Skip to main content

NEUVIÈME CHAPITRE

9. KAPITOLA

Mère Yaśodā attache Śrī Kṛṣṇa

Matka Jašódá svazuje Pána Krišnu

Un jour, voyant sa servante occupée par différents travaux, Yaśodā se chargea elle-même de baratter le beurre. Et pendant qu’elle actionnait des deux mains la baratte, elle chantait les Divertissements d’enfance de Kṛṣṇa, elle se plaisait à penser à son Fils.

Jednou matka Jašódá viděla, že její služebná je zaneprázdněna různými domácími pracemi, a proto začala sama stloukat máslo. Zpívala přitom písně o Krišnových dětských zábavách a radovala se z myšlenek na svého syna.

Le haut de son sari serrait sa poitrine, et par l’amour intense qu’elle ressentait pour son Fils, du lait gouttait de ses seins, balancés au mouvement de son dur labeur. Les bracelets à ses poignets, entrechoqués, tintaient, ses pendants d’oreilles bougeaient au rythme de ses seins. Sur son visage brillaient des perles de sueur, et les fleurs en guirlandes qui ornaient sa tête s’éparpillaient çà et là. Devant cette belle image, Śrī Kṛṣṇa apparut comme un enfant. Il avait faim, et par amour pour Sa mère, Il désira qu’elle interrompe sa tâche. Il lui fit comprendre que son premier devoir était de Le laisser téter son sein, qu’elle pourrait remettre le beurre à plus tard.

Konec sárí měla pevně utažený kolem těla. Když oběma rukama usilovně stloukala máslo, její ňadra se pohupovala a byla vlhká od mléka, které z nich samo od sebe vytékalo díky její silné lásce ke Krišnovi. Přívěšky a náramky na jejích rukách o sebe navzájem cinkaly a náušnice i ňadra se houpaly. Na tváři se jí objevily kapky potu a květinový věnec, který měla na hlavě, se roztrhl a rozsypal kolem. V tu chvíli se před ní objevil Pán Krišna ve své dětské podobě. Byl hladový, a aby zesílil její mateřskou lásku, snažil se jí zabránit v práci. Naznačil, že její první povinností je Ho nakojit, a až pak, někdy později, může stloukat máslo.

Yaśodā prit sur ses genoux son Fils et pressa dans Sa bouche le mamelon. Kṛṣṇa tète ; elle, un sourire sur les lèvres, se plaît à contempler la beauté de Son visage. Mais voilà que le lait cuisant sur le fourneau déborde. Pour qu’il ne se perde pas tout entier, Yaśodā se défait de Kṛṣṇa et court au fourneau. Ainsi abandonné, Kṛṣṇa entre dans une grande colère ; de rage, Ses lèvres, Ses yeux rougissent. Les lèvres pincées, Il serre les dents, et, d’une pierre qu’Il saisit, brise en un coup le pot de beurre. Puis Il en retire le contenu, qu’Il va manger, les yeux pleins de larmes feintes, dans un endroit solitaire.

Matka Jašódá si posadila syna na klín a vsunula Mu prsní bradavku do pusy. Usmívala se, když sál její mléko, a těšila se pohledem na krásnou tvářičku svého dítěte. Najednou začalo kypět mléko na plotně. Aby nepřeteklo, matka Jašódá postavila Krišnu na zem a utíkala ke kamnům. Krišnu velice rozzlobilo, že Ho tam jen tak nechala, a rtíky i oči Mu zrudly zlostí. Zaťal zuby a kusem kamene rozbil nádobu s máslem. Trochu si z ní nabral a s falešnými slzami v očích začal v ústraní máslo pojídat.

Mère Yaśodā, pendant ce temps, avait retiré du feu son lait et avait regagné la place de barattage. Elle s’aperçut bien vite que le pot de beurre avait été brisé. Et ne voyant pas son Fils, elle conclut que ce désastre était Son œuvre. Un sourire joua sur ses lèvres et elle pensa : « Comme il est intelligent ! Le pot brisé, il s’est enfui, par crainte du châtiment. » Après avoir cherché un peu partout, elle trouva enfin son Fils, assis sur un énorme mortier de bois posé à l’envers. Dans un pot qu’Il avait trouvé pendu au plafond, Il puisait du beurre et le distribuait aux singes. Yaśodā vit Kṛṣṇa jeter autour de Lui des regards furtifs, de peur qu’elle ne vienne : Il était conscient de mal agir. Derrière Lui, Yaśodā s’approche à pas de loup, un bâton à la main. Kṛṣṇa, cependant, ne tarde pas à S’apercevoir de sa présence ; sans attendre, Il descend du mortier, plein de frayeur, et S’enfuit.

Yaśodā Le poursuivit dans tous les recoins ; elle tentait de capturer Dieu, la Personne Suprême, que ne peuvent même approcher par leur méditation les plus grands yogīs, ou encore : Dieu, la Personne Suprême, Śrī Kṛṣṇa, Lui que n’arrivent à saisir ni les yogīs ni les philosophes enclins à la spéculation, jouait tel un petit enfant, pour le plaisir du grand bhakta qu’était Sa mère, Yaśodā. Celle-ci, cependant, que freinaient sa fine taille et sa légère corpulence, eut bien du mal à saisir l’Enfant, qui courait très vite. Mais elle tâchait de Le suivre, Le serrant d’aussi près que possible. Sa chevelure s’éparpillait sur ses épaules ; la fleur qui l’ornait tomba au sol. Bien qu’épuisée, elle rejoignit enfin l’Espiègle et Le captura. Lorsqu’elle L’attrapa, Kṛṣṇa était au bord des larmes. Il frotta de Ses mains Ses yeux, enduits de fard noir. Et quand Il vit, tout près, le visage de Sa mère penchée vers Lui, Ses yeux roulèrent de frayeur. Alors, Yaśodā, comprenant que Sa peur devenait excessive, pour Son bien voulut la dissiper.

Matka Jašódá mezitím odstavila přetékající mléko a vrátila se na místo, kde předtím stloukala smetanu. Tam uviděla rozbitý hrnec, a jelikož nemohla najít svého syna, došla k závěru, že to byla Jeho práce. Usmála se a v duchu si říkala: “To dítě je ale mazané! Nejdřív rozbije hrnec a pak se někde schová, aby se vyhnulo trestu.” Hledala Ho všude, až Ho našla, jak sedí na velkém dřevěném hmoždíři, který stál dnem vzhůru. Z nádoby zavěšené u stropu Krišna vytahoval máslo a rozdával ho opicím. Úzkostlivě se rozhlížel na všechny strany, protože věděl, že dělá něco, co by neměl. Jakmile Ho Jašódá našla, potichu se k Němu zezadu přiblížila. Krišna ale zahlédl, jak k Němu přichází s proutkem v ruce, okamžitě seskočil z hmoždíře a ve strachu se dal na útěk. Matka Jašódá se rozběhla za Ním a snažila se chytit Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, ke kterému se nemohou přiblížit ani velcí jógí ve své meditaci. Jinými slovy: Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, jehož nemohou postihnout jógí a spekulanti, hrál pro svou velkou oddanou, matku Jašódu, roli malého dítěte. Ani pro matku Jašódu však nebylo snadné Ho chytit, protože utíkal rychle a ona měla útlý pas a těžké tělo. Přesto za Ním běžela, jak nejrychleji mohla. Vlasy se jí rozpustily a květy zdobící její hlavu padaly na zem. Už byla unavená, ale nakonec se jí nějak podařilo svého darebu dohonit a chytit. Dopadený Krišna měl slzy na krajíčku. Rukama si mnul oči a roztíral okolo černé líčidlo, kterým je měl nalíčené. Díval se do tváře své matky, která nad ním stála, a bojácně uhýbal očima.

Qui au monde désirait plus le bien-être de cet enfant ? Elle pensa donc : « Si l’enfant a trop peur, j’ignore ce qui pourra Lui arriver. » Et elle jeta au loin son bâton. Mais tout de même, pour qu’Il ne reste pas impuni, elle pensa Lui lier les mains avec de la corde. Elle ne savait pas que nul ne peut lier Kṛṣṇa, Dieu, la Personne Suprême. Pour elle, Il était son petit enfant ; elle L’ignorait être le Sans-limite, l’Omniprésent. En Lui, ni intérieur ni extérieur, ni début ni fin. En vérité, Il est Lui-même l’entière manifestation cosmique. Pourtant, Yaśodā Le croyait son enfant. Bien qu’Il Se situe au-delà de la portée des sens, elle s’efforça de L’attacher au mortier de bois. Mais elle s’aperçut alors que la corde dont elle disposait était trop courte de trois centimètres. Elle alla chercher d’autres cordes, qu’elle ajouta à la première ; il manquait toujours les mêmes trois centimètres. Elle assembla toutes les cordes qui se trouvaient dans la maison, mais lorsqu’elle acheva le dernier nœud, il manquait encore trois centimètres. Mère Yaśodā souriait, mais elle était tout de même stupéfaite. La chose était inexplicable !

Matka Jašódá viděla, že Krišna má zbytečné obavy, a chtěla zmírnit Jeho úzkost. Vždyť přála svému dítěti jen to nejlepší, a proto si myslela: “Má-li ze mne příliš velký strach, kdo ví, jaké následky by to na Něm mohlo zanechat.” Zahodila tedy proutek, ale rozhodla se, že Mu za trest sváže ruce nějakými provazy. Netušila, že ve skutečnosti nemůže svázat Nejvyšší Osobnost Božství. Matka Jašódá považovala Krišnu za své malé dítě; nevěděla, že její dítě nemá meze. Krišna nemá vnitřek ani vnějšek, počátek ani konec. Je neomezený a všeprostupující, ve skutečnosti je celým vesmírným stvořením. Matka Jašódá si přesto myslela, že je Krišna její dítě, a přestože je mimo dosah všech smyslů, snažila se Ho připoutat k dřevěnému hmoždíři. Když se o to ale pokoušela, zjistila, že provaz je o dva palce kratší, než potřebovala. Přinesla z domu víc provazů, které na něj navázala, ale i potom jí stále stejný kousek chyběl. Tak pospojovala všechny provazy, které byly v domě, ale když udělala poslední uzel, stále ještě chyběly dva palce. Matka Jašódá se usmívala, ale přitom se divila. Jak je to možné?

Tous ses efforts bientôt la fatiguèrent. Elle transpirait beaucoup et la guirlande qui ornait sa tête tomba. Alors, Śrī Kṛṣṇa, appréciant les efforts de Sa mère, et compatissant, voulut bien Se laisser lier.

Kṛṣṇa, jouant le rôle d’un enfant ordinaire dans la maison de Yaśodā, Se livrait à des Divertissements qu’Il avait Lui-même choisis. Certes, nul ne possède sur Dieu, la Personne Suprême, un contrôle quelconque. Le pur bhakta s’abandonne aux pieds pareils-au-lotus du Seigneur, lequel est libre soit de le protéger, soit de le détruire. En ce qui le concerne, le bhakta, dans l’une ou l’autre situation, n’oublie jamais sa position d’âme soumise au Seigneur. Mais aussi, de Son côté, le Seigneur éprouve un profond plaisir spirituel à Se mettre sous la protection de Son dévot. Et un bon exemple en est la manière dont Il S’abandonnait à Sa mère, Yaśodā.

Ve snaze spoutat svého syna se unavila. Potila se a věnec jí spadl z hlavy na zem. Tehdy Pán Krišna ocenil těžkou práci své matky a slitoval se nad ní; dovolil jí, aby Ho svázala provazem. Krišna, který si hrál jako lidské dítě v domě matky Jašódy, předváděl zábavy, které sám chtěl. Je jasné, že nikdo nedokáže ovládat Nejvyšší Osobnost Božství. Čistý oddaný se odevzdává lotosovým nohám Pána, jenž ho může buď ochránit, nebo zničit, nikdy však nezapomíná na své podřízené postavení. Také Pán cítí transcendentální štěstí, když se svěří pod ochranu oddaného. To Krišna ukázal tím, jak se odevzdal matce Jašódě.

Kṛṣṇa accorde au bhakta diverses formes de libération, mais la bénédiction qu’Il répandit sur Mère Yaśodā, nul autre jamais ne la reçut, pas même Brahmā, Śiva ou la déesse de la fortune.

Krišna je svrchovanou osobou, která dává svým oddaným všechny druhy osvobození, ale takové požehnání, jaké dostala matka Jašódá, nikdy nezískal ani Pán Brahmá nebo Pán Šiva či bohyně štěstí.

Dieu, la Personne Suprême, connu comme le Fils de Yaśodā et de Nanda Mahārāja, ne Se laisse jamais vraiment connaître des yogīs ou des jñānīs, lesquels ne peuvent non plus L’apprécier en tant que Source suprême de tout plaisir. Mais avec quelle facilité Il Se donne à Ses dévots !

Jogí a spekulanti nikdy nemohou takto úplně poznat Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, jenž je známý jako syn Jašódy a Nandy Mahárádže, ale pro oddané je snadno dostupný. Jogí a spekulanti také nedovedou Pána rozpoznat jako nejvyšší zdroj veškeré radosti.

Après avoir lié son Fils, Mère Yaśodā reprit le cours de ses devoirs ménagers. Retenu au mortier de bois, Kṛṣṇa pouvait voir devant Lui deux arbres arjunas. Alors, la Source de tout plaisir, Śrī Kṛṣṇa, Se dit en Lui-même : « D’abord, Yaśodāmātā M’a délaissé sans que J’aie eu mon content de lait ; J’ai donc brisé son pot, puis offert en charité les réserves de beurre aux singes. Et voilà maintenant qu’elle Me lie à un mortier de bois : Je ferai donc quelque tour plus malicieux encore. » Et Il pensa à déraciner les deux grands arjunas.

Jašódá přivázala svého syna k dřevěnému hmoždíři a věnovala se domácím povinnostem. Krišna před sebou viděl dvojici stromů, kterým se říká ardžuna. Zdroj radosti, Pán Šrí Krišna, si pomyslel: “Moje máma Mě nejdřív opustila, aniž by Mě dostatečně nakojila, a proto jsem rozbil hrnec s jogurtem a rozdával máslo opicím. A teď Mě přivázala k dřevěnému hmoždíři. Provedu tedy ještě větší nezbednost než předtím.” Tak se Krišna rozhodl, že vyvrátí dva vysoké ardžunové stromy.

Toute une histoire s’attache à ces deux arbres. Dans leur existence antérieure, ils étaient les fils de Kuvera, Nalakūvara et Maṇigrīva. Et par grande fortune, voilà que le Seigneur a porté sur eux un regard ! Le grand sage Nārada les « maudit », mais c’était pour qu’ils puissent recevoir plus tard la plus haute bénédiction : voir Śrī Kṛṣṇa. Cette « malédiction/bénédiction », ils la devaient à leur oubli des règles védiques sous l’effet de la boisson. L’histoire en sera contée dans les pages qui vont suivre.

S těmito dvěma stromy se pojí následující příběh. V předešlém životě se narodily jako lidé, synové Kuvéry, kteří se jmenovali Nalakúvara a Manigríva. Měli to štěstí, že upoutali pozornost Pána. Velký mudrc Nárada je v jejich předešlém životě proklel, aby se jim dostalo nejvyššího požehnání a mohli vidět Pána Krišnu. Prokletí, které se ukázalo být požehnáním, jim bylo uděleno za jejich zapomnětlivost způsobenou opilostí. Tento příběh bude vylíčen v příští kapitole.

Ainsi s’achèvent les enseignements de Bhaktivedanta pour le neuvième chapitre du Livre de Kṛṣṇa, intitulé: « Mère Yaśodā attache Śrī Kṛṣṇa ».

Takto končí Bhaktivédántův výklad 9. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Matka Jašódá svázuje Pána Krišnu”.