TEXT 15
TEXT 15
Texte
Verš
prapadyante narādhamāḥ
māyayāpahṛta-jñānā
āsuraṁ bhāvam āśritāḥ
prapadyante narādhamāḥ
māyayāpahṛta-jñānā
āsuraṁ bhāvam āśritāḥ
Synonyms
Synonyma
na: ne pas; mām: à Moi; duṣkṛtinaḥ: les incroyants; mūḍhāḥ: les sots; prapadyante: s’abandonnent; nara-adhamāḥ: les plus bas des hommes; māyayā: par l’énergie illusoire; apahṛta: dérobée; jñānāḥ: la connaissance; āsuram: démoniaque; bhāvam: la nature; āśritāḥ: acceptant.
Translation
Překlad
Les hommes d’une sottise grossière, ceux qui se trouvent au dernier échelon de l’humanité, ceux dont le savoir a été dérobé par l’illusion et ceux qui participent de la nature athée des démons, aucun de ces incroyants ne s’abandonne à Moi.
Ničemové, kteří jsou naprosto hloupí, nejníže stojící z lidí, ti, jež o poznání připravila iluze, a ti, kteří přijímají ateistickou povahu démonů, se Mi neodevzdávají.
Purport
Význam
La Bhagavad-gītā nous enseigne qu’il suffit de s’abandonner aux pieds pareils-au-lotus de Kṛṣṇa, la Personne Suprême, pour surmonter la rigueur des lois de la nature matérielle. On pourrait alors se demander pourquoi les philosophes érudits, les hommes de science, les chefs d’entreprise, les administrateurs et, plus généralement, tous les dirigeants de la société, ne s’abandonnent pas aux pieds de lotus de Kṛṣṇa, la toute-puissante Personne Divine. Les leaders de l’humanité ont cherché avec opiniâtreté, en élaborant toutes sortes de plans année après année, et même vie après vie, à échapper aux lois de la nature matérielle, à atteindre la mukti. Mais si cette libération peut s’obtenir par le simple abandon au Seigneur, pourquoi tant de chefs intelligents et laborieux n’ont-ils pas adopté cette voie ?
Bhagavad-gītā učí, že živá bytost může překonat neúprosné zákony hmotné přírody jednoduše tím, že se odevzdá lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti, Kṛṣṇy. Nyní vyvstává otázka: Jak je možné, že se vzdělaní filozofové, vědci, podnikatelé, státosprávci a osobnosti, které vedou obyčejné lidi, neodevzdávají lotosovým nohám Śrī Kṛṣṇy, všemocné Osobnosti Božství? Tito lidé různými způsoby usilují o mukti neboli osvobození z působnosti zákonů hmotné přírody — dělají velké plány a vytrvale se snaží, po mnoho let a životů. Je-li však možné dosáhnout osvobození pouhým odevzdáním se lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti Božství, proč potom tito inteligentní a usilovně pracující vůdčí osobnosti tuto jednoduchou metodu nezvolí?
La Bhagavad-gītā donne une réponse très directe: les vrais chefs de la société, les vrais érudits tels Brahmā, Śiva, Kapila, les Kumāras, Manu, Vyāsa, Devala, Asita, Janaka, Prahlāda, Bali et, plus récemment, Madhvācārya, Rāmānujācārya, Śrī Caitanya, et bien d’autres encore – tous fervents philosophes, politiciens, hommes de science, instructeurs et administrateurs – se sont effectivement abandonnés aux pieds pareils-au-lotus de la Personne Suprême, la toute-puissante autorité. Ceux qui n’acceptent pas de suivre la voie tracée par le Seigneur sont des imposteurs qui, afin d’en tirer nombre d’avantages matériels, s’attribuent le titre de philosophe, politicien, etc. N’ayant aucune notion de Dieu, ils concoctent leurs propres plans, et ne réussissent qu’à compliquer les problèmes de l’existence au lieu de les résoudre. L’énergie matérielle est si puissante qu’elle peut résister à tous les congrès, commissions et plans contestables des athées.
Gītā odpovídá na takovou otázku zcela otevřeně. Opravdu vzdělaní vůdci společnosti, jako Brahmā, Śiva, Kapila, Kumārové, Manu, Vyāsa, Devala, Asita, Janaka, Prahlāda, Bali a později Madhvācārya, Rāmānujācārya, Śrī Caitanya a mnozí další — opravdoví filozofové, politici, učitelé, vědci atd., kteří jsou věrní pravdě — se odevzdávají lotosovým nohám Nejvyšší Osoby, této všemocné autority. Cestu či plán Nejvyššího Pána nevolí ti, kdo pravými filozofy, vědci, učiteli či státosprávci nejsou a jen se za ně vydávají kvůli hmotnému zisku. O Bohu nic nevědí; pouze vytvářejí vlastní světské plány a tím ještě více komplikují problémy hmotné existence, když se je marně snaží vyřešit. Hmotná energie (příroda) je nesmírně mocná, a proto se dokáže ubránit neoprávněným plánům ateistů a potřít vědomosti jejich “plánovacích komisí”.
Ces planificateurs athées sont désignés dans ce verset par le mot duṣkṛtinaḥ, « incroyants », (de la racine kṛtī, « ceux qui accomplissent des actes méritoires »). Il ne s’agit pas de nier l’intelligence et le mérite de certains matérialistes, car toute réalisation d’envergure, bonne ou mauvaise, requiert de l’intelligence. Mais parce qu’ils font un mauvais usage de cette faculté en allant à l’encontre de la volonté du Seigneur Suprême, on les nomme duṣkṛtī, pour indiquer que leur intelligence s’est égarée et que leurs efforts sont mal employés.
Ateističtí plánovači jsou zde popisováni slovem duṣkṛtinaḥ, ničemové. Kṛtī je ten, kdo koná záslužnou práci. Ateistický plánovač je někdy velmi inteligentní a také mu patří zásluhy, protože k uskutečnění každého velkého plánu (ať dobrého či špatného) je zapotřebí inteligence. Mozek ateisty je však nesprávně použitý; odporuje plánu Nejvyššího Pána. Proto je ateistický plánovač nazýván duṣkṛtī — jeho inteligence a úsilí jsou zaměřené špatným směrem.
La Gītā explique clairement que l’énergie matérielle est entièrement dirigée par le Seigneur Suprême. Semblable à l’ombre contrainte de suivre chaque mouvement d’un objet, elle n’a aucun libre-arbitre. Elle n’en demeure pas moins très puissante, et l’athée qui ignore Dieu ne peut ni en connaître le fonctionnement, ni connaître les plans divins du Seigneur. Parce qu’il demeure prisonnier de l’illusion, de la passion et de l’ignorance, toutes ses entreprises sont vouées à l’échec, comme le furent jadis celles d’Hiraṇyakaśipu et de Rāvaṇa, tous deux pourtant matériellement très instruits, tout à la fois grands philosophes, administrateurs, hommes de science et instructeurs. On dénombre quatre sortes de duṣkṛtinas, d’incroyants:
V Gītě je jasně řečeno, že hmotná energie jedná vždy pod vedením Nejvyššího Pána. Nemá žádnou nezávislost — je jako stín, který se pohybuje podle pohybů předmětu. Přesto je velmi mocná a ateista následkem své bezbožnosti nemůže vědět, jak jedná, ani znát plán Nejvyššího. Pod vlivem iluze a kvalit vášně a nevědomosti jsou všechny jeho plány zmařeny, jako tomu bylo v případě Hiraṇyakaśipua a Rāvaṇy — přestože byli oba po hmotné stránce učenými vědci, filozofy, vládci a učiteli, jejich plány byly zničeny. Duṣkṛtīch, ničemů, jsou čtyři druhy, jež budou nyní popsány.
1) Les mūḍhas sont ceux qui manquent totalement d’intelligence et peinent comme des bêtes de somme. Ils veulent jouir du fruit de leurs actes, et n’en donner aucune part à l’Être Suprême. Ils ressemblent à l’âne, exemple type de la bête de somme. Cet humble animal peine jour et nuit, sans trop savoir pour qui. Il se contente d’un peu d’herbe pour se nourrir, dort dans la crainte d’être battu, et satisfait ses pulsions sexuelles au risque de recevoir une ruade de l’ânesse. Il lui arrive de chanter, et même de philosopher, mais son braiment a pour seul résultat d’incommoder son entourage. Telle est la situation de l’insensé qui ignore à qui doit aller le fruit de ses actes, qui ignore que l’action (karma) est destinée au sacrifice (yajña).
1) Mūḍhové jsou naprostí hlupáci podobní těžce pracujícím soumarům. Touží si sami užívat plodů své práce, a nechtějí se o ně dělit s Nejvyšším. Typickým příkladem tažného zvířete je osel. Jeho pán ho nutí těžce pracovat a toto prosté zvíře sotva ví, pro koho ve dne v noci tolik dře. Osel je spokojen, když si může naplnit žaludek trochou trávy, chvíli si pospat ve strachu, že ho pán bude bít, a ukojit své sexuální choutky, při čemž mu hrozí, že od opačného pohlaví utrží mnoho kopanců. Někdy pěje básně a filozofuje, ale toto hýkání jen ruší ostatní. Tak vypadá postavení hloupého ploduchtivého konatele, který neví, pro koho by měl pracovat. Není mu známo, že karma (činnost) je určena k yajñi (oběti).
En général, ceux qui travaillent sans répit pour satisfaire des besoins qu’ils se sont eux-mêmes créés n’ont pas le temps d’entendre parler de l’immortalité de l’âme. Ces mūḍhas ne vivent que pour des gains matériels fugaces, dont en outre seule une petite part leur revient. Ils travaillent parfois plusieurs jours et plusieurs nuits sans dormir, se nourrissent à peine, souffrent d’indigestion et d’ulcères de l’estomac, tout cela au profit de maîtres illusoires. Méconnaissant leur véritable maître, ils perdent leur temps à servir Mammon. Pour leur malheur, ils ne s’abandonnent jamais au maître absolu, au maître de tous les maîtres, et ne prennent pas même le temps de s’enquérir de Lui auprès de sources autorisées. Comme le porc qui préfère les immondices aux friandises faites de sucre et de ghī, le matérialiste insensé ne se fatiguera jamais d’entendre parler des fluctuations des choses de ce monde, alors qu’il n’aura que peu de temps à accorder aux sujets concernant l’éternelle force vivante qui fait se mouvoir l’univers.
Ti, kdo ve dne v noci těžce pracují, aby splnili náročné povinnosti, které si sami vytvořili, většinou říkají, že nemají čas naslouchat o nesmrtelnosti živé bytosti. Tito mūḍhové považují pomíjivé hmotné zisky za vše, co život může dát — bez ohledu na to, že si z plodů své práce užívají jen zlomek. Ve snaze dosáhnout vytouženého zisku probdí mnoho dní a nocí a kvůli žaludečním vředům či poruchám trávení se spokojí s nicotným množstvím jídla; zůstávají zcela pohrouženi do celodenní těžké práce ve prospěch svých falešných pánů. Jsou hloupí a nevědí, kdo je jejich skutečný pán, a tak maří svůj cenný čas službou mamonu. Nejvyššímu Pánovi všech pánů se bohužel nikdy neodevzdávají a neudělají si ani čas na to, aby o Něm naslouchali ze správných zdrojů. Prase, které žere výkaly, nemá zájem o sladkosti z cukru a ghí a hloupý dříč se mu podobá tím, že neúnavně naslouchá světským novinkám z pomíjivého světa, které přinášejí smyslový požitek, a nemá čas naslouchat o věčné životní síle, jež hmotným světem hýbe.
2) Les narādhamas, ou « les plus vils des hommes » (nara: homme, adhama: le plus bas), sont une autre classe de duṣkṛtīs. Parmi les 8400000 espèces vivantes, il y a 400000 espèces humaines dont un grand nombre sont inférieures, pratiquement non civilisées. L’homme est civilisé dans la mesure où il se soumet à certaines règles de vie sociale, politique et religieuse. Ceux qui sont évolués sur le plan social et politique, mais dépourvus de principes religieux, comptent au nombre des narādhamas. Or, il n’y a pas de vraie religion sans Dieu, puisque le but fondamental de toute religion est de connaître la Vérité Absolue ainsi que le lien qui nous relie à Elle. Dans la Gītā, Dieu, la Personne Suprême, énonce clairement qu’Il est cette Vérité Absolue, et que rien ni personne ne Lui est supérieur. La forme humaine est destinée à permettre à l’homme de raviver sa conscience perdue de la relation éternelle qui l’unit à la Vérité Suprême, Kṛṣṇa, la Personne Divine et toute-puissante. Quiconque se refuse à saisir cette opportunité est qualifié de narādhama.
Les Écritures révélées nous apprennent que l’enfant dans le sein de sa mère prie Dieu de le libérer de sa condition de fœtus, pénible à l’extrême, et Lui fait la promesse de n’adorer que Lui dès sa délivrance. Prier Dieu dans les moments difficiles est un instinct naturel pour l’être car il Lui est éternellement lié. Toutefois, à peine est-il sorti du ventre de sa mère, que l’enfant, sous l’influence de māyā, l’énergie illusoire, oublie les souffrances de la naissance, et du même coup, son sauveur.
2) Další druh ničemů (duṣkṛtī) se nazývá narādhama, nejníže stojící z lidí. Nara znamená lidská bytost a ādhama nejnižší. Z 8 400 000 různých druhů živých bytostí je 400 000 druhů lidí. Mezi nimi je mnoho nižších forem lidského života, z větší části necivilizovaných. Civilizovaní lidé jsou ti, kteří se řídí usměrňujícími zásadami společenského, politického a náboženského života. Ty, jež mají rozvinutou společenskou a politickou úroveň, ale nedodržují žádné náboženské zásady, je třeba považovat za narādhamy. A náboženství bez Boha není náboženství, protože smyslem dodržování náboženských zásad je poznat Nejvyšší Pravdu a vztah, který s Ní člověk má. Pán, Osobnost Božství, v Gītě dává jasně najevo, že nad Ním již nestojí žádná autorita a že On sám je Nejvyšší Pravda. Civilizovaná forma lidského života má sloužit k tomu, aby člověk obnovil ztracené vědomí svého věčného vztahu s Nejvyšší Pravdou, všemocnou Osobností Božství Śrī Kṛṣṇou. Každý, kdo promarňuje tuto příležitost, je narādhama. Ze zjevených písem se dozvídáme, že když je dítě v matčině lůně (což je velice nepříjemná pozice), modlí se k Bohu o vysvobození a slibuje, že jakmile se dostane ven, bude uctívat jen Jeho. Modlit se ve svízelné situaci k Bohu je přirozený instinkt každé živé bytosti, protože každý je s Bohem věčně spojen. Po porodu však dítě pod vlivem māyi, matoucí energie, zapomene jak na těžkosti zrození, tak na svého vysvoboditele.
Quiconque élève un enfant a le devoir de réveiller sa conscience divine assoupie. Dans la Manu-smṛti, le guide des principes religieux, dix sacrements purificateurs sont donnés dans le but de raviver la conscience de Dieu dans le cadre du varṇāśrama-dharma. Mais aujourd’hui, nul n’observe plus rigoureusement ces principes, et par suite, la population dans sa presque totalité ne compte plus que des narādhamas.
Ti, kdo se o děti starají, mají povinnost probudit jejich dřímající božské vědomí. Písmo Manu-smṛti, vedoucí k náboženským zásadám, předepisuje deset očistných obřadů určených k probuzení vědomí Boha v rámci systému varṇāśramy. Dnes se však v žádné části světa důsledně neuplatňují, a proto 99,9 procent obyvatelstva tvoří narādhamové.
En raison de la toute-puissance de l’énergie matérielle, le semblant d’éducation d’une telle population est tout à fait vaine. Selon les normes établies par la Bhagavad-gītā en effet, le véritable érudit est l’homme qui voit d’un œil égal le sage brāhmaṇa, la vache, l’éléphant, le chien et le mangeur de chien. Cette vision est celle du véritable dévot.
Nityānanda Prabhu, incarnation divine du maître parfait, libéra les frères Jagāi et Mādhāi, narādhamas typiques, montrant ainsi que la miséricorde du pur dévot s’étend même aux plus indignes des hommes. Et ce n’est que par la grâce d’un dévot du Seigneur que le narādhama, condamné par le Seigneur Lui-même, peut raviver sa conscience spirituelle.
Když se všichni obyvatelé stanou narādhamy, působením všemocné hmotné energie ztratí veškeré jejich vzdělání hodnotu. Podle standardu Gīty je učeným člověkem ten, kdo vidí stejně brāhmaṇu, psa, krávu, slona i pojídače psů. To je pohled skutečného oddaného. Śrī Nityānanda Prabhu, který je inkarnací Boha v podobě božského mistra, vysvobodil typické narādhamy — bratry Jagāie a Mādhāie — a tím ukázal, jak pravý oddaný prokazuje milost i lidem nejnižší úrovně. Z toho plyne, že narādhama, jehož Osobnost Božství zavrhuje, může obnovit své duchovní vědomí jedině milostí oddaného.
Śrī Caitanya Mahāprabhu, en propageant le bhāgavata-dharma, l’action dévotionnelle, recommande que l’on écoute avec soumission le message de Dieu. Or, la Bhagavad-gītā constitue l’essence de ce message, et c’est en l’écoutant avec soumission que le narādhama pourra se libérer. Malheureusement, les hommes vils refusent de prêter l’oreille à son message, que dire donc de s’abandonner à la volonté du Seigneur ? En un mot, les narādhamas négligent volontairement le devoir primordial de l’homme.
Když Śrī Caitanya Mahāprabhu veřejně uváděl ve známost bhāgavata-dharmu neboli činnosti oddaných, doporučoval lidem pokorně naslouchat poselství Osobnosti Božství. Esencí tohoto poselství je Bhagavad-gītā. Nejpokleslejší jedinci mohou být díky tomuto pokornému naslouchání zachráněni, ale oni bohužel odmítají těmto pokynům byť i jen dopřát sluchu, nemluvě o tom, že by se vůli Nejvyššího Pána odevzdali. Narādhamové, nejníže stojící z lidí, vědomě zanedbávají prvořadou povinnost lidské bytosti.
3) La troisième sorte de duṣkṛtīs s’appelle māyayāpahṛta-jñānāḥ, et regroupe ceux dont la vaste science a été frappée de nullité par le pouvoir d’illusion de l’énergie matérielle. La plupart d’entre eux sont très instruits – ce sont de grands philosophes, des poètes, des hommes de lettres ou de science – mais, aveuglés par l’énergie illusoire, ils vont à l’encontre de la volonté du Seigneur.
3) Další druh duṣkṛtīch se nazývá māyayāpahṛta-jñānāḥ, což jsou ti, jejichž vědecké vzdělání pozbylo vlivem matoucí hmotné energie hodnoty. Většinou se jedná o vysoce vzdělané osoby — význačné filozofy, básníky, literáty, vědce a podobně — kteří ovšem podléhají klamu matoucí energie, a následkem toho neposlouchají Nejvyššího Pána.
Leur nombre aujourd’hui est considérable. On en trouve même parmi les spécialistes de la Bhagavad-gītā. En termes clairs et évidents, la Gītā établit que Kṛṣṇa est Dieu, la Personne Suprême, à nul autre inférieur ou égal. Il est le père de Brahmā (l’ancêtre de l’humanité) et de toutes les espèces vivantes. Il est l’origine du Brahman impersonnel et du Paramātmā, Son émanation plénière. Il est la source de tout ce qui est, et tous doivent s’abandonner à Ses pieds pareils-au-lotus. Pourtant malgré ces évidences, les māyayāpahṛta-jñānāḥ considèrent avec ironie la Personnalité de Dieu et Le prennent pour un homme ordinaire. Ils ignorent que la forme humaine, forme privilégiée, est à l’image de la forme spirituelle et éternelle du Seigneur Suprême.
V současné době jich najdeme mnoho, dokonce i mezi takzvanými znalci Bhagavad-gīty. V Gītě je jasně řečeno, že Śrī Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. Nikdo Ho nepřevyšuje a nikdo se Mu nevyrovná. Je otcem Brahmy, původního otce všech lidských bytostí. Dokonce je řečeno, že je otcem nejen Brahmy, ale všech životních druhů. Spočívá na Něm existence neosobního Brahmanu a Paramātmy; Nadduše v srdci každé živé bytosti je Jeho úplnou částí. Je zdrojem všeho a každému se doporučuje odevzdat se Jeho lotosovým nohám. Přes všechna tato jasná prohlášení se ti, kdo jsou māyayāpahṛta-jñānāḥ, vysmívají osobnosti Nejvyššího Pána a považují Ho za pouhou další lidskou bytost. Nevědí, že požehnaná forma lidského těla dostala svou podobu podle věčných a transcendentálních rysů Nejvyšší Osobnosti Božství.
Ils refusent donc de s’abandonner aux pieds de lotus de Kṛṣṇa, et naturellement, d’enseigner ce principe fondamental. Par suite, leurs interprétations inauthentiques de la Bhagavad-gītā, faites en dehors de la paramparā, nuisent au progrès spirituel de leurs lecteurs.
Všechny neautorizované výklady Gīty předkládané lidmi skupiny māyayāpahṛta-jñānāḥ, mimo rámec systému paramparā, představují mnoho překážek na cestě duchovního porozumění. Jejich oklamaní autoři se neodevzdávají lotosovým nohám Śrī Kṛṣṇy ani neučí druhé, aby to dělali oni.
4) Enfin, relèvent de la dernière catégorie les āsuraṁ bhāvam āśritāḥ, les hommes démoniaques, délibérément athées. Certains d’entre eux affirment sans pouvoir en donner de raison valable que Dieu ne peut descendre dans l’univers matériel. D’autres prétendent qu’Il est subordonné au Brahman impersonnel, quand la Bhagavad-gītā déclare le contraire. Envieux du Seigneur Suprême, les athées forgent de toutes pièces dans leurs cerveaux fertiles des incarnations de toutes sortes, toutes plus fausses les unes que les autres. Le refus de la Personnalité Divine étant au fondement de leur existence, ils ne peuvent évidemment pas s’abandonner à Kṛṣṇa.
4) Poslední druh duṣkṛtīch se nazývá āsuraṁ bhāvam āśritāḥ — ti, kterým jsou vlastní démonské zásady. Takoví jedinci otevřeně zastávají ateismus. Někteří z nich tvrdí, že Nejvyšší Pán nemůže nikdy sestoupit do hmotného světa, ale nejsou schopni uvést jediný konkrétní důvod, proč by to nebylo možné. Jiní zase říkají, že Pán je níže než neosobní rys, přestože podle Gīty je tomu naopak. Ateista posedlý závistí vůči Nejvyšší Osobnosti Božství přichází s mnoha falešnými inkarnacemi, které stvořil v továrně svého mozku. Tyto osoby, jejichž pravou životní zásadou je napadat Osobnost Božství, se lotosovým nohám Śrī Kṛṣṇy nemohou odevzdat.
Śrī Yāmunācārya Albandaru, dévot du Sud de l’Inde, disait: « Ô Seigneur ! En dépit du caractère incomparable de Tes traits corporels, de Tes qualités et de Tes actes, bien que toutes les Écritures inspirées de la vertu confirment Ta nature personnelle, bien que toutes les autorités réputées pour leur sainteté et la profondeur de leur connaissance en matière de science spirituelle reconnaissent elles aussi que Tu es la Personne Suprême, Tu demeures inaccessible aux athées. »
Śrī Yāmunācārya Albandaru z jižní Indie prohlásil: “Ó můj Pane! Ti, kdo jsou ovlivněni ateistickými zásadami, Tě nemohou poznat, bez ohledu na Tvé neobyčejné vlastnosti, podobu a činnosti, bez ohledu na to, že všechna zjevená písma na úrovni kvality dobra dokládají, že jsi osoba, a bez ohledu na to, že Tě uznávají slavné autority, které prosluly hloubkou svého poznání v oboru transcendentální vědy a mají božské vlastnosti.”
C’est pourquoi, malgré les recommandations de toutes les Écritures et de toutes les autorités spirituelles, (1) les sots, (2) les derniers des hommes, (3) les penseurs spéculatifs et (4) les athées déclarés mentionnés dans ce verset, ne s’abandonnent jamais aux pieds pareils-au-lotus de Dieu, la Personne Suprême.
Výše uvedení — 1. naprostí hlupáci, 2. nejníže stojící z lidí, 3. pobloudilí spekulanti a 4. zapřisáhlí ateisté — se tedy přes všechny rady písem a autorit nikdy neodevzdávají lotosovým nohám Osobnosti Božství.