Skip to main content

TEXT 30

TEXT 30

Tekstas

Verš

dehī nityam avadhyo ’yaṁ
dehe sarvasya bhārata
tasmāt sarvāṇi bhūtāni
na tvaṁ śocitum arhasi
dehī nityam avadhyo ’yaṁ
dehe sarvasya bhārata
tasmāt sarvāṇi bhūtāni
na tvaṁ śocitum arhasi

Synonyms

Synonyma

dehī — materialaus kūno savininkas; nityam — amžinas; avadhyaḥ — nenužudomas; ayam — ši siela; dehe — kūne; sarvasya — kiekvieno; bhārata — o Bharatos aini; tasmāt — todėl; sarvāṇi — visų; bhūtāni — gyvųjų esybių (gimusių); na — niekada; tvam — tau; śocitum — sielvartauti; arhasi — verta.

dehī — vlastník hmotného těla; nityam — věčně; avadhyaḥ — nemůže být zabit; ayam — tato duše; dehe — v těle; sarvasya — každého; bhārata — ó potomku Bharaty; tasmāt — proto; sarvāṇi — všechny; bhūtāni — živé bytosti (které se narodily); na — nikdy; tvam — ty; śocitum — naříkat; arhasi — měl bys.

Translation

Překlad

O Bharatos aini, kūne esantysis – nenužudomas. Tad neverta sielotis dėl gyvųjų būtybių.

Ó potomku Bharaty, to, co dlí v těle, nelze nikdy zabít. Nemusíš tedy truchlit pro žádnou živou bytost.

Purport

Význam

KOMENTARAS: Viešpats užbaigia Savo pamokymų apie nekintančią dvasinę sielą skyrių. Įvairiausiais aspektais apibūdindamas nemirtingą sielą, Viešpats Kṛṣṇa argumentuotai įrodo, kad ji – amžina, o kūnas – laikinas. Todėl Arjuna, kṣatriyas, privalo nevengti savo pareigos ir nesibaiminti, kad jo senelis Bhīṣma bei mokytojas Droṇa kautynėse žus. Pasikliaujant Śrī Kṛṣṇos autoritetu reikia tikėti, kad egzistuoja skirtinga nuo materialaus kūno siela, o ne tuo, kad jos nėra, ar kad gyvybės požymiai pasireiškia tam tikrame materijos raidos etape kaip cheminių medžiagų tarpusavio sąveikos pasekmė. Nors siela ir nemirtinga, jokiu būdu negalima skatinti prievartos. Kai prievarta iš tiesų būtina (sakykime, karo atveju), ją galima naudoti tiktai Viešpačiui leidus, teisėtai, o ne pačiam įsigeidus.

Tímto veršem Pán Kṛṣṇa uzavírá část, ve které učí o neměnné duši. Když tuto nesmrtelnou duši různými způsoby popisuje, prokazuje její věčnost a dočasnost těla. Arjuna jakožto kṣatriya by proto neměl zanechávat plnění své povinnosti ze strachu, že jeho děd a učitel — Bhīṣma a Droṇa — zahynou v boji. Podle Śrī Kṛṣṇy je třeba věřit, že existuje duše, která se liší od hmotného těla; a ne že nic takového jako duše není nebo že příznaky života se vyvíjejí na určitém stupni završení vývoje hmoty, který je výsledkem vzájemného působení chemických látek. Přestože je duše nesmrtelná, násilí se nedoporučuje, ale v době války — kdy je ho skutečně zapotřebí — se jeho použití připouští. Tato potřeba však musí být ospravedlněna schválením Pána, nikoliv rozmarem nějakého člověka.