SOIXANTE-CINQUIÈME CHAPITRE
65. KAPITOLA
Śrī Balarāma visite Vṛndāvana
Pán Balaráma navštěvuje Vrindávan
Il arriva que Śrī Balarāma fut pris d’une grande impatience de voir Son père et Sa mère, Mahārāja Nanda et Yaśodā. Il monta sur un char, et le cœur en joie partit pour Vṛndāvana. Depuis longtemps les habitants de Vṛndāvana étaient anxieux de revoir Kṛṣṇa et Balarāma. Lorsque Ce dernier arriva au village, tous les jeunes pâtres et les gopīs avaient grandi ; mais tous L’étreignirent comme avant, et Lui les étreignit en retour. Puis Il Se présenta devant Mahārāja Nanda et Yaśodā pour leur offrir Son hommage respectueux. En réponse, Nanda Mahārāja et mère Yaśodā Le bénirent. Ils L’appelèrent Jagadīśvara, le Seigneur de l’Univers qui maintient tous les êtres. Ils choisirent de L’appeler ainsi en telle occasion parce que Lui et Kṛṣṇa maintiennent tous les êtres, et que Leur absence causait à Nanda et Yaśodā bien des difficultés. Dans cet état d’esprit, ils étreignirent Balarāma et L’assirent sur leurs genoux, poursuivant leurs pleurs perpétuels, L’inondant de larmes. Puis Śrī Balarāma offrit Son hommage respectueux aux pâtres les plus âgés et reçut celui des plus jeunes. Il échangea ainsi avec eux des sentiments d’amitié selon leur âge et la relation qui les unissaient. Il serrait la main de Ses égaux en âge et amitié puis, avec un grand rire, les étreignait.
Pán Balaráma si velice přál spatřit svého otce a matku ve Vrindávanu. S obrovským nadšením proto usedl na vůz a vypravil se tam. Vrindávanští obyvatelé již velmi dlouho toužili vidět Krišnu a Balarámu. Když se Pán Balaráma vrátil, všichni pasáčkové a gópí již byli dospělí, ale přesto Ho při Jeho příjezdu objali a Balaráma jim objetí oplácel. Potom přišel před Mahárádže Nandu a Jašódu a uctivě se jim poklonil. Matka Jašódá a Nanda Mahárádž Mu na oplátku požehnali. Oslovili Ho jako Džagadíšvaru, Pána vesmíru, který se stará o všechny. Bylo to z toho důvodu, že Krišna a Balaráma zaopatřují všechny živé bytosti, a přesto se Nanda a Jašódá kvůli Jejich nepřítomnosti dostali do takových nesnází. S těmito pocity objali Balarámu, posadili si Ho na klín a začali usedavě plakat, takže Ho smáčeli slzami. Pán Balaráma se pak uctivě poklonil starším pastevcům a přijal poklony mladších. Takto si se všemi s ohledem na jejich různý věk a vztahy vyměňoval Pán Balaráma přátelské city. S vrstevníky a rovnocennými přáteli si potřásl rukou a s hlasitým smíchem každého objal.
Les saluts échangés avec tous, les pâtres, les gopīs, le roi Nanda et Yaśodā, Śrī Balarāma S’assit enfin, satisfait, et tous L’entourèrent. Il S’enquit tout d’abord de leur bien-être, mais vite fut leur tour, eux qui ne L’avaient pas vu depuis si longtemps, de Lui poser des questions. Les habitants de Vṛndāvana, captivés par Ses yeux pareils-au-lotus, avaient tout sacrifié pour Kṛṣṇa. Leur amour pour Kṛṣṇa était si fort qu’ils ne souhaitèrent jamais se voir élevés aux planètes édéniques, se fondre dans la radiance du Brahman afin de devenir Un avec la Vérité absolue, ou quoi que ce soit du même ordre. Même jouir d’une existence opulente les laissait indifférents – il leur suffisait de vivre leur simple vie de pâtre dans leur village. Sans cesse absorbés dans la pensée de Kṛṣṇa, jamais ils n’éprouvaient le désir de bienfaits personnels. Si grand l’amour qu’ils Lui portaient qu’en Son absence leurs voix tremblèrent lorsqu’ils s’enquirent de Sa personne auprès de Balarāmajī.
Poté, co Ho pastevci, chlapci, gópí, král Nanda a Jašódá přivítali, se Pán Balaráma spokojeně posadil a ostatní se shlukli kolem Něho. Nejprve se jich zeptal On, jak se jim daří, a pak Mu začali klást různé otázky oni, jelikož Ho dlouho neviděli. Obyvatelé Vrindávanu obětovali kvůli Krišnovi všechno, uchváceni Pánovýma lotosovýma očima. Měli tak velkou touhu milovat Krišnu, že nikdy nezatoužili po ničem takovém, jako je dosažení nebeských planet nebo splynutí se září Brahmanu, aby tak byli totožní s Absolutní Pravdou. Nelákalo je ani užívat si života v přepychu; byli spokojení s jednoduchým životem pastevců na vesnici. Neustále byli pohroužení v myšlenkách na Krišnu a netoužili po žádném osobním prospěchu. Milovali Ho tak, že se jim v Jeho nepřítomnosti třásl hlas, když se vyptávali Balarámadžího.
Nanda Mahārāja et Yaśodāmāyī demandèrent d’abord : « Mon cher Balarāma, nos amis, Vasudeva et les autres membres de la famille se portent-ils bien ? À présent, Toi et Kṛṣṇa Vous êtes des hommes mûrs, mariés et pères de plusieurs enfants ; Vous arrive-t-il parfois, dans le flot de bonheur qu’apporte la vie au foyer, de vous souvenir de Votre pauvre père, de Votre pauvre mère, Nanda Mahārāja et Yaśodādevī ? Quelle bonne nouvelle : le plus grand des pécheurs, le roi Kaṁsa, Vous l’avez mis à mort, et Vasudeva et tous nos amis, qui ont subi longtemps ses persécutions, s’en trouvent à présent délivrés ! Quelle bonne nouvelle encore que Toi et Kṛṣṇa Vous ayez imposé la défaite à Jarāsandha et Kālayavana, qui a trouvé la mort ! Comme il est bon que Vous viviez à présent dans Votre demeure fortifiée de Dvārakā ! »
Nejdříve se ptali Nanda Mahárádž a Jašódámájí: “Milý Balarámo, mají se naši přátelé jako Vasudéva a ostatní členové rodiny dobře? Ty a Krišna jste nyní dospělí ženatí muži s dětmi. Vzpomenete si někdy uprostřed štěstí rodinného života na svého nebohého otce Nandu Mahárádže a matku Jašódu déví? To, že jste zabili nejhříšnějšího krále Kansu a že naši sužovaní přátelé jako Vasudéva a ostatní jsou nyní svobodní, je velice dobrá zpráva. A další dobré zprávy jsou, že jsi s Krišnou porazil Džarásandhu a Kálajavanu, který je teď mrtvý, a že žijete v opevněném sídle ve Dvárace.”
Lorsqu’arrivèrent les gopīs, Śrī Balarāma leur porta un regard affectueux. Elles, envahies par la joie, elles qui avaient souffert si longtemps de l’absence de Kṛṣṇa et de Balarāma, s’enquirent du bien-être des deux Frères. Elles voulurent surtout que Balarāma leur dise si Kṛṣṇa prenait plaisir à Sa nouvelle vie, tout entouré des citadines de Dvārakā Purī : « Se souvient-il parfois de son père Nanda et de sa mère Yaśodā ? Des autres amis de Vṛndāvana, ses intimes ? N’a-t-il pas le projet de revenir ici afin de revoir sa mère Yaśodā ? Se souvient-il de nous, les gopīs, qui vivons pitoyablement, privées de sa compagnie ? Peut-être lui nous a-t-il oubliées, maintenant que l’entourent les citadines de Dvārakā, mais nous nous souvenons encore de lui, quand nous cueillons des fleurs et en faisons des guirlandes. Mais il ne vient pas, et nous passons notre temps à pleurer. Si seulement il revenait, s’il acceptait ces guirlandes faites exprès pour lui ! Ô cher Balarāma, descendant de Dāśārha, tu sais que nous renoncerions à tout pour l’amitié de Kṛṣṇa. Même en grande détresse, nul ne peut faire qu’on oublie sa relation avec les membres de la famille ; mais nous avons fait ce qui est impossible à autrui, nous avons renoncé à nos pères, nos mères, nos sœurs et nos proches, sans le moindre regret. Puis, brutalement, Kṛṣṇa nous a abandonnées. Sans rien considérer avec sérieux, il a brisé notre relation intime et prit le chemin d’un autre pays. Mais lui si espiègle, si intelligent, inventa de douces paroles : « Mes chères gopīs, n’ayez nulle crainte. Le service que vous M’avez offert, jamais Je ne pourrai vous le rendre. » Après tout, nous sommes des femmes, comment pouvions-nous ne pas le croire ? À présent, nous savons que ses doux propos n’étaient que tromperie. »
Když přišly gópí, Pán Balaráma se na ně podíval láskyplnýma očima. Přešťastné gópí, které již tak dlouho trápila Krišnova a Balarámova nepřítomnost, se ptaly, zda se oběma bratrům daří dobře. Zvláště se Balarámy zeptaly, zdali si Krišna užívá života ve středu osvícených žen Dváraky Purí. “Vzpomene si občas na svého otce Nandu a svou matku Jašódu a ostatní přátele, se kterými jednal tak důvěrně, když byl ve Vrindávanu? Plánuje sem Krišna někdy přijít, podívat se za svou matkou Jašódou? A vzpomíná na nás gópí, tak žalostně připravené o Jeho společnost? Krišna na nás mezi kultivovanými ženami ve Dvárace mohl zapomenout, ale my ve vzpomínkách na Něho trháme květy a navlékáme z nich girlandy. Když ale nepřichází, náš čas ubíhá v pláči. Kdyby sem tak přišel a přijal od nás girlandy, které jsme navlékly! Milý Pane Balarámo, potomku Dašárhy, Ty víš, že jsme se pro Krišnovo přátelství vzdaly všeho. Ani ve velkém neštěstí člověk není schopný se vzdát styku se členy své rodiny, ale i když by to pro jiné bylo nemožné, my jsme opustily své otce, matky, sestry a příbuzné. Krišna však vůbec nedbal na naše odříkání, zničehonic se nás zřekl a odešel pryč. Bez hlubšího zvážení přerušil naše důvěrné přátelství a odjel do cizí země. Byl však natolik mazaný, že si vymyslel velice pěkná slova. Řekl: ,Prosím, netrapte se, Moje milé gópí. Službu, kterou jste pro Mne udělaly, vám nedokážu splatit.` Jsme konec konců ženy, tak jak bychom Mu mohly nevěřit? Teď už víme, že Jeho sladká slova nás měla pouze oklamat.”
Une autre gopī, révoltée par l’absence de Kṛṣṇa, prit la parole : « Mon cher Balarāmaji, certes nous ne sommes que filles de village, et Kṛṣṇa a pu facilement nous tromper, mais les femmes de Dvārakā ? Sont-elles aussi naïves que nous ? Ces femmes de la ville de Dvārakā sont bien plus rusées et intelligentes ! Je serais bien surprise de les voir crédules devant Kṛṣṇa et trompées par ses paroles. »
Další gópí, která se nemohla smířit s Krišnovou nepřítomností ve Vrindávanu, řekla: “Můj milý Balarámadží, my jsme samozřejmě vesnické dívky, takže nás Krišna mohl takto podvést, ale co ženy z Dváraky? Nemysli si, že jsou tak pošetilé jako my! Vesnické ženy může Krišna podvést, ale ženy v Dvárace jsou bystré a inteligentní. Překvapilo by mě, kdyby se Krišnovi podařilo tyto městské ženy oklamat a uvěřily by Jeho slovům.”
Une autre gopī : « Mon cher ami, Kṛṣṇa est fort adroit dans l’usage de la parole. Nul dans cet art ne peut rivaliser avec lui. Il met dans ses mots tant de couleur, parle avec tant de douceur que n’importe quelle femme verrait son cœur en déroute. Il a porté à la perfection l’art de séduire en souriant. Quand elles voient ce sourire, les femmes deviennent comme folles et se donneraient à lui sans hésiter un instant. »
Pak začala mluvit jiná gópí. “Můj drahý příteli,” řekla, “Krišna je velice obratný v užívání slov. V tomto umění s Ním nikdo nemůže soupeřit. Dokáže vytvářet tak barvitá slova a mluvit tak sladce, že oklame srdce kterékoliv ženy. Kromě toho dokonale ovládá umění přitažlivě se usmívat a při pohledu na Jeho úsměv se do Něho ženy zblázní a bez váhání se Mu odevzdají.”
À ces mots, une autre gopī déclara : « Mes amies, pourquoi donc parler de Kṛṣṇa ? Si vous voulez tuer le temps, prenez alors un autre sujet. Ce cruel Kṛṣṇa se passe de nous, pourquoi ne pas nous passer de lui ? Certes, sans nous Kṛṣṇa passe ses jours dans la joie, mais nous, sans lui, ne pouvons être heureuses. »
Další gópí řekla, jakmile to slyšela: “Mé drahé přítelkyně, k čemu je dobré mluvit o Krišnovi? Chcete-li trávit čas povídáním, pak mluvme o něčem jiném než o Něm. Když krutý Krišna může být bez nás, proč bychom my nemohly být bez Něho? Krišna ovšem žije bez nás šťastně, kdežto my bez Něho šťastně žít nedokážeme.”
À mesure qu’elles parlaient ainsi, les gopīs sentaient leurs sentiments pour Kṛṣṇa se faire de plus en plus intenses ; elles refaisaient l’expérience de Son sourire, de Ses mots d’amour, de Ses traits séduisants, de Son caractère et de Ses étreintes. Si forte était leur extase qu’il leur semblait voir Kṛṣṇa présent en Personne et dansant devant elles. Si doux leur était le souvenir du Seigneur, qu’elles ne purent retenir leurs larmes et se mirent à pleurer sans autre considération.
Když gópí takto mluvily, jejich city ke Krišnovi sílily a gópí znovu prožívaly Krišnův úsměv, Krišnova láskyplná slova, Krišnovy přitažlivé rysy, Krišnovy vlastnosti a Krišnova objetí. Díky síle jejich extatických pocitů se jim zdálo, že Krišna tam je osobně přítomný a tančí před nimi. Jejich sladká vzpomínka na Krišnu způsobila, že nemohly zadržet slzy a bez zábran se daly do pláče.
Śrī Balarāma pouvait fort bien comprendre les sentiments d’extase des gopīs et voulut donc les apaiser. Lui aussi était habile dans l’art de la parole. Ainsi, avec les marques d’un grand respect et beaucoup de tact, Il Se mit à conter aux gopīs l’histoire de Kṛṣṇa ; et elles en furent satisfaites. Et pour que leur satisfaction soit durable, Śrī Balarāma demeura à Vṛndāvana deux mois entiers, celui de Caitra (mars-avril) et celui de Vaiśākha (avril-mai). Pendant tout ce temps Il demeura parmi les gopīs et passa chaque nuit avec elles dans la forêt de Vṛndāvana, afin de combler leurs désirs amoureux. C’est ainsi que Balarāma jouit également de la danse rāsa en compagnie des gopīs. C’était le printemps, et la brise soufflait avec douceur sur la berge de la Yamunā, portant l’arôme de diverses fleurs, dont la kaumudī. L’éclat de la lune se répandait dans tout le ciel, et illuminait les berges de la Yamunā ; c’est dans ce lieu de merveilles que Śrī Balarāma prit plaisir en la compagnie des gopīs.
Pán Balaráma ovšem rozuměl extatickým citům gópí, a proto je chtěl uklidnit. Uměl dobře působit na druhé, a s velice uctivým postojem vůči gópím začal vyprávět příběhy o Krišnovi tak citlivě, že se upokojily. Pro jejich potěšení zůstal Pán Balaráma ve Vrindávanu dva měsíce — měsíc Čaitra (březen-duben) a Vaišákha (duben-květen). Po tyto dva měsíce se jim věnoval a trávil s nimi každou noc ve vrindávanském lese, aby uspokojil jejich touhy po milostné lásce. Balaráma se tedy během těchto dvou měsíců také těšil s gópími při tanci rāsa. Jelikož to bylo na jaře, na břehu Jamuny vál jemný vánek a přenášel vůně různých květů, zvláště květu kaumudí. Měsíční světlo se rozlilo po celé obloze a šířilo se všude, takže břehy Jamuny vypadaly velice jasně a příjemně a Pán Balaráma se tam těšil ze společnosti gópí.
Le deva Varuṇa envoya dans la forêt sa fille Vāruṇī sous forme d’un miel liquide coulant du creux des arbres. La forêt tout entière en fut embaumée et le doux arôme du miel, le parfum de Vāruṇī, captiva Balarāmajī. Il but le miel, et avec Lui les gopīs. Tout en se délectant de cette boisson naturelle, le vāruṇī, elles chantaient les gloires de Śrī Balarāma, qui Se sentait plein de bonheur, et comme enivré par le miel. Ses yeux roulaient plaisamment, de longues guirlandes de fleurs sauvages Le paraient : tout contribuait à faire de cette nuit une grande fête de bonheur. Un sourire merveilleux brillait sur les lèvres de Śrī Balarāma, et les gouttes de sueur sur Son visage étaient comme la fraîche rosée du matin.
Polobůh Varuna poslal svou dceru Váruní v podobě tekutého medu vytékajícího z dutin stromů. Celý les jím voněl a sladká vůně tekutého medu váruní Balarámadžího uchvátila. Balarámadží i všechny gópí byli velice přitahováni chutí váruní a společně ho pili. Během pití tohoto přírodního nápoje gópí opěvovaly slávu Pána Balarámy a Pán Balaráma se cítil šťastný, jako by Ho popíjení váruní omámilo, a blaženě koulel očima. Zdobily Ho dlouhé girlandy z lesních květů a v této transcendentální blaženosti všechno vypadalo jako velká radostná oslava. Pán Balaráma se krásně usmíval a kapky potu zdobící Jeho tvář vypadaly jako chladivá ranní rosa.
Dans cette humeur joyeuse, Il désira jouir de la compagnie des gopīs dans les eaux de la Yamunā, et enjoignit à la rivière de s’approcher d’eux. Mais la Yamunā négligea l’ordre de Balarāmajī, Le tenant pour ivre. Lui, tout à fait mécontent, décida sur-le-champ de sillonner de Sa pioche la terre des rives. Śrī Balarāma possède deux armes, une pioche et une masse, dont Il use selon le besoin. Pour cette fois, Il voulait rapprocher de force la Yamunā, pour la punir. Il lui adressa ces mots : « Rivière déchue ! Puisque tu n’as pas eu souci de Mon ordre, Je vais te donner une leçon. Tu n’as pas voulu venir de toi-même ? Eh bien, Ma pioche t’y forcera ! Je t’éparpillerai en centaines de ruisseaux ! »
V této šťastné náladě Balaráma zatoužil užívat si s gópími ve vodě Jamuny. Zavolal proto Jamunu, aby přišla blíž, ale Jamuná neuposlechla Jeho příkaz, protože Ho považovala za omámeného. Pán Balaráma nesl s velkou nelibostí, že Jamuná nedbala na Jeho nařízení. Okamžitě chtěl rozrýt zemi podél řeky svým pluhem. Pán Balaráma má dvě zbraně, pluh a kyj, které používá, kdykoliv je toho zapotřebí. Teď chtěl přivést Jamunu násilím a vzal si na pomoc svůj pluh. Chtěl Jamunu potrestat, že poslušně nepřišla na Jeho příkaz. Oslovil ji: “Ty bídná řeko! Nedbala jsi Mého nařízení. Nyní ti dám za vyučenou! Nepřišla jsi ke Mně dobrovolně, tak tě teď pomocí svého pluhu přijít donutím. Rozdělím tě na stovky potůčků!”
À cette menace, la Yamunā sentit en elle une grande crainte, sachant la puissance de Balarāma. Elle vint en personne, tomba aux pieds pareils-au-lotus du Seigneur, et pria ainsi : « Ô cher Balarāma, Tu es l’Être le plus puissant, qui fait le plaisir de tous. Par malheur, j’ai oublié un instant Ta haute et glorieuse position, mais à présent, retrouvant la raison, je me rappelle que par Ta simple émanation partielle, Śeṣa, Tu soutiens sur Ta tête tous les systèmes planétaires ; l’Univers tout entier repose sur Toi. Ô Dieu, ô Personne Suprême, Tu jouis pleinement des six excellences. Oublieuse de Ta toute-puissance, j’ai désobéi à Ton ordre. Quelle erreur ! Car je me suis rangée parmi ceux qui T’offensent. Cependant, ô cher Seigneur, je T’en prie, sache que je suis une âme soumise à Ta Personne. Grande est l’affection que Tu portes à Tes dévots ; excuse donc mon impudence et mes erreurs ; puisse Ta miséricorde immotivée s’exercer en ma faveur. »
Po této výhrůžce se Jamuná začala velice obávat Balarámovy síly a okamžitě přišla ve své osobní podobě, padla k Jeho lotosovým nohám a modlila se: “Můj milý Balarámo, jsi nejmocnější osoba a potěšení všech. Nešťastně jsem zapomněla na Tvé slavné, vznešené postavení, ale nyní jsem přišla k rozumu a vzpomínám si, že ve své pouhé částečné expanzi jako Šéša držíš na hlavě všechny planetární soustavy. Jsi udržovatel celého vesmíru. Můj milý Pane, Nejvyšší Osobnosti Božství, vlastníš v úplnosti šest vznešených atributů. Zapomněla jsem na Tvou všemohoucnost, a tak jsem chybně neuposlechla Tvého příkazu. Dopustila jsem se velkého prohřešku. Nyní však prosím věz, můj milý Pane, že jsem odevzdaná Tobě, jenž jsi tak laskavý ke svým oddaným. Prosím Tě, promiň mi tedy mou drzost a mé chyby a odpusť mi ze své bezpříčinné milosti.”
S’étant soumise, la Yamunā fut pardonnée. Elle était toute proche, maintenant, et Śrī Balarāma souhaita jouir du plaisir de nager dans ses eaux en la compagnie des gopīs, comme un éléphant s’ébat avec ses nombreuses compagnes. Le bain dura longtemps, puis, lorsque Śrī Balarāma eut connu pleine satisfaction, Il sortit des eaux. Alors une déesse de la fortune Lui offrit un bel habit bleu, ainsi qu’un précieux collier d’or. Grande était la séduction de Śrī Balarāma, après Son bain dans la Yamunā, vêtu de bleu et paré de bijoux d’or. Comme Son teint est blanc, Il ressemblait à l’éléphant blanc du roi Indra, dans les planètes édéniques. Aujourd’hui encore, la rivière Yamunā se divise en de nombreuses petites branches : elle a été écorchée par la pioche de Śrī Balarāma. Et ces branches de la Yamunā glorifient toujours Sa toute-puissance.
Jakmile Jamuná dala najevo svůj poslušný podřízený postoj, Pán Balaráma jí odpustil, a když přišla blíž, těšil se z plavání v jejích vodách společně s gópími stejně, jako se slon těší se svými slonicemi. Po dlouhé době, když si Pán Balaráma užil k plné spokojenosti, vyšel z vody a bohyně štěstí Mu okamžitě přinesla pěkné modré šaty a cenný náhrdelník ze zlata. Vykoupaný v Jamuně, oblečený v modrých šatech a ozdobený zlatými šperky vypadal pro všechny velmi přitažlivě. Pleť Pána Balarámy má bílou barvu, a když byl pěkně oblečený, vypadal jako bílý slon krále Indry na nebeských planetách. Řeka Jamuná má dodnes mnoho ramen, protože byla rozryta Balarámovým pluhem. Všechna tato ramena řeky Jamuny stále oslavují všemohoucnost Pána Balarámy.
Chaque nuit, pendant deux mois, Śrī Balarāma et les gopīs prirent ainsi plaisir ensemble à leurs Divertissements spirituels et absolus ; le temps coulait pour eux si vite que toutes ces nuits n’en semblèrent qu’une. Śrī Balarāma présent, les gopīs et les habitants de Vṛndāvana avaient retrouvé la même joie qu’aux jours où habitaient avec eux les deux Frères, Śrī Kṛṣṇa et Śrī Balarāma. »
Pán Balaráma a gópí si spolu každou noc užívali transcendentálních zábav po dobu dvou měsíců a čas ubíhal tak rychle, že se všechny noci zdály jako jedna jediná. Všechny gópí i jiní obyvatelé Vrindávanu byli v Balarámově přítomnosti stejně šťastní, jako dříve za přítomnosti obou bratrů, Pána Krišny a Pána Balarámy.
Ainsi s’achèvent les enseignements de Bhaktivedanta pour le soixante-cinquième chapitre du Livre de Kṛṣṇa, intitulé : « Śrī Balarāma visite Vṛndāvana ».
Takto končí Bhaktivédántův výklad 65. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Pán Balaráma navštěvuje Vrindávan”.