Skip to main content

TEXTS 20-23

TEXTS 20-23

Texte

Verš

yatroparamate cittaṁ
niruddhaṁ yoga-sevayā
yatra caivātmanātmānaṁ
paśyann ātmani tuṣyati
yatroparamate cittaṁ
niruddhaṁ yoga-sevayā
yatra caivātmanātmānaṁ
paśyann ātmani tuṣyati
sukham ātyantikaṁ yat tad
buddhi-grāhyam atīndriyam
vetti yatra na caivāyaṁ
sthitaś calati tattvataḥ
sukham ātyantikaṁ yat tad
buddhi-grāhyam atīndriyam
vetti yatra na caivāyaṁ
sthitaś calati tattvataḥ
yaṁ labdhvā cāparaṁ lābhaṁ
manyate nādhikaṁ tataḥ
yasmin sthito na duḥkhena
guruṇāpi vicālyate
yaṁ labdhvā cāparaṁ lābhaṁ
manyate nādhikaṁ tataḥ
yasmin sthito na duḥkhena
guruṇāpi vicālyate
taṁ vidyād duḥkha-saṁyoga-
viyogaṁ yoga-saṁjñitam
taṁ vidyād duḥkha-saṁyoga-
viyogaṁ yoga-saṁjñitam

Synonyms

Synonyma

yatra: dans l’état où; uparamate: cessent (parce qu’on ressent un bonheur spirituel); cittam: les activités mentales; niruddham: étant écartées de la matière; yoga-sevayā: par la pratique du yoga; yatra: dans lequel; ca: aussi; eva: certes; ātmanā: par le mental pur; ātmānam: de L’Être Suprême; paśyan: réalisant la position; ātmani: dans le Soi; tuṣyati: on devient satisfait; sukham: le bonheur; ātyantikam: suprême; yat: lequel; tat: par cette; buddhi: intelligence; grāhyam: accessible; atīndriyam: transcendantal; vetti: on sait; yatra: où; na: jamais; ca: aussi; eva: certes; ayam: il; sthitaḥ: situé; calati: ne s’écarte; tattvataḥ: de la vérité; yam: laquelle; labdhvā: en obtenant; ca: aussi; aparam: tout autre; lābham: gain; manyate: ne se soucie; na: jamais; adhikam: plus; tataḥ: que cela; yasmin: dans lequel; sthitaḥ: étant situé; na: jamais; duḥkhena: par les souffrances; guruṇā api: même les pires; vicālyate: ne devient ébranlé; tam: que; vidyāt: tu dois savoir; duḥkha-saṁyoga: des souffrances provenant du contact avec la matière; viyogam: l’extermination; yoga-saṁjñitam: appelée l’extase dans le yoga.

yatra — v tom stavu, kde; uparamate — končí (protože yogī pociťuje transcendentální štěstí); cittam — činnost mysli; niruddham — odpoutaná od hmoty; yoga-sevayā — prováděním yogy; yatra — ve kterém; ca — také; eva — jistě; ātmanā — čistou myslí; ātmānam — vlastního já; paśyan — vnímá postavení; ātmani — na úrovni vlastního já; tuṣyati — je spokojený; sukham — štěstí; ātyantikam — nejvyšší; yat — které; tat — to; buddhi — inteligencí; grāhyam — dostupné; atīndriyam — transcendentální; vetti — zná; yatra — ve kterém; na — nikdy; ca — také; eva — jistě; ayam — on; sthitaḥ — spočívá; calati — uhýbá; tattvataḥ — od pravdy; yam — to, co; labdhvā — když je dosaženo; ca — také; aparam — jakýkoliv jiný; lābham — zisk; manyate — uvažuje; na — nikdy; adhikam — víc; tataḥ — než to; yasmin — v němž; sthitaḥ — spočívající; na — nikdy; duḥkhena — strastmi; guruṇā api — i když velice těžkými; vicālyate — otřesen; tam — to; vidyāt — má se vědět; duḥkha-saṁyoga — strastí pocházejících ze styku s hmotou; viyogam — vyhlazení; yoga-saṁjñitam — zvané jógový tranz.

Translation

Překlad

Celui qui par la pratique du yoga parvient à soustraire son mental de toute activité matérielle connaît le niveau de perfection qu’on appelle samādhi, ou extase méditative. Cet état se caractérise par la faculté de percevoir l’Être Suprême avec un mental pur et de trouver la joie en Lui. Ainsi, à travers ses sens purifiés, il se trouve constamment immergé dans un bonheur transcendantal infini. Cette perfection atteinte, il ne s’écartera plus de la vérité, sachant que rien n’est plus précieux. Imperturbable, même au cœur des pires difficultés, il se libère définitivement des souffrances nées du contact avec la matière.

Ve stavu dokonalosti zvaném tranz či samādhi je mysl prováděním yogy zcela odpoutána od hmotného myšlení. Tato dokonalost je charakterizována tím, že yogī prostřednictvím čisté mysli vidí vlastní já a na této úrovni se raduje. V tomto radostném stavu stále cítí bezmezné transcendentální štěstí, poznané transcendentálními smysly. Když dosáhne této úrovně, nikdy se nevzdálí od pravdy a v mysli je přesvědčen, že již nelze získat nic víc. Tehdy zůstává neochvějný — nemohou jím otřást ani ty největší těžkosti. Toto je skutečné osvobození od všech strastí pocházejících ze styku s hmotou.

Purport

Význam

La toute première caractéristique du yoga est qu’il nous aide à nous détacher graduellement des concepts matériels. Puis, quand le yogī réalise l’Âme Suprême par le biais d’une intelligence et d’un mental spiritualisés, et qu’il ne commet plus l’erreur de croire que l’âme et l’Âme Suprême sont une seule et même entité, il connaît le samādhi, l’extase méditative. La pratique du yoga se fonde plus ou moins sur les principes de Patañjali. Les monistes et certains commentateurs non autorisés soutiennent que l’âme est identique à l’Âme Suprême. Se méprenant sur le véritable objectif du système de Patañjali, ils considèrent que la libération est la fusion des deux. Les non-dualistes n’acceptent pas la distinction entre connaissance et connaissant, implicite dans ce verset, qui affirme l’existence d’une félicité transcendante éprouvée grâce à des sens transcendantaux. Or, le système de yoga de Patañjali reconnaît bien l’existence d’une félicité spirituelle. Si donc, les monistes la rejettent, c’est surtout pour ne pas compromettre leur théorie sur l’unicité de la connaissance et du connaissant. Le célèbre instructeur de la voie du yoga, Patañjali Muni lui-même, atteste dans ses Yoga-sūtras (4.33): puruṣārtha-śūnyānāṁ guṇānāṁ pratiprasavaḥ kaivalyaṁ svarūpa-pratiṣṭhā vā citi-śaktir iti.

Základním rysem yogy je, že přináší postupné odpoutání od hmotných pojetí. Poté se dosahuje tranzu neboli samādhi, což znamená, že yogī prostřednictvím transcendentální mysli a inteligence vnímá Nadduši, aniž by se dopustil mylných závěrů a ztotožňoval vlastní já s Nejvyšším Já. Provádění yogy se víceméně zakládá na zásadách Patañjaliho systému. Někteří samozvaní tvůrci komentářů se snaží ztotožnit individuální duši s Nadduší a monisté považují tento stav za osvobození, ale tito lidé nechápou skutečný účel Patañjaliho systému yogy. Ten uznává dosažení transcendentální radosti, které však monisté odmítají přijmout, neboť se obávají, že by to ohrozilo teorii jednoty. Odpůrci dualismu neuznávají rozdíl mezi znalcem a poznáním; v tomto verši je však existence transcendentální radosti, poznané transcendentálními smysly, potvrzena. A slavný mudrc Patañjali, který vykládal systém yogy, to dosvědčuje prohlášením ve svých Yoga-sūtrách (3.34): puruṣārtha-śūnyānāṁ guṇānāṁ pratiprasavaḥ kaivalyaṁ svarūpa-pratiṣṭhā vā citi-śaktir iti.

La puissance interne dont il est question dans le verset cité ici, citi-śakti, est spirituelle. Le mot puruṣārtha désigne quant à lui la piété matérielle, l’essor économique, la jouissance matérielle et, en dernier lieu, la tentative de ne plus faire qu’un avec Dieu. Les monistes nomment cette « fusion d’identité » kaivalyam, bien que Patañjali explique que le mot kaivalyam se rapporte à la puissance interne et transcendantale grâce à laquelle l’être vivant prend conscience de sa position immanente. Caitanya Mahāprabhu nomme cette prise de conscience ceto-darpaṇa-mārjanam, c’est-à-dire purification du miroir impur du mental. Cette « purification » est en fait la libération, bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpaṇam. La théorie du nirvāṇa – qui n’est aussi qu’une étape préliminaire – correspond à ce principe. Dans le Bhāgavatam (2.10.6), cette libération est qualifiée de svarūpeṇa vyavasthitiḥ. Quant à la Bhāgavad-gītā, elle en parle dans ce verset.

Tato citi-śakti, vnitřní energie, je transcendentální. Puruṣārthou se rozumí světské náboženství, hospodářský rozvoj, uspokojování smyslů a nakonec úsilí ztotožnit se či splynout s Nejvyšším. Tuto “jednotu s Nejvyšším” nazývají monisté kaivalyam. Podle Patañjaliho je ale kaivalyam vnitřní, transcendentální energie, jejímž působením si živá bytost uvědomí své přirozené postavení. Jak pravil Pán Caitanya, tento stav se nazývá ceto-darpaṇa-mārjanam — “očištění zašpiněného zrcadla mysli”. Toto očištění je ve skutečnosti osvobození, bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpaṇam. Tomu odpovídá teorie nirvāṇy, která je také jen předběžným stupněm. Bhāgavatam (2.10.6) nazývá tento stav svarūpeṇa vyavasthitiḥ a těmito verši dokládá tuto pravdu také Bhagavad-gītā.

Une fois le nirvāṇa atteint, lorsque cesse toute activité matérielle, l’être commence à agir au niveau spirituel, dans le cadre du service dévotionnel du Seigneur, ce qu’on appelle la conscience de Kṛṣṇa. Il connaît alors la « vraie vie », telle que la décrit le Bhāgavatam (svarūpeṇa vyavasthitiḥ), dénuée de toute contamination matérielle, que māyā, la puissance d’illusion, ne peut altérer. Le fait que l’être n’ait plus à endurer les assauts de la matière impure ne signifie pas que son identité originelle et éternelle soit anéantie. Opinion que Patañjali partage également et qu’il exprime par les mots kaivalyaṁ svarūpa-pratiṣṭhā vā citi-śaktir iti. L’apparition de la citi-śakti, la félicité spirituelle, marque le début de la vraie vie. Ce que confirme le Vedānta-sūtra (1.1.12) par la formule ānanda-mayo ’bhyāsāt. On peut aisément parvenir à cette béatitude transcendantale naturelle – le but ultime du yoga – par la pratique du service de dévotion, le bhakti-yoga, qui sera clairement décrit dans le septième chapitre.

Po dosažení nirvāṇy, tedy po ukončení hmotné existence, se projeví duchovní činnosti neboli oddaná služba Pánu, což se nazývá stav vědomí Kṛṣṇy. Slovy Bhāgavatamu: svarūpeṇa vyavasthitiḥ — toto je skutečný život živé bytosti. Māyā (iluze) je stavem, kdy je duchovní život znečištěn hmotnou nákazou. Osvobození od této hmotné nákazy neznamená zničení původního, věčného postavení živé bytosti. To uznává rovněž Patañjali slovy kaivalyaṁ svarūpa-pratiṣṭhā vā citi-śaktir iti. Citi-śakti, transcendentální radost, je skutečným životem. Toto dokládá rovněž Vedānta-sūtra (1.1.12): ānanda-mayo 'bhyāsāt. Ona přirozená transcendentální radost je konečným cílem yogy a lze jí snadno dosáhnout oddanou službou, bhakti-yogou. Bhakti-yoga bude podrobně vylíčena v sedmé kapitole Bhagavad-gīty.

Le yoga qui nous occupe conduit à deux sortes de samādhi: l’un, le samprajñāta-samādhi, sera atteint à force de recherches philosophiques, l’autre, l’asamprajñāta-samādhi, en transcendant les plaisirs des sens. Lorsqu’il arrive ainsi à dépasser la matière, le yogī n’en est plus jamais dépendant. Par contre, s’il n’atteint pas la transcendance, il n’aura pas connu le succès. Les pseudo-pratiques du yoga d’aujourd’hui, qui permettent tous les plaisirs sensoriels, sont donc en complète contradiction avec le vrai yoga. Qu’un yogī puisse se livrer à la vie sexuelle et s’intoxiquer est une aberration. Quant aux adeptes qui recherchent les siddhis (pouvoirs surnaturels), ils demeureront toujours imparfaits, puisque, comme l’indique ce passage, il n’est pas de perfection pour qui recherche les résultats secondaires du yoga. Ceux qui s’exhibent grâce à leurs siddhis ou à des postures de yoga extraordinaires doivent savoir qu’ils manquent complètement le vrai but du yoga.

V systému yogy popisovaném v této kapitole existují dva druhy samādhi, zvané samprajñāta-samādhi a asamprajñāta-samādhi. O tom, kdo se různými filozofickými výzkumy ustálí v transcendentálním postavení, je řečeno, že dosáhl samprajñāta-samādhi. V asamprajñāta-samādhi se yogīna již nedotýkají světské radosti, protože je nad veškerým štěstím, které lze získat od smyslů. Jakmile spočine v tomto transcendentálním stavu, nikdy z něho nepoklesne. A pokud ho není schopen dosáhnout, nelze mluvit o úspěchu v yoze. Dnešní takzvané cvičení yogy, které dovoluje smyslový požitek různého druhu, si odporuje. Yogī, který holduje sexu a omamným látkám, je k smíchu. Ani yogīni, které lákají jógové siddhi (výdobytky), nejsou dokonalí. Pokud je přitahují tyto plody yogy, nemohou dosáhnout úrovně dokonalosti, popisované v tomto verši. Lidé, kteří předvádějí gymnastické kousky nebo siddhi, by tedy měli vědět, že tímto způsobem je pro ně cíl yogy ztracen.

Le yoga le plus adapté à l’ère d’hypocrisie dans laquelle nous vivons est le bhakti-yoga. Celui qui le pratique n’est jamais déçu et connaît tant de bonheur dans ses activités qu’il n’aspire à aucune autre joie. Par contre, les voies du haṭha-yoga, du dhyāna-yoga et du jñāna-yoga sont pour ainsi dire impraticables à notre époque.

Nejlepším prováděním yogy v tomto věku je rozvíjení vědomí Kṛṣṇy, které s sebou nenese nepřekonatelné překážky. Ten, kdo jedná s vědomím Kṛṣṇy, je při svých činnostech tak šťastný, že o žádné jiné štěstí neusiluje. Provádění haṭha-yogy, dhyāna-yogy a jñāna-yogy brání mnoho překážek, zvláště v současném věku pokrytectví, ale to neplatí pro karma-yogu či bhakti-yogu.

Tant que nous aurons un corps matériel, il nous faudra répondre à ses besoins, à ses exigences: manger, dormir, s’accoupler et se défendre. Celui qui pratique le pur bhakti-yoga (la conscience de Kṛṣṇa) satisfait ces besoins, mais dans la mesure du nécessaire, sans rechercher l’excitation des sens. Faisant contre mauvaise fortune bon cœur, il utilise au mieux le fardeau que représente son corps matériel et, parce qu’il est conscient de Kṛṣṇa, jouit en ce monde d’un bonheur transcendantal. Insensible aux multiples vicissitudes de l’existence – accident, maladie, pauvreté, ou même décès d’un être cher, etc. –, il accomplit son devoir avec diligence dans le cadre du bhakti-yoga. Rien ne peut l’en écarter. Āgamāpāyino ’nityās tāṁs titikṣasva bhārata, dit la Bhagavad-gītā (2.14). Il tolère les peines, car il sait qu’elles vont et viennent et ne peuvent en rien affecter son service. Il atteint ainsi la perfection du yoga.

Dokud má živá bytost hmotné tělo, musí čelit jeho nárokům na jídlo, spánek, obranu a pohlavní život. Ten, kdo je však na úrovni čisté bhakti-yogy neboli vědomí Kṛṣṇy, při setkání s požadavky těla nepodněcuje své smysly. Využívá co nejlépe nevýhodných podmínek, přijímá jen to nejnutnější k životu a vychutnává transcendentální štěstí vědom si Kṛṣṇy. Je odolný, když dojde k nečekaným událostem, jako jsou nehody, nemoc, nouze a dokonce úmrtí drahého příbuzného. Vždy však dbá na to, aby plnil své povinnosti na úrovni vědomí Kṛṣṇy, bhakti-yogy. Nepředvídané události ho nikdy neodvedou od konání jeho povinností. Jak uvádí Bhagavad-gītā (2.14): āgamāpāyino 'nityās tāṁs titikṣasva bhārata, všechny tyto události statečně snáší, protože ví, že přicházejí a odcházejí a plnění jeho povinnosti nemohou ovlivnit. Tak dosahuje nejvyšší dokonalosti v provádění yogy.