Skip to main content

Capítulo Vinte

Kapitola dvacátá

Doçura Transcendental

Transcendentální nálada

Nesta segunda divisão do Bhakti-rasāmṛta-sindhu, o autor oferece suas respeitosas reverências a “Sanātana”. Pode-se interpretar este Sanātana ou como o próprio Śrī Kṛṣṇa ou como Sanātana Gosvāmī, o irmão mais velho e mestre espiritual de Rūpa Gosvāmī. No caso de se aceitar que Sanātana se refere a Śrī Kṛṣṇa, as reverências são oferecidas a Kṛṣṇa por este ser naturalmente muito belo e por ser o matador do demônio Agha. No caso de se interpretar que se refere a Sanātana Gosvāmī, então isto se dá porque Rūpa Gosvāmī o honra imensamente, servindo-o sempre, e porque Sanātana Gosvāmī é o aniquilador de todas as espécies de atividades pecaminosas. Nesta divisão do Bhakti-rasāmṛta-sindhu, o autor pretende descrever os sintomas gerais da doçura transcendental (a disposição amorosa) de se cumprir o serviço devocional.

Ve druhé části Bhakti-rasámrta-sindhu autor skládá své hluboké poklony „Sanátanovi“. Jméno Sanátana zde označuje buď samotného Šrí Kršnu nebo Sanátanu Gósvámího, staršího bratra a duchovního mistra Šríly Rúpy Gósvámího. V případě, kdy „Sanátana“ znamená Šrí Kršna, vzdává úctu Kršnovi proto, že je přirozeně velice krásný a je hubitelem démona Aghy. Jsou-li jeho poklony určeny Sanátanovi Gósvámímu, je tomu tak proto, že Rúpa Gósvámí, který Sanátanovi neustále sloužil, mu prokazuje velikou úctu, a proto, že je ničitelem všech druhů hříšných činností. V této části Bhakti-rasámrta-sindhu chce autor vylíčit všeobecné příznaky transcendentální nálady (láskyplné nálady) při vykonávání oddané služby.

Há cinco temas gerais nesta divisão do Bhakti-rasāmṛta-sindhu: (1) vibhāva, sinto­mas especiais de êxtase; (2) anubhāva, êxtase subsequente; (3) sāttvika-bhāva, êxtase constitucional; (4) vyabhicārī-bhāva, êxtase agressivo, e (5) sthāyi-bhāva, êxtase ar­dente ou contínuo.

Tato část Bhakti-rasámrta-sindhu se zabývá pěti hlavními náměty: (1) vibhāva — zvláštní příznaky nebo příčiny extáze, (2) anubhāva — následná extáze, (3) sāttvika-bhāva — přirozená neboli existenciální extáze, (4) vyabhicāri-bhāva — aktivní extáze a (5) sthāyi-bhāva — vroucí neboli nepřetržitá extáze.

Diferentes pessoas interpretam diferentemente a palavra rasa utilizada no Bhakti-rasāmṛta-sindhu porque é muito difícil encontrar o equivalente exato em outras línguas. No entanto, como vimos nosso mestre espiritual traduzir esta palavra rasa por “doçura”, seguir-lhe-emos os passos e também traduziremos a palavra dessa maneira.

Slovo rasa použité v Bhakti-rasámrta-sindhu chápou různí lidé různě, neboť najít slovo přesně vystihující význam je velice obtížné. Náš duchovní mistr překládal slovo rasa jako „nálada“. Budeme tedy následovat jeho šlépěje a překládat ho tímto způsobem.

A disposição ou atitude amorosa particular saboreada na troca de amor com a Su­prema Personalidade de Deus chama-se rasa, ou doçura. Quando se combinam, os dife­rentes tipos de rasa ajudam-nos a saborear a doçura do serviço devocional no mais eleva­do grau de êxtase transcendental. Tal posição, muito embora completamente transcendental à nossa experiência, será explicada nesta seção tanto quanto possível seguindo-se os passos de Śrīla Rūpa Gosvāmī.

Určité láskyplné rozpoložení nebo postoj vychutnávaný při výměnách lásky s Nejvyšší Osobností Božství se nazývá rasa neboli nálada. Když se spojí různé druhy rasy dohromady, pomohou člověku ochutnat náladu oddané služby na nejvyšší úrovni transcendentální extáze. Takové postavení je zcela transcendentální našim zážitkům, ale přesto ho v této části pokusíme vysvětlit jak to jen bude možné, následujíce šlépěje Šríly Rúpy Gósvámího.

Aquele que não saboreia algum tipo de doçura ou disposição amorosa em suas atividades não é capaz de continuar a executar tais atividades. Similarmente, na vida transcendental da consciência de Kṛṣṇa em serviço devocional é preciso que se experi­mente alguma doçura ou gosto específico no serviço. De um modo geral, experimenta­mos esta doçura quando cantamos, ouvimos, adoramos no templo e nos dedicamos a servir o Senhor. Assim, quando uma pessoa sente bem-aventurança transcendental, isso se chama “saborear a doçura”. Para efeitos de mais clareza, entenda-se que os vários sentimentos de felicidade derivados da execução do serviço devocional podem ser chamados de “as doçuras” do serviço devocional.

Nikdo není schopen pokračovat ve svých činnostech aniž z nich vychutnává určitý druh lahodnosti neboli láskyplné nálady. V transcendentálním životě vědomí Kršny a oddané služby musí ze služby také pramenit nějaká nálada, příznačná chuť. Obvykle ji vychutnáváme zpíváním, nasloucháním, uctíváním v chrámu a zaměstnáním se ve službě Pánu. Když cítíme transcendentální blaženost, říká se tomu „vychutnávání nálady“. Různé pocity štěstí získané z oddané služby můžeme tedy chápat jako „nálady“ oddané služby.

Não são todas as classes de pessoas que podem experimentar este saborear de doçu­ra transcendental no cumprimento do serviço devocional, porque esta doce disposição amorosa se desenvolve apenas a partir das atividades que executamos na vida anterior ou mediante a companhia de devotos imaculados. Como se explicou anteriormente, o contato com devotos puros determina o começo da fé no serviço devocional. E unicamente por se desenvolver essa fé na companhia de um devoto puro ou por se ter executado atividades devocionais na vida anterior é que se pode saborear verdadeiramente a doçura do serviço devocional. Em outras palavras, nenhum homem comum há de gozar desta bem-aventurança transcendental a menos que tenha a fortuna extraordinária de associar-se com os devotos ou de estar continuando as atividades devocionais de seu nasci­mento anterior.

Všichni lidé však nemohou poznat, jak chutná transcendentální nálada oddané služby, neboť sladká láskyplná nálada se vyvíjí pouze díky činnostem vykonaným v předchozím životě nebo ve společnosti ryzích oddaných. Jak jsme již dříve vysvětlili, styk s čistými oddanými je počátkem víry v oddanou službu. Náladu oddané služby můžeme skutečně vychutnat pouze rozvojem víry ve společnosti čistého oddaného nebo zásluhou svojí oddané služby z předchozího života. Znamená to, že žádný obyčejný člověk nemůže prožívat transcendentální blaženost, pokud se mu nedostane tak výjimečného štěstí a nedostane se do společnosti oddaných či nepokračuje-li v činnostech oddané služby ze svého předešlého života.

No Primeiro Canto do Śrīmad-Bhāgavatam, explica-se o processo gradual de desen­volvimento até a fase do serviço devocional: “A princípio, ouve-se sobre o Senhor Kṛṣṇa na companhia de devotos que tenham pessoalmente purificado seus próprios corações mediante a associação. Como resultado de se ouvir acerca das atividades transcendentais do Senhor, sentir-se-á sempre bem-aventurança transcendental”. Também se explica no Bhagavad-gītā que o primeiro sintoma visível naquele que tenha realmente alcançado a plataforma espiritual é que ele está sempre jubiloso. Uma pessoa alcança essa vida jubilosa por sua reação à leitura do Bhagavad-gītā ou do Śrīmad-Bhāgavatam, ou, então, por se associar com pessoas que estejam muito interessadas na vida espiritual da consciência de Kṛṣṇa – especificamente aquelas que se determinam a alcançar a graça de Govinda dedicando-se ao serviço transcendental amoroso a Seus pés de lótus. Encorajado por tal sentimento, aquele que se dedica constantemente a cumprir os princípios reguladores do serviço devocional de modo a agradar a Suprema Personalidade de Deus desenvolve dois princípios de força persuasiva, os quais são intitulados vibhāva. Dessa maneira, goza-se de bem-aventurança transcendental.

První zpěv Šrímad Bhágavatamu popisuje, jak člověk dělá postupné pokroky až na úroveň oddané služby: „Začátkem je naslouchání příběhům o Kršnovi ve společnosti oddaných, kteří svá srdce sami v takové společnosti očistili. Naslouchání o transcendentálních činech Pána přinese neustávající pocit transcendentální blaženosti.“ V Bhagavad-gítě je vysvětleno, že prvním viditelným příznakem toho, že se člověk dostal skutečně na duchovní úroveň, je, že je vždy veselý. Radost přijde do života člověka, když bude číst Bhagavad-gítu a Šrímad Bhágavatam nebo když se bude stýkat s lidmi, kteří mají velký zájem o duchovní život vědomí Kršny — zvláště pak s těmi, kteří se pevně rozhodli dosáhnout přízně Góvindy a věnují se transcendentální láskyplné službě Jeho lotosovým nohám. Ten, kdo je takovými pocity podporován a neustále se zaměstnává naplňováním usměrňujících zásad oddané služby takovým způsobem, aby potěšil Nejvyšší Osobnost Božství, vyvine dva druhy hnací síly, spadající do kategorie vibhāva. Tak člověk prožívá transcendentální blaženost.

Existem diversas origens ou causas que determinam esse amor compulsivo por Kṛṣṇa, como, por exemplo, o próprio Kṛṣṇa, os devotos de Kṛṣṇa, Kṛṣṇa tocar Sua flauta, etc. O efeito é ora amoroso, ora retardado.

Nutkavá láska ke Kršnovi má několik příčin — je to buď Kršna samotný, Kršnovi oddaní nebo Kršnova hra na flétnu. Účinek se někdy projevuje smíchem a někdy ustrnutím.

Oito são os sintomas transcendentais verificados no corpo durante o êxtase, todos os quais são possíveis unicamente mediante uma mistura das cinco divisões de êxtase supracitadas. Não se pode saborear bem-aventurança transcendental sem uma mis­tura desses cinco princípios de êxtase. A causa ou base para se saborear doçura trans­cendental é exatamente o que queremos dizer com vibhāva. Vibhāva divide-se em dois, a saber, básico e impelidor. No Agni Purāṇa, apresenta-se a seguinte descrição de vibhāva: “A base da qual nasce o amor extático chama-se vibhāva, que se divide em dois – básico e impelidor”. Em outras palavras, há dois tipos de amor extático. O objeto de amor extático básico é Kṛṣṇa e Seu devoto. O Senhor Kṛṣṇa é o objeto de amor extático básico, e Seu devoto puro, um reservatório de tal amor, é o objeto do amor extático impelidor. Portanto, o amor extático impelidor é o amor que se desenvolve quando alguém vê um objeto que o faz lembrar-se de Kṛṣṇa.

Na těle najdeme během extáze osm transcendentálních příznaků, které mohou vzniknout pouze smíšením pěti výše zmíněných druhů extáze. Bez určité směsi těchto pěti principů extáze nemůžeme zakusit transcendentální blaženost. Příčina neboli základ pro ochutnání transcendentální nálady se nazývá vibhāvaVibhāva se dělí na základní a pobízející neboli dávající popud. V Agni Puráně se vibhāva popisuje následovně: „Základ, ze kterého se rodí extatická láska, se nazývá vibhāva a rozděluje se na dva — základní a pobízející.“ Jinak řečeno, existují dva druhy extatické lásky. Objektem základní extatické lásky je Kršna a Jeho oddaný. Pán Kršna je tedy objektem základní extatické lásky, zatímco Jeho čistý oddaný jakožto oceán takové lásky je objektem pobízející extatické lásky. Pobízející extatická láska je ta, která se vyvíjí, uvidíme-li objekt, který nás upomíná na Kršnu.

O Senhor Kṛṣṇa, o possuidor de potências inconcebíveis e de qualidades de conhecimento e bem-aventurança transcendentais, constitui a causa básica do amor extático. O Senhor Kṛṣṇa também Se transforma no reservatório (ímpeto) do amor extático por intermédio de Suas diferentes encarnações e expansões. No Śrīmad-Bhāgavatam, há uma declaração a respeito do brahma-vimohana-līlā, que demonstra algo deste aspecto impelidor do amor extático. Quando Kṛṣṇa deludiu Brahmā expandindo-Se em muitíssimos vaqueirinhos, bezerros e vacas; Śrī Baladeva, o irmão mais velho de Kṛṣṇa e uma expansão direta dEle, admirou-Se e disse: “Como é maravilhoso que tantos vaqueirinhos estejam atraindo nova­mente o Meu amor extático por Kṛṣṇa!”. Ele encheu-Se de admiração diante de tal pensamento. Este é um dos exemplos em que o próprio Kṛṣṇa Se torna o objeto e o reser­vatório do amor extático no aspecto impelidor.

Pán Kršna, který má nepochopitelné síly a vlastnosti, transcendentální poznání a blaženost, je základní příčinou extatické lásky. Pán Kršna se také stává zdrojem (podnětem) extatické lásky ve svých různých inkarnacích a expanzích. Ve verších Šrímad Bhágavatamu, které popisují zábavu zvanou brahma-vimohana-līlā, můžeme nalézt něco z tohoto pobízejícího rysu extatické lásky. Když Kršna oklamal Brahmu a expandoval se na mnoho pasáčků, telat a krav, Kršnův starší bratr Baladéva (přímá expanze samotného Kršny), pocítil údiv a řekl: „Jak je úžasné, že Má extatická láska ke Kršnovi nyní tíhne k tolika pasáčkům, telatům a kravám!“ Tato myšlenka Ho přiváděla k úžasu. To je jeden z příkladů, kdy se samotný Kršna stává cílem a zdrojem extatické lásky v pobízejícím aspektu.