Skip to main content

QUARANTE-SIXIÈME CHAPITRE

46. KAPITOLA

Uddhava visite Vṛndāvana

Uddhavova návštěva Vrindávanu

Nanda Mahārāja revint donc à Vṛndāvana accompagné des pâtres, jeunes gens et hommes faits, mais sans Kṛṣṇa et Balarāma. Pour les gopīs, pour Mère Yaśodā, pour Śrīmatī Rādhārāṇī et pour tous les habitants de Vṛndāvana, quelle déception cruelle ! Nombreux sont les bhaktas qui ont tenté d’expliquer cette absence de Kṛṣṇa, car, selon les maîtres, Kṛṣṇa, le Seigneur Suprême dans Sa Forme originelle, ne saurait quitter Vṛndāvana, fût-ce d’un pas ; mais Il y demeure à jamais. Ces bhaktas expliquèrent que Kṛṣṇa n’était pas véritablement absent de Vṛndāvana, qu’Il était revenu, selon Sa promesse, avec Nanda Mahārāja.

Nanda Mahárádž se vrátil do Vrindávanu bez Krišny a Balarámy. Doprovázeli ho pouze pasáčkové a pastevci. Pro gópí, matku Jašódu, Šrímatí Rádhárání a všechny ostatní obyvatele Vrindávanu to byl jistě smutný pohled. Mnozí oddaní se snaží Krišnovu nepřítomnost různě vykládat, protože podle názoru znalců Krišna, původní Nejvyšší Osobnost Božství, nikdy nevyjde z Vrindávanu ani na krok. Je tam neustále. Pokročilí oddaní to vysvětlují tak, že Krišna nebyl ve skutečnosti nepřítomný; vrátil se s Nandou Mahárádžem, jak slíbil.

On se souvient qu’au moment de prendre le départ pour Mathurā sur le char conduit par Akrūra, comme les gopīs obstruaient le chemin, Kṛṣṇa leur avait promis qu’Il reviendrait aussitôt après avoir réglé Ses affaires dans la ville. Il les avait exhortées à ne pas se laisser aller aux lamentations, et avait soulagé leur inquiétude. Or, Nanda Mahārāja revenait seul. Kṛṣṇa avait-Il trompé les gopīs, ou était-Il hors d’état de tenir Sa promesse ? Les bhaktas versés dans la question ont pourtant établi que Kṛṣṇa ne pouvait être ni infidèle, ni déloyal. En vérité, Kṛṣṇa, en Son identité originelle, était revenu avec Nanda Mahārāja et demeurait depuis, dans Son émanation bhāva, avec les gopīs et Mère Yaśodā. Le Kṛṣṇa et le Balarāma restés à Mathurā furent non pas Leurs Formes originelles, mais Leurs émanations de Vāsudeva et Saṅkarṣaṇa. Le Kṛṣṇa et le Balarāma originels Se trouvaient donc à Vṛndāvana dans Leurs manifestation de bhāva, et à Mathurā dans Leurs émanations de prabhava et vaibhava. Telle est l’experte opinion des plus hauts dévots de Śrī Kṛṣṇa. Cependant, lorsque Nanda Mahārāja s’était préparé au retour, il avait eu un entretien avec Kṛṣṇa et Balarāma : il s’agissait de déterminer de quelle façon Ils vivraient en son absence. La décision de se séparer fut prise en mutuel accord.

Když Krišna odjížděl na voze, který řídil Akrúra, do Mathury a gópí se Ho snažily zadržet, ujistil je, že se vrátí, jakmile v Mathuře splní své úkoly. Řekl jim, aby nenaříkaly, a tím je uklidnil. Když se však s Nandou Mahárádžem nevrátil, zdálo se, že je buď oklamal, nebo že nedokázal dodržet svůj slib. Pokročilí oddaní ovšem prohlašují, že Krišna není podvodník a své sliby dodržuje. Původní Krišna se vrátil s Nandou Mahárádžem a zůstal s gópími a matkou Jašódou ve své expanzi zvané bhāva. Krišna a Balaráma nezůstali v Mathuře ve svých původních podobách, ale ve svých expanzích jako Vásudéva a Sankaršan. Skutečný Krišna a Balaráma byli ve Vrindávanu ve svém projevení bhāvy, zatímco v Mathuře se zjevili v expanzích prabhava a vaibhava. To je znalecký názor pokročilých oddaných Krišny. Navenek ovšem byli ve Vrindávanu nepřítomní. Když se tedy Nanda Mahárádž chystal na cestu zpátky do Vrindávanu, rozmlouval s chlapci, jak budou moci žít v odloučení. Nakonec dospěli ke společnému rozhodnutí a souhlasili s tím, že se rozejdou.

Vasudeva et Devakī étaient les véritables parents de Kṛṣṇa et Balarāma. Kaṁsa disparu, ils désiraient Les garder près d’eux. Tant qu’avait régné Leur ennemi, Kṛṣṇa et Balarāma avaient reçu la protection de Nanda Mahārāja à Vṛndāvana. À présent, de la façon la plus naturelle, le père et la mère de Kṛṣṇa et de Balarāma désiraient qu’Ils demeurent avec eux, surtout afin d’accomplir le saṁskāra de l’attribution du fil sacré. Ils désiraient Leur assurer une éducation adéquate, premier devoir du père envers ses enfants. Une raison encore militait en faveur de la présence de Kṛṣṇa à Mathurā : les anciens alliés de Kaṁsa s’apprêtaient à attaquer la ville. Kṛṣṇa ne voulait point voir Vṛndāvana inquiétée par des ennemis comme Dantavakra et Jarāsandha. S’Il retournait à Vṛndāvana, les rois félons y porteraient aussi la guerre, et troubleraient les paisibles villageois. Kṛṣṇa demeura donc à Mathurā, et laissa Nanda Mahārāja prendre sans Lui le chemin du retour. Les habitants de Vṛndāvana ressentaient un sentiment de séparation, mais Kṛṣṇa ne cessait d’être en leur compagnie, à travers l’extase du souvenir de Ses lilas, ou Divertissements.

Vasudéva a Dévakí, kteří byli skutečnými rodiči Krišny a Balarámy, si Je nyní, když byl Kansa po smrti, chtěli nechat u sebe. Dokud Kansa žil, Krišna a Balaráma setrvávali pod ochranou Nandy Mahárádže ve Vrindávanu. Nyní otec a matka Krišny a Balarámy přirozeně chtěli, aby zůstali s nimi, zvláště kvůli očistnému obřadu předání posvátné šňůry. Také jim chtěli zaručit náležité vzdělání, neboť to je povinností otce. Dalším závažným faktorem bylo, že všichni Kansovi přátelé žijící mimo Mathuru plánovali na Mathuru útok. I z toho důvodu byla Krišnova přítomnost žádoucí. Krišna nechtěl, aby nepřátelé jako Dantavakra a Džarásandha rušili klid ve Vrindávanu. Kdyby se Krišna vrátil do Vrindávanu, tito nepřátelé by zaútočili nejen na Mathuru, ale postupovali by dále k Vrindávanu, kde by znepokojovali tamní mírumilovné obyvatele. Proto se Krišna rozhodl zůstat v Mathuře a Nanda Mahárádž odjel zpátky do Vrindávanu. I když obyvatelé Vrindávanu pociťovali odloučení od Krišny, vzbuzovalo v nich extázi (bhāvu), díky které vnímali, že Krišna je ve svých līlách neboli zábavách stále s nimi.

Depuis le départ de Kṛṣṇa, les habitants de Vṛndāvana, et d’abord Mère Yaśodā, Nanda Mahārāja, Śrīmatī Rādhārāṇī, les gopīs et les gopas, ne cessaient de penser à Lui, à chaque pas, à chaque geste : « Kṛṣṇa jouait ainsi, Kṛṣṇa soufflait dans sa flûte, Kṛṣṇa plaisantait avec nous, et nous étreignait. » Ce souvenir de Kṛṣṇa prend le nom de līlā-smaraṇa, et c’est, de tous les moyens de se mettre en relation avec Kṛṣṇa, le plus fortement préconisé par les grands bhaktas ; même Śrī Caitanya, lorsqu’Il vivait à Purī, savoura le contact de Kṛṣṇa à travers le līlā-smaraṇa. Les bhaktas situés au niveau le plus haut du service de dévotion et de l’extase qu’il procure peuvent vivre chaque seconde en compagnie de Kṛṣṇa par le souvenir de Ses Divertissements. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura nous a donné un ouvrage sublime, le Kṛṣṇa-bhāvanāmṛta, où sont relatés un très grand nombre des Divertissements de Kṛṣṇa. Par la lecture de tels ouvrages, les bhaktas peuvent demeurer absorbés dans la pensée de Kṛṣṇa. Tout écrit de Kṛṣṇa-līlā, même le présent ouvrage, Le Livre de Kṛṣṇa, ainsi que notre Enseignement de Śrī Caitanya Mahāprabhu, constitue le vrai consolamentum des bhaktas qui ressentent la séparation de Kṛṣṇa.

Od té doby, co Krišna odjel z Vrindávanu do Mathury, vrindávanští obyvatelé, zvláště matka Jašódá, Nanda Mahárádž, Šrímatí Rádhárání, gópí a pasáčkové, na Něho mysleli na každém kroku. Vzpomínali: “Tady si Krišna takhle hrál. Tady hrál Krišna na flétnu. Takhle s námi Krišna laškoval a takhle nás objímal.” To se nazývá līlā-smaraṇa a je to způsob sdružování se s Krišnou, který doporučují velcí oddaní; i Pán Čaitanja, když přebýval v Purí, se těšil z takovéhoto styku s Krišnou. Ti, kdo jsou na nejvznešenější úrovni oddané služby a extáze, mohou žít s Krišnou stále prostřednictvím vzpomínání na Jeho zábavy. Šríla Višvanáth Čakravartí Thákur nám zanechal transcendentální spis nazvaný Kṛṣṇa-bhāvanāmṛta, ve kterém popsal mnoho Krišnových zábav. Díky čtení takových knih mohou vznešení oddaní zůstávat pohroužení do myšlenek na Krišnu. Jakékoliv dílo, jehož námětem je kṛṣṇa-līlā — i tato kniha “Krišna” nebo náš “Zlatý avatár”—, je vlastně zdrojem útěchy pro oddané, kteří pociťují odloučení od Krišny.

Kṛṣṇa et Balarāma, en restant à Mathurā, ne brisèrent point Leur promesse, puisqu’en vérité Ils n’avaient jamais été absents ; toutefois, Leur présence était nécessaire à Mathurā.

To, že se Krišna a Balaráma nevrátili do Vrindávanu, lze vysvětlit následovně: Neporušili svůj slib, že se vrátí do Vrindávanu, ani tam nebyli nepřítomní, ale Jejich přítomnost byla nutná v Mathuře.

En ces jours, Uddhava, un cousin germain de Kṛṣṇa, vint de Dvārakā visiter le Seigneur. Il était le fils du frère de Vasudeva et presque du même âge que Kṛṣṇa, auquel il ressemblait dans presque tous les traits corporels. À son retour de l’āśrama de Son précepteur, Kṛṣṇa fut heureux de voir Uddhava, qu’Il considérait comme Son ami le plus cher. Il désira l’envoyer à Vṛndāvana porter un message aux habitants, pour adoucir la séparation.

Mezitím přijel z Dváraky na návštěvu Krišnův bratranec Uddhava. Byl synem Vasudévova bratra a byl skoro stejně starý jako Krišna. Podobnost jeho tělesných rysů s Krišnovými byla téměř dokonalá. Krišnu potěšilo, když poté, co se vrátil z domu svého učitele, uviděl Uddhavu, který byl Jeho nejdražším přítelem. Chtěl ho poslat do Vrindávanu se vzkazem, jenž měl uklidnit hluboké pocity odloučení vrindávanských obyvatel.

Comme l’enseigne la Bhagavad-gītā : ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham, Kṛṣṇa, très sensible, répond en proportion du degré d’élévation de Son dévot dans le service de dévotion. Vingt-quatre heures par jour, les gopīs pensaient à Kṛṣṇa dans un sentiment de séparation. Kṛṣṇa Lui-même, bien qu’en apparence loin d’eux, ne cessait de penser aux gopīs, à Mère Yaśodā, à Nanda Mahārāja et aux habitants de Vṛndāvana. Il comprenait leur tristesse spirituelle ; c’est pourquoi Il désira bien vite leur envoyer Uddhava, porteur d’un message de consolation.

V Bhagavad-gītě je řečeno: ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham — Krišna je velice vnímavý. Reaguje úměrně k pokroku oddaného v oddané službě. A jelikož gópí myslely na Krišnu v odloučení dvacet čtyři hodin denně, Krišna také neustále myslel na gópí, matku Jašódu, Nandu Mahárádže a ostatní obyvatele Vrindávanu. Přestože se zdálo, že je od nich daleko, rozuměl jejich transcendentálnímu zármutku, a proto k nim chtěl ihned poslat Uddhavu s uklidňujícím vzkazem.

Uddhava est tenu pour le personnage le plus exalté de la dynastie Vṛṣṇi, presque l’égal de Kṛṣṇa. Grand ami du Seigneur, disciple direct de Bṛhaspati, le précepteur et prêtre des planètes édéniques, il possédait une grande intelligence et une grande vivacité dans ses décisions. Selon le critère intellectuel, il était hautement qualifié. Kṛṣṇa, son Ami plein d’affection, voulait qu’il puisse étudier à Vṛndāvana le service de dévotion extatique et très haut pratiqué là-bas. Même celui qui a bénéficié d’une éducation matérielle supérieure, même le disciple de Bṛhaspati, doit toujours apprendre des gopīs et des habitants de Vṛndāvana comment connaître la plus haute forme d’amour pour Kṛṣṇa. L’envoyer à Vṛndāvana porter un message d’apaisement aux villageois, c’était lui montrer Sa faveur spéciale.

Uddhava byl téměř rovnocenný Krišnovi, a proto je popsán jako nejvznešenější osobnost v rodu Vrišniovců. Byl Krišnovým velkým přítelem a jako přímý žák Brihaspatiho, učitele a kněze z nebeských planet, byl velice inteligentní a měl bystrý úsudek. Intelektuálně byl vysoce kvalifikovaný. Krišna měl svého přítele Uddhavu velmi rád a chtěl ho poslat do Vrindávanu, aby mohl Uddhava sledovat pokročilou extatickou oddanou službu, kterou tam oddaní vykonávají. I ten, kdo je vysoce pokročilý v hmotném vzdělání, a je dokonce žákem Brihaspatiho, se musí ještě učit od gópí a ostatních obyvatel Vrindávanu, jak milovat Krišnu v té nejvyšší míře. Když Krišna poslal Uddhavu do Vrindávanu s uklidňujícím vzkazem, prokázal mu tím zvláštní laskavost.

Śrī Kṛṣṇa porte le Nom de Hari : Celui qui arrache à toute détresse les âmes soumises. Śrī Caitanya affirme que jamais on a vu ni ne verra une adoration plus haute que celle des gopīs pour le Seigneur. Soucieux de leur tristesse, Kṛṣṇa prit la main d’Uddhava dans les Siennes, et lui dit sur un ton affable : « Mon cher et doux ami, rends-toi au plus vite à Vṛndāvana et tente d’apaiser Mon père et Ma Mère, Nanda Mahārāja et Yaśodā Devī, et les gopīs. Ils restent frappés de mélancolie, comme rongés par un terrible mal. Va et porte-leur Mon message ; alors leurs souffrances, Je l’espère, trouveront un soulagement. Les gopīs plongent sans cesse leurs pensées en Ma Personne, elles M’ont voué leur corps, leurs désirs, leur âme et leur existence même. Je M’inquiète non seulement des gopīs, mais de quiconque Me sacrifie sa vie sociale, l’amitié, l’amour et les conforts de ce monde. Mon devoir est de protéger d’aussi hauts bhaktas. De tous les êtres, les gopīs Me sont les plus chères. Elles pensent toujours à Moi séparé d’elles, et ce sentiment les remplit d’une angoisse constante, si douloureuse qu’elles en meurent presque. Seule la pensée d’un prompt retour les maintient en vie. »

Jedno z Krišnových jmen je Hari, což znamená “ten, kdo odstraňuje všechno soužení odevzdaných duší”. Pán Čaitanja říká, že nikdy nemůže existovat tak vznešené uctívání, jako je uctívání gópí. Krišnu zneklidňoval zármutek gópí, a proto zdvořile požádal Uddhavu, aby se vydal do Vrindávanu. Podal mu ruku a řekl: “Můj milý, ušlechtilý příteli Uddhavo, jeď prosím okamžitě do Vrindávanu a pokus se uklidnit Mého otce a matku, Nandu Mahárádže a Jašódu déví, a také gópí. Velice se souží, jako kdyby trpěli nějakou nemocí. Běž a přines jim Můj vzkaz. Doufám, že to jejich utrpení částečně zmírní. Gópí jsou stále pohroužené v myšlenkách na Mě. Odevzdaly Mi svá těla, touhy, život i duši. Mně na nich záleží, a nejen na gópích, ale na každém, kdo se kvůli Mně zříká společnosti, přátelství, lásky a osobního pohodlí. Mou povinností je chránit takové vznešené oddané. Gópí jsou Mi ze všech nejdražší. Vždy na Mne myslí takovým způsobem, že jsou neustále zaplavené úzkostí, a z odloučení ode Mne skoro umírají. Jsou naživu jen díky víře, že se k nim brzy vrátím.”

Obéissant à la requête de Śrī Kṛṣṇa, Uddhava prépara aussitôt son char et partit pour Gokula. Il approcha Vṛndāvana au soleil couchant, lorsque les vaches reviennent des pâturages, tout son corps et son char couverts de la poussière que soulevaient leurs sabots. Des taureaux couraient après des vaches pour les saillir, d’autres vaches, le pis débordant, poursuivaient leurs veaux afin de les rassasier de leur lait. Uddhava vit sur la terre de Vṛndāvana des milliers de vaches blanches, avec leurs veaux. Dans tout Gokula, des vaches erraient ici et là, on entendait le lait gicler pendant la traite. Chaque résidence de Vṛndāvana était décorée, apprêtée pour l’adoration du deva du soleil et du deva du feu, pour accueillir les hôtes, les vaches, les brāhmaṇas et les devas. Chaque foyer s’illuminait de lampes, et l’encens y brûlait, pour en sanctifier l’atmosphère. Partout dans Vṛndāvana, on voyait de belles guirlandes de fleurs, des oiseaux volant dans les airs, et l’on entendait bourdonner les abeilles. Sur les lacs abondaient les fleurs de lotus, les canards et les cygnes.

Na Krišnovu žádost Uddhava okamžitě nasedl do kočáru a vydal se doručit vzkaz do Gókuly. Do Vrindávanu dojel při západu slunce, když se krávy vracely domů z pastvin. Uddhavu a jeho vůz zahalil prach zvířený kravskými kopyty. Viděl býky, kteří utíkali za krávami, aby se mohli pářit. Některé krávy s plnými vemeny hledaly svá telátka, aby je nakrmily mlékem. Uddhava viděl, že ve vrindávanském kraji bylo všude mnoho bílých krav s telátky, které pobíhaly po celé Gókule, a slyšel zvuky spojené s dojením. Každý obytný dům ve Vrindávanu zdobily znaky určené k uctívání boha Slunce a boha ohně a k uvítání hostů, krav, bráhmanů a polobohů. Každý dům byl posvěcený lampičkami a vonnými tyčinkami. V každém koutě Vrindávanu byly pěkné zahrady plné květů, bzukotu včel a ptačího zpěvu. V jezerech s mnoha lotosy plavala hejna kachen a labutí.

Uddhava pénétra dans la maison de Nanda Mahārāja et y fut reçu comme il convient en messager de Vasudeva. Nanda Mahārāja lui offrit un siège et prit place auprès de lui pour entendre les nouvelles de Kṛṣṇa, de Balarāma et des autres membres de la famille à Mathurā. Il reconnaissait en Uddhava un ami très intime de Kṛṣṇa, sans aucun doute porteur de quelque heureux message. Il parla ainsi : « Cher Uddhava, comment mon ami Vasudeva, jouit-il à présent de son nouveau bonheur ? Le voilà désormais libre des chaînes de Kaṁsa et près de ses amis et de ses enfants, Kṛṣṇa et Balarāma ; il doit certes en être fort heureux. Parle-moi de lui. Nous nous réjouissons également que Kaṁsa, le plus noir des asuras, ait disparu. Toujours il a jalousé les Yadus, pourtant ses amis naturels et ses proches. À présent, ses actes pécheurs lui ont fait rencontrer la mort et l’ont forcé à quitter ce monde, lui et ses frères.

Uddhava vešel do domu Nandy Mahárádže a byl přivítán jako zástupce Vásudévy. Nanda Mahárádž mu nabídl místo k sezení a sedl si vedle něho, aby se dotázal na zprávy od Krišny, Balarámy a dalších rodinných členů z Mathury. Věděl, že Uddhava je Krišnův velice důvěrný přítel, a že tedy jistě přichází s dobrými zprávami. “Můj milý Uddhavo,” řekl, “jak se daří mému příteli Vasudévovi? Nyní je vysvobozený z Kansova vězení a žije se svými přáteli a svými dětmi, Krišnou a Balarámou. Určitě je tedy velice šťastný. Pověz mi něco o něm a o jeho blahu. I my máme radost z toho, že byl nejhříšnější démon Kansa zabit. Vždy byl plný nenávisti vůči jaduovskému rodu, svým vlastním příbuzným. Teď je za své hříšné činnosti po smrti a stejně tak i všichni jeho bratři.

« Apprends-nous, je t’en prie, si Kṛṣṇa se souvient de son père, de sa mère et de ses amis de Vṛndāvana. Aime-t-il à se rappeler ses vaches, ses gopīs, sa colline Govardhana, ses pâturages à Vṛndāvana ? Ou bien a-t-il tout oublié ? Pouvons-nous espérer le revoir parmi nous, ses amis et ses proches, et contempler à nouveau son merveilleux visage, avec son nez légèrement relevé, ses yeux pareils-au-lotus ? Nous n’avons pas oublié comment il nous sauva du feu de forêt, du grand serpent Kāliya dans la Yamunā et de tant d’autres démons, et sans cesse nous gardons à l’esprit notre dette envers lui qui nous a couverts de sa protection en tant de périls. Cher Uddhava, lorsque nous pensons au merveilleux visage et aux yeux de Kṛṣṇa, aux actes qu’il accomplissait, ici à Vṛndāvana, la tristesse nous enlève toutes nos forces, et nous restons accablés d’agir. Nous ne pouvons plus que penser à Kṛṣṇa, au sourire qu’il avait coutume de nous adresser, à ses regards. Lorsque nous allons sur les berges de la Yamunā ou des lacs de Vṛndāvana, ou encore près de la colline Govardhana, ou dans les pâturages, nous voyons que les empreintes des pieds de Kṛṣṇa marquent toujours la terre. Nous nous souvenons de lui jouant en ces lieux, qu’il visitait toujours. Dès qu’il paraît dans notre mental, nous nous voyons absorbés dans la pensée de sa personne.

Řekni nám, prosím, zda Krišna nyní vzpomíná na svého otce a matku a své druhy a přátele ve Vrindávanu. Vzpomíná rád na své krávy, své gópí, svůj kopec Góvardhan, na své vrindávanské pastviny? Nebo na to všechno zapomněl? Je možné, že by se ještě někdy ke svým přátelům a příbuzným vrátil, abychom mohli znovu vidět Jeho nádherný obličej s hezkým nosem a lotosovýma očima? Vzpomínáme, jak nás zachránil před lesním požárem, před velkým hadem Kálijou v Jamuně a před mnoha dalšími démony, a pořád jen myslíme na to, jak jsme Mu zavázáni, když nám poskytl ochranu v tolika nebezpečných situacích. Můj milý Uddhavo, když myslíme na Krišnův krásný obličej a oči a co všechno tady ve Vrindávanu dělal, jsme tak ochromeni, že všechny naše činnosti ustanou. Pouze myslíme na Krišnu — jak se usmíval a jak se na nás milostivě díval. Když jdeme ke břehům Jamuny nebo vrindávanských jezírek, ke kopci Góvardhanu nebo na pastviny, vidíme, že na zemi jsou pořád ještě otisknuté Krišnovy stopy. Vzpomínáme, jak si na těch místech neustále hrával. Jakmile se Krišna zjeví v našich myslích, okamžitě se pohroužíme do myšlenek na Něho.

« Notre idée, c’est que Kṛṣṇa et Balarāma sont peut-être des hauts devas des planètes édéniques qui avaient quelque tâche à remplir sur Terre et sont venus parmi nous sous la forme de garçons comme les autres. Gargamuni en avait d’ailleurs fait la prédiction, lorsqu’il établit l’horoscope de Kṛṣṇa. Si Kṛṣṇa n’était pas un être hors du commun, comment aurait-il pu mettre à mort Kaṁsa, qui avait la puissance de dix-mille éléphants ? Et non seulement Kaṁsa, mais aussi ses lutteurs les plus vigoureux, et le gigantesque éléphant Kuvalayāpīḍa. Toutes ces bêtes, tous ces asuras, Kṛṣṇa les mit à mort, comme un lion tue un animal insignifiant. Et quelle merveille que Kṛṣṇa ait brisé d’un coup l’arc immense et lourd – fait de trois palmiers joints – après l’avoir saisi d’une main. Quelle merveille que durant sept jours entiers il ait soulevé la colline Govardhana, d’une seule main. Quelle merveille qu’il ait fait périr tant d’asuras, tel Pralambāsura, Dhenukāsura, Ariṣṭāsura, Tṛṇāvarta et Bakāsura. Si grande était leur puissance qu’ils effrayaient même les devas des planètes édéniques, mais Kṛṣṇa n’eut aucun mal à les anéantir. »

Proto si myslíme, že Krišna a Balaráma jsou asi hlavní polobozi v nebi, kteří se před námi zjevili jako obyčejní chlapci, aby na Zemi vykonali určité povinnosti. To také předpověděl Garga Muni, když sestavoval Krišnův horoskop. Kdyby Krišna nebyl velkou osobností, jak by dokázal zabít Kansu, který byl silný jako deset tisíc slonů? Kromě Kansy tam byli ještě nesmírně silní zápasníci a obrovský slon Kuvalajápída. Krišna je všechny zabil, jako když lev zabije obyčejné zvíře. Jak bylo úžasné, když do jedné ruky uchopil velký a těžký luk zhotovený ze tří palem a snadno ho zlomil! Jak bylo úžasné, když po sedm dní nepřetržitě držel nad hlavou v jedné ruce kopec Góvardhan! Jak bylo úžasné, když zabil všechny ty démony: Pralambásuru, Dhénukásuru, Arištásuru, Trinávartu, Bakásuru a další! Všichni byli tak silní, že i polobozi na nebeských planetách se jich obávali, ale Krišna je zabil jako by nic.”

À l’évocation des exploits de Kṛṣṇa, Nanda Mahārāja se sentit peu à peu accablé, au point de ne bientôt plus pouvoir prononcer une parole. Quant à Mère Yaśodā, assise aux côtés de son époux, elle avait écouté le récit des Divertissements de Kṛṣṇa sans mot dire. Simplement, elle pleurait sans cesse, et du lait coulait de ses seins. Lorsque Uddhava vit Mahārāja Nanda et Yaśodā si extraordinairement envahis par des pensées de Kṛṣṇa, Dieu, la Personne Suprême, lorsqu’il réalisa leur extraordinaire affection, la même émotion le saisit tout entier, et il parla en ces termes : « Ô Mère Yaśodā, ô Nanda Mahārāja, de tous les humains vous êtes infiniment dignes de respect, car nul autre que vous n’a médité dans une extase aussi sublime. »

Když Nanda Mahárádž popisoval před Uddhavou Krišnovy neobyčejné činnosti, začal se zalykat a nemohl již dále mluvit. Matka Jašódá seděla vedle svého manžela a mlčky poslouchala vyprávění o Krišnových zábavách. Ustavičně plakala a mateřské mléko jí vytékalo z prsou. Když Uddhava viděl, jak jsou Nanda Mahárádž a Jašódá neobyčejně dojatí myšlenkami na Krišnu, Nejvyšší Osobnost Božství, a když viděl jejich neobyčejnou náklonnost ke Krišnovi, i jeho zachvátily podobné pocity a řekl: “Milá matko Jašódo a Nando Mahárádži, jste nejctihodnější ze všech lidských bytostí, protože nikdo jiný než vy nedokáže meditovat v takové transcendentální extázi.”

Balarāma et Kṛṣṇa sont tous deux la Personne originelle, de qui émane la manifestation cosmique. De toutes les hautes personnalités, Ils sont les Souverains. Tous deux constituent la Cause effective de la création matérielle. La nature matérielle se trouve régie par les puruṣa-avatāras, agissant sous l’ordre de Kṛṣṇa et Balarāma. Ces derniers, à travers Leur émanation partielle, pénètrent dans le cœur de tous les êtres. Ils sont la Source de tout savoir, du souvenir et de l’oubli. Ce que corrobore le chapitre quinze la Bhagavad-gītā : « Je Me tiens dans le cœur de chaque être, et de Moi viennent le souvenir, le savoir et l’oubli. Le but de tous les Vedas est de Me connaître ; en vérité c’est Moi qui ai composé le Vedānta, et Je suis celui qui connaît les Vedas. » (B.g.,15.15) L’être qui, à l’instant de la mort, peut fixer purement son mental sur Kṛṣṇa, fût-ce seulement pour un instant, se qualifie pour apparaître, une fois abandonné le corps matériel, dans son corps spirituel originel, comme avec le soleil se lève toute lumière. Celui qui quitte la vie de cette façon pénètre aussitôt dans le Royaume spirituel, Vaikuṇṭha. Tel est le fruit qu’on obtient en pratiquant la Conscience de Kṛṣṇa.

Uddhava pokračoval: “Balaráma a Krišna jsou původní Osobnosti Božství, ze kterých vychází celý vesmírný projev. Jsou nejdůležitější ze všech osobností. Oba jsou jak materiální, tak výkonnou příčinou tohoto hmotného stvoření. Hmotnou přírodu ovládají inkarnace puruṣi, které podléhají Krišnovi a Balarámovi. Svými částečnými expanzemi vstupují do srdcí všech živých bytostí. Jsou zdrojem všeho poznání a také zapomnění.” To Krišna potvrdil v patnácté kapitole Bhagavad-gīty: “Sídlím v srdcích všech a ode Mě pocházejí vzpomínky i zapomnění. Jsem původní autor Vedānty a jsem skutečný znalec Véd.” Uddhava pokračoval: “Pokud někdo v čase smrti dokáže byť jen na okamžik upřít svou čistou mysl na Krišnu, může se po opuštění hmotného těla zjevit ve svém původním duchovním těle, tak jako slunce vychází v plné záři. Když takto ukončí svůj život, okamžitě vstoupí do duchovního království, na Vaikunthu.”

Et si en ce corps, tant que notre condition physique et mentale est saine, nous pratiquons la conscience de Kṛṣṇa, par le simple chant du mahā-mantra Hare Kṛṣṇa, nous obtiendrons toute chance de garder à l’instant de la mort le mental fixé sur Kṛṣṇa. Kṛṣṇa présent dans le mental à cet instant assure l’ultime réussite. Au contraire, celui qui absorbe constamment son mental dans les actes intéressés, visant au plaisir matériel, tout naturellement pensera, venu l’instant de la mort, au plaisir matériel, aux actes intéressés, dès lors à nouveau contraint de revêtir un corps matériel, conditionné, pour y pâtir des trois sources de souffrance, inhérentes à l’existence matérielle. Si donc nous marchons, si peu que ce soit, sur les traces des habitants de Vṛndāvana – Mahārāja Nanda, Yaśodā et les gopīs… –, qui avaient l’habitude de toujours s’absorber dans la conscience de Kṛṣṇa, notre existence se verra certes couronnée de succès, nous pourrons pénétrer dans le Royaume spirituel, Vaikuṇṭha.

Takový je výsledek praktikování vědomí Krišny. Udržujeme-li si jednoduchým zpíváním svaté mahá-mantry Hare Krišna vědomí Krišny v současném těle, dokud jsme zdraví a máme jasnou mysl, je velice pravděpodobné, že budeme schopni upřít mysl na Krišnu i v čase smrti. Dokážeme-li to, naše životy budou úspěšné. Pokud však neustále myslíme na plodonosné činnosti, které nám mají přinést hmotný požitek, přirozeně na ně budeme myslet i v době smrti a budeme znovu nuceni přijmout hmotná, podmíněná těla a zakoušet trojí utrpení hmotné existence. Proto bylo pro obyvatele Vrindávanu běžné být neustále pohroužení ve vědomí Krišny, jak ukazuje Mahárádž Nanda, Jašódá a gópí. Dokážeme-li následovat jejich příklad, byť i do nepatrné míry, naše životy budou jistě úspěšné a vstoupíme do duchovního království Vaikunthy.

Uddhava poursuivit : « Chère Mère Yaśodā, cher Nanda Mahārāja, ainsi, vous avez fixé sans réserve votre mental sur la seule image de la Personne Suprême, Nārāyaṇa, dans Sa Forme absolue, Cause du Brahman impersonnel. La radiance du Brahman n’est que l’éclat du Corps de Nārāyaṇa ; sans cesse absorbés en la pensée extatique de Kṛṣṇa et Balarāma, quel devoir vous reste-t-il à accomplir ? J’ai un message de Kṛṣṇa, disant qu’Il reviendra bientôt à Vṛndāvana, vous satisfaire tous deux par Sa présence personnelle. Il a promis d’être de retour aussitôt qu’Il aura mené à bien Ses affaires à Mathurā. Et certes Il tiendra Sa promesse. Aussi, vous les plus fortunés d’entre les fortunés, ne soyez pas tristes de Son absence.

“Moje milá matko Jašódo a Nando Mahárádži,” pokračoval Uddhava, “upíráte svou mysl jen a jen na Nejvyšší Osobnost Božství Nárájana, jehož transcendentální tělo je původem neosobního Brahmanu. Záře Brahmanu jsou pouze paprsky vycházející z Nárájanova těla, a jelikož jste neustále pohroužení do extatických myšlenek na Krišnu a Balarámu, jakou zbožnou činnost vám ještě zbývá vykonat? Přináším vzkaz od Krišny, že se brzy vrátí do Vrindávanu a uspokojí vás svou osobní přítomností. Krišna slíbil, že se do Vrindávanu vrátí poté, co vyřídí své záležitosti v Mathuře, a tento slib určitě splní. Proto vás oba, kteří jste nejlepší mezi požehnanými, žádám, abyste se nermoutili kvůli Krišnově nepřítomnosti.

« Vous percevez déjà Sa présence vingt-quatre heures par jour. Pourtant, Il reviendra ici, très bientôt. En vérité, Il est présent partout et dans le cœur de chacun, comme le feu dans le bois. Parce qu’Il est l’Âme Suprême, nul n’est Son ennemi, nul Son ami, nul Son égal ; nul non plus ne Lui est inférieur ou supérieur, Il n’a point de père, point de mère, point de frère ou de proches, pas plus qu’Il n’a besoin du lien social, de l’amitié et de l’amour de ce monde. Il ne revêt pas de corps matériel ; jamais Il n’apparaît, ou prend naissance, comme un homme ordinaire, contraint d’appartenir, pour ses actes passés, à des espèces de vie supérieures ou inférieures. Lorsqu’Il vient à nous, c’est par Sa puissance interne, à seule fin de protéger Ses dévots. Jamais Il ne subit l’influence des trois guṇas ; pourtant, lorsqu’Il descend en ce monde, Il semble agir comme un être ordinaire, sous l’emprise des guṇas. En vérité, Il régit la création matérielle, et ne la subit pas. Comment les guṇas L’affecteraient-ils ? La manifestation cosmique tout entière, Il la crée, la maintient et la dissout. C’est par méprise que nous pensons à Kṛṣṇa et à Balarāma comme à de simples humains : nous sommes tel l’homme qui, pris de vertige, croit que le monde entier tourne autour de lui. Le Seigneur Suprême n’est le fils de personne. En vérité, de tous Il est le Père, la Mère et le Maitre suprême. Nul doute quant à cela. Rien de ce que l’on peut expérimenter, rien de ce qui existe déjà, ou qui n’existe pas, ou qui existera dans l’avenir, rien, du plus petit au plus grand, n’a d’existence hors de Dieu, la Personne Suprême. Toutes choses reposent en Lui, mais Lui Se trouve hors de toutes choses manifestées. »

Již beztak prožíváte Jeho přítomnost dvacet čtyři hodin denně, a navíc vás ještě brzy přijede navštívit. Ve skutečnosti je přítomný všude a je také v srdcích všech, tak jako je oheň přítomný ve dřevě. Krišna je Nadduše, a proto nikdo není Jeho nepřítelem, nikdo není Jeho přítelem, nikdo se Mu nevyrovná a nikdo není nižší nebo vyšší než On. Ve skutečnosti nemá otce, matku, bratra nebo příbuzné, ani nepotřebuje společnost, přátelství a lásku. Nemá hmotné tělo jako my; nikdy se nerodí jako obyčejný člověk. Nepřichází na svět ve vyšších nebo nižších formách života jako obyčejné živé bytosti, které jsou nuceny se rodit na základě svých dřívějších plodonosných činností. Zjevuje se prostřednictvím své vnitřní energie, aby chránil své oddané. Nikdy Ho neovlivňují kvality hmotné přírody, ale když přijde do hmotného světa, zdá se, že jedná pod jejich vlivem jako obyčejná živá bytost. Ve skutečnosti je však tím, kdo na toto hmotné stvoření dohlíží; tvoří, udržuje a ničí celý vesmírný projev, aniž by na Něho působily hmotné kvality přírody. Mylně se díváme na Krišnu a Balarámu jako na obyčejné lidské bytosti, stejně jako člověk, který se točí, si myslí, že se celý svět točí kolem něj. Osobnost Božství není ničí syn; ve skutečnosti je otec, matka a nejvyšší vládce všech. O tom není pochyb. Vše, s čím už máme zkušenost i s čím ještě nemáme zkušenost, vše, co již existuje, neexistuje nebo bude existovat v budoucnosti, vše, co je nejmenší nebo největší, nemůže existovat mimo Nejvyšší Osobnost Božství. Vše spočívá v Nejvyšším Pánu, ale Jeho nic projeveného nemůže ovlivnit.”

Nanda et Uddhava passèrent ainsi la nuit entière à parler de Kṛṣṇa. Au matin, les gopīs préparèrent l’ārati, en allumant leurs lampes et en aspergeant le sol de beurre mélangé à du yaourt. Après le maṅgala-ārati, elles s’occupèrent à baratter du yaourt pour en faire du beurre. La lumière des lampes se reflétant dans leurs parures gagnait en intensité. La baratte, leurs bras, leurs pendants d’oreilles, leurs parures, leur poitrine, tout se mouvait en rythme ; la poudre de kuṅkuma donnait à leur visage un éclat safran, semblable à celui du soleil levant. Tout en barattant, elles chantaient les gloires de Kṛṣṇa. Le bruit du barattage et leurs chants, vibrations combinées, montaient au ciel et sanctifiaient l’atmosphère.

Nanda a Uddhava strávili celou noc rozmlouváním o Krišnovi. Ráno gópí připravily ranní árati — zapálily lampičky a pokropily zemi máslem smíchaným s jogurtem. Po maṅgala-ārati stloukaly z jogurtu máslo. Světlo lampiček se přitom odráželo v jejich ozdobách, a šperky tím ještě více zářily. Jejich nástroje na stloukání másla, jejich paže, jejich náušnice, náramky a ňadra se pohybovaly a kunkumový prášek dodával jejich tvářím šafránový lesk, který připomínal vycházející slunce. Za zvuků stloukání zpívaly písně opěvující Krišnovu slávu. Oba druhy zvuků se prolínaly, stoupaly k nebi a posvěcovaly celou atmosféru.

Puis, le soleil complètement levé, elles vinrent comme de coutume offrir à Nanda Mahārāja et Yaśodā leurs respects : elles aperçurent alors à la porte le char doré d’Uddhava, et mille questions leur vinrent. À qui était ce char, d’où venait-il ? Certaines se demandaient si Akrūra, celui qui leur avait pris Kṛṣṇa, était de retour. Elles n’avaient guère apprécié le geste d’Akrūra qui, sur l’ordre de Kaṁsa, avait emmené Kṛṣṇa à Mathurā. N’était-il pas revenu pour mener à bien un autre de ses cruels projets. Mais elles pensèrent ensuite : « Sans notre Maître suprême, Kṛṣṇa, nous ne sommes plus que des corps sans vie. Quel surcroît de souffrance Akrūra pourrait-il infliger à ces cadavres ? » Comme elles parlaient ainsi, Uddhava, ayant achevé ses ablutions, ses prières et ses chants du matin, parut devant elles.

Po východu slunce se gópí jako obvykle přišly poklonit Nandovi Mahárádžovi a Jašódě, ale když uviděly Uddhavův zlatý kočár, začaly se jedna druhé dotazovat: Co je to za vůz a komu patří? Některé se ptaly, zda se nevrátil Akrúra, který odvezl Krišnu. Neměly Akrúru rády, protože ve službě Kansovi odvezl Krišnu s lotosovýma očima do Mathury. Všechny se dohadovaly, jaký další krutý plán přijel Akrúra uskutečnit. Potom si však myslely: “Bez našeho svrchovaného pána Krišny jsme stejně jen mrtvá těla. Jakého zla by se na takových mrtvých tělech mohl ještě Akrúra dopustit?” Zatímco takto rozmlouvaly, Uddhava dokončil svou ranní koupel, modlitby a zpěvy a přišel k nim.

Ainsi s’achèvent les enseignements de Bhaktivedanta pour le quarante-sixième chapitre du Livre de Kṛṣṇa, intitulé: « Uddhava visite Vṛndāvana ».

Takto končí Bhaktivédántův výklad 46. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Uddhavova návštěva Vrindávanu”.