Skip to main content

Capítulo Quatorze

Kapitola črtnáctá

Requisitos Devocionais

Kvalifikace pro oddanou službu

Alguns sábios recomendam que o conhecimento e a renúncia são fatores importantes para que nos elevemos ao serviço devocional. Na realidade, todavia, isso não é fato. A realidade é que o cultivo de conhecimento ou o cultivo de renúncia, que são favo­ráveis para se obter uma base na consciência de Kṛṣṇa, podem ser aceitos no princí­pio, mas, no fim, podem também vir a ser rejeitados, pois o serviço devocional não depen­de de nada exceto o sentimento por tal serviço ou o desejo de auferi-lo. A sinceridade é o único requisito.

Někteří učenci doporučují poznání a odříkání jako důležité faktory při pokroku k oddané službě, ale ve skutečnosti tomu tak není. Rozvíjení poznání nebo odříkání nám může pomoci dostat se na práh oddané služby. Zpočátku je můžeme přijmout, ale nakonec mohou být také odmítnuty, neboť oddaná služba nezávisí na ničem jiném, než na vztahu k takové službě neboli na touze po ní. Není třeba ničeho jiného než upřímnosti.

A opinião dos devotos peritos é que a especulação mental e as austeridades artifici­ais da prática de yoga podem ser favoráveis para a pessoa se libertar da contaminação ma­terial, mas também lhe endurecerão o coração cada vez mais. Não prestarão nenhum auxílio no progresso do serviço devocional. Portanto, esses processos não são favoráveis para se começar a participar do serviço transcendental amoroso ao Senhor. Na realidade, a consciência de Kṛṣṇa – o serviço devocional em si – é a única maneira de se avançar na vida devocional. O serviço devocional é absoluto: é tanto a causa quanto o efeito. A Suprema Personalidade de Deus é a causa e o efeito de tudo o que existe, e, para podermos nos aproximar dEle, o Absoluto, temos que adotar o processo de serviço devocional – que também é absoluto.

Podle zkušených oddaných mohou být mentální spekulace a umělé odříkání dobré pro vysvobození z hmotného znečištění, avšak způsobují také, že srdce člověka stále více tvrdne. K pokroku v oddané službě ani trochu nepomohou. Pro vstup do transcendentální láskyplné služby Pánu tyto procesy tedy nejsou příznivé. Vědomí Kršny — oddaná služba samotná — je ve skutečnosti jediným způsobem, jak rozvinout svoji oddanost. Oddaná služba je absolutní; je jak příčinou, tak následkem. Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství, je příčinou a následkem všeho, co existuje, a abychom se k Němu, Absolutnímu, přiblížili, musíme se věnovat oddané službě, jež je také absolutní.

O próprio Senhor confirma isso no Bhagavad-gītā: “É possível compreender-Me unicamente por intermédio do serviço devocional”. Ao começar a ensinar o Gītā, o Senhor disse a Arjuna: “Como és Meu devoto, hei de te ensinar estes segredos”. Em última análise, conhecimento védico significa compreender o Senhor Supremo, e o processo para se in­gressar em Seu reino é o serviço devocional. Isto é aceito por todas as escrituras autênti­cas. Os especuladores mentais negligenciam o processo do serviço devocional e, como tentam simplesmente derrotar outras pessoas com investigações filosóficas, deixam de de­senvolver o êxtase da devoção.

Kršna samotný to potvrzuje v Bhagavad-gítě: „Porozumět Mi je možné pouze oddanou službou.“ Na počátku učení Gíty říká Pán Ardžunovi: „Vyjevím ti tato tajemství, protože jsi Můj oddaný.“ Védské poznání nakonec vyúsťuje v poznání Nejvyššího Pána, a způsobem, jak vstoupit do Jeho království, je oddaná služba. To přijímají všechna věrohodná písma. Mentální spekulanti oddanou službu opomíjejí a pouze se snaží porazit ostatní ve filozofickém bádání. Extázi oddanosti však přitom nevyvinou.

No Śrīmad-Bhāgavatam (11.20.31), Kṛṣṇa diz: “Meu querido Uddhava, para pessoas que se dedicam seriamente a Meu serviço, o cultivo de especulação filosófica e renúncia artificial não são muito favoráveis. Aquele que se torna Meu devoto obtém automa­ticamente os frutos da renúncia à gratificação material e adquire conhecimento suficiente para compreender a Verdade Absoluta”. Esta é a prova de que se está avançando no serviço devocional. Não é possível que um devoto fique na escuridão, porque o Senhor dá-lhe graça especial e o ilumina interiormente.

V jedenáctém zpěvu, dvacáté kapitole, 31. verši Šrímad Bhágavatamu Kršna říká: „Můj drahý Uddhavo, pro lidi, kteří Mi upřímně slouží, není příznivé rozvíjet filozofické spekulace a nepřirozené odříkání. Stane-li se člověk Mým oddaným, samočinně získá plody odříkání a hmotného požitku a obdrží dostatečné poznání k tomu, aby porozuměl Absolutní Pravdě.“ To je zkouška pokroku v oddané službě. Oddaný nemůže být v temnotě, protože Pán mu projevuje zvláštní přízeň a osvěcuje ho zevnitř.

No Śrīmad-Bhāgavatam (11.20.32-33), o Senhor continua instruindo Uddhava: “Meu querido amigo, os benefícios obtidos de atividades fruitivas, de austeridades, do cultivo de conhecimento filosófico, da renúncia, da prática do yoga místico, da caridade e de to­das as atividades auspiciosas similares são automaticamente obtidos por Meus devo­tos – aqueles que se apegam a Mim simplesmente por serviço amoroso. Estes devotos, embora tenham tudo a sua disposição, nada desejam além de Meu serviço devocional. Caso, em algum momento, um devoto deseje algum benefício material, como ser promovido aos planetas ce­lestiais, ou algum benefício espiritual – ir para os Vaikuṇṭhas –; por Minha misericórdia sem causa, seus desejos são muito facilmente satisfeitos”.

V jedenáctém zpěvu, dvacáté kapitole, 32. a 33. verši Šrímad Bhágavatamu Pán dále Uddhavu poučuje: „Můj drahý příteli, užitek získaný z plodonosných činů, odříkání, rozvíjení filozofického poznání, pokání, provozování mystické jógy, dobročinnosti a všech podobných příznivých činností získají Moji oddaní — ti, kteří jsou ke Mně připoutáni láskyplnou službou — zcela automaticky. Oddaní mohou mít vše, avšak netouží po ničem jiném, než po oddané službě Mně. Touží-li někdy oddaný po nějakém hmotném prospěchu, jako je povýšení na nebeské planety, nebo po nějakém duchovním prospěchu — dostat se na Vaikunthy — ze své bezpříčinné milosti mu jeho touhu velice snadno splním.“

Na realidade, aquele que está desenvolvendo a consciência de Kṛṣṇa e ainda possui algum apego à gratificação material logo se livrará de semelhante tendência pelo fato de regularmente prestar ser­viço devocional sob a instrução de um mestre espiritual autêntico.

Člověk, který se snaží pokročit ve vědomí Kršny a stále ho poutá hmotný požitek, bude od tohoto sklonu pravidelným vykonáváním oddané služby podle pokynů pravého duchovního mistra brzy osvobozen.

Śrīla Rūpa Gosvāmī, então, recomenda que não devemos nos apegar à gratificação ma­terial dos sentidos, senão que devemos aceitar todas as coisas agradáveis que tenham relação com a Kṛṣṇa. Por exemplo, comer é necessário, e é preciso que se coma pratos saborosos para satisfazer o sentido do paladar. Nesse caso, então, para o prazer de Kṛṣṇa e não para o prazer de nossa língua, podemos prepa­rar pratos saborosos e oferecê-los a Kṛṣṇa. Isso, então, é renúncia. Prepa­remos os pratos saborosos; contudo, a menos que os ofereçamos a Kṛṣṇa, não deve­mos aceitar comê-los. Este voto de rejeitar qualquer coisa que não tenha sido oferecida a Kṛṣṇa é a verdadeira renúncia. E, com tal renúncia, podem-se satisfazer as exigências dos sentidos.

Šríla Rúpa Gósvámí doporučuje, abychom nebyli poutáni k hmotnému smyslovému požitku, ale abychom přijímali jakýkoliv požitek, který je ve vztahu ke Kršnovi. Jíst je například nezbytné a člověk chce ochutnávat chutná jídla, aby uspokojil svůj chuťový smysl. V tom případě může připravit nějaká chutná jídla a obětovat je Kršnovi pro Jeho uspokojení, a ne pro uspokojení svého jazyka. To je skutečné odříkání. Můžeme připravovat chutná jídla, ale dokud je neobětujeme Kršnovi, neměli bychom je jíst. Slib odmítat všechno, co není obětováno Kršnovi, je skutečné odříkání, a s takovým odříkáním jsme schopni uspokojit žádosti smyslů.

Os impersonalistas que tentam evitar todas as coisas materiais podem se submeter a austeridades severas, mas perdem a oportunidade de se ocuparem no serviço ao Senhor. A renúncia deles, devido a isso, não é suficiente para a perfeição. Há muitos casos de impersonalistas que, por seguirem tal renúncia artificial sem manterem nenhum con­tato com o serviço devocional, caíram novamente e sentiram-se atraídos pela contamina­ção material. Mesmo atualmente, há muitos supostos renunciantes que oficialmente se tornam sannyāsīs, ou renunciantes, e, externamente, afirmam que a existência espiritual é real e a existência material é falsa. Dessa maneira, fazem uma exibição artificial de re­núncia ao mundo material. Contudo, como não podem chegar ao ponto do serviço devo­cional, não conseguem atingir o objetivo e voltam às atividades materiais, como o trabalho filantrópico e a agitação política. Há muitos casos de assim chamados sannyāsīs que abandonaram o mundo por considerarem-no falso, mas que vieram novamente ao mundo material porque não estavam buscando seu verdadeiro repouso nos pés de lótus do Senhor.

Impersonalisté, kteří se snaží vyhýbat všemu hmotnému, mohou podstoupit přísná odříkání, ale unikne jim možnost být zaměstnáni ve službě Pánu. Takové odříkání k dokonalosti nestačí. Existuje mnoho případů, kdy impersonalisté dodržovali umělé odříkání, aniž přišli do styku s oddanou službou, ale znovu poklesli a začalo je znovu přitahovat hmotné znečištění. Dokonce i v současnosti existuje mnoho lidí, kteří předstírají odříkání, formálně se stanou sannjásíny a navenek prohlašují, že duchovní existence je pravá a hmotná existence je neskutečná. Tímto způsobem uměle předvádějí zřeknutí se hmotného světa. Jelikož však nemohou dospět k oddané službě, cíle nedosáhnou a opět se navrátí k hmotným činnostem, jako je lidumilná práce a politika. Existuje mnoho případů takzvaných sannjásínů, kteří se vzdali světa s tím, že je neskutečný, ale opět se do hmotného světa vrátili, protože nehledali své skutečné postavení u lotosových nohou Pána.

Não se deve renunciar algo que possa ser utilizado no serviço ao Senhor. Este é um segredo do serviço devocional. Devemos aceitar qualquer coisa que possamos utilizar para avançar na consciência de Kṛṣṇa e no serviço devocional. Nós, por exemplo, estamos utilizando muitas máquinas para o avanço de nosso atual movimento da consciência de Kṛṣṇa – máquinas de escrever, ditafones, gravadores, microfones e aviões. As pessoas, algumas vezes, perguntam-nos: “Por que vocês utilizam produtos materiais se condenam o avanço da ci­vilização material?”. Na realidade, não condenamos, senão que simplesmente pedimos que as pessoas façam tudo o que estiverem fazendo, mas em consciência de Kṛṣṇa. Baseando-se neste mesmo princípio, no Bhagavad-gītā, Kṛṣṇa aconselha Arjuna a utilizar suas habilidades bélicas em serviço devocional. De forma similar, valemo-nos destas máquinas para o serviço a Kṛṣṇa. Imbuídos de tal sentimento por Kṛṣṇa, ou consciência de Kṛṣṇa, podemos aceitar tudo. Se é possível utilizar a máquina de escrever para a promoção de nosso movimento da consciência de Kṛṣṇa, temos que aceitá-la. Da mesma forma, devemos usar o ditafone ou qualquer outra máquina. Nossa visão é que Kṛṣṇa é tudo. Kṛṣṇa é a causa e o efeito, e nada nos pertence. Devemos usar as coisas de Kṛṣṇa no serviço a Kṛṣṇa. Tal é a nossa visão.

Člověk by se neměl vzdávat ničeho, co může být použito ve službě Kršnovi. To je tajemství oddané služby. Vše, čeho lze použít k pokroku ve vědomí Kršny a v oddané službě, bychom měli přijmout. Pro pokrok našeho současného hnutí pro vědomí Kršny například používáme mnoho přístrojů, jako psací stroje, diktafony, magnetofony, mikrofony a letadla. Někdy se nás lidé ptají: „Proč používáte hmotných výrobků, když zavrhujete pokrok hmotné civilizace?“ Ve skutečnosti ho však nezavrhujeme. Chceme, aby lidé dělali to, co již dělají, ale pouze aby to dělali ve vědomí Kršny. To je tatáž zásada, podle které Kršna v Bhagavad-gítě doporučil Ardžunovi, aby svých válečnických schopností použil v oddané službě. Podobně i my těchto přístrojů používáme v oddané službě. S takovým vztahem ke Kršnovi neboli ve vědomí Kršny můžeme přijmout cokoliv. Může-li se psací stroj hodit k pokroku našeho hnutí pro vědomí Kršny, musíme ho použít. Podobně musíme použít i diktafon nebo jakýkoliv jiný přístroj. Naše představa je taková, že Kršna je všechno. Kršna je příčina i následek a nám nepatří nic. Kršnovy věci se musí použít ve službě Kršnovi. Tak se díváme na vše.

Isto não quer dizer, todavia, que devamos abandonar os princípios que estabelecem o cumprimento do serviço devocional ou que devamos deixar de nos manter fiéis às re­gras e regulações impostas em tal serviço. No estágio neófito de devoção, o indivíduo deve se­guir todos os princípios, orientado pela autoridade do mestre espiritual. Devemos aceitar ou rejeitar algo sempre de acordo com os princípios devocionais; não é que possamos independentemente manufaturar alguma ideia do que deve ser aceito ou rejeitado. Por­tanto, por ser a manifestação visível de Kṛṣṇa, o mestre espiritual é necessário para orien­tar o devoto em nome da Suprema Personalidade de Deus.

Neznamená to však, že bychom měli zanechat zásad oddané služby nebo zanedbávat zde předepsaná pravidla a příkazy. Na počáteční úrovni musí oddaný dodržovat všechny zásady stanovené autoritou duchovního mistra. Přijímání a odmítání věcí by mělo být vždy v souladu se zásadami oddanosti; ne že si budeme nezávisle vytvářet nějaké názory na to, co přijmout a co odmítnout. Duchovní mistr je jako Kršnův viditelný představitel nepostradatelný, neboť oddaného vede v zastoupení Nejvyšší Osobnosti Božství.

O mestre espiritual jamais deverá se deixar levar por um acúmulo de riqueza ou por um grande número de seguidores. O mestre espiritual autêntico jamais será assim. Às vezes, porém, se um mestre espiritual não é devidamente autorizado, e apenas por sua própria iniciativa se torna mestre espiritual, ele pode se deixar levar por um acúmulo de riqueza e uma grande quantidade de discípulos. O grau de serviço devocional de tal indivíduo não é muito alto. Se uma pessoa se deixa levar por tais realizações, seu serviço devocional se enfraquece, devido a que devemos aderir estritamente aos princí­pios da sucessão discipular.

Duchovní mistr se nikdy nesmí nechat ovlivnit nahromaděným bohatstvím nebo velkým počtem následovníků. Pravý duchovní učitel nikdy takový nebude. Někdy se ale stane, že duchovní mistr není náležitě autorizován a stane se duchovním učitelem z vlastní iniciativy; potom ho nahromaděné bohatství a velké množství žáků může uchvátit. Nenachází se na příliš vysokém stupni oddané služby. Je-li stržen úspěchy, pak jeho oddaná služba zeslábne. Měli bychom se proto přísně držet zásad učednické posloupnosti.

Uma pessoa consciente de Kṛṣṇa, estando naturalmente purificada, não necessita desenvolver nenhum outro processo purificatório de pensamento ou de ação. Como é al­tamente elevada em consciência de Kṛṣṇa, já adquiriu todas as boas qualidades e está seguindo as regras e regulações prescritas para o processo de yoga místico. Os devotos pra­ticam essas regras automaticamente. Um exemplo concreto disso é a qualidade da não-violência, que é considerada uma boa qualificação. Um devoto é naturalmente não-vio­lento, em virtude do que não necessita praticar a não-violência separadamente. Há pessoas que pro­curam purificar-se ingressando em um movimento vegetariano, mas o devoto é auto­maticamente vegetariano. Porque é automaticamente vege­tariano, ele não precisa praticar separadamente esse ponto ou ingressar em alguma sociedade para vegetarianos.

Člověk vědomý si Kršny je přirozeně očištěn a nepotřebuje rozvíjet žádný jiný očistný způsob myšlení nebo činů. Jelikož je na vysoké úrovni vědomí Kršny, získal již všechny dobré vlastnosti a následuje pravidla a příkazy předepsané pro mystický jógový proces. Tato pravidla oddaní dodržují automaticky. Konkrétním příkladem je nenásilí, které se považuje za dobrou vlastnost. Oddaný dodržuje nenásilí přirozeně, a proto ho nemusí rozvíjet odděleně. Někteří lidé se chtějí očistit zapojením do vegetariánského hnutí, ale oddaný je automaticky vegetarián. Nemusí vynakládat žádné zvláštní úsilí nebo se připojovat k vegetariánským spolkům. Je vegetariánem automaticky.

Há muitos outros casos que provam que o devoto não necessita praticar nada se­não a consciência de Kṛṣṇa – todas as boas qualidades dos semideuses desenvolvem-se au­tomaticamente nele. Aqueles que estão se esforçando com o intento deliberado de serem vegetaria­nos ou de tornarem-se não-violentos podem ter boas qualificações segundo uma opinião mate­rial, mas tais qualificações não são suficientes para torná-los devotos. Aquele que é vegetariano não é necessariamente devoto, tampouco é uma pessoa não-violenta. O devoto, em contrapartida, é automaticamente tanto vegetariano quanto não-violento. Assim, somos levados a con­cluir que a causa da devoção não é nem o vegetarianismo nem a não-violência.

Existuje mnoho dalších příkladů, ze kterých je patrné, že oddaný se nemusí věnovat ničemu jinému než vědomí Kršny. Všechny dobré vlastnosti polobohů se v něm samy vyvinou. Ti, kteří úmyslně praktikují vegetariánství nebo nenásilí, mohou mít podle hmotných měřítek dobré vlastnosti, ale tyto vlastnosti nestačí na to, aby se z nich stali oddaní. Vegetarián nemusí být nezbytně oddaným nebo nenásilným člověkem. Oddaný je však samočinně nenásilný i vegetarián. Musíme tedy dojít k závěru, že vegetariánství a nenásilí není příčinou oddanosti.

A este respeito, há uma história no Skanda Purāṇa sobre um caçador que foi conver­tido em um grande devoto sob a instrução de Nārada Muni. Depois que se tornou um de­voto perfeito, não era capaz de matar sequer uma formiga. Parvata Muni, um amigo de Nārada, viu a transformação maravilhosa experimentada pelo caçador em virtu­de do serviço devocional e comentou: “Meu prezado caçador, não surpreende muito sua relu­tância em matar mesmo uma formiga. Todas as boas qualidades manifestam-se auto­maticamente em qualquer pessoa que desenvolva a postura devocional. Um devoto jamais causa aflição a alguém”.

K tomu se váže příběh ve Skanda Puráně o lovci, ze kterého se stal velký oddaný díky pokynům Nárady Muniho. Když se z lovce stal dokonalý oddaný, nebyl schopen zabít ani mravence. Parvata Muni, Náradův přítel, uviděl, jak úžasně oddaná služba lovce proměnila, a poznamenal: „Můj drahý lovče, to, že nechceš zabít ani mravence, není příliš zarážející. U člověka, který rozvíjí svou oddanost, se projeví všechny dobré vlastnosti aniž by o ně usiloval. Oddaní nikdy nikomu nepřináší utrpení.“

Śrī Rūpa Gosvāmī afirma que a purificação da consciência, a purificação das a­tividades corpóreas, as austeridades, a paz mental e tudo mais se manifestam automati­camente naquele que se dedica ao serviço devocional.

Šrí Rúpa Gósvámí zde ujišťuje, že očista vědomí, očista tělesných činností, odříkání, klidná mysl atd. se u osoby, která je zaměstnaná v oddané službě, projeví samočinně.

Śrī Rūpa Gosvāmī afirma que existem nove diferentes tipos de serviço devocional, os quais são registrados como ouvir, cantar, lembrar, servir, adorar a Deidade no templo, orar, levar ordens a cabo, servir Kṛṣṇa como um amigo e sacrificar tudo por Ele. Cada um destes processos é tão poderoso que, se uma pessoa segue até mesmo um só deles, ela pode, sem falta, alcançar a perfeição que deseja. Se uma pessoa, por exemplo, dedica-se simplesmen­te a ouvir sobre o Senhor, e outra pessoa se dedica a cantar as glórias do nome, ambas alcançarão o objetivo que desejam em serviço devocional, o que é explicado no Caitanya-caritāmṛta. Pode-se executar um, dois, três ou todos os diferentes processos de serviço devocional, e, no final derradeiro, a meta última de se estabe­lecer em serviço devocional será lograda.

Šrí Rúpa Gósvámí zde potvrzuje, že existuje devět různých způsobů oddané služby: naslouchání, opěvování, vzpomínání, sloužení, uctívání Božstva v chrámu, modlení se, vykonávání příkazů, sloužení Kršnovi jako přítel a obětování všeho do Jeho rukou. Každý způsob je tak mocný, že člověk, který následuje i jen jediný z nich, může s jistotou dosáhnout vytoužené dokonalosti. Přitahuje-li například někoho pouze naslouchání o Pánu a jiného přitahuje opěvování slávy Jeho jména, oba dosáhnou svých vytoužených výsledků v oddané službě. To vysvětluje Čaitanja-čaritámrta. Člověk může provádět jeden, dva, tři nebo všechny způsoby oddané služby a nakonec dosáhne vytouženého cíle — pevně se ustálí v oddané službě.

Há exemplos concretos de devotos que prestaram apenas um destes serviços e alcança­ram a perfeição. O rei Parīkṣit alcançou a meta desejada da vida pelo simples fato de ou­vir o Śrīmad-Bhāgavatam. Śukadeva Gosvāmī alcançou a meta desejada da vida pelo sim­ples fato de recitar o Śrīmad-Bhāgavatam. Prahlāda Mahārāja encontrou-se com o sucesso em seu serviço devocional por sempre se lembrar do Senhor. Lakṣmī, a deusa da fortuna, foi bem-sucedida por se ocupar em massagear os pés de lótus do Senhor. O rei Pṛthu alcançou o sucesso por se dedicar à adoração no templo. Akrūra viu-se exitoso por oferecer orações. Hanumān logrou o sucesso por prestar serviço pessoal ao Senhor Rāmacandra. Arjuna foi bem-su­cedido pelo fato de ser amigo de Kṛṣṇa. Bali Mahārāja, por sua vez, teve êxito simplesmente por ter oferecido todas as suas posses a Kṛṣṇa.

Zde uvedeme konkrétní příklady toho, kdy oddaný vykonával jednu z těchto služeb a dosáhl dokonalosti. Král Paríkšit dosáhl vytouženého výsledku pouhým nasloucháním Šrímad Bhágavatamu. Šukadéva Gósvámí dosáhl vytouženého životního cíle pouhým přednášením Šrímad Bhágavatamu. Prahláda Mahárádža dosáhl úspěchu v oddané službě neustálým vzpomínáním na Pána. Lakšmí, bohyně štěstí, dosáhla úspěchu masírováním lotosových nohou Pána. Král Prthu dosáhl úspěchu uctíváním v chrámu. Akrúra dosáhl úspěchu skládáním modliteb. Hanumán dosáhl úspěchu prokazováním osobní služby Pánu Rámačandrovi. Ardžuna dosáhl úspěchu tím, že byl Kršnův přítel. A Bali Mahárádža dosáhl úspěchu obětováním všeho svého vlastnictví Kršnovi.

Há também exemplos de devotos que cumpriram todos os diferentes artigos juntos. No Śrīmad-Bhāgavatam (9.4.18-20), há uma declaração a respeito de Mahārāja Ambarīṣa, que seguiu todos os processos devocionais. Nesses versos, Śukadeva Gosvāmī diz: “Em primeiro lugar, o rei Ambarīṣa concentrou sua mente nos pés de lótus do Senhor Kṛṣṇa, e, em seguida, ocupou sua fala em descrever os passatempos e as atividades do Senhor. Ele ocupou suas mãos em lavar o templo do Senhor. Ocupou os ouvidos em ouvir as gló­rias transcendentais do Senhor. Ocupou os olhos em ver a bela Deidade no templo. Ocu­pou o corpo em estar com devotos puros do Senhor [Quando você está com uma pessoa, vocês têm que sentar juntos, comer juntos, etc., em consequência do que é inevitável o contato entre seus corpos. Ambarīṣa Mahārāja vivia na companhia unicamente de devotos puros, e não permitia que ninguém mais tocasse seu corpo]. Ele ocupou suas narinas em cheirar as flores e a tulasī que se ofereciam a Kṛṣṇa, e ocupou sua língua em saborear prasāda de Kṛṣṇa [alimento preparado especificamente para se oferecer ao Senhor, cujos remanentes são comidos pelos devotos]. Mahārāja Ambarīṣa podia oferecer ótima prasāda a Kṛṣṇa porque era rei e não tinha dificuldades financeiras. Ele costumava ofe­recer a Kṛṣṇa as mais régias preparações e, em seguida, saboreava os remanentes como prasāda de Kṛṣṇa. Seu estilo real não conhecia escassez porque ele possuía um templo belíssimo onde se decorava a Deidade do Senhor com dispendiosa parafernália e onde se Lhe oferecia ali­mento de excelente qualidade. Assim, ele tinha tudo a sua disposição e estava sempre completamente ocupado em consciência de Kṛṣṇa”.

Existují také příklady oddaných, kteří vykonávali všechny způsoby služby najednou. V devátém zpěvu, čtvrté kapitole, 18., 19. a 20. verši Šrímad Bhágavatamu je citát o Mahárádžovi Ambaríšovi, který sloužil všemi způsoby. V těchto verších Šukadéva Gósvámí říká: „Král Ambaríša ze všeho nejdříve soustředil svou mysl na lotosové nohy Šrí Kršny a pak zaměstnal svou řeč popisováním zábav a činností Pána. Své ruce zaměstnal umýváním chrámu Pána. Své uši zaměstnal nasloucháním o transcendentální slávě Pána. Své oči zaměstnal díváním se na nádherné Božstvo v chrámu. Své tělo zaměstnal stýkáním se s čistými oddanými Pána. (Stýkáte-li se s někým, musíte spolu sedět, jíst společně atd. — a tímto způsobem se nevyhnutelně vaše těla vzájemně dotknou. Ambaríša Mahárádža se stýkal pouze s čistými oddanými a nedovolil, aby se jeho tělo dotýkalo nikoho jiného.) Své nosní dírky zaměstnal čicháním květin a tulasí obětovaných Kršnovi a svůj jazyk zaměstnal ochutnáváním Kršnova prasádam (jídlo připravované výhradně k obětování Pánu, z něhož oddaní jedí zbytky). Mahárádža Ambaríša mohl Kršnovi obětovat velice dobré prasádam, protože byl král a neměl o peníze nouzi. Obětoval Kršnovi nejlahodnější královská jídla a pak ochutnával zbytky jako kṛṣṇa-prasāda. Dělal to v královském stylu — měl překrásný chrám, kde Božstvo Pána mělo drahé ozdoby a byla Mu obětována prvotřídní jídla. Všeho byl dostatek a on byl neustále naplno zaměstnaný ve vědomí Kršny.“ Z toho vyplývá, že bychom měli jít ve stopách velkých oddaných. Nejsme-li schopni vykonávat všechny druhy oddané služby, musíme se snažit provádět alespoň jeden z nich, jak doložili svým vlastním příkladem předchozí áčárjové. Zaměstnáme-li se vykonáváním všech způsobů oddané služby jako Mahárádža Ambaríša, pak nám každý z nich zaručuje dokonalost oddané služby. Jakmile se člověk dokonale zaměstná ve službě, automaticky se odpoutá od hmotného znečištění a osvobození se stane služebnou oddaného. Bilvamangala Thákura to potvrzuje: Rozvine-li člověk ryzí oddanost k Pánu, osvobození bude oddaného následovat jako jeho služebná.

Śrīla Rūpa Gosvāmī diz que, algumas vezes, as autoridades descrevem que os princípios reguladores do serviço devocional constituem o caminho do serviço prestado ao Senhor em opulência.

Šríla Rúpa Gósvámí říká, že autority někdy popisují oddanou službu podle usměrňujících zásad jako cestu služby Pánu s bohatstvím.