TEXT 54
TEXT 54
Texte
Verš
na śocati na kāṅkṣati
samaḥ sarveṣu bhūteṣu
mad-bhaktiṁ labhate parām
na śocati na kāṅkṣati
samaḥ sarveṣu bhūteṣu
mad-bhaktiṁ labhate parām
Synonyms
Synonyma
brahma-bhūtaḥ: ne faisant qu’un avec l’Absolu; prasanna-ātmā: plein de joie; na: jamais; śocati: ne se lamente; na: jamais; kāṅkṣati: ne désire; samaḥ: d’égale disposition; sarveṣu: envers tous; bhūteṣu: les êtres; mat-bhaktim: Mon service de dévotion; labhate: atteint; parām: transcendantal.
Translation
Překlad
Celui qui atteint le niveau transcendantal réalise aussitôt le Brahman Suprême et ressent une joie très profonde. Il se montre égal envers tous les êtres et jamais ne s’afflige, ni n’aspire à quoi que ce soit. Il obtient dès lors de Me servir avec une dévotion pure.
Ten, kdo je v tomto transcendentálním postavení, se okamžitě dostává na úroveň Nejvyššího Brahmanu a je plný radosti. Nikdy nenaříká ani po ničem netouží a je nakloněn všem živým bytostem stejně. V tomto stavu dosahuje čisté oddané služby Mně.
Purport
Význam
Atteindre le niveau du brahma-bhūta, s’identifier à l’Absolu, constitue, pour l’impersonnaliste, le but ultime. Mais du point de vue du personnaliste, du pur dévot, il faut aller encore plus loin et s’engager sur la voie du service de dévotion pur. Il faut comprendre par là que l’être qui sert purement le Seigneur Suprême, avec amour et dévotion, est déjà parvenu au niveau de la libération, c’est-à-dire qu’il a atteint le brahma-bhūta, l’unité avec l’Absolu. Car sans cette unité, on ne peut servir l’Absolu. Au niveau absolu, il n’existe aucune distinction entre celui qui sert et celui qui est servi. La différence existe, pourtant, dans un sens spirituel plus profond.
Pro impersonalistu je dosažení stavu brahma-bhūta, jednoty s Absolutním, vrcholem všeho. Personalista neboli čistý oddaný však ví, že se musí jít ještě dále — k čisté oddané službě. To znamená, že ten, kdo prokazuje čistou oddanou službu Nejvyššímu Pánu, se již nachází ve stavu osvobození zvaném brahma-bhūta, jednota s Absolutním. Nikdo nemůže sloužit Nejvyššímu, Absolutnímu, aniž by s Ním byl na úrovni jednoty. V absolutním pojetí není rozdíl mezi příjemcem služby a služebníkem, ale zároveň — ve vyšším duchovním smyslu — mezi nimi rozdíl je.
Celui qui dans l’existence matérielle agit pour le plaisir des sens expérimente la souffrance alors que l’être qui, sur le plan absolu, pratique le service de dévotion pur ne connaît pas cette souffrance. Le dévot conscient de Kṛṣṇa n’a aucun motif de lamentation et ne convoite rien. Parce que Dieu possède toute plénitude, l’être engagé dans Son service, dans la conscience de Kṛṣṇa, trouve à son tour la plénitude en lui-même. On pourrait le comparer à une rivière dont les eaux auraient été débarrassées de toute impureté. Parce qu’il ne pense qu’à Kṛṣṇa, le pur dévot est tout naturellement heureux. Ayant trouvé la plénitude dans le service du Seigneur, il ne s’inquiète ni des pertes ni des profits matériels. Fort du savoir que tout être vivant fait partie intégrante du Seigneur Suprême, dont il est par conséquent le serviteur éternel, il n’éprouve aucun désir de jouir de la matière. Il ne voit, ici-bas, aucun être supérieur à un autre, car supérieur et inférieur sont des concepts éphémères, et un dévot ne prend jamais en considération le va-et-vient des manifestations temporaires. Pour lui, l’or ne vaut pas plus que la pierre et le plus grand personnage de l’univers n’a pas plus d’importance que la fourmi.
Telles sont donc les caractéristiques de celui qui se trouve au niveau du brahma-bhūta, niveau qu’atteignent sans peine les purs dévots. À ce stade, l’idée de s’identifier au Brahman Suprême en annihilant son individualité propre paraît infernale, et l’idée de vivre sur les planètes édéniques, extravagante. Les sens sont pour leur part devenus aussi inoffensifs que les crochets brisés d’un serpent. De même qu’il n’y a pas lieu de craindre un serpent dont les crochets sont brisés, il n’y a pas lieu de craindre les sens une fois qu’ils sont maîtrisés. Pour celui que la matière a corrompu, le monde matériel est misérable, mais pour le dévot, il est aussi merveilleux que Vaikuṇṭha, le royaume spirituel. On peut atteindre ce stade par la grâce du Seigneur, Caitanya Mahāprabhu, qui en notre âge enseigna le pur service de dévotion.
Živá bytost, která má hmotné pojetí života a pracuje s cílem smyslového požitku, zakouší utrpení. Avšak v absolutním světě, kde se každý věnuje čisté oddané službě, žádné utrpení neexistuje. Oddaný — ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy — nemá, kvůli čemu by naříkal, ani po čem by toužil. Bůh je naplněn sám v sobě, a proto živá bytost, která se zaměstnává službou Jemu neboli rozvíjí vědomí Kṛṣṇy, se také stává naplněnou ve svém nitru. Je jako řeka zbavená veškeré kalné vody. Jelikož čistý oddaný nemyslí na nic jiného než na Kṛṣṇu, je přirozeně vždy plný radosti. Nenaříká kvůli žádné hmotné ztrátě a neusiluje o žádný zisk, protože nachází ve službě Pánu dokonalé naplnění. Netouží po hmotném požitku, neboť ví, že každá živá bytost je nedílnou částí Nejvyššího Pána, a jako taková je věčně služebníkem. Nevidí v hmotném světě nikoho jako výše a nikoho jako níže postaveného — vyšší a nižší postavení je pomíjivé a oddaný nemá s ničím, co se takto objevuje a zase mizí, nic společného. Kámen a zlato mají pro něho stejnou hodnotu. Tak vypadá úroveň brahma-bhūta; čistý oddaný jí dosahuje velmi snadno. V tomto stavu se představa splynutí s Nejvyšším Brahmanem a zničení vlastní totožnosti stává pekelnou, myšlenka na dosažení nebeského království je jako přízrak a smysly jsou jako hadi s vylámanými zuby. Had s vylámanými zuby nenahání strach a nenahánějí ho ani smysly, jsou-li automaticky ovládnuté. Pro osobu trpící nákazou hmoty je svět plný utrpení, ale oddaný vidí celý svět stejně dobrý, jako je Vaikuṇṭha, duchovní nebe. Nejvýše postavená osobnost hmotného vesmíru není pro oddaného o nic důležitější než mravenec. Této úrovně lze dosáhnout milostí Pána Caitanyi, který kázal o čisté oddané službě v tomto věku.