Skip to main content

PREMIER CHAPITRE

1. KAPITOLA

L’Avènement de Śrī Kṛṣṇa

Příchod Pána Krišny

Un jour, alors que le monde était alourdi par les forces militaires trop puissantes de divers rois belliqueux, Bhūmi, le deva-maître de la Terre, alla trouver Brahmā afin de lui rapporter les malheurs que lui causaient ces êtres démoniaques qui prétendaient appartenir à l’ordre royal. Bhūmi prit la forme d’une vache et se présenta devant Brahmā les larmes aux yeux. Elle avait un air de deuil et sanglotait pour invoquer la compassion de Brahmā, le deva-maître de l’Univers. Elle raconta combien la Terre se trouvait en état de calamité ; après avoir écouté ses propos, Brahmā, fort attristé, décida de se rendre à l’océan de lait où demeure Śrī Viṣṇu, le Seigneur Suprême. Tous les devas, avec à leur tête Śiva, l’escortèrent, et Bhūmi les suivit.

Une fois sur les rives de l’océan, Brahmā prononça les mots qui devaient lui rendre favorable Śrī Viṣṇu, qui jadis avait déjà sauvé la planète Terre en prenant la forme d’un sanglier.

Kdysi byl svět přetížen nadměrnou vojenskou silou různých králů, kteří byli ve skutečnosti démony, ale vydávali se za představitele vládnoucí třídy. Celý svět byl tehdy neklidný a Bhúmi, bohyně vládnoucí Zemi, šla za Pánem Brahmou, aby mu vylíčila pohromy, které démonští králové způsobovali. Vzala na sebe podobu krávy a předstoupila před Pána Brahmu se slzami v očích. Byla nešťastná a nářkem se dovolávala jeho soucitu. Když Pán Brahmá slyšel o neblahé situaci na Zemi, zarmoutilo ho to a okamžitě se vydal na cestu k Mléčnému oceánu, kde sídlí Pán Višnu. Doprovázeli ho všichni polobozi v čele s Pánem Šivou a Bhúmi kráčela za nimi. Jakmile dospěli na pobřeží Mléčného oceánu, Brahmá se začal modlit k Pánu Višnuovi, který už dříve zachránil planetu Zemi tak, že přijal transcendentální podobu kance.

Dans les mantras védiques, on trouve une prière spéciale appelée le Puruṣa-sūkta. De façon générale, c’est en récitant ce Puruṣa-sūkta que les devas offrent leur hommage à Viṣṇu, Dieu, la Personne Suprême. On comprend ici que le deva-maître de chaque planète peut aller voir Brahmā, le souverain de l’univers matériel, chaque fois que quelque chaos survient sur sa planète propre. Et Brahmā, lui, est en mesure d’approcher le Seigneur Suprême, Śrī Viṣṇu, non pas directement, face à face, mais en se tenant sur les rives de l’océan de lait. Il existe dans notre univers une planète qui porte le nom de Śvetadvīpa, et sur laquelle se trouve un océan de lait. Divers Écrits védiques nous laissent entendre que de même qu’il existe sur Terre un océan d’eau salée, on trouve d’autres océans sur d’autres planètes : un océan de lait, un océan d’huile, ou encore un océan de liqueur, et de nombreux autres. Le Puruṣa-sūkta est la prière qu’ont coutume de réciter les devas pour plaire à Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, Dieu, la Personne Suprême. Ce nom Lui est attribué parce qu’Il est allongé sur l’océan de lait (kṣīra). C’est à travers cette manifestation particulière du Seigneur Suprême qu’apparaissent en ce monde tous les avatāras.

Mezi védskými mantrami existuje určitý druh modlitby zvaný Puruṣa-sūkta. Jejím recitováním obvykle polobozi vzdávají úctu Višnuovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. Z tohoto popisu je zřejmé, že když na jakékoliv planetě nastanou těžkosti, může její vládnoucí božstvo navštívit svrchovaného pána tohoto vesmíru, Brahmu. Brahmá se pak může obrátit na Nejvyššího Pána Višnua; i když ne tak, že by šel přímo za Ním, ale přijde na břeh Mléčného oceánu. V tomto vesmíru existuje planeta zvaná Švétadvíp a na ní je oceán mléka. Z různých védských písem se můžeme dozvědět, že stejně jako je na této planetě oceán slané vody, jsou na jiných planetách různé jiné druhy oceánů. Někde je oceán mléka, někde oceán oleje a někde jsou oceány alkoholu a mnoha jiných tekutin. Puruṣa-sūkta je klasická modlitba, kterou polobozi recitují, aby potěšili Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, Kšíródakašájí Višnua. Kšíródakašájí Višnu se jmenuje proto, že leží na oceánu mléka. Je podobou Nejvyšší Osobnosti Božství a všechny inkarnace přicházejí do tohoto vesmíru skrze Něho.

Après que tous les devas eurent offert au Seigneur Suprême la prière du Puruṣa-sūkta, aucune réponse ne se fit entendre. Alors, Brahmā s’assit en méditation, et Śrī Viṣṇu lui transmit par la pensée un message qu’il révéla ensuite aux autres devas. C’est ainsi que se transmet le savoir védique. Venant de la Personne Suprême, il est d’abord reçu par Brahmā, en son cœur. Comme l’enseigne le début du Śrīmad-Bhāgavatam : tene brahma hṛdā ya ādi-kavaye, le savoir spirituel et absolu des Védas fut d’abord révélé à Brahmā, en son cœur. Ici, également, seul Brahmā put comprendre le message de Śrī Viṣṇu, et c’est lui qui ensuite le transmit aux devas pour qu’ils agissent sans délai. Tel était le message : Dieu, la Personne Suprême, apparaîtra très bientôt sur Terre, accompagné de Ses puissances, suprêmes et formidables ; aussi longtemps qu’Il demeurera sur la planète, les devas devront également y demeurer afin de L’assister dans l’accomplissement de Sa mission : anéantir les êtres démoniaques et protéger les bhaktas. Tous doivent aussitôt « naître » dans la dynastie Yadu, au sein de laquelle apparaîtra également le Seigneur, en temps voulu.

Dieu Lui-même, la Personne Suprême, Śrī Kṛṣṇa, apparut en tant que Fils de Vasudeva. Mais avant Lui apparurent, en différentes familles vertueuses de la planète, tous les devas, ainsi que leurs épouses, à seule fin de L’assister dans Sa mission. Le terme exact utilisé ici est tat-priyārtham, qui signifie que c’est afin de satisfaire le Seigneur que les devas sont descendus sur Terre. En vérité, quiconque ne vit que pour la satisfaction du Seigneur est un deva. Les devas apprirent encore que l’émanation plénière de Śrī Kṛṣṇa nommée Ananta, à la forme de serpent, qui soutient toutes les planètes de l’univers en allongeant ses millions de têtes, apparaîtrait également sur Terre, avant Śrī Kṛṣṇa. Ils surent aussi que Māyā, la puissance externe de Viṣṇu qui charme toutes les âmes conditionnées, apparaîtrait également à seule fin que s’accomplissent les desseins du Seigneur Suprême, Śrī Kṛṣṇa.

Když polobozi přednesli Puruṣa-sūktu, modlitbu k Nejvyšší Osobnosti Božství, patrně neslyšeli žádnou odpověď. Pán Brahmá se proto sám pohroužil do meditace a obdržel vzkaz od Pána Višnua, který pak tlumočil polobohům. Tímto způsobem se přijímá védské poznání. Nejprve je obdržel Brahmá od Nejvyšší Osobnosti Božství prostřednictvím svého srdce. Totéž stojí na začátku Śrīmad-Bhāgavatamu: tene brahma hṛdā ya ādi-kavaye — transcendentální poznání Véd bylo předáno Pánu Brahmovi do srdce. Podobně i zde pouze Brahmá porozuměl vzkazu Pána Višnua a předal ho polobohům, aby mohli okamžitě jednat. Vzkaz zněl: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, velice brzy přijde na Zemi i se svými svrchovaně mocnými energiemi, a dokud bude pobývat na této planetě a plnit své poslání — ničit démony a podporovat oddané — polobozi by tam měli být také a pomáhat Mu. Měli by se okamžitě všichni narodit v jaduovské dynastii, do níž sestoupí i Pán, až přijde Jeho čas. Samotný Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, se osobně zjeví jako syn Vasudévy. Ještě před Jeho příchodem by se všichni polobozi měli i se svými manželkami zjevit na světě v různých zbožných rodinách, aby Mu pomohli naplnit Jeho poslání. Zde je použito slova tat-priyārtham, což znamená, že polobozi mají sestoupit na Zem pro Pánovo potěšení. Každá živá bytost, která žije pouze proto, aby uspokojovala Pána, je polobůh. Polobozi byli dále poučeni, že před Krišnou se na Zemi také zjeví Ananta, Jeho úplná část, jenž na svých miliónech hlav drží planety tohoto vesmíru. Zároveň jim bylo vysvětleno, že na příkaz Nejvyššího Pána se zjeví i Višnuova vnější energie (Māyā), jež okouzluje všechny podmíněné duše, aby splnila Jeho záměr.

Après avoir, par de plaisantes paroles, informé et pacifié tous les devas – dont Bhūmi –, Brahmā, qui est le père de tous les prajāpatis, les ancêtres de la population universelle, reprit le chemin de sa demeure propre : Brahmaloka, la planète matérielle la plus évoluée.

Poté, co Pán Brahmá, otec všech Pradžápatiů neboli ploditelů obyvatelstva vesmíru, poučil a sladkými slovy uklidnil všechny polobohy i s Bhúmi, odebral se do svého sídla, na nejvyšší hmotnou planetu zvanou Brahmalóka.

Le chef de la dynastie Yadu, le roi Śūrasena, gouvernait la province de Mathurā, en même temps que celle qui portait son nom, la province de Śūrasena. La ville de Mathurā devint donc la capitale de tous les rois de la dynastie Yadu. Mais la ville était aussi la capitale parce que les Yadus, étant d’une grande piété, savaient qu’à Mathurā, le Seigneur, Śrī Kṛṣṇa, vit éternellement, tout comme Il vit aussi à Dvārakā.

Vůdce jaduovské dynastie, král Šúraséna, vládl kraji zvanému Máthura, ve kterém leží město Mathurá, a rovněž kraji zvanému Šúraséna, který byl pojmenován podle něj. Díky jeho panování se Mathurá stala hlavním městem všech jaduovských králů. Stala se jím též proto, že Jaduovci byli velice zbožní a věděli, že Mathurá je místem, kde věčně žije Pán Šrí Krišna, stejně jako ve Dvárace.

Un jour, juste après avoir épousé Devakī, Vasudeva, le fils de Śūrasena, monté sur son char, s’en retournait chez lui, accompagné de sa nouvelle épouse. Le père de Devakī, Devaka, avait offert une dot importante, des centaines de chars, tous équipés d’accessoires d’or, car il éprouvait pour sa fille une grande affection.
Ce jour-là, Kaṁsa, fils d’Ugrasena, avait volontairement pris les rênes et conduisait le char de Vasudeva, pour satisfaire sa sœur Devakī. La coutume védique veut en effet que lorsqu’une fille est mariée, son frère conduise le jeune couple à la demeure du père du nouvel époux. Cela parce que la nouvelle mariée pourrait trop souffrir d’une séparation brutale d’avec sa famille.

Šúrasénův syn Vasudéva jel v kočáře se svou novomanželkou Dévakí domů ze svatebního obřadu. Jelikož Dévakin otec Dévaka svou dceru velice miloval, obdaroval ji bohatým věnem, k němuž patřily stovky kočárů ozdobených zlatem. Kansa, syn Ugrasény, chtěl při té příležitosti potěšit svou sestru Dévakí, dobrovolně se chopil otěží Vasudévova kočáru a řídil koně. Takový je zvyk ve védské civilizaci — když se dívka vdá, bratr odveze svou sestru a švagra do jejich domu. Nevěsta někdy příliš teskní po rodině svého otce, a proto jede bratr s ní až k tchánovu domu.

La dot de Devakī comprenait quatre cents éléphants parés de guirlandes d’or, quinze mille chevaux décorés et mille huit cents chars. Devaka avait également décidé que deux cent jeunes femmes fort belles accompagneraient sa fille. Le système de mariage en vigueur chez les kṣatriyas, et encore observé en Inde, veut que lorsqu’un roi kṣatriya se marie, plusieurs des jeunes amies de sa fiancée aillent vivre dans son palais. Ces suivantes de la reine sont appelées servantes mais agissent en fait comme des amies. Cette pratique existe de temps immémorial, on en trouve des traces datant au moins de l’époque qui précède l’Avènement de Śrī Kṛṣṇa, voilà cinq mille ans. Ainsi, outre son épouse, Vasudeva ramena à sa demeure deux cents belles jeunes femmes.

Celé věno, které Dévaka své dceři věnoval, čítalo: čtyři sta slonů bohatě ozdobených zlatými girlandami, patnáct tisíc ozdobených koní a osmnáct set kočárů. Rovněž vypravil dvě stě půvabných dívek, aby jeho dceři tvořily doprovod. Kšatrijský způsob uzavírání sňatku, který je v Indii dodnes běžný, vyžaduje, aby do domu krále přišlo s nevěstou i několik tuctů jejích mladých přítelkyň. Tyto dívky se nazývají služebné, ale ve skutečnosti jsou to královniny přítelkyně. Tento zvyk se dodržuje od nepaměti a lze jej vysledovat minimálně do doby předcházející příchodu Pána Krišny před pěti tisíci lety. Vasudéva si tedy kromě své ženy Dévakí přiváděl domů ještě dvě stě dalších krasavic.

Lorsque passaient sur leur char les nouveaux mariés, on jouait de divers instruments pour célébrer l’heureux moment. Le son des conques, des cors, des tambours et des timbales formaient ensemble un joli concert. La procession se déroulait de manière fort plaisante, Kaṁsa conduisant le char, lorsque soudain se fit entendre un son miraculeux, venant du ciel. Il s’adressait particulièrement à Kaṁsa : « Quel sot tu fais, Kaṁsa ! Tu conduis le char de ton beau-frère et de ta soeur, mais tu ignores que leur huitième enfant te tuera. »

Všude, kudy nevěsta a ženich na kočáře projížděli, zněly různé hudební nástroje, které ohlašovaly příznivý okamžik. Zvuky lastur, trubek, bubnů a kotlů společně vytvářely příjemnou atmosféru. Průvod radostně pokračoval ve své cestě a Kansa řídil kočár, když tu se náhle z nebe ozval podivuhodný hlas, který Kansu oslovil: “Kanso, ty jsi takový hlupák! Řídíš kočár své sestry a švagra, a přitom nevíš, že tě osmé dítě této ženy zabije.”

Kaṁsa, fils d’Ugrasena, de la dynastie Bhoja, était réputé pour être aussi le plus démoniaque de tous les rois de cette dynastie. Dès qu’il eut entendu la prophétie venant du ciel, il saisit Devakī par les cheveux, et s’apprêtait à la tuer de son sabre quand Vasudeva, étonné de ce geste, afin d’apaiser son cruel et cynique beau-frère, voulut le raisonner en ces termes : « Mon cher beau-frère, mon cher Kaṁsa, tu es le plus célèbre roi de la dynastie Bhoja, et les gens te connaissent comme le plus grand des guerriers, un roi fort vaillant. Comment ton courroux peut-il être assez fort pour que tu t’apprêtes maintenant à tuer une femme, de plus ta propre sœur, en l’heureux jour de son mariage ? Pourquoi être si effrayé par la mort ? Elle est déjà venue, à l’instant même de ta naissance. Tu commenças à mourir à l’instant même où tu naquis. Disons que tu aies maintenant vingt-cinq ans ; tu es donc déjà mort de vingt-cinq années. En vérité, tu meurs à chaque instant, à chaque seconde. Pourquoi être tant effrayé de la mort ? À la fin, elle est inévitable. Peut-être mourras-tu aujourd’hui, peut-être dans cent ans, mais tu ne peux échapper à la mort. Pourquoi en être si troublé ? La mort n’est que l’anéantissement du corps matériel. Aussitôt que le corps cesse de fonctionner, qu’il se mêle de nouveau aux cinq éléments de la nature matérielle, l’être vivant revêt un autre corps, déterminé par les actes de son existence passée et leurs conséquences. Ce changement de corps s’opère exactement comme un homme marche dans la rue ; il avance d’un pas, puis, assuré que son pied repose sur le sol ferme, soulève l’autre pied. Ainsi, les corps changent, l’un après l’autre, et l’âme transmigre. Regarde avec quel soin la chenille passe d’une branche à une autre ! De même, l’être vivant change de corps aussitôt que les agents du deva de la mort ont décidé de sa prochaine enveloppe mortelle. Aussi longtemps que l’être vivant reste conditionné par le monde matériel, il doit revêtir des corps de matière, l’un après l’autre. Le corps qu’il occupera dans sa prochaine existence lui est donné selon les lois de la nature, selon ses actes en cette vie et leurs conséquences.

Kansa byl synem Ugrasény z bhódžské dynastie. Je řečeno, že byl nejdémonštějším za všech bhódžských králů. Hned, jak uslyšel proroctví z nebe, chytil Dévakí za vlasy a chystal se ji zabít svým mečem. Vasudéva užasl nad jeho chováním, a aby svého krutého a nestoudného švagra upokojil, začal mu předkládat pádné argumenty a fakta: “Můj drahý švagře Kanso, jsi nejslavnější král bhódžské dynastie a lidé tě znají jako nejlepšího válečníka a udatného krále. Jak jsi mohl propadnout takové zuřivosti, že se chystáš zabít ženu, která je tvou vlastní sestrou, a ještě k tomu v příznivou dobu jejího sňatku? Proč by ses měl tolik bát smrti? Tvá smrt se narodila již s tvým zrozením. Od prvního dne, kdy ses narodil, jsi začal umírat. Dejme tomu, že je ti pětadvacet let — to znamená, že máš již dvacet pět let umírání za sebou. Umíráš každou vteřinou, každým okamžikem. Proč by ses tedy měl smrti tolik bát? Nikdo se jí nevyhne. Můžeš zemřít dnes, nebo za sto let, ale smrti tak jako tak neunikneš. Proč by ses měl tolik bát? Smrt ve skutečnosti znamená zánik současného těla. Jakmile současné tělo přestane fungovat a smísí se s pěti prvky hmotné přírody, živá bytost, která v něm přebývala, přijme další tělo podle svých stávajících akcí a reakcí. Je to, jako když jde člověk po ulici — jednou nohou udělá krok, a když si je jistý, že touto nohou stojí na pevné zemi, zvedne druhou nohu. Tímto způsobem se těla jedno po druhém střídají a duše transmigruje. Všimni si, jak se housenky opatrně přemisťují z jedné větvičky na druhou! Stejně tak mění živá bytost své tělo, jakmile vyšší autority rozhodnou, jaké bude to příští. Dokud je živá bytost podmíněná v hmotném světě, musí přijímat jedno hmotné tělo za druhým. Příslušné příští tělo jí poskytnou přírodní zákony podle jejích akcí a reakcí z tohoto života.

« Ce corps ne diffère en rien des corps que nous voyons dans nos rêves. Pendant notre sommeil, nous fabriquons mille corps fictifs, créés par le mental. Nous avons déjà vu une montagne et déjà vu de l’or ; aussi, dans un rêve, combinant peut-être les deux idées, nous verrons une montagne d’or. Parfois, en rêve, nous possédons un corps qui vole dans les airs, et on oublie tout du corps réel. De même, d’une vie à l’autre, les corps changent ; lorsque l’on obtient un corps nouveau, on oublie tout du précédent. Nous pouvons, pendant nos rêves, entrer en contact avec nombre de corps nouveaux, mais au réveil, tous seront oubliés. De même, les corps matériels que nous revêtons sont en fait le produit de nos activités mentales. Et nous ne pouvons, à présent, nous souvenir de nos corps passés.

Toto tělo je úplně stejné jako jedno z těl, která vždy vidíme ve snech. Když spíme a sníme, vytváříme si mnoho těl představami své mysli. Viděli jsme zlato a také jsme viděli horu. A ve snu se nám tyto dva vjemy spojí dohromady, a můžeme vidět zlatou horu. Někdy se nám může zdát, že máme tělo, jež létá po obloze, a v tu chvíli na své současné tělo úplně zapomeneme. Stejně se mění naše těla. Když máš nové, zapomeneš na staré. Ve snech přijdeme do styku s mnoha novými druhy těl, ale když se probudíme, na všechna zapomeneme. Tato hmotná těla jsou ve skutečnosti výtvory našich mentálních činností, ale nyní si na svá minulá těla nevzpomínáme.

« Le mental est de nature fébrile. Il rejette parfois ce qu’il a accepté un instant auparavant. Accepter et rejeter, telles sont les fonctions du mental au contact des cinq objets du plaisir des sens : la forme, le goût, l’odeur, le son et le tact. Voué à la spéculation, le mental entre en contact avec les objets du plaisir des sens, et lorsque l’être vivant désire un type de corps particulier, il l’obtient. Le corps est donc une offrande des lois de la nature matérielle. L’être vivant accepte un corps et prolonge son séjour dans l’univers matériel pour y jouir ou souffrir, selon la structure du corps acquis. À moins d’obtenir un corps particulier, il est impossible pour l’être de jouir ou de souffrir en ce monde selon les tendances héritées de sa vie antérieure. C’est en fait la condition mentale de l’être à l’instant de mourir qui détermine le corps particulier qui lui sera offert.

Mysl je přelétavá. Někdy určitou věc přijme, a pak ji hned zase zavrhne. Přijímání a odmítání jsou činnosti mysli ve styku s pěti předměty smyslového požitku — podobou, chutí, vůní, zvukem a dotekem. Mysl se svým spekulativním způsobem spojí s předměty smyslového požitku, a když živá bytost touží po určitém druhu těla, dostane ho. Tělo tedy přidělují zákony hmotné přírody. Živá bytost ho přijme a vyjde znovu do hmotného světa užívat si či trpět podle stavby těla. Dokud nemáme příslušný druh těla, nemůžeme si užívat či trpět s ohledem na naše mentální sklony zděděné z minulého života. Určité tělo je nám vlastně poskytnuto podle našeho mentálního stavu v době smrti.

« Les planètes lumineuses, telles le soleil, la lune ou les étoiles, se reflètent sur la surface de différents liquides – eau, huile, ghī (beurre clarifié). Le reflet se déplace selon le mouvement de ces liquides. La lune se reflète sur l’eau, et si l’eau ondule, la lune semblera la suivre : mais il n’en est rien. De même, par simple création mentale, l’être obtient différentes sortes de corps, bien qu’en vérité il n’ait nul lien avec ces corps. Mais par la force de l’illusion, par la sorcellerie de māyā, il pense appartenir à un corps d’une espèce particulière. Telles sont les voies de l’existence conditionnée. Prenons l’exemple d’un être doté à présent d’une forme humaine : il croit appartenir à la communauté humaine, à tel ou tel pays, à telle ou telle région. Il s’identifie à ces choses et par là se destine à un autre corps, dont il n’a nul besoin. De telles créations mentales, de tels désirs, sont à l’origine de diverses sortes de corps. Le voile de la nature matérielle est si épais que les êtres se satisfont du corps qu’ils obtiennent et prennent grand plaisir en s’identifiant à lui. Aussi, je t’implore de ne pas laisser ton corps et ton mental t’ensevelir sous leurs injonctions. »

Svítící planety, jako je Slunce, Měsíc nebo hvězdy, se odrážejí v různých nádržích, například s vodou, olejem či ghí. Pohyby odrazu odpovídají pohybům tekutiny. Zčeřená voda způsobuje, že Měsíc, který se na ní odráží, se zdánlivě také vlní, ale ve skutečnosti se vůbec nehýbe. Podobně získává živá bytost svými mentálními výmysly různé druhy těl, i když s nimi ve skutečnosti nemá žádné spojení. Kvůli iluzi, jelikož je okouzlena vlivem māyi, si však myslí, že k určitému tělu náleží. Tak probíhá podmíněný život. Dejme tomu, že nyní je živá bytost v lidském těle. Myslí si, že patří k lidské společnosti, k určité zemi nebo určitému místu. Tímto způsobem chápe svoji totožnost a zbytečně si připravuje další tělo, které nemá zapotřebí. Takové touhy a mentální výmysly jsou příčinou různých druhů těl. Zahalující vliv hmotné přírody je tak mocný, že se živá bytost spokojí s jakýmkoliv tělem, jež dostane, a s potěšením se s ním ztotožňuje. Proto tě prosím, aby ses nenechal unášet příkazy své mysli a těla.”

Vasudeva demanda ainsi à Kaṁsa de ne pas nourrir de jalousie contre sa sœur, nouvellement mariée. Chacun devrait s’affranchir de l’envie, car elle engendre la crainte, dans cette vie comme dans la suivante, lorsque l’on se trouve devant Yamarāja (le deva qui après la mort, juge et punit les pécheurs). Vasudeva fit appel à Kaṁsa au nom de Devakī, lui rappelant qu’elle était sa jeune sœur. Il invoqua, pour plaider la cause de son épouse, l’heureux moment de son mariage. Une jeune sœur, un jeune frère doivent recevoir de leurs aînés la protection qu’on donne à un enfant. « La situation est bien délicate, conclut Vasudeva, si tu la tues, ta haute renommée s’en trouvera affectée. »

Vasudéva takto požádal Kansu, aby nepáchal zlo vůči své sestře, která se právě vdala. Člověk se nemá dopouštět zla na nikom, neboť zlo je příčinou strachu jak v tomto světě, tak v příštím, kdy bude postaven před Jamarádže, jenž rozhoduje o trestu po smrti. Vasudéva naléhal na Kansu jménem Dévakí a zdůrazňoval, že jde o jeho mladší sestru. Také se odvolával na šťastný den její svatby. Mladší sourozence má člověk chránit jako své vlastní děti. “Celá ta věc je po všech stránkách natolik ožehavá,” argumentoval Vasudéva, “že pokud ji zabiješ, poškodíš svou dobrou pověst.”

Vasudeva tenta d’apaiser Kaṁsa en lui donnant de sages conseils et en usant de discrimination philosophique, mais il ne put y parvenir, car ce dernier se trouvait d’ordinaire entouré de compagnons démoniaques. Bien qu’issu d’une famille royale, de haute noblesse, Kaṁsa garda toujours sa nature démoniaque, à cause d’un entourage démoniaque. L’être démoniaque ne prête jamais l’oreille aux bons conseils. Tel un voleur endurci : on aura beau le raisonner, jamais il ne changera sa conduite. C’est la distinction entre deva et asura. Ceux qui peuvent se soumettre aux sages conseils et y conformer leur existence, on les qualifie de devas, ceux qui ne le peuvent, d’asuras.

Takto se Vasudéva snažil uklidnit Kansu dobrými radami i filosofickými úvahami, ale nedařilo se mu to, protože Kansa se sdružoval s démonskými osobami. Tyto styky z něj udělaly démona, přestože pocházel z urozeného královského rodu. Démon nikdy nedbá na dobré rady. Je jako odhodlaný zloděj—můžete mu dávat mravní ponaučení, ale nebude to nic platné. Podobně i lidé démonské či ateistické povahy stěží přijmou nějakou dobrou radu, i kdyby byla sebevíce oprávněná. To je rozdíl mezi polobohem a démonem. Ti, kdo jsou schopni přijmout dobré rady a snaží se podle nich žít, se nazývají polobozi a ti, kdo to nedovedou, se nazývají démoni.

Ayant échoué dans sa tentative d’apaiser Kaṁsa, Vasudeva pensa au moyen de protéger son épouse Devakī. Face à un danger imminent, l’homme intelligent doit s’efforcer, autant que possible, de l’éviter. Mais si, malgré toute son intelligence, il ne le peut, on ne doit pas le tenir pour fautif. L’homme doit essayer de son mieux d’accomplir son devoir, et si l’effort n’est pas couronné de succès, il n’en portera pas la faute.

Vasudéva začal uvažovat, jak ochrání svou ženu Dévakí, neboť jeho pokus uklidnit Kansu ztroskotal. Hrozí-li bezprostřední nebezpečí, inteligentní člověk by se ho měl všemi prostředky snažit odvrátit. Pokud se mu to však navzdory veškerým snahám nepodaří, chyba není na jeho straně. Člověk se má snažit vykonávat své povinnosti, jak nejlépe dovede, ale když ve svém úsilí neuspěje, není to jeho vina.

Vasudeva pensa ainsi : « Il me faut pour l’instant sauver Devakī ; si plus tard nous avons des enfants, je verrai alors comment les protéger. » Une autre pensée lui vint : « Si plus tard j’ai un enfant capable de tuer Kaṁsa, comme Kaṁsa en est convaincu, alors et Devakī et l’enfant seront sauvés, car inconcevables sont les lois de la Providence. Mais pour l’instant, il faut que d’une façon ou d’une autre je sauve Devakī. »

Vasudéva uvažoval o své ženě takto: “Nyní bych měl zachránit život alespoň Dévakí; později se budu snažit zachránit děti, pokud se nějaké narodí.” Dále uvažoval: “Jestliže v budoucnu budu mít dítě, které ho zabije, jak si Kansa myslí, pak budou Dévakí i to dítě zachráněni, neboť zákon prozřetelnosti je nevyzpytatelný. Nyní musím za každou cenu zachránit Dévakí.”

On ne peut jamais dire comment un être contracte un type de corps particulier, de même qu’on ne peut jamais savoir quels arbres un feu de forêt dévorera. Les flammes, sous l’influence du vent, épargnent un arbre ici et là, et en touchent d’autres. Ainsi, un homme peut mettre toute sa prudence et son attention méticuleuse à accomplir ses devoirs, mais il reste bien malaisé pour lui de prévoir quelle sorte de corps il obtiendra dans sa vie future. Mahārāja Bharata, par exemple, exécuta avec grande foi ses devoirs sur la voie de la réalisation spirituelle, mais voilà qu’il se prit d’affection pour un cerf, et dut par là revêtir un corps de cerf lors de sa vie suivante.

Není vůbec jisté, s jakým druhem těla přijde živá bytost do styku, stejně jako není jisté, s jakým druhem dřeva přijde do styku oheň v lese. Při lesním požáru se někdy stává, že oheň hnaný větrem jeden strom vynechá a přeskočí na druhý. Podobně může živá bytost pečlivě vykonávat své povinnosti, ale přesto bude stěží vědět, jaké tělo dostane v příštím životě. Mahárádž Bharata svědomitě plnil své povinnosti v zájmu seberealizace, ale shodou okolností vyvinul dočasnou náklonnost k jelínkovi, a v příštím životě musel přijmout tělo jelínka.

Vasudeva, ayant réfléchi au moyen de sauver son épouse, de nouveau s’adressa à Kaṁsa, très respectueusement, bien que ce dernier fût un abominable pécheur. Il arrive parfois qu’un homme de vertu tel Vasudeva doive flatter un être de vice comme Kaṁsa. Telles sont les voies de la diplomatie. Bien que profondément attristé, Vasudeva montra extérieurement un air joyeux. À cause de l’affreux caractère du cynique Kaṁsa, Vasudeva dut s’adresser à lui de la sorte : « Mon cher beau-frère, comprends donc, je t’en prie, que nul danger ne peut advenir de ta sœur. Tu crains quelque péril pour avoir entendu une voix prophétique issue du ciel. Mais selon cette voix, le danger viendra de fils qui ne sont pas même encore mis au monde. Et qui sait ? Peut-être ta sœur n’aura-t-elle jamais de fils ? Si tu considères bien tout cela, il te sera aisé de comprendre que pour l’instant tu n’as rien à craindre, et nulle raison donc de redouter ta sœur. Qu’elle mette au monde des fils, et je te promets de te les livrer tous ; alors tu prendras les mesures nécessaires. »

Poté, co Vasudéva promyslel, jak zachránit svou ženu, začal ke Kansovi promlouvat s velkou úctou, přestože byl Kansa největší hříšník. Někdy nastává taková situace, že i ctnostný člověk, jako byl Vasudéva, musí lichotit neřestnému člověku, jako byl Kansa. To je součástí diplomacie. Vasudéva se hluboce rmoutil, ale navenek se usmíval. Kansa byl totiž velice krutý. Vasudéva mu řekl: “Drahý švagře, uvaž prosím, že od své sestry se nemáš čeho obávat. Očekáváš nějaké nebezpečí, protože jsi slyšel prorocký hlas z nebe. Ale to nebezpečí má hrozit od jejích synů, kteří tu teď nejsou. A kdo ví, možná se nám ani žádní nenarodí. Vzhledem k tomu všemu jsi prozatím v bezpečí. Své sestry se nemusíš obávat. A pokud se jí nějací synové narodí, slibuji, že ti je všechny přinesu, abys mohl učinit nezbytná opatření.”

Kaṁsa, connaissant à sa juste valeur la parole de Vasudeva, se laissa convaincre par ses arguments. Il renonça donc, pour l’instant, à haineusement tuer sa sœur. Satisfait, Vasudeva loua la décision de Kaṁsa et poursuivit son chemin vers sa demeure.

Kansa znal váhu Vasudévova čestného slova a jeho argumenty ho přesvědčily. Alespoň pro danou chvíli upustil od hanebného činu zabití své vlastní sestry. Vasudévu to potěšilo a pochválil Kansovo rozhodnutí. Pak se vrátil do svého domu.

Devakī mit au monde huit fils et une fille. Lorsque naquit le premier fils, Vasudeva tint sa parole et le porta aussitôt à Kaṁsa. Il est dit que Vasudeva était fort vertueux et connu pour l’honneur de sa parole ; il désirait maintenir ce renom. S’il fut douloureux à l’extrême pour Vasudeva de donner l’enfant, Kaṁsa, lui, le reçut avec joie. Ce dernier fut cependant pris de compassion pour son beau-frère. Le comportement de Vasudeva est un exemple pour tous. Pour une grande âme comme Vasudeva, rien ne peut être tenu pour trop douloureux dans l’exécution du devoir. Un homme de connaissance comme Vasudeva accomplit son devoir sans hésiter. Au contraire, un asura comme Kaṁsa n’hésite jamais à commettre un acte abominable. Il est donc dit qu’une personne sainte peut supporter toutes sortes de conditions difficiles, qu’un érudit est à même d’accomplir son devoir sans attendre de se trouver dans des circonstances qui s’y prêtent, qu’un homme haineux comme Kaṁsa peut se livrer à n’importe quel acte coupable, et qu’un bhakta peut tout sacrifier pour la satisfaction de Dieu, la Personne Suprême.

Potom se každý rok v příslušnou dobu narodilo Dévakí jedno dítě. Tak porodila osm chlapečků a také jednu dívku. Když se narodil první syn, Vasudéva dostál svému čestnému slovu a okamžitě přinesl dítě Kansovi. Vasudéva byl velice vznešený a proslulý tím, že drží své slovo, a chtěl si tuto pověst uchovat. I když pro něj bylo bolestivé se novorozeněte vzdát, Kansa ho přijal s radostí. Později však vzhledem k Vasudévovu chování pocítil určitý soucit. To je typické. Velká duše jako Vasudéva nepokládá nic za bolestné, když plní svou povinnost. Učený člověk, jako Vasudéva, koná své povinnosti bez váhání. Na druhou stranu démon jako Kansa se nikdy nezdráhá dopustit jakéhokoliv ohavného činu. Proto se říká, že svatý člověk dokáže snášet jakkoliv těžké životní podmínky, učený člověk je schopný plnit své povinnosti, aniž by čekal na příznivé okolnosti, podlý člověk jako Kansa dokáže jednat jakkoliv hříšným způsobem a oddaný umí obětovat vše pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství.

Kaṁsa fut content de l’acte de Vasudeva. Il fut surpris de constater qu’il tenait sa promesse ; puis, à la fois compatissant et satisfait, il prononça ces paroles : « Mon cher Vasudeva, nul besoin de m’offrir cet enfant. Il ne représente pour moi aucun danger. On m’a prédit que je serai tué par le huitième enfant de Devakī. Pourquoi recevrais-je celui-ci ? Tu peux le reprendre. »

Kansu uspokojilo Vasudévovo jednání. Divil se, když viděl, jak plní svůj slib. Potěšen se nad ním slitoval a promluvil takto: “Můj milý Vasudévo, toto dítě mi nemusíš dávat. Od něho mi nebezpečí nehrozí. Slyšel jsem, že mě zabije osmé dítě, které s Dévakí přivedeš na svět. Proč bych ti zbytečně bral toto dítě? Vezmi si je zpátky.”

Sur le chemin du retour, avec son premier enfant, Vasudeva ne pouvait, bien qu’heureux de l’attitude de Kaṁsa, croire en ses paroles, car il le savait privé de maîtrise de soi. Un athée ne peut maintenir sa parole d’honneur. Celui qui ne maîtrise pas ses sens ne connaît pas la détermination. Le grand politicien Cāṇakya Paṇḍita a dit : « Ne placez jamais votre confiance dans un diplomate ou dans une femme. » Ceux qui s’adonnent sans frein au plaisir des sens ne peuvent être probes, et l’on ne saurait placer en eux notre confiance.

Když se Vasudéva vracel se svým prvorozeným synem domů, měl sice radost z toho, jak se Kansa zachoval, ale přesto mu nevěřil, protože věděl, že se nedovede ovládat. Ateista neumí držet čestné slovo. Člověk, který nedokáže ovládat své smysly, nemůže být pevný ve svém odhodlání. Velký politik Čánakja Pandit říkal: “Nikdy nevěř diplomatovi a ženě.” Lidé, kteří propadli neomezenému uspokojování smyslů, nemohou být pravdomluvní a nelze jim důvěřovat.

À ce moment-là, le grand Nārada rendit visite à Kaṁsa. Il savait que ce dernier avait montré de la compassion envers Vasudeva et lui avait rendu son premier fils. Nārada désirait ardemment accélérer le plus possible la venue de Śrī Kṛṣṇa. Il informa donc Kaṁsa qu’à Vṛndāvana, Nanda Mahārāja, tous les pâtres et les gopīs, et, par ailleurs, Vasudeva, son père Śūrasena et tous ses proches, membres de la famille Vṛṣṇi de la dynastie Yadu, se préparaient ensemble à l’Apparition du Seigneur. Nārada prévint Kaṁsa de surveiller ces familles et leurs amis, comme tous les devas qui y prenaient naissance. Kaṁsa, ses proches et ses conseillers étaient tous des asuras. Et les asuras craignent toujours les devas. Après avoir reçu de Nārada ces informations, Kaṁsa se tint en alerte. Il comprenait que puisque les devas étaient déjà descendus sur la planète, Śrī Viṣṇu, le Seigneur, apparaîtrait bientôt. Il arrêta aussitôt son beau-frère, Vasudeva, ainsi que Devakī, et les jeta derrière les barreaux.

Tehdy navštívil Kansu velký mudrc Nárada. Dozvěděl se, jak se Kansa slitoval nad Vasudévou a vrátil mu jeho prvorozené dítě. Nárada si přál co nejvíce urychlit sestoupení Pána Krišny, a proto sdělil Kansovi, že obyvatelé Vrindávanu, jako Nanda Mahárádž a ostatní pastevci krav se svými manželkami, a také Vasudéva, jeho otec Šúraséna a všichni jeho příbuzní z rodu Vršniovců v jaduovské dynastii jsou i se všemi svými přáteli a dobrodinci ve skutečnosti polobozi. Nárada varoval Kansu, aby si na ně dal pozor, protože Kansa a všichni jeho přátelé a rádci byli démoni. Démoni se vždy bojí polobohů. Jakmile Kansa uslyšel Náradovu zprávu, že se polobozi zjevili v různých rodinách, ihned se velice polekal. Věděl, že když se zjevili polobozi, jistě brzy přijde i Pán Višnu. Okamžitě svého švagra Vasudévu i Dévakí zajal a vsadil je za mříže.

Dans la prison, maintenus par des chaînes de fer, Vasudeva et Devakī donnèrent chaque année naissance à un fils, et Kaṁsa, croyant voir en chacun Viṣṇu descendu sur Terre, les tua l’un après l’autre. On a vu qu’il redoutait particulièrement le huitième fils, mais après la visite de Nārada, il en était arrivé à croire que chacun des enfants pouvait être Krsna. Il crut donc plus sage de faire périr tous ceux qui naissaient de Devakī et Vasudeva.

Ve vězení, spoutáni železnými řetězy, přivedli Vasudéva a Dévakí každý rok na svět jednoho chlapečka a Kansa je jednoho po druhém zabil, neboť je považoval za inkarnace Višnua. Obával se hlavně osmého dítěte, ale po Náradově návštěvě došel k závěru, že kterékoliv z nich může být Krišna. Pro jistotu tedy zabil všechny děti, které se Vasudévovi a Dévakí narodily.

Le comportement de Kaṁsa n’est pas difficile à comprendre. On trouve, dans l’histoire du monde, bien des princes et des rois qui tuèrent père, frère, ou toute une famille, ou leurs amis, seulement pour satisfaire leurs ambitions. Rien d’étonnant à cela, car les asuras tueraient n’importe qui pour réaliser leurs aspirations infâmes.

Kansovo jednání není těžké pochopit. Ze světové historie známe mnoho případů, kdy osoby královského původu pro dosažení vlastních cílů zabily svého otce, bratra, nebo i celou rodinu se všemi přáteli. To není žádné překvapení, neboť členové démonské, hamižné vládnoucí třídy jsou schopni zabít kohokoliv, aby uskutečnili své zločinné záměry.

Par la grâce de Nārada, Kaṁsa devint conscient de son existence précédente. Il sut qu’il était un asura du nom de Kālanemi, jadis tué par Viṣṇu. Ayant pris une nouvelle naissance dans la famille Bhoja, il avait décidé de devenir l’ennemi mortel de la dynastie Yadu ; Kṛṣṇa devant apparaître au sein de cette dynastie, Kaṁsa avait grand peur d’être à nouveau tué par Lui, comme dans sa vie antérieure.

Náradovou milostí se Kansa dozvěděl o svém předchozím vtělení. Dozvěděl se, že v minulém životě byl démonem, který se jmenoval Kálanémi, a že ho zabil Višnu. Když se nyní narodil v bhódžském rodě, rozhodl se stát úhlavním nepřítelem jaduovské dynastie — v ní se měl narodit Krišna, a Kansa se velice bál, že ho zabije, tak jako ho zabil v minulém životě.

Il commença par emprisonner son propre père, Ugrasena, car il était le plus haut roi des trois dynasties Yadu, Bhoja et Andhaka, il occupa ensuite le royaume de Śūrasena, père de Vasudeva, et se proclama souverain de toutes ces terres.

Ze všeho nejdříve uvěznil svého otce Ugrasénu, neboť byl vůdčím králem jaduovské, bhódžské a andhakské dynastie. Potom obsadil království Vasudévova otce Šúrasény a prohlásil sám sebe za krále všech těchto zemí.

Ainsi s’achèvent les enseignements de Bhaktivedanta pour le premier chapitre du Livre de Kṛṣṇa, intitulé: « L’Avènement de Śrī Kṛṣṇa ».

Takto končí Bhaktivédántův výklad 1. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Příchod Pána Krišny”.