Skip to main content

Capítulo Dezoito

Kapitola osmnáctá

Caráter de uma Pessoa em Amor Extático

Povaha člověka v extatické lásce

A seguir, Rūpa Gosvāmī descreve as características de uma pessoa que tenha real­mente desenvolvido seu amor extático por Kṛṣṇa. As características são as seguintes:

Rúpa Gósvámí dále popisuje vlastnosti člověka, který skutečně vyvinul extatickou lásku ke Kršnovi:

1. Está sempre ansiosa por utilizar seu tempo no serviço devocional ao Senhor, não gosta de não ter o que fazer, deseja servir ao longo de todo o dia sem desvio;

(1) Vždy se úzkostlivě snaží využít svého času k oddané službě Pánu. Nerad je nečinný. Chce sloužit neustále, dvacet čtyři hodiny denně bez odchýlení.

2. É sempre reservada e perseverante;

(2) Je pevný a vytrvalý.
perseverant.

3. É sempre desapegada de toda atração material;

(3) Je vždy oproštěn od všech hmotných pout.

4. Não anseia por nenhum respeito material como recompensa por suas atividades;

(4) Netouží na oplátku za své činy po hmotné úctě.

5. Tem sempre a certeza de que Kṛṣṇa conceder-lhe-á Sua misericórdia;

(5) Je si vždy jistý tím, že se mu dostane Kršnovy milosti.

6. Está sempre ávida por servir fielmente o Senhor;

(6) Neustále touží sloužit věrně Pánu.

7. É muitíssimo apegada ao cantar dos santos nomes do Senhor;

(7) Velice ho poutá zpívání svatých jmen Kršny.

8. Está sempre ávida por descrever as qualidades transcendentais do Senhor;

(8) Neustále chce popisovat transcendentální vlastnosti Pána.

9. Sente muito prazer em viver em um local onde acontecem os passatempos do Senhor, como, por exemplo, Mathurā, Vṛndāvana ou Dvārakā.

(9) Velice rád žije na místech, kde se Pán oddával svým zábavám, například v Mathuře, ve Vrndávaně nebo ve Dvárace.

Utilização do tempo

Využívání času

Um devoto imaculado que tenha desenvolvido amor extático por Kṛṣṇa está sempre ocupando suas palavras em recitar orações ao Senhor. Mentalmente, ele está sempre pen­sando em Kṛṣṇa, e seu corpo é utilizado para oferecer reverências prostrando-se perante a Deida­de ou para se dedicar a algum outro serviço. Enquanto executa estas atividades extáticas, ele às vezes derrama lágrimas. Dessa maneira, toda a sua vida é ocupada a serviço do Senhor, sem o desperdício sequer de um instante em alguma outra ocupação.

Ryzí oddaný, který vyvinul čistou lásku ke Kršnovi, svá slova neustále zaměstnává pronášením modliteb Pánu. Neustále přemýšlí o Kršnovi a tělem se buď klaní před Božstvem nebo nějak jinak slouží. Při těchto extatických činnostech mu někdy tečou slzy. Takto zaměstnává ve službě Pánu celý svůj život a ani jediný okamžik nepromarní něčím jiným.

Perseverança

Vytrvalost

Quando uma pessoa não se perturba, mesmo diante de muitas causas perturbadoras, ela é chamada reservada e perseverante. Encontramos um exemplo dessa perseverança e reserva no comportamento do rei Parīkṣit, como se descreve no Śrīmad-Bhāgavatam (5.19.15). Nesse verso, o rei diz a todos os sábios presentes diante dele à hora de sua morte: “Meus caros brāhmaṇas, aceitai-me sempre como vosso servo rendido. Vim até as margens do Ganges apenas para dedicar meu coração e minha alma aos pés de lótus do Senhor Kṛṣṇa. Portanto, por favor, abençoai-me de forma que a mãe Ganges também possa estar satis­feita comigo. Que a maldição do filho do brāhmaṇa caia sobre mim – não me importa. Peço apenas que, no último instante de minha vida, todos vós, por favor, canteis o santo nome de Viṣṇu de maneira que eu possa compreender Suas qualidades transcendentais”.

Není-li člověk rozrušen ani tehdy, když k tomu jsou mnohé důvody, pak je pevný a vytrvalý. Příklad najdeme v chování Krále Paríkšita, jak popisuje 15. verš devatenácté kapitoly prvního zpěvu Šrímad Bhágavatamu. Král tam říká všem světcům, kteří byli přítomní okamžiku jeho smrti: „Moji drazí bráhmani, měli byste mě vždy přijímat jako svého odevzdaného služebníka. Přišel jsem na břeh Gangy jen proto, abych odevzdal své srdce a duši lotosovým nohám Pána Kršny. Prosím o vaše požehnání, aby se mnou mohla být i matka Ganga spokojená. Ať na mě dolehne kletba bráhmanova syna — to mi nevadí. Pouze vás prosím, abyste v posledním okamžiku mého života všichni zpívali svaté jméno Višnua, abych mohl realizovat Jeho transcendentální vlastnosti.“

Este exemplo do comportamento de Mahārāja Parīkṣit – seu manter-se paciente mesmo no último momento de sua vida, seu estado mental imperturbado – é um exemplo de reserva. Esta é uma das características de um devoto que tenha desenvolvido amor extático por Kṛṣṇa.

Toto chování Mahárádži Paríkšita, jeho trpělivost až do poslední chvíle života a jeho nerozrušená mysl jsou příkladem vytrvalosti. To je jedna z vlastností oddaného, který vyvinul extatickou lásku ke Kršnovi.

Desapego

Odpoutanost

Os sentidos estão sempre desejando gratificação; porém, quando um devoto desenvolve amor transcendental por Kṛṣṇa, seus sentidos já não se sentem atraídos por desejos materiais. Semelhante estado mental chama-se desapego. Há um bom exemplo acerca de tal desapego em relação ao caráter do rei Bharata. No Śrīmad-Bhāgavatam (5.14.43), declara-se: “Tão atraído estava o imperador Bharata pela beleza dos pés de lótus de Kṛṣṇa que mesmo em sua mocidade ele abandonou todas as espécies de apegos à família, filhos, amigos, reino, etc. como se tais coisas fossem excrementos intocáveis”.

Smysly neustále touží po smyslovém požitku, ale když oddaný vyvine transcendentální lásku ke Kršnovi, jeho smysly již hmotné touhy nepřitahují. Takovému stavu mysli se říká odpoutanost. Pěkným příkladem odpoutanosti je povaha krále Bharaty. V pátém zpěvu, čtrnácté kapitole, 43. verši Šrímad Bhágavatamu se říká: „Krále Bharatu tak přitahovala krása lotosových nohou Kršny, že se už jako mladík vzdal všech pout k rodině, dětem, přátelům, království atd., jako by to byl nedotknutelný trus.“

O imperador Bharata é um exemplo típico de desapego. Ele tinha tudo que se pode desfrutar no mundo material, mas deixou tudo. Isto quer dizer que desapego não signifi­ca manter-se artificialmente afastado e à parte dos encantos do apego. Se uma pessoa, mesmo diante de tais encantos, consegue permanecer sem se sentir atraída por apegos materiais, isso se chama desapego. É claro que, no começo, o devoto neófito deve tentar manter-se à parte de todas as espécies de apegos sedutores, mas a verdadeira posição de um devoto maduro é que, mesmo diante de todos os encantos, ele não se sente atraído de modo algum – este é o real critério de desapego.

Král Bharata je dobrým příkladem odpoutanosti. Měl vše, co přináší požitek v hmotném světě, ale on to opustil. Být odpoutaný neznamená se uměle vyhýbat všem lákadlům. Člověk je odpoutaný, jestliže ho hmotná lákadla nepřitahují ani tehdy, když je má před sebou. Na počátku se začínající oddaný musí samozřejmě snažit všem druhům lákadel vyhýbat, ale skutečné postavení pokročilého oddaného je, že ani v přítomnosti všech možných lákadel není vůbec přitahován. To je skutečné měřítko odpoutanosti.

Ausência de orgulho

Nebýt pyšný

Se um devoto não tem orgulho de sua posição, apesar de possuir todas as qualidades de realização pura, isso se chama ausência de orgulho. No Padma Purāṇa, afirma-se que o rei Bhagīratha era o imperador a governar todos os outros reis; contudo, ele desenvolveu tamanho amor extático por Kṛṣṇa que se tornou um mendicante e colocou-se a esmolar até mesmo nas casas de seus inimigos políticos e dos intocáveis. Ele era tão humilde que se prostrava respeitosamente perante eles.

Má-li oddaný všechny vlastnosti čisté realizace a přesto není na své postavení pyšný, pak se nazývá skromný. V Padma Puráně stojí, že král Bhagíratha byl vládcem všech ostatních králů, a přesto vyvinul tak extatickou lásku ke Kršnovi, že se stal poutníkem a vydal se žebrat dokonce i k domům svých politických nepřátel a nedotknutelných. Byl tak pokorný, že se před nimi uctivě klaněl.

Há muitos casos similares na história da Índia. Mesmo muito recentemente, há cerca de 200 anos, ou menos, um grande dono de terras conhecido como Lāl Bābu, um dono de terras de Calcutá, tornou-se vaiṣṇava e foi viver em Vṛndāvana. Ele tam­bém mendigava de porta em porta, mesmo nas casas de seus inimigos políticos. O ato de mendigar implica a disposição a ser insultado pelas pessoas cujas casas são visitadas. Isto é natural. Tem-se, todavia, que tolerar tais insultos por amor a Kṛṣṇa. O devoto de Kṛṣṇa pode aceitar qualquer posição no serviço a Kṛṣṇa.

V historii Indie najdeme mnoho podobných příkladů. I velice nedávno, asi před dvěma sty či méně lety, se jeden velký nájemce půdy z Kalkaty, Lál Bábu, stal vaišnavou a žil ve Vrndávaně. Také žebral ode dveří ke dveřím, dokonce i v domech svých politických nepřátel. Žebrání vyžaduje být připraven na urážky od lidí, do jejichž domů přicházíme. To je přirozené, ale pro Kršnu takové urážky musíme snášet. Kršnův oddaný může přijmout ve službě Kršnovi jakékoliv postavení.

Grande esperança

Veliká naděje

A forte convicção que uma pessoa tem de que certamente receberá a graça da Suprema Personalidade de Deus é denominada, em sânscrito, āśā-bandha, que significa pensar continuamente: “Como estou fazendo o possível para seguir os princípios rotineiros do serviço devocional, estou certo de que irei de volta ao lar, de volta ao Supremo”.

Pevné přesvědčení, že určitě dosáhneme přízně Nejvyšší Osobnosti Božství, se v sanskrtu nazývá āśā-bandha. Āśā-bandha znamená stále si myslet: „Snažím se jak nejlépe umím neustále dodržovat předepsané zásady oddané služby, a proto jsem si jistý, že se vrátím zpátky k Bohu, zpátky domů.“

A este respeito, uma oração de Rūpa Gosvāmī é suficiente para exemplificar tal esperança. Ele diz: “Não tenho nenhum amor por Kṛṣṇa nem pelas causas do desenvolvimento do amor a Kṛṣṇa, a saber, ouvir e cantar. E também careço do processo de bhakti-yoga, por in­termédio do qual o indivíduo sempre pensa em Kṛṣṇa e fixa Seus pés de lótus no coração. Quanto ao conhecimento filosófico ou ao trabalho piedoso, não vejo nenhuma oportunidade de execução de tais atividades de minha parte. E, sobretudo, sequer nasci em uma boa família. Tenho, portanto, simplesmente que orar a Vós, Gopījana-vallabha [Kṛṣṇa, mante­nedor e amado das gopīs]. Simplesmente desejo e espero que, de uma maneira ou outra, eu possa ser capaz de me aproximar de Vossos pés de lótus, e esta esperança causa-me dor, porque me julgo completamente incompetente para me aproximar dessa meta trans­cendental da vida”. O significado é que, com base em āśā-bandha, devemos continuar a esperar, mesmo quando já não haja esperança, que, de uma maneira ou outra, sejamos capazes de nos aproximar dos pés de lótus do Senhor Supremo.

Modlitba Rúpy Gósvámího je dostatečným příkladem jeho nadějí: „Nemám žádnou lásku ke Kršnovi, ani sklony k naslouchání a opěvování, které ji rozvíjejí. Bhakti-jógy, pomocí které člověk neustále myslí na Kršnu a vkládá si Jeho lotosové nohy do svého srdce, se mi také nedostává. Co se týče filozofického poznání nebo zbožné práce, nedovedu si představit příležitost, jak bych je prováděl, a nadto jsem se nenarodil v dobré rodině. Musím se proto pouze modlit k Tobě, Gópídžana-vallabho (Kršno, ochránče a milenče gópí), s přáním a nadějí, že se nějakým způsobem budu schopen obrátit k Tvým lotosovým nohám, a tato naděje mi způsobuje bolest, protože si myslím, že nejsem hoden, abych dospěl k tomuto transcendentálnímu cíli života.“ To znamená, že v duchu āśā-bandha bychom měli i v beznadějné situaci doufat, že se nějakým způsobem budeme schopni dostat k lotosovým nohám Nejvyššího Pána.

Avidez por lograr o sucesso desejado

Touha dosáhnout vytouženého úspěchu

Quando se está suficientemente ansioso por lograr o sucesso no serviço devocional, isso se chama samutkaṇṭhā. Isto quer dizer ansiedade completa. Na realidade, esta ansiedade é o preço para se obter êxito em consciência de Kṛṣṇa. Tudo possui seu valor, valor este que temos que pagar antes de obter ou possuir algo específico. Na lite­ratura védica, declara-se que, para adquirirmos o que existe de mais valioso, a consciência de Kṛṣṇa, temos que desenvolver uma ansiedade intensa por lograr o sucesso. Bilvamaṅgala Ṭhākura exprime muito bem esta ansiedade intensa em seu livro Kṛṣṇa-karṇāmṛta. Ele diz: “Espe­ro ansiosamente para ver aquele menino de Vṛndāvana cuja beleza corpórea cativa todo o universo, cujos olhos sempre se delimitam por sobrancelhas negras e se expandem como pétalas de lótus, que sempre olha ansiosamente para Seus devotos e que, em razão disso, des­loca-Se levemente de um lado a outro. Ele possui olhos sempre úmidos, Seus lábios são da cor do cobre e, por esses lábios, corre a vibração sonora que nos deixa mais lou­cos que um elefante ensandecido. Ah! Como quero vê-lO em Vṛndāvana!”.

Má-li člověk dostatečnou touhu dosáhnout úspěchu v oddané službě, říká se tomu samutkaṇṭhā, což znamená „naprostá touha“. Tato touha je vlastně cenou, kterou musíme zaplatit za úspěch ve vědomí Kršny. Všechno něco stojí a člověk musí nejdříve zaplatit, nežli něco získá a vlastní. Ve védských písmech stojí, že chceme-li získat tu nejcennější věc, vědomí Kršny, musíme vyvinout velkou touhu dosáhnout úspěchu. Bilvamangala Thákura tuto touhu vyjadřuje ve své knize Kršna-karnámrta: „Toužebně čekám na to, až uvidím vrndávanského chlapce, Jehož tělesná krása uchvacuje celý vesmír. Jeho oči lemované černým obočím jsou vždy rozevřené jako okvětní lístky lotosu, a On jimi vždy nedočkavě přelétá své oddané, a proto se mírně pohupuje ze strany na stranu. Jeho oči jsou vždy vlhké a rty zbarvené jako měď, a z těchto rtů vychází taková zvuková vibrace, že člověk začíná být ještě šílenější než šílený slon. Tolik Ho chci vidět ve Vrndávaně!“

Apego ao cantar dos santos nomes do Senhor

Připoutanost ke zpívání svatých jmen Pána

No mesmo Kṛṣṇa-karṇāmṛta, há outra declaração acerca do cantar de Rādhārāṇī. Uma das companheiras de Rādhārāṇī diz: “Ó Senhor Govinda, a mocinha que é filha do rei Vṛṣabhānu está agora vertendo lágrimas e está ansiosamente cantando Teu santo nome – ‘Kṛṣṇa! Kṛṣṇa!’”.

V Kršna-karnámrtě také jedna společnice Rádhárání říká o Jejím zpěvu: „Ó Šrí Góvindo, ta dívka, dcera krále Vršabhánua, nyní roní slzy a v úzkosti zpívá Tvé svaté jméno — ,Kršna! Kršna!̀“

Avidez por descrever as qualidades transcendentais do Senhor

Touha popisovat Pánovy transcendentální vlastnosti

O apego ao canto das glórias do Senhor também é exposto no Kṛṣṇa-karṇāmṛta como segue: “O que farei por Kṛṣṇa, que causa um prazer que transcende todas as ideias de­leitáveis e que é mais travesso do que todos os meninos irrequietos? A ideia das belas ativi­dades de Kṛṣṇa atrai meu coração, e não sei o que poderei fazer!”.

Kršna-karnámrta též líčí připoutanost k opěvování slávy Pána: „Co mohu udělat pro Kršnu, který přináší větší potěšení, než jaké jsme schopni si představit, a je nezbednější než všichni neposední hoši? Představa Jeho úžasných činností přitahuje mé srdce a já nevím, co mám dělat!“

Atração por viver em um lugar onde Kṛṣṇa realiza Seus passatempos

Touha žít v místech, kde Kršna měl své zábavy

Na obra Padyāvalī, de Rūpa Gosvāmī, há a seguinte declaração sobre Vṛndāvana: “O filho de Mahārāja Nanda vivia neste lugar com Seu pai, o qual era o rei de todos os va­queiros. Neste lugar, o Senhor Kṛṣṇa quebrou o carrinho no qual estava escondido o demônio Śakaṭāsura. Neste lugar, Dāmodara, que pode cortar o nó de nossa existência material, foi amarrado por Sua mãe Yaśodā”.

Rúpa Gósvámí říká o Vrndávaně v knize Padjávalí: „Na tomto místě žil syn Mahárádži Nandy se svým otcem, který byl králem všech pastevců. Zde Kršna rozbil vůz, ve kterém byl skrytý démon Šakatásura. A zde Dámódaru, který může přeseknout pouto hmotného bytí, svázala Jeho matka Jašódá.“

Um devoto puro do Senhor Kṛṣṇa reside no distrito de Mathurā ou no distrito de Vṛndāvana e visita todos os locais onde se deram os passatempos de Kṛṣṇa. Nes­ses locais sagrados, Kṛṣṇa exibiu Suas atividades infantis com os vaqueirinhos e mãe Yaśodā. Os devotos do Senhor Kṛṣṇa ainda têm o costume de circum-ambular todos esses lugares, e aqueles que chegam a Mathurā e a Vṛndāvana sempre sentem prazer transcendental. Na realidade, alguém que for a Vṛndāvana sentirá imediatamente sau­dades de Kṛṣṇa, que executou atividades tão maravilhosas quando ali esteve presente.

Čistý oddaný Pána Kršny žije v oblasti Mathury nebo Vrndávany a navštěvuje všechna místa, kde měl Kršna své zábavy. Na těchto posvátných místech Kršna ukázal své dětské činnosti s pasáčky a matkou Jašódou. Oddaní Pána Kršny dodnes tato místa obcházejí, a ti, kteří do Mathury a Vrndávany přichází, vždy cítí transcendentální radost. Jde-li někdo do Vrndávany, bude okamžitě cítit odloučení od Kršny, který se tam za své přítomnosti věnoval tak pěkným činnostem.

Semelhante atração por se lembrar das atividades de Kṛṣṇa é conhecida como apego a Kṛṣṇa. Contudo, há filósofos impersonalistas e místicos que, por intermédio de uma exibição de serviço devocional, querem, por fim, fundirem-se na existência do Senhor Supre­mo. Eles, algumas vezes, tentam imitar o sentimento que tem um devoto puro ao visitar os lo­cais santos onde Kṛṣṇa realizou Seus passatempos, mas o fazem visando simplesmente a salvação, em virtude do que suas atividades não podem ser consideradas como apego.

Ten, koho přitahuje vzpomínání na Kršnovy činnosti, má ke Kršnovi pouto. Existují však neosobní filozofové a mystici, kteří předstíranou oddanou službou chtějí nakonec splynout s existencí Nejvyššího Pána. Někdy se snaží napodobovat sentiment čistého oddaného při navštěvování posvátných míst, kde měl Kršna své zábavy, ale mají na mysli pouze spasení, a tak jejich činy nemůžeme považovat za pouto.

Rūpa Gosvāmī diz que o apego a Kṛṣṇa exibido por devotos puros não conhece a possibilidade de tornar-se puro no coração de trabalhadores fruitivos (karmīs) ou de especula­dores mentais, porque tal apego em pura consciência de Kṛṣṇa é muito raro e é de impossível obtenção mesmo por parte da maioria das pessoas liberadas. Como se declara no Bhagavad-gītā, a fase em que o indivíduo se liberta da contaminação material é a fase na qual ele pode al­cançar o serviço devocional. Aquele que quer simplesmente libertar-se e fundir-se no brahmajyoti impessoal não pode desenvolver apego a Kṛṣṇa. Kṛṣṇa conserva tal apego muito confidencialmente e o concede apenas a devotos puros. Mesmo os devotos comuns não podem ter semelhante apego puro a Kṛṣṇa. Assim, como poderão obter êxito aqueles cujos corações estão contaminados pelas ações e reações de atividades fruitivas e que estão emaranhados em diversas classes de especulação mental?

Rúpa Gósvámí řekl, že připoutanost ke Kršnovi, kterou ukázali čistí oddaní, se nemůže plně rozvinout v srdcích lidí, kteří touží po plodech své práce (karmí), nebo v srdcích mentálních spekulantů, protože takové pouto a čisté vědomí Kršny je velice vzácné a nemohou ho získat ani mnohé osvobozené bytosti. Podle Bhagavad-gíty je osvobození z hmotného znečištění úroveň, na které je možno dosáhnout oddané služby. Člověk, který chce pouze osvobození a splynutí s neosobní brahmajyoti, pouto ke Kršnovi získat nemůže. Takové pouto je velice důvěrné Kršnovo vlastnictví a udílí ho pouze čistým oddaným. Dokonce ani běžní oddaní nemohou mít čisté pouto ke Kršnovi. Jak je možné, aby dosáhli úspěchu lidé, jejichž srdce je znečištěno akcemi a reakcemi plodonosných činností a kteří jsou zapleteni v různých mentálních spekulacích?

Há muitos pseudodevotos que pensam artificialmente nos passatempos de Kṛṣṇa, passatempos estes conhecidos como aṣṭa-kāliya-līlā. Pode ser que, algumas vezes, uma pessoa imite estes passatempos de maneira artificial simulando que Kṛṣṇa na forma de um menino está conversando com ela, ou então pode ser que uma pessoa simule que tanto Rādhārāṇī quanto Kṛṣṇa foram até ela e estão conversando com ela. A classe dos imperso­nalistas, algumas vezes, exibe tais características, e pode ser que eles cativem algumas pessoas inocentes que não têm conhecimento acerca da ciência do serviço devocional. No entanto, tão logo um devoto experiente vê todas essas caricaturas, ele pode imediatamente identificar tal cana­lhice. Caso, alguma vez, seja visto um desses farsantes ostentando apego a Kṛṣṇa de imitação, isso não deve ser aceito como apego verdadeiro. Pode-se dizer, contudo, que tal apego concede ao enganador a esperança de que ele talvez, por fim, eleve-se à verdadeira plataforma do serviço devocional puro.

Existuje mnoho takzvaných oddaných, kteří uměle myslí na Kršnovy zábavy známé jako aṣṭa-kālika-līlā. Občas je mohou strojeně napodobovat a předstírat, že s nimi Kršna v podobě chlapce mluví, nebo mohou předstírat, že za nimi přišla Rádhárání s Kršnou, a že s nimi mluví. To někdy dělají impersonalisté, a mohou tím upoutat pozornost nějakých nevinných lidí, kteří o vědě oddané služby nic nevědí. Když však tyto příznaky uvidí zkušený oddaný, okamžitě takové darebáctví odhalí. Předstírá-li tento pokrytec, že má pouto ke Kršnovi, nemůžeme jeho pouto přijmout jako skutečné. Můžeme však říci, že takové pouto dává pokrytci naději, že se může nakonec povznést na skutečnou úroveň čisté oddané služby.

Pode-se dividir o apego de imitação sob dois títulos, a saber, o apego sombrio e apego parā (transcendental). Se alguém, sem ter-se submetido aos princípios reguladores do serviço devocional ou sem ter sido orientado por um mestre espiritual autêntico, ostenta tal apego de imitação, isto se chama apego sombrio. Verificamos, certas vezes, que uma pessoa realmente apegada à gratificação material ou à salvação tem a boa fortuna de se associar com devotos puros enquanto estes se dedicam a cantar o santo nome do Senhor. Pela boa vontade do Senhor, uma pessoa pode também cooperar e participar do cantar. Nesse momento, simplesmente por se associar com devotos puros, o luar de seus corações reflete-se nessa pessoa e, pela influência dos devotos puros, ela pode manifestar certa aparência de apego causada pela curiosidade, embora isso seja muito vacilante. Caso, com a manifestação de tal apego sombrio, a pessoa sinta que desaparece­ram todas as angústias materiais, isso se chama apego parā.

Předstírané pouto můžeme rozdělit na dva druhy — stínové pouto a parā (transcendentální) pouto. Jestliže člověk nedodržující usměrňující zásady oddané služby nebo bez vedení duchovního mistra projeví takové napodobené pouto, říká se tomu stínové pouto. Někdy vidíme, že člověku zjevně připoutanému k hmotnému požitku nebo k osvobození se poštěstí a setká se s čistými oddanými, když zpívají svaté jméno Pána. Milostí Pána může člověk také spolupracovat a připojit se ke zpívání. Díky pouhému styku s čistými oddanými ho osvítí paprsky z jejich srdcí, které připomínají měsíční svit, a vlivem těchto čistých oddaných se u něj může projevit nějaké podobné pouto způsobené zvědavostí, které je však velice pomíjivé. A cítí-li člověk, že s projevem stínového pouta mizí všechny hmotné bolesti, pak se to nazývá parā pouto.

O apego sombrio ou o apego parā podem se desenvolver caso nos associemos com um devoto puro ou visitemos locais santos como, por exemplo, Vṛndāvana ou Mathurā ou, então; caso um homem comum desenvolva tal apego a Kṛṣṇa e, por fortuna, execute atividades devocionais na companhia de devotos puros, ele também pode se elevar à pla­taforma do serviço devocional puro. Conclui-se, portanto, que o apego transcendental é tão poderoso que, mesmo que vejamos tal apego manifestado em algum homem comum; com a companhia de um devoto puro, esse apego pode levá-lo à fase de perfeição. Tal apego a Kṛṣṇa, porém, não pode ser invocado em uma pessoa que não tenha sido suficientemente abençoada pela companhia de devotos puros.

Stínové pouto nebo parā pouto se může vyvinout ve styku s čistým oddaným nebo návštěvou posvátných míst jako je Vrndávana a Mathurá, a vyvine-li takové pouto ke Kršnovi obyčejný člověk a poštěstí-li se mu oddaně sloužit ve společnosti čistých oddaných, může se také povýšit na úroveň čisté oddané služby. Transcendentální pouto je tak mocné, že když se projeví dokonce i u obyčejného člověka, může ho přivést na dokonalou úroveň. Takové pouto se však nemůže v člověku probudit aniž byl dostatečně požehnán společností čistých oddaných.

Assim como se pode invocar apego através da companhia de devotos puros, o apego pode também se extinguir caso se cometam ofensas aos pés de lótus de devotos puros. Em termos mais claros, podemos despertar apego a Kṛṣṇa associando-nos com devotos puros, mas, se cometemos ofensas aos pés de lótus de um devoto, o apego sombrio ou apego parā pode se extinguir. Esta extinção funciona como a Lua no quarto minguante, que diminui gradualmente e, por fim, torna-se escuri­dão. Em razão disso, devemos ter muito cuidado quando nos associamos com devotos puros a fim de nos precavermos de forma a não cometer uma ofensa a seus pés de lótus.

Stejně jako může být ve společnosti čistých oddaných pouto probuzeno, tak ho také mohou přestupky proti lotosovým nohám čistých oddaných zničit. Jinými slovy, společnost čistých oddaných tedy může pouto ke Kršnovi probudit, ale dopustí-li se člověk přestupků proti lotosovým nohám oddaného, stínové pouto nebo parā pouto může být zničeno. Je to jako ubývání měsíce, který se postupně zmenšuje, až nastane úplná tma. Při styku s čistými oddanými bychom proto měli být velice opatrní, abychom se nedopustili přestupku proti jejich lotosovým nohám.

Diferentes graus de ofensas aos pés de lótus de devotos puros podem anular o apego transcendental, seja sombrio, seja parā. No caso de ser uma ofensa muito séria, o apego é quase anulado, e, no caso de não ser uma ofensa muito séria, o apego pode transformar-se em apego de segunda ou de terceira classe.

Transcendentální pouto, parā nebo stínové, mohou zničit různé stupně přestupků proti lotosovým nohám čistých oddaných. Je-li přestupek vážný, pouto téměř zmizí, a není-li tak vážný, zmenší se a bude druhého nebo třetího stupně.

Se alguém se apega aos princípios de salvação ou a fundir-se na existência do brahmajyoti, seus êxtases diminuem gradualmente para o apego sombrio e parā, ou, então, transformam-se nos princípios de ahaṅgrahopāsanā. Este ahaṅgrahopāsanā descreve uma entidade viva quando esta, identificando-se com o Senhor Supremo, começa sua realização espiritual. Esta fase de autorrealização é conhecida tecnicamente como mo­nismo. O monista se julga igual ao Senhor Supremo. Assim, como não distingue entre si mesmo e o Senhor Supremo, seu ponto de vista é que ele adora o todo supremo adorando a si mesmo.

Přitahuje-li někoho spasení nebo splynutí s existencí brahmajyoti, jeho extáze se postupně zmenší na stínové pouto nebo parā pouto, nebo se přemění v princip ahaṁgrahopāsanā. Ahaṁgrahopāsanā označuje živé bytosti, které začnou svou duchovní realizaci ztotožňováním se s Nejvyšším Pánem. Taková seberealizace se odborně nazývá monismus. Monista si myslí, že je totožný se Svrchovaným Pánem, a protože mezi sebou a Pánem nerozlišuje, má za to, že uctíváním sebe uctívá nejvyšší celek.

Verifica-se, algumas vezes, que um neófito participa muito entusiasticamente em cantar e em dançar, mas que, no seu íntimo, ele tem a impressão de que se fundiu com o todo supremo. Esta concepção de monismo é completamente diferente do serviço devocional puro e transcendental. Entretanto, no caso de se ver uma pessoa que tenha desenvolvido um alto padrão de devoção sem nem mesmo ter-se submetido aos princípios reguladores, é de se concluir que ela alcançou seu status de serviço devocional em uma vida anterior. Por uma razão ou outra, ela teve seu serviço devocional interrompido temporariamente, muito provavelmente por ter cometido uma ofensa aos pés de lótus de um devoto. Agora, com uma segunda boa oportunidade, esse serviço começa novamente a se desen­volver. Conclui-se que unicamente na companhia de devotos puros é que se pode progredir estavelmente no serviço devocional.

Někdy vidíme, že začátečník zpívá a tančí velice nadšeně, ale uvnitř je pod dojmem, že se ztotožnil s nejvyšším celkem. Monistické pojetí se zcela liší od čisté transcendentální oddané služby. Vidíme-li však, že se někdo pozdvihl na vysokou úroveň oddanosti a nepodroboval se přitom ani usměrňujícím zásadám, měli bychom vědět, že je to postavení, kterého dosáhl ve svém dřívějším životě. Z nějakého důvodu, nejpravděpodobněji následkem přestupku, kterého se dopustil proti lotosovým nohám oddaného, byl jeho vývoj oddané služby na čas zastaven, a nyní tento člověk dostal další možnost, aby opět pokračoval. Závěrem je, že vyrovnaného pokroku v oddané službě můžeme dosáhnout pouze ve společnosti čistých oddaných.

Se alguém é capaz de melhorar gradualmente seu status no serviço devocional, deve-se concluir que isto se deve à misericórdia sem causa do próprio Kṛṣṇa. Se alguém está completamente desapegado da gratificação material e desenvolveu devoção extática pura, não se deve ter inveja dele, mesmo que se verifique que, algumas vezes, ele não vive à altura do serviço devocional. Também se confirma no Bhagavad-gītā que um devoto que tem fé inabalável e devoção no Senhor, mesmo que se verifique que às vezes ele se desvia acidentalmente das características devocionais puras, deve ser considerado entre os devotos puros. A fé inabalável no serviço devocional, no Senhor Kṛṣṇa e no mestre espiritual faz-nos muito elevados nas atividades do serviço devocional.

Může-li člověk postupně pozvedat svou úroveň oddané služby, měli bychom vědět, že je to bezpříčinnou milostí samotného Kršny. Pokud je někdo zcela odpoután od hmotného požitku a vyvinul čistou extatickou oddanost, neměli bychom mu závidět, přestože někdy nedopatřením nežije podle zásad oddané služby. V Bhagavad-gítě je také potvrzeno, že i když občas shledáme, že oddaný, který má neochvějnou víru a oddanost k Pánu, se náhodně odchyluje od vlastností čistých oddaných, měli bychom ho stále počítat mezi čisté oddané. Neochvějná víra v oddanou službu, v Pána Kršnu a v duchovního mistra každého v činnostech oddané služby rychle povýší.

No Nṛsiṁha Purāṇa, declara-se: “Se uma pessoa ocupa sua mente, corpo e atividades completamente no serviço à Divindade Suprema, e, externamente, desco­bre-se que ela se dedica a certas atividades abomináveis, não resta dúvida de que essas ativi­dades abomináveis serão subjugadas rapidamente pela influência de sua dedicada força devocional”. Apresenta-se o exemplo de que, durante a Lua cheia, a Lua tem algumas marcas que podem parecer manchas de pele. Não obstante, a iluminação que a Lua cheia difunde não pode ser impedida. De maneira similar, um pequeno erro em meio a uma grande soma de serviço de­vocional não deve de forma alguma ser considerado como erro. O apego a Kṛṣṇa é bem-aventurança transcendental. Em meio a uma grande soma de bem-aventurança transcendental, a pequena mancha de algum defeito material em nada pode influir.

V Nrsinha Puráně stojí: „Jestliže člověk zcela zaměstnal svou mysl, tělo a činnosti ve službě Nejvyšší Osobnosti Božství, ale navenek shledáme, že se dopouští ohavných činů, vlivem jeho poctivé oddané služby tyto nedostatky jistě rychle zmizí.“ Uvádí se příklad, že měsíc v úplňku může mít nějaké skvrny, ale jeho zář nelze zastavit. Podobně malou chybu ve velkém množství oddané služby nelze vůbec počítat jako chybu. Pouto ke Kršnovi je transcendentální blažeností. V neomezeném množství transcendentální blaženosti se malý hmotný nedostatek nemůže nijak projevit.