Skip to main content

SOIXANTE-QUATRIÈME CHAPITRE

64. KAPITOLA

L’histoire du roi Nṛga

Příběh o králi Nrigovi

Un jour, les membres de la famille de Śrī Kṛṣṇa, Sāmba, Pradyumna, Caru, Bhānu, Gada…, tous princes de la dynastie Yadu, partirent pour une longue randonnée dans une forêt voisine de Dvārakā. Au cours de l’excursion, la soif les prit et ils se mirent à chercher un endroit où s’abreuver. Ils s’approchèrent d’un puits, où ils ne trouvèrent point d’eau, mais un merveilleux animal. C’était un grand lézard. D’abord très étonnés, ils comprirent vite que l’animal avait été pris au piège, et ne pourrait s’échapper seul. Par compassion, ils tentèrent de le sortir du puits. Mais tous leurs efforts furent infructueux.

Jednou se členové rodiny Pána Krišny jako Sámba, Pradjumna, Čáru, Bhánu a Gada — princové jaduovské dynastie — odebrali na dlouhý piknik do lesa nedaleko Dváraky. Na své výpravě dostali žízeň, a tak se snažili zjistit, kde by mohli v lese najít vodu. Když našli studni, nebyla v ní žádná voda, ale zato v ní byla podivuhodná živá bytost, velká ještěrka. Všichni užasli, když takové zvláštní zvíře viděli. Pochopili, že ještěrka je v pasti a že vlastním úsilím neunikne, a tak se ji ze soucitu snažili ze studny vytáhnout. Přestože se však o to pokoušeli mnoha způsoby, nepodařilo se jim dostat ji ven.

De retour au palais, les princes contèrent leur histoire à Śrī Kṛṣṇa. Ami de tous les êtres vivants, le Seigneur Se rendit Lui-même au puits, et sans aucun mal, lui tendant simplement le bras gauche, en sortit le grand lézard. Mais à peine avait-il été effleuré de la main de Śrī Kṛṣṇa, qu’il perdit sa forme animale pour apparaître comme un deva de grande beauté, un habitant des planètes édéniques. Son teint rayonnait comme de l’or en fusion. Vêtu de fins habits, il portait autour du cou des joyaux précieux.

Po návratu domů vyprávěli svůj příběh Pánu Krišnovi. Pán je přítel všech živých bytostí. Když tedy slyšel naléhání svých synů, osobně šel ke studni a snadno vytáhl velkou ještěrku jednoduše tak, že prodloužil svou levou ruku. Jakmile se Krišnova ruka dotkla ještěrky, její dřívější podoba ihned zmizela a objevil se krásný polobůh, obyvatel nebeských planet. Jeho pleť zářila jako tekuté zlato, měl na sobě pěkné šaty a na krku drahé klenoty.

Pourquoi le deva s’était-il vu contraint d’adopter le corps d’un lézard ? Ce n’était pas un secret pour Śrī Kṛṣṇa, mais voulant que tous l’apprennent, le Seigneur demanda : « Mon cher deva, toi dont la fortune est grande, Je te vois maintenant beau et radieux. Qui es-tu ? Nous devinons que tu es l’un des plus hauts parmi les devas qui habitent les planètes édéniques. Que t’échoie toute bonne fortune ! L’état où Je t’ai trouvé ne ressemble guère à ce que doit être ton destin. Sans doute est-ce le fruit de tes actes passés. Mais Je voudrais entendre de tes lèvres cette aventure, exacte ; si tu penses que ce secret peut nous être révélé, dis-le nous, dis-nous ton identité. »

Pro Pána Krišnu nebylo tajemstvím, proč musel polobůh přijmout ještěrčí tělo, ale pro poučení ostatních se zeptal: “Požehnaný obyvateli nebeských planet, vidím, že máš nádherné a zářící tělo. Kdo jsi? Soudím, že jsi jedním z nejlepších polobohů na nebeských planetách. Přeji ti všechno štěstí! Myslím, že nepatříš do těchto podmínek. Jistě jsi byl uvržen do těla ještěrky následkem svých minulých činů. Přesto bych od tebe rád slyšel, jak ses do takové situace dostal. Řekni nám prosím, kdo jsi, pokud si myslíš, že nám to tajemství můžeš prozradit.”

Ce grand lézard était le roi Nṛga. Interrogé par le Seigneur, il se prosterna aussitôt devant Lui, touchant le sol de son casque, brillant comme le soleil. Après avoir ainsi tout d’abord offert son hommage respectueux à Śrī Kṛṣṇa, il prit la parole : « Ô cher Seigneur, je suis le roi Nṛga, fils du roi Ikṣvāku. Si Tu T’es jamais penché vers les hommes qui aiment la pratique de charité, sûrement Tu as dû entendre mon nom. Seigneur, pour tous Tu es le Témoin suprême. Tu as conscience des moindres actes accomplis par les êtres vivants, dans le passé, dans le présent, dans le futur. Rien ne peut être dérobé à Ton savoir éternel. Tu connais mon histoire. Mais puisque Tu le demandes, j’en ferai le récit complet. »

Velkou ještěrkou byl ve skutečnosti král Nriga, a když se ho Pán, Nejvyšší Osobnost Božství, dotázal, okamžitě se před Ním poklonil, až se svou helmicí, zářící jako slunce, dotkl země. Nejprve tedy složil Nejvyššímu Pánu uctivé poklony a pak řekl: “Můj milý Pane, jsem král Nriga, syn krále Ikšvákua. Pokud jsi se někdy zajímal o lidi štědře rozdávající milodary, nevyhnutelně jsi musel zaslechnout i mé jméno. Můj Pane, Ty jsi svrchovaný svědek. Víš o každé sebemenší činnosti, kterou živé bytosti vykonají — v minulosti, současnosti i budoucnosti. Nic nemůže být skryté Tvému věčnému povědomí. Přesto jsi mi však nařídil, abych vyprávěl svůj příběh, a proto ho dopodrobna vypovím.”

Et le roi Nṛga se mit à conter sa dégradation, que lui valurent les actes accomplis dans le cadre du karma-kāṇḍa. Aimant la charité, il avait donné tant de vaches qu’il en estimait le nombre égal aux grains de poussière sur la Terre, aux étoiles dans le ciel et aux gouttes de pluie pendant l’orage. Les rites védiques veulent qu’un homme enclin à la charité offre des vaches aux brāhmaṇas. Et le roi Nṛga semblait avoir suivi ce principe avec zèle ; cependant, sa charité avait comporté une légère imperfection, et pour cette raison il se vit contraint de prendre naissance en tant que lézard. Śrī Kṛṣṇa, dans la Bhagavad-gītā, recommande donc que l’être enclin à pratiquer la charité, et désireux d’en obtenir quelque bienfait, oriente ses dons de façon à satisfaire le Seigneur. Faire acte de charité, c’est faire preuve de vertu. Et les actes vertueux conduisent aux systèmes planétaires supérieurs. Mais rien ne garantit que l’on conservera toujours cette haute position. L’exemple du roi Nṛga prouve excellemment, au contraire, que les actes intéressés, même s’ils relèvent de la Vertu, ne peuvent nous apporter une existence éternelle et pleine de félicité. Comme l’enseigne la Bhagavad-gītā, les conséquences de l’action même vertueuse enchaînent l’homme sans rémission si ces actes ne sont accomplis en tant que yajña, pour le plaisir de Dieu, la Personne Suprême.

Král Nriga pak vyprávěl příběh o svém poklesnutí, způsobeném jeho činnostmi v oblasti karma-kāṇḍy. Řekl, že měl sklony k rozdávání milodarů a rozdal tolik krav, kolik je částeček prachu na zemi, hvězd na obloze nebo kapek vody v dešti. Podle pravidel védských obřadů má dobročinně založený člověk darovat krávy bráhmanům. Ze slov krále Nrigy je zřejmé, že tuto zásadu svědomitě dodržoval; ale následkem drobného nedopatření se musel narodit jako ještěrka. Proto Pán doporučuje v Bhagavad-gītě, aby ten, kdo má sklony rozdávat milodary a chce z toho mít prospěch, dával své dary s úmyslem potěšit Krišnu. Dávat milodary znamená vykonávat zbožné činnosti, jejichž zásluhou může člověk dosáhnout vyšších planetárních soustav; avšak dosažení nebeských planet mu nezaručuje, že už nikdy nepoklesne. Příklad krále Nrigy naopak jasně dokazuje, že ani velice zbožné plodonosné jednání nám nemůže přinést věčný blažený život. Bhagavad-gītā potvrzuje, že dokud člověk nekoná své činy jako yajñu ve prospěch Nejvyšší Osobnosti Božství, jejich výsledky ho nevyhnutelně spoutávají, ať už se jedná o činnosti zbožné, či bezbožné.

Le roi Nṛga précisa bien que les vaches dont il faisait don n’étaient pas ordinaires. Jeunes, elles n’avaient donné naissance qu’à un seul veau. Les pis gonflés de lait, en excellente santé, elles demeuraient toujours paisibles. Toutes avaient été acquises contre de l’argent gagné d’honnête façon. Leurs cornes étaient recouvertes d’or, leurs sabots décorés d’argent et leur corps paré de colliers, ainsi que d’étoffes de soie brodées de perles. Ces vaches somptueusement décorées, il ne les offrait pas à des gens indignes, mais aux brāhmaṇas du premier rang, qu’il dotait aussi de parures d’or et de riches vêtements. Ces brāhmaṇas manifestaient toutes les qualités requises pour les membres du varṇa auquel ils appartenaient, nul n’avait de richesse personnelle, et leur famille manquait toujours des nécessités vitales. Un brāhmaṇa authentique n’accumule jamais de richesses pour vivre dans le luxe comme le font les kṣatriyas ou les vaiśyas ; fort de savoir que l’argent détourne le mental vers une existence matérialiste, il se maintient toujours dans la pauvreté. Tel est le vœu du brāhmaṇa qualifié ; tel est le vœu que respectaient tous ceux à qui le roi Nṛga accordait sa charité. Savants dans la science védique, ils se soumettaient aux austérités requises, se montraient libéraux, manifestaient à tous une égale bienveillance, et, par-dessus tout, ils étaient jeunes et qualifiés pour agir en tant que brāhmaṇas authentiques. Outre les vaches, ils se voyaient accorder des terres, de l’or, des maisons, des chevaux et des éléphants. À ceux qui n’étaient pas encore mariés, on attribuait des femmes, des servantes, des céréales, de l’argent, des ustensiles, des vêtements, des joyaux, des meubles, des chars… Cette charité se pratiquait dans les règles, selon les rites védiques, en tant que sacrifice. Le roi ajouta qu’outre ses dons aux brāhmaṇas, il accomplissait d’autres œuvres, tel que forer des puits, planter des arbres le long des routes et y créer des étendues d’eau.

Král Nriga řekl, že krávy, které rozdával, nebyly obyčejné. Všechny byly velice mladé a každá měla pouze jedno tele. Dojily hodně mléka, byly klidné a zdravé. Všechny je koupil za poctivě získané peníze. Navíc měly pozlacené rohy, postříbřená kopyta, byly ověšené náhrdelníky a přikryté hedvábnými přehozy pošitými perlami. Řekl, že tyto bohatě ozdobené krávy nikdy nedával neschopným lidem, ale prvotřídním bráhmanům, které také vybavil pěknými šaty a zlatými šperky. Bráhmanové byli vysoce kvalifikovaní, a jelikož nikdo z nich nebyl bohatý, jejich rodiny měly stálou nouzi o životní potřeby. Skutečný bráhmana nikdy nehromadí peníze za účelem přepychového žití jako kšatrijové a vaišjové, ale zůstává chudý, neboť ví, že peníze odvádějí mysl k materialistickému způsobu života. Pravý bráhmana slibuje takto žít, a všichni tito bráhmanové byli věrní tomuto vznešenému slibu. Byli vzdělaní ve védském poznání. Podrobovali se ve svých životech potřebné askezi a byli velkomyslní, jak se sluší na kvalifikované bráhmany. Byli přátelští ke všem; navíc byli mladí a způsobilí jednat jako kvalifikovaní bráhmanové. Kromě krav dostali také půdu, zlato, domy, koně a slony. Svobodní dostali manželky, služebnice, zrní, stříbro, náčiní, šaty, drahokamy, vybavení domácnosti, vozy a tak dále. Toto obdarovávání probíhalo řádně jako oběť podle pravidel védských obřadů. Král také prohlásil, že kromě dávání darů bráhmanům vykonával i jiné zbožné činnosti, jako kopání studní, sázení stromů podél cest a zřizování rybníků při hlavních cestách.

Le roi poursuivit : « Mais en dépit de tant de vertu, il arriva, par malheur, qu’une vache déjà offerte à un brāhmaṇa se mêla aux miennes de nouveau. Sans y prendre garde, je la donnai en charité à un autre brāhmaṇa. Mais comme ce dernier en prenait possession, son premier maître, la revendiquant, s’exclama : « Comment peux-tu emporter une vache qui m’a été offerte en charité et qui m’appartient ? » Ainsi s’alluma une querelle entre les deux brāhmaṇas, qui vinrent devant moi et m’accusèrent d’avoir repris une vache que j’avais offerte. » Donner, pour ensuite reprendre, est tenu pour une grande faute, surtout si le don s’adresse à un brāhmaṇa. Le roi fut bien abasourdi d’entendre les deux brāhmaṇas porter contre lui la même accusation. Très humblement, il leur offrit à chacun cent mille vaches en échange de celle qui entre eux avait causé le litige. Il leur adressa des prières, se déclara leur serviteur et plaida qu’il y avait eu quelque erreur. Afin qu’elle soit réparée, qu’ils aient la bonté d’accepter son offre, les implora-t-il avec ferveur. Il pria les brāhmaṇas d’exercer leur grâce pour éviter qu’il ne tombe en enfer. La propriété d’un brāhmaṇa porte le nom de brahma-sva, et selon la loi de Manu, nul ne peut la saisir, pas même l’État. Mais les deux brāhmaṇas furent intraitables : la vache leur appartenait et on ne pouvait la leur reprendre sous aucune condition ; aucun d’entre eux n’accepta l’échange et tous deux quittèrent le palais animés d’un grand courroux, certains que leur droit avait été usurpé.

Král pokračoval: “Navzdory všemu se jednou nešťastnou náhodou kráva jednoho bráhmany, kterou jsem daroval, vrátila mezi mé krávy. Aniž bych toto věděl, daroval jsem ji znovu jinému bráhmanovi. Když si ji tento bráhmana odváděl, její dřívější pán se o ni přihlásil: ,Tu krávu jsem původně dostal já! Jak to, že si ji odvádíš pryč?` Oba se hádali a přeli, až přišli za mnou a obvinili mě, že jsem si vzal zpátky krávu, kterou jsem už jednou daroval.” Někomu něco dát a pak si to vzít zase zpátky se považuje za velký hřích, zvláště ve vztahu k bráhmanovi. Když oba bráhmanové přišli za králem se stejnou stížností, byl jednoduše zmaten a nechápal, jak se to mohlo stát. Potom s velkou pokorou nabídl každému za jednu krávu, která vyvolala jejich svár, 100 000 jiných krav. Modlil se k nim, že je jejich služebníkem a že došlo k nějaké chybě. Aby to napravil, modlil se, aby k němu byli laskaví a přijali jeho nabídku náhrady za nešťastnou krávu. Úpěnlivě na bráhmany naléhal, aby ho za tuto chybu nenechali jít do pekla. Bráhmanův majetek se nazývá brahma-sva a podle Manuova zákoníku na něj nemůže sáhnout ani vláda. Oba bráhmanové však trvali na svém, že kráva je jejich a že ji za žádných podmínek nelze vzít zpátky; s výměnou za 100 000 krav ani jeden z nich nesouhlasil. Nepřistoupili tedy na králův návrh a oba rozzlobeně odešli, neboť si mysleli, že byli připraveni o právoplatné vlastnictví.

Le temps passa… et vint le jour où le roi quitta son corps. Il fut mené devant Yamarāja, le régent de la mort, qui lui demanda s’il voulait d’abord jouir des conséquences de ses actes pieux ou souffrir celles de ses actes coupables. Yamarāja lui fit sentir qu’ayant tant accompli d’actes vertueux, tant pratiqué la charité, il connaîtrait une vie de jouissance sans fin. Son bonheur matériel n’aurait pratiquement pas de borne. Malgré cela le roi, égaré, décida de souffrir d’abord les conséquences de ses actes impies et de n’accepter qu’ensuite celles de sa vertu : Yamarāja le transforma aussitôt en lézard.

Když potom nadešel čas, kdy měl král opustit své tělo, byl přiveden před Jamarádže, vládce smrti, který se ho zeptal, zda si chce nejdříve užívat výsledků svých zbožných činností, nebo trpět za své bezbožné činnosti. Když Jamarádž viděl, kolik zbožných činností král vykonal a kolik rozdal milodarů, naznačil také, že nezná meze jeho budoucího požitku. Jeho hmotné štěstí prakticky nebude mít konce. Navzdory této poznámce se ale zmatený král rozhodl nejdříve trpět za bezbožné jednání a pak přijmout výsledky zbožných činností. Jamarádž ho tedy okamžitě proměnil v ještěrku.

Le roi Nṛga, devenu un grand lézard, était demeuré bien longtemps au fond du puits. « Jeté dans cette condition dégradée, dit-il à Kṛṣṇa, j’ai tout de même simplement pensé à Toi, ô cher Seigneur, sans que ma mémoire ne faillisse jamais. » Le récit du roi Nṛga nous montre que ceux qui suivent les principes des actes intéressés, qui cherchent à en tirer quelque bienfait matériel, n’ont que peu d’intelligence. Devant le choix du régent de la mort, Yamarāja, Nṛga aurait pu d’abord accepter les conséquences heureuses de ses actes pieux. Mais il jugea que mieux valait d’abord souffrir les effets de ses actes impies pour ensuite jouir sans menace de ceux de sa vertu. En somme, il n’avait pas développé la conscience de Kṛṣṇa. En l’homme conscient de Kṛṣṇa germe l’amour de Dieu, Kṛṣṇa, et non le goût des actes pieux ou impies ; il n’est donc en rien assujetti aux conséquences de tels actes. Comme l’enseigne la Brahma-saṁhitā, le bhakta, par la grâce du Seigneur, n’a pas à subir les conséquences engendrées par les actes intéressés.

Král Nriga žil jako ještěrka ve studni velice dlouhou dobu. Řekl Pánu Krišnovi: “I přesto, že jsem byl uvržen do těchto nízkých životních podmínek, myslel jsem jednoduše na Tebe, můj Pane, a tak jsem nikdy neztratil svou paměť.” Z těchto slov krále Nrigy je patrné, že lidé, kteří následují zásady plodonosného jednání a získají nějaký hmotný prospěch, nejsou příliš inteligentní. Vládce smrti Jamarádž dal králi Nrigovi na vybranou a král mohl nejprve přijmout výsledky svých zbožných činností. Místo toho si myslel, že bude lepší, když nejprve ponese následky svého bezbožného jednání a pak si bude nerušeně užívat výsledků zbožných činností. Celkově nebylo jeho vědomí Krišny vyvinuté. Člověk vědomý si Krišny rozvíjí lásku k Bohu, Krišnovi, a ne lásku ke zbožným nebo bezbožným činnostem, a proto nepodléhá výsledkům těchto činů. Jak stojí v Brahma-saṁhitě, oddaný není, Pánovou milostí, vystaven následkům plodonosného jednání.

D’une manière ou d’une autre – et c’était la conséquence de ses actes de vertu –, le roi Nṛga avait aspiré à voir le Seigneur. Il poursuivit : « Ô cher Seigneur, j’étais animé du brûlant désir de Te voir un jour en Personne, et je crois que ma tendance à observer les rites et la pratique de la charité, mêlée à ce grand désir, m’a permis, bien que devenu lézard, de conserver souvenir de ce que j’étais dans mon existence précédente (celui qui se souvient ainsi de son existence précédente porte le nom de jāti-smara). Ô Seigneur, Tu es l’Âme suprême sise dans le cœur de chacun. Nombreux sont les grands mystiques, les grands yogīs, qui peuvent Te voir à travers les Vedas et les Upaniṣads. Afin de s’élever au niveau sublime où l’on est égal en qualité à Ta Personne, ils méditent sans fin sur Toi tel que Tu es présent dans leur cœur. Mais s’ils peuvent toujours Te contempler en leur cœur, ces grands saints ne peuvent Te voir face à face. Quelle n’est donc pas ma surprise, aujourd’hui, de Te voir en Personne. Je me souviens de m’être engagé, notamment à cause de mes fonctions royales, dans des activités diverses ; j’ai baigné dans le luxe et l’opulence, j’ai été sujet à tant des joies et des peines de l’existence matérielle, et cependant, j’ai eu ce jour la grande fortune de Te voir en Personne. Autant que je sache, ce n’est qu’une fois affranchi de l’existence matérielle que l’on peut ainsi Te contempler. »

Z nějakých důvodů, následkem svých zbožných činností si král Nriga přál spatřit Pána. Dále řekl: “Můj milý Pane, velice jsem toužil, abych Tě jednoho dne mohl osobně spatřit. Myslím si, že tato velká touha Tě vidět společně s mými sklony provádět obřady a rozdávat milodary mi umožnily si pamatovat, kdo jsem byl v minulém životě, přestože jsem se stal ještěrkou.” (Ten, kdo si pamatuje svůj minulý život, se nazývá jāti-smara. V moderní době také známe případy malých dětí, které si vzpomínají na mnohé podrobnosti ze svých minulých životů.) “Můj milý Pane, jsi Nadduše sídlící v srdcích všech. Mnoho velkých mystických jógích Tě dokáže vidět prostřednictvím Véd a Upanišad. Neustále o Tobě meditují ve svých srdcích, aby dosáhli vznešeného postavení daného realizací, že jsou s Tebou kvalitativně totožní. Ale přestože Tě tyto vznešené svaté osobnosti možná neustále vidí ve svých srdcích, nemohou Tě vidět tváří v tvář. Velice mě proto překvapuje, že já Tě mohu vidět osobně. Vím, že jsem prováděl mnoho různých činností, zvláště jako král. Přestože jsem byl zahrnutý přepychem a bohatstvím a vystavený mnohým radostem a strastem hmotné existence, mám takové štěstí, že Tě osobně vidím. Pokud vím, takto Tě vidí ten, kdo se vysvobodí z hmotné existence.”

Lorsque le roi Nṛga choisit d’assumer les conséquences de ses actes impies – c’est-à-dire l’erreur commise dans l’accomplissement de ses actes de vertu –, il lui fut attribué le corps d’un lézard, et il ne put directement atteindre au niveau d’existence élevé qui est celui d’un grand deva. Toutefois, en plus de ses actes pieux, il garda présente en lui la pensée de Kṛṣṇa ; aussi fût-il vite délivré de son corps de lézard pour recevoir celui d’un deva. En adorant le Seigneur Suprême, ceux qui aspirent à l’opulence matérielle se voient offrir le corps de puissants devas. Parfois, même ces devas peuvent voir face à face Dieu, la Personne Suprême, mais l’accès au Royaume spirituel, aux planètes Vaikuṇṭhas, ne leur est point encore ouvert. Il le sera pour eux s’ils persévèrent dans leur service de dévotion au Seigneur.

Když si král Nriga vybral obdržet výsledky bezbožného jednání, dostal za chybu ve svých zbožných činnostech tělo ještěrky, a proto nemohl přímo dospět do vyššího životního postavení velkého poloboha. Při svých zbožných činnostech však zároveň myslel na Krišnu, a tak byl z ještěrčího těla rychle vysvobozen a dostal tělo jako polobůh. Ti, kdo touží po hmotném bohatství, získají uctíváním Nejvyššího Pána těla mocných polobohů. Tito polobozi někdy mohou vidět Nejvyšší Osobnost Božství tváří v tvář, ale ještě nejsou způsobilí vstoupit do duchovního království na vaikunthských planetách. Zůstanou-li však oddanými Pána, vstoupí na vaikunthské planety při další příležitosti.

Désormais doté du corps d’un deva, le roi Nṛga, gardant le souvenir de sa vie passée, dit : « Ô cher Seigneur, Tu es le Suprême, qu’adorent tous les devas. Tu n’es pas au nombre des êtres distincts, Toi, la Personne Suprême, Puruṣottama. Pour tous les êtres, Tu es la Source du bonheur, ce qui Te vaut le Nom de Govinda. De ceux qui ont revêtu un corps matériel, de ceux aussi qui n’en revêtent point, de tous Tu es le Seigneur. (Parmi les êtres qui ne revêtent point de corps matériel, on compte ceux qui errent en ce monde en tant que mauvais esprits ou qui vivent dans l’atmosphère spectrale. Sont inclus également dans cette catégorie ceux qui habitent le royaume spirituel, les Vaikuṇṭhalokas. Ils ont bien un corps, mais non constitué d’éléments matériels). Ô Seigneur, Tu es infaillible, Toi le Suprême, le plus pur de tous les êtres. Toi qui habites le cœur de chacun, de tous les êtres Tu es le Refuge, Nārāyaṇa. Vivant dans leur coeur, Tu diriges souverainement leurs sens, c’est pourquoi on T’appelle Hṛṣīkeśa.

Poté, co král Nriga dostal tělo poloboha, i nadále si všechno pamatoval a řekl: “Můj milý Pane, jsi Nejvyšší Pán a uctívají Tě všichni polobozi. Nejsi jednou z obyčejných živých bytostí; jsi Nejvyšší Osoba, Purušóttama. Jsi zdrojem veškerého štěstí všech živých bytostí; proto jsi známý jako Góvinda. Jsi Pánem těch živých bytostí, které přijaly hmotná těla, i těch, které ještě hmotná těla nepřijaly.” (Mezi živé bytosti, které nemají hmotná těla, patří ty, které pobývají v hmotném světě jako zlí duchové nebo žijí ve sféře duchů. Zato ty, které žijí v duchovním království na Vaikunthalókách, mají těla, jež nejsou složená z hmotných prvků.) “Ty, můj Pane, nikdy neklesáš. Jsi Nejvyšší, nejčistší ze všech živých bytostí. Žiješ v srdci každého. Jsi útočiště všech živých bytostí, Nárájan. Jelikož sídlíš v srdcích všech živých bytostí, jsi nejvyšším vládcem smyslových činností; proto se nazýváš Hrišíkéša.

« Ô cher Śrī Kṛṣṇa, Être Suprême, Tu m’as donné ce corps de deva, qui bientôt va m’obliger à rejoindre quelque planète édénique. Mais puisque Tu es encore présent devant moi, je me saisis de ce bonheur pour implorer Ta miséricorde, afin d’obtenir la bénédiction de ne jamais oublier Tes pieds pareils-au-lotus, quelle que soit la forme d’existence ou la planète dans laquelle je serai transféré. Toi la cause et l’effet, Tu es partout présent. Tu es la Cause de toutes les causes, et Ta puissance ne connaît point de mesure. Tu es la Vérité Absolue, Dieu, la Personne Souveraine, et le Brahman Suprême, je T’offre donc sans fin mon hommage respectueux. Ô cher Seigneur, Ton Corps déborde de félicité et de connaissance absolues, Toi l’Éternel. Maître de tous pouvoirs surnaturels, on T’appelle Yogeśvara. Aie la bonté de m’accepter comme un grain de poussière insignifiant près de Tes pieds pareils-au-lotus. »

Můj milý Nejvyšší Pane Krišno, jelikož jsi mi dal tělo poloboha, budu muset odejít na nějakou nebeskou planetu — využívám tedy této příležitosti a prosím Tě o milost a požehnání, abych nikdy nezapomněl na Tvé lotosové nohy, bez ohledu na to, do jaké životní podoby či na jakou planetu budu přemístěn. Jsi všeprostupující, přítomný všude jako příčina a následek. Jsi příčina všech příčin a Tvá moc je neomezená. Jsi Absolutní Pravda, Nejvyšší Osobnost Božství a Nejvyšší Brahman. Znovu a znovu se Ti proto uctivě klaním. Můj milý Pane, Tvé tělo je plné transcendentální blaženosti a poznání a jsi věčný. Jsi Pán všech mystických sil; proto jsi známý jako Jógéšvara. Přijmi mě prosím jako bezvýznamné smítko prachu u Tvých lotosových nohou.”

Avant de gagner les planètes édéniques, le roi Nṛga procéda autour du Seigneur à une marche circulaire en signe de respect. Se prosternant devant Lui, il toucha de son casque Ses pieds pareils-au-lotus. Puis il vit descendre à ses côtés un aéronef venu des planètes édéniques, et lui fut accordée la permission de monter à son bord. Une fois Nṛga parti, Śrī Kṛṣṇa déclara qu’il appréciait la dévotion du roi envers les brāhmaṇas et ses dispositions pour les actes charitables ainsi que les rites védiques. Il faut en déduire qu’il est recommandé, si l’on ne peut devenir dévot du Seigneur, de suivre les principes védiques. C’est le moyen d’espérer voir un jour le Seigneur, en étant élevé, soit directement, au royaume spirituel, soit indirectement, au royaume édénique, d’où l’on pourra être par la suite transféré sur les planètes spirituelles.

Nežli se král Nriga odebral na nebeské planety, uctivě Pána obešel, dotkl se helmicí Jeho lotosových nohou a poklonil se Mu. Před sebou uviděl letadlo z nebeských planet a s Pánovým svolením do něho nastoupil. Poté, co odletěl, ocenil Pán Krišna jeho oddanost bráhmanům, jeho dobročinné sklony i provádění védských obřadů. Proto je doporučeno, že pokud někdo není schopen se rovnou stát oddaným Pána, měl by dodržovat védské životní zásady. To mu umožní jednoho dne spatřit Pána tak, že bude povýšen buď přímo do duchovního království, nebo nepřímo, nejdříve do nebeského království, kde bude mít naději, že se přemístí na duchovní planety.

Śrī Kṛṣṇa Se trouvait entouré de Ses proches, tous membres de l’ordre royal. Afin de les instruire par l’exemple du roi Nṛga, Il dit : « Même un roi kṣatriya, ayant une puissance égale à celle du feu, ne peut usurper la propriété d’un brāhmaṇa pour en user à ses propres fins. Ainsi, comment pourraient le faire ces rois si communs qui se prennent à tort pour les êtres les plus puissants au monde ? Boire du poison est moins dangereux, car il existe un antidote à ce dernier. Voyez le roi Nṛga : grandes étaient sa puissance et sa piété, bien mince son erreur. Et pourtant, il se vit condamner à l’existence abominable d’un lézard. Le poison matériel n’affecte que ceux qui l’absorbent, et on éteint un feu ordinaire en y versant de l’eau, mais le feu araṇi incité par la puissance spirituelle d’un brāhmaṇa peut réduire en cendres toute la famille de celui qui l’a offensé (jadis, les brāhmaṇas allumaient le feu du sacrifice non pas à l’aide d’allumettes ou d’autre procédé externe, mais en prononçant leurs puissants mantras, du nom d’araṇi). Seulement toucher la propriété d’un brāhmaṇa vaut d’être ruiné pour trois générations. S’en emparer de force, pour les dix générations qui précèdent l’acte, et les dix qui le suivent. Au contraire, devenir un vaiṣṇava, un dévot du Seigneur, c’est apporter la libération aux dix générations qui nous précèdent et aux dix qui nous suivent.

Pán Krišna byl tehdy mezi svými příbuznými, kteří patřili ke třídě kšatrijů. Na příkladném charakteru krále Nrigy je chtěl poučit, a proto řekl: “I když může být kšatrijský král mocný jako oheň, nikdy si nemůže přisvojovat majetek bráhmany a používat ho pro své účely. Jak si tedy mohou obyčejní králové, kteří se omylem považují za nejmocnější bytosti v hmotném světě, dělat nároky na majetek bráhmanů? Myslím si, že pít jed není tak nebezpečné, jako vzít bráhmanovi jeho majetek. Proti obyčejnému jedu existuje léčba a je možné člověka zbavit jeho účinků, ale kdo se napije takového jedu, že sebere bráhmanův majetek, tomu kvůli jeho chybě není pomoci. Král Nriga je toho dokonalým příkladem. Byl velice mocný a zbožný, ale za malou chybu, že si nevědomky přisvojil krávu jednoho bráhmany, byl odsouzen k ohavnému životu ještěrky. Obyčejný jed účinkuje pouze na toho, kdo ho vypije, a obyčejný oheň se dá uhasit pouhou vodou, ale oheň araṇi zažehnutý duchovní silou nespokojeného bráhmany může spálit na popel celou rodinu člověka, který bráhmanův hněv vyvolal.” (Dříve bráhmanové nezapalovali obětní oheň sirkami ani od jiného ohně, ale svými mocnými mantrami, zvanými araṇi.) “Když se někdo jen dotkne bráhmanova majetku, budou tím postižené tři generace jeho rodiny. Je- li však bráhmanovi majetek násilím odebrán, zničí to viníkovu rodinu deset generací do minulosti a deset generací do budoucnosti. Stane-li se ovšem z někoho čistý vaišnava neboli oddaný Pána, pak deset generací jeho rodiny před jeho narozením a deset generací po něm bude osvobozených.”

Et Śrī Kṛṣṇa poursuit : « Quand un roi insensé, gonflé d’orgueil à cause de ses richesses, de son prestige et de sa puissance, veut usurper la propriété d’un brāhmaṇa, sachons qu’il ne fait que tracer sa voie vers l’enfer, et ignore combien il aura à souffrir pour un acte si plein de déraison. Celui qui s’approprie le bien d’un brāhmaṇa libéral et dont dépend une large famille, se verra jeté dans l’enfer du nom de Kumbhīpāka, et avec lui les membres de sa famille. Celui qui se saisit d’une propriété offerte à un brāhmaṇa ou offerte par un brāhmaṇa se verra condamné à vivre pour au moins soixante mille ans une vie aussi misérable que celle d’un insecte dans l’excrément. Je vous livre donc cet enseignement, vous tous Mes fils et Mes proches ici présents, ne vous emparez pas, même par erreur, de ce qui appartient à un brāhmaṇa, de peur de souiller votre famille tout entière. Même le simple fait d’en éprouver le désir abrège la durée de la vie. On est d’abord vaincu par ses ennemis, puis, après avoir été privé de sa position royale, au moment d’abandonner son corps, on devient un serpent. Le serpent est objet de crainte et de haine pour tous les êtres vivants. Vous tous, Mes fils et Mes proches, quand un brāhmaṇa vous montre du courroux, vous insulte ou fait usage à votre égard de durs propos, Je vous conseille de ne jamais chercher à en tirer vengeance. Au contraire, il vous faut alors sourire, le supporter, lui offrir vos respects. Moi-même, vous le savez bien, J’offre Mon hommage aux brāhmaṇas avec grand respect, trois fois par jour. Suivez donc Mes instructions et Mon exemple. Quiconque y manquera n’aura pas Mon pardon, et Je le punirai. Il vous faut tirer parti de l’exemple du roi Nṛga : usurper la propriété d’un brāhmaṇa, même inconsciemment, c’est se condamner à une existence misérable. »

Pán Krišna pokračoval: “Jestliže nějaký hloupý král, pyšný na své bohatství, věhlas a sílu, chce odejmout bráhmanovi majetek, měl by vědět, že si připravuje cestu do pekla; neví, jak hrozně bude muset trpět za toto nemoudré jednání. Pokud někdo odcizí majetek velkorysého bráhmany, na kterém závisí velká rodina, je poslán do pekla zvaného Kumbhípáka. A nejen, že on je poslán do pekla, ale i členové jeho rodiny musí žít v takových bídných podmínkách. Člověk, jenž vezme bráhmanův majetek, ať už je to dar pocházející od něho, nebo od někoho jiného, je odsouzen žít alespoň šedesát tisíc let jako ubohý hmyz ve výkalech. Proto vám nařizuji, všichni Mí synové a příbuzní, kteří tu jste se Mnou, abyste nikdy, ani nedopatřením nevzali majetek bráhmany a neposkvrnili tak celou svou rodinu. Dokonce i když si někdo jen přeje vlastnit bráhmanův majetek, zkrátí si délku života, natož pak když se ho pokusí násilím zmocnit. Jeho nepřátelé ho porazí a bude sesazen z trůnu, a po opuštění těla se stane hadem, který je všem živým bytostem na obtíž. Moji milí chlapci a příbuzní, proto vám radím, abyste se nemstili bráhmanovi, ani když se na vás rozhněvá a spílá vám nebo vás prokleje. Naopak byste se měli usmívat, tolerovat jeho chování a vzdávat mu úctu. Dobře víte, že Já sám se třikrát denně s velkou úctou klaním bráhmanům. Měli byste proto následovat Mé pokyny a Můj příklad. Kdo je následovat nebude, tomu neodpustím a potrestám ho. Měli byste se poučit z příkladu krále Nrigy, že i ten, kdo odejme bráhmanovi jeho majetek nevědomky, bude uvržen do bídných životních podmínek.”

Ainsi, Śrī Kṛṣṇa, qui toujours cherche à purifier les âmes conditionnées, instruisit non seulement les membres de Sa famille et les habitants de Dvārakā, mais tous les hommes. Ensuite, Il retourna dans Son palais.

Takto Pán Krišna, který se stále věnuje očišťování podmíněných živých bytostí, dal jasné pokyny nejen členům své rodiny a obyvatelům Dváraky, ale všem příslušníkům lidské společnosti. Poté vstoupil do svého paláce.

Ainsi s’achèvent les enseignements de Bhaktivedanta pour le soixante-quatrième chapitre du Livre de Kṛṣṇa, intitulé: « L’histoire du roi Nṛga ».

Takto končí Bhaktivédántův výklad 64. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Příběh o králi Nrigovi”.