Úplný Celek, neboli Nejvyšší Absolutní Pravda, je Osobnost Božství. Realizace neosobního Brahmanu a Paramátmy čili Nadduše je neúplnou realizací Absolutního Celku. Nejvyšší Osobnost Božství je sac-cid-ānanda-vigraha. Realizace neosobního Brahmanu je realizací vlastnosti sat neboli aspektu věčnosti a realizace Paramátmy neboli Nadduše je realizací vlastnosti sat a cit—věčnosti a poznání. Realizace Osobnosti Božství, Nejvyššího Pána, je však realizací všech Jeho transcendentálních vlastností sat, cit a ānanda—blaženosti. V osobním pojetí jsou tyto aspekty realizovány v uceleném tvaru (vigraha). Úplný Celek není beztvarý. Kdyby byl beztvarý nebo kdyby byl jakýmkoliv způsobem méně úplný než to, co stvořil, nemohl by být úplný. Úplný Celek musí obsahovat všechno, co je v dosahu naší zkušenosti, i to za jejími hranicemi, neboť jinak by nemohl být úplný.

Úplný Celek, Osobnost Božství, má mnoho energií, jež jsou stejně celistvé, jako je On. Proto je také tento jevový neboli hmotný svět sám o sobě celistvý. Čtyřiadvacet pralátek, z nichž se tento hmotný svět dočasně projevuje, je uzpůsobeno tak, aby mohly vytvářet vše, co je třeba k zachování a udržení tohoto vesmíru. Udržování tohoto vesmíru si nevyžaduje žádné vnější námahy některé jiné jednotky. Vesmír má svůj vlastní čas, stanovený energií Úplného Celku, a když se tento čas naplní, bude tento dočasný projev zničen na základě dokonalého uspořádání Celku.

Celistvé jednotky (živé bytosti) mají plnou možnost realizovat Celek a jakékoliv neúplnosti zakoušejí jen kvůli neúplnému poznání Celku. Lidská životní podoba je plným projevem vědomí živé bytosti a je možno jí získat až po vývoji v 8 400 000 životních druzích v koloběhu rození a smrti. Jestliže lidská bytost nerealizuje svou celistvost v Úplném Celku během tohoto života, ve kterém je obdařena plným vědomím, ztratí možnost realizovat svou celistvost a podle zákona hmotné přírody se bude muset znovu vrátit do vývojového cyklu.

Protože nevíme, že v přírodě je plnou měrou zajištěno vše, čeho je třeba k životu, snažíme se využít přírodních zdrojů, abychom si mohli vytvořit takzvaný úplný život ze smyslových požitků. Tento zbloudilý život založený na smyslových požitcích je iluzí, neboť živá bytost nemůže mít požitek ze smyslového života, není-li spojena s Absolutním Celkem. Ruka na těle je celistvou jednotkou, dokud je spojena s Úplným Celkem. Je-li od těla oddělena, může sice vypadat jako ruka, ale ve skutečnosti postrádá potenciál ruky. Živé bytosti jsou součástí Úplného Celku, a pokud jsou od Něj odděleny, nemůže iluzorní představa úplnosti přinést vytoužené výsledky.

Plnost lidského života se může uskutečnit pouze tehdy, zapojí-li se člověk do služby Úplného Celku. Všechny služby na tomto světě—sociální, politické, společenské, mezinárodní nebo dokonce meziplanetární—zůstanou neúplné, nejsou-li spojeny s Úplným Celkem. Když je vše spojené s Úplným Celkem, stávají se také připojené části samy o sobě úplnými.