VERSO 3

TEXT 3

Texto

Verš

yo mām ajam anādiṁ ca
vetti loka-maheśvaram
asammūḍhaḥ sa martyeṣu
sarva-pāpaiḥ pramucyate

Sinônimos

Synonyma

yaḥ — qualquer um que; mām — a Mim; ajam — não-nascido; anādim — sem começo; ca — também; vetti — conheça; loka — dos planetas; mahā-īśvaram — o amo supremo; asammūḍhaḥ — não iludido; saḥ — ele; martyeṣu — entre aqueles sujeitos à morte; sarva-pāpaiḥ — de todas as reações pecaminosas; pramucyate — libera-se.

yaḥ — ten, kdo; mām — Mě; ajam — nezrozeného; anādim — bez počátku; ca — a; vetti — zná; loka — planet; mahā-īśvaram — nejvyššího pána; asammūḍhaḥ — neošálen; saḥ — on; martyeṣu — mezi smrtelníky; sarva-pāpaiḥ — od všech reakcí za hříšné činy; pramucyate — je osvobozen.

Tradução

Překlad

Quem Me conhece como o não-nascido, como aquele que não tem começo, como o Senhor Supremo de todos os mundos — somente este, que dentre os homens não se deixa iludir, está livre de todos os pecados.

Jen člověk, který není ošálen a ví, že jsem nezrozený, bez počátku a Nejvyšší Pán všech světů, je osvobozen od veškerých hříchů.

Comentário

Význam

Como se afirma no Sétimo Capítulo (7.3), manuṣyāṇāṁ sahasreṣu kaścid yatati siddhaye: aqueles que estão tentando se elevar à plataforma da compreensão espiritual não são homens comuns, eles são superiores a milhões e milhões de homens comuns que não sabem o que é realização espiritual. No entanto, entre aqueles que realmente tentam compreender sua situação espiritual, quem chegar à compreensão de que Kṛṣṇa é a Suprema Personalidade de Deus, o proprietário de tudo, o não-nascido, será o mais bem-sucedido em percepção espiritual. Só quando entende na íntegra a posição suprema de Kṛṣṇa, é que poderá se livrar por completo de todas as reações pecaminosas.

V třetí sloce sedmé kapitoly je uvedeno: manuṣyāṇāṁ sahasreṣu kaścid yatati siddhaye — ti, kdo usilují o dosažení úrovně duchovního vnímání, nejsou obyčejní lidé. Převyšují mnoho miliónů obyčejných lidí, kteří o duchovní realizaci nic nevědí. Avšak z těch osob, jež se skutečně snaží pochopit své duchovní postavení, je nejúspěšnější duchovně realizovanou osobou ta, která poznala, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, nezrozený vlastník všeho. Jedině na této úrovni úplného porozumění Kṛṣṇově svrchované pozici může být živá bytost osvobozena od všech následků hříšných činů.

Aqui, o Senhor é descrito por intermédio da palavra aja, que significa “não-nascido”, mas Ele é distinto das entidades vivas que o Segundo Capítulo descreve como aja. O Senhor é diferente das entidades vivas que estão nascendo e morrendo devido ao apego material. As almas condicionadas estão mudando de corpos, mas o corpo dEle é imutável. Mesmo quando vem a este mundo material, Ele vem como o mesmíssimo não-nascido; por isso, o Quarto Capítulo afirma que o Senhor, através de Sua potência interna, não está sob a energia material inferior, mas está sempre na energia superior.

Pán je zde nazván aja (nezrozený), ale v Jeho případě se jedná o něco jiného než u živých bytostí, které jsou popisovány jako aja ve druhé kapitole. Nejvyšší se liší od živých bytostí, které se rodí a umírají následkem ulpívání na hmotě. Podmíněné duše mění svá těla, ale Jeho tělo je neměnné. Pán se nerodí ani tehdy, když přichází do hmotného světa; proto je ve čtvrté kapitole řečeno, že díky své vnitřní energii nepodléhá vlivu nižší, hmotné přírody, a zůstává vždy na úrovni vyšší energie.

Neste verso, as palavras vetti loka-maheśvaram indicam que todos devem procurar saber que o Senhor Kṛṣṇa é o supremo proprietário dos sistemas planetários do Universo. Ele existia antes da criação, e Ele é diferente de Sua criação. Todos os semideuses foram criados dentro deste mundo material, mas com relação a Kṛṣṇa, diz-se que Ele não é criado; portanto, Kṛṣṇa é diferente até mesmo dos grandes semideuses, tais como Brahmā e Śiva. E porque é o criador de Brahmā, Śiva e de todos os outros semideuses, Ele é a Pessoa Suprema de todos os planetas.

Slova vetti loka-maheśvaram vyjadřují nutnost vědět, že Pán Kṛṣṇa je svrchovaný vlastník planetárních soustav tohoto vesmíru. Existoval před stvořením a od svého stvoření se liší. Všichni polobozi byli stvořeni v tomto hmotném světě, ale o Kṛṣṇovi je řečeno, že není stvořen — proto se liší i od tak mocných polobohů, jakými jsou Brahmā a Śiva. A jelikož je stvořitelem Brahmy, Śivy a všech ostatních, je Nejvyšší Osobou vládnoucí všem planetám.

Śrī Kṛṣṇa é, portanto, diferente de tudo o que é criado, e qualquer um que O compreenda dessa maneira livra-se de imediato de todas as reações pecaminosas. Para ter conhecimento acerca do Senhor Supremo, é necessário libertar-se de todas as atividades pecaminosas. Como se declara no Bhagavad-gītā, Ele só pode ser conhecido através do serviço devocional, e não por nenhum outro meio.

Śrī Kṛṣṇa se tedy liší od všeho stvořeného a každý, kdo Ho takto pozná, bude ihned osvobozen od všech reakcí za hříšné jednání. Živá bytost může znát Nejvyššího Pána jen tehdy, když je oproštěná od všech hříšných činností. A Bhagavad-gītā uvádí, že poznat Ho nelze jinak než oddanou službou.

Ninguém deve tentar entender Kṛṣṇa como se Ele fosse um ser humano. Como se afirmou anteriormente, só um tolo iria pensar que Ele é um ser humano. Isto volta a se expressar aqui de modo diferente. O homem que não é tolo, que é inteligente o bastante para compreender a posição constitucional da Divindade, estará sempre livre de todas as reações pecaminosas.

Nesmíme se snažit chápat Kṛṣṇu jako lidskou bytost. Jak bylo uvedeno dříve, jedině hlupák Ho může považovat za člověka. Totéž je zde vyjádřeno znovu, jiným způsobem. Ten, kdo není hloupý, ale naopak natolik inteligentní, že dokáže pochopit přirozené postavení Boha, je vždy prostý všech hříchů a jejich následků.

Se Kṛṣṇa é conhecido como o filho de Devakī, então, como pode Ele ser não-nascido? Isto também é explicado no Śrīmad-Bhāgavatam: Ao aparecer diante de Devakī e Vasudeva, Ele não nasceu como uma criança comum; Ele apareceu sob Sua forma original, e depois Se transformou numa criança comum.

Jak může být Kṛṣṇa nezrozený, když se o Něm ví, že je synem Devakī? To je rovněž vysvětleno, ve Śrīmad-Bhāgavatamu: Kṛṣṇa se nenarodil jako obyčejné dítě. Projevil se před Devakī a Vasudevou ve své původní podobě a pak se změnil v děťátko.

Tudo o que é feito sob a direção de Kṛṣṇa é transcendental e não se contamina com reações materiais, que podem ser auspiciosas ou inauspiciosas. A concepção segundo a qual há coisas auspiciosas e inauspiciosas no mundo material é mais ou menos uma invenção mental porque não há nada auspicioso no mundo material. Tudo é inauspicioso porque a própria natureza material é inauspiciosa. Apenas imaginamos que algo é auspicioso. A verdadeira prosperidade depende de atividades que, em consciência de Kṛṣṇa, são plenas em devoção e serviço. Portanto, se realmente quisermos que nossas atividades sejam auspiciosas, então devemos trabalhar sob as instruções do Senhor Supremo. Essas instruções estão registradas em escrituras autorizadas, tais como o Śrīmad-Bhāgavatam e o Bhagavad-gītā, ou são transmitidas através de um mestre espiritual genuíno. Porque o mestre espiritual é o representante do Senhor Supremo, sua instrução é diretamente a mesma do Senhor Supremo. O mestre espiritual, as pessoas santas e as escrituras dão a mesma orientação. Não há contradição nestas três fontes. Todas as ações feitas sob esta guia estão livres das reações de atividades piedosas ou impiedosas deste mundo material. A atitude transcendental adotada pelo devoto que executa atividades é de verdadeira renúncia, e isto se chama sannyāsa. Como se declara no primeiro verso do Sexto Capítulo do Bhagavad-gītā, quem, ao receber ordens do Senhor Supremo, age por uma questão de dever e não cobra os frutos por suas atividades (anāśritaḥ karma-phalam) é um renunciante verdadeiro. Todo aquele que age sob a direção do Senhor Supremo é de fato um sannyāsī e um yogī, e não quem apenas vestiu a roupa de sannyāsī, ou que é um pseudo-yogī.

Vše, co je vykonáno pod vedením Kṛṣṇy, je transcendentální. Nemůže to být znečištěné hmotnými reakcemi, které mohou být příznivé nebo nepříznivé. Pojetí, že v hmotném světě jsou příznivé a nepříznivé věci, je v podstatě výplod mysli — zde není příznivé nic. Vše je nepříznivé, neboť nepříznivá je již samotná hmotná příroda. To, že je něco příznivé, si pouze představujeme. Skutečně příznivé mohou být pouze činnosti spojené s vědomím Kṛṣṇy, prováděné s úplnou oddaností a zaměstnaností ve službě. Jestliže tedy chceme, aby naše činnosti byly příznivé, měli bychom jednat pod vedením Nejvyššího Pána. Takové vedení poskytují autoritativní písma, jako je Śrīmad-Bhāgavatam a Bhagavad-gītā, nebo pravý duchovní učitel. Ten je Pánovým zástupcem, a jím poskytované vedení je proto vedením, které poskytuje Pán. Duchovní učitel, světci a písma ukazují stejnou cestu. Pokyny z těchto tří zdrojů si navzájem neodporují. Vše, co je vykonáno pod takovým vedením, je prosté reakcí přicházejících za zbožné nebo bezbožné činy patřící k tomuto hmotnému světu. Transcendentální postoj oddaného při jeho činnostech je skutečným postojem zříkání se. To se nazývá sannyās. V prvním verši šesté kapitoly je uvedeno, že ten, kdo jedná z povinnosti — proto, že mu takové jednání uložil Nejvyšší Pán — a nehledá útočiště v plodech svých činností (anāśritaḥ karma-phalam), je tím, kdo se opravdu zříká. Každý, kdo jedná pod vedením Nejvyššího Pána, je skutečný sannyāsī či yogī; nikoliv ten, kdo se tak pouze obléká.