VERSO 2

TEXT 2

Texto

Verš

rāja-vidyā rāja-guhyaṁ
pavitram idam uttamam
pratyakṣāvagamaṁ dharmyaṁ
su-sukhaṁ kartum avyayam

Sinônimos

Synonyma

rāja-vidyā — o rei da educação; rāja-guhyam — o rei do conhecimento confidencial; pavitram — o mais puro; idam — este; uttamam — transcendental; pratyakṣa — através de experiência direta; avagamam — compreendido; dharmyam — o princípio da religião; su-sukham — muito feliz; kartum — executar; avyayam — perpétuo.

rāja-vidyā — královské vzdělání; rāja-guhyam — královské důvěrné poznání; pavitram — je nejčistší; idam — toto; uttamam — transcendentální; pratyakṣa — přímým vnímáním; avagamam — chápaný; dharmyam — princip náboženství; su-sukham — nesmírně radostné; kartum — konat; avyayam — trvalé.

Tradução

Překlad

Este conhecimento é o rei da educação, o mais secreto de todos os segredos. É o conhecimento mais puro, e por conceder uma percepção direta do eu, é a perfeição da religião. Ele é eterno e é executado alegremente.

Toto poznání je královskou vědou a největším ze všech tajemství. Je nejčistší, a jelikož umožňuje přímo vnímat vlastní já na základě realizace, je dokonalostí náboženství. Nikdy nepomíjí a jeho uplatňování je nesmírně radostné.

Comentário

Význam

Este capítulo do Bhagavad-gītā é chamado o rei da educação porque é a essência de todas as doutrinas e filosofias já explicadas. Entre os principais filósofos da Índia estão Gautama, Kaṇāda, Kapila, Yājñavalkya, Śāṇḍilya e Vaiśvānara. E também Vyāsadeva, o autor do Vedānta-sūtra. Logo, não há escassez de conhecimento no campo de filosofia ou conhecimento transcendental. Agora, o Senhor diz que este Nono Capítulo é o rei de todo este conhecimento, a essência de toda a instrução que pode ser derivada do estudo dos Vedas e dos diferentes tipos de filosofia. É o mais confidencial porque o conhecimento confidencial ou transcendental envolve a compreensão da diferença entre alma e corpo. E o rei de todo o conhecimento confidencial culmina no serviço devocional.

Tato kapitola Bhagavad-gīty je nazývána královským vzděláním, jelikož podává esenci všech dříve vyložených nauk a filozofických směrů. K nejpřednějším filozofům Indie patří Gautama, Kaṇāda, Kapila, Yājñavalkya, Śāṇḍilya, Vaiśvānara a konečně Vyāsadeva, autor Vedānta-sūtry. O poznání v oblasti filozofie či transcendentální vědy tedy není nouze. Nyní Pán říká, že z veškerého takového poznání je devátá kapitola poznáním královským; je esencí všeho poznání, kterého lze nabýt studiem Ved a různých druhů filozofie. Je nejdůvěrnější, protože důvěrné, transcendentální poznání se týká porozumění rozdílu mezi duší a tělem. A vrcholem všeho důvěrného poznání — královským důvěrným poznáním — je oddaná služba.

De um modo geral, não se ensina este conhecimento confidencial; há apenas educação do conhecimento convencional. Quanto à instrução comum, as pessoas envolvem-se em tantos departamentos: política, sociologia, física, química, matemática, astronomia, engenharia, etc. Existem muitos departamentos de conhecimento espalhados pelo mundo, e muitas universidades colossais, mas infelizmente não há nenhuma universidade ou instituição educacional onde se ensine a ciência da alma espiritual. No entanto, a alma é a parte mais importante do corpo; sem a presença da alma, o corpo não tem valor algum. Mesmo assim, as pessoas dão grande ênfase às necessidades físicas da vida, e não se importam com a alma vital.

Lidé však bohužel nejsou seznamováni s tímto důvěrným poznáním, ale s poznáním vnějším. Obyčejné vzdělání zahrnuje mnoho oborů: politiku, sociologii, fyziku, chemii, matematiku, astronomii, inženýrství a tak dále. Na celém světě najdeme mnoho oborů poznání a mnoho velkých univerzit, ale není zde bohužel jediná univerzita či vzdělávací instituce, která by učila vědě o duši. Duše je přitom nejdůležitější částí těla, které je bez její přítomnosti bezcenné. Přesto lidé kladou velký důraz na potřeby těla a o duši, jež je základem života, se nestarají.

O Bhagavad-gītā, especialmente do Segundo Capítulo em diante, realça a importância da alma. Logo no começo, o Senhor diz que este corpo é perecível e que a alma não é perecível (antavanta ime dehā nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ). Esta é uma parte confidencial do conhecimento: saber apenas que a alma espiritual é diferente deste corpo e que tem natureza imutável, indestrutível e eterna. Porém, isso não dá informação positiva sobre a alma. Às vezes, as pessoas têm a impressão de que a alma é diferente do corpo e que quando o corpo acaba, ou quando a pessoa se libera do corpo, a alma permanece no vazio e torna-se impessoal. Mas esta não é a realidade dos fatos. Como pode a alma, que é tão ativa dentro deste corpo, ficar inativa depois de liberar-se do corpo? Ela é sempre ativa. Se é eterna, então é eternamente ativa, e suas atividades no reino espiritual são a parte mais confidencial do conhecimento espiritual. Portanto, indica-se aqui que estas atividades da alma espiritual são o rei de todo o conhecimento, a parte mais confidencial de todo o conhecimento.

Bhagavad-gītā (zvláště počínaje druhou kapitolou) zdůrazňuje, jak je duše důležitá. Na samém počátku Pán říká, že tělo je pomíjivé, ale duše nikoliv (antavanta ime dehā nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ). To je důvěrná část poznání — duše se liší od těla a je svou povahou neměnná, nezahubitelná a věčná. Avšak to ještě neposkytuje žádné údaje o její činné povaze. Někteří lidé vědí, že duše se liší od těla, ale domnívají se, že po skonání těla spočine tehdy již osvobozená duše v prázdnotě a stane se neosobní. Ve skutečnosti tomu tak ale není. Je-li duše v těle tak činná, jak by mohla být po osvobození od něho nečinná? Je činná stále. Je-li věčná, je tedy věčně činná, a její činnosti v duchovním království představují nejdůvěrnější poznání. Proto zde stojí, že činnosti duše jsou podstatou královského poznání, které je ze všeho poznání nejdůvěrnější.

Este conhecimento é a forma mais pura de todas atividades, como explica a literatura védica. No Padma Purāṇa, analisam-se as atividades pecaminosas do homem e mostra-se que elas são o resultado de pecados consecutivos. Aqueles que se ocupam em atividades fruitivas estão enredados em diferentes fases e formas de reações pecaminosas. Por exemplo, quando se planta a semente de uma determinada árvore, a árvore não parece crescer imediatamente; leva algum tempo. Primeiro, nasce um broto que depois assume a forma de árvore; em seguida, ela floresce e dá frutos, e, quando está completa, quem a semeou desfruta de suas flores e frutos. De modo semelhante, um homem executa um ato pecaminoso, e, como uma semente, leva tempo para este ato frutificar. Há diferentes etapas. Talvez o indivíduo tenha parado de cometer a ação pecaminosa, mas os resultados ou o fruto desta ação pecaminosa ainda não foram experimentados. Há pecados que ainda estão em forma de semente, e há outros que já amadureceram e estão dando fruto, que é experimentado como miséria e dor.

Védské spisy líčí, že toto poznání představuje nejčistší podobu ze všech činností. Padma Purāṇa předkládá rozbor hříšných činností člověka a ukazuje, že jsou výsledkem opakovaného hříšného jednání v minulosti. Lidé, kteří jednají s touhou po plodech své práce, jsou zapleteni v různých stádiích a formách hříchů a jejich následků. Když se zaseje semínko stromu, strom nezačne růst okamžitě před našima očima. Nejprve je malou, klíčící rostlinkou, postupně se vyvíjí ve strom, rozkvete a nese plody a ten, kdo semínko zasel, z nich má nakonec užitek. Když člověk spáchá hříšný čin, je to podobné: ovoce jeho hříchu dozraje také až za nějakou dobu. Jsou různá stádia — sám již mohl hříšného jednání zanechat, ale jeho výsledky neboli plody na něj teprve čekají. Některé hříchy jsou dosud v podobě semínka a jiné již nesou plody v podobě neštěstí a bolesti, které zakoušíme.

Como foi explicado no vigésimo oitavo verso do Sétimo Capítulo, quem eliminou por completo as reações de todas as atividades pecaminosas e ocupa-se plenamente em atividades piedosas, liberando-se da dualidade deste mundo material, passa a prestar serviço devocional à Suprema Personalidade de Deus, Kṛṣṇa. Em outras palavras, aqueles que estão realmente ocupados no serviço devocional ao Senhor Supremo já se liberaram de todas as reações. O Padma Purāṇa confirma esta declaração:

Ve dvacátém osmém verši sedmé kapitoly bylo vysvětleno, že ten, jehož reakce za všechny hříšné činy již pominuly a jenž jednal vždy zbožně, je nedotčen dvojností hmotného světa a začne prokazovat oddanou službu Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi. Jinými slovy ti, kdo se věnují oddané službě Nejvyššímu Pánu, jsou již zbaveni reakcí. To stojí také v Padma Purāṇě:

aprārabdha-phalaṁ pāpaṁ
kūṭaṁ bījaṁ phalonmukham
krameṇaiva pralīyeta
viṣṇu-bhakti-ratātmanām

Para aqueles que se ocupam no serviço devocional à Suprema Personalidade de Deus, todas as reações pecaminosas — frutificadas, armazenadas, ou em forma de semente — desaparecem aos poucos. Portanto, a potência purificadora do serviço devocional é muito forte e chama-se pavitram uttamam, a mais pura. Uttama significa transcendental. Tamas significa este mundo material ou escuridão, e uttama significa aquilo que é transcendental às atividades materiais. As atividades devocionais nunca devem ser consideradas materiais, embora às vezes tenha-se a impressão de que os devotos estão ocupados como homens comuns. Aquele que consegue ver e que está familiarizado com o serviço devocional saberá que tais atividades não são materiais, mas sim espirituais e devocionais, não estando contaminadas pelos modos da natureza material.

U těch, kdo oddaně slouží Nejvyšší Osobnosti Božství, všechny reakce za hříšné jednání — ať už nesoucí plody, dozrávající nebo v podobě semínka — postupně mizí. Oddaná služba má tedy velkou očistnou sílu; je nazývána pavitram uttamam, nejčistší. Uttama znamená transcendentální. Slovo tamas poukazuje na tento hmotný svět neboli temnotu a uttama je to, co je vůči hmotným činnostem transcendentální. Oddaná služba nemá být nikdy považována za hmotnou činnost, přestože se někdy zdá, že oddaní pracují jako obyčejní lidé. Ten, kdo je s oddanou službou obeznámen, ví, že není hmotná. Je to duchovní činnost plná oddanosti, neznečištěná kvalitami hmotné přírody.

Está dito que a execução do serviço devocional é tão perfeita que se podem perceber diretamente os resultados. Pode-se perceber o resultado proveniente, e temos experiência prática de que, ao cantar os santos nomes de Kṛṣṇa (Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare), não cometendo ofensas ao cantar, a pessoa sente um prazer transcendental e em breve purifica-se de toda a contaminação material. Isto é um fato comprovado. Ademais, se ele se ocupa não só em ouvir, mas também em tentar difundir a mensagem das atividades devocionais, ou se empenha em ajudar as atividades missionárias da consciência de Kṛṣṇa, pouco a pouco experimenta progresso espiritual. Este aperfeiçoamento na vida espiritual não depende de nenhum tipo de instrução ou qualificação anterior. O próprio método é tão puro que é possível purificar-se pelo simples fato de ocupar-se nele.

Vykonávání oddané služby je tak dokonalé, že jeho výsledky je možné bezprostředně vnímat. Přesvědčili jsme se, že každý, kdo zpívá svatá jména Kṛṣṇy (Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare) bez přestupků, pocítí transcendentální radost a velmi rychle se zbaví veškerého hmotného znečištění. To mohou všichni vidět. A když někdo nejen naslouchá, ale také se snaží šířit poselství o oddané službě nebo napomáhá misionářským činnostem šíření vědomí Kṛṣṇy, bude postupně pociťovat, že dosahuje duchovního pokroku. Ten nezávisí na žádném předchozím vzdělání či způsobilosti. Sama metoda je tak příznivá a čistá, že každý, kdo ji bude praktikovat, se očistí.

O Vedānta-sūtra (3.2.26) também descreve isto com as seguintes palavras: prakāśaś ca karmaṇy abhyāsāt. “O serviço devocional é tão poderoso que a iluminação ocorre pelo simples fato de ocupar-se em suas atividades, e quanto a isto não há dúvidas.” Um exemplo prático disso pode ser tirado da vida anterior de Nārada, que era então o filho de uma criada. Ele não tinha instrução, nem nascera em família elevada. Mas quando sua mãe se ocupava em servir a grandes devotos, Nārada também os servia, e às vezes, na ausência de sua mãe, ele os servia sozinho. Nārada pessoalmente diz:

Ve Vedānta-sūtře (3.2.26) je totéž popsáno slovy prakāśaś ca karmaṇy abhyāsāt — “Oddaná služba má takovou sílu, že ten, kdo ji začne vykonávat, bude bezpochyby osvícen.” Příklad najdeme v předchozím životě Nārady, který byl shodou okolností synem služebné. Nedostalo se mu žádného vzdělání ani se nenarodil ve vznešené rodině. Když však jeho matka sloužila velkým oddaným, pomáhal jí a někdy, v její nepřítomnosti, jim sloužil sám:

ucchiṣṭa-lepān anumodito dvijaiḥ
sakṛt sma bhuñje tad-apāsta-kilbiṣaḥ
evaṁ pravṛttasya viśuddha-cetasas
tad-dharma evātma-ruciḥ prajāyate

Neste verso do Śrīmad-Bhāgavatam (1.5.25), Nārada descreve a seu discípulo Vyāsadeva a sua vida anterior. Ele diz que, quando jovem, se associou intimamente com devotos puros ao servi-los durante a sua permanência de quatro meses ali. Às vezes, aqueles sábios deixavam restos de comida, e o menino, que lavava seus pratos, quis provar esses restos. Então, pediu permissão aos grandes devotos, e quando eles deram, Nārada comeu aqueles restos e, como resultado, livrou-se de todas as reações pecaminosas. Por comer estes restos ele chegou a ficar tão puro de coração quanto os sábios. Ouvindo e cantando, os grandes devotos saboreavam o gosto do incessante serviço devocional ao Senhor, e Nārada pouco a pouco desenvolveu o mesmo gosto. Na continuação, Nārada diz:

V tomto verši Śrīmad-Bhāgavatamu (1.5.25) sám Nārada popisuje svůj předchozí život svému žákovi Vyāsadevovi. Říká, že když jako chlapec sloužil těmto očištěným oddaným v době jejich čtyřměsíční přítomnosti, byl s nimi v blízkém styku. Když tito mudrci zanechali ve svých miskách zbytky jídla, on, který misky umýval, chtěl ochutnat. Požádal je tedy o svolení, a když ho dostal, zbytky po nich snědl a tak se zbavil všech reakcí za dřívější hříšné činy. S tím, jak jedl, se jeho srdce postupně očišťovalo, až bylo stejně čisté jako jejich. Tito velcí oddaní se těšili z chuti nepřetržité oddané služby Pánu nasloucháním a opěvováním a Nārada postupně vyvinul stejné zalíbení. Dále říká:

tatrānvahaṁ kṛṣṇa-kathāḥ pragāyatām
anugraheṇāśṛṇavaṁ manoharāḥ
tāḥ śraddhayā me ’nupadaṁ viśṛṇvataḥ
priyaśravasy aṅga mamābhavad ruciḥ

tatrānv-ahaṁ kṛṣṇa-kathāḥ pragāyatām
anugraheṇāśṛṇavaṁ mano-harāḥ
tāḥ śraddhayā me ’nu-padaṁ viśṛṇvataḥ
priyaśravasy aṅga mamābhavad ruciḥ

Associando-se com os sábios, Nārada tomou gosto em ouvir e cantar as glórias do Senhor e desenvolveu um desejo intenso de prestar serviço devocional. Portanto, como se descreve no Vedānta-sūtra, prakāśaś ca karmaṇy abhyāsāt: só por se ocupar em atos do serviço devocional, tudo se revela automaticamente, e pode-se compreender tudo. Isto se chama pratyakṣa, percebido diretamente.

Stykem s mudrci získal chuť poslouchat a zpívat o slávě Pána a vyvinul velkou touhu po oddané službě. Proto — jak je uvedeno ve Vedānta-sūtře: prakāśaś ca karmaṇy abhyāsāt — když někdo vykonává oddanou službu, vše mu bude vyjeveno a všemu porozumí. To se nazývá pratyakṣa, přímé vnímání.

A palavra dharmyam significa “o caminho da religião”. Nārada era, na verdade, o filho de uma criada. Ele não teve oportunidade de ir à escola. Ele apenas ajudava sua mãe que afortunadamente prestava serviço aos devotos. O menino Nārada também teve a oportunidade e através da simples associação, conseguiu a meta mais elevada de toda a religião, que é o serviço devocional, como se declara no Śrīmad-Bhāgavatam (sa vai puṁsāṁ paro dharmo yato bhaktir adhokṣaje). De um modo geral, as pessoas religiosas não sabem que a perfeição máxima da religião é executar o serviço devocional. Como já discutimos com relação ao último verso do Oitavo Capítulo (vedeṣu yajñeṣu tapaḥsu caiva), para se alcançar a auto-realização, é necessário o conhecimento védico. Mas aqui, embora Nārada nunca tivesse ido à escola do mestre espiritual e não tivesse recebido instruções sobre os princípios védicos, ele obteve os maiores resultados concedidos pelo estudo védico. Este processo é tão poderoso que, mesmo sem executar regularmente o método religioso, pode-se alcançar a perfeição máxima. Como isto é possível? A literatura védica também o confirma: ācāryavān puruṣo veda. Quem se associa com grandes ācāryas, mesmo que não seja instruído ou nunca tenha estudado os Vedas, pode se familiarizar com todo o conhecimento necessário para obter a compreensão espiritual.

Slovo dharmyam značí cestu náboženství. Nārada byl dříve synem služebné a neměl možnost chodit do školy. Pouze pomáhal své matce a štěstěna způsobila, že matka sloužila oddaným. I tento malý chlapec k tomu dostal příležitost a díky samotnému styku s nimi dosáhl nejvyššího cíle veškerého náboženství. Tím je oddaná služba, jak je uvedeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (sa vai puṁsāṁ paro dharmo yato bhaktir adhokṣaje). Nábožensky založení lidé většinou nevědí, že nejvyšší dokonalostí náboženství je dosáhnout úrovně oddané služby. Jak jsme již uváděli v souvislosti s posledním veršem osmé kapitoly (vedeṣu yajñeṣu tapaḥsu caiva), k poznání cesty seberealizace je obvykle nutné znát Vedy. Ale zde vidíme, že i když Nārada nikdy nežil ve škole duchovního učitele a neučili ho védským zásadám, dosáhl nejlepších výsledků, které skýtá studium Ved. Tento proces má takovou sílu, že i toho, kdo nekoná vše, co je předepsanou součástí náboženství, může pozvednout k nejvyšší dokonalosti. Jak je to možné? O tom podává svědectví rovněž védská literatura: ācāryavān puruṣo veda. Ten, kdo se stýká s velkými ācāryi, může být obeznámen s veškerým poznáním potřebným k realizaci i v případě, že je nevzdělaný a nikdy nestudoval Vedy.

O processo do serviço devocional é muito agradável (su-sukham). Por quê? O serviço devocional consiste em śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ, assim, pode-se simplesmente ouvir cantar as glórias do Senhor ou presenciar os ācāryas autorizados fazerem conferências filosóficas sobre o conhecimento transcendental. Apenas sentado pode-se aprender; depois, comem-se os restos do alimento oferecido a Deus, que consiste em belos pratos saborosos. Em todos as etapas, o serviço devocional é alegre. Pode executar serviço devocional mesmo quem vive na penúria. O Senhor diz que patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyam: Ele está disposto a aceitar do devoto qualquer tipo de oferenda, não importa o quê. Até mesmo uma folha, uma flor, um pedaço de fruta ou um pouco dágua, que são todos disponíveis em qualquer parte do mundo, podem ser oferecidos por qualquer pessoa, independentemente de sua posição social, e serão aceitos se oferecidos com amor. Há muitos exemplos na história. Pelo simples fato de saborear as folhas de tulasī oferecidas aos pés de lótus do Senhor, grandes sábios como Sanat-kumāra tornaram-se devotos grandiosos. Portanto, o processo devocional é muito agradável, e pode ser executado alegremente. Deus só aceita o amor com que se Lhe oferecem as coisas.

Proces oddané služby je velmi radostný (su-sukham). Proč? Oddaná služba sestává ze śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ — každý tedy může jednoduše naslouchat opěvování slávy Pána nebo se zúčastnit filozofických přednášek zplnomocněných ācāryů na téma transcendentálního poznání. Všichni se mohou učit už jen tím, že budou sedět a naslouchat, a pak mohou jíst zbytky jídla obětovaného Bohu, což jsou velmi chutné pokrmy. Oddaná služba je radostná v každém stavu. Je možné ji vykonávat i v té největší chudobě. Pán říká: patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyam — je ochotný přijmout od oddaného, cokoliv Mu nabídne. Může to být i obyčejný lístek, květ, dílek ovoce nebo voda, které lze získat všude na světě, a obětovat to může kdokoliv, bez ohledu na společenské postavení. Pán to přijme. Z velkých mudrců, jako je Sanat-kumāra, se stali velcí oddaní poté, co jen ucítili vůni lístků tulasī obětovaných lotosovým nohám Pána. Metoda oddané služby je tedy nesmírně příznivá a může se praktikovat s radostnou náladou. Bůh přijímá pouze lásku, se kterou Mu je vše nabízeno.

Afirma-se aqui que este serviço devocional existe eternamente. Não é como alegam os filósofos māyāvādīs. Embora eles às vezes, do ponto de vista externo, adotem o serviço devocional, sua idéia é que, enquanto não forem liberados, continuarão seu serviço devocional, mas no fim, quando se liberarem, eles “se tornarão unos com Deus”. Esse serviço devocional temporário oportunista não é aceito como serviço devocional puro. O verdadeiro serviço devocional continua mesmo após a liberação. Quando vai para o planeta espiritual no reino de Deus, lá também o devoto ocupa-se em servir o Senhor Supremo. Ele não tenta se tornar uno com o Senhor Supremo.

Je zde řečeno, že oddaná služba je věčná. Māyāvādští filozofové se někdy začínají věnovat takzvané oddané službě, ale jejich záměrem je pokračovat v ní jen do té doby, než dosáhnou osvobození — poté prý budou již “totožní s Bohem”. Takovou dočasnou, prospěchářskou oddanou službu nelze považovat za čistou. Skutečná oddaná služba pokračuje i po osvobození. Když oddaný dospěje na duchovní planetu v Božím království, slouží Nejvyššímu Pánu také tam. Nesnaží se s Ním splynout.

Como mostrará o Bhagavad-gītā, o verdadeiro serviço devocional começa após a liberação. Após a liberação, quando se situa na posição Brahman (brahma-bhūta), a pessoa passa a executar serviço devocional (samaḥ sarveṣu bhūteṣu mad-bhaktiṁ labhate parām). Ninguém pode compreender a Suprema Personalidade de Deus executando isoladamente karma-yoga, jñāna-yoga, aṣṭāṅga-yoga ou qualquer outra yoga. Através desses métodos ióguicos, pode-se fazer um pequeno progresso rumo à bhakti-yoga, mas, sem chegar à etapa do serviço devocional, ninguém pode compreender o que a Personalidade de Deus é. O Śrīmad-Bhāgavatam também confirma que, quando alguém se purifica executando o processo do serviço devocional, especialmente ouvindo as almas realizadas comentarem o Śrīmad-Bhāgavatam ou o Bhagavad-gītā, pode então compreender a ciência de Kṛṣṇa, ou a ciência de Deus. Evaṁ prasanna-manaso bhagavad-bhakti-yogataḥ. Quando o coração se limpa de todos os absurdos, então, pode-se compreender o que é Deus. Logo, o processo de serviço devocional, da consciência de Kṛṣṇa, é o rei de toda a instrução e o rei de todo o conhecimento confidencial. É a forma mais pura de religião, e não há dificuldade alguma em executá-lo alegremente. Por isso, todos devem adotá-lo.

Později se v Bhagavad-gītě dočteme, že skutečná oddaná služba začíná po osvobození, kdy živá bytost setrvává na úrovni Brahmanu — brahma-bhūta (samaḥ sarveṣu bhūteṣu mad-bhaktiṁ labhate parām). Nejvyšší Osobnost Božství nemůže nikdo poznat nezávislým prováděním karma-yogy, jñāna-yogy, aṣṭāṅga-yogy nebo jakékoliv jiné yogy. Těmito metodami se lze částečně přiblížit k bhakti-yoze, ale pokud někdo nedospěje na tuto úroveň oddané služby, nemůže pochopit, kdo je Osobnost Božství. Rovněž ve Śrīmad-Bhāgavatamu je potvrzeno, že porozumět vědě o Kṛṣṇovi, Bohu, může každý tehdy, když se očistí praktikováním metody oddané služby, zvláště nasloucháním čtení ze Śrīmad-Bhāgavatamu či Bhagavad-gīty od realizovaných duší — evaṁ prasanna-manaso bhagavad-bhakti-yogataḥ; pochopit, co znamená Bůh, je možné, když je srdce očištěné od všech nesmyslných pošetilostí. Proces rozvíjení oddané služby, vědomí Kṛṣṇy, je tedy královskou vědou a královským důvěrným poznáním. Je nejčistší podobou náboženství a lze jej bez potíží radostně uplatňovat. Každý by ho měl proto přijmout za svůj.