TEXT 11

Texte

Verš

ye yathā māṁ prapadyante
tāṁs tathaiva bhajāmy aham
mama vartmānuvartante
manuṣyāḥ pārtha sarvaśaḥ

Synonyms

Synonyma

ye: tous ceux; yathā: comme; mām: à Moi; prapadyante: s’abandonnent; tān: eux; tathā: ainsi; eva: certes; bhajāmi: récompense; aham: Je; mama: Ma; vartma: voie; anuvartante: suivent; manuṣyāḥ: tous les hommes; pārtha: ô fils de Pṛthā; sarvaśaḥ: à tous égards.

ye — všichni, kteří; yathā — jak; mām — Mně; prapadyante — odevzdávají se; tān — je; tathā — tak; eva — jistě; bhajāmi — odměňuji; aham — Já; mama — Moji; vartma — cestu; anuvartante — následují; manuṣyāḥ — všichni lidé; pārtha — ó synu Pṛthy; sarvaśaḥ — po všech stránkách.

Translation

Překlad

Quoi qu’ils fassent, tous suivent Ma voie, ô fils de Pṛthā, et selon qu’ils s’abandonnent à Moi, en proportion, Je les récompense.

Každého odměňuji podle toho, jak se Mi odevzdává. Všichni v každém ohledu kráčejí po Mé cestě, synu Pṛthy.

Purport

Význam

Sous Ses différents aspects, c’est Kṛṣṇa que tout le monde recherche. Dieu, la Personne Suprême, est partiellement réalisé sous deux aspects: le brahmajyoti, la radiance impersonnelle qui émane de Son corps, et le Paramātmā, l’Âme Suprême et omniprésente, qui réside en tout être et en toute chose, y compris dans les particules atomiques. Il n’est, par contre, pleinement réalisé que par Ses purs dévots. Kṛṣṇa est donc, pour tous, l’objet de la réalisation spirituelle, et chacun Le perçoit sous l’une ou l’autre de Ses formes, selon son désir de Le connaître.

Dans le monde spirituel également, Kṛṣṇa répond à l’amour de chaque dévot en tenant le rôle que ce dernier attend de Lui. Certains veulent voir en Lui le maître suprême, d’autres leur ami intime, leur fils, ou leur amant. Kṛṣṇa Se donne à chacun d’eux également, selon l’intensité de l’amour qu’on Lui porte. Et l’on retrouve ces mêmes échanges entre Kṛṣṇa et Ses différents dévots dans l’univers matériel. Tous les purs dévots, tant ici-bas que dans le royaume spirituel, jouissent de la compagnie du Seigneur et Le servent en personne, trouvant dans ce service d’amour un bonheur transcendantal.

Kṛṣṇa aide également les impersonnalistes qui souhaitent commettre le suicide spirituel en annihilant leur existence individuelle, en les absorbant dans la radiance émanant de Sa Personne. Mais comme ils refusent d’accepter Sa Personnalité éternelle et bienheureuse, ils ne peuvent, une fois leur individualité perdue, goûter la félicité qu’on éprouve en Le servant avec amour. Certains même, n’étant pas encore suffisamment fixés dans la réalisation impersonnelle, retournent dans le monde afin d’y laisser s’exprimer leur désir latent pour l’action. Ils n’ont pas accès aux planètes spirituelles, mais se voient à nouveau offrir la possibilité d’agir sur l’une ou l’autre des planètes matérielles.

Quant à ceux qui désirent jouir du fruit des devoirs prescrits, le Seigneur, qui est Yajñeśvara (le maître de tous les sacrifices), leur accorde les résultats escomptés. Il octroie également aux yogīs les pouvoirs surnaturels qu’ils convoitent. En d’autres termes, chacun, pour ce qui est des fruits de son labeur, dépend de la miséricorde de Dieu. Les diverses méthodes de réalisation spirituelle ne sont que différentes étapes sur une même voie, et à moins que nous réussissions à atteindre la perfection ultime de la conscience de Kṛṣṇa, nos œuvres resteront inachevées. Le Śrīmad-Bhāgavatam (2.3.10) confirme ce fait:

Každý hledá Kṛṣṇu v různých aspektech Jeho projevů. Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, lze částečně vnímat v Jeho neosobní záři brahmajyoti a jako všeprostupující Nadduši, dlící i v atomech. Zcela znát Kṛṣṇu však mohou jedině Jeho čistí oddaní. Kṛṣṇa je tedy cílem realizace všech a každý je uspokojen podle své touhy po Něm. Také v transcendentálním světě Kṛṣṇa jedná se svým čistým oddaným v transcendentálním postoji, který odpovídá přání oddaného. Jeden oddaný může chtít Kṛṣṇu za svrchovaného pána, druhý za svého přítele, další za svého syna a jiný za svého milence. Kṛṣṇa odměňuje všechny oddané stejně, úměrně stupni jejich lásky k Němu. Stejné opětování citů probíhá i v hmotném světě. Zde se Pán věnuje rovnocennému opětování citů s různými oddanými, kteří Ho uctívají různými způsoby. Čistí oddaní se s Ním zde i v transcendentálním sídle osobně stýkají a mají možnost Mu přímým způsobem sloužit, a tak v láskyplné službě Jemu pociťují transcendentální blaženost. Kṛṣṇa pomáhá i impersonalistům, kteří chtějí spáchat duchovní sebevraždu zničením své individuální existence — tím, že je pohltí do své záře. Tito jedinci nechtějí přijmout svrchovanost věčné a blažené Osobnosti Božství, a proto poté, co potlačili svou individualitu, nemohou vychutnávat blaženost transcendentální osobní služby Pánu. Ti z nich, kteří nestojí pevně ani na úrovni neosobní existence, se vracejí do této hmotné sféry, aby projevili své dřímající touhy po činnostech. Nemají přístup na duchovní planety, ale dostávají znovu příležitost jednat na hmotných planetách. Ploduchtivým konatelům udílí Pán jakožto yajñeśvara vytoužené výsledky jejich konání předepsaných povinností a yogīnům zase mystické síly, které se snažili získat. Jinými slovy — úspěch každého závisí pouze na Jeho milosti a nejrůznější druhy duchovních procesů nejsou nic jiného než různé stupně úspěchu na stejné cestě. Pokud tedy člověk nedospěje k nejvyšší dokonalosti — vědomí Kṛṣṇy — zůstávají všechny jeho pokusy nedokonalé. To popisuje Śrīmad-Bhāgavatam (2.3.10):

akāmaḥ sarva-kāmo vā
mokṣa-kāma udāra-dhīḥ
tīvreṇa bhakti-yogena
yajeta puruṣaṁ param

« Que l’on n’ait aucun désir [comme le dévot], que l’on veuille jouir des fruits de l’acte, ou que l’on recherche la libération, on doit de tout cœur adorer Dieu, la Personne Suprême. On atteindra alors la perfection, dont l’apogée est la conscience de Kṛṣṇa. »

“Ať už člověk nemá žádnou touhu (situace oddaných), touží po výsledcích všeho druhu nebo chce osvobození, měl by se s veškerým úsilím snažit uctívat Nejvyšší Osobnost Božství, aby dosáhl naprosté dokonalosti, která vrcholí vědomím Kṛṣṇy.”