TEXT 40

Texte

Verš

indriyāṇi mano buddhir
asyādhiṣṭhānam ucyate
etair vimohayaty eṣa
jñānam āvṛtya dehinam

Synonyms

Synonyma

indriyāṇi: les sens; manaḥ: le mental; buddhiḥ: l’intelligence; asya: de cette concupiscence; adhiṣṭhānam: le siège; ucyate: sont nommés; etaiḥ: par tous ceux-ci; vimohayati: plonge dans la confusion; eṣaḥ: cette concupiscence; jñānam: la connaissance; āvṛtya: couvrant; dehinam: de l’âme incarnée.

indriyāṇi — smysly; manaḥ — mysl; buddhiḥ — inteligence; asya — tohoto chtíče; adhiṣṭhānam — sídlo; ucyate — nazývá se; etaiḥ — těmito všemi; vimohayati — zmate; eṣaḥ — tento chtíč; jñānam — poznání; āvṛtya — zahalující; dehinam — vtělené bytosti.

Translation

Překlad

C’est dans les sens, le mental et l’intelligence, que se loge cette concupiscence. Par leur intermédiaire, elle recouvre le savoir véritable de l’être vivant et l’égare.

Sídly tohoto chtíče jsou smysly, mysl a inteligence. Skrze ně chtíč zahalí skutečné poznání živé bytosti a zmate ji.

Purport

Význam

L’ennemi occupe divers points stratégiques dans le corps de l’âme conditionnée. Kṛṣṇa nous les indique pour qu’on puisse le trouver et le vaincre. Le mental est le centre d’activité des sens, où sont stockées toutes les idées de plaisir qui font surface lorsqu’on entend parler des objets des sens. Le mental et les sens étant le siège de la convoitise, l’intelligence devient le foyer des tendances concupiscentes. Sous l’ascendant de la concupiscence, l’intelligence, qui est proche de l’âme, incite cette dernière à développer un faux ego et à s’identifier à la matière, donc au mental et aux sens. L’âme, de plus en plus accoutumée à jouir des sens matériels, en vient à croire que là est le vrai bonheur. Le Śrīmad-Bhāgavatam (10.84.13) explique cette méprise de l’âme sur son identité réelle:

Nepřítel se zmocnil různých strategických míst v těle podmíněné duše. Pán Kṛṣṇa na ně poukazuje, aby ten, kdo chce nepřítele porazit, také věděl, kde ho najde. Mysl je ústředím všech činností smyslů; proto když slyšíme o smyslových objektech, mysl se obvykle stává zdrojem všemožných představ o smyslovém požitku — a výsledkem je, že se mysl a smysly stávají útočištěm chtíče. Hlavním sídlem těchto chtivých sklonů se potom stane inteligence, která bezprostředně sousedí s duší. Chtivá inteligence ovlivňuje duši, aby si osvojila falešné ego a ztotožňovala se s hmotou, a tedy i s myslí a smysly. Duše přivykne požitkům, které skýtají hmotné smysly, a mylně to považuje za pravé štěstí. Její nesprávné chápání vlastní totožnosti je velice pěkně vyloženo ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.84.13):

yasyātma-buddhiḥ kuṇape tri-dhātuke
sva-dhīḥ kalatrādiṣu bhauma ijya-dhīḥ
yat-tīrtha-buddhiḥ salile na karhicij
janeṣv abhijñeṣu sa eva go-kharaḥ

« L’homme qui identifie au moi son corps constitué de trois éléments, qui considère ce qui est lié au corps comme sa parenté ou sa nation, qui fait de sa terre natale un objet de culte, et qui se rend aux lieux saints pour s’y baigner plutôt que pour y rencontrer ceux qui possèdent le savoir transcendantal, ne vaut certes pas mieux qu’un âne ou une vache. »

“Člověk, který ztotožňuje své vlastní já s tělem tvořeným třemi prvky, který pokládá produkty těla za své příbuzné a rodnou zemi za hodnou uctívání a který se jde na poutní místo pouze vykoupat, namísto toho, aby se tam raději setkal s lidmi, kteří oplývají transcendentálním poznáním, je na stejné úrovni jako kráva nebo osel.”