TEXT 18

Tekstas

Verš

yadā viniyataṁ cittam
ātmany evāvatiṣṭhate
nispṛhaḥ sarva-kāmebhyo
yukta ity ucyate tadā

Synonyms

Synonyma

yadā — kai; viniyatam — itin drausmingas; cittam — protas ir jo veikla; ātmani — transcendenciją; eva — tikrai; avatiṣṭhate — pasiekia; nispṛhaḥ — be troškimų; sarva — visų rūšių; kāmebhyaḥ — materialiam juslių tenkinimui; yuktaḥ — tvirtas yogoje; iti — tuo būdu; ucyate — sakoma yra; tadā — tada.

yadā — když; viniyatam — ukázněná; cittam — mysl s jejími činnostmi; ātmani — na úrovni transcendence; eva — jistě; avatiṣṭhate — spočine; nispṛhaḥ — bez touhy; sarva — po veškerém; kāmebhyaḥ — hmotném uspokojování smyslů; yuktaḥ — ustálený v yoze; iti — takto; ucyate — je řečeno; tadā — tehdy.

Translation

Překlad

Kai yogos praktika sudrausminęs proto veiklą yogas tampa transcendentalus – be jokių materialių troškimų – jis, sakoma, pasiekia yogos pastovumą.

O tom, kdo prováděním yogy ukázní činnosti mysli a zbaven všech hmotných tužeb spočine na úrovni transcendence, je řečeno, že je ustálený v yoze.

Purport

Význam

KOMENTARAS: Charakteringas bruožas, skiriantis yogą nuo paprasto žmogaus, yra tas, kad jis atsižadėjo materialių troškimų, kurių svarbiausias – seksas. Tobulas yogas taip gerai sudrausmina savo proto veiklą, kad jo daugiau nebegali sujaudinti materialūs troškimai. „Śrīmad-Bhāgavatam“ (9.4.18–20) tvirtinama, kad Kṛṣṇą įsisąmoninęs žmogus savaime pasiekia šią tobulumo pakopą:

Jednání yogīna se liší od jednání obyčejné osoby charakteristickým upuštěním od všech hmotných tužeb, z nichž pohlavní touha je tou nepřednější. Činnosti mysli dokonalého yogīna jsou tak ukázněné, že ho již žádná hmotná touha nemůže rozrušit. Jak uvádí Śrīmad-Bhāgavatam (9.4.18-20), tento dokonalý stav je automaticky dosažitelný těmi, kdo mají vědomí Kṛṣṇy:

sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor
vacāṁsi vaikuṇṭha-guṇānuvarṇane
karau harer mandira-mārjanādiṣu
śrutiṁ cakārācyuta-sat-kathodaye

mukunda-liṅgālaya-darśane dṛśau
tad-bhṛtya-gātra-sparśe ’ṅga-saṅgamam
ghrāṇaṁ ca tat-pāda-saroja-saurabhe
śrīmat-tulasyā rasanāṁ tad-arpite

pādau hareḥ kṣetra-padānusarpaṇe
śiro hṛṣīkeśa-padābhivandane
kāmaṁ ca dāsye na tu kāma-kāmyayā
yathottama-śloka-janāśrayā ratiḥ

„Karalius Ambarīṣa pirmiausiai nukreipė mintis į Viešpaties Kṛṣṇos lotosines pėdas, po to paeiliui žodžius paskyrė transcendentinėms Viešpaties savybėms apibūdinti, rankas – Viešpaties šventyklai plauti, ausis – klausytis apie Viešpaties žygius, akis – transcendentinėms Viešpaties formoms regėti, kūną – Viešpaties bhaktams lytėti, nosį – uosti Viešpačiui aukotų lotoso žiedų kvapus, liežuvį – ragauti tulasī lapelį, paaukotą Viešpaties lotosinėms pėdoms, kojas – lankyti šventas vietas bei Viešpaties šventyklą, galvą – pagarbiai nusilenkti Viešpačiui, troškimus – Viešpaties misijai vykdyti. Ši transcendentinė veikla visiškai pritinka tyram bhaktui.“

“Král Ambarīṣa nejprve upíral svou mysl na lotosové nohy Pána Kṛṣṇy. Svá slova potom používal k popisování Pánových transcendentálních vlastností, své ruce k vytírání chrámu Pána, uši k naslouchání o Pánových činnostech, oči ke zhlížení Pánových transcendentálních podob, tělo k dotýkání se těl oddaných, čich k vnímání vůně květů lotosu obětovaných Pánu, jazyk k ochutnávání lístků tulasī obětovaných u lotosových nohou Pána, nohy k navštěvování poutních míst a chrámu Pána, hlavu ke skládání poklon Pánu a touhy k naplňování Pánova poslání. Všechny tyto transcendentální činnosti jsou příznačné pro toho, kdo se touží stát čistým oddaným.”

Impersonalizmo pasekėjams šis transcendentinis būvis atrodo nenusakomas ir nepasiekiamas, bet (kaip rodo aukščiau cituotas Mahārājos Ambarīṣos veiklos aprašymas) jis yra lengvai pasiekiamas Kṛṣṇą įsisąmoninusiam žmogui. Tokia transcendentinė veikla atrodo neįgyvendinama tol, kol mintys nesutelktos į Viešpaties lotosines pėdas, nuolat Jį prisimenant. Nurodyta pasiaukojimo tarnystės veikla vadinama arcana, arba visų juslių panaudojimas tarnaujant Viešpačiui. Juslėms ir protui reikia veiklos. Jų slopinimas nieko gero neduos. Todėl paprastiems žmonėms, o ypač tiems, kurie neatsižadėjo pasaulio, transcendentaliai užimti protą ir jusles kaip anksčiau aprašyta – tai geriausias būdas siekti transcendentinių aukštumų. „Bhagavad-gītoje“ šis būdas vadinamas yukta.

Pro stoupence neosobní cesty je možná tento transcendentální stav nepopsatelný, ale jak dokládá výše uvedený popis činností Mahārāje Ambarīṣe, pro osobu vědomou si Kṛṣṇy je to velice snadná a praktická činnost. Toto transcendentální jednání není praktické jen tehdy, když mysl neustále nevzpomíná na lotosové nohy Pána. V oddané službě se tyto předepsané činnosti nazývají arcana neboli zaměstnání všech smyslů sloužením Pánu. Smysly a mysl potřebují být zaměstnány; samotné odříkání je nepraktické. Pro všechny lidi — a zvláště pro ty, kteří nepatří k stavu odříkání — je proto výše uvedené transcendentální zaměstnání smyslů a mysli dokonalým procesem, který vede k transcendentálnímu úspěchu a který je v Bhagavad-gītě nazýván slovem yukta.