VERSO 13
TEXT 13
Texto
Verš
daivīṁ prakṛtim āśritāḥ
bhajanty ananya-manaso
jñātvā bhūtādim avyayam
daivīṁ prakṛtim āśritāḥ
bhajanty ananya-manaso
jñātvā bhūtādim avyayam
Sinônimos
Synonyma
mahā-ātmānaḥ — as grandes almas; tu — mas; mām — a Mim; pārtha — ó filho de Pṛthā; daivīm — divina; prakṛtim — natureza; āśritāḥ — tendo-se refugiado em; bhajanti — prestam serviço; ananya-manasaḥ — sem desvio da mente; jñātvā — conhecendo; bhūta — da criação; ādim — a origem; avyayam — inexaurível.
Tradução
Překlad
Ó filho de Pṛthā, aqueles que não se iludem, as grandes almas, estão sob a proteção da natureza divina. Eles se ocupam completamente em serviço devocional porque sabem que Eu sou a original e inexaurível Suprema Personalidade de Deus.
Ó synu Pṛthy, ti, kdo nejsou zmateni — velké duše — jsou pod ochranou božské přirozenosti. Plně se zaměstnávají oddanou službou, protože Mě znají jako původní Nejvyšší Osobnost Božství s nevyčerpatelnou existencí.
Comentário
Význam
Este verso descreve com muita clareza o mahātmā. O primeiro sinal do mahātmā é que ele está situado na natureza divina. A natureza material já não o controla mais. E como se efetiva isto? A explicação está no Sétimo Capítulo: quem se rende à Suprema Personalidade de Deus, Śrī Kṛṣṇa, imediatamente livra-se do controle da natureza material. Esta é a qualificação. A pessoa pode livrar-se do controle da natureza material logo que se entregue de corpo e alma à Suprema Personalidade de Deus. Esta é a fórmula preliminar. Sendo potência marginal, logo que se liberta do controle da natureza material, a entidade viva fica sob a orientação da natureza espiritual. A orientação da natureza espiritual chama-se daivī prakṛti, natureza divina. Então, quando alguém, rendendo-se à Suprema Personalidade de Deus, recebe essa distinção, ele passa a ser uma grande alma, um mahātmā.
Tento verš jasně udává, kdo je mahātmā. Prvním znakem mahātmy je to, že se již nachází na úrovni božské přirozenosti; není ovládán hmotnou přírodou. A jak toho dosáhnout? O tom se píše v sedmé kapitole — od nadvlády hmotné přírody se okamžitě osvobodí ten, kdo se odevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇovi. To je požadovaný předpoklad či základní pravidlo. Jakmile odevzdá svou duši Nejvyšší Osobnosti Božství, může vlivu hmotné přírody uniknout. Živá bytost patří k okrajové energii, a jakmile je tedy vysvobozena z moci hmotné přírody, dostává se pod vedení duchovní přírody, zvané daivī prakṛti, božská přirozenost. Osoba, která je takto pozvednuta — vlivem toho, že se odevzdává Nejvyšší Osobnosti Božství — se stává velkou duší, mahātmou.
O mahātmā não desvia sua atenção para assuntos alheios a Kṛṣṇa, porque ele sabe perfeitamente bem que Kṛṣṇa é a Pessoa Suprema original, a causa de todas as causas. Quanto a isto, não há dúvidas. Tal mahātmā, ou grande alma, progride, associando-se com outros mahātmās, devotos puros. Os devotos puros nem mesmo se sentem atraídos aos outros aspectos de Kṛṣṇa, tais como o Mahā-Viṣṇu de quatro braços, mas apenas à forma de Kṛṣṇa que apresenta dois braços. Eles não sentem atração por outras características de Kṛṣṇa, nem se interessam por quaisquer formas exibidas por semideuses ou seres humanos. Eles meditam apenas em Kṛṣṇa em consciência de Kṛṣṇa e vivem ocupados no inabalável serviço ao Senhor em consciência de Kṛṣṇa.
Mahātmā neodvádí svou pozornost k ničemu, co není spojené s Kṛṣṇou, protože bezpečně ví, že Kṛṣṇa je původní Nejvyšší Osoba, příčina všech příčin. Vůbec o tom nepochybuje. Taková velká duše, mahātmā, duchovně roste díky společnosti dalších mahātmů, čistých oddaných. Čisté oddané nepřitahují ani Kṛṣṇovy jiné podoby, jako je například čtyřruký Mahā-Viṣṇu. Jsou přitahováni pouze dvourukou podobou Kṛṣṇy. Nepřitahují je ani jiné Kṛṣṇovy podoby, ani nemají zájem o nějakou podobu poloboha či lidské bytosti. Soustřeďují se pouze na Pána Kṛṣṇu, kterému vždy s vědomím Kṛṣṇy neochvějně slouží.