Skip to main content

TEXTS 20-23

TEXTS 20-23

Tekstas

Verš

yatroparamate cittaṁ
niruddhaṁ yoga-sevayā
yatra caivātmanātmānaṁ
paśyann ātmani tuṣyati
yatroparamate cittaṁ
niruddhaṁ yoga-sevayā
yatra caivātmanātmānaṁ
paśyann ātmani tuṣyati
sukham ātyantikaṁ yat tad
buddhi-grāhyam atīndriyam
vetti yatra na caivāyaṁ
sthitaś calati tattvataḥ
sukham ātyantikaṁ yat tad
buddhi-grāhyam atīndriyam
vetti yatra na caivāyaṁ
sthitaś calati tattvataḥ
yaṁ labdhvā cāparaṁ lābhaṁ
manyate nādhikaṁ tataḥ
yasmin sthito na duḥkhena
guruṇāpi vicālyate
yaṁ labdhvā cāparaṁ lābhaṁ
manyate nādhikaṁ tataḥ
yasmin sthito na duḥkhena
guruṇāpi vicālyate
taṁ vidyād duḥkha-saṁyoga-
viyogaṁ yoga-saṁjñitam
taṁ vidyād duḥkha-saṁyoga-
viyogaṁ yoga-saṁjñitam

Synonyms

Synonyma

yatra — būsena, kai; uparamate — nutrūksta (nes pajuntama transcendentinė laimė); cittam — proto veikla; niruddham — atsiribojus nuo materijos; yoga-sevayā — praktikuojant yogą; yatra — kai; ca — taip pat; eva — tikrai; ātmanā — grynu protu; ātmānam — savojo „aš“; paśyan — suvokdamas padėtį; ātmani — vidujai; tuṣyati — jaučia pasitenkinimą; sukham — laimę; ātyantikam — aukščiausią; yat — kurią; tat — tą; buddhi — intelektu; grāhyam — apčiuopiamą; atīndriyam — transcendentinę; vetti — žino; yatra — kur; na — niekada; ca — taip pat; eva — tikrai; ayam — jis; sthitaḥ — būdamas; calati — atsitraukia; tattvataḥ — nuo tiesos; yam — tą, kurią; labdhvā — pasiekęs; ca — taip pat; aparam — bet kurį kitą; lābham — pasiekimą; manyate — laiko; na — niekada; adhikam — geresniu; tataḥ — už tą; yasmin — kurioje; sthitaḥ — būdamas; na — niekada; duḥkhena — vargų; guruṇā api — net ir labai sunkių; vicālyate — yra sukrečiamas; tam — tą; vidyāt — turi žinoti; duḥkha-saṁyoga — kančių, kylančių dėl sąlyčio su materija; viyogam — sunaikinimas; yoga-saṁjñitam — vadinamas yogos transo būsena.

yatra — v tom stavu, kde; uparamate — končí (protože yogī pociťuje transcendentální štěstí); cittam — činnost mysli; niruddham — odpoutaná od hmoty; yoga-sevayā — prováděním yogy; yatra — ve kterém; ca — také; eva — jistě; ātmanā — čistou myslí; ātmānam — vlastního já; paśyan — vnímá postavení; ātmani — na úrovni vlastního já; tuṣyati — je spokojený; sukham — štěstí; ātyantikam — nejvyšší; yat — které; tat — to; buddhi — inteligencí; grāhyam — dostupné; atīndriyam — transcendentální; vetti — zná; yatra — ve kterém; na — nikdy; ca — také; eva — jistě; ayam — on; sthitaḥ — spočívá; calati — uhýbá; tattvataḥ — od pravdy; yam — to, co; labdhvā — když je dosaženo; ca — také; aparam — jakýkoliv jiný; lābham — zisk; manyate — uvažuje; na — nikdy; adhikam — víc; tataḥ — než to; yasmin — v němž; sthitaḥ — spočívající; na — nikdy; duḥkhena — strastmi; guruṇā api — i když velice těžkými; vicālyate — otřesen; tam — to; vidyāt — má se vědět; duḥkha-saṁyoga — strastí pocházejících ze styku s hmotou; viyogam — vyhlazení; yoga-saṁjñitam — zvané jógový tranz.

Translation

Překlad

Tobulumo pakopoje, kuri vadinama transu, arba samādhi, žmogaus protas yogos praktikos dėka visiškai atsiriboja nuo materialios proto veiklos. Toks tobulumas apibūdinamas kaip sugebėjimas grynu protu suvokti savąjį „aš“ ir vidujai išgyventi malonumą bei džiaugsmą. Kas pasiekia šį džiaugsmingą būvį, kai transcendentiniais jutimais patiriama beribė transcendentinė laimė, tas niekad nenukrypsta nuo tiesos ir mano, kad nėra aukštesnio laimėjimo. Pasiekusiojo tokią padėtį nesukrečia net ir pačios didžiausios negandos. Iš tiesų tai ir yra tikroji laisvė nuo visų kančių, kylančių dėl sąlyčio su materija.

Ve stavu dokonalosti zvaném tranz či samādhi je mysl prováděním yogy zcela odpoutána od hmotného myšlení. Tato dokonalost je charakterizována tím, že yogī prostřednictvím čisté mysli vidí vlastní já a na této úrovni se raduje. V tomto radostném stavu stále cítí bezmezné transcendentální štěstí, poznané transcendentálními smysly. Když dosáhne této úrovně, nikdy se nevzdálí od pravdy a v mysli je přesvědčen, že již nelze získat nic víc. Tehdy zůstává neochvějný — nemohou jím otřást ani ty největší těžkosti. Toto je skutečné osvobození od všech strastí pocházejících ze styku s hmotou.

Purport

Význam

KOMENTARAS: Praktikuojant yogą, palengva atsisakoma materialių sampratų. Tai pirmoji charakteringa yogos ypatybė. Po to atsiduriama transe, arba samādhi – tai reiškia, kad yogas transcendentiniu protu ir intelektu patiria Supersielą, išvengdamas pavojaus sutapatinti savąjį „aš“ su Super „Aš“. Yogos praktika daugiau ar mažiau pagrįsta Patañjalio sistemos principais. Kai kurie neautorizuoti komentatoriai stengiasi sutapatinti individualiąją sielą su Supersiela, o monistai mano tatai esant išsivadavimu, tačiau jie nesupranta tikrojo Patañjalio yogos sistemos tikslo. Patañjalio yogos sistema pripažįsta egzistuojant transcendentinį malonumą, bet monistai šio transcendentinio malonumo nepripažįsta baimindamiesi, kad bus suabejota „vienovės“ teorija. Monistai atmeta pažinimo objekto ir pažįstančio objekto dualumą, tačiau šiame posme transcendentinis džiaugsmas (patiriamas transcendentiniais jutimais) pripažįstamas. Šiai minčiai pritaria ir Patañjalis Munis – garsusis yogos sistemos atstovas. Savo „Yoga- sūtrose“ (3.34) didis išminčius tvirtina: puruṣārtḥa-śūnyānāṁ guṇānāṁ pratiprasavaḥ kaivalyaṁ svarūpa-pratiṣṭhā vā citi-śaktir iti.

Základním rysem yogy je, že přináší postupné odpoutání od hmotných pojetí. Poté se dosahuje tranzu neboli samādhi, což znamená, že yogī prostřednictvím transcendentální mysli a inteligence vnímá Nadduši, aniž by se dopustil mylných závěrů a ztotožňoval vlastní já s Nejvyšším Já. Provádění yogy se víceméně zakládá na zásadách Patañjaliho systému. Někteří samozvaní tvůrci komentářů se snaží ztotožnit individuální duši s Nadduší a monisté považují tento stav za osvobození, ale tito lidé nechápou skutečný účel Patañjaliho systému yogy. Ten uznává dosažení transcendentální radosti, které však monisté odmítají přijmout, neboť se obávají, že by to ohrozilo teorii jednoty. Odpůrci dualismu neuznávají rozdíl mezi znalcem a poznáním; v tomto verši je však existence transcendentální radosti, poznané transcendentálními smysly, potvrzena. A slavný mudrc Patañjali, který vykládal systém yogy, to dosvědčuje prohlášením ve svých Yoga-sūtrách (3.34): puruṣārtha-śūnyānāṁ guṇānāṁ pratiprasavaḥ kaivalyaṁ svarūpa-pratiṣṭhā vā citi-śaktir iti.

Citi-śakti, vidinė galia, yra transcendentinė. Puruṣārtha –„materialiai orientuotas religingumas, materialinės gerovės plėtra, jusliniai malonumai ir pagaliau – pastangos susivienyti su Aukščiausiuoju“. „Vienovę su Aukščiausiuoju“ monistai vadina kaivalyam, tačiau anot Patañjalio, kaivalyam yra vidinė, t.y. transcendentinė, galia, padedanti gyvajai esybei suvokti savo prigimtinį būvį. Viešpaties Caitanyos žodžiais šis būvis yra ceto-darpaṇa- mārjanam, t.y. proto dulkėto veidrodžio valymas. „Valymas“ – iš tikrųjų išsivadavimas, ar bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpaṇam. Šią nuostatą atitinka ir nirvāṇos, kuri taip pat yra tik pradinė pakopa, sąvoka. Bhāgavatam (2.10.6) ji vadinama svarūpeṇa vyavasthitiḥ. Šis „Bhagavad-gītos“ posmas irgi tvirtina tą patį.

Tato citi-śakti, vnitřní energie, je transcendentální. Puruṣārthou se rozumí světské náboženství, hospodářský rozvoj, uspokojování smyslů a nakonec úsilí ztotožnit se či splynout s Nejvyšším. Tuto “jednotu s Nejvyšším” nazývají monisté kaivalyam. Podle Patañjaliho je ale kaivalyam vnitřní, transcendentální energie, jejímž působením si živá bytost uvědomí své přirozené postavení. Jak pravil Pán Caitanya, tento stav se nazývá ceto-darpaṇa-mārjanam — “očištění zašpiněného zrcadla mysli”. Toto očištění je ve skutečnosti osvobození, bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpaṇam. Tomu odpovídá teorie nirvāṇy, která je také jen předběžným stupněm. Bhāgavatam (2.10.6) nazývá tento stav svarūpeṇa vyavasthitiḥ a těmito verši dokládá tuto pravdu také Bhagavad-gītā.

Po nirvāṇos (nutraukus materialią veiklą) pradedama veikti dvasiškai, t.y. pasiaukojamai tarnauti Viešpačiui. Ši veikla vadinasi Kṛṣṇos sąmonė. Bhāgavatam žodžiais, tai yra tikrasis gyvosios esybės gyvenimas – svarūpeṇa vyavasthitiḥ. Māyā, arba iliuzija – tai dvasinis gyvenimas, apimtas materialios infekcijos. Atsikratyti šios materialios infekcijos – nereiškia panaikinti pirminę amžiną gyvosios esybės padėtį. Šį faktą pripažįsta ir Patañjalis, kai tvirtina: kaivalyaṁ svarūpa-pratiṣṭhā vā citi-śaktir iti. Citi- śakti, transcendentinis malonumas, ir yra tikrasis gyvenimas. „Vedanta- sūtra“ (1.1.12) šį teiginį patvirtina tokiais žodžiais: ānanda-mayo ‘bhyāsat. Prigimtinis transcendentinis malonumas ir yra galutinis yogos tikslas. Jį nesunku pasiekti praktikuojant pasiaukojimo tarnystę, t.y. bhakti-yogos pagalba. Bhakti-yoga bus smulkiai aiškinama septintame „Bhagavad-gītos“ skyriuje.

Po dosažení nirvāṇy, tedy po ukončení hmotné existence, se projeví duchovní činnosti neboli oddaná služba Pánu, což se nazývá stav vědomí Kṛṣṇy. Slovy Bhāgavatamu: svarūpeṇa vyavasthitiḥ — toto je skutečný život živé bytosti. Māyā (iluze) je stavem, kdy je duchovní život znečištěn hmotnou nákazou. Osvobození od této hmotné nákazy neznamená zničení původního, věčného postavení živé bytosti. To uznává rovněž Patañjali slovy kaivalyaṁ svarūpa-pratiṣṭhā vā citi-śaktir iti. Citi-śakti, transcendentální radost, je skutečným životem. Toto dokládá rovněž Vedānta-sūtra (1.1.12): ānanda-mayo 'bhyāsāt. Ona přirozená transcendentální radost je konečným cílem yogy a lze jí snadno dosáhnout oddanou službou, bhakti-yogou. Bhakti-yoga bude podrobně vylíčena v sedmé kapitole Bhagavad-gīty.

Šiame skyriuje jau buvo rašyta, kad yogos sistemoje skiriamos dviejų rūšių samādhi: samprajñāta-samādhi ir asamprajñāta-samādhi. Kai transcendentinė padėtis pasiekiama filosofiniais ieškojimais, ji vadinasi samprajñāta-samādhi. Asamprajñāta-samādhi jau neturi jokio ryšio su žemiškais malonumais, nes tas, kuris ją pasiekė, yra transcendentalus bet kokiems juslių teikiamiems džiaugsmams. Jeigu yogas pasiekia šią transcendentinę būklę, jis jau niekada iš jos neišeina. Yogas laikoma nevykėliu, jei neįstengia pasiekti tos būklės. Šiuolaikinė „jogos praktika“, kuri nedraudžia juslinių malonumų, prieštarauja pati sau. Yogas, leidžiantis sau lytinius malonumus ir vartojantis svaigalus – tai pasityčiojimas iš yogos. Negeresni ir tie yogai, kurie yogos procese susižavi siddhi (tobulybėmis). Jeigu yogus vilioja antraeiliai yogos pasiekimai, jie nepasieks tobulumo lygmens, – teigiama šiame posme. Todėl praktikuojantis yogą tam, kad pademonstruotų stulbinančius gimnastikos sugebėjimus arba siddhi, privalo žinoti, kad iš tiesų nukrypo nuo yogos tikslo.

V systému yogy popisovaném v této kapitole existují dva druhy samādhi, zvané samprajñāta-samādhi a asamprajñāta-samādhi. O tom, kdo se různými filozofickými výzkumy ustálí v transcendentálním postavení, je řečeno, že dosáhl samprajñāta-samādhi. V asamprajñāta-samādhi se yogīna již nedotýkají světské radosti, protože je nad veškerým štěstím, které lze získat od smyslů. Jakmile spočine v tomto transcendentálním stavu, nikdy z něho nepoklesne. A pokud ho není schopen dosáhnout, nelze mluvit o úspěchu v yoze. Dnešní takzvané cvičení yogy, které dovoluje smyslový požitek různého druhu, si odporuje. Yogī, který holduje sexu a omamným látkám, je k smíchu. Ani yogīni, které lákají jógové siddhi (výdobytky), nejsou dokonalí. Pokud je přitahují tyto plody yogy, nemohou dosáhnout úrovně dokonalosti, popisované v tomto verši. Lidé, kteří předvádějí gymnastické kousky nebo siddhi, by tedy měli vědět, že tímto způsobem je pro ně cíl yogy ztracen.

Labiausiai mūsų amžiui tinkantis yogos metodas yra Kṛṣṇos sąmonė – beje, jis nesudėtingas. Kṛṣṇa įsisąmoninusiam žmogui jo praktika suteikia tokią laimę, kad jis ir nesvajoja apie jokią kitą. Daug kliūčių iškyla norint praktikuoti haṭha-yogą, dhyāną-yogą ir jñāną-yogą, ypač šiame veidmainystės amžiuje, bet kalbant apie karma-yogos ir bhakti-yogos praktiką ta problema neegzistuoja.

Nejlepším prováděním yogy v tomto věku je rozvíjení vědomí Kṛṣṇy, které s sebou nenese nepřekonatelné překážky. Ten, kdo jedná s vědomím Kṛṣṇy, je při svých činnostech tak šťastný, že o žádné jiné štěstí neusiluje. Provádění haṭha-yogy, dhyāna-yogy a jñāna-yogy brání mnoho překážek, zvláště v současném věku pokrytectví, ale to neplatí pro karma-yogu či bhakti-yogu.

Kol turime materialų kūną, reikia tenkinti jo poreikius – valgyti, miegoti, gintis ir poruotis. Tačiau žmogus, pasiekęs tyrą bhakti-yogos būseną, t.y. Kṛṣṇos sąmonę, kūno poreikius tenkina anaiptol ne audrindamas jusles. Veikiau, jis naudojasi tuo, kas būtiniausia pragyvenimui, taip sakant, iš blogo sandėrio išgaudamas didžiausią naudą, ir patiria transcendentinę laimę praktikuodamas Kṛṣṇos sąmonę. Jis abejingas atsitiktiniams įvykiams – avarijoms, ligoms, nepritekliui ar netgi labai brangaus giminaičio mirčiai. Bet jis visada yra pasirengęs atlikti savo Kṛṣṇos sąmonės pareigas, t.y. bhakti-yogą. Nelaimingi atsitikimai nesutrukdo jam atlikti savo pareigos. „Bhagavad-gitoje“ (2.14) pasakyta: āgamāpāyino ‘nityās tāṁs titikṣasva bhārata. Jo nepalaužia jokie atsitiktinumai, nes jis žino, kad jie laikini ir nesusiję su jo pareigomis. Šitaip jis pasiekia aukščiausią yogos praktikos tobulumą.

Dokud má živá bytost hmotné tělo, musí čelit jeho nárokům na jídlo, spánek, obranu a pohlavní život. Ten, kdo je však na úrovni čisté bhakti-yogy neboli vědomí Kṛṣṇy, při setkání s požadavky těla nepodněcuje své smysly. Využívá co nejlépe nevýhodných podmínek, přijímá jen to nejnutnější k životu a vychutnává transcendentální štěstí vědom si Kṛṣṇy. Je odolný, když dojde k nečekaným událostem, jako jsou nehody, nemoc, nouze a dokonce úmrtí drahého příbuzného. Vždy však dbá na to, aby plnil své povinnosti na úrovni vědomí Kṛṣṇy, bhakti-yogy. Nepředvídané události ho nikdy neodvedou od konání jeho povinností. Jak uvádí Bhagavad-gītā (2.14): āgamāpāyino 'nityās tāṁs titikṣasva bhārata, všechny tyto události statečně snáší, protože ví, že přicházejí a odcházejí a plnění jeho povinnosti nemohou ovlivnit. Tak dosahuje nejvyšší dokonalosti v provádění yogy.