Skip to main content

TEXT 1

TEXT 1

Texte

Verš

śrī-bhagavān uvāca
imaṁ vivasvate yogaṁ
proktavān aham avyayam
vivasvān manave prāha
manur ikṣvākave ’bravīt
śrī-bhagavān uvāca
imaṁ vivasvate yogaṁ
proktavān aham avyayam
vivasvān manave prāha
manur ikṣvākave ’bravīt

Synonyms

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca: Dieu, la Personne Suprême, dit; imam: cette; vivasvate: au deva du soleil; yogam: science qui traite de la relation unissant l’être distinct à l’Absolu; proktavān: instruisis; aham: Je; avyayam: impérissable; vivasvān: Vivasvān, le deva du soleil; manave: au père de l’humanité (nommé Vaivasvata); prāha: dit; manuḥ: le père de l’humanité; ikṣvākave: au roi Ikṣvāku; abravīt: dit.

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; imam — tuto; vivasvate — bohu Slunce; yogam — vědu o vztahu k Nejvyššímu; proktavān — vyložil jsem; aham — Já; avyayam — nemizící; vivasvān — Vivasvān (jméno boha Slunce); manave — otci lidstva (jménem Vaivasvata); prāha — řekl; manuḥ — otec lidstva; ikṣvākave — králi Ikṣvākuovi; abravīt — sdělil.

Translation

Překlad

Dieu, la Personne Suprême, Śrī Kṛṣṇa, dit: J’ai donné cette impérissable science du yoga à Vivasvān, le deva du soleil, qui la transmit à Manu, le père de l’humanité, lequel à son tour l’enseigna à Ikṣvāku.

Pán Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, pravil: Tuto neměnnou vědu o yoze jsem vyložil bohu Slunce Vivasvānovi, Vivasvān ji předal Manuovi, otci lidstva, a Manu ji potom sdělil Ikṣvākuovi.

Purport

Význam

Ce verset relate l’histoire de la Bhagavad-gītā, depuis les temps très anciens où son enseignement fut dispensé aux rois de chaque planète, et en premier lieu, au roi du soleil. Les rois, qui ont pour devoir de protéger le peuple, sont tenus de connaître la science de la Bhagavad-gītā afin d’être aptes à gouverner les citoyens et à les préserver de la concupiscence qui les enchaîne à la matière. La vie humaine est faite pour cultiver la connaissance spirituelle, en relation éternelle avec Dieu, la Personne Suprême. Sur toutes les planètes et dans chaque nation, il incombe aux dirigeants de transmettre ce savoir, cette science de la conscience de Kṛṣṇa, à leurs concitoyens par le biais de l’éducation, de la culture et de la dévotion, afin que tous puissent tirer le meilleur parti de la forme humaine en suivant la voie qui mène à la réussite spirituelle.

Zde nalézáme historii Bhagavad-gīty, začínající v dávných dobách, kdy byla Gītā předána králům všech planet počínaje planetou Slunce. Hlavním úkolem vládců všech planet je chránit obyvatelstvo. Měli by tedy být obeznámeni s vědou v podání Bhagavad-gīty, aby dokázali vládnout občanům a chránit je před hmotným područím chtíče. Lidský život je určen k rozvíjení duchovního poznání, ve věčném vztahu s Nejvyšší Osobností Božství, a nejvyšší představitelé všech států a planet jsou povinni vštěpovat toto ponaučení občanům prostřednictvím výchovy a vzdělání, kultury a oddanosti. Jinými slovy, všechny hlavy států mají šířit vznešenou vědu o vědomí Kṛṣṇy, aby jí lidé mohli využít a kráčet cestou úspěchu, který nabízí lidská forma života.

Sur le soleil, source de toutes les planètes du système solaire, le deva majeur porte, dans notre ère, le nom de Vivasvān. Brahmā, dans sa Brahma-saṁhitā (5.52), nous dit:

V tomto věku je bůh Slunce známý pod jménem Vivasvān — král Slunce, které je příčinou existence všech dalších planet ve vesmíru. V Brahma-saṁhitě (5.52) je verš:

yac-cakṣur eṣa savitā sakala-grahāṇāṁ
rājā samasta-sura-mūrtir aśeṣa-tejāḥ
yasyājñayā bhramati sambhṛta-kāla-cakro
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
yac-cakṣur eṣa savitā sakala-grahāṇāṁ
rājā samasta-sura-mūrtir aśeṣa-tejāḥ
yasyājñayā bhramati sambhṛta-kāla-cakro
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

« J’adore Govinda [Kṛṣṇa], Dieu, la Personne Suprême et originelle. C’est Lui qui donne au soleil, roi de tous les astres, son immense pouvoir et son intense chaleur. Le soleil représente l’œil du Seigneur, et s’il parcourt son orbite, c’est pour répondre à Son ordre. »

Pán Brahmā řekl: “Uctívám Nejvyšší Osobnost Božství, Govindu (Kṛṣṇu), jenž je původní osobou a na jehož pokyn přijímá Slunce, král všech planet, nesmírnou sílu a žár. Slunce představuje Pánovo oko a putuje po své oběžné dráze, jak Pán nařizuje.”

Le soleil est le roi de toutes les planètes, car il donne à chacune chaleur et lumière. C’est sur l’ordre de Kṛṣṇa qu’il parcourt son orbite. Au deva du soleil, Vivasvān, Kṛṣṇa enseigna originellement la science de la Bhagavad-gītā, faisant de lui Son premier disciple. La Bhagavad-gītā n’est donc pas un recueil de spéculations destiné à quelque érudit profane, mais un ouvrage authentique présentant une connaissance spirituelle transmise depuis des temps immémoriaux.

Slunce je králem všech planet a bůh Slunce Vivasvān vládne sluneční planetě, která ovládá všechny ostatní planety tím, že jim dodává teplo a světlo. Obíhá podle Kṛṣṇova nařízení. Pán Kṛṣṇa také učinil Vivasvāna svým prvním žákem, který měl pochopit nauku Bhagavad-gīty. Gītā tedy není spekulativním dílem určeným pro bezvýznamné světské učence, ale standardní knihou poznání předávaného od nepaměti.

Le Mahābhārata (Śānti-parva 348.51–52) retrace ainsi l’histoire de la Bhagavad-gītā:

V Mahābhāratě (Śānti-parva 348.51-52) můžeme vysledovat historii Gīty:

tretā-yugādau ca tato
vivasvān manave dadau
manuś ca loka-bhṛty-arthaṁ
sutāyekṣvākave dadau
ikṣvākuṇā ca kathito
vyāpya lokān avasthitaḥ
tretā-yugādau ca tato
vivasvān manave dadau
manuś ca loka-bhṛty-arthaṁ
sutāyekṣvākave dadau
ikṣvākuṇā ca kathito
vyāpya lokān avasthitaḥ

« Au début du Tretā-yuga, Vivasvān enseigna à Manu la science de la relation qui unit l’homme à Dieu. À son tour, Manu, père de l’humanité, la transmit à son fils, Mahārāja Ikṣvāku, roi de la terre et ancêtre de la dynastie Raghu où Se manifesta le divin avatāra, Rāmacandra. » L’homme connaît donc la Bhagavad-gītā depuis l’époque de Mahārāja Ikṣvāku.

“Na počátku věku zvaného Tretā-yuga předal Vivasvān tuto vědu o vztahu s Nejvyšším Manuovi. Manu, otec lidstva, ji předal svému synovi Mahārājovi Ikṣvākuovi, jenž byl králem této planety Země a praotcem raghuovské dynastie, ve které se zjevil Pán Rāmacandra.” Bhagavad-gītā je tedy v lidské společnosti od dob Mahārāje Ikṣvākua.

Nous vivons à présent dans le Kali-yuga, âge d’une durée de 432000 ans, dont 5000 seulement se sont écoulés. Avant cet âge, il y eut le Dvāpara-yuga (864000 ans) et le Tretā-yuga (1296000 ans). Manu enseigna donc la Bhagavad-gītā à son fils et disciple, Mahārāja Ikṣvāku, roi de la terre, il y a plus de 2000000 d’années. La longévité du Manu de notre ère est d’environ 305300000 ans, dont 120400000 années sont déjà passées. Puisque le Seigneur énonça la Bhagavad-gītā à Son disciple, Vivasvān, le deva du soleil, avant la naissance de Manu, on peut estimer que cet enseignement fut donné il y a approximativement 120400000 ans. L’humanité quant à elle bénéficie de cette connaissance depuis plus de 2000000 d’années. Et le Seigneur la transmit de nouveau à Arjuna il y a 5000 ans. Tel est donc, sommairement, d’après l’écrit lui-même et selon Son auteur, Kṛṣṇa, l’origine historique de la Bhagavad-gītā.

Parce qu’il était un kṣatriya et l’ancêtre originel des kṣatriyas sūrya-vaṁśas – descendants du deva du soleil – Vivasvān fut choisi en premier pour recevoir cette sagesse. La Bhagavad-gītā ayant la même authenticité que les Védas puisqu’elle fut énoncée par le Seigneur Lui-même, elle est dite apauruṣeya, « au-delà du savoir humain ». Il convient donc de la recevoir comme on le fait pour toute instruction védique, c’est-à-dire sans l’interpréter. Les ergoteurs ont beau spéculer à leur façon sur la Gītā, les conclusions qu’ils en tirent n’ont rien à voir avec le livre originel. On doit en effet accepter la Bhagavad-gītā telle qu’elle est, par le biais d’une filiation spirituelle authentique, à la manière dont Ikṣvāku la reçut de son père Manu, et Manu de son propre père Vivasvān, qui lui-même l’avait reçue de Kṛṣṇa.

V tuto chvíli máme za sebou pět tisíc let Kali-yugy, která trvá 432 000 let. Před ní byla Dvāpara-yuga (trvala 800 000 let) a před ní Tretā-yuga (1 200 000 let). Manu tedy přednesl Bhagavad-gītu svému žákovi a synovi Mahārājovi Ikṣvākuovi, králi planety Země, zhruba před dvěma milióny pěti tisíci lety. Věk nynějšího Manua má trvat přibližně 305 300 000 let, z čehož 120 400 000 již uplynulo. Když vezmeme na vědomí, že Pán vyložil Gītu svému žákovi, bohu Slunce Vivasvānovi, před Manuovým narozením, byla podle hrubého odhadu pronesena před nejméně sto dvaceti milióny čtyřmi sty tisíci lety; a v lidské společnosti je známá dva milióny let. Pán ji znovu sdělil před zhruba pěti tisíci lety Arjunovi. To je přibližná historie Gīty, jak ji líčí Gītā samotná i Pán Kṛṣṇa, který ji přednesl. Vyslechnout ji měl bůh Slunce Vivasvān, neboť je také kṣatriyou a otcem všech kṣatriyů dynastie sūrya-vaṁśa neboli potomků boha Slunce. Bhagavad-gītā, kterou pronesl Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je na stejné úrovni jako Vedy, a vzhledem k tomu je toto poznání apauruṣeya, nadlidské. Védské pokyny jsou přijímány takové, jaké jsou, bez světských výkladů lidí — a proto je nutné stejně přijmout i Gītu. Světští polemikové sice mohou spekulovat o Gītě po svém, ale pak to není ta pravá Bhagavad-gītā. Bhagavad-gītu je třeba přijmout takovou, jaká je, od učednické posloupnosti. Tento verš líčí, že Pán ji přednesl bohu Slunce, bůh Slunce svému synovi Manuovi a Manu svému synovi Ikṣvākuovi.