Skip to main content

TEXT 1

TEXT 1

Texte

Verš

arjuna uvāca
evaṁ satata-yuktā ye
bhaktās tvāṁ paryupāsate
ye cāpy akṣaram avyaktaṁ
teṣāṁ ke yoga-vittamāḥ
arjuna uvāca
evaṁ satata-yuktā ye
bhaktās tvāṁ paryupāsate
ye cāpy akṣaram avyaktaṁ
teṣāṁ ke yoga-vittamāḥ

Synonyms

Synonyma

arjunaḥ uvāca: Arjuna dit; evam: ainsi; satata: toujours; yuktāḥ: engagés; ye: ceux qui; bhaktāḥ: les dévots; tvām: Toi; paryupāsate: adorent correctement; ye: ceux qui; ca: aussi; api: encore; akṣaram: au-delà des sens; avyaktam: le non-manifesté; teṣām: entre eux; ke: qui; yoga-vittamāḥ: les plus parfaits dans la connaissance du yoga.

arjunaḥ uvāca — Arjuna řekl; evam — takto; satata — vždy; yuktāḥ — zaměstnaní; ye — ti, kdo; bhaktāḥ — oddaní; tvām — Tebe; paryupāsate — náležitě uctívají; ye — ti, kdo; ca — také; api — zase; akṣaram — mimo dosah smyslů; avyaktam — neprojevené; teṣām — z nich; ke — kdo; yoga-vit-tamāḥ — zná yogu nejdokonaleji.

Translation

Překlad

Arjuna dit: Entre celui qui T’adore par le service de dévotion et celui qui voue un culte au Brahman impersonnel, au non-manifesté, lequel est le plus parfait ?

Arjuna se otázal: Kdo je považován za dokonalejšího — ti, kdo jsou vždy náležitě zaměstnáni oddanou službou Tobě, nebo ti, kdo uctívají neprojevené (neosobní Brahman)?

Purport

Význam

Kṛṣṇa nous a jusqu’ici présenté Ses formes personnelle, impersonnelle et universelle et a décrit les différentes catégories de dévots et de yogīs. D’une façon générale, on dénombre deux groupes de spiritualistes: les personnalistes et les impersonnalistes. Les premiers emploient toute leur énergie au service du Seigneur Suprême, tandis que les seconds ne s’y engagent pas directement, mais adoptent la méditation sur le Brahman impersonnel, sur le non-manifesté.

Kṛṣṇa popsal osobní, neosobní i vesmírný projev a také různé druhy oddaných a yogīnů. Transcendentalisté se obecně dělí do dvou skupin: na impersonalisty a personalisty. Personalista neboli oddaný věnuje veškerou svoji energii službě Nejvyššímu Pánu. Impersonalista je také činný. Neslouží přímo Kṛṣṇovi, ale medituje o neosobním Brahmanu, o neprojeveném.

Or, ce chapitre nous révélera que de toutes les voies menant à la réalisation de la Vérité Absolue, le bhakti-yoga, ou service de dévotion, est la plus haute. Si l’on aspire vraiment à vivre en la compagnie de Dieu, la Personne Suprême, on doit pratiquer le service de dévotion.

V této kapitole se dozvídáme, že bhakti-yoga, oddaná služba, stojí ze všech metod určených k realizaci Absolutní Pravdy nejvýše. Chce-li být někdo ve styku s Nejvyšší Osobností Božství, musí se začít věnovat oddané službě.

Arjuna demande laquelle des deux voies, personnaliste ou impersonnaliste, est la meilleure. Kṛṣṇa lui répond que le bhakti-yoga, le service dévotionnel offert à Sa personne, est la plus haute des méthodes de réalisation de la Vérité Absolue. C’est la manière la plus directe, la plus aisée de L’atteindre et de vivre à Ses côtés.

Jinými slovy — ti, kdo uctívají Nejvyššího Pána přímo oddanou službou, jsou personalisté, zatímco ti, kdo meditují o neosobním Brahmanu, jsou impersonalisté. Arjuna se zde ptá, kdo z nich je v lepším postavení. Absolutní Pravdu lze vnímat různými způsoby, ale v této kapitole Kṛṣṇa sděluje, že bhakti-yoga neboli oddaná služba Jemu je ze všech nejvýše. Je to nejpřímější metoda a nejsnadnější prostředek, jak být ve styku s Bohem.

Le Seigneur expliquait, dans le deuxième chapitre, que l’être est distinct du corps de matière, qu’il est une étincelle spirituelle du Tout, de la Vérité Absolue. Dans le septième chapitre, Il parlait de l’être distinct en tant que partie intégrante du Tout suprême et recommandait de porter son attention sur ce Tout. Dans le huitième chapitre, Il ajoutait que quiconque pense à Lui à l’instant de la mort se rend aussitôt dans Sa demeure au monde spirituel. Et, un peu avant, à la fin du sixième chapitre, Kṛṣṇa affirmait que d’entre tous les yogīs, celui qui, en son for intérieur, pense constamment à Lui est le plus parfait. Ainsi, presque tous les chapitres nous amènent à la conclusion qu’il faut s’attacher à la forme personnelle de Kṛṣṇa, car cela constitue la plus haute forme de spiritualité.

Ve druhé kapitole Bhagavad-gīty Nejvyšší Pán vysvětlil, že živá bytost není hmotné tělo, ale duchovní jiskra — a Absolutní Pravda je duchovní celek. V sedmé kapitole hovořil o tom, že živá bytost je nedílnou částí svrchovaného celku, a doporučil, aby na tento celek plně zaměřila svou pozornost. V osmé kapitole bylo řečeno, že každý, kdo myslí na Kṛṣṇu v době, kdy opouští své tělo, je ihned přemístěn do duchovního nebe, do Kṛṣṇova sídla. A na konci šesté kapitoly Pán Kṛṣṇa jasně řekl, že ze všech yogīnů považuje toho, který ve svém nitru neustále myslí na Něho, za nejdokonalejšího. Prakticky v každé kapitole je tedy vyvozen závěr, že je třeba být poután k osobní podobě Kṛṣṇy, neboť to je nejvyšší duchovní realizace.

Il y a pourtant des gens qui ne sont pas attachés à cette forme personnelle. Ils en sont même tellement détachés qu’ils s’efforcent dans leurs commentaires de la Bhagavad-gītā de détourner les gens de Kṛṣṇa et les encouragent à se vouer au brahmajyoti impersonnel. Ils préfèrent méditer sur la forme impersonnelle et non manifestée de la Vérité Absolue, laquelle se situe au-delà de ce que peuvent percevoir les sens.

Jsou ovšem i lidé, kteří k osobní podobě Kṛṣṇy poutáni nejsou. Tak zarputile se od ní odvracejí, že dokonce při psaní svých komentářů k Bhagavad-gītě chtějí od Kṛṣṇy odvést ostatní lidi a všechnu oddanost přeorientovat k neosobní brahmajyoti. Raději meditují o neosobní podobě Absolutní Pravdy, která je mimo dosah smyslů a neprojevená.

Arjuna, donc, aimerait savoir quel groupe de spiritualistes est le plus élevé et quelle est la voie la plus aisée. Il cherche en fait à savoir si sa conception est bien la meilleure car lui-même est attaché à la forme personnelle de Kṛṣṇa et n’éprouve aucune attirance pour le Brahman impersonnel. À vrai dire, la manifestation impersonnelle du Seigneur Suprême, que ce soit dans l’univers matériel ou dans le monde spirituel, se prête fort mal à la méditation, parce qu’elle ne se conçoit pas parfaitement. C’est la raison pour laquelle Arjuna s’interroge sur la valeur d’une telle méditation: n’est-elle pas, en fin de compte, qu’une simple perte de temps ? Lui-même a déjà compris par sa propre expérience – nous l’avons vu au onzième chapitre – qu’en s’attachant à la forme personnelle de Kṛṣṇa, il peut simultanément comprendre Ses autres formes, sans pour autant que son amour pour Kṛṣṇa n’en soit affecté. La réponse que Kṛṣṇa donnera à la question d’Arjuna nous permettra de bien comprendre la distinction entre les conceptions personnelle et impersonnelle de la Vérité Absolue.

Existují tedy dvě skupiny transcendentalistů. Arjuna nyní chce, aby Kṛṣṇa objasnil, který proces je snadnější a která skupina je dokonalejší. Vyjasňuje tak své vlastní postavení, neboť sám je poután k osobní podobě Kṛṣṇy; v neosobnímu Brahmanu nemá zálibu. Přeje si vědět, zda je jeho postavení bezpečné. O neosobním projevu — ať už o tom v hmotném světě, nebo v duchovním světě Nejvyššího Pána — je těžké meditovat. Ve skutečnosti si neosobní aspekt Absolutní Pravdy nelze dokonale představit. Arjuna tím chce říci: “Proč takto marnit čas?” Jak bylo popisováno v jedenácté kapitole, Arjuna poznal, že být poután Kṛṣṇovou osobní podobou je nejlepší, neboť tak mohl zároveň znát všechny ostatní podoby a jeho lásku ke Kṛṣṇovi nic nenarušovalo. Tato důležitá otázka, kterou Arjuna Kṛṣṇovi položil, vyjasní rozdíl mezi neosobním a osobním pojetím Absolutní Pravdy.