Skip to main content

VERSO 5

TEXT 5

Texto

Verš

ṛṣibhir bahudhā gītaṁ
chandobhir vividhaiḥ pṛthak
brahma-sūtra-padaiś caiva
hetumadbhir viniścitaiḥ
ṛṣibhir bahudhā gītaṁ
chandobhir vividhaiḥ pṛthak
brahma-sūtra-padaiś caiva
hetumadbhir viniścitaiḥ

Sinônimos

Synonyma

ṛṣibhiḥ — pelos sábios; bahudhā — de muitas maneiras; gītam — descrito; chandobhiḥ — pelos hinos védicos; vividhaiḥ — vários; pṛthak — de várias maneiras; brahma-sūtra — do Vedānta; padaiḥ — pelos aforismos; ca — também; eva — decerto; hetu-madbhiḥ — com causa e efeito; viniścitaiḥ — certos.

ṛṣibhiḥ — velkými mudrci; bahudhā — mnoha způsoby; gītam — líčeno; chandobhiḥ — védskými hymny; vividhaiḥ — různými; pṛthak — různě; brahma-sūtra — Vedānty; padaiḥ — stručnými průpověďmi; ca — také; eva — jistě; hetu-madbhiḥ — s příčinou a následkem; viniścitaiḥ — jistými.

Tradução

Překlad

Em vários textos védicos, diversos sábios descrevem este conhecimento sobre o campo de atividades e o conhecedor das atividades. O Vedānta- sūtra o apresenta de maneira especial, ao fazer um extenso raciocínio sobre a causa e o efeito.

Toto poznání o poli působnosti a znalci pole popsali různí mudrci v různých védských písmech. Zvláště je podáno ve Vedānta-sūtře, se zachováním dokonalé logiky příčiny a následku.

Comentário

Význam

A Suprema Personalidade de Deus, Kṛṣṇa, é a autoridade mais indicada para explicar este conhecimento. Não obstante, por simples praxe, os estudiosos eruditos e as autoridades conceituadas sempre dão evidência baseando-se em autoridades anteriores. Ao explicar este ponto deveras controverso, a dualidade e a não-dualidade da alma e da Superalma, Kṛṣṇa toma como referência uma escritura, o Vedānta, que é aceita como autoridade. Primeiro, Ele diz: “Isto está de acordo com a opinião emitida por diferentes sábios”. Quanto aos sábios, além dEle mesmo, Vyāsadeva (o autor do Vedānta-sūtra) é um grande sábio, e o Vedānta-sūtra fornece uma perfeita explicação sobre o que é dualidade. O pai de Vyāsadeva, Parāśara, que é também um grande sábio, escreveu em seus livros sagrados que aham tvaṁ ca tathānye... “Nós — você, eu, e as várias outras entidades vivas — somos todos transcendentais, embora estejamos em corpos materiais. Agora estamos sob o influxo dos três modos da natureza material de acordo com nossos diferentes karmas. Nesse caso, alguns estão em níveis mais elevados, e outros estão na natureza inferior. As naturezas superior e inferior existem devido à ignorância e estão sendo manifestadas num número infinito de entidades vivas. Mas a Superalma, que é infalível, não é contaminada pelas três qualidades da natureza e é transcendental”. Do mesmo modo, nos Vedas originais, especialmente no Kaṭha Upaniṣad, faz-se distinção entre a alma, a Superalma e o corpo. Há muitos grandes sábios que explicaram isto, e Parāśara é considerado o principal entre eles.

Svrchovaná Osobnost Božství, Kṛṣṇa, je nejvyšší autoritou ve vysvětlování tohoto poznání, ale i tak je pro učence a uznávané autority samozřejmé, že se vždy dovolávají dřívějších autorit. Kṛṣṇa vykládá sporný bod rozdílnosti a jednoty duše a Nadduše odkazem na Vedāntu, která je přijímána za autoritativní písmo. Nejprve říká: “Tak to líčí různí mudrci.” Velkým mudrcem je — vedle Pána samotného — Vyāsadeva a jeho Vedānta-sūtra dokonale vysvětluje dualismus. Vyāsadevův otec Parāśara je rovněž velký mudrc, který píše ve svých náboženských spisech: ahaṁ tvaṁ ca tathānye... “My všichni — ty, já a ostatní živé bytosti — jsme transcendentální, přestože máme hmotná těla. Poklesli jsme a nacházíme se pod vlivem tří kvalit hmotné přírody, podle naší různé karmy. Proto je někdo na vyšší úrovni a někdo na nižší. Vyšší a nižší stavy bytí existují kvůli nevědomosti a projevují se u nekonečného množství živých bytostí. Nadduše, která nikdy nepoklesne, však nepodléhá znečištění třemi kvalitami přírody a je transcendentální.” Rozdíl mezi duší, Nadduší a tělem je podán i v původních védských písmech, zvláště v Kaṭha Upaniṣadě. Vysvětlilo ho mnoho velkých mudrců a Parāśara je považován za hlavního z nich.

A palavra chandobhiḥ refere-se aos vários textos védicos. O Taittirīya Upaniṣad, por exemplo, que é um ramo do Yajur Veda, descreve a natureza, a entidade viva e a Suprema Personalidade de Deus.

Slovo chandobhiḥ se vztahuje na různá védská písma. Přírodu, živou bytost a Nejvyšší Osobnost Božství popisuje například Taittirīya Upaniṣad, která patří k Yajur Vedě.

Como se afirmou antes, kṣetra é o campo de atividades, e há duas espécies de kṣetra-jña: a entidade viva individual e a entidade viva suprema. Como se afirma no Taittirīya Upaniṣad (2.5), brahma pucchaṁ pratiṣṭhā. Existe uma manifestação da energia do Senhor Supremo conhecida como anna-maya — a dependência do alimento para sobreviver. Esta maneira de compreender o Supremo é materialista. Então, em prāṇa-maya, após perceber a Suprema Verdade Absoluta no alimento, pode-se percebê-la nos sintomas vitais ou nas formas de vida. Em jñāna-maya, a percepção se estende além dos sintomas vitais e passa a manifestar-se como pensamento, sentimento e desejo. Então, há a percepção acerca do Brahman, chamada vijñāna-maya, na qual a mente e os sintomas vitais da entidade viva distinguem-se da própria entidade viva. A etapa seguinte, a fase suprema, é ānanda-maya — compreensão da natureza inteiramente bem aventurada. Logo, há cinco etapas na compreensão acerca do Brahman, que se chamam brahma puccham. Destas, as três primeiras — anna-maya, prāṇa-maya e jñāna-maya — envolvem os campos de atividades das entidades vivas. Transcendental a todos esses campos de atividades está o Senhor Supremo, que Se chama ānanda-maya. O Vedānta-sūtra também faz a seguinte descrição do Supremo: ānanda-mayo ’bhyāsāt — por natureza, a Suprema Personalidade de Deus é cheio de alegria. Para desfrutar Sua bem-aventurança transcendental, Ele expande-Se em vijñāna-maya, prāṇa-maya, jñāna-maya e anna-maya. No campo de atividades, a entidade viva é considerada o desfrutador, e diferente dela é o ānanda-maya. Isto significa que se a entidade viva decide desfrutar em harmonia com o ānanda-maya, então ela se torna perfeita. Este é o verdadeiro quadro do Senhor Supremo como o sumo conhecedor do campo, da entidade viva como o conhecedor subordinado e da natureza do campo de atividades. Deve-se buscar esta verdade no Vedānta-sūtra, ou Brahma-sūtra.

Jak již bylo uvedeno, kṣetra je pole působnosti a kṣetra-jña je dvojího druhu: individuální živá bytost a svrchovaná živá bytost. Taittirīya Upaniṣad (2.5) uvádí: brahma pucchaṁ pratiṣṭhā. Jeden projev energie Nejvyššího Pána se nazývá anna-maya, což znamená, že živá bytost závisí ve svém bytí na potravě. To je materialistická realizace Nejvyššího. Po realizaci Nejvyšší Absolutní Pravdy na úrovni potravy přichází prāṇa-maya, kdy živá bytost vnímá Absolutní Pravdu v příznacích či podobách života. Na úrovni jñāna-maya přesahuje realizace příznaky života a týká se myšlení, cítění a chtění. Potom následuje realizace Brahmanu zvaná vijñāna-maya, kdy jsou mysl a příznaky života odlišeny od samotné živé bytosti. Další a nejvyšší úroveň je ānanda-maya, realizace dokonale blažené přirozenosti. To je pět úrovní realizace Brahmanu, které se nazývají brahma puccham. První tři z nich — anna-maya, prāṇa-maya a jñāna-maya — se týkají polí působnosti živých bytostí. Transcendentální ke všem těmto polím působnosti je Nejvyšší Pán, nazývaný ānanda-maya. Vedānta-sūtra rovněž popisuje Nejvyššího slovy: ānanda-mayo 'bhyāsāt, Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je svou přirozeností plný radosti. Aby vychutnával svou transcendentální blaženost, expanduje se do projevů vijñāna-maya, prāṇa-maya, jñāna-maya a anna-maya. Živá bytost je považována za poživatele ve svém poli působnosti a vedle ní existuje ānanda-maya. Když se tedy živá bytost rozhodne užívat tak, že se sladí s ānanda-mayou, dosáhne dokonalosti. To je pravé vyobrazení Nejvyššího Pána jako svrchovaného znalce pole, živé bytosti jako nižšího znalce a povahy pole působnosti. Tuto pravdu je třeba hledat ve Vedānta-sūtře neboli Brahma-sūtře.

Menciona-se aqui que os códigos do Brahma-sūtra estão muito bem organizados segundo causa e efeito. Alguns dos sūtras, ou aforismos, são na viyad aśruteḥ (2.3.2), nātmā śruteḥ (2.3.18) e parāt tu tac-chruteḥ (2.3.40). O primeiro aforismo indica o campo de atividades, o segundo, a entidade viva, e o terceiro, o Senhor Supremo, o summum bonum entre todas as entidades manifestas.

Ve verši stojí, že osnovy Brahma-sūtry jsou názorně uspořádány z hlediska příčiny a následku. Některé z těchto sūter znějí: na viyad aśruteḥ (2.3.2), nātmā śruteḥ (2.3.18), parāt tu tac-chruteḥ (2.3.40). První se vztahuje na pole působnosti, druhá na živou bytost a třetí na Nejvyššího Pána, který je summum bonum mezi všemi projevy různých bytostí.