TEXT 73

Texte

Verš

arjuna uvāca
naṣṭo mohaḥ smṛtir labdhā
tvat-prasādān mayācyuta
sthito ’smi gata-sandehaḥ
kariṣye vacanaṁ tava

Synonyms

Synonyma

arjunaḥ uvāca: Arjuna dit; naṣṭaḥ: dissipée; mohaḥ: l’illusion; smṛtiḥ: la mémoire; labdhā: retrouvée; tvat-prasādāt: par Ta miséricorde; mayā: par moi; acyuta: ô infaillible Kṛṣṇa; sthitaḥ: situé; asmi: je suis; gata: enlevés; sandehaḥ: tous les doutes; kariṣye: j’exécuterai; vacanam: instruction; tava: Ton.

arjunaḥ uvāca — Arjuna pravil; naṣṭaḥ — rozptýlena; mohaḥ — iluze; smṛtiḥ — paměť; labdhā — znovu nabytá; tvat-prasādāt — z Tvé milosti; mayā — mnou; acyuta — ó neselhávající Kṛṣṇo; sthitaḥ — neochvějně setrvávající; asmi — jsem; gata — odstraněny; sandehaḥ — všechny pochyby; kariṣye — budu konat; vacanam — nařízení; tava — Tvé.

Translation

Překlad

Arjuna dit: Ô cher Kṛṣṇa, Toi qui es infaillible, mon illusion s’est maintenant évanouie. J’ai, par Ta grâce, recouvré la mémoire. Me voici résolu, libéré du doute, et prêt à agir selon Ta volonté.

Arjuna pravil: Můj milý Kṛṣṇo, jenž nikdy nepoklesneš, má iluze je nyní pryč. Díky Tvé milosti se mi vrátila paměť. Nyní jsem neochvějný, prostý pochybností a připravený jednat podle Tvých pokynů.

Purport

Význam

Par essence, en vertu de sa condition inhérente, l’être, représenté ici par Arjuna, doit agir selon les directives du Seigneur Suprême. Il est dans sa nature de se discipliner. Caitanya Mahāprabhu enseigna que la véritable position de l’être vivant est celle de serviteur éternel de Dieu. Quand il oublie cette vérité, il se voit conditionné par la nature matérielle, alors que lorsqu’il sert Dieu, il connaît la libération, tout en demeurant serviteur. Par nature, l’être vivant est destiné à servir; il devra donc soit servir māyā, l’illusion, soit Kṛṣṇa, le Seigneur. S’il sert le Seigneur, il vivra dans sa condition normale, mais s’il choisit de servir l’énergie externe, l’énergie illusoire, il demeurera captif de la matière. Lorsqu’il est sous l’emprise de l’illusion, l’être est toujours occupé à servir, mais dans le cadre du monde matériel. Bien qu’il soit enchaîné par sa concupiscence et ses désirs, il continue pourtant à se croire le maître du monde. C’est ce qu’on appelle l’illusion. Lorsque l’être est libéré, son illusion se dissipe, et il s’abandonne volontairement à l’Être Suprême pour agir selon Ses désirs. La dernière illusion, le dernier piège que māyā tend à l’être, consiste à lui faire croire qu’il est Dieu. L’être croit alors vraiment qu’il n’est plus une âme conditionnée, mais bien Dieu en personne. Sa sottise est si grande qu’il ne se demande pas même comment lui, qui est Dieu, a pu être sujet au doute. Une telle pensée n’effleure même pas son esprit. Aussi dit-on qu’il s’agit là du dernier piège de l’illusion. En vérité, s’affranchir de l’énergie illusoire, c’est comprendre Kṛṣṇa, Dieu, la Personne Suprême, et accepter d’agir en se conformant à Sa volonté.

Přirozeným postavením živé bytosti — kterou představuje Arjuna — je, že musí jednat podle pokynu Nejvyššího Pána. Má se podrobit sebekázni. Śrī Caitanya Mahāprabhu říká, že ve svém skutečném postavení je živá bytost věčným služebníkem Nejvyšší Osobnosti Božství. Když na to zapomene, je podmíněna hmotnou přírodou, ale když bude sloužit Nejvyššímu Pánu, stane se osvobozeným služebníkem Boha. Být služebníkem je původní, přirozené postavení živé bytosti — buď musí sloužit matoucí energii zvané māyā, nebo Nejvyššímu Pánu. Jestliže slouží Nejvyššímu Pánu, je ve svém přirozeném stavu, ale jestliže dá přednost službě matoucí, vnější energii, bude spoutaná. Pod vlivem iluze pak živá bytost slouží v hmotném světě. Přestože ji poutá chtíč a touhy, myslí si, že je na světě pánem. Tomu se říká iluze. Osvobozená bytost naopak skoncovala s iluzí a dobrovolně se odevzdává Nejvyššímu, aby jednala podle Jeho přání. Poslední iluze, poslední past, do které chce māyā živou bytost chytit, je její návrh: “Ty jsi Bůh.” Živá bytost si pak myslí, že už není podmíněnou duší, ale Bohem. Je tak nerozumná, že ji ani nenapadne, jak by kdy mohla být na pochybách, kdyby byla Bůh. Na to vůbec nemyslí. To je tedy poslední léčka iluze. Osvobodit se od matoucí energie znamená poznat Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, a dobrovolně jednat podle Jeho pokynu.

Dans notre verset, le mot mohaḥ revêt une grande importance. Il désigne ce qui s’oppose au savoir. Le vrai savoir consiste à comprendre que tout être vivant est le serviteur éternel du Seigneur, alors que l’illusion consiste à nier sa condition originelle de serviteur et à se croire le maître du monde, tant le désir de dominer la nature matérielle est prééminent. On pourra s’affranchir de cette illusion grâce à la miséricorde du Seigneur ou de Son pur dévot; alors, on acceptera de conformer ses actes à la conscience de Kṛṣṇa.

V tomto verši je velmi důležité slovo moha. Poukazuje na to, co je opakem poznání. Skutečné poznání je porozumění, že každá živá bytost je věčně služebníkem Pána. Avšak namísto toho, aby si živá bytost uvědomovala své postavení, myslí si, že není služebník, ale pán hmotného světa, protože chce ovládat hmotnou přírodu. Tuto iluzi je možné překonat milostí Pána nebo čistého oddaného. Jakmile iluze zmizí, živá bytost je ochotná jednat s vědomím Kṛṣṇy.

Agir dans la conscience de Kṛṣṇa, c’est agir selon les instructions de Kṛṣṇa. L’âme conditionnée, illusionnée par l’énergie externe, la matière, ignore que le Seigneur Suprême est le maître, qu’Il est omniscient et que tout ce qui existe Lui appartient. Le Seigneur peut accorder tout ce qu’Il désire à Ses dévots. Il est certes l’ami de tous les êtres, mais Il montre un penchant particulier pour Ses dévots. Il est le maître de la nature matérielle et de toutes les entités vivantes. C’est également Lui qui contrôle le temps éternel, Lui encore qui possède l’opulence infinie et la toute-puissance. Dieu, la Personne Suprême, peut même Se donner à Son dévot. Celui qui ne Le connaît pas vit sous l’empire de l’illusion; il ne devient pas Son dévot mais reste le serviteur de māyā. Arjuna, toutefois, après avoir écouté le Seigneur énoncer la Bhagavad-gītā, s’affranchit de toute illusion. Il put comprendre que Kṛṣṇa n’était pas seulement son ami, mais Dieu, la Personne Suprême. Il comprit Kṛṣṇa tel qu’Il est. Tel est le fruit que confère l’étude de la Bhagavad-gītā. Lorsqu’un homme possède la pleine connaissance, tout naturellement il s’abandonne à Kṛṣṇa. Lorsque Arjuna comprit que réduire la croissance inopportune de la population était le plan de Kṛṣṇa, il accepta de se conformer à Son désir en engageant le combat. Il reprit ses armes – son arc et ses flèches – pour combattre selon la volonté de Dieu.

Mít vědomí Kṛṣṇy znamená jednat podle Kṛṣṇova nařízení. Podmíněná duše, oklamaná vnější energií v podobě hmoty, neví, že Nejvyšší Pán je vládce, který oplývá poznáním a kterému patří vše. Pán může dát svým oddaným vše, co si přeje — je přítelem každého a svému oddanému je zvláště nakloněn. Vládne hmotné přírodě a všem živým bytostem. Je také vládcem nevyčerpatelného času a v plné míře vlastní veškeré druhy bohatství a energie. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je schopen dát oddanému dokonce i sám sebe. Ten, kdo Ho nezná, je pod vlivem iluze, nestane se oddaným Pána, ale služebníkem māyi. Když však Arjuna vyslechl od Nejvyšší Osobnosti Božství Bhagavad-gītu, zbavil se veškerého klamu. Pochopil, že Kṛṣṇa není jen jeho přítel, ale i Nejvyšší Osobnost Božství. Poznal Ho takového, jaký je. Ten, kdo má dokonalé poznání, se Kṛṣṇovi přirozeně odevzdá. Když Arjuna pochopil, že to byl Kṛṣṇův plán, aby se omezilo nežádoucí obyvatelstvo, souhlasil, že bude bojovat, jak si Kṛṣṇa přeje. Znovu pozvedl své zbraně — luk a šípy — aby bojoval podle nařízení Nejvyšší Osobnosti Božství.