Skip to main content

Antra mantra

Mantra druhá

Tekstas

Verš

kurvann eveha karmāṇi
jijīviṣec chataḿ samāḥ
evaṁ tvayi nānyatheto ’sti
na karma lipyate nare
kurvann eveha karmāṇi
jijīviṣec chataḿ samāḥ
evaṁ tvayi nānyatheto ’sti
na karma lipyate nare

Synonyms

Synonyma

kurvan — nuolatos atlikdamas; eva — taip; iha — šį gyvenimą; karmāṇi — darbą; jijīviṣet — žmogus norės gyventi; śatam — šimtą; samāḥ — metų; evam — taip gyvenančiam; tvayi — tau; na — ne; anyathā — kito pasirinkimo; itaḥ — negu šis kelias; asti — yra; na — ne; karma — darbas; lipyate — gali supančioti; nare — žmogų.

kurvan — nepřetržitě jednat; eva — tak; iha — během tohoto života; karmāṇi — práce; jijīviṣet — člověk si má přát žít; śatam — sto; samāḥ — let; evam — žít tak; tvayi — pro tebe; na — ne; anyathā — alternativa; itaḥ — z této cesty; asti — existuje; na — ne; karma — práce; lipyate — může být poután; nare — pro člověka.

Translation

Překlad

Žmogus norės gyventi šimtus metų, jei nuolat taip elgsis, nes tada jo nesurakins karmos dėsnis. Ir nėra jam kito kelio.

Jestliže člověk nepřetržitě jedná v tomto duchu, může usilovat o to, aby žil stovky let, neboť tento druh práce ho nepřipoutává k zákonům karmy. Jiné cesty pro člověka není.

Purport

Význam

Niekas nenori mirti, kiekvienas trokšta gyventi kiek galima ilgiau. Ši tendencija būdinga ne tik atskiram individui, bet ir bendruomenei, visuomenei, tautai. Visų rūšių gyvos esybės atkakliai kovoja dėl būvio, ir Vedos teigia, kad tai natūralu. Gyva būtybė iš prigimties amžina, bet, patekusi į materialios egzistencijos nelaisvę, ji priversta nuolat keisti savo kūną. Šis procesas yra vadinamas sielos persikūnijimu. Sielos persikūnijimo priežastis yra karma-bandhana – veiklos pančiai. Norėdama pragyventi, gyva būtybė turi dirbti – toks materialios gamtos dėsnis. Vengdama atlikti nurodytąsias pareigas, ji pažeidžia gamtos dėsnį ir yra priversta įsikūnyti kaskart vis kitokia gyvybės forma, t. y. ją dar giliau įtraukia gimimo ir mirčių verpetas.

Nikomu se nechce zemřít a každý chce žít co nejdéle. Tato tendence se projevuje nejen u jednotlivců, nýbrž i kolektivně ve společnosti a národě. Každá živá bytost tvrdě zápasí o život, a podle védských spisů je to zcela přirozené. Živá bytost je svou podstatou věčná, ale následkem svého zajetí v hmotné existenci musí znovu a znovu měnit své tělo. Tento proces se nazývá převtělování duší a někdy se mu také říká karma-bandhana, připoutanost k práci. Živý tvor musí pracovat pro svou obživu, neboť to je zákon hmotné přírody, a jestliže nejedná v souladu s uloženými povinnostmi, porušuje zákony přírody a uvazuje se stále více ke koloběhu rození a umírání.

Ne tiktai žmogaus, bet ir visų kitų gyvybės formų esybės, nuolatos gimsta ir miršta, tačiau kai gyvoji esybė gauna žmogaus kūną, ji turi galimybę sutraukyti karmos dėsnio grandines. Karmos, akarmos ir vikarmos principus labai aiškiai nusako „Bhagavad-gītā“. Veiksmai, kuriuos žmogus atlieka pagal apreikštųjų šventraščių nurodytas pareigas, vadinasi karma. Veiksmai, išvaduojantys iš gimimo ir mirties ciklo, vadinasi akarma. O veiksmai, kuriuos žmogus atlieka, piktnaudžiaudamas savo laisve, ir kurie veda į žemesniąsias gyvybės formas, vadinasi vikarma. Iš minėtųjų trijų veiklos rūšių išmintingi žmonės pasirenka tą, kuri išvaduoja iš karmos nelaisvės. Paprasti žmonės nori atlikti gerus darbus, tikėdamiesi būti pripažinti, iškilti šiame pasaulyje arba patekti į dangų. Tačiau tie, kurie pasiekė didesnės dvasinės pažangos, stengiasi išvengti paties veiksmo bei jo padarinių. Išmintingieji puikiai žino, kad ir geri, ir blogi darbai susaisto ir kad visi veiksmai yra materialių kančių priežastis. Todėl jie stengiasi veikti taip, kad išvengtų tiek blogų, tiek gerų darbų padarinių. Apie tokią veiklą, kuri sudaro galimybę žmogui išsivaduoti, kaip tik ir kalbama „Śrī Īśopaniṣados“ puslapiuose.

Ostatní životní formy jsou podřízeny koloběhu rození a umírání, ale jakmile živá bytost dosáhne lidského života, je jí dána možnost vymanit se ze zákonů karmy. Karma, akarma a vikarma jsou velmi srozumitelně popsány v Bhagavad-gítě. Činy vykonané v souladu s uloženými povinnostmi, o nichž se píše ve zjevených spisech, se nazývají karma. Činy, jež člověka vysvobozují z koloběhu rození a umírání, se nazývají akarma. A konečně činy, při nichž člověk zneužil své svobody a jež vedou k nižší životní formě, se nazývají vikarma. Mezi těmito třemi druhy činností dá inteligentní člověk přednost těm, které ho osvobozují ze zajetí karmy. Obyčejní lidé si přejí vykonávat dobrou práci, aby došli uznání, a aby na tomto světě nebo v nebi získali vyšší postavení, avšak vyspělejší lidé se chtějí zcela oprostit od akcí a reakcí práce. Inteligentní lidé dobře vědí, že jak dobré, tak špatné činy připoutávají člověka k materiálním útrapám. Proto usilují jednat způsobem, který vede k osvobození od účinků dobré i špatné práce.

„Śrī Īśopaniṣados“ pamokymus plačiau gvildena „Bhagavad- gītā“, kurią kartais dar vadina „Gītopaniṣada“ – visų Upaniṣadų „kvintesencija“. „Bhagavad-gītoje“ (3.9–16) Dievo Asmuo sako, kad, neatliekant Vedų raštų nurodytų pareigų, naiṣkarmyos ar akarmos pasiekti neįmanoma. Vedos nukreipia žmogaus veiklos energiją tokia linkme, kad palengva jis ima suvokti Aukščiausiosios Būtybės visavaldystę. Dievo Asmens, Vāsudevos, arba Kṛṣṇos, visavaldystės suvokimas – tai pozityvaus pažinimo stadija. Pasiekus šią apsivalymo stadiją, gamtos guṇos (dorybė, aistra ir neišmanymas) žmogui nebeturi įtakos, ir tai leidžia jam veikti naiṣkarmyos lygiu. Tokia veikla neįstumia žmogaus į gimimo ir mirties ciklą.

Pokyny obsažené ve Šrí Íšópanišadě jsou podrobněji vysvětleny v Bhagavad-gítě, tresti všech Upanišad, někdy též zvané Gítópanišad. V Bhagavad-gítě říká Osobnost Božství, že člověk nemůže dosáhnout stavu naiṣkarma nebo akarma, dokud nesplní předepsané povinnosti, o nichž se zmiňují védské spisy (Bg. 3.9-16). Védy mohou usměrnit pracovní energii člověka tak, aby si postupně mohl uvědomit autoritu Nejvyšší Bytosti. Když si člověk uvědomí autoritu Osobnosti Božství, rozumí se, že dosáhl pozitivního poznání. V tomto stádiu čistoty nemohou již kvality hmotné přírody: dobro, vášeň a nevědomost, ovlivňovat člověka, který je nyní schopen konat práci, která ho neváže ke koloběhu rození a umírání (naiṣkarma).

Iš esmės nereikia daryti nieko daugiau, o tik su atsidavimu tarnauti Viešpačiui. Tačiau egzistuojant žemesniais būties lygiais, mums nepavyksta iš karto pradėti atsidavimo tarnystę ir visiškai nutraukti karminę veiklą. Sąlygota siela įpratusi veikti dėl jutiminių malonumų, savanaudiškais interesais – tiek siaurąja, tiek plačiąja šio žodžio prasme. Paprastas žmogus dirba dėl jutiminių malonumų. Jutiminių malonumų siekimo principą perkėlus aplinkiniams žmonėms – visuomenei, tautai ar visai žmonijai, jam duodami skambūs pavadinimai: altruizmas, socializmas, komunizmas, nacionalizmas, humanizmas ir pan. Visi šie „izmai“, be abejo, yra labai patrauklios karma-bandhanos (žmogų surakinančios veiklos) formos. Tačiau norinčiuosius paaukoti savo gyvenimą, įgyvendinant šiuos „izmus“, Vedos, „Śrī Īśopaniṣada“, moko suteikti jiems dievacentrinę orientaciją. Nieko bloga, jei žmogus sukuria šeimą, tampa altruistas, socialistas, komunistas, nacionalistas ar humanistas, tačiau jo veikla turi būti grindžiama īśāvāsya – dievacentrine samprata.

Ve skutečnosti nemusí nikdo dělat nic jiného než oddaně sloužit Pánu. Na nižších životních stupních ovšem není možné začít neprodleně vykonávat oddanou službu Bohu. Stejně tak není možné úplně skoncovat s prací, která přináší následky. Podmíněná duše je zvyklá pracovat pro smyslový požitek, ve svém vlastním sobeckém zájmu, ať již bezprostředním nebo rozšířeném. Obyčejný člověk pracuje pro svůj vlastní smyslový požitek, a když se toto pojetí smyslového požitku rozšíří na jeho společnost, národ nebo celé lidstvo, bere na sebe různé přitažlivé názvy jako altruismus, socialismus, komunismus, nacionalismus, humanismus atd. Tyto “ismy” jsou velice přitažlivými formami činností, které připoutávají (karma-bandhana), ale védský pokyn Šrí Íšópanišady zní: Chce-li někdo žít pro některý ze jmenovaných “ismů”, nechť umístí Boha do středu. Mít rodinu nebo být altruistou, socialistou, komunistou, patriotem nebo humanistou není nic špatného, pokud člověk vykonává tuto činnost v duchu īśāvāsya, tj. pojetí s Bohem ve středu.

„Bhagavad-gītā“ (2.40) pažymi, kad Dievo vardan atliekama veikla yra neįkainojamos vertės, pakanka vos kelių žingsnių šia linkme, kad žmogus išsigelbėtų nuo didžiausio pavojaus nuslysti į gimimo ir mirties ciklą ir vėl evoliucionuoti per 8 400 000 gyvybės rūšių. Tas, kuris dėl vienokių ar kitokių priežasčių nepasinaudoja galimybe dvasiškai tobulėti, kurią suteikia žmogaus gyvybės forma, ir vėl nuslysta į evoliucinį ciklą, laikytinas didžiausiu nevykėliu, nors jutimų netobulumas trukdo kvailam žmogui šitai suprasti. Todėl „Śrī Īśopaniṣada“ mums pataria eikvoti energiją īśāvāsyos dvasia. Taip besielgiančio žmogaus noras ilgai gyventi visiškai pateisinamas, antraip ilgas amžius neturi jokios vertės. Medis gyvena šimtus, o gal net tūkstančius metų, tačiau kokia prasmė ilgai gyventi medžio kūne arba alsuoti tarsi dumplėms, gimdyti vaikus kaip kiaulėms bei šunims ir valgyti kaip kupranugariams. Kuklus gyvenimas dėl Dievo daug vertingesnis už didžiąją apgaulę – aukojimąsi įgyvendinant bedieviško altruizmo ir socializmo idealus.

Činnosti soustředěné k Bohu jsou v Bhagavad-gítě (2.40) tak oceňovány, že již několik málo jich stačí k tomu, aby člověka zachránily před největším nebezpečím. Největším nebezpečím života je znovu sklouznout do vývojového cyklu rození a umírání. Za nejnešťastnějšího člověka se musí pokládat ten, kdo si nějakým způsobem nechá ujít duchovní možnost, kterou mu poskytuje jeho lidská forma života a sklouzne znovu do vývojového cyklu, třebaže si to v důsledku svých nedokonalých smyslů neuvědomuje. Proto nám Šrí Íšópanišad doporučuje, abychom používali svých sil v duchu īśāvāsya, a takto si pak můžeme přát žít dlouhá léta. V opačném případě není dlouhý život o nic lepší než život stromu, což je také živá bytost, která může žít stovky nebo tisíce let. Nemá žádný smysl žít dlouho jako strom nebo dýchat jako měchy, plodit děti jako prasata a psi nebo jíst jako velbloud. Pokorný život soustředěný k Bohu je cennější než velkolepý humbuk, jímž je život zasvěcený bohaprázdnému altruismu nebo socialismu.

Kai altruistinė veikla atliekama „Śrī Īśopaniṣados“ dvasia, ji tampa viena iš karma-yogos formų, kurią atlikti rekomenduoja „Bhagavad-gītā“ (18.5–9), mat ji apsaugo veikėją nuo pavojaus nuslysti į evoliucinį gimimo ir mirties ciklą. Net ir tuo atveju, kai veikla, turinti dievacentrinę linkmę, atliekama netobulai, ji yra naudinga žmogui, nes laiduoja jam žmogaus gyvybės formą kitą gyvenimą. Taip žmogus gauna dar vieną galimybę žengti kelis žingsnius išsivadavimo link.

Jestliže se například altruistická činnost provádí v duchu Šrí Íšópanišady, stává se formou karma-jógy, jak je doporučeno v Bhagavad-gítě (18.5-9). Tomu, kdo ji vykonává, poskytuje ochranu před evolučním cyklem rození a smrti. I když takováto činnost soustředěná k Bohu zůstane neukončená, je člověku prospěšná, neboť mu v jeho příštím životě zaručuje lidskou životní podobu. Tak dostane novou příležitost zlepšit si své postavení na cestě k vysvobození.

Kaip pasinerti į dievacentrinę veiklą, išsamiai yra paaiškinta Śrīlos Rūpos Gosvāmio knygoje „Bhakti-rasāmṛta-sindhu“, kurią mes išvertėme į anglų kalbą ir pavadinome „Nectar of Devotion“ („Atsidavimo nektaras“). Šį vertingą veikalą mes rekomenduojame visiems, kurie nori veikti „Śrī Īśopaniṣados“ dvasia.

How one can execute God-centered activities is elaborately explained in the Bhakti-rasāmṛta-sindhu, by Śrīla Rūpa Gosvāmī. We have rendered this book into English as The Nectar of Devotion. We recommend this valuable book to all who are interested in performing their activities in the spirit of Śrī Īśopaniṣad.