TEXT 16
TEXT 16
Texte
Verš
yeṣāṁ nāśitam ātmanaḥ
teṣām āditya-vaj jñānaṁ
prakāśayati tat param
yeṣāṁ nāśitam ātmanaḥ
teṣām āditya-vaj jñānaṁ
prakāśayati tat param
Synonyms
Synonyma
jñānena: par la connaissance; tu: mais; tat: cette; ajñānam: ignorance; yeṣām: dont; nāśitam: est détruite; ātmanaḥ: de l’être; teṣām: leur; āditya-vat: comme le soleil levant; jñānam: la connaissance; prakāśayati: révèle; tat param: la conscience de Kṛṣṇa.
Translation
Překlad
Toutefois, quand ce savoir qui dissipe les ténèbres de l’ignorance illumine l’être, tout lui est révélé, à la manière du soleil qui illumine toute chose lorsque vient le jour.
Jakmile je však někdo osvícen poznáním, jež ničí nevědomost, odhalí mu toto poznání vše, stejně jako slunce všechno osvětlí za bílého dne.
Purport
Význam
Contrairement aux dévots, les êtres qui oublient Kṛṣṇa s’égarent. Le savoir est toujours tenu en haute estime, dit en maints endroits la Bhagavad-gītā: sarvaṁ jñāna-plavena, jñānāgniḥ sarva-karmāṇi et na hi jñānena sadṛśam. Comme l’explique le dix-neuvième verset du chapitre sept, c’est par l’abandon à Kṛṣṇa que s’acquiert le savoir parfait: bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate. L’homme au savoir parfait qui, après de très nombreuses renaissances, s’abandonne à Kṛṣṇa, voit les choses se révéler à lui, comme au lever du soleil la lumière révèle tous les objets.
Il y a de multiples façons de se fourvoyer. Se croire impudemment Dieu, par exemple, c’est tomber dans le piège de la plus grossière illusion. Comment, en effet, si nous étions Dieu, pourrions-nous tomber sous l’emprise de l’ignorance ? Si Dieu pouvait y être assujetti, alors Satan, qui est la personnification de l’ignorance, serait plus fort que Dieu.
La véritable connaissance peut être obtenue auprès d’un être parfaitement conscient de Kṛṣṇa. Il faut donc rechercher un tel maître pour apprendre sous sa direction ce qu’est la conscience de Kṛṣṇa, car, semblable au soleil qui dissipe les ténèbres, elle est la seule qui puisse ôter le voile de l’ignorance.
Même en sachant que l’âme est distincte du corps, qu’elle transcende la matière, on peut ignorer ce qui la distingue de l’Âme Suprême. Or, on n’aura de réponses à ces questions que si l’on prend refuge auprès d’un représentant de Kṛṣṇa, d’un maître spirituel parfait et authentique. Ainsi connaîtra-t-on Dieu et la relation qui nous unit à Lui. Notons ici qu’un authentique représentant de Dieu ne prétend jamais être Dieu, même si, en raison de sa connaissance de Dieu, on lui offre tous les respects généralement offerts au Seigneur Lui-même. Il faut apprendre à distinguer Dieu des âmes infinitésimales. Kṛṣṇa enseigne d’ailleurs dans le second chapitre (2.12) que tous les êtres, comme le Seigneur, ont leur individualité propre. Les âmes ont toujours été distinctes de Lui, le sont encore et le resteront, même après la libération. Si dans les ténèbres de la nuit, tout semble indifférencié, quand se lève le soleil, l’identité de chaque chose apparaît. La vraie connaissance consiste donc à percevoir dans l’existence spirituelle l’identité individuelle de chacun.
Všichni, kdo zapomněli na Kṛṣṇu, jsou nevyhnutelně zmateni, ale ti, kdo mají vědomí Kṛṣṇy, nejsou zmateni ani v nejmenším. V Bhagavad-gītě stojí: sarvaṁ jñāna-plavena, jñānāgniḥ sarva-karmāṇi a na hi jñānena sadṛśam. Poznání se vždy vysoce cení. A co je tímto poznáním? Dokonalého poznání nabyde živá bytost tehdy, když se odevzdá Kṛṣṇovi — jak je uvedeno v devatenáctém verši sedmé kapitoly: bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate. Poté, co člověk po mnoha životech nabyl dokonalého poznání a odevzdává se Kṛṣṇovi — neboli když dosahuje vědomí Kṛṣṇy — je mu všechno vyjeveno, tak jako je ve dne vše osvětleno sluncem. Živá bytost bývá zmatena mnoha způsoby. Když se například bezostyšně považuje za Boha, padla do poslední léčky nevědomosti. Jestliže je živá bytost Bůh, jak může být zmatena nevědomostí? Je snad Bůh zmaten nevědomostí? Pokud by tomu tak bylo, znamenalo by to, že nevědomost, čili Satan, je mocnější než Bůh. Opravdové poznání lze obdržet od toho, kdo si je dokonale vědom Kṛṣṇy. Proto je nutné vyhledat takovou osobu — pravého duchovního učitele — a pod jeho vedením se učit, co je to vědomí Kṛṣṇy, protože vědomí Kṛṣṇy jistě zažene všechnu nevědomost, tak jako slunce zahání temnotu. I když někdo může bezpečně vědět, že on sám není tělo a že je vůči tělu transcendentální, přesto nemusí být schopen rozlišovat mezi duší a Nadduší. Vše však může náležitě poznat, jestliže má zájem přijmout útočiště u dokonalého, pravého duchovního učitele, který si je vědom Kṛṣṇy. Živá bytost může poznat Boha a svůj vztah s Ním jedině tehdy, když se setká s někým, kdo Boha zastupuje. Zástupce Boha o sobě nikdy neprohlašuje, že je Bůh — třebaže se mu vzhledem k jeho poznání o Bohu vzdává veškerá úcta, která je obvykle prokazována Bohu. Je nutné naučit se znát rozdíl mezi Bohem a živou bytostí. Pán Śrī Kṛṣṇa proto řekl (Bg. 2.12), že každá živá bytost je individuální a Pán je také individuální. Všichni byli individuálními osobami v minulosti, jsou jimi v přítomnosti a budou jimi i v budoucnosti; i po osvobození. Za temné noci nám všechno splývá v jedno, ale ve dne, když vyjde slunce, vidíme pravou totožnost všech věcí. Vědět, že v duchovním životě je zachována individuální totožnost, je známkou skutečného poznání.