TEXT 3

Tekst

Verš

aśraddadhānāḥ puruṣā
dharmasyāsya paran-tapa
aprāpya māṁ nivartante
mṛtyu-saṁsāra-vartmani

Synonyms

Synonyma

aśraddadhānāḥ — uskmatud; puruṣāḥ — sellised inimesed; dharmasya — religioosse protsessi suunas; asya — selle; parantapa — oo, vaenlaste hävitaja; aprāpya — saavutamata; mām — Mind; nivartante — tulevad tagasi; mṛtyu — surma; saṁsāra — materiaalses eksistentsis; vartmani — teel.

aśraddadhānāḥ — ti, kteří nemají víru; puruṣāḥ — takové osoby; dharmasya — v systém náboženství; asya — tento; parantapa — ó hubiteli nepřátel; aprāpya — nedosahující; mām — Mě; nivartante — vracejí se; mṛtyu — smrti; saṁsāra — v hmotné existenci; vartmani — na cestu.

Translation

Překlad

Oo, vaenlaste alistaja, need, kellel pole usku pühendunud teenimisse, ei saa Minuni jõuda ning seetõttu pöörduvad nad tagasi materiaalsesse maailma, sündimise ja suremise teele.

Ó hubiteli nepřátel! Ti, kdo nemají víru v tuto oddanou službu, Mě nemohou dosáhnout. Proto se vracejí na cestu zrození a smrti v hmotné existenci.

Purport

Význam

Selles värsis öeldakse, et uskmatud ei suuda käia seda pühendunud teenimise teed lõpuni. Usk tekib aga pühendunutega suhtlemisest. Õnnetud inimesed ei usu Jumalasse isegi pärast kõikide vedalikus kirjanduses toodud tõenduste kuulmist suurtelt isiksustelt. Nad kahtlevad ega suuda püsida Jumala pühendunud teenimise teel. Seega on usk Kṛṣṇa teadvuses arengu saavutamiseks kõige olulisem faktor. „Caitanya-caritāmṛtas" öeldakse, et usk tähendab täit veendumust, et lihtsalt teenides Kõigekõrgemat Jumalat, Śrī Kṛṣṇat, võib inimene saavutada kogu täiuslikkuse. Seda nimetatakse tõeliseks usuks. „Śrīmad-Bhāgavatamis" öeldakse (4.31.14):

Tento verš vysvětluje, že proces oddané služby nemohou úspěšně završit ti, kdo postrádají víru. Víra se vytváří sdružováním se s oddanými. Někteří nešťastníci nemají víru v Boha ani poté, co od velkých osobností vyslechli veškeré příslušné důkazy poskytované védskou literaturou. Zdráhají se a nedokáží setrvat v oddané službě Pánu. Víra je tedy pro pokrok v rozvíjení vědomí Kṛṣṇy velice důležitá. V Caitanya-caritāmṛtě je řečeno: Víra je naprosté přesvědčení, že samotnou službou Nejvyššímu Pánu, Śrī Kṛṣṇovi, lze dosáhnout veškeré dokonalosti. Tomu se říká skutečná víra. Śrīmad-Bhāgavatam (4.31.14) uvádí:

yathā taror mūla-niṣecanena
tṛpyanti tat-skandha-bhujopaśākhāḥ
prāṇopahārāc ca yathendriyāṇāṁ
tathaiva sarvārhaṇam acyutejyā

„Kastes puu juurt, saavad toitu ka puu oksad ja lehed, ning toites magu, rahuldab inimene kõiki keha meeli. Kõigekõrgema Jumala transtsendentaalset teenimist praktiseerides rahuldab inimene samamoodi kõiki pooljumalaid ja teisi elusolendeid." Seepärast peaks inimene pärast „Bhagavad- gītā" lugemist jõudma „Bhagavad-gītā" järeldusele: tuleb loobuda kõikidest teistest tegevustest ning võtta omaks Kõigekõrgema Jumala, Kṛṣṇa, Jumala Isiksuse teenimine. Usk on see, kui inimene on veendunud selles elu filosoofias.

“Zaléváním kořene stromu uspokojujeme jeho větve, výhonky a listy a dodáváním potravy žaludku uspokojujeme všechny smysly těla. Podobně transcendentální službou Nejvyššímu Pánu automaticky uspokojíme všechny polobohy a ostatní živé bytosti.” Po přečtení Bhagavad-gīty by tedy měl každý okamžitě dospět k závěru, ke kterému Gītā vede: je třeba se zříci veškerého jiného jednání a osvojit si službu Nejvyššímu Pánu, Kṛṣṇovi, Osobnosti Božství. Mít víru znamená být přesvědčen o této životní filozofii.

Kṛṣṇa teadvuse protsess tähendabki selle usu arendamist. Kṛṣṇa teadvuses viibivad inimesed jagunevad kolmeks. Kolmandasse klassi kuuluvad need inimesed, kel pole usku. Ehkki nad praktiseerivad väliselt pühendunud teenimist, ei saavuta nad kõrgeimat täiuslikkuse tasandit. Kõige tõenäolisemalt libastuvad nad mõne aja möödudes. Nad võivad küll praktiseerida pühendunud teenimist, ent kuna nad ei oma täit veendumust ja usku, on neil Kṛṣṇa teadvuse arendamist väga raske jätkata. Meil on oma misjonitööst praktiline kogemus, et mõned inimesed tulevad ja hakkavad Kṛṣṇa teadvust praktiseerima teatud varjatud tagamõtetega, kuid niipea kui nende majanduslik olukord on veidi paranenud, loobuvad nad sellest protsessist ning pöörduvad tagasi oma vanade elukommete juurde. Ainult tänu usule on võimalik Kṛṣṇa teadvuses arengut saavutada. Mis puutub aga usu arendamisse, siis esmaklassiliseks Kṛṣṇa pühendunuks nimetatakse sellist inimest, kes tunneb hästi pühendunud teenimist puudutavat kirjandust ning kes on jõudnud kõigutamatu usu tasandile. Teise klassi moodustavad inimesed, kes ei mõista veel väga täpselt pühendumusest rääkivaid pühakirju, kuid kes omavad loomupäraselt kõigutamatut usku sellesse, et kṛṣṇa-bhakti ehk Kṛṣṇa teenimine on parim toimimisviis, mida nad seetõttu on kindlas usus praktiseerima hakanud. Seega on nad enam arenenud kui kolmandasse klassi kuuluvad inimesed, kes ei oma ei täielikke teadmisi pühakirjadest ega tugevat usku, kuigi üritavad järgida Kṛṣṇa teadvuse protsessi selle lihtsuse ja hea suhtluskonna tõttu. Kolmas klass Kṛṣṇa teadvuses viibivaid inimesi võib langeda, kuid teise klassi kuuluv pühendunu enam ei lange ning esimesse klassi kuuluva Kṛṣṇa teadvuses viibiva inimesega ei juhtu seda kindlasti mitte kunagi. Esimesse klassi kuuluv Kṛṣṇa pühendunu jätkab kindlalt arengut ning saavutab lõpuks oma eesmärgi. Mis puutub kolmandasse klassi kuuluvatesse inimestesse, siis ehkki nad on veendunud, et Kṛṣṇa pühendunud teenimine on väga hea, ei ole nad veel omandanud küllaldasi teadmisi Kṛṣṇast sellistest pühakirjadest nagu „Śrīmad Bhāgavatam" ja „Bhagavad gītā". Vahel kalduvad nad karma- ja jñāna-jooga praktiseerimisse ning vahel satuvad nad segadusse, kuid niipea kui nad on alistanud karma- või jñāna-jooga nakkuse, saavad neist teise või esimese klassi Kṛṣṇa pühendunud. Ka usk Kṛṣṇasse jaguneb kolme tasandisse, ning neid tasandeid kirjeldatakse „Śrīmad-Bhāgavatamis". Esimese, teise ja kolmanda klassi kiindumusi selgitatakse samuti „Śrīmad- Bhāgavatami" üheteistkümnendas laulus. Nende jaoks, kellel isegi pärast Kṛṣṇast ja pühendunud teenimise ülevusest kuulmist pole usku Kṛṣṇasse ning kes arvavad, et see kõik on vaid kiidukõne, on pühendunud teenimise tee väga raske. Isegi kui nad väliselt praktiseerivad pühendunud teenimist, on neil väga vähe lootust täiuslikkuseni jõuda. Seega on usk pühendunud teenimises väga oluline.

Vyvinutí této víry je podstatou procesu rozvíjení vědomí Kṛṣṇy. Lidi vědomé si Kṛṣṇy lze rozdělit do tří skupin. Do třetí patří ti, kdo nemají žádnou víru. I když jsou formálně zaměstnáni oddanou službou, nemohou dosáhnout nejdokonalejší úrovně a s největší pravděpodobností po nějakém čase odejdou. Mohou se sice zpočátku zapojit, ale jelikož jim chybí úplné přesvědčení a víra, je pro ně velmi těžké v rozvíjení vědomí Kṛṣṇy pokračovat. Z naší kazatelské činnosti máme zkušenost, že někteří lidé se tomuto procesu začnou věnovat s nějakým skrytým motivem, a jakmile se jejich ekonomická situace zlepší, oddané služby zanechají a vrátí se ke starému způsobu života. Pokrok v rozvíjení vědomí Kṛṣṇy lze dělat jedině díky víře. Za prvotřídní osobu vědomou si Kṛṣṇy je z hlediska vyvinutí víry pokládán ten, kdo prokazuje dobrou znalost spisů, jež pojednávají o oddané službě, a dosáhl stavu, kdy jeho víra zůstává pevná. Do druhé skupiny patří ti, kteří písmům učícím o oddané službě již tak dobře nerozumí, ale přirozeně mají pevnou víru, že kṛṣṇa-bhakti neboli služba Kṛṣṇovi je nejlepším způsobem jednání, a v dobré víře se jí začali věnovat. Z toho důvodu stojí výše než všichni ze třetí skupiny, kteří ani dokonale neznají písma, ani nemají náležitou víru, ale díky společnosti a poctivosti úmyslů se snaží vše následovat. Těmto osobám ze třetí skupiny se může stát, že poklesnou, ale u toho, kdo je ve druhé skupině, k tomu již nedochází a pro oddaného první třídy poklesnutí vůbec nepřichází v úvahu. Prvotřídní osoba vědomá si Kṛṣṇy zaručeně dosáhne dalšího pokroku a nakonec i kýženého výsledku. Všichni patřící ke třetí skupině věří, že oddaná služba Kṛṣṇovi je velmi příznivá, ale dosud nenabyli dostatečného poznání o Kṛṣṇovi z písem, jako je Śrīmad-Bhāgavatam a Bhagavad-gītā. Někdy tíhnou ke karma-yoze a jñāna-yoze a bývají zmateni, ale jakmile se nákazy v podobě karma-yogy či jñāna-yogy zbaví, stanou se z nich oddaní druhé nebo první třídy. Víra v Kṛṣṇu má také tři úrovně a popisuje ji Śrīmad-Bhāgavatam. Jeho jedenáctý zpěv líčí tři úrovně připoutanosti — připoutanost první, druhé a třetí třídy. Pro ty, kdo nemají žádnou víru ani poté, co slyšeli o Kṛṣṇovi a jedinečnosti oddané služby, je tato cesta příliš obtížná, i když se zdá, že jsou zaměstnáni oddanou službou. Mají pramalou naději, že dosáhnou dokonalosti. Mít víru je tedy při vykonávání oddané služby velice důležité.