Tento verš je odpovědí na Arjunovu třetí otázku: Co umožní dosáhnout transcendentálního postavení? Jak již bylo vysvětleno, v hmotném světě se děje vše pod vlivem kvalit hmotné přírody. Živá bytost nemá být jejich působením rozrušena; místo aby na ně zaměřovala své vědomí, měla by ho zaměřit na činnosti spojené s Kṛṣṇou. Takové činnosti se nazývají bhakti-yoga — konání všeho pro Kṛṣṇu. To se nevztahuje pouze na samotného Kṛṣṇu, ale také na Jeho různé úplné expanze, jakými jsou například Rāma nebo Nārāyaṇa. Kṛṣṇa má nespočetně mnoho expanzí. Ten, kdo slouží kterékoliv z podob Kṛṣṇy či Jeho úplných expanzí, je v transcendentálním postavení. Musíme vzít na vědomí, že všechny Kṛṣṇovy podoby jsou dokonale transcendentální, věčné, blažené a oplývající poznáním. Tyto Osobnosti Božství jsou všemocné a vševědoucí a mají všechny transcendentální vlastnosti. Když tedy někdo s nezlomnou rozhodností slouží Kṛṣṇovi nebo Jeho úplným expanzím, snadno překoná jinak stěží překonatelné kvality hmotné přírody. To již bylo vyloženo v sedmé kapitole. Ten, kdo se odevzdá Kṛṣṇovi, je ihned mimo vliv hmotných kvalit. Jednat s vědomím Kṛṣṇy neboli věnovat se oddané službě znamená dosáhnout rovnosti s Kṛṣṇou. Pán říká, že je svou povahou věčný, blažený a oplývá poznáním, a živé bytosti jsou nedílné části Nejvyššího, stejně jako jsou kousky zlata částí zlatého dolu. Živá bytost je tedy v duchovním postavení kvalitou stejná jako zlato, jako Kṛṣṇa. Rozdíl v individualitě zůstává, neboť jinak by nebylo možné mluvit o bhakti-yoze. Bhakti-yoga znamená, že je zde Pán, oddaný a jejich opětování lásky. Dvě bytosti — Nejvyšší Osobnost Božství a individuální osoba — si tedy stále zachovávají svou individualitu; jinak by bhakti-yoga neměla žádný smysl. Živá bytost nemůže Nejvyššímu Pánu sloužit, dokud není ve stejném transcendentálním postavení jako On. K tomu, aby se někdo mohl stát osobním služebníkem krále, musí získat předpoklady. Zde je předpokladem dosáhnout úrovně Brahmanu, stavu bez hmotného znečištění. Ve védské literatuře stojí: brahmaiva san brahmāpy eti. Živá bytost může dosáhnout Nejvyššího Brahmanu tak, že se sama stane Brahmanem. To znamená, že musí být kvalitativně stejná jako Brahman. Dosažením Brahmanu neztratí svou věčnou totožnost individuální duše, která je svou povahou Brahman.