TEXT 19

Texte

Verš

iti kṣetraṁ tathā jñānaṁ
jñeyaṁ coktaṁ samāsataḥ
mad-bhakta etad vijñāya
mad-bhāvāyopapadyate

Synonyms

Synonyma

iti: ainsi; kṣetram: le champ d’action (le corps); tathā: aussi; jñānam: la connaissance; jñeyam: le connaissable; ca: aussi; uktam: décrits; samāsataḥ: en résumé; mat-bhaktaḥ: Mon dévot; etat: tout ceci; vijnāya: après avoir compris; mat-bhāvāya: Ma nature; upapadyate: atteint.

iti — takto; kṣetram — pole působnosti (tělo); tathā — také; jñānam — poznání; jñeyam — předmět poznání; ca — také; uktam — popsáno; samāsataḥ — ve stručnosti; mat-bhaktaḥ — Můj oddaný; etat — všechno toto; vijñāya — poté, co pochopí; mat-bhāvāya — Mého stavu bytí; upapadyate — dosáhne.

Translation

Překlad

Ainsi t’ai-Je brièvement décrit ce que sont le champ d’action [le corps], le savoir et l’objet du savoir. Seuls Mes dévots peuvent comprendre parfaitement ces choses et ainsi participer de Ma nature.

Takto jsem stručně popsal pole působnosti (tělo), poznání a předmět poznání. Jedině Moji oddaní to mohou dokonale pochopit a tak dosáhnout Mého stavu bytí.

Purport

Význam

Le Seigneur a donné une description sommaire du corps, du savoir et de l’objet du savoir. Le savoir comporte trois facteurs: le connaissant, l’objet de la connaissance et le processus qui conduit à la connaissance. Ces trois facteurs réunis constituent ce qu’on appelle la science du savoir, ou vijñāna. Seuls les purs dévots du Seigneur sont à même d’atteindre directement la connaissance parfaite. Nul autre ne le peut. Les monistes prétendent qu’à la fin, ces trois facteurs se confondent pour ne plus faire qu’un, mais les dévots rejettent cette thèse. Le savoir et son développement impliquent la compréhension de notre vraie nature dans le cadre de la conscience de Kṛṣṇa. Nous sommes maintenant guidés par une conscience matérielle, mais si nous devenons conscients des activités de Kṛṣṇa et réalisons que Kṛṣṇa est tout ce qui existe, nous parviendrons au savoir réel. En d’autres termes, le savoir n’est que l’étape préliminaire de la compréhension parfaite du service de dévotion – ce que nous verrons dans le quinzième chapitre.

Pán ve stručnosti popsal tělo, poznání a předmět poznání. Toto poznání se skládá ze tří aspektů: znalce, předmětu poznání a procesu poznání. Vše dohromady se nazývá věda o poznání neboli vijñāna. Čistí oddaní Pána mohou proniknout do dokonalého poznání přímo, zatímco ostatní ne. Monisté říkají, že tyto tři věci nakonec splývají v jedno, ale to oddaní nikdy neuznávají. Poznání a rozvinutí poznání znamenají znát sebe samého na úrovni vědomí Kṛṣṇy. Nyní nás vede hmotné vědomí, ale jakmile přeorientujeme veškeré vědomí k činnostem Kṛṣṇy a budeme vnímat, že Kṛṣṇa je vším, dosáhneme skutečného poznání. Jinými slovy, poznání není ničím jiným než počátkem dokonalého pochopení oddané služby. To bude důkladně vysvětleno v patnácté kapitole.

Nous dirons, pour résumer, que les versets six et sept, de mahā-bhūtāni jusqu’à cetanā dhṛtiḥ, analysent les éléments matériels et certaines manifestations des symptômes de la vie qui, assemblés, forment le corps (le champ d’action); que les versets huit à douze, de amānitvam jusqu’à tattva-jñānārtha-darśanam, décrivent le processus qui permet de comprendre les deux types de connaissants du champ d’action – l’âme individuelle et l’Âme Suprême; et que les versets treize à dix-huit, de anādi mat-param jusqu’à hṛdi sarvasya viṣṭhitam, décrivent l’âme et le Seigneur Suprême (l’Âme Suprême).

Souhrnně lze říci, že šestý a sedmý verš — od slov mahā-bhūtāni až po cetanā dhṛtiḥ — popisují hmotné prvky a určité projevy příznaků života, jež společně tvoří tělo neboli pole působnosti. Osmý až dvanáctý verš, od amānitvam po tattva-jñānārtha-darśanam — líčí proces poznání obou znalců pole působnosti, duše a Nadduše. Třináctý až osmnáctý verš, od anādi mat-param až po hṛdi sarvasya viṣṭhitam — potom líčí duši a Nadduši, Nejvyššího Pána.

Trois sujets furent donc décrits: le champ d’action (le corps), le processus d’acquisition du savoir, les âmes individuelle et le Suprême. Il est clairement expliqué ici que seuls les purs dévots du Seigneur peuvent comprendre parfaitement ces trois sujets. La Bhagavad-gītā est pour eux d’une grande utilité, car eux seuls peuvent atteindre le but suprême: participer de la nature du Seigneur, Kṛṣṇa. Autrement dit, seuls les dévots peuvent comprendre la Bhagavad-gītā et en récolter les fruits.

Byly tedy popsány tři aspekty: pole působnosti (tělo), proces poznání a duše společně s Nadduší. Zvláště je zde uvedeno, že jasně jim porozumět mohou jedině čistí oddaní Pána. Ti mají z Bhagavad-gīty dokonalý užitek a jsou schopni dosáhnout nejvyššího cíle, stavu bytí Svrchovaného Pána Kṛṣṇy. Pouze oddaní mohou Bhagavad-gītě porozumět a získat kýžený výsledek — nikdo jiný.