Skip to main content

TEXT 7

TEXT 7

Texte

Verš

yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham
yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham

Synonyms

Synonyma

yadā yadā: chaque fois, où que ce soit; hi: certes; dharmasya: de la religion; glāniḥ: des écarts; bhavati: apparaissent; bhārata: ô descendant de Bharata; abhyutthānam: la prédominance; adharmasya: de l’irréligion; tadā: à ce moment; ātmānam: Moi-même; sṛjāmi: Me manifeste; aham: Je.

yadā yadā — kdykoliv a kdekoliv; hi — jistě; dharmasya — náboženství; glāniḥ — narušení; bhavati — projevuje se; bhārata — ó potomku Bharaty; abhyutthānam — převaha; adharmasya — bezbožnosti; tadā — tehdy; ātmānam — sebe; sṛjāmi — projevuji; aham — Já.

Translation

Překlad

Chaque fois qu’en quelque endroit de l’univers les principes de la religion connaissent un déclin et que s’élève l’irréligion, ô descendant de Bharata, Je descends en personne.

Ó potomku Bharaty, kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženského života a začíná převládat bezbožnost, v té době osobně sestupuji.

Purport

Význam

Le terme sṛjāmi est ici très important. Il n’a pas le sens de création, puisque le verset précédent précise que la forme de Dieu – Son corps – n’a pas été créée. Toutes les formes sous lesquelles Il apparaît sont éternelles. Le mot sṛjāmi signifie donc que Kṛṣṇa Se manifeste tel qu’Il est. Bien que d’ordinaire, Il apparaisse à des périodes déterminées (une fois dans chaque jour de Brahmā, sous le règne du septième Manu, à la fin du Dvāpara-yuga du vingt-huitième kalpa), cette règle ne Le contraint pas, et Il reste libre d’agir comme bon Lui semble. Il vient donc par Sa propre volonté chaque fois que l’irréligion prédomine et que la véritable religion disparaît. Les principes de la religion sont exposés dans les Védas, et l’on se dégrade au point de devenir irréligieux dès qu’on néglige de les suivre. Le Bhāgavatam enseigne que ces principes sont les lois de Dieu. Dieu est le seul qui puisse créer une religion. C’est donc Lui qui, originellement, énonça les Védas dans le cœur de Brahmā, le premier être créé. Ainsi, les principes du dharma, de la religion, relèvent des instructions directes de Dieu, la Personne Suprême (dharmaṁ tu sākṣād bhagavat-praṇītam), et on les retrouve d’un bout à l’autre de la Bhagavad-gītā. Les Védas ont pour but d’établir ces principes sous les directives du Seigneur Suprême, Lequel, à la fin de la Bhagavad-gītā, affirme que le summum de la religion est de s’abandonner à Lui seul.

Les principes védiques nous conduisent donc vers un abandon total à Dieu. Et, chaque fois que des hommes de nature démoniaque s’opposent au respect de ces principes, le Seigneur apparaît. Le Bhāgavatam nous explique que si Buddha, qui est une incarnation de Kṛṣṇa, vint à une époque où le matérialisme avait envahi la terre, c’est que les athées s’appuyaient sur les Védas pour justifier leurs actes pervers: sous prétexte de sacrifices, ils tuaient d’innocentes bêtes, sans tenir compte des restrictions très sévères des Védas, qui n’admettent les sacrifices d’animaux que dans certains cas seulement. Buddha vint pour mettre fin à ces massacres inutiles et instituer les principes de la non-violence. Tous les avatāras du Seigneur ont donc une mission particulière à remplir, et ils sont décrits dans les Écritures révélées. Par conséquent, nul ne peut être considéré comme un avatāra à moins d’être mentionné dans ces écrits.

Il est faux de dire que le Seigneur n’apparaît qu’en Inde. Il peut Se manifester n’importe où et quand Il le désire. Lorsqu’Il vient, sous une forme ou sous une autre, Il donne aux hommes, selon les lieux et circonstances, autant de connaissance spirituelle qu’ils peuvent en assimiler. Mais la mission de tous les avatāras est toujours la même: amener l’humanité à prendre conscience de Dieu et à respecter les principes de la religion. Parfois, Kṛṣṇa descend personnellement; d’autres fois, Il envoie Son représentant légitime, qui peut être Son fils, Son serviteur, ou Lui-même sous une forme déguisée.

Důležité je zde slovo sṛjāmi. Nemůže být použito ve smyslu stvoření, protože — podle předchozího verše — Pánovo tělo (či podoba) není stvořeno, jelikož všechny Jeho podoby existují věčně. Proto sṛjāmi znamená, že se Pán objevuje takový, jaký je. I když přichází podle časového plánu — jednou v Brahmově dni, na konci Dvāpara-yugy dvacátého osmého věku sedmého Manua — není tímto a podobnými pravidly vázán, neboť má naprostou svobodu jednat mnoha způsoby, jak On sám chce. Zjevuje se tedy ze své vlastní vůle, kdykoliv převládá bezbožnost a vytrácí se pravé náboženství. Zásady náboženství jsou stanoveny ve Vedách, a jakmile někdo védská pravidla náležitě nedodržuje, stává se bezbožným. V Bhāgavatamu stojí, že tyto zásady jsou zákony Pána. Jedině Pán může vytvořit systém náboženství. Je rovněž uznávanou skutečností, že Vedy původně sdělil samotný Pán Brahmovi, z nitra jeho srdce. Zásady dharmy neboli náboženství jsou tedy přímé pokyny Nejvyšší Osobnosti Božství (dharmaṁ tu sākṣād bhagavat-praṇītam). Setkáváme se s nimi v průběhu celé Bhagavad-gīty. Účelem Ved je nastolit náboženské zásady podle pokynu Nejvyššího Pána, který na konci Gīty přímo stanovuje, že nejvyšší zásadou náboženství je odevzdat se pouze Jemu; nic víc. Védské zásady pobízejí každého na cestě k úplnému odevzdání se Pánu, a kdykoliv démonské osoby tento systém narušují, Pán přichází. Z Bhāgavatamu se dozvídáme, že Pán Buddha je inkarnací Kṛṣṇy a přišel v době, kdy bujel materialismus, který se materialisté snažili ospravedlnit autoritou Ved. Ve Vedách jsou určitá omezovací pravidla týkající se obětí zvířat za jistými účely, ale v té době lidé s démonskými sklony obětovali zvířata, aniž by vůbec přihlíželi k védským zásadám. Pán Buddha se zjevil, aby toto nesmyslné jednání ukončil a nastolil védské zásady nenásilí. Každý avatāra neboli inkarnace Pána má určité poslání a všichni jsou popisováni ve zjevených písmech. Nikdo nemá být přijímán jako avatāra, pokud se o něm písma nezmiňují. Není pravda, že Pán se zjevuje pouze v Indii. Může se objevit kdekoliv, a kdykoliv si to přeje. V každé inkarnaci říká o náboženství tolik, kolik jsou příslušní lidé v jejich situaci schopni pochopit. Poslání je však stále stejné — vést lidi k vědomí Boha a poslušnosti náboženských zásad. Někdy Pán sestupuje osobně a jindy posílá svého pravého zástupce coby svého syna či služebníka, nebo přichází sám v nějaké skryté podobě.

Les principes de la Bhagavad-gītā furent énoncés à Arjuna, comme à d’autres éminentes personnes, car il était spirituellement très avancé par rapport aux gens d’autres parties du monde. Deux et deux font quatre: c’est là une vérité admise aussi bien par l’écolier que par l’universitaire. Mais le calcul élémentaire n’en diffère pas moins des mathématiques savantes. De même, les principes qu’enseignent les différentes incarnations divines sont toujours identiques, mais selon les circonstances, ils se présentent sous une forme simplifiée ou élaborée. Comme on le verra plus loin, les principes spirituels supérieurs ne deviennent accessibles qu’à partir du moment où l’on accepte le varṇāśrama-dharma (les quatre statuts sociaux et les quatre ordres spirituels). La mission des avatāras est toujours de raviver en chacun la conscience de Kṛṣṇa, laquelle se manifeste ou non selon les circonstances.

Zásady Bhagavad-gīty byly vysvětleny Arjunovi — a přirozeně i dalším vznešeným osobám — protože byl ve srovnání s obyčejnými lidmi v jiných částech světa vysoce pokročilý. To, že dvě a dvě jsou čtyři, je matematické pravidlo, které platí jak pro začínajícího počtáře, tak i ve vyšších třídách — přesto však existuje vyšší a nižší matematika. Pán učí ve všech inkarnacích stejné zásady, ale ty se za různých okolností zdají být na vyšší či nižší úrovni. Jak bude vysvětleno později, vyšší náboženské zásady začínají s přijetím čtyř tříd a čtyř stavů společenského života. Posláním inkarnací je probouzet všude vědomí Kṛṣṇy. Za různých okolností je toto vědomí buď projevené, nebo neprojevené.