VERSO 7
TEXT 7
Texto
Verš
jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ
manaḥ-ṣaṣṭhānīndriyāṇi
prakṛti-sthāni karṣati
jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ
manaḥ-ṣaṣṭhānīndriyāṇi
prakṛti-sthāni karṣati
Sinônimos
Synonyma
mama — Minha; eva — decerto; aṁśaḥ — partícula fragmentária; jīva-loke — no mundo da vida condicional; jīva-bhūtaḥ — a entidade viva condicionada; sanātanaḥ — eterna; manaḥ — com a mente; ṣaṣṭhāni — os seis; indriyāṇi — sentidos; prakṛti — na natureza material; sthāni — situada; karṣati — está lutando arduamente.
Tradução
Překlad
As entidades vivas neste mundo condicionado são Minhas eternas partes fragmentárias. Por força da vida condicionada, elas empreendem árdua luta com os seis sentidos, entre os quais se inclui a mente.
Živé bytosti v tomto podmíněném světě jsou Mé věčné dílčí části. Jelikož žijí podmíněným životem, svádějí těžký boj se šesti smysly, mezi něž patří i mysl.
Comentário
Význam
Neste verso, descreve-se com clareza a identidade do ser vivo que é eternamente parte integrante fragmentária do Senhor Supremo. Ninguém deve ficar pensando que ele assume individualidade em sua vida condicionada e em seu estado liberado se torna uno com o Senhor Supremo. Ele é eternamente fragmetário. De maneira bem clara se diz: sanātanaḥ. Segundo a versão védica, o Senhor Supremo manifesta e apresenta inúmeras expansões, sendo que as expansões primárias chamam-se viṣṇu-tattva e as expansões secundárias chamam-se entidades vivas. Em outras palavras, o viṣṇu-tattva é uma expansão pessoal, e as entidades vivas são expansões separadas. Através de Sua expansão pessoal, Ele Se manifesta sob várias formas, tais como Senhor Rāma, Nṛsiṁhadeva, Viṣṇumūrti e todas as Deidades predominantes nos planetas Vaikuṇṭha. As expansões separadas, as entidades vivas, são servos eternos. As expansões pessoais da Suprema Personalidade de Deus, as identidades individuais da Divindade, estão sempre presentes. De modo semelhante, as expansões separadas, as entidades vivas, têm suas identidades. Como partes integrantes fragmentárias do Senhor Supremo, as entidades vivas também possuem porções fragmentárias das qualidades dEle, e uma delas é a independência. Toda entidade viva, como alma individual, tem sua individualidade pessoal, e uma forma diminuta de independência. Com o abuso dessa independência, ela se torna uma alma condicionada, e com o uso apropriado da independência ela está sempre liberada. Em qualquer dos casos, ela é eterna, uma qualidade própria do Senhor Supremo. Em seu estado liberado, ela está livre desta condição material e presta serviço transcendental ao Senhor; em sua vida condicionada, ela é dominada pelos modos da natureza material e esquece o serviço transcendental amoroso ao Senhor, e então tem que lutar mui arduamente para sobreviver no mundo material.
V tomto verši je zřetelně uvedena totožnost živé bytosti — je věčně dílčí částí Nejvyššího Pána. Není to tak, že by se ve svém podmíněném životě stávala individuální a v osvobozeném stavu s Nejvyšším Pánem splynula. Věčně zůstává Pánovou oddělenou částí. Slovo sanātanaḥ je jednoznačné. Vedy uvádějí, že Nejvyšší Pán se projevuje v nespočetně mnoha expanzích, z nichž prvotní mají název viṣṇu-tattva a druhotné se nazývají živé bytosti. Viṣṇu-tattva značí osobní expanze a živé bytosti jsou expanze oddělené. Prostřednictvím svých osobních expanzí se Pán projevuje v různých podobách, jako Pán Rāma, Nṛsiṁhadeva, Viṣṇumūrti a všechna vládnoucí Božstva na vaikunthských planetách. Oddělené expanze — živé bytosti — jsou věčně služebníky. Osobní expanze Nejvyššího Pána, Jeho individuální podoby s vlastní totožností, existují stále. Stejně tak má svou totožnost i každá z oddělených expanzí, živých bytostí. Ty jsou dílčími částmi Nejvyššího a jako takové mají také malý díl Jeho vlastností, z nichž jednou je nezávislost. Každá živá bytost má jakožto individuální duše svou osobní individualitu a částečnou nezávislost — pokud této nezávislosti zneužije, stává se podmíněnou duší, a pokud s ní nakládá správně, je stále osvobozená. V obou případech je stejně jako Nejvyšší Pán kvalitativně věčná. V osvobozeném stavu je prosta hmotného podmínění a prokazuje transcendentální láskyplnou službu Pánu, zatímco v podmíněném životě je ovládána hmotnými kvalitami přírody a na službu Pánu zapomíná. Výsledkem je, že musí v hmotném světě svádět těžký boj o přežití.
Todas as entidades vivas, não só os seres humanos, os gatos e os cachorros, mas até mesmo os grandes controladores do mundo material — Brahmā, o Senhor Śiva e até Viṣṇu — são partes integrantes do Senhor Supremo. Todas elas são manifestações eternas, e não temporárias. A palavra karṣati (“lutando” ou “pelejando”) é muito significativa. A alma condicionada está presa, como se estivesse acorrentada por grilhões de ferro. Ela está atada ao falso ego, e a mente é o agente principal a conduzi-la nesta existência material. Quando a mente está no modo da bondade, suas atividades são boas; quando a mente está no modo da paixão, suas atividades são penosas; e quando a mente está no modo da ignorância, ela assume espécies de vida inferiores. Entretanto, neste verso fica claro que a alma condicionada está coberta pelo corpo material, que possui mente e sentidos, e quando ela se liberta, esta cobertura material perece, mas seu corpo espiritual se manifesta em sua capacidade individual. Existe a seguinte informação no Mādhyandināyana-śruti: sa vā eṣa brahma-niṣṭha idaṁ śarīraṁ martyam atisṛjya brahmābhisampadya brahmaṇā paśyati brahmaṇā śṛṇoti brahmaṇaivedaṁ sarvam anubhavati. Aqui se declara que ao abandonar esta encarnação material e entrar no mundo espiritual, a entidade viva readquire seu corpo espiritual, no qual ela pode ver a Suprema Personalidade de Deus face a face. Ela pode ouvi-lO e falar com Ele face a face, e pode compreender a Personalidade Suprema como Ele é. No smṛti também se compreende que vasanti yatra puruṣāḥ sarve vaikuṇṭha-mūrtayaḥ: nos planetas espirituais, todos vivem em corpos que se assemelham ao da Suprema Personalidade de Deus. Quanto à estrutura corpórea, não há diferença entre as entidades vivas, que são partes integrantes, e as expansões de viṣṇu-mūrti. Em outras palavras, quando liberada, a entidade viva recebe um corpo espiritual pela graça da Suprema Personalidade de Deus.
Všechny živé bytosti — nejen lidé, kočky či psi, ale i mocní vládci hmotného světa, jako Brahmā, Śiva a dokonce i Viṣṇu — jsou částmi Nejvyššího Pána. Jsou věčnými, nikoliv dočasnými projevy. Velmi důležité je slovo karṣati (bojovat či usilovně zápasit). Podmíněná duše je spoutána jako v železných okovech. Poutá ji falešné ego a mysl je její hlavní pohon v hmotném bytí. Když je mysl na úrovni kvality dobra, činy jsou dobré; je-li pod vlivem kvality vášně, činy vedou k těžkostem, a je-li pod vlivem kvality nevědomosti, živá bytost poklesne mezi nižší druhy života. Z tohoto verše je nicméně jasné, že podmíněná duše je pokryta hmotným tělem vybaveným myslí a smysly; když dosáhne osvobození, tento hmotný pokryv zanikne a projeví se její příslušné duchovní tělo. V Mādhyandināyana-śruti je tento údaj: sa vā eṣa brahma-niṣṭha idaṁ śarīraṁ martyam atisṛjya brahmābhisampadya brahmaṇā paśyati brahmaṇā śṛṇoti brahmaṇaivedaṁ sarvam anubhavati. Tím je řečeno, že když se živá bytost zbaví hmotného těla a přijde do duchovního světa, obnoví své duchovní tělo, se kterým může vidět tváří v tvář Nejvyššího Pána, Osobnost Božství. Osobně Mu může naslouchat a hovořit s Ním a znát Ho takového, jaký je. Ze smṛti se také dozvídáme, že na duchovních planetách mají všichni těla podobná tělu Nejvyšší Osobnosti Božství (vasanti yatra puruṣāḥ sarve vaikuṇṭha-mūrtayaḥ). Ve stavbě těla není mezi částmi, jimiž jsou živé bytosti, a expanzemi zvanými viṣṇu-mūrti žádný rozdíl. Po osvobození tedy živá bytost dostává milostí Nejvyšší Osobnosti Božství duchovní tělo.
As palavras mamaivāṁśaḥ (“partes integrantes fragmentárias do Senhor Supremo”) são também muito significativas. A porção fragmentária do Senhor Supremo não é como uma peça material quebrada. Já aprendemos no Segundo Capítulo que o espírito não pode ser cortado em pedaços. Este fragmento não se sujeita a condições materiais. Ele não é como a matéria, que pode ser cortada em pedaços e unida novamente. Esta concepção não se aplica aqui, porque se usa a palavra sanātana (“eterna”). A porção fragmentária é eterna. Também se afirma no início do Segundo Capítulo que a porção fragmentária do Senhor Supremo está presente em todo e qualquer corpo individual (dehino ’smin yathā dehe). Esta porção fragmentária, quando liberada do enredamento corpóreo, atinge o céu espiritual e revive seu corpo espiritual original num planeta espiritual e passa a associar-se com o Senhor Supremo. Entretanto, compreende-se aqui que a entidade viva, sendo parte integrante fragmentária do Senhor Supremo, é qualitativamente una com o Senhor, assim como as partes integrantes do ouro também são ouro.
Velmi důležitý je také výraz mamaivāṁśaḥ (dílčí části Nejvyššího Pána). Oddělená část Nejvyššího Pána není jako nějaký hmotný úlomek. Ve druhé kapitole jsme se již dozvěděli, že duši nelze rozsekat na kousky. Tuto částečku si nelze představovat hmotným způsobem. Liší se od hmoty, kterou můžeme rozkouskovat a potom zase spojit dohromady. Taková představa se zde nedá použít, protože v tomto verši je sanskrtské slovo sanātana (věčná). Oddělená část Nejvyššího Pána je tedy věčná. Na začátku druhé kapitoly je rovněž řečeno, že se nachází v každém těle (dehino 'smin yathā dehe). Jakmile je vysvobozena z hmotného těla, získá znovu své původní duchovní tělo v duchovním nebi na některé z duchovních planet a bude si užívat společnosti Nejvyššího Pána. Zde se však konkrétně jedná o to, že živá bytost je s Nejvyšším Pánem jakožto Jeho dílčí část kvalitativně totožná, stejně jako jsou malé kousky zlata také zlato.