Skip to main content

TEXT 14

TEXT 14

Tekstas

Verš

na kartṛtvaṁ na karmāṇi
lokasya sṛjati prabhuḥ
na karma-phala-saṁyogaṁ
svabhāvas tu pravartate
na kartṛtvaṁ na karmāṇi
lokasya sṛjati prabhuḥ
na karma-phala-saṁyogaṁ
svabhāvas tu pravartate

Synonyms

Synonyma

na — niekada; kartṛtvam — nuosavybę; na — nei; karmāṇi — veiklą; lokasya — žmonių; sṛjati — sukuria; prabhuḥ — kūno miesto valdovas; na — nei; karma- phala — su veiklos rezultatais; saṁyogam — sąryšį; svabhāvaḥ — materialios gamtos guṇos; tu — bet; pravartate — veikia.

na — ne; kartṛtvam — vlastnictví; na — ani; karmāṇi — činnosti; lokasya — lidí; sṛjati — vytváří; prabhuḥ — pán města, kterým je tělo; na — ani; karma-phala — s výsledky činností; saṁyogam — spojení; svabhāvaḥ — příroda sestávající z hmotných kvalit; tu — ale; pravartate — jedná.

Translation

Překlad

Įkūnyta dvasia – miesto, kuris vadinasi kūnas, valdovė – nei pati veikia, nei skatina veikti žmones, nei sukuria veiklos vaisius. Visą tai atlieka materialios gamtos guṇos.

Vtělená duše, pán města v podobě svého těla, nevytváří činy, nepodněcuje lidi k jednání ani nevytváří plody činů. To vše dělají kvality hmotné přírody.

Purport

Význam

KOMENTARAS: Septintame skyriuje bus aiškinama, kad gyvoji esybė – tai viena Aukščiausiojo Viešpaties energijų, ir ji skiriasi nuo materijos, kuri irgi yra Viešpaties energija, tik žemesnė. Aukštesnioji energija (gyvoji esybė) dar neatmenamais laikais tam tikru būdu susijo su materialia gamta. Jos įgytas laikinas kūnas, materiali gyvenamoji vieta – tai įvairiausios veiklos bei jos pasekmių priežastis. Gyvendamas tokioje aplinkoje, kuri jį sąlygoja, žmogus iš neišmanymo tapatina save su kūnu ir kenčia dėl kūno veiklos rezultatų. Kūno kančių ir nelaimių priežastis yra neišmanymas, kuris kaupėsi nuo neatmenamų laikų. Kai gyvoji esybė tampa nesusijusi su kūno veikla, ji išsivaduoja ir iš tos veiklos pasekmių. Kol gyvoji esybė gyvena mieste, vadinamame kūne, ji atrodo esanti jo valdovė, tačiau iš tikrųjų nėra nei kūno savininkė, nei jo veiksmų bei tų veiksmų atoveikio lėmėja. Gyvoji esybė tiesiog kovoja už būvį materijos vandenyno viduryje. Vandenyno bangos blaško ją tai šen, tai ten, o ji negali joms atsispirti. Geriausia išeitis gyvajai esybei – išsigauti iš vandenyno transcendentinės Kṛṣṇos sąmonės pagalba. Tiktai Kṛṣṇos sąmonė išgelbės ją nuo visos šios sumaišties.

Jak bude vysvětleno v sedmé kapitole, živá bytost je jednou z energií či forem přirozenosti Nejvyššího Pána, ale liší se od hmoty, Pánovy jiné přirozenosti, která se nazývá nižší. Z nějaké příčiny je vyšší přirozenost, živá bytost, již od nepaměti ve styku s hmotnou přírodou. Dočasné tělo neboli hmotný příbytek, který získává, se stává příčinou různých činností a následných reakcí. Když žije v tomto podmíněném prostředí, trpí následky činností těla kvůli tomu, že se (pod vlivem nevědomosti) s tělem ztotožňuje. Příčinou utrpení a neštěstí na úrovni těla je nevědomost trvající od nepaměti. Jakmile se živá bytost povznese nad činnosti těla, oprostí se i od jejich reakcí. Dokud přebývá ve městě v podobě těla, zdá se být jeho pánem, ale ve skutečnosti ho ani nevlastní, ani neovládá jeho činnosti a jejich následky; nachází se uprostřed hmotného oceánu a bojuje o přežití. Vlny s ní zmítají sem a tam a ona nad nimi nemá žádnou vládu. Tím nejlepším, co může udělat, je dostat se z vody pomocí transcendentálního vědomí Kṛṣṇy. To jediné ji zachrání před rozbouřenou hmotnou existencí.