Devinta mantra
Mantra devátá
Tekstas
Verš
ye ’vidyām upāsate
tato bhūya iva te tamo
ya u vidyāyāḿ ratāḥ
ye ’vidyām upāsate
tato bhūya iva te tamo
ya u vidyāyāḿ ratāḥ
Synonyms
Synonyma
Translation
Překlad
Tie, kurie plėtoja tamsuolišką veiklą, eis į tamsiausias neišmanymo sritis. Bet dar blogesni tie, kurie puoselėja vadinamąjį pažinimą.
Ti, kdo se zabývají pěstováním nevědomých činností, vstoupí do nejtemnějších končin nevědomosti. Ještě hůře jsou na tom ti, kdo se zabývají pěstováním takzvaných vědomostí.
Purport
Význam
Ši mantra lygina ir analizuoja dvi sąvokas: vidyą ir avidyą. Avidyā, nežinojimas, be jokių abejonių, yra pavojingas, tačiau vidyā, ar žinios, dar pavojingesnės, kai jos klaidina arba yra neteisingai suprantamos. Šiandien ši „Śrī Īśopaniṣados“ mantra aktuali kaip niekada. Šiuolaikinė civilizacija daug pasiekė visuotinio švietimo srityje, tačiau nūdienos žmonės nelaimingesni negu bet kada anksčiau, nes didžiausia reikšmė mūsų laikais teikiama materialiai pažangai, ir daroma tai svarbiausio, dvasinio gyvenimo aspekto sąskaita.
Tato mantra mám nabízí srovnání vidji a avidji. Avidyā neboli nevědomost je nesporně nebezpečná, ale vidyā neboli vědomost je daleko nebezpečnější, je-li mylná nebo zbloudilá. Tato mantra Šrí Íšópanišady je dnes aktuálnější než kdy jindy. Moderní civilizace dosáhla značných pokroků v oblasti všeobecného vzdělání, ale výsledkem je, že lidé jsou ještě nešťastnější než dříve, poněvadž se zdůrazňuje materiální pokrok na úkor nejdůležitější stránky lidského života, to jest duchovního aspektu.
O dėl vidyos, tai pirmoje mantroje labai aiškiai pasakyta, kad Aukščiausiasis Viešpats yra visa ko savininkas, ir žmogus, užmiršęs šią tiesą, yra tamsuolis. Kuo labiau žmogus tai užmiršta, tuo giliau jis nugrimzta į tamsą. Šia prasme bedieviška civilizacija, nusiteikusi plėtoti vadinamąjį švietimą, yra daug pavojingesnė už kitokią civilizaciją, kur žmonės yra pasiekę mažesnės materialios pažangos.
Co se týče vidji, první mantra jasně vysvětlila. že Nejvyšší Pán je vlastníkem všeho, a že zapomínání tohoto faktu se nazývá nevědomost. Čím více člověk zapomíná na tuto životní skutečnost, v tím větší temnotě se nalézá. Proto je bezbožná civilizace, zaměřená na takzvaný rozvoj vzdělání, nebezpečnější než civilizace, v níž mají široké vrstvy lidu nižší materiální úroveň.
Egzistuoja skirtingos žmonių kategorijos – karmiai, jñāniai ir yogai. Karmiai – tai žmonės, gyvenantys jausminiais malonumais. Devyniasdešimt devyni procentai šiuolaikinės civilizacijos žmonių užsiėmę jausmų tenkinimu, ir tai daroma prisidengiant industrializavimo, ekonomikos plėtros, altruizmo, politinės veiklos ir kitokiomis iškabomis. Tačiau visa ši veikla daugiau ar mažiau grindžiama jausmų tenkinimu, išstumiant Dievo sąmonę, apie kurią kalba pirmoji mantra.
Z lidských skupin karmích, džňáních a jógínů se činnostem zaměřeným na uspokojování smyslů věnují karmíové. V moderní civilizaci se téměř 99,9 procent lidí věnuje těmto činnostem pod heslem industrializace, hospodářského rozvoje, altruismu, politické činnosti aj. Veškerá tato činnost se však ve skutečnosti zakládá na uspokojování smyslů a po vědomí Boha popsané v první mantře tam není ani stopy.
Žmonės, kurie primityviausiais būdais tenkina jausmus, pasak „Bhagavad-gītos“ (7.15), yra mūḍhos, asilai. Asilas – tai kvailybės simbolis. Pasak „Śrī Īśopaniṣados“, tie, kurie užsiima beprasmišku jausmų tenkinimu, keliaklupsčiauja avidyai. O žmonės, kurie padeda šitokiai civilizacijai plėtoti vadinamąjį švietimą, pridaro žymiai daugiau žalos negu tie, kurie gyvena, tenkindamiesi primityviausiais jausminiais malonumais. Ateistinė mokslo pažanga tokia pat pavojinga, kaip vertingas brangakmenis ant kobros galvos. Brangakmeniu papuošta kobra daug pavojingesnė negu ta, kuri neturi tokio akmens. „Hari-bhakti-sudhodayoje“ (3.11.12) mokslų pažanga ateistinėje visuomenėje lyginama su papuošalais ant numirėlio kūno. Indijoje, kaip ir daugelyje kitų kraštų, kai kas laikosi papročio eiti procesijoje paskui numirėlio kūną ir tokiu būdu paguosti sielvartaujančius giminaičius. Tas pats pasakytina apie nūdienę civilizaciją, kuri užsiima „skylių lopymu“ ir tokiu būdu stengiasi pridengti amžinas kančias, kurios būdingos materialiam pasauliui. Šios taktikos tikslas – jausmų tenkinimas. Tačiau virš jausmų yra protas, virš proto – intelektas, o virš intelekto – siela. Todėl švietimo tikslas turėtų būti savęs pažinimas, dvasinių sielos vertybių įsisąmoninimas. Švietimą, nenukreiptą savęs pažinimo linkme, reikėtų laikyti avidya, nežinia. Tie, kurie ją ugdo, eina į tamsiausias neišmanymo sritis.
Bhagavad-gítá (7.15) používá pro označení lidí, kteří se věnují hrubému uspokojování smyslů, výrazu mūḍha, osel. Osel je symbolem hlouposti. Ti, kdo se zabývají pouze planou honbou za smyslovými požitky, uctívají podle Šrí Íšópanišady avidju. Ti, kdo hrají roli pomocníků takovéto civilizace ve jménu rozvoje vzdělání, nadělají ve skutečnosti víc škody než ti, kdo se nacházejí na úrovni hrubého uspokojování smyslů. Rozvíjení vzdělání bezbožnými lidmi je stejně nebezpečné jako vzácný šperk na hlavě kobry. Kobra ozdobená drahocenným šperkem je ještě nebezpečnější než kobra bez šperku. V Hari-bhakti-sudhódaji se rozvoj vzdělání bezbožných lidí přirovnává k dekoraci na mrtvém těle. V Indii, stejně jako v mnoha jiných zemích, nesou někdy lidé podle starého zvyku v čele průvodu vyzdobenou mrtvolu, aby potěšili truchlící pozůstalé. Právě taková je i moderní civilizace: slátanina činností, jež mají zastřít nepřetržité utrpení hmotné existence. Cílem těchto činností je smyslový požitek. Nad smysly však stojí mysl, nad myslí inteligence a nad inteligencí duše. Cílem opravdového vzdělání má tudíž být seberealizace, to jest realizace duchovních hodnot duše. Vzdělání, jež nevede k této realizaci, musíme pokládat za avidju, čili nevědomost. Pěstováním této nevědomosti klesá člověk do nejtemnějších končin.
Anot „Bhagavad-gītos“ (2.42, 7.15), paklydę švietėjai materialistai yra veda-vāda-ratos ir māyayāpahṛta-jñānos. Veda-vāda-ratos dedasi didžiais Vedų raštų žinovais, bet, deja, yra nuklydę nuo Vedų keliamo tikslo. „Bhagavad-gītoje“ (15.15) yra pasakyta, kad Vedų tikslas – pažinti Dievo Asmenį, tačiau veda-vāda-ratos Dievo Asmeniu visiškai nesidomi. Priešingai, juos žavi karminės veiklos rezultatai: pasikėlimas į rojų ir panašiai.
Védy rozlišují tyto druhy nepravých světských učitelů: 1. veda-vāda-rata, 2. māyayāpahṛta-jñāna, 3. āsuraṁ bhāvam āśrita, a 4. narādhama. Veda-vāda-rata je ten, kdo se prohlašuje za velkého znalce védských spisů, ale naneštěstí se úplně odchyluje od jejich smyslu a cíle. V Bhagavad-gítě (15.18-20) se praví, že cílem védských spisů je poznání Osobnosti Božství, ale veda- vāda-rata nemá o Osobnost Božství ani nejmenší zájem. Je naopak fascinován hmotnými výsledky, jako je například dosažení nebeského království atd.
Pasak pirmosios mantros, mes turėtumėme žinoti, jog Dievo Asmuo yra visa ko savininkas, ir privalėtume pasitenkinti mums skirta gyvenimo gėrybių dalimi. Vedų raštų tikslas – pažadinti užmaršių gyvų būtybių Dievo sąmonę. Tas pats tikslas, tik kiek kitaip pateiktas, atsispindi visuose pasaulio šventraščiuose, kad skendinti kvailybėje žmonija galėtų jį suprasti. Taigi galutinis visų religijų tikslas – grąžinti mus atgal pas Dievą.
Jak je řečeno v první mantře, máme si být vědomi toho, že všechno patří Osobnosti Božství, a že se musíme spokojit s přiděleným dílem životních nezbytností. Účelem celého védského písemnictví je probudit v zapomětlivých lidských bytostech toto vědomí Boha. Stejný cíl je vytýčen různými způsoby v rozličných spisech po celém světě k poučení pošetilého lidstva. Konečným cílem je tudíž dovést člověka zpět k Bohu.
Deja, veda-vāda-rata kategorijos žmonės nesuvokia, kad vienintelis Vedų tikslas – iš naujo užmegzti nutrūkusį užmaršios sielos ryšį su Dievo Asmeniu. Jiems atrodo savaime suprantama, kad galutinis Vedų tikslas – jausminiai rojaus džiaugsmai ir kiti antraeiliai dalykai (geidimas to, kas visų pirma sąlygoja materialią vergiją). Neteisingai aiškindami Vedų raštus, tokie žmonės klaidina kitus. Dažnai jie nepripažįsta net Purāṇų – autentiškų aiškinamųjų Vedų raštų, skirtų menkai teišmanantiems Vedas žmonėms. Ignoruodami didžiųjų mokytojų (ācāryų) autoritetą, veda-vāda-ratos aiškina Vedas savaip. Be to, dažnai jie iškelia iš savo tarpo kokį nesąžiningą žmogų ir paskelbia jį svarbiausiu Vedų mokslo žinovu. Ši mantra griežtai smerkia tokius žmones, taikliai pavadindama juos vidyāyāṁ ratāḥ. Žodis vidyāyām nurodo į Vedų studijas, nes Vedos yra visų mokslų (vidyā) pradžia, o ratāḥ reiškia „studijuojantys“. Taigi vidyāyāṁ ratāḥ reiškia „studijuojantys Vedas“. Ši mantra smerkia vadinamuosius Vedų tyrinėtojus, nes jie nenori paklusti ācāryoms ir todėl nežino tikrojo Vedų tikslo. Kiekvienam Vedų žodžiui jie randa patogią sau prasmę. Veda-vāda-ratos nežino, kad Vedų raštai – tai ne įprastų knygų rinkinys, ir suprasti juos galima tiktai per mokinių seką.
Veda-vāda-rata je však místo toho, aby poznal smysl Véd, přesvědčen, že vedlejší výsledky, jako například dosažení nebeských rozkoší ve formě smyslových požitků—tedy chtíče, který je skutečnou příčinou hmotného otroctví—jsou konečným cílem védských spisů. Tito lidé zavádějí svým chybným výkladem Véd ostatní na scestí. Někdy odsuzují dokonce i Purány, autentické védské výklady pro laiky. Podávají vlastní výklady védských spisů a opomíjejí autoritu velkých učitelů (áčárjů). Mají také sklon k tomu, aby vybrali ze svých vlastních řad některou nesvědomitou osobu a učinili z ní vůdčí osobnost védského poznání. Tato mantra takové lidi obzvláště odsuzuje velmi přiléhavým sanskrtským slovem vidyā-rata. Vidyā znamená veda, neboť veda je původem poznání, a rata znamená zaměstnán. Vidyā-rata tedy znamená “zaměstnán studiem Véd”. Lidé patřící do skupiny vidyā-rata se zde odsuzují, poněvadž neznají skutečný cíl Véd, což je důsledkem toho, že neposlouchají áčárje. Zvykli si vykládat smysl každého slova védských spisů tak, aby vyhovoval jejich vlastním účelům. Nevědí, že védská literatura není sbírkou obyčejných knih, a že jí není možno porozumět bez učednické posloupnosti.
Norėdami pažinti transcendentines Vedų žinias, turėtumėme kreiptis į bona fide dvasinį mokytoją. Taip nurodo ir „Muṇḍaka Upaniṣada“ (1.2.12). Tačiau veda-vāda-ratos turi savo ācāryas, kurie nepriklauso jokiai transcendentinei sekai. Klaidingai interpretuodami Vedų raštus, jie pamažu ritasi į tamsiausias neišmanymo sritis – dar žemiau negu tie, kurie apskritai nieko nežino apie Vedas.
Chce-li člověk porozumět transcendentálnímu poselství Véd, musí se obrátit na pravého duchovního mistra. Tak to nařizuje Katha Upanišad. Lidé ve skupině veda-vāda-rata však mají svého vlastního áčárju, který nenáleží do řetězce transcendentální učednické posloupnosti. Chybným vykládáním védské literatury tak dělají pokroky směrem k nejtemnějším končinám nevědomosti. Jsou na tom ještě hůře než ti, kdo o védském poznání nic nevědí.
Māyayāpahṛta-jñāna kategorijos žmonės – tai „dievai“ apsišaukėliai. Jie laiko save Dievu ir nemato reikalo garbinti jokį kitą Dievą. Jie verčiau garbins paprastą žmogų, tegu tik jis būna turtingas, tačiau niekada nesilenks Dievo Asmeniui. Šie nematantys savo kvailybės žmonės niekada nesusimąsto, kad Dievas negali pakliūti į Savo iliuzinės energijos (māyos) spąstus. Jei māyā galėtų pagauti Jį į nelaisvę, tai reikštų, kad māyā stipresnė už Patį Dievą. Tokie žmonės sako, kad Dievas visagalis, bet nesusimąsto, kad jeigu Jis yra visagalis, māyā niekaip negali Jo įveikti. Tokie savos gamybos „dievai“ neišgali aiškiai atsakyti į šiuos klausimus. Jiems pakanka to, kad patys tampa „Dievu“.
Skupina lidí zvaná māyayāpahṛta-jñāna jsou ti, kdo se sami prohlásili za “Bohy”. Tito lidé se domnívají, že jsou Bohem, a že není důvodu uctívat nějakého jiného Boha. Nemají nic proti uctívání obyčejného člověka, pokud je bohatý, ale nikdy by neuctívali Osobnost Božství. Tito lidé nejsou schopni vidět svou vlastní hloupost a nikdy neuvažují o tom, jak by bylo možné, aby byl Bůh v zajetí iluze? Kdyby Bůh byl v zajetí iluze, byla by iluze mocnější než Bůh. Oni však také prohlašují, že Bůh je všemohoucí. Je-li všemohoucí, jak by Ho mohla přemoci iluze. Tito samozvaní “Bozi” nemohou zodpovědět tyto otázky příliš jasně, prostě jim stačí, že se sami stali “Bohem”.