VERSO 16

TEXT 16

Texto

Verš

nāsato vidyate bhāvo
nābhāvo vidyate sataḥ
ubhayor api dṛṣṭo ’ntas
tv anayos tattva-darśibhiḥ

Sinônimos

Synonyma

na — nunca; asataḥ — do inexistente; vidyate — há; bhāvaḥ — duração; na — nunca; abhāvaḥ — qualidade de mudar; vidyate — há; sataḥ — do eterno; ubhayoḥ — dos dois; api — verdadeiramente; dṛṣṭaḥ — observada; antaḥ — conclusão; tu — realmente; anayoḥ — deles; tattva — da verdade; darśibhiḥ — pelos videntes.

na — ne; asataḥ — nepravého; vidyate — je; bhāvaḥ — trvání; na — nikdy; abhāvaḥ — změna povahy; vidyate — je; sataḥ — věčného; ubhayoḥ — obou; api — jistě; dṛṣṭaḥ — vypozorovaný; antaḥ — závěr; tu — však; anayoḥ — jich; tattva — pravdu; darśibhiḥ — těmi, kteří vidí.

Tradução

Překlad

Aqueles que são videntes da verdade concluíram que não há continuidade para o inexistente [o corpo material] e que não há interrupção para o existente [a alma]. Eles concluíram isto estudando a natureza de ambos.

Ti, kteří vidí pravdu, vyslovili závěr: to, co je nepravé (hmotné tělo), nemá trvání a to, co je věčné (duše), se nemění. K tomuto závěru dospěli studiem povahy obojího.

Comentário

Význam

O corpo mutável não perdura. A ciência médica moderna admite que o corpo está mudando a cada momento através das ações e reações das diferentes células; e assim ocorrem o crescimento e a velhice no corpo. Mas a alma espiritual tem existência perene, e não sofre transformações apesar de todas as mudanças por que passam o corpo e a mente. Esta é a diferença entre a matéria e o espírito. Por natureza, o corpo está sempre mudando, e a alma é eterna. Esta conclusão é estabelecida por todas as classes de videntes da verdade, tanto impersonalistas quanto personalistas. No Viṣṇu-Purāṇa (2.12.38), declara-se que Viṣṇu e Suas moradas, todos têm uma existência espiritual auto-iluminada (jyotīṁṣi viṣṇur bhuvanāni viṣṇuḥ). As palavras existente e não-existente referem-se somente a espírito e matéria. Esta é a versão de todos os videntes da verdade.

Měnící se tělo je pomíjivé. Moderní lékařská věda přiznává, že tělo se mění každým okamžikem, jelikož v něm dochází k akcím a reakcím různých buněk — tak roste a stárne. Duše však existuje trvale a zůstává stejná i přes všechny proměny těla a mysli. To je rozdíl mezi hmotou a duší; tělo se od přírody stále mění, zatímco duše je věčná. Tento závěr uvádějí všechny skupiny těch, kdo vidí pravdu — stoupenci osobní i neosobní filozofie. Ve Viṣṇu Purāṇě (2.12.38) je řečeno, že Viṣṇu a Jeho sídla vydávají vlastní záři a jejich existence je duchovní (jyotīṁṣi viṣṇur bhuvanāni viṣṇuḥ). Slovo existující se může vztahovat pouze na duchovní podstatu a neexistující pouze na hmotu. To prohlašují všichni, kdo vidí pravdu.

Este é o início da instrução do Senhor às entidades vivas que estão perplexas devido à influência da ignorância. A remoção da ignorância envolve o restabelecimento da relação eterna entre o adorador e o adorável e a conseqüente compreensão da diferença entre as entidades vivas que são partes integrantes e a Suprema Personalidade de Deus. A pessoa pode compreender a natureza do Supremo pelo estudo completo de si próprio, e a diferença entre ela e o Supremo é compreendida em termos da relação entre a parte e o todo. Nos Vedānta-sūtras, bem como no Śrīmad-Bhāgavatam, o Supremo é aceito como a origem de todas as emanações. Tais emanações são experimentadas por seqüências naturais superiores e inferiores. As entidades vivas pertencem à natureza superior, como será revelado no Sétimo Capítulo. Embora não haja diferença entre a energia e o energético, o energético é aceito como o Supremo, e a energia, ou a natureza, é aceita como subordinada. Os seres vivos, portanto, são sempre subordinados ao Senhor Supremo, como acontece no caso do amo e do servo, ou do mestre e do discípulo. Tal conhecimento claro é impossível de compreender sob o encanto da ignorância e para exterminar tal ignorância o Senhor ensina o Bhagavad-gītā para a iluminação de todas as entidades vivas em qualquer época.

Toto je počátek Pánova učení určeného živým bytostem, které jsou zmateny vlivem nevědomosti. Odstranit nevědomost znamená obnovit věčný vztah mezi uctívajícím a objektem uctívání, a tak pochopit rozdíl mezi Nejvyšším Pánem, Osobností Božství, a živými bytostmi jakožto Jeho nedílnými částmi. Povaze Nejvyššího můžeme porozumět důkladným studiem sebe sama, založeném na pochopení, že se od Něho lišíme tak, jak se liší části od celku. Ve Vedānta-sūtrách a také ve Śrīmad-Bhāgavatamu je Nejvyšší uznáván za původ všech emanací. Tyto emanace jsou vnímány jako vyšší a nižší přirozené projevy. Jak se ukáže v sedmé kapitole, živé bytosti patří k vyšší přirozenosti, vyšší přírodě. Ačkoliv mezi energií a jejím zdrojem není žádný rozdíl, energetický zdroj je uznáván za Nejvyšší a energie či příroda za nižší. Živé bytosti jsou tedy vůči Nejvyššímu Pánu v podřízeném postavení, jako tomu je v případě pána a služebníka nebo učitele a žáka. Do tohoto jasného poznání nelze proniknout pod vlivem nevědomosti — Pán tedy učí Bhagavad-gītu, aby tuto nevědomost odstranil a navždy osvítil všechny živé bytosti.