Skip to main content

TEXT 16

TEXT 16

Tekstas

Verš

jñānena tu tad ajñānaṁ
yeṣāṁ nāśitam ātmanaḥ
teṣām āditya-vaj jñānaṁ
prakāśayati tat param
jñānena tu tad ajñānaṁ
yeṣāṁ nāśitam ātmanaḥ
teṣām āditya-vaj jñānaṁ
prakāśayati tat param

Synonyms

Synonyma

jñānena — žinojimo; tu — bet; tat — šis; ajñānam — neišmanymas; yeṣām — kurių; nāśitam — yra sunaikintas; ātmanaḥ — gyvosios esybės; teṣām — jų; āditya-vat — lyg tekanti saulė; jñānam — žinojimas; prakāśayati — atveria; tat param — Kṛṣṇos sąmonę.

jñānena — poznáním; tu — ale; tat — ta; ajñānam — nevědomost; yeṣām — jejichž; nāśitam — je zničena; ātmanaḥ — živé bytosti; teṣām — jejich; āditya-vat — jako vycházející slunce; jñānam — poznání; prakāśayati — odhaluje; tat param — vědomí Kṛṣṇy.

Translation

Překlad

Tačiau kai žmogų nutvieskia žinojimas, išsklaidantis neišmanymą, jam viskas atsiveria – taip dieną viską apšviečia saulė.

Jakmile je však někdo osvícen poznáním, jež ničí nevědomost, odhalí mu toto poznání vše, stejně jako slunce všechno osvětlí za bílého dne.

Purport

Význam

KOMENTARAS: Be abejo, tas yra paklydęs, kas užmiršo Kṛṣṇą, o ne tas, kuris įsisąmonino Kṛṣṇą. „Bhagavad-gītoje“ teigiama: sarvaṁ jñāna- plavena, jñānāgniḥ sarva-karmāṇi ir na hi jñānena sadṛśam. Žinojimas visais laikais buvo didžiai vertinamas. O kas yra žinojimas? Tobulas žinojimas pasiekiamas atsidavus Kṛṣṇai. Tai teigia 19-as septinto skyriaus posmas: bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate. Kai po daugelio gimimų žmogus, apšviestas tobulo žinojimo, atsiduoda Kṛṣṇai, t.y. pasiekia Kṛṣṇos sąmonę, jam viskas atsiveria taip, kaip dieną viskas tampa matoma šviečiant saulei. Gyvoji esybė turi daug galimybių suklysti. Pavyzdžiui, jeigu ji turi tiek įžūlumo manyti, jog ji yra Dievas, vadinasi, ji pateko į paskutines neišmanymo žabangas. Bet jeigu gyvoji esybė būtų Dievas, ar galėtų ją supainioti neišmanymas? Ar gali neišmanymas paveikti Dievą? Jei taip, vadinasi, neišmanymas, šėtonas, už Jį galingesnis. Tikrąjį žinojimą galima perimti iš žmogaus, pasiekusio Kṛṣṇos sąmonės tobulumą. Todėl reikia susirasti bona fide dvasinį mokytoją ir jam vadovaujant perprasti Kṛṣṇos sąmonę, nes Kṛṣṇos sąmonė, be jokių abejonių, išsklaidys neišmanymą, kaip saulė išsklaido tamsą. Net ir suvokiant, kad tu nesi materialus kūnas ir kad esi transcendentalus jo atžvilgiu, ne visada galima atskirti sielą nuo Supersielos. Viską puikiai suvoksime, jei kreipsimės į tobulą bona fide Kṛṣṇos sąmonės mokytoją. Pažinti Dievą ir savo ryšius su Juo įmanoma tik susitikus su Dievo atstovu. Dievo atstovas nesiskelbia esąs Dievas, nors jam reiškiama tokia pat pagarba, kaip ir Dievui, kadangi jis turi žinių apie Dievą. Reikia išmokti skirti Dievą nuo gyvosios esybės. Apie tai Viešpats Śrī Kṛṣṇa antrame skyriuje (2.12) sako, kad kiekviena gyvoji būtybė yra individuali, ir kad Viešpats taip pat yra individualus. Visos gyvosios būtybės buvo individualios praeityje, yra individualios dabar ir bus individualios ateityje, netgi jei išsivaduos. Naktį, tamsoje, mums viskas akyse susilieja, tačiau dieną, patekėjus saulei, prieš mūsų akis atsiveria tikras realybės vaizdas. Kai suvokiame, kad ir dvasiniame gyvenime esame individualybės, pasiekiame tikrąjį žinojimą.

Všichni, kdo zapomněli na Kṛṣṇu, jsou nevyhnutelně zmateni, ale ti, kdo mají vědomí Kṛṣṇy, nejsou zmateni ani v nejmenším. V Bhagavad-gītě stojí: sarvaṁ jñāna-plavena, jñānāgniḥ sarva-karmāṇi a na hi jñānena sadṛśam. Poznání se vždy vysoce cení. A co je tímto poznáním? Dokonalého poznání nabyde živá bytost tehdy, když se odevzdá Kṛṣṇovi — jak je uvedeno v devatenáctém verši sedmé kapitoly: bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate. Poté, co člověk po mnoha životech nabyl dokonalého poznání a odevzdává se Kṛṣṇovi — neboli když dosahuje vědomí Kṛṣṇy — je mu všechno vyjeveno, tak jako je ve dne vše osvětleno sluncem. Živá bytost bývá zmatena mnoha způsoby. Když se například bezostyšně považuje za Boha, padla do poslední léčky nevědomosti. Jestliže je živá bytost Bůh, jak může být zmatena nevědomostí? Je snad Bůh zmaten nevědomostí? Pokud by tomu tak bylo, znamenalo by to, že nevědomost, čili Satan, je mocnější než Bůh. Opravdové poznání lze obdržet od toho, kdo si je dokonale vědom Kṛṣṇy. Proto je nutné vyhledat takovou osobu — pravého duchovního učitele — a pod jeho vedením se učit, co je to vědomí Kṛṣṇy, protože vědomí Kṛṣṇy jistě zažene všechnu nevědomost, tak jako slunce zahání temnotu. I když někdo může bezpečně vědět, že on sám není tělo a že je vůči tělu transcendentální, přesto nemusí být schopen rozlišovat mezi duší a Nadduší. Vše však může náležitě poznat, jestliže má zájem přijmout útočiště u dokonalého, pravého duchovního učitele, který si je vědom Kṛṣṇy. Živá bytost může poznat Boha a svůj vztah s Ním jedině tehdy, když se setká s někým, kdo Boha zastupuje. Zástupce Boha o sobě nikdy neprohlašuje, že je Bůh — třebaže se mu vzhledem k jeho poznání o Bohu vzdává veškerá úcta, která je obvykle prokazována Bohu. Je nutné naučit se znát rozdíl mezi Bohem a živou bytostí. Pán Śrī Kṛṣṇa proto řekl (Bg. 2.12), že každá živá bytost je individuální a Pán je také individuální. Všichni byli individuálními osobami v minulosti, jsou jimi v přítomnosti a budou jimi i v budoucnosti; i po osvobození. Za temné noci nám všechno splývá v jedno, ale ve dne, když vyjde slunce, vidíme pravou totožnost všech věcí. Vědět, že v duchovním životě je zachována individuální totožnost, je známkou skutečného poznání.