Eelnevaks teadmiseks
Před bitvou
Ehkki laialdaselt trükitud ja loetud eraldiseisva teosena, on „Bhagavad- gītā" algupäraselt üks episood iidsest sanskritikeelsest eeposest „Mahābhārata". „Mahābhārata" jutustab meile sündmustest, mis jõuavad välja käesoleva kali ajastuni. Selle ajastu alguses, umbkaudu viis tuhat aastat tagasi jutustaski Jumal Kṛṣṇa „Bhagavad-gītā" Oma sõbrale ja pühendunule Arjunale.
Bhagavad-gītā se většinou vydává a čte jako samostatné dílo, ale původně tvoří epizodu Mahābhāraty,sanskrtského eposu přibližujícího historii starověkého světa. Mahābhārata popisuje události vyúsťující v současný věk zvaný Kali. Na začátku tohoto věku, přibližně před 5 000 lety, přednesl Pán Kṛṣṇa Bhagavad-gītu svému příteli a oddanému Arjunovi.
Nende vestlus – üks suuremaid filosoofilisi ja religioosseid vestlusi, mille tunnistajaks inimkond on eales olnud – leidis aset vahetult enne seda, kui algas suur vennatapusõda saja Dhṛtarāṣṭra poja ja nende onupoegade Pāṇḍavate, Pāṇḍu poegade vahel.
K jejich rozmluvě — jednomu z nejvýznamnějších filozofických a náboženských rozhovorů historie — došlo těsně před zahájením bitvy, rozsáhlého bratrovražedného boje mezi sto syny Dhṛtarāṣṭry na jedné a jejich bratranci, syny Pāṇḍua, na druhé straně.
Dhṛtarāṣṭra ja Pāṇḍu olid vennad, kes sündisid Kuru dünastias, mis sai alguse kuningas Bharataga, Maa varasema valitsejaga, kelle nimest teose pealkiri „Mahābhārata" tulenebki. Kuna Dhṛtarāṣṭra, vanem poeg, sündis aga pimedana, sai troonile, mis muidu oleks kuulunud talle, tema noorem vend Pāṇḍu.
Dhṛtarāṣṭra a Pāṇḍu byli bratři. Narodili se v kuruovské dynastii pocházející od krále Bharaty, dávného vládce Země, od jehož jména odvozuje Mahābhārata svůj název. Dhṛtarāṣṭra, starší z obou bratrů, se narodil slepý, a proto trůn, který by jinak patřil jemu, připadl mladšímu Pāṇḍuovi.
Kui aga Pāṇḍu juba noores eas suri, võttis Dhṛtarāṣṭra tema viis last – Yudhiṣṭhira, Bhīma, Arjuna, Nakula ja Sahadeva oma hoole alla, ja tõusis seeläbi ise troonile. Seega kasvasid nii Dhṛtarāṣṭra kui Pāṇḍu pojad üles samas kuningakojas. Neid mõlemaid treenis sõjakunstis selle ala suur asjatundja Droṇa ja muid elutarkusi õpetas neile kõrgelt lugupeetud suguvõsa „vanaisa" Bhīṣma.
Když Pāṇḍu v mládí zemřel, jeho pět synů — Yudhiṣṭhira, Bhīma, Arjuna, Nakula a Sahadeva — se ocitlo v péči Dhṛtarāṣṭry, který se dočasně stal králem. Synové Dhṛtarāṣṭry a Pāṇḍua tak vyrůstali ve stejném paláci. Pod vedením zkušeného Droṇy společně pronikli do tajů vojenského umění a od praotce rodu Bhīṣmy se jim dostalo výchovy a vzdělání.
Ometigi tundsid Dhṛtarāṣṭra pojad, eriti vanim neist, Duryodhana, Pāṇḍavate vastu sügavat kadedust ja vihavaenu. Ning pimeda ja pahatahtliku Dhṛtarāṣṭra sooviks sai, et kuningriigi päriksid tema pojad, mitte Pāṇḍavad.
Synové Dhṛtarāṣṭry, zvláště nejstarší Duryodhana, však Pāṇḍuovce nenáviděli a záviděli jim. A slepý a slabošský Dhṛtarāṣṭra si přál, aby království připadlo jeho vlastním synům, nikoliv synům Pāṇḍua.
Ning sedaviisi mõtles Duryodhana Dhṛtarāṣṭra nõusolekul välja plaani noorte Pāṇḍu poegade tapmiseks, ning vaid tänu nende onu Vidura ning nende onupoja, Jumal Kṛṣṇa hoolitsusele ja kaitsele, õnnestus neil pääseda eluga mitmetest nende vastu suunatud vandenõudest.
Duryodhana se tak s Dhṛtarāṣṭrovým svolením snažil Pāṇḍuovce zabít a pouze díky pečlivé ochraně jejich strýce Vidury a bratrance Śrī Kṛṣṇy se jim podařilo mnoha úkladům o život uniknout.
Śrī Kṛṣṇa polnud mitte tavaline inimene, vaid Kõigekõrgem Jumal Ise, kes oli laskunud Maale ning mängis printsi rolli ühes tolle aja dünastiatest. Niiviisi oli ta ühtlasi ka Pāṇḍu naise Kuntī, ehk teisisõnu Pāṇḍavate ema, Pṛthā, vennapoeg. Seega olles ühtlasi nii religioossete printsiipide igavene alalhoidja kui Pāṇḍu õiglameelsete poegade sugulane, võttis Ta viimased Oma kaitse alla.
Kṛṣṇa nebyl obyčejný člověk, ale samotný Nejvyšší Pán, jenž sestoupil na Zemi. Hrál roli člena královské dynastie a synovce Pāṇḍuovy manželky Kuntī neboli Pṛthy, matky Pāṇḍuovců. Jakožto příbuzný i věčná opora náboženství stál na straně čestných Pāṇḍuovců a chránil je.
Lõpuks õnnestus aga kavalal Duryodhanal siiski meelitada Pāṇḍavad osa võtma ühisest hasartmängust. Ning selle saatusliku võistluse käigus said Duryodhana ja tema vennad oma valdusse Pāṇḍavate kombeka ja pühendunud naise Draupadī, keda nad püüdsid seejärel terve kuningate ja printside kogu ees häbistavalt paljaks kiskuda. Kṛṣṇa jumaliku vahelesekkumise läbi ta siiski pääses sellest, kuid ebaausa hasartmängu tulemusena jäid petetud Pāṇḍavad ilma oma kuningriigist ja olid sunnitud järgnenud kolmteist aastat veetma eksiilis.
Vychytralý Duryodhana však nakonec vyzval Pāṇḍuovce ke hře v kostky a v tomto osudovém klání se spolu se svými bratry podvodně zmocnil Draupadī, počestné a oddané manželky Pāṇḍuovců. Pokusili se ji zneuctít a násilím svléknout do naha v přítomnosti všech shromážděných princů a králů. Kṛṣṇův božský zásah ji sice zachránil, ale následkem prohry přišli Pāṇḍuovci o království a museli na třináct let odejít do vyhnanství.
Kolmeteistkümne aasta järel, eksiilist koju tagasi naastes, nõudsid Pāṇḍavad õigustatult, et Duryodhana neile nende kuningriigi tagasi annaks, kuid viimane ei nõustunud seda mingi hinna eest loovutama. Kuna nad olid printsid, siis oli nende ülesandeks valitseda ning nad vähendasid oma nõudmist üksnes viiele külale, kuid Duryodhana vastas neile ülbelt, et ta ei anna neile mitte jalatäitki maad.
Po návratu požádali Duryodhanu o své právoplatné království, ale ten je hrubě odbyl. Když snížili svůj požadavek na pouhých pět vesnic, aby jakožto kṣatriyové mohli sloužit veřejnosti vládou a správou majetku, povýšeně odvětil, že jim nedá ani tolik země, do které by bylo možno zabodnout jehlu.
Siiani olid Pāṇḍavad vaatamata kõigele alati tagasihoidlikult ja aupaklikult käitunud, kuid nüüd näis sõda juba vältimatuna.
Pāṇḍuovci byli po celou dobu snášenliví, ale nyní se zdálo, že musí nevyhnutelně vypuknout válka.
Kõik maailma printsid jaotusid kahte leeri, ühed ühinesid Dhṛtarāṣṭra poegadega, teised Pāṇḍavatega. Kṛṣṇast Endast sai aga Pāṇḍu poegade käskjalg, ning Ta läks rahupalvega Dhṛtarāṣṭra õukonda. Kui Tema palved tagasi lükati, polnud sõja alguses enam kahtlust.
Když se však vladaři celé Země přidali k jedné či druhé straně, Kṛṣṇa samotný se ujal úlohy prostředníka, aby u Dhṛtarāṣṭrova dvora sjednával mír. Jeho návrhy byly ovšem odmítnuty a tehdy bylo jasné, že k válce dojde.
Kõrgete moraalinormidega Pāṇḍavad tundsid Kṛṣṇas ära Jumala Kõrgeima Isiksuse, samas kui Dhṛtarāṣṭra jumalakartmatud pojad seda ei mõistnud. Vaatamata sellele tegi Kṛṣṇa ettepaneku, et Ta osaleb lahingus nii nagu seda soovib vastaspool. Jumalana ei astu Ta isiklikult võitlusse, kuid juhul, kui keegi soovib kasutada Kṛṣṇa armeed, saab Kṛṣṇast vastaspoole nõuandja ja abistaja. Duryodhana, poliitiline geenius, kasutas sedasi ära võimaluse saada oma käsutusse kogu Kṛṣṇa sõjavägi, samal ajal kui Pāṇḍavad said oma soovi kohaselt enda poolele Kṛṣṇa Enda.
Pāṇḍuovci byli nanejvýš mravní, viděli a uznávali, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, zatímco bezbožní synové Dhṛtarāṣṭry nikoliv. Kṛṣṇa nicméně nabídl, že se války zúčastní podle přání obou stran — jakožto Bůh sice neměl osobně bojovat, ale jedné straně nabídl své vojsko a druhé svou osobní přítomnost v úloze rádce. Geniální politik Duryodhana si bez váhání vybral Kṛṣṇovu armádu a Pāṇḍuovci stejně dychtivě přijali Kṛṣṇovu osobní pomoc. Tak Śrī Kṛṣṇa přijal roli, kdy bude v bitvě řídit úžasný vůz lučištníka Arjuny, a stává se jeho vozatajem.
Sel viisil sai Kṛṣṇast Arjuna vankrijuht, võttes Enda peale selle meisterliku vibuküti vankri juhtimise. Sellega olemegi jõudnud hetkeni, mil „Bhagavad-gītā" algab – kaks armeed on üles rivistunud, valmis astuma võitlusse, ning Dhṛtarāṣṭra pärib murelikult oma nõuandjalt Sañjayalt: „Mida nad teevad?"
Tím se dostáváme k začátku Bhagavad-gīty, kdy proti sobě stojí seřazena dvě vojska připravená k boji a Dhṛtarāṣṭra se starostlivě ptá svého tajemníka Sañjayi: “Co učinili?”
Taust on selgunud, nüüd veel vaid paar märkust, mis puudutavad käesolevat tõlget ja kommentaare.
Po načrtnutí událostí předcházejících bitvě je již třeba jen krátké poznámky k tomuto překladu a výkladu.
Tavapäraselt on tõlkijad armastanud „Bhagavad-gītāt" inglise keelde tõlkides, lükata Kṛṣṇa isik tahaplaanile, et teha ruumi omaenda filosoofilistele kontseptsioonidele. Nad suhtuvad „Mahābhāratasse" kui mingisse veidrasse ürgaegsesse mütoloogiasse, ning Kṛṣṇast saab nende jaoks vaid poeetiline vahend, kes esitab mõne anonüümse geeniuse ideid, või parimal juhul suhtutakse Temasse kui ühte vähetähtsasse ajaloolisse isikusse.
Překladatelé Bhagavad-gīty se obvykle snaží zatlačit osobnost Kṛṣṇy do pozadí, aby udělali prostor vlastním představám a filozofiím. Mahābhārata je prohlašována za kuriózní mytologii a Kṛṣṇa se stává poetickou figurou, skrze kterou jakýsi anonymní génius předkládá své myšlenky. V nejlepším případě je Śrī Kṛṣṇa vydáván za méně významnou osobnost dějin.
Kuid Kṛṣṇa isik on nii „Bhagavad-gītā" eesmärk kui ka sisu, vähemasti niikaua kui „Gītāl" ise enda eest kõnelda lastakse.
Pokud však necháme Bhagavad-gītu hovořit samu za sebe, je osobnost Kṛṣṇy jejím cílem i podstatou.
Käesolev tõlge aga, ja kommentaar, mis sellega kaasneb, püüavad juhtida lugejat Kṛṣṇale lähemale, mitte Temast eemale. Nii omandab „Bhagavad-gītā" terviku kooskõlalisuse ja täie mõistetavuse. Kuna Kṛṣṇa on nii „Gītā" jutustajaks kui lõplikuks eesmärgiks, esitab käesolev tõlge seda väärtuslikku pühakirja selle tõeses olemuses.
Tento překlad a výklad si tedy kladou za cíl vést čtenáře ke Kṛṣṇovi, nikoliv od Něho. V tomto ohledu je Bhagavad-gītā taková, jaká je, naprosto jedinečná. Jedinečné je i to, že se tak stává zcela logickou a srozumitelnou. Z toho, že Kṛṣṇa Gītu přednesl a Jeho osobnost je zároveň jejím konečným cílem, vyplývá, že toto je jediný překlad, který ukazuje pravý smysl tohoto vznešeného písma.
Kirjastajad
— Vydavatelé