Skip to main content

Capítulo 72

72. KAPITOLA

A Libertação do Rei Jarāsandha

Osvobození krále Džarásandhy

Na grande assembleia de cidadãos respeitáveis, amigos, parentes, brāhmaṇas, sábios, kṣatriyas e vaiśyas – na presença de todos, incluindo seus irmãos –, o rei Yudhiṣṭhira dirigiu-se diretamente ao Senhor Kṛṣṇa com a seguinte argumentação: “Meu querido Senhor Kṛṣṇa, o sacrifício conhecido como rājasūya-yajña deve ser executado pelo imperador e é considerado o rei de todos os sacrifícios. Executando esse sacrifício, desejo satisfazer todos os semideuses, que são Seus representantes autorizados dentro deste mundo material e desejo que Você me ajude, por gentileza, nesse grande empreendimento, de forma que possa ser exitoso. No que concerne a nós Pāṇḍavas, não temos nada a pedir dos semideuses. Pessoalmente, estamos de todo satisfeitos por sermos Seus devotos. Como Você diz no Bhagavad-gītā: ‘Pessoas desnorteadas pelos desejos materiais adoram os semideuses’. Mas meu propósito é diferente. Quero realizar este sacrifício rājasūya e convidar os semideuses para mostrar que eles não têm nenhum poder independente de Você – que eles são todos Seus criados e que Você é a Suprema Personalidade de Deus. Pessoas tolas, com um pobre fundo de conhecimento, consideram Sua Onipotência um ser humano comum. Às vezes, elas tentam achar algum erro em Você e, às vezes, elas O difamam. Por essa razão, desejo executar este rājasūya-yajña. Pretendo convidar todos os semideuses, começando pelo senhor Brahmā, o senhor Śiva e outros elevados líderes dos planetas divinos, e, nessa grande assembleia de semideuses de todas as partes do universo, quero corroborar que Você é a Suprema Personalidade de Deus e que todos são Seus servos”.

Na velkém shromáždění ctihodných občanů, přátel, příbuzných, bráhmanů, mudrců, kšatrijů a vaišjů oslovil král Judhišthira Pána Krišnu přede všemi, včetně svých bratrů, takto: “Můj drahý Pane Krišno, oběť, které se říká Rádžasúja-jagja, má být vykonána svrchovaným panovníkem a je považována za krále všech obětí. Provedením této oběti chci uspokojit všechny polobohy, kteří jsou Tvými zplnomocněnými zástupci v hmotném světě, a přeji si, abys mi s tímto odvážným podnikem laskavě pomohl, aby mohl být úspěšně uskutečněn. Co se týče nás Pánduovců, nemáme, oč bychom polobohy žádali. Osobně jsme zcela spokojení s tím, že jsme Tvoji oddaní. Jak říkáš v Bhagavad-gītě: ,Polobohy uctívají lidé zmatení hmotnými žádostmi.` Mně se však jedná o něco jiného. Chci vykonat oběť Rádžasúju a pozvat všechny polobohy proto, abych ukázal, že nemají žádnou moc nezávislou na Tobě — že jsou Tvoji služebníci a Ty jsi Nejvyšší Osobnost Božství. Hloupí lidé s chabým poznáním Tě považují za obyčejnou lidskou bytost. Někdy na Tobě hledají chyby a někdy Tě haní. Proto chci vykonat tuto Rádžasúja-jagju. Přeji si pozvat všechny polobohy, počínaje Pánem Brahmou, Pánem Šivou a dalšími vznešenými vládci nebeských planet, a na tomto velkém shromáždění polobohů ze všech částí vesmíru chci dokázat, že jsi Nejvyšší Osobnost Božství a že každý je Tvůj služebník.

“Meu querido Senhor, aqueles que estão constantemente em consciência de Kṛṣṇa e pensam em Seus pés de lótus ou em Seus calçados estão certamente livres de toda a contaminação da vida material. Tais pessoas, que se ocupam por completo em Seu serviço devocional em consciência de Kṛṣṇa, meditando apenas em Você e oferecendo-Lhe orações, são almas purificadas. Estando constantemente ocupadas em serviço consciente de Kṛṣṇa, elas são libertadas do ciclo de repetidos nascimentos e mortes. Ou, até mesmo se elas não desejam ser libertas desta existência material, mas desejam desfrutar de opulência material, seus anseios também são atendidos por intermédio das atividades conscientes de Kṛṣṇa. De fato, aqueles que são devotos puros de Seus pés de lótus não têm nenhum desejo de opulências materiais. Quanto a nós, rendemo-nos completamente a Seus pés de lótus e, por Sua graça, somos tão afortunados que podemos vê-lO em pessoa. Portanto, naturalmente, não temos qualquer anseio por opulências materiais. O veredito da sabedoria védica é que Você é a Suprema Personalidade de Deus. Eu quero reafirmar essa verdade e também almejo mostrar para o mundo a diferença entre aceitá-lO como a Suprema Personalidade de Deus e aceitá-lO como uma poderosa personalidade histórica. Intenciono mostrar ao mundo que se pode atingir a perfeição da vida somente por se abrigar a Seus pés de lótus, assim como se podem satisfazer os galhos, ramos, folhas e flores de uma árvore inteira somente por regar sua raiz. Se a pessoa assumir a consciência de Kṛṣṇa, sua vida será realizada, material e espiritualmente”.

Můj drahý Pane, ti, kdo jsou si neustále vědomi Krišny a myslí na Tvé lotosové nohy nebo na Tvé střevíce, jsou nepochybně zbavení všeho znečištění hmotného života. Lidé, kteří Ti s úplným vědomím Krišny slouží, kteří meditují jen o Tobě a modlí se k Tobě, jsou očištěné duše. Jsou vysvobození z koloběhu opakovaných zrození a smrtí, neboť se stále zaměstnávají službou na úrovni vědomí Krišny. Dokonce i v případě, že netouží po vysvobození z hmotného bytí, ale chtějí si užívat hmotného bohatství, se jejich touhy také splní díky tomu, jak jednají s vědomím Tebe. Čistí oddaní Tvých lotosových nohou ve skutečnosti netouží po hmotném bohatství. Co se nás týče, jsme plně odevzdaní Tvým lotosovým nohám a Tvou milostí máme to štěstí, že Tě můžeme osobně vidět. Proto přirozeně netoužíme po hmotném bohatství. Védská moudrost praví, že jsi Nejvyšší Osobnost Božství. Chtěl bych utvrdit platnost této skutečnosti a také ukázat světu rozdíl mezi tím, když Tě někdo přijímá jako Nejvyšší Osobnost Božství, a tím, když Tě někdo jen považuje za mocnou historickou osobnost. Chci světu ukázat, že člověk může dosáhnout nejvyšší dokonalosti života jednoduše přijetím útočiště u Tvých lotosových nohou, stejně jako lze prostým zaléváním kořene uspokojit větve, ratolesti, listy i květy celého stromu. Život toho, kdo rozvíjí vědomí Krišny, se naplní po hmotné i po duchovní stránce.

“Isso não significa que Você seja parcial com a pessoa consciente de Kṛṣṇa e indiferente à pessoa não-consciente de Kṛṣṇa. Você é igual com todos; essa é Sua declaração. Você não pode ser parcial com alguém e não Se interessar por outrem, porque Você está situado no coração de todos como a Superalma e concede a todos os respectivos resultados de suas atividades fruitivas. Você propicia a todas as entidades vivas a oportunidade de desfrutar este mundo material como elas desejam. Como a Superalma, Você está situado no corpo junto à entidade viva, dando-lhe os resultados de suas próprias ações, como também oportunidades para dirigir-se rumo a Seu serviço devocional pelo desenvolvimento da consciência de Kṛṣṇa. Você declara abertamente que devemos nos render a Você e abandonar todos os outros compromissos e que Você Se encarregaria de tudo, aliviando-nos das reações de todos os pecados. No entanto, as entidade vivas permanecem apegadas às atividades materiais e sofrem ou desfrutam as reações sem Sua interferência. Você é igual à árvore-dos-desejos dos planetas celestiais, que concede bênçãos segundo os desejos de alguém. Todos são livres para alcançar a perfeição máxima, mas, se a pessoa não quiser assim, Sua concessão de bênçãos menores não é devido à parcialidade”.

To neznamená, že jsi nakloněný lidem, kteří přijímají vědomí Krišny, a že lidé nevědomí si Krišny jsou Ti lhostejní. Stavíš se ke všem stejně — to jsi sám prohlásil. Nemůžeš být jedněm nakloněný a o druhé se nezajímat, protože sídlíš v srdcích všech jako Nadduše a všem udílíš výsledky jejich plodonosných činností. Každé živé bytosti dáváš možnost, aby si užívala tohoto hmotného světa, jak si přeje. Jako Nadduše sídlíš v těle s ní a dáváš jí výsledky jejích činností i příležitosti rozvíjet vědomí Krišny a obrátit se k oddané službě Tobě. Otevřeně prohlašuješ, že každý by měl zanechat všech ostatních věcí a odevzdat se Ti, že se o něho postaráš a zbavíš ho reakcí za všechny hříchy. Živá bytost ale přesto zůstává připoutaná k hmotným činnostem a trpí nebo se raduje z jejich následků, aniž bys do toho dále zasahoval. Jsi jako strom přání na nebeských planetách, který dává každému požehnání podle toho, co si kdo přeje. Každý má možnost dosáhnout nejvyšší dokonalosti, ale pokud po tom někdo netouží a Ty mu dáš nižší požehnání, neznamená to, že jsi zaujatý.”

Ao ouvir essa declaração do rei Yudhiṣṭhira, o Senhor Kṛṣṇa respondeu como segue: “Meu querido rei Yudhiṣṭhira, ó matador de inimigos, ó justiça ideal personificada, confiro inteiramente Meu apoio à sua decisão de executar o sacrifício rājasūya. Depois de executar esse grande sacrifício, seu bom nome ficará na história da civilização humana. Meu querido rei, posso informar-lhe que todos os grandes sábios, seus antepassados, os semideuses e seus parentes e amigos, inclusive Eu mesmo, desejamos que você execute este sacrifício, e acredito que ele satisfará todas as entidades vivas. Contudo, em primeiro lugar, peço-lhe que conquiste todos os reis do mundo e junte toda a parafernália requerida para executar esse grande sacrifício. Meu querido rei Yudhiṣṭhira, seus quatro irmãos são os representantes diretos de semideuses importantes, como Vāyu e Indra. [É dito que Bhīma nasceu do semideus Vāyu e que Arjuna nasceu do semideus Indra, ao passo que o próprio rei Yudhiṣṭhira nasceu do semideus Yamarāja.] Como tal, seus irmãos são grandes heróis, e você é o rei mais piedoso e autocontrolado e, por isso, é conhecido como Dharmarāja. Todos vocês são tão qualificados em serviço devocional a Mim que automaticamente Me conquistaram”.

Když Pán Krišna slyšel tato slova krále Judhišthiry, odpověděl následovně: “Můj milý králi Judhišthiro, ó hubiteli nepřátel a zosobněná ideální spravedlnosti, plně podporuji tvé rozhodnutí vykonat oběť Rádžasúju. Pokud tuto velkou oběť vykonáš, zůstane Tvé jméno navždy dobře zapsané v dějinách lidské civilizace. Můj milý králi, mohu ti říci, že všichni velcí mudrci, tvoji předci, polobozi a tvoji příbuzní i přátelé včetně Mě si přejí, abys tuto oběť vykonal, a myslím, že to uspokojí všechny živé bytosti. Žádám tě však, abys nejdříve porazil všechny krále na světě a shromáždil vše potřebné k této velké oběti. Můj milý králi Judhišthiro, tvoji čtyři bratři jsou přímými zástupci důležitých polobohů jako Vájua či Indry. (Je řečeno, že Bhíma se narodil polobohu Vájuovi a Ardžuna se narodil polobohu Indrovi, zatímco samotný král Judhišthira se narodil polobohu Jamarádžovi.) Tvoji bratři jsou tedy velcí hrdinové a ty jsi nejzbožnější král, který se umí nejlépe ovládat, a proto jsi známý jako Dharmarádž. Všichni Mi tak dobře sloužíte, že jste si Mě automaticky podmanili.”

O Senhor Kṛṣṇa afirmou ao rei Yudhiṣṭhira que Ele é conquistado pelo amor de alguém que dominou seus sentidos. Alguém que não controlou seus sentidos não pode conquistar a Suprema Personalidade de Deus. Esse é o segredo do serviço devocional. Conquistar os sentidos significa ocupá-los constantemente no serviço ao Senhor. A qualificação específica de todos os irmãos Pāṇḍavas era que eles sempre empenhavam seus sentidos no serviço ao Senhor. Alguém que assim empenha seus sentidos se purifica, e, com sentidos purificados, o devoto pode prestar transcendental serviço amoroso ao Senhor e conquistá-lO.

Pán Krišna řekl králi Judhišthirovi, že Ho přemůže láska toho, kdo si podrobil své smysly. Kdo nezvítězil nad svými smysly, nemůže zvítězit nad Nejvyšší Osobností Božství. To je tajemství oddané služby. Podrobit si smysly znamená zaměstnávat je neustále službou Pánu. Zvláštní kvalifikací všech bratří Pánduovců bylo, že stále používali své smysly ke službě Pánu. Ten, kdo takto používá své smysly, se očišťuje a s očištěnými smysly může skutečně poskytovat láskyplnou transcendentální službu Pánu a podmanit si Ho.

O Senhor Kṛṣṇa continuou: “Não há ninguém nos três mundos do universo, inclusive os poderosos semideuses, que possa ultrapassar Meus devotos em quaisquer das seis opulências, isto é, riqueza, força, reputação, beleza, conhecimento e renúncia. Então, se você quiser conquistar os reis terrenos, não há qualquer possibilidade de que eles saiam vitoriosos”.

Pán Krišna pokračoval: “Ve třech světech není nikoho, včetně mocných polobohů, kdo by mohl překonat Mé oddané v některém ze šesti vznešených atributů — bohatství, síle, slávě, kráse, poznání a odříkání. Chceš-li tedy porazit světské krále, nemají nejmenší šanci zvítězit.”

Quando o Senhor Kṛṣṇa encorajou o rei Yudhiṣṭhira dessa maneira, a face do rei brilhou como uma flor desabrochando por causa da felicidade transcendental e, assim, ele ordenou que seus irmãos mais jovens conquistassem todos os reis da Terra em todas as direções. O Senhor Kṛṣṇa autorizou os Pāṇḍavas a executar a grande missão dEle de castigar os descrentes infiéis do mundo e dar proteção aos Seus devotos fiéis. Em Sua forma de Viṣṇu, o Senhor porta quatro armas em Suas quatro mãos – uma flor de lótus e um búzio em duas mãos e, nas outras duas mãos, uma maça e um disco. A maça e o disco destinam-se aos perversos infiéis e aos demônios, e a flor de lótus e o búzio são para os devotos. Contudo, porque o Senhor é o Supremo Absoluto, o resultado de qualquer uma de Suas armas é o mesmo. Com a maça e o disco, Ele castiga os perversos de forma que eles possam se conscientizar e saber que eles não são o absoluto, pois, acima deles, há o Senhor Supremo. E por soar o búzio e oferecer bênçãos com a flor de lótus, Ele sempre garante aos devotos que ninguém pode derrotá-los, nem mesmo em momentos de grande calamidade. O rei Yudhiṣṭhira, sendo assim assegurado pela indicação do Senhor Kṛṣṇa, ordenou seu irmão mais jovem, Sahadeva, acompanhado por soldados da tribo de Sṛñjaya, a conquistar os países meridionais. Da mesma forma, ele ordenou Nakula, acompanhado pelos soldados de Matsyadeśa, a conquistar os reis do lado ocidental. Ele enviou Arjuna, acompanhado pelos soldados de Kekayadeśa, para conquistar os reis do norte, e ordenou a Bhīmasena, acompanhado pelos soldados de Madradeśa (Madras), que conquistasse os reis no lado oriental.

Když Pán Krišna takto krále Judhišthiru povzbudil, králův obličej se transcendentálním štěstím rozjasnil jako rozkvétající květ, a nařídil tedy svým mladším bratrům, aby porazili všechny krále světa na všech stranách. Pán Krišna zplnomocnil Pánduovce k tomu, aby uskutečnili Jeho závažné poslání a potrestali bezbožné darebáky a ochránili Jeho věrné oddané. Ve své podobě Višnua nese Pán ve svých čtyřech rukách čtyři zbraně — ve dvou rukách lotosový květ a lasturu a ve druhých dvou kyj a disk. Kyj a disk jsou určeny pro bezbožné darebáky a démony, zatímco lotosový květ a lastura jsou pro oddané. Jelikož je však Pán Nejvyšší Absolutní Pravda, všechny Jeho zbraně přinášejí stejný výsledek. Kyjem a diskem trestá darebáky, aby přišli k rozumu a poznali, že nejsou vším na světě, neboť nad nimi je Nejvyšší Pán. A troubením na lasturu a žehnáním lotosovým květem vždy ujišťuje oddané, že je nikdo neporazí, dokonce ani při největších pohromách. Král Judhišthira, takto ujištěný Krišnovými náznaky, nařídil svému nejmladšímu bratrovi Sahadévovi, aby v doprovodu vojáků sriňdžajského kmene dobyl jižní země. Podobně Nakulovi nařídil, aby s vojáky z Matsjadéše porazil krále na západní straně. Ardžunu, doprovázeného vojáky z Kékajadéše, poslal přemoci krále na severu a Bhímasénovi, jehož doprovázeli vojáci z Madradéše (Madrásu), nařídil porazit východní krále.

Pode-se notar que, despachando seus irmãos mais jovens para conquistar as diferentes direções, o rei Yudhiṣṭhira não pretendia de fato que eles declarassem guerra aos reis. Na verdade, os irmãos partiram para as várias direções a fim de informar aos respectivos reis sobre a intenção do rei Yudhiṣṭhira de executar o sacrifício rājasūya. Os reis foram assim informados que deveriam pagar impostos para a execução do sacrifício. Esse pagamento de impostos para o imperador Yudhiṣṭhira significava que o rei aceitara sua subjugação diante dele. Se o rei se recusasse a atender o que seria pedido, haveria certamente um combate. Assim, pela sua influência e força, os irmãos submeteram todos os reis das diversas direções e puderam trazer impostos e presentes suficientes, que foram apresentados diante do rei Yudhiṣṭhira.

Můžeme podotknout, že když král Judhišthira vyslal své mladší bratry na různé strany, nebylo jeho záměrem, aby vyhlásili králům válku. Ve skutečnosti se bratři rozjeli různými směry oznámit příslušným králům rozhodnutí krále Judhišthiry, že vykoná oběť Rádžasúju. Králům tak bylo sděleno, že se po nich žádá, aby zaplatili daň na provedení oběti. Zaplacením daně císaři Judhišthirovi každý král uznal své podřízené postavení. Pokud některý král odmítl jednat patřičným způsobem, následoval nevyhnutelný boj. Svým vlivem a silou tedy bratři porazili všechny vladaře na všech stranách a mohli králi Judhišthirovi přinést dostatečné daně a dary.

Contudo, o rei Yudhiṣṭhira ficou muito ansioso quando ouviu que o rei Jarāsandha, de Magadha, não aceitara sua soberania. Vendo a ansiedade do rei Yudhiṣṭhira, o Senhor Kṛṣṇa informou-lhe acerca do plano explicado por Uddhava para vencer o rei Jarāsandha. Portanto, Bhīmasena, Arjuna e o Senhor Kṛṣṇa partiram juntos para Girivraja, a importante cidade de Jarāsandha, vestidos em trajes de brāhmaṇas. Esse foi o plano elaborado por Uddhava antes de o Senhor Kṛṣṇa partir para Hastināpura, e agora estava sendo colocado em prática.

Král Judhišthira však velmi zneklidněl, když slyšel, že magadhský král Džarásandha nepřijal jeho svrchovanost. Pán Krišna si všiml Judhišthirových obav a řekl mu o Uddhavově plánu jak Džarásandhu porazit. Bhímaséna, Ardžuna a Pán Krišna se pak převlékli za bráhmany a společně se vydali do Girivradže, Džarásandhova hlavního města. To byl plán, který Uddhava vymyslel předtím, než Pán Krišna odjel do Hastinápuru, a nyní došlo na jeho praktické použití.

O rei Jarāsandha era um chefe de família responsável e tinha grande respeito pelos brāhmaṇas. Ele era um grande guerreiro, um rei kṣatriya, mas nunca negligenciara as injunções védicas. Considera-se que os brāhmaṇas, conforme os preceitos védicos, são os mestres espirituais de todas as outras castas. O Senhor Kṛṣṇa, Arjuna e Bhīmasena eram, na verdade, kṣatriyas, mas eles se vestiram como brāhmaṇas e, no momento em que o rei Jarāsandha ia dar caridade aos brāhmaṇas e recebê-los como convidados, eles se aproximaram.

Král Džarásandha byl velice svědomitý hospodář a měl velkou úctu k bráhmanům. Byl dobrý bojovník, kšatrijský král, ale nikdy nezanedbával příkazy Véd. Podle védských pravidel jsou bráhmanové považováni za duchovní učitele všech ostatních kast. Pán Krišna, Ardžuna a Bhímaséna byli ve skutečnosti kšatrijové, ale oblékli se do šatu bráhmanů a obrátili se na krále Džarásandhu v době, kdy se chystal dávat milodary bráhmanům a přijímat je za hosty.

O Senhor Kṛṣṇa, vestido como um brāhmaṇa, disse ao rei: “Desejamos todas as glórias à Sua Onipotência. Convidados ao seu palácio real, nós três viemos de uma grande distância para implorar-lhe caridade e esperamos que nos dê, por favor, tudo o que lhe pedirmos. Sabemos sobre suas boas qualidades. Uma pessoa que é tolerante está sempre preparada para tolerar tudo, mesmo que seja angustiante. Da mesma maneira que um criminoso pode executar os atos mais abomináveis, uma pessoa muito caridosa como você pode dar qualquer coisa que lhe seja pedido. Para uma grande personalidade como você, não há nenhuma distinção entre os parentes e os estranhos. Um homem famoso vive para sempre, até mesmo depois da sua morte; portanto, qualquer pessoa que seja completamente condizente e capaz de executar atos que perpetuarão seus bons nome e fama e, ainda assim, não os fizer, tornar-se-á abominável aos olhos das grandes personalidades. Tal pessoa não pode ser condenada o bastante, e sua recusa em dar caridade é lamentável ao longo de toda a sua vida. Sua Majestade deve ter ouvido os nomes gloriosos de personalidades caridosas como Hariścandra, Rantideva e Mudgala, que se mantinham apenas com grãos apanhados dos arrozais, e o grande Mahārāja Śibi, que salvou a vida de um pombo provendo carne do seu próprio corpo. Essas grandes personalidades atingiram fama imortal só por sacrificarem o corpo temporário e perecível”. Assim, o Senhor Kṛṣṇa, trajado de brāhmaṇa, convenceu Jarāsandha de que a fama é imperecível, mas o corpo não. Se alguém pode conseguir nome e fama imperecíveis, com o sacrifício de seu corpo perecível, ele se torna uma figura muito respeitável na história da civilização humana.

Pán Krišna v bráhmanském oděvu řekl králi: “Přejeme Vašemu Veličenstvu všechnu slávu. My tři hosté ve Vašem paláci jsme přišli z veliké dálky, abychom Vás požádali o milodar, a doufáme, že nám laskavě dáte cokoliv, oč Vás požádáme. Víme o Vašich dobrých vlastnostech. Snášenlivý člověk je vždy připravený snášet všechno, i kdyby to bylo bolestivé. Stejně jako zločinec dokáže spáchat ty nejhroznější věci, štědrý člověk, jako jste Vy, je schopen dát cokoliv, oč je požádán. Pro vznešenou osobnost Vašeho kalibru neexistují rozdíly mezi příbuznými a cizinci. Slavný člověk žije věčně, dokonce i po smrti, a proto každý, kdo je plně způsobilý a schopný vykonat činy, které by prodloužily trvání jeho slávy, a přesto tak neučiní, je v očích vznešených osobností hodný opovržení. Takového člověka nelze než odsoudit a jeho odmítnutí dát milodar je pro něho důvodem k nářku na celý život. Vaše Veličenstvo jistě slyšelo slavná jména štědrých osobností, jako byl Hariščandra, Rantidéva a Mudgala, kteří žili jen ze zrní posbíraného na rýžovém poli, a o velkém Mahárádžovi Šibim, který zachránil život holubovi tím, že se vzdal masa z vlastního těla. Tyto velké osobnosti dosáhly nesmrtelné slávy jednoduše obětováním dočasného a pomíjivého těla.” Pán Krišna v bráhmanském oděvu tak přesvědčil Džarásandhu, že sláva nepomíjí, ale tělo ano. Dokáže-li někdo obětovat své pomíjivé tělo, a získat tak nepomíjivou slávu, stane se ctihodnou osobností dějin lidské civilizace.

Enquanto o Senhor Kṛṣṇa falava, vestido de brāhmaṇa, junto de Arjuna e Bhīma, Jarāsandha percebeu que nenhum dos três parecia ser um brāhmaṇa verdadeiro. Havia sinais nos corpos deles pelos quais Jarāsandha pôde notar que eles eram kṣatriyas. Os ombros estavam marcados com impressões devido à condução de arcos, eles tinham estruturas físicas esbeltas e suas vozes eram graves, com tom de comando. Assim, ele definitivamente concluiu que eles não eram brāhmaṇas, mas, sim, kṣatriyas. Ele também achou que já os vira antes em algum lugar. No entanto, embora essas três pessoas fossem kṣatriyas, elas tinham vindo à porta dele, implorando esmolas como brāhmaṇas. Em consequência, ele decidiu que atenderia seus desejos, apesar de serem kṣatriyas, pois eles já tinham diminuído sua própria posição por aparecer diante dele como mendigos. “Em tais circunstâncias”, ele pensou, “estou preparado para lhes dar qualquer coisa. Até mesmo se eles pedirem meu corpo, não vacilarei em lhes oferecer o que pedem”. Com relação a isso, ele começou a pensar em Bali Mahārāja. O Senhor Viṣṇu, vestido como um brāhmaṇa, aparecera como um mendigo diante de Bali e arrebatou toda a sua opulência e seu reino. Ele, assim, procedeu para o benefício de Indra, que, tendo sido derrotado por Bali Mahārāja, estava desprovido de seu reino. Embora Bali Mahārāja tivesse sido enganado, sua reputação como um grande devoto, capaz de dar qualquer coisa em caridade, ainda é glorificada nos três mundos. Bali Mahārāja pôde descobrir que o brāhmaṇa era o próprio Senhor Viṣṇu e que só viera até ele com o objetivo de tomar seu opulento reino em nome de Indra. O mestre espiritual de Bali e sacerdote da família, Śukrācārya, advertiu-o repetidamente sobre isso, apesar do que Bali não vacilou em ceder em caridade qualquer coisa que o brāhmaṇa desejasse. Por fim, ele entregou tudo àquele brāhmaṇa. “É minha firme determinação”, pensou Jarāsandha, “que, se posso alcançar uma reputação imortal sacrificando este corpo perecível, devo agir para esse propósito; a vida de um kṣatriya que não vive para o benefício dos brāhmaṇas é certamente condenada”.

Zatímco Pán Krišna mluvil, oblečený společně s Ardžunou a Bhímou v bráhmanských šatech, Džarásandha si všiml, že nevypadají jako skuteční bráhmanové. Jejich těla nesla znaky, podle kterých poznal, že jsou to kšatrijové. Jejich ramena byla poznamenána nošením luků, měli pěkně stavěná těla a jejich hlasy byly hluboké a s panovačným tónem. Z toho jednoznačně usoudil, že nejsou bráhmanové, ale kšatrijové. Také si říkal, že už je předtím někde viděl. Ale i když byli kšatrijové, přišli k jeho dveřím žebrat o almužnu jako bráhmanové. Proto se rozhodl, že splní jejich touhy i přesto, že jsou to kšatrijové, neboť se již ponížili tím, že za ním přišli jako žebráci. “Za těchto okolností,” uvažoval, “jsem připravený jim dát cokoliv. Dokonce i když požádají o moje tělo, nebudu se zdráhat a dám jim ho.” V této souvislosti si vzpomněl na Baliho Mahárádže. Pán Višnu se v oděvu bráhmany objevil před Balim jako žebrák a zakrátko mu odebral veškeré jeho bohatství i s celým královstvím. Učinil tak ve prospěch Indry, kterého Bali Mahárádž porazil a připravil o království. Bali Mahárádž byl podveden, ale jeho pověst velkého oddaného, schopného dát jako milodar úplně všechno, se dodnes oslavuje ve všech třech světech. Bali Mahárádž se mohl dovtípit, že bráhmana byl samotný Pán Višnu, který přišel, jen aby mu kvůli Indrovi vzal jeho bohaté království. Jeho duchovní učitel a rodinný kněz Šukráčárja ho několikrát varoval, ale Bali se přesto nezdráhal dát bráhmanovi cokoliv, oč ho požádal, a nakonec tomu bráhmanovi odevzdal všechno. “Jsem pevně rozhodnutý,” přemýšlel Džarásandha, “když mohu obětováním tohoto pomíjivého těla získat nesmrtelnou slávu, potom tak musím učinit. Život kšatriji, který nežije pro dobro bráhmanů, je hodný opovržení.”

De fato, o rei Jarāsandha era muito liberal em fazer caridade aos brāhmaṇas e, assim, ele informou o Senhor Kṛṣṇa, Bhīma e Arjuna: “Meus queridos brāhmaṇas, vocês podem solicitar de mim tudo o que desejarem. Se quiserem, também podem levar minha cabeça. Estou preparado para dá-la”.

Král Džarásandha byl velice štědrý k bráhmanům, a tak Pánu Krišnovi, Bhímovi a Ardžunovi řekl: “Moji drazí bráhmanové, můžete mě požádat o cokoliv. Chcete-li, můžete si vzít i mou hlavu. Jsem připraven se jí vzdát.”

Depois disso, o Senhor Kṛṣṇa dirigiu-Se a Jarāsandha como segue: “Meu querido rei, por favor, observe que nós não somos de fato brāhmaṇas, nem viemos pedir comida ou grãos. Somos todos kṣatriyas e viemos implorar um duelo contra você. Esperamos que concorde com esta proposta. Note que aqui está o segundo filho do rei Pāṇḍu, Bhīmasena, e o terceiro filho de Pāṇḍu, Arjuna. Quanto a Mim, saiba que sou seu velho inimigo, Kṛṣṇa, o primo dos Pāṇḍavas”.

Pán Krišna pak oslovil Džarásandhu následovně: “Můj milý králi, vezmi prosím na vědomí, že nejsme skuteční bráhmanové, ani jsme tě nepřišli žádat o jídlo či obilí. Jsme kšatrijové a přišli jsme tě požádat o souboj. Doufáme, že přistoupíš na náš návrh. Věz, že zde je druhý syn krále Pándua, Bhímaséna, a třetí Pánduův syn Ardžuna. Pokud jde o Mne, jsem tvůj starý nepřítel Krišna, bratranec Pánduovců.”

Quando o Senhor Kṛṣṇa revelou o disfarce, o rei Jarāsandha riu muito ruidosamente e, com grande raiva e em uma voz grave, exclamou: “Seus tolos! Se desejam lutar comigo, concedo seu pedido imediatamente. Quanto a Você, Kṛṣṇa, sei que Você é um covarde. Recuso-me a lutar com Você, pois Você fica muito confuso quando está diante de mim para duelar. Por medo de mim, Você abandonou Sua própria cidade, Mathurā, e agora Se refugiou dentro do mar; em vista disso, tenho de me recusar a lutar com Você. Em relação a Arjuna, sei que ele é mais jovem que eu e não é um lutador compatível. Recuso-me a lutar com ele porque ele não é de forma alguma um adversário à altura. Entretanto, quanto a Bhīmasena, considero que ele seja um oponente satisfatório para lutar comigo”. Depois de falar desse modo, o rei Jarāsandha imediatamente deu uma maça muito pesada a Bhīmasena, empunhou outra e os dois foram para fora das muralhas da cidade a fim de travar um combate.

Když Pán Krišna odhalil jejich přestrojení, král Džarásandha se hlasitě zasmál a pak s velkým hněvem zakřičel hlubokým hlasem: “Vy hlupáci! Pokud se mnou chcete bojovat, vaši žádost okamžitě splním. Ale o Tobě, Krišno, vím, že jsi zbabělec. S Tebou odmítám bojovat, protože když Ty mi máš čelit v boji, zmocňuje se tě velký zmatek. Ze strachu přede mnou jsi opustil své město Mathuru a teď ses uchýlil do moře; boj s Tebou proto musím odmítnout. A Ardžuna? Vím, že je mladší než já a není mi rovnocenným soupeřem. Odmítám s ním bojovat, protože se mi v žádném směru nevyrovná. Myslím si však, že Bhímaséna mi bude vhodným soupeřem.” Po těchto slovech podal král Džarásandha Bhímasénovi okamžitě těžký kyj, sám se chopil druhého a všichni společně se odebrali za městské hradby na souboj.

Bhīmasena e o rei Jarāsandha engalfinharam-se numa luta e, com suas respectivas maças, que eram tão fortes quanto raios, começaram a golpear um ao outro muito severamente, ambos muito empenhados na luta. Os dois eram lutadores especialistas em maças, e suas técnicas de golpear um ao outro eram tão primorosas que pareciam ser dois artistas dramáticos dançando em um palco. Quando as maças de Jarāsandha e Bhīmasena colidiam ruidosamente, o som produzido assemelhava-se ao do impacto das presas de dois grandes elefantes lutadores, ou a um raio em uma tempestade elétrica. Quando dois elefantes lutam em um canavial, cada um deles arrebata uma vara de cana-de-açúcar, prende-a em sua tromba e agride o outro. Nesse momento, a cana-de-açúcar é esmagada com o pesado golpe. De maneira semelhante, quando Bhīmasena e Jarāsandha estavam golpeando um ao outro pesadamente com suas maças em diferentes partes dos corpos – isto é, ombros, braços, clavículas, peitos, coxas, cinturas e pernas –, as maças foram reduzidas a pedaços. Desse modo, todas as maças usadas por Jarāsandha e Bhīmasena foram destruídas, e, assim, os dois inimigos prepararam-se para lutar com as mãos. Jarāsandha e Bhīmasena estavam com muita raiva e começaram a esmagar um ao outro com os punhos. Os golpes dos seus punhos pareciam a pancada de barras de ferro ou o som de raios, e os dois guerreiros assemelhavam-se a dois elefantes lutando. Nenhum podia derrotar o outro, porém, ambos eram especialistas em combate e de igual força, e as técnicas marciais também eram equivalentes. Nem Jarāsandha nem Bhīmasena estavam cansados ou haviam sido derrotados no confronto, embora golpeassem um ao outro continuamente. Ao término de cada dia de luta, eles conviviam à noite como amigos no palácio de Jarāsandha e, no dia seguinte, lutavam novamente. Desse modo, eles lutaram por vinte e sete dias.

Bhímaséna a král Džarásandha se dychtivě pustili do boje a svými kyji, které byly silné jako blesky, zasazovali jeden druhému tvrdé rány. Oba byli v boji s kyjem mistři a technika jejich úderů byla tak vytříbená, že vypadali jako dva herci tančící na jevišti. Když se jejich dva kyje hlasitě srazily, znělo to jako srážka velkých klů dvou zápasících slonů či jako hromobití v elektrické bouři. Když spolu dva sloni zápasí na třtinovém poli, každý z nich ulomí kus cukrové třtiny, pevně ji uchopí chobotem a navzájem s ní do sebe buší. Cukrová třtina se potom tvrdými údery roztříští. Bhímaséna a Džarásandha stejně mocně bili jeden druhého do různých částí těla — do ramen, paží, klíčních kostí, hrudi, stehen, pasu a nohou — a jejich kyje se přitom také rozbily na kusy. Takto se zničily všechny kyje, kterými oba soupeři bojovali, a tak se připravili na zápas holýma rukama. Džarásandha i Bhímaséna zuřili a začali do sebe tlouct svými silnými pěstmi. Jejich údery pěstí zněly jako rány železnými tyčemi nebo jako hromobití a oba bojovníci vypadali jako dva zápasící sloni. Ani jeden však nemohl druhého porazit, neboť oba byli v boji mistři, měli stejnou sílu a v bojové technice si byli také rovni. Přestože se ustavičně bili, ani jeden se neunavil a ani jeden nepodlehl. Po skončení každého dne boje žili přes noc jako přátelé v Džarásandhově paláci a příštího dne zápasili znovu. Takto strávili bojem dvacet sedm dní.

No vigésimo oitavo dia, Bhīmasena disse a Kṛṣṇa: “Meu querido Kṛṣṇa, devo admitir francamente que não posso vencer Jarāsandha”. O Senhor Kṛṣṇa, todavia, conhecia o mistério do nascimento de Jarāsandha, que tinha nascido em duas partes distintas de duas mães diferentes. Quando seu pai viu que o bebê era inútil, ele lançou as duas partes na floresta. Lá, elas foram depois encontradas por uma bruxa chamada Jarā, a qual era qualificada nas artes negras. Ela conseguiu unir as duas partes do bebê de cima a baixo. Sabendo disso, o Senhor Kṛṣṇa também sabia como matá-lo. Ele indicou a Bhīmasena que, como Jarāsandha fora trazido à vida pelo acoplamento das duas partes de seu corpo, ele poderia ser exterminado pela separação dessas duas partes. Assim, o Senhor Kṛṣṇa transferiu Seu poder ao corpo de Bhīmasena e o informou do dispositivo pelo qual Jarāsandha poderia ser morto. O Senhor Kṛṣṇa apanhou o graveto de uma árvore, tomou-o em Sua mão e o bifurcou. Dessa maneira, Ele indicou a Bhīmasena como Jarāsandha poderia ser eliminado. O Senhor Kṛṣṇa, a Suprema Personalidade de Deus, é onipotente, e, se Ele desejar matar alguém, ninguém poderá salvar tal pessoa. De igual modo, se Ele quiser salvar alguém, ninguém poderá matar essa pessoa.

Dvacátého osmého dne řekl Bhímaséna Krišnovi: “Můj milý Krišno, musím čestně uznat, že Džarásandhu nemohu porazit.” Pán Krišna však znal tajemství Džarásandhova zrození. Džarásandha se narodil dvěma matkám ve dvou částech. Když jeho otec viděl, že dítě nežije, vyhodil obě části do lesa. Tam je později našla čarodějnice jménem Džará, která ovládala černá umění, takže se jí podařilo spojit obě části dítěte odshora až dolů. Pán Krišna to věděl, a proto také věděl, jak Džarásandhu zabít. Naznačil Bhímasénovi, že stejně jako byl Džarásandha přiveden k životu spojením dvou částí těla, může být zabit tak, že se od sebe tyto dvě části opět oddělí. Pán Krišna tedy přenesl svou sílu do těla Bhímasény a poučil ho o způsobu, jak lze Džarásandhu zabít. Ulomil ze stromu větvičku, vzal ji do ruky a podélně ji rozpůlil. Tak Bhímasénovi naznačil, jak je možné zabít Džarásandhu. Pán Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, je všemocný, a když chce někoho zabít, nikdo tu osobu nezachrání, a když chce někoho ochránit, nikdo ho nemůže zabít.

Com as dicas do Senhor Kṛṣṇa, Bhīmasena imediatamente pegou as pernas de Jarāsandha e o arremessou no chão. Quando Jarāsandha caiu, Bhīmasena de pronto apertou uma das pernas de Jarāsandha contra o solo e segurou a outra perna com suas duas mãos. Dominando Jarāsandha dessa forma, ele rasgou o corpo dele em dois, começando do ânus até a cabeça. Como um elefante quebra os galhos de uma árvore em dois, Bhīmasena separou o corpo de Jarāsandha. O público que estava nas proximidades viu que o corpo de Jarāsandha fora dividido em duas partes, de forma que cada metade tinha uma perna, uma coxa, um testículo, metade de uma coluna vertebral, metade de um peito, uma clavícula, um braço, um olho, uma orelha e meia face.

Bhímaséna, poučen náznaky Pána Krišny, okamžitě uchopil Džarásandhu za nohy a povalil ho na zem. Jakmile Džarásandha spadl, Bhímaséna rychle přitlačil jednu Džarásandhovu nohu k zemi a oběma rukama chytil druhou. Když ho takto držel, roztrhl jeho tělo na dvě části od konečníku až k hlavě. Bhímaséna rozdělil Džarásandhovo tělo, jako když slon láme vedví větve stromu. Diváci, kteří stáli poblíž, viděli, že nyní bylo tělo Džarásandhy rozdělené na dvě půlky tak, že na každé půlce byla jedna noha, jedno stehno, jedno varle, polovina páteře, polovina hrudi, jedna klíční kost, jedna paže, jedno oko, jedno ucho a polovina obličeje.

Assim que as notícias da morte de Jarāsandha foram anunciadas, todos os cidadãos de Magadha começaram a gritar, enquanto o Senhor Kṛṣṇa e Arjuna abraçavam Bhīmasena para felicitá-lo. Embora Jarāsandha tivesse sido exterminado, nem Kṛṣṇa nem os dois irmãos Pāṇḍavas fizeram qualquer reivindicação ao trono. O propósito do extermínio de Jarāsandha era impedi-lo de criar uma perturbação à adequada paz mundial. Um demônio sempre cria perturbações, ao passo que um semideus sempre tenta manter a paz no mundo. A missão do Senhor Kṛṣṇa é proteger os íntegros e matar os demônios que perturbam uma situação pacífica. Destarte, o Senhor Kṛṣṇa imediatamente convocou o filho de Jarāsandha, cujo nome era Sahadeva, e, com cerimônias ritualísticas apropriadas, o Senhor pediu-lhe para ocupar o assento de seu pai e governar pacificamente no reino. O Senhor Kṛṣṇa é o mestre da criação cósmica inteira e Ele quer que todos vivam em paz e executem a consciência de Kṛṣṇa. Depois de instalar Sahadeva no trono, Ele libertou todos os reis e príncipes que haviam sido encarcerados desnecessariamente por Jarāsandha.

Jakmile se zpráva o Džarásandhově smrti roznesla, všichni obyvatelé Magadhy začali naříkat: “Běda! Běda!” Pán Krišna s Ardžunou zatím objímali Bhímasénu a blahopřáli mu. Přestože byl Džarásandha zabit, ani Krišna, ani oba Pánduovci si nečinili nárok na jeho trůn. Chtěli zabít Džarásandhu proto, aby přestal narušovat světový mír. Démoni vždy vyvolávají nepokoje, zatímco polobozi se vždy snaží udržet na světě mír. Posláním Pána Krišny je chránit spravedlivé a zabíjet démony, kteří narušují mírové poměry. Proto Pán Krišna okamžitě povolal Džarásandhova syna, který se jmenoval Sahadéva, a s náležitými obřady ho požádal, aby zaujal místo svého otce a vládl království v míru. Pán Krišna je vládcem celého vesmírného stvoření a chce, aby všichni žili mírumilovně a rozvíjeli vědomí Krišny. Poté, co dosadil Sahadévu na trůn, osvobodil všechny krále a prince, které Džarásandha neoprávněně uvěznil.

Neste ponto, encerram-se os significados Bhaktivedanta do capítulo setenta e dois de Kṛṣṇa, intitulado “A Libertação do Rei Jarāsandha”.

Takto končí Bhaktivédántův výklad 72. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Osvobození krále Džarásandhy”.