2. VERS
TEXT 2
Szöveg
Verš
dehe ’smin madhusūdana
prayāṇa-kāle ca kathaṁ
jñeyo ’si niyatātmabhiḥ
dehe ’smin madhusūdana
prayāṇa-kāle ca kathaṁ
jñeyo ’si niyatātmabhiḥ
Szó szerinti jelentés
Synonyma
adhiyajñaḥ – az áldozat Ura; katham – hogyan; kaḥ – ki; atra – itt; dehe – a testben; asmin – ebben; madhusūdana – ó, Madhusūdana; prayāṇa-kāle – a halál idejekor; ca – és; katham – hogyan; jñeyaḥ asi – megismerhető vagy; niyata-ātmabhiḥ – az önfegyelmezettek által.
Fordítás
Překlad
Ó, Madhusūdana, ki az áldozat Ura, és hogyan él a testben? Miként tudhatnak Rólad a halál pillanatában azok, akik odaadó szolgálatot végeztek?
Ó Madhusūdano, kdo je Pán oběti a jak žije v těle? A jak Tě mohou ti, kdo vykonávají oddanou službu, znát v čase smrti?
Magyarázat
Význam
Az „áldozat Ura” Indrára és Viṣṇura is vonatkozhat. Viṣṇu a fő félistenek (Brahmā, Śiva és mások) vezére, Indra pedig az irányító félisteneké. A yajña végrehajtásával Indrát és Viṣṇut egyaránt imádják. Arjuna ebben a versben azonban azt kérdezi: ki a yajña (áldozat) valódi Ura, s miképpen lakozik az Úr az élőlény testében?
Slovo adhiyajñaḥ, Pán oběti, se může vztahovat na Indru nebo na Viṣṇua. Viṣṇu je Pánem předních polobohů, ke kterým patří také Brahmā a Śiva, a Indra je pánem polobohů spravujících hmotný svět. Jak Indra, tak Viṣṇu jsou uctíváni konáním yajñí. Zde se však Arjuna ptá, kdo je skutečným Pánem yajñi (oběti) a jak dlí v těle živé bytosti.
Arjuna Madhusūdanának szólítja az Urat, mert Kṛṣṇa egyszer megölt egy Madhu nevű démont. Arjuna Kṛṣṇa-tudatú bhakta, ezért efféle kételkedésről árulkodó kérdéseknek nem lett volna szabad felmerülniük benne. Ezeket a kétségeket ezért démonokhoz lehet hasonlítani. Kṛṣṇa nagyon ügyes a démonok elpusztításában, ezért Arjuna itt Madhusūdanának nevezi Őt, azt remélve, hogy Kṛṣṇa az elméjében támadt démoni kételyekkel is végez.
Arjuna oslovuje Pána Madhusūdano, protože Kṛṣṇa v minulosti zabil démona jménem Madhu. Otázky, které mají charakter pochybností, se ve skutečnosti neměly v Arjunově mysli objevit, jelikož je oddaným vědomým si Kṛṣṇy. Takové pochybnosti jsou jako démoni. Kṛṣṇa je v zabíjení démonů velikým odborníkem, a proto Mu zde Arjuna říká Madhusūdano — chce, aby zničil démonské pochybnosti, které vyvstaly v jeho mysli.
A versben a prayāṇa-kāle szavak nagyon jelentőségteljesek, mert ebben az életben végzett tetteink a halál pillanatában mérettetnek meg. Arjuna azokról akar hallani, akik állandóan elmerülnek a Kṛṣṇa-tudatban. Milyen helyzetben kell lenniük a végső pillanatban? Amikor a halál bekövetkezik, a test működése leáll, s az elme állapota többé nem kielégítő. A test állapota megzavarhatja az embert, s így lehetséges, hogy nem tud a Legfelsőbb Úrra emlékezni. Kulaśekhara Mahārāja, az Úr nagy bhaktája így imádkozik: „Kedves Uram! Most még egészséges vagyok, jobb hát, ha azonnal meghalok, addig, amíg elmém hattyúja még képes lótuszlábad szárába hatolni.” Ezt a metaforát Kulaśekhara Mahārāja azért használja, mert a hattyú, a vizek lakója abban leli örömét, hogy fejével a lótuszvirágba hatol – ez játékos kedvtelése. Kulaśekhara Mahārāja így szól az Úrhoz: „Elmémet most semmi nem zavarja meg, s egészséges vagyok. Ha most halok meg, lótuszlábadra emlékezve, akkor biztos, hogy odaadó szolgálatom eléri a tökéletességet. De ha addig kell várnom, míg a halál magától el nem ragad, nem tudom, mi lesz, mert akkor a test működése leáll, torkom elszorul, s nem tudom, képes leszek-e arra, hogy nevedet énekeljem. Hadd haljak hát meg most azonnal!” Arjuna azt szeretné tehát megtudni, hogyan rögzítheti elméjét az ember rendületlenül Kṛṣṇa lótuszlábára a halál pillanatában.
Slovo prayāṇa-kāle objevující se v tomto verši je velmi významné, protože ve chvíli smrti bude prověřeno vše, co v životě děláme. Arjuna se dychtí dozvědět o těch, kteří neustále jednají s vědomím Kṛṣṇy — jaké bude jejich postavení v této poslední chvíli? Při umírání jsou narušeny všechny pochody v těle a mysl je ve špatném stavu. Umírajícímu, který je rozrušen stavem těla, hrozí, že nebude schopen vzpomínat na Nejvyššího Pána. Velký oddaný Mahārāja Kulaśekhara se modlí: “Můj milý Pane, nyní jsem celkem zdravý a bylo by lépe, kdybych zemřel ihned, aby má mysl jako labuť mohla vyhledat útočiště u stonku v podobě Tvých lotosových nohou.” Této metafory je použito proto, že labutě jakožto vodní ptáci se s potěšením potápějí a zaplétají mezi stonky lotosů. Mahārāja Kulaśekhara říká Pánu: “Nyní je má mysl klidná a jsem docela zdravý. Jestliže zemřu okamžitě a budu při tom myslet na Tvé lotosové nohy, jsem si jist, že má oddaná služba Tobě bude přivedena k dokonalosti. Budu-li ale muset čekat na přirozenou smrt, pak nevím, co se stane, protože tehdy budou pochody v těle narušeny, hrdlo bude zalknuté a já nevím, zda budu schopen vyslovit Tvé svaté jméno. Ať raději zemřu hned.” Arjuna se ptá, jak lze v takové chvíli upřít mysl na Kṛṣṇovy lotosové nohy.