Skip to main content

SEPTYNIOLIKTAS SKYRIUS

Kapitola sedmnáctá

Tikėjimo atmainos

Druhy víry

TEXT 1:
Arjuna paklausė: O Kṛṣṇa, kokia padėtis tų, kurie nesilaiko šventraščių principų, o garbina pagal savo įsivaizdavimą? Dorybė, aistra ar neišmanymas juos veikia?
TEXT 1:
Arjuna se otázal: Ó Kṛṣṇo, jaké je postavení těch, kdo se neřídí pokyny písma a s vírou uctívají podle svých vlastních představ? Jsou pod vlivem dobra, vášně nebo nevědomosti?
TEXT 2:
Aukščiausiasis Dievo Asmuo tarė: Pagal tai, kokią prigimtį įkūnyta siela gavo iš gamtos guṇų, jos tikėjimas gali būti trejopas: dorybės, aistros ar neišmanymo. Išgirski dabar apie tai.
TEXT 2:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Víra může být trojího druhu — na úrovni dobra, vášně a nevědomosti — podle toho, jakých kvalit přírody vtělená duše nabyla. Nyní o tom slyš více.
TEXT 3:
O Bharatos sūnau, vienoks ar kitoks tikėjimas priklauso nuo to, kaip gyvąją būtybę veikia gamtos guṇos. Sakoma, kad gyvoji būtybė išpažįsta tokį tikėjimą, kokios guṇos ją veikia.
TEXT 3:
Ó synu Bharaty, živá bytost vyvíjí druh víry, který odpovídá její existenci pod vlivem různých kvalit přírody. Je řečeno, že má víru, která odpovídá kvalitám, jež získala.
TEXT 4:
Žmonės, kurie yra dorybės guṇos, garbina pusdievius, tie, kurie yra aistros guṇos – demonus, o paveiktieji neišmanymo guṇos garbina vaiduoklius bei dvasias.
TEXT 4:
Lidé na úrovni kvality dobra uctívají polobohy, lidé vedení kvalitou vášně uctívají démony a lidé vedení kvalitou nevědomosti uctívají duchy a přízraky.
TEXTS 5-6:
Tie, kurie atlieka šventraščių nerekomenduojamą rūsčią askezę ir visa tai daro iš pasipūtimo bei egoizmo, skatinami geismo bei potraukių, kurie yra kvailiai ir kankina kūną, sudarytą iš materijos pradmenų, o taip pat ir Supersielą jame, tie yra demonai.
TEXTS 5-6:
Je třeba vědět, že ti, kdo z pýchy a egoismu podstupují tvrdou askezi, která není doporučena v písmech, kdo jsou hnaní chtíčem a připoutaností, pošetilí a trýznící hmotné prvky tvořící tělo, jakož i Nadduši dlící v něm, jsou démoni.
TEXT 7:
Valgis, kurį išsirenka žmogus – net ir tas yra trijų rūšių ir atitinka tris materialios gamtos guṇas. Tą patį galima pasakyti ir apie aukų atnašavimą, askezes bei labdarą. Dabar paklausyk, kuo jie skiriasi.
TEXT 7:
I jídlo, které má kdo v oblibě, je tří druhů podle tří kvalit hmotné přírody. Totéž platí o obětích, askezi a milodarech. Nyní slyš, čím se od sebe liší.
TEXT 8:
Valgis, patinkantis tiems, kurie yra dorybės guṇos, ilgina gyvenimą, apvalo būtį ir suteikia jėgų, sveikatos, laimės bei pasitenkinimo. Toks maistas – sultingas, riebus, sveikas ir mielas širdžiai.
TEXT 8:
Jídla oblíbená těmi, kdo setrvávají na úrovni dobra, prodlužují život, očišťují a přinášejí sílu, zdraví, štěstí a spokojenost. Taková jídla jsou šťavnatá, tučná, zdravá a milá srdci.
TEXT 9:
Pernelyg kartus, rūgštus, sūrus, aštrus, pikantiškas, sausas bei deginantis valgis patinka tiems, kurie yra aistros guṇos. Šitoks maistas sukelia kančias, sielvartą ir ligas.
TEXT 9:
Jídla, která jsou příliš hořká, kyselá, slaná, pálivá, ostrá, suchá a horká, mají rády osoby vedené kvalitou vášně. Taková jídla jsou příčinou těžkostí, utrpení a nemoci.
TEXT 10:
Valgis, paruoštas anksčiau kaip prieš tris valandas iki valgant, beskonis, sugedęs ir dvokiantis, susidedantis iš kitų valgyto maisto likučių bei neliečiamų dalykų, patinka tiems, kurie yra tamsos guṇos.
TEXT 10:
Jídlo připravené více než tři hodiny před požitím, jídlo bez chuti, shnilé a páchnoucí a jídlo složené ze zbytků a nedotknutelných věcí mají rády osoby podléhající kvalitě temna.
TEXT 11:
Iš aukų – tos, kurios atnašaujamos vadovaujantis šventraščių nurodymais, iš pareigos ir netrokštant jokio atpildo, yra dorybės guṇos.
TEXT 11:
Z obětí má ta, která je podle pokynů písem a z povinnosti konána bez touhy po odměně, charakter dobra.
TEXT 12:
Tačiau žinoki, o geriausias iš Bhāratų – aukos, atnašaujamos laukiant materialios naudos arba paskatintos išdidumo, priklauso aistros guṇai.
TEXT 12:
Je-li však oběť konána s vidinou nějakého hmotného prospěchu či kvůli pýše, pak věz, nejlepší z Bhāratovců, že má charakter vášně.
TEXT 13:
O bet kokia auka, kurią atnašaujant nesilaikoma šventraščių nurodymų, nedalijamas prasādam [dvasinis maistas], negiedami Vedų himnai ir neatlyginama šventikams, ir kuri atnašaujama be tikėjimo – yra neišmanymo guṇos.
TEXT 13:
Každá oběť, která je konána bez zřetele k pokynům písma, bez rozdávání prasādam (duchovního jídla), bez recitování védských hymnů, bez odměn kněžím a bez víry, má charakter nevědomosti.
TEXT 14:
Kūno askezė – tai Aukščiausiojo Viešpaties, brahmanų, dvasinio mokytojo, vyresniųjų, pavyzdžiui, tėvo bei motinos, gerbimas, švara, paprastumas, celibatas ir prievartos nenaudojimas.
TEXT 14:
Askeze týkající se těla spočívá v uctívání Nejvyššího Pána, brāhmaṇů, duchovního učitele a osob v nadřazeném postavení, jakými jsou otec a matka, jakož i v čistotě, přímosti, pohlavní zdrženlivosti a nenásilí.
TEXT 15:
Kalbos askezė pasireiškia tuo, kad sakomi teisingi, malonūs, palankūs, kitų netrikdantys žodžiai ir reguliariai cituojami Vedų raštai.
TEXT 15:
Askeze řeči spočívá v používání slov, která jsou pravdivá, příjemná, prospěšná a nezneklidňují druhé a také v pravidelném čtení védské literatury.
TEXT 16:
O pasitenkinimas, paprastumas, rimtis, savitvarda ir savo būties apvalymas yra proto askezė.
TEXT 16:
A spokojenost, oproštěnost od dvojakosti, vážnost, sebeovládání a očišťování se jsou podoby askeze mysli.
TEXT 17:
Ši trijų rūšių askezė, kurią su transcendentiniu tikėjimu atlieka žmonės, nelaukiantys materialios naudos, o siekiantys patenkinti Aukščiausiąjį – vadinasi dorybės guṇos askezė.
TEXT 17:
Tato askeze trojího druhu, podstupovaná s transcendentální vírou lidmi, kteří neočekávají hmotný prospěch a jednají pouze v zájmu Nejvyššího, se nazývá askeze na úrovni dobra.
TEXT 18:
Askezė, atliekama iš puikybės, siekiant išsikovoti pagarbą, šlovę ir garbinimą, sakoma, yra aistros guṇos. Ji nėra nei pastovi, nei ilgalaikė.
TEXT 18:
O askezi podstupované z pýchy a s cílem získat váženost, pocty a uctívání je řečeno, že je na úrovni kvality vášně. Není ustálená ani trvalá.
TEXT 19:
Askezė, atliekama iš kvailumo, kankinant save ar norint sunaikinti kitus ar jiems pakenkti, sakoma yra neišmanymo guṇos.
TEXT 19:
O askezi podstupované z pošetilosti, se sebetrýzněním nebo s cílem přivodit zkázu či ublížit druhým je řečeno, že je na úrovni kvality nevědomosti.
TEXT 20:
Labdara, teikiama iš pareigos, nelaukiant atlygio, tinkamu laiku ir tinkamoje vietoje bei jos vertam žmogui, yra dorybės guṇos.
TEXT 20:
Milodar dávaný z povinnosti, bez očekávání odplaty, ve správnou dobu, na správném místě a osobě, která ho je hodna, patří ke kvalitě dobra.
TEXT 21:
Tuo tarpu labdara, teikiama tikintis atlygio ar trokštant jos rezultatų sau, o taip pat jei ji atliekama nenoromis, yra aistros guṇos.
TEXT 21:
Milodar dávaný s vyhlídkami na odplatu, s touhou po výsledcích nebo se zdráhavostí však patří ke kvalitě vášně.
TEXT 22:
O labdara, suteikta nešvarioje vietoje, netinkamu laiku, nevertoms asmenybėms ar atsainiai ir be pagarbos, yra neišmanymo guṇos.
TEXT 22:
A milodar dávaný na nečistém místě, v nesprávnou dobu, osobám, které ho nejsou hodny, či bez náležité pozornosti a úcty patří ke kvalitě nevědomosti.
TEXT 23:
Nuo tada, kai sukurtas pasaulis, Aukščiausiajai Absoliučiai Tiesai pažymėti vartojami trys žodžiai – oṁ tat sat. Šiais trimis simboliniais įvaizdžiais naudojosi brahmanai, kai giedodavo Vedų himnus ir atnašaudavo aukas Aukščiausiojo patenkinimui.
TEXT 23:
Od počátku stvoření se pro vyjádření Nejvyšší Absolutní Pravdy používala tři slova: oṁ tat sat. Toto trojí symbolické zastoupení používali brāhmaṇové, když zpívali védské hymny a konali oběti pro uspokojení Nejvyššího.
TEXT 24:
Todėl transcendentalistai, pagal šventraščių nurodymus atnašaudami aukas, teikdami labdarą bei atlikdami askezę, šią veiklą visada pradeda skiemeniu „oṁ“, kad pasiektų Aukščiausiąjį.
TEXT 24:
Proto transcendentalisté, kteří se chystají vykonat oběť, dát milodar nebo podstoupit askezi, vždy v souladu s usměrněními písem začínají vibrací oṁ, aby dosáhli Nejvyššího.
TEXT 25:
Įvairių rūšių aukas, askezes ir labdarą reikia atlikti netrokštant jų vaisių sau ir su žodžiu „tat“. Šių transcendentinių veiksmų tikslas – išsivaduoti iš materijos pančių.
TEXT 25:
Je třeba různých druhů obětí, askeze a dobročinnosti, které mají být provázeny slovem tat, bez touhy po výsledcích. Účelem těchto transcendentálních činností je vysvobodit se z hmotného zapletení.
TEXTS 26-27:
Absoliuti Tiesa yra atsidavimo aukos tikslas ir žymima žodžiu „sat“. Atnašaujantis šią auką irgi vadinasi „sat“, kaip ir visi aukojimo, askezės ir labdaros darbai, kurie atitinka absoliučią prigimtį ir yra skirti Aukščiausiajam Asmeniui patenkinti, o Pṛthos sūnau.
TEXTS 26-27:
Ó synu Pṛthy, Absolutní Pravda je cílem oběti konané s oddaností a je vyjádřena slovem sat. Konatel takové oběti je také nazván sat, stejně jako všechny činy spojené s obětí, askezí a dáváním milodarů, které — jak odpovídá absolutní povaze — jsou prováděny pro potěšení Nejvyšší Osoby.
TEXT 28:
O Pṛthos sūnau, bet kokia auka, labdara ar askezė, atlikta netikint Aukščiausiąjį, yra laikina ir vadinasi „asat“. Tokia veikla niekam tikus, iš jos nebus naudos nei šį, nei kitą gyvenimą.
TEXT 28:
Každá oběť, dobročinnost nebo askeze prostá víry v Nejvyššího je pomíjivá, synu Pṛthy. Nazývá se asat a nepřináší nic v tomto ani v příštím životě.