algumas das pessoas liberadas que tenham alcançado esses quatro estágios de liberação também desenvolvam afeição por Kṛṣṇa e sejam promovidas ao planeta Goloka Vṛndāvana no céu espiritual. Em outras palavras, pode ser que aqueles que já foram promovidos aos planetas Vaikuṇṭhas e que possuem os quatro tipos de liberação também desenvolvam às vezes afeição por Kṛṣṇa e sejam elevados a Kṛṣṇaloka.

Z výše uvedeného citátu vidíme, že oddaného neláká žádný druh vysvobození. Již dříve bylo uvedeno, že existuje pět stupňů vysvobození: (1) splynout s Pánem, (2) žít na stejné planetě jako Pán, (3) získat stejné tělesné rysy jako Pán, (4) mít stejné bohatství jako Pán a (5) žít v neustálé společnosti Pána. Ze všech pěti stavů osvobození je sāyujya neboli splynutí s bytím Pána tím posledním stavem, který by byl oddaný ochotný přijmout. Ostatní čtyři druhy vysvobození — i když po nich oddaní netouží — alespoň nestojí proti zásadám oddanosti. Některé z vysvobozených osobností, které dosáhly těchto čtyř druhů vysvobození, mohou také vyvinout náklonnost ke Kršnovi a povýšit se na planetu Gólóku Vrndávanu v duchovním nebi. Jinými slovy: ti, kteří jsou již povýšeni na vaikunthské planety a kterým se dostalo čtyř druhů vysvobození, někdy vyvíjí náklonnost ke Kršnovi a povýší se na Kršnalóku.

Assim, aqueles que estão nos quatro estados liberados talvez ainda estejam passando por diferentes fases de existência. Pode ser que, no começo, eles queiram as opulências de Kṛṣṇa, mas, na fase madura, o amor por Kṛṣṇa (da maneira como é exibido em Vṛndāvana), que se encontrava adormecido, torna-se saliente em seus corações. Deste modo, os devotos puros jamais aceitam a liberação sāyujya (tornar-se uno com o Supremo), embora aceitem às vezes como favoráveis os outros quatro estados liberados.

Vysvobozené osobnosti mohou nadále procházet různými stavy bytí. Zpočátku mohou chtít Kršnovo bohatství, ale pokročí-li dále, začne v jejich srdcích převládat dřímající láska ke Kršnovi projevená ve Vrndávaně. Čistí oddaní nikdy nepřijmou osvobození sāyujya, splynutí s Nejvyšším, i když ostatní čtyři stavy osvobození někdy považují za příznivé.

Dentre muitos tipos de devotos da Suprema Personalidade de Deus, aquele que se sente atraído pela forma original do Senhor, Kṛṣṇa em Vṛndāvana, é considerado o mais notável, o devoto de primeira classe. Semelhante devoto jamais se sente atraído pelas opulências de Vaikuṇṭha – nem mesmo pelas opulências de Dvārakā, a cidade régia onde Kṛṣṇa governou. Śrī Rūpa Gosvāmī conclui que os devotos que se sentem atraídos pelos passatempos do Senhor em Gokula*, ou Vṛndāvana, são os devotos mais elevados.

Nejvyšší Osobnost Božství má mnoho druhů oddaných, ale za nejvyššího se považuje ten, kterého přitahuje původní podoba Kršny ve Vrndávaně. Nikdy ho nepřitahuje bohatství Vaikunthy nebo dokonce Dváraky, královského města, kde Kršna vládl. Šrí Rúpa Gósvámí uzavírá tím, že ti oddaní, které přitahují zábavy Pána v Gókule neboli Vrndávaně*, jsou nejvyšší oddaní.

*Vṛndāvana é o lugar transcendental onde Kṛṣṇa desfruta de Seus passatempos eternos como um garotinho, e é considerada a esfera mais elevada em toda a existência. Quando Vṛndāvana se exibe no mundo material, o lugar se chama Gokula, e, no mundo espiritual, se chama Goloka, ou Goloka Vṛndāvana.

* Vrndávana je transcendentální místo, kde se Kršna radoval ze svých věčných zábav jako chlapec a považuje se za nejvyšší oblast veškeré existence. Projeví-li se Vrndávana v hmotném světě, nazývá se Gókula, a v duchovním světě se nazývá Gólóka nebo Gólóka Vrndávana.

Um devoto que é apegado a uma forma particular do Senhor não deseja mudar sua devoção para outras formas. Hanumān, por exemplo, o devoto do Senhor Rāmacandra, sabia que inexiste diferença entre o Senhor Rāmacandra e o Senhor Nārāyaṇa, mas, ainda assim, queria prestar serviço apenas ao Senhor Rāmacandra. Isto se deve à atração específica de um devoto particular. Há muitas e muitas formas do Senhor, apesar do que Kṛṣṇa é a forma original. Conquanto todos os devotos das diferentes formas do Senhor estejam na mesma categoria, declara-se que aqueles que são devotos do Senhor Kṛṣṇa são os mais elevados na lista de todos os devotos.

Oddaný, kterého přitahuje určitá podoba Pána, si nepřeje obrátit svou oddanost k jiným podobám. Hanumán, oddaný Pána Rámačandry, například věděl, že mezi Rámačandrou a Nárájanou není rozdíl, ale přesto chtěl sloužit pouze Pánu Rámačandrovi. Je to díky zvláštní zálibě určitého oddaného. Existuje mnoho a mnoho podob Pána, ale Kršna je vždy ta původní. Všichni oddaní různých podob Pána patří do téže skupiny, ale přesto se říká, že ti, kteří jsou oddáni Šrí Kršnovi, jsou ze všech nejpřednější.